Toť Milada, toť Dalibor!

Toť Milada, toť Dalibor!

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).

Jen stěží by se dala vybrat symboličtější Smetanova opera pro zahájení oslav Roku české hudby 2024 než je právě Dalibor, který zazněl vůbec poprvé 16. května 1868 při příležitosti pokládání základního kamene Národního divadla – symbolu snah českých vlastenců o vlastní velké divadlo. Ačkoliv reakce na samotnou operu byly smíšené a našli se i tací, kteří Daliborovi vytýkali přílišnou inspiraci hudebními dramaty Richarda Wagnera, sám Smetana si uvědomoval, že další vývoj (nejen) české hudby se bez „konfrontace“ s Wagnerovou operní tvorbou neobejde. Dnešnímu divákovi naštěstí tyto konotace již nemusí bránit v hudebním zážitku a Smetanova genialita může být prosta politické a historické zátěže.

dalibor_foto_marek_olbrzymek_01

Ačkoliv bylo Smetanovo dílo inspirováno historickým českým šlechticem a rytířem Daliborem z Kozojed, rozhodl se režisér David Pountney zasadit děj opery blíže současnosti. Hlavním prizmatem, kterým na titulní postavu režisér nahlíží je možná dvojakost vnímání jeho činů – jak sám ostatně uvedl v rozhovoru pro ČRo Vltava: „Může existovat postava, která může být pro velkou spoustu lidí bojovníkem za svobodu nebo hrdinou, mnoho dalších lidí ho ale může vnímat jako teroristu.“ Tomuto režijnímu uchopení pak podřídil Pountney celkové vyznění opery – předobrazem pro titulní postavu byl režisérovi Bobby Sands, bojovník za svobodu Severního Irska a člen IRA. Úvodní scéně dominuje vysoká betonová zeď s kamerou a vše má ve svých spárech politická velmoc chráněná policií. Ačkoliv by se na první pohled mohlo jednat o poměrně zásadní změnu, která by potenciálně mohla vyvolat celou řadu inscenačních či logických problémů, ve skutečnosti funguje nové zasazení překvapivě dobře. Režisérovi se podařilo vytvořit temnou a opresivní atmosféru, která z Daliborova soudu dělá osobitý politický proces. Trochu zvláštně však v tomto kontextu působí samotná postava krále Vladislava, která byla Pountneym zamýšlena jako politická a manipulující, přesto nebo snad právě proto se v konečném důsledku zdála sama nejvíce manipulovanou. Naopak výtečně tato aktualizace působila třeba při samotném příchodu soudců, kteří ve spojitosti s hudbou povedeně evokovali úplatné politické panáky.

Velkou pochvalu si zaslouží scéna Roberta Innese Hopkinse, která zůstávala stále velmi čistá, přesto však nápaditým způsobem pracovala se symboly a celkovým prostorem. Po většinu času převažovaly realistické koncepty – soud, vězení a podobně – avšak tam, kde mělo být vyznění osobnější, volil Hopkins surrealističtější prvky. Zde se nabízí především výjev z Daliborovy cely, který akcentuje houslové prvky vystupující z pozadí scény. Zvláštní zmínku si zaslouží také Hopkinsova práce s prostorem a rekvizitami, kterou nejlépe ilustruje proměna stropu v kulatý stůl při druhém zasedání soudců a krále ve třetím dějství. Zajímavě působila také videoprojekce, která připomínala mnohé současné záběry z protestů či z oblastí zasažených válkou. Méně přesvědčivě však už vyznělo promítání strun na samotnou scénu.

Celková choreografie vesměs vycházela z realistického pojetí, které drhlo jen v absurdní scéně, kde „zbrojnoši“ radostně cvičili se samopaly, jako by omylem nakráčeli do fitness centra. Přitom povedená scéna dávala dostatečný prostor, aby místo infantilního (a především vzhledem ke kontextu těžko uvěřitelného) poskakování dělali cokoliv přirozenějšího a očekávatelnějšího – balili cigarety, mastili karty, leštili zbraně. Naopak třeba scéna samotného Daliborova soudu, při které policista na plošině přiveze koncertně oděnou harfenistku hudebně doprovázející Miladinu stížnost, je mírně úsměvnou a skvěle fungující juxtapozicí.

Přestože zasazení do moderní doby bude mnohým jistě proti srsti, o hudebních výkonech a samotném nastudování se lze vyjadřovat v superlativech. I menší role – Vítek (Ondřej Koplík) či třeba Beneš (David Szendiuch) – byly svěřeny výtečným zpěvákům a hlavní role byly obsazeny rovněž povedeně. Jana Šrejma Kačírková v roli Daliborovy schovanky Jitky byla patřičně živelná, s plamennou energií a perfektní deklamací a artikulací. Povedený byl také pěvecký i herecký výkon Daniela Kfelíře, představitele velitele stráže, který ve své interpretaci vyšel maximálně vstříc režisérovu uchopení a jeho zpodobnění Budivoje evokovalo chování sadistických členů StB. Tomasz Konieczny v roli krále Vladislava byl výrazově a dynamicky pestrý, což mu umožnil obzvláště kontrast mezi prvním a druhým setkáním se soudci. Překvapil také velmi dobrou artikulací, která byla po většinu času bez problémů srozumitelná. V tomto ohledu mírně zaostávala představitelka Milady Csilla Boross, která však excelovala ryzí (a místy až syrovou) expresivitou svého nastudování. Její Milada byla plná emocí a vášní, avšak také vnitřního rozkolu, který byl v její interpretaci neustále patrný. Peter Berger byl pro roli Dalibora skvělou volbou. Dokázal výtečně zhmotnit veškeré temné emoční proudy své postavy, stejně jako něhu, kterou směřoval nejprve Zdeňkovi a později i Miladě. Pochvalu zaslouží především práce s barvou hlasu a celkovým výrazem, stejně jako výrazné dynamické skoky ve vyhrocených částech.

Sbor pod vedením Martina Buchty byl již tradičně – a opravdu se nejedná o prázdný superlativ – bezchybný, a to i v okamžicích, kdy nebyl přímo na scéně nebo byl v jinak nevýhodné pozici. Skvělá deklamace, naprostá intonační a rytmická přesnost a vždy perfektně zvládnutá a vyvážená dynamika. Podobná slova chvály si zaslouží rovněž i orchestr, který již od úvodního vstupu žesťů upoutal velmi vytříbeným, čistým a elegantním zvukem. Dirigent Tomáš Hanus navíc dokázal zvýraznit hlubokou citovost Smetanova Dalibora, stejně jako jeho spojitost s Wagnerovým odkazem. Výsledek tak skvěle předkládá a odhaluje barevnost Smetanovy instrumentace, stejně jako důmyslnost jeho kompozičních postupů a práce s motivy. Velkou pochvalu si zaslouží také sólisté vystupující přímo na pódiu – houslista Dennis Schneiderka, připodobňující zesnulého Zdeňka, harfenistka Pavla Kopecká a violoncellista Lukáš Žufánek.

Nový Dalibor je bezpochyby povedenou inscenací, která sice může určitou část publika svým vzezřením odradit. V samotném jejím jádru se však jedná o funkční koncept, který výraznějším způsobem nenarušuje původní Smetanovu vizi. Aktualizace oper je ožehavým tématem, které bude vždy zavdávat důvody k plamenným diskusím a neshodám. Z bohatého operního penza se však Dalibor jeví zrovna jako dílo, kterému podobná rekontextualizace vůbec neublíží. Jak by ostatně mohla, když nad tím vším zaznívá Smetanova geniální, citlivá, spletitá a výtečně nastudovaná hudba?

PREMIÉRA

Pátek 2. února 2024

Bedřich Smetana

DALIBOR

Režie – David Pountney

Dirigent a hudební nastudování – Tomáš Hanus

Scéna – Robert Innes Hopkins

Kostýmy – Marie-Jeanne Lecca

Světelný design – Fabrice Kebour

Dramaturgie – Patricie Částková

Pohybová spolupráce – Martin Svobodník

Videoprojekce – Adéla Szturcová

Vladislav, král český – Tomasz Konieczny

Dalibor z Kozojed – Peter Berger

Milada – Csilla Boross

Budivoj, velitel stráže – Daniel Kfelíř

Beneš, žalářník – David Szendiuch

Vítek – Ondřej Koplík

Jitka – Jana Šrejma Kačírková

Soudce – Petr Karas

Sbor a orchestr Janáčovy opery NdB

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

V rámci svého evropského turné přijal do Brna pozvání tchajwanský sbor Taipei Philharmonic Chamber Choir (dále TPCC) fungující pod vedením uměleckého vedoucího a sbormistra Dr. YuChung Johnny Ku. Koncert proběhl v pondělí 13. srpna v sále nově zrekonstruovaného hotelu Passage.  více

Devátý ročník čtyřdenního mezinárodního a multižánrového hudebního festivalu Maraton hudby Brno oficiálně zahájil čtvrteční koncert v brněnském Sono centru. Více než tří hodinovou akci otevřel jazzový akordeonista Vincent Peirani, rezidenční umělec letošního ročníku, se svým uskupením Jokers. Druhá půle večera patřila estonskému duu Puuluupvíce

Daniel Lazar je rumunsko-srbský houslista, Almir Mešković je akordeonista z Bosny. Potkali se v Norsku, kde oba studovali na akademii. Oba také svou hudbu, která vychází z balkánských folklorních kořenů, obohacují o prvky hudby severské. Nevyhýbají se ani inspiraci klasickou hudbou nebo třeba hudbou romskou a mezi hosty na svém oceňovaném albu Family Beyond Blood mají i nedávno zesnulého špičkového afrického hudebníka Toumaniho Dabatého. Duo, které letos na jaře stanulo na čele Balkan World Music Chart, vystoupí na festivalu Maraton hudby Brno. Představí se v sobotu 10. srpna v rámci scény Balkan Soirée.  více

Letošní 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae na téma Metamorfózy: Czech Smetana! uzavřel ve středu 10. července v brněnském Besedním domě komorní koncert mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a klavíristy Kirilla Gersteina. Na programu se objevily písňové cykly Leoše Janáčka, Hugo Wolfa, Sergeje Rachmaninova a Arnolda Schönberga.  více

Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce

Letošní, 29. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae je z velké části věnovaný Roku české hudby, čemuž nasvědčuje jeho podtitul Metamorfózy: Czech Smetana!. Podobně zaměřený byl i recitál klavíristy Jana Bartoše, který se odehrál v úterý 18. června v malém sále kulturního domu v Bystřici nad Pernštejnem. Na programu se objevily klavírní cykly Bedřicha Smetany a Miloslava Kabeláče, které vyšly minulý rok na Bartošově CD pod hlavičkou labelu Supraphon.  více

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Nejčtenější

Kritika

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více