Toť Milada, toť Dalibor!

Toť Milada, toť Dalibor!

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).

Jen stěží by se dala vybrat symboličtější Smetanova opera pro zahájení oslav Roku české hudby 2024 než je právě Dalibor, který zazněl vůbec poprvé 16. května 1868 při příležitosti pokládání základního kamene Národního divadla – symbolu snah českých vlastenců o vlastní velké divadlo. Ačkoliv reakce na samotnou operu byly smíšené a našli se i tací, kteří Daliborovi vytýkali přílišnou inspiraci hudebními dramaty Richarda Wagnera, sám Smetana si uvědomoval, že další vývoj (nejen) české hudby se bez „konfrontace“ s Wagnerovou operní tvorbou neobejde. Dnešnímu divákovi naštěstí tyto konotace již nemusí bránit v hudebním zážitku a Smetanova genialita může být prosta politické a historické zátěže.

dalibor_foto_marek_olbrzymek_01

Ačkoliv bylo Smetanovo dílo inspirováno historickým českým šlechticem a rytířem Daliborem z Kozojed, rozhodl se režisér David Pountney zasadit děj opery blíže současnosti. Hlavním prizmatem, kterým na titulní postavu režisér nahlíží je možná dvojakost vnímání jeho činů – jak sám ostatně uvedl v rozhovoru pro ČRo Vltava: „Může existovat postava, která může být pro velkou spoustu lidí bojovníkem za svobodu nebo hrdinou, mnoho dalších lidí ho ale může vnímat jako teroristu.“ Tomuto režijnímu uchopení pak podřídil Pountney celkové vyznění opery – předobrazem pro titulní postavu byl režisérovi Bobby Sands, bojovník za svobodu Severního Irska a člen IRA. Úvodní scéně dominuje vysoká betonová zeď s kamerou a vše má ve svých spárech politická velmoc chráněná policií. Ačkoliv by se na první pohled mohlo jednat o poměrně zásadní změnu, která by potenciálně mohla vyvolat celou řadu inscenačních či logických problémů, ve skutečnosti funguje nové zasazení překvapivě dobře. Režisérovi se podařilo vytvořit temnou a opresivní atmosféru, která z Daliborova soudu dělá osobitý politický proces. Trochu zvláštně však v tomto kontextu působí samotná postava krále Vladislava, která byla Pountneym zamýšlena jako politická a manipulující, přesto nebo snad právě proto se v konečném důsledku zdála sama nejvíce manipulovanou. Naopak výtečně tato aktualizace působila třeba při samotném příchodu soudců, kteří ve spojitosti s hudbou povedeně evokovali úplatné politické panáky.

Velkou pochvalu si zaslouží scéna Roberta Innese Hopkinse, která zůstávala stále velmi čistá, přesto však nápaditým způsobem pracovala se symboly a celkovým prostorem. Po většinu času převažovaly realistické koncepty – soud, vězení a podobně – avšak tam, kde mělo být vyznění osobnější, volil Hopkins surrealističtější prvky. Zde se nabízí především výjev z Daliborovy cely, který akcentuje houslové prvky vystupující z pozadí scény. Zvláštní zmínku si zaslouží také Hopkinsova práce s prostorem a rekvizitami, kterou nejlépe ilustruje proměna stropu v kulatý stůl při druhém zasedání soudců a krále ve třetím dějství. Zajímavě působila také videoprojekce, která připomínala mnohé současné záběry z protestů či z oblastí zasažených válkou. Méně přesvědčivě však už vyznělo promítání strun na samotnou scénu.

Celková choreografie vesměs vycházela z realistického pojetí, které drhlo jen v absurdní scéně, kde „zbrojnoši“ radostně cvičili se samopaly, jako by omylem nakráčeli do fitness centra. Přitom povedená scéna dávala dostatečný prostor, aby místo infantilního (a především vzhledem ke kontextu těžko uvěřitelného) poskakování dělali cokoliv přirozenějšího a očekávatelnějšího – balili cigarety, mastili karty, leštili zbraně. Naopak třeba scéna samotného Daliborova soudu, při které policista na plošině přiveze koncertně oděnou harfenistku hudebně doprovázející Miladinu stížnost, je mírně úsměvnou a skvěle fungující juxtapozicí.

Přestože zasazení do moderní doby bude mnohým jistě proti srsti, o hudebních výkonech a samotném nastudování se lze vyjadřovat v superlativech. I menší role – Vítek (Ondřej Koplík) či třeba Beneš (David Szendiuch) – byly svěřeny výtečným zpěvákům a hlavní role byly obsazeny rovněž povedeně. Jana Šrejma Kačírková v roli Daliborovy schovanky Jitky byla patřičně živelná, s plamennou energií a perfektní deklamací a artikulací. Povedený byl také pěvecký i herecký výkon Daniela Kfelíře, představitele velitele stráže, který ve své interpretaci vyšel maximálně vstříc režisérovu uchopení a jeho zpodobnění Budivoje evokovalo chování sadistických členů StB. Tomasz Konieczny v roli krále Vladislava byl výrazově a dynamicky pestrý, což mu umožnil obzvláště kontrast mezi prvním a druhým setkáním se soudci. Překvapil také velmi dobrou artikulací, která byla po většinu času bez problémů srozumitelná. V tomto ohledu mírně zaostávala představitelka Milady Csilla Boross, která však excelovala ryzí (a místy až syrovou) expresivitou svého nastudování. Její Milada byla plná emocí a vášní, avšak také vnitřního rozkolu, který byl v její interpretaci neustále patrný. Peter Berger byl pro roli Dalibora skvělou volbou. Dokázal výtečně zhmotnit veškeré temné emoční proudy své postavy, stejně jako něhu, kterou směřoval nejprve Zdeňkovi a později i Miladě. Pochvalu zaslouží především práce s barvou hlasu a celkovým výrazem, stejně jako výrazné dynamické skoky ve vyhrocených částech.

Sbor pod vedením Martina Buchty byl již tradičně – a opravdu se nejedná o prázdný superlativ – bezchybný, a to i v okamžicích, kdy nebyl přímo na scéně nebo byl v jinak nevýhodné pozici. Skvělá deklamace, naprostá intonační a rytmická přesnost a vždy perfektně zvládnutá a vyvážená dynamika. Podobná slova chvály si zaslouží rovněž i orchestr, který již od úvodního vstupu žesťů upoutal velmi vytříbeným, čistým a elegantním zvukem. Dirigent Tomáš Hanus navíc dokázal zvýraznit hlubokou citovost Smetanova Dalibora, stejně jako jeho spojitost s Wagnerovým odkazem. Výsledek tak skvěle předkládá a odhaluje barevnost Smetanovy instrumentace, stejně jako důmyslnost jeho kompozičních postupů a práce s motivy. Velkou pochvalu si zaslouží také sólisté vystupující přímo na pódiu – houslista Dennis Schneiderka, připodobňující zesnulého Zdeňka, harfenistka Pavla Kopecká a violoncellista Lukáš Žufánek.

Nový Dalibor je bezpochyby povedenou inscenací, která sice může určitou část publika svým vzezřením odradit. V samotném jejím jádru se však jedná o funkční koncept, který výraznějším způsobem nenarušuje původní Smetanovu vizi. Aktualizace oper je ožehavým tématem, které bude vždy zavdávat důvody k plamenným diskusím a neshodám. Z bohatého operního penza se však Dalibor jeví zrovna jako dílo, kterému podobná rekontextualizace vůbec neublíží. Jak by ostatně mohla, když nad tím vším zaznívá Smetanova geniální, citlivá, spletitá a výtečně nastudovaná hudba?

PREMIÉRA

Pátek 2. února 2024

Bedřich Smetana

DALIBOR

Režie – David Pountney

Dirigent a hudební nastudování – Tomáš Hanus

Scéna – Robert Innes Hopkins

Kostýmy – Marie-Jeanne Lecca

Světelný design – Fabrice Kebour

Dramaturgie – Patricie Částková

Pohybová spolupráce – Martin Svobodník

Videoprojekce – Adéla Szturcová

Vladislav, král český – Tomasz Konieczny

Dalibor z Kozojed – Peter Berger

Milada – Csilla Boross

Budivoj, velitel stráže – Daniel Kfelíř

Beneš, žalářník – David Szendiuch

Vítek – Ondřej Koplík

Jitka – Jana Šrejma Kačírková

Soudce – Petr Karas

Sbor a orchestr Janáčovy opery NdB

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Letošní 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae na téma Metamorfózy: Czech Smetana! uzavřel ve středu 10. července v brněnském Besedním domě komorní koncert mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a klavíristy Kirilla Gersteina. Na programu se objevily písňové cykly Leoše Janáčka, Hugo Wolfa, Sergeje Rachmaninova a Arnolda Schönberga.  více

Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce

Letošní, 29. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae je z velké části věnovaný Roku české hudby, čemuž nasvědčuje jeho podtitul Metamorfózy: Czech Smetana!. Podobně zaměřený byl i recitál klavíristy Jana Bartoše, který se odehrál v úterý 18. června v malém sále kulturního domu v Bystřici nad Pernštejnem. Na programu se objevily klavírní cykly Bedřicha Smetany a Miloslava Kabeláče, které vyšly minulý rok na Bartošově CD pod hlavičkou labelu Supraphon.  více

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.  více

V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Nejčtenější

Kritika

Letošní 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae na téma Metamorfózy: Czech Smetana! uzavřel ve středu 10. července v brněnském Besedním domě komorní koncert mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a klavíristy Kirilla Gersteina. Na programu se objevily písňové cykly Leoše Janáčka, Hugo Wolfa, Sergeje Rachmaninova a Arnolda Schönberga.  více