Přestože také kultura vyhlíží pozvolné rozvolňování protiepidemických restrikcí, úterní koncert komorního tělesa Ensemble Opera Diversa v brněnské vile Löw-Beer se ještě musel obejít bez přítomnosti obecenstva. Pohyb – dokonce ani tanec – však na programu hudebního večera s tematickým názvem Movere (lat. hýbat se) nechyběl. Kromě hudebníků orchestru Ensemble Opera Diversa a hostujícího violoncellisty Jozefa Luptáka totiž vystoupili také tanečníci Kristýna Křemenáková a Martin Dvořák z tanečně-hudebně-divadelního souboru ProART Company, který koncert na svém YouTube kanálu posluchačům streamoval. O hudební nastudování a vedení orchestru se postarala dirigentka ansámblu Gabriela Tardonová. Živý přenos režírovali Martin a Jana Vágnerovi a Alex Lapin.
Při recenzovaném koncertu Ensemble Opera Diversa nic jiného, než premiéry, nezaznělo. Trojice děl uvedených ve vile Löw-Beer sestávala z Paprsků světla (2021) brněnského skladatele Martina Wiesnera zkomponovaných přímo na žádost orchestru a prvních českých uvedení skladeb Pera Nørgårda (Metamorfosi, 1953) a Pēterise Vaskse (Klātbūtne, 2012).
Ačkoliv ústřední motiv večera tedy pohyb bychom v té či oné podobě nalezli ve všech uvedených skladbách, rozhodli se Kristýna Křemenáková a Martin Dvořák opatřit podmanivou choreografií výhradně dílo Metamorfosi Pera Nørgårda. Neexistuje pravděpodobně mnoho argumentů, které by bylo možno uvést k obhajobě streamu před osobní návštěvou koncertu, Proměna v nastudování Ensemble Opera Diversa s choreografií souboru ProART Company však ze současného omezení těží maximum a takřka se takovým argumentem sama stává. (Říkám to z pozice posluchače, který za dodržení preventivních opatření měl možnost slyšet orchestr přímo ve vile.) Vášnivá, intimní, tísnivá, hlavně ale prostorově náročná zpověď dvojice tanečníků si v živém, vždy částečně nepředvídatelném vysílání nemůže dovolit časté střihy a náhlé změny kamer, aniž by při tom neriskovala znehodnocení uměleckého sdělení. Takový záznam by pak byl podoben spíše divadelnímu záznamu, který primárně nepočítá s audiovizuální formou. A tak se tanečníci rozhodli jít cestou opačného extrému a mít pod kontrolou úplně vše. Kameraman není pasivní účastník, ale stává se sám součástí choreografie – krouží kolem dvojice, ustupuje, sleduje zpovzdálí, přibližuje se ve vypjatých momentech a opět se vzdaluje… O tom, jak vizuálně působivá a magická mohou videa „na jeden záběr“ být, se není třeba asi příliš rozepisovat. Ostatně, existují režiséři, kteří jsou právě pro své dlouhé, nestříhané, vždy však perfektně koordinované a promyšlené záběry oceňováni. Volba tohoto formátu není ani v nejmenším z nouze cnost, jak by se snad mohlo na první pohled zdát, naopak, vyjadřuje maximální sebedůvěru v precizní nacvičení choreografie počítající s prostorem, světelnými zdroji, stíny a všemi dalšími vizuálními komponenty.
Neméně povedené bylo také hudební nastudování orchestru. Proměna hudebního motivu (avizovaná samotným názvem) vycházela striktně avšak plynule z hudební logiky a orchestr v čele s Gabrielou Tardonovou dokázal přesvědčivě pokrýt jak lyricky něžné, tak i energicky vyhrocené polohy skladby. Již tradičně výtečná byla také práce orchestru s dynamikou a jemnými dynamickými odstíny – a to nejen směrem k pianissimu, ale i fortissimu!
Paprsky světla skladatele a kytaristy Martina Wiesnera jsou fascinujícím propojením imaginace a zvukomalby – zářivě ostré paprsky smyčců prodírající se hudebním předivem by posluchač mohl takřka chytat do dlaní! Skladba je kompozičně svěží, nezatížená snahou o myšlenkově hutné umělecké sdělení, přesto je prosta banalit, primitivnosti, pozlátka či samoúčelnosti. Paprsky světla se také vyhýbají „tradičnímu hudebnímu narativu“ moderní artificiální tvorby, a tak takřka v každém taktu názorně popírají to, co si mnozí skeptičtější posluchači myslí o soudobé hudbě – že je to hudba drsná, depresivní, uchu nelahodící, nahodilá až bezcílná, místy snad až pozérská a vyrůstající z nejhnilobnější větve pustého lartpourlartismu. Tak! Jenže Wiesnerova skladba nastavuje vlídnou tvář všem a dovoluji si dokonce tvrdit, že zatímco mnohá díla hudební historie ocení pouze člověk s hlubším vhledem a možností srovnání, Paprsky světla k plnému docenění žádný kontext nepotřebují a sahají ještě někam hlouběji, než kde leží naučená hudební zkušenost. Orchestr v díle skutečně zazářil (pun intended!) a obzvláště závěrečná plocha s flažolety byla stejně tak křehká, jako napnutá k prasknutí.
Velkým finálem se pak stal Koncert č. 2 „Klātbūtne“ pro violoncello a smyčcový orchestr lotyšského skladatele Pēterise Vaskse se sólovým partem v provedení Jozefa Luptáka. Violoncellový koncert se sice svojí tesklivou až melancholickou náladou, stejně jako tradičnějším hudebním jazykem poněkud oddálil od vyznění předchozí skladby, zůstal však plně v rovině intimity a subjektivismu, kterou nastolily Metamorfosi i Paprsky světla. Dalo by se dokonce říct, že právě díky dechberoucímu výkonu Jozefa Luptáka, který každičkou frázi dotáhl do plného emočního vyznění se Klātbūtne stalo přirozeným vyústěním předchozích děl. (A to i přesto, že konkrétně mé srdce zůstalo s Paprsky.) Virtuózní kadence v Luptákově provedení nebyly pouhou přehlídkou technického umu, ale uhrančivou hudební rétorikou s pointami, otazníky, vykřičníky, tečkami i trojtečkami a bezpochyby také několika středníky. Orchestr zde dosáhl svých pravděpodobně nejpůsobivějších dynamických oblouků a samotný závěr snese bez uzardění označení „katarzní“.
Ačkoliv osobně by mi violoncellový koncert vyhovoval spíše uprostřed programu nelze úterní koncert Ensemble Opera Diversa s ProART Company než s upřímnou radostí pochválit nejen za neotřelou dramaturgii, perfektní umělecké výkony orchestru, dirigentky i sólisty, ale také za intenzivní choreografii a skvělou kameru. Ