Toť Milada, toť Dalibor!

Toť Milada, toť Dalibor!

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).

Jen stěží by se dala vybrat symboličtější Smetanova opera pro zahájení oslav Roku české hudby 2024 než je právě Dalibor, který zazněl vůbec poprvé 16. května 1868 při příležitosti pokládání základního kamene Národního divadla – symbolu snah českých vlastenců o vlastní velké divadlo. Ačkoliv reakce na samotnou operu byly smíšené a našli se i tací, kteří Daliborovi vytýkali přílišnou inspiraci hudebními dramaty Richarda Wagnera, sám Smetana si uvědomoval, že další vývoj (nejen) české hudby se bez „konfrontace“ s Wagnerovou operní tvorbou neobejde. Dnešnímu divákovi naštěstí tyto konotace již nemusí bránit v hudebním zážitku a Smetanova genialita může být prosta politické a historické zátěže.

dalibor_foto_marek_olbrzymek_01

Ačkoliv bylo Smetanovo dílo inspirováno historickým českým šlechticem a rytířem Daliborem z Kozojed, rozhodl se režisér David Pountney zasadit děj opery blíže současnosti. Hlavním prizmatem, kterým na titulní postavu režisér nahlíží je možná dvojakost vnímání jeho činů – jak sám ostatně uvedl v rozhovoru pro ČRo Vltava: „Může existovat postava, která může být pro velkou spoustu lidí bojovníkem za svobodu nebo hrdinou, mnoho dalších lidí ho ale může vnímat jako teroristu.“ Tomuto režijnímu uchopení pak podřídil Pountney celkové vyznění opery – předobrazem pro titulní postavu byl režisérovi Bobby Sands, bojovník za svobodu Severního Irska a člen IRA. Úvodní scéně dominuje vysoká betonová zeď s kamerou a vše má ve svých spárech politická velmoc chráněná policií. Ačkoliv by se na první pohled mohlo jednat o poměrně zásadní změnu, která by potenciálně mohla vyvolat celou řadu inscenačních či logických problémů, ve skutečnosti funguje nové zasazení překvapivě dobře. Režisérovi se podařilo vytvořit temnou a opresivní atmosféru, která z Daliborova soudu dělá osobitý politický proces. Trochu zvláštně však v tomto kontextu působí samotná postava krále Vladislava, která byla Pountneym zamýšlena jako politická a manipulující, přesto nebo snad právě proto se v konečném důsledku zdála sama nejvíce manipulovanou. Naopak výtečně tato aktualizace působila třeba při samotném příchodu soudců, kteří ve spojitosti s hudbou povedeně evokovali úplatné politické panáky.

Velkou pochvalu si zaslouží scéna Roberta Innese Hopkinse, která zůstávala stále velmi čistá, přesto však nápaditým způsobem pracovala se symboly a celkovým prostorem. Po většinu času převažovaly realistické koncepty – soud, vězení a podobně – avšak tam, kde mělo být vyznění osobnější, volil Hopkins surrealističtější prvky. Zde se nabízí především výjev z Daliborovy cely, který akcentuje houslové prvky vystupující z pozadí scény. Zvláštní zmínku si zaslouží také Hopkinsova práce s prostorem a rekvizitami, kterou nejlépe ilustruje proměna stropu v kulatý stůl při druhém zasedání soudců a krále ve třetím dějství. Zajímavě působila také videoprojekce, která připomínala mnohé současné záběry z protestů či z oblastí zasažených válkou. Méně přesvědčivě však už vyznělo promítání strun na samotnou scénu.

Celková choreografie vesměs vycházela z realistického pojetí, které drhlo jen v absurdní scéně, kde „zbrojnoši“ radostně cvičili se samopaly, jako by omylem nakráčeli do fitness centra. Přitom povedená scéna dávala dostatečný prostor, aby místo infantilního (a především vzhledem ke kontextu těžko uvěřitelného) poskakování dělali cokoliv přirozenějšího a očekávatelnějšího – balili cigarety, mastili karty, leštili zbraně. Naopak třeba scéna samotného Daliborova soudu, při které policista na plošině přiveze koncertně oděnou harfenistku hudebně doprovázející Miladinu stížnost, je mírně úsměvnou a skvěle fungující juxtapozicí.

Přestože zasazení do moderní doby bude mnohým jistě proti srsti, o hudebních výkonech a samotném nastudování se lze vyjadřovat v superlativech. I menší role – Vítek (Ondřej Koplík) či třeba Beneš (David Szendiuch) – byly svěřeny výtečným zpěvákům a hlavní role byly obsazeny rovněž povedeně. Jana Šrejma Kačírková v roli Daliborovy schovanky Jitky byla patřičně živelná, s plamennou energií a perfektní deklamací a artikulací. Povedený byl také pěvecký i herecký výkon Daniela Kfelíře, představitele velitele stráže, který ve své interpretaci vyšel maximálně vstříc režisérovu uchopení a jeho zpodobnění Budivoje evokovalo chování sadistických členů StB. Tomasz Konieczny v roli krále Vladislava byl výrazově a dynamicky pestrý, což mu umožnil obzvláště kontrast mezi prvním a druhým setkáním se soudci. Překvapil také velmi dobrou artikulací, která byla po většinu času bez problémů srozumitelná. V tomto ohledu mírně zaostávala představitelka Milady Csilla Boross, která však excelovala ryzí (a místy až syrovou) expresivitou svého nastudování. Její Milada byla plná emocí a vášní, avšak také vnitřního rozkolu, který byl v její interpretaci neustále patrný. Peter Berger byl pro roli Dalibora skvělou volbou. Dokázal výtečně zhmotnit veškeré temné emoční proudy své postavy, stejně jako něhu, kterou směřoval nejprve Zdeňkovi a později i Miladě. Pochvalu zaslouží především práce s barvou hlasu a celkovým výrazem, stejně jako výrazné dynamické skoky ve vyhrocených částech.

Sbor pod vedením Martina Buchty byl již tradičně – a opravdu se nejedná o prázdný superlativ – bezchybný, a to i v okamžicích, kdy nebyl přímo na scéně nebo byl v jinak nevýhodné pozici. Skvělá deklamace, naprostá intonační a rytmická přesnost a vždy perfektně zvládnutá a vyvážená dynamika. Podobná slova chvály si zaslouží rovněž i orchestr, který již od úvodního vstupu žesťů upoutal velmi vytříbeným, čistým a elegantním zvukem. Dirigent Tomáš Hanus navíc dokázal zvýraznit hlubokou citovost Smetanova Dalibora, stejně jako jeho spojitost s Wagnerovým odkazem. Výsledek tak skvěle předkládá a odhaluje barevnost Smetanovy instrumentace, stejně jako důmyslnost jeho kompozičních postupů a práce s motivy. Velkou pochvalu si zaslouží také sólisté vystupující přímo na pódiu – houslista Dennis Schneiderka, připodobňující zesnulého Zdeňka, harfenistka Pavla Kopecká a violoncellista Lukáš Žufánek.

Nový Dalibor je bezpochyby povedenou inscenací, která sice může určitou část publika svým vzezřením odradit. V samotném jejím jádru se však jedná o funkční koncept, který výraznějším způsobem nenarušuje původní Smetanovu vizi. Aktualizace oper je ožehavým tématem, které bude vždy zavdávat důvody k plamenným diskusím a neshodám. Z bohatého operního penza se však Dalibor jeví zrovna jako dílo, kterému podobná rekontextualizace vůbec neublíží. Jak by ostatně mohla, když nad tím vším zaznívá Smetanova geniální, citlivá, spletitá a výtečně nastudovaná hudba?

PREMIÉRA

Pátek 2. února 2024

Bedřich Smetana

DALIBOR

Režie – David Pountney

Dirigent a hudební nastudování – Tomáš Hanus

Scéna – Robert Innes Hopkins

Kostýmy – Marie-Jeanne Lecca

Světelný design – Fabrice Kebour

Dramaturgie – Patricie Částková

Pohybová spolupráce – Martin Svobodník

Videoprojekce – Adéla Szturcová

Vladislav, král český – Tomasz Konieczny

Dalibor z Kozojed – Peter Berger

Milada – Csilla Boross

Budivoj, velitel stráže – Daniel Kfelíř

Beneš, žalářník – David Szendiuch

Vítek – Ondřej Koplík

Jitka – Jana Šrejma Kačírková

Soudce – Petr Karas

Sbor a orchestr Janáčovy opery NdB

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart fotografa a tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Začátek Roku české hudby oslavila Filharmonie Brno tradičním novoročním koncertem v Janáčkově divadle, kde posluchačům nabídla program složený z děl českých a amerických skladatelů. Výběr skladeb právě z těchto dvou zemí symbolizoval propojení českého tělesa s americkým dirigentem Dennisem Russellem Daviesem, který stojí v čele brněnské filharmonie již šestou sezonu a taktovky se ujal i při tomto vystoupení.  více

Sarah MacDougall je písničkářka původem ze Švédska, která však žije v Kanadě a působí na tamní hudební scéně. Sarah účinkovala na festivalu Maraton hudby Brno 2023 a při té příležitosti jsme s ní natočili rozhovor.  více

Pondělním koncertem s podtitulem Nové mysterium se Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra rozloučil s končícím rokem a připomněl blížící se Vánoce. V chrámu církve československé husitské v brněnských Tuřanech orchestr zahrál výběr z děl z 20. a 21. století a o přestávce návštěvníky koncertu dokonce pohostil.  více

Jako poslední produkci tohoto roku uvedl Ensemble Opera Diversa pod vedením Gabriely Tardonové světovou premiéru opery Druhé město z pera brněnského skladatele Ondřeje Kyase, který se tentokrát představil také jako libretista. V poloscénickém provedení, které se uskutečnilo 16. prosince v kulturním centru Co.labs se hlavních rolí zhostili Aleš Janiga (A. – hlavní hrdina, zpívaná role), Lukáš Rieger (A. – hlavní hrdina, mluvená role), Jana Vondrů (Alweyra, Klára, sudička), Pavel Slivka (proklatec, prodavač, výčepní, strážce chrámu), Tomáš Chloupek (vrchní, historik, mladík z lodi, štamgast), Aneta Podracká Bendová (dívka z lodi, tajemná dívka, sudička), Michael Robotka (knihovník, chovatel, muž s novinami, štamgast), Alžběta Symerská (číšníkova žena, sudička, Felix) a Libor Skokan (kněz, číšník, štamgast).  více

Závěrečný večer dvacátého ročníku cyklu koncertů staré hudby, v němž dramaturgyně, cembalistka a děkanka Hudební fakulty JAMU Barbara Maria Willi seznamuje publikum s kouzlem hudební kultury nejen 17. a 18. století, se nesl v duchu houslové virtuozity. Poslední koncert konaný 15. prosince v Konventu Milosrdných bratří tak posluchačům nabídl jedinečné propojení tří houslistů – František NovotnýJiří PospíchalFedor Rudin – za cembalového doprovodu Barbary Marie Willi, jež se také ujala role moderátora.  více

Nejčtenější

Kritika

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart fotografa a tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce