Tóny skleněné harmoniky rozezněly prostory Besedního domu

14. říjen 2023, 1:00
Tóny skleněné harmoniky rozezněly prostory Besedního domu

Čtvrteční koncert Moravského podzimu byl jedním z největších lákadel letošního ročníku, a to především díky instrumentálnímu obsazení. Posluchači slyšeli program ze čtyř děl pro různá obsazení, ve třech z nich ovšem figurovala skleněná harmonika. Tento neobvyklý hudební nástroj, u kterého zvuk vzniká třením navlhčených prstů o okraje točících se skleněných misek různého průměru, zkonstruoval v roce 1761 Benjamin Franklin. V druhé polovině 18. a na začátku 19. století se jednalo o poměrně oblíbený nástroj, který byl poté, až na pár výjimek, téměř na dvě století prakticky zapomenutý. Skladby pro něj napsali například Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, Carl Philipp Emanuel Bach, Gaetano Donizetti nebo Richard Strauss.

Kromě výše zmíněných autorů pro skleněnou harmoniku komponovali také Antonín Rejcha, jehož dílo se snaží brněnská filharmonie dlouhodobě propagovat, Domenico Cimarosa a Johann Adolph Hasse. Právě kompozice těchto skladatelů v Besedním domě včera zazněly v podání Filharmonie Brno pod vedením britského dirigenta Jonathana Cohena, který se specializuje na barokní a klasicistní hudbu. Jako první byla provedena Gelegenheitskantate (Příležitostná kantáta) pro mužské hlasy a orchestr Antonína Rejchy. Filharmonii Brno doplnily Barbara Maria Willi na cembalo a mužská část Ensemble Frizzante s externími hosty, kteří se pro účely tohoto koncertu pojmenovali Brno Rejcha Collegium 2023. Je třeba říci, že sbor vystupoval v poměrně malém obsazení dvanácti lidí. Přesto se mu podařilo vytvořit krásný plný a silný zvuk a sboristé zpívali čistě a bez sebemenších problémů. Dva sólisté, Pavel Valenta – tenor a Jan Faltýnek – bas, své party také zvládli absolutně bezchybně. Basové sólo bylo na tento hlasový obor poměrně vysoko a Faltýnek si s ním přesto naprosto skvěle poradil. Vytknout je možné pouze mikrofonem snímaný zvuk sólového zpěvu, který nepřirozeně vyčníval nad orchestr, což ovšem nebyla chyba sólistů, ale nazvučení nebo polohy mikrofonu. Celkový dojem z provedení tohoto díla to neovlivnilo.

solo_pro_sklenenou_harmoniku_MP_2023_02

Jako druhá zazněla árie De terra amica pro soprán, skleněnou harmoniku a orchestr italského skladatele Domenica Cimarosy z roku 1780. Skleněné harmoniky se ujala Christa Schönfeldinger, přední světová interpretka skladeb pro tento nástroj. Skleněná harmonika je přirozeně tichá, a i když byla nazvučená (podobně jako zbytek orchestru), bylo potřeba, aby se jí orchestr zvukově přizpůsobil. Dirigent Jonathan Cohen ovšem s orchestrem pracoval tak dobře, že vždy když bylo potřeba, celý orchestr, aniž by jeho zvuk ztratil na plnosti, přešel do krásného piana. Tóny skleněné harmoniky mohly skvěle vyniknout. Samotné interpretaci lze vytknout pouze to, že pár tónů nástroje se ozvalo o něco později, než mělo. Je potřeba si ale uvědomit, že hra na tento nástroj je velice obtížná a její part pro tuto skladbu nebyl napsaný úplně šťastně. Schönfeldingerová odvedla i tak velmi dobrou práci. Sólového zpěvu se ujala sopranistka Joanna Moskowicz, která ukázala, že její technika i rozsah jsou na dobré úrovni. Veškeré melodické zdobení bylo zazpíváno velmi dobře, až na jediný postup na konci skladby, který nebyl úplně přesný. Ve všech polohách, i extrémních výškách zněl její hlas jistě. Moskowiczová disponovala poměrně silným vibratem, které ale interpretaci nijak neuškodilo, pouze v nejvyšších polohách by nevadilo, kdyby bylo trochu slabší. Její part byl ovšem, stejně jako v případě skleněné harmoniky, velice náročný a Moskowiczová ho zvládla dobře.

solo_pro_sklenenou_harmoniku_MP_2023_01

Poté se hudebníci vrátili k Antonínu Rejchovi a provedli jeho melodram Abschied der Johanna d’Arc von ihrer Heimat (Rozloučení Johanky z Arku s vlastí) pro skleněnou harmoniku, vypravěče a orchestr. Jako text zvolil Rejcha závěrečnou scénu prologu tragédie Die Jungfrau von Orléans od Friedricha Schillera. V první části melodramu se střídala skleněná harmonika, která svými tóny navodila až magickou atmosféru (na svoji dobu poměrně nezvyklými postupy v mnohém připomínající témbrovou hudbu), a recitátorka Barbara Maria Willi, která pro toto dílo odešla od cembala a předstoupila před orchestr. Oproti textu vytištěnému v programu si pár frází upravila nebo zkrátila, což význam výrazně nezměnilo. Celkovému projevu by neuškodilo, kdyby byl o něco více emotivní. Chválu si ovšem zaslouží německá výslovnost, která byla naprosto dokonalá. Ke konci první části se pak recitace a skleněná harmonika, jejíž part byl tentokrát zahraný bez jakéhokoliv zaváhání (celkově byl part pro tento nástroj lépe napsán než skladba předchozí), spojily a postupně se k nim přidala i smyčcová sekce orchestru. Tento vstup působil velice přirozeně a plynule. Když recitátorka pronesla „...hlas polnice mě volá“, přidaly se i žestě a zbytek orchestru. Nálada díla se najednou proměnila a zbytek skladby měl slavnostní až pochodový charakter. Na konci se opět ozvala skleněná harmonika, jejíž sólo orchestr doprovázel.

Po přestávce se na pódium vrátilo obsazení druhé skladby večera a provedlo kantátu L’Armonica na text Pietra Metastasia skladatele Johanna Adolpha Hasseho. První část byla instrumentální a měla velmi veselý charakter. Zde se opět ukázalo, jak skvěle Cohen s orchestrem pracuje. Druhá část Aria „Ah perché col canto mio“ na první navázala naprosto plynule. Joanna Moskowicz se zde musela opět poprat s velmi náročným partem. Podobně jako ve skladbě druhé, byl zpěv dobrý, pouze v těch nejvyšších polohách bylo vibrato až moc silné. Tato místa byla ovšem položena velmi vysoko. Ve třetí části Recitativo „Ardir Germana“ se už přidala skleněná harmonika, která tentokrát vystupovala spíše jako součást orchestru než jako sólový nástroj, i když dostala o něco více prostoru než ostatní hudebníci. Orchestr jí opět skvěle přizpůsoboval dynamiku a všechny tóny tak byly dobře slyšet. Závěr celé skladby s názvem Aria „Alla stagion di fiori“ začal orchestr krátkou instrumentální introdukcí. Poté se dvakrát vystřídala sóla skleněné harmoniky a zpěvu. Následně se spojily a navzájem si odpovídaly. Joanně Moskowicz se nepovedly všechny koloratury zcela čistě a ke konci skladby lehce neladila, k čemuž došlo na několika místech, ale její výkon byl celkově dobrý. Christa Schönfeldinger naopak zahrála svůj part bez jakéhokoliv zaváhání a orchestr obě sólistky skvěle doprovodil. Bylo vidět, že dirigent Jonathan Cohen přesně ví, jak s orchestrem pracovat, aby z něj dostal co nejlepší výkon. Během koncertu probíhala mezi dvěma sólistkami a dirigentem velmi výrazná nonverbální komunikace, což mělo za následek, že byly velmi dobře sehrané jak mezi sebou, tak s orchestrem.

solo_pro_sklenenou_harmoniku_MP_2023_03

Čtvrteční koncert nabídl posluchačům velmi zajímavý hudební zážitek, a to hned v několika rovinách. Obě Rejchovy skladby zazněly v obnovené premiéře po více jak 200 letech a posluchači tak byli svědky provedení prakticky neznámých kompozic tohoto výjimečného skladatele. Skleněná harmonika, i přes svoji popularitu na konci 18. století, dnes určitě není tradičním nástrojem. Slyšet ji naživo se tedy nepoštěstí každému. To všechno podtrhnul velice dobrý výkon orchestru a sólistů.

Program:

ANTONÍN REJCHA 

Gelegenheitskantate (Příležitostná kantáta)

DOMENICO CIMAROSA 

De terra amica

ANTONÍN REJCHA 

Abschied der Johanna d’Arc von ihrer Heimat (Rozloučení Johanky z Arku s vlastí)

JOHANN ADOLPH HASSE 

L’Armonica

1. Introduzione (úvod)
2. Aria „Ah perché col canto mio“

3. Recitativo „Ardir Germana“

4. Aria „Alla stagion di fiori“

Obsazení:

Joanna Moskowicz – soprán

Christa Schönfeldinger – skleněná harmonika

Barbara Maria Willi – recitace, cembalo 

Brno Rejcha Collegium 2023

Pavel Valenta (sólo / soloist), Michal Kuča, Ivan Nepivoda, Petr Pytlík, Jiří Kudláč, Jakub Herzan – tenor
Jan Faltýnek (sólo / soloist), Martin Kotulan, Pavel Mašek, Vladimír Brázda, Petr Janovský, Vít Šujan – bas 

Filharmonie Brno
dirigent Jonathan Cohen 

Čtvrtek 12. 10. 2023 v 19:00, Besední dům

Foto archiv festivalu

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více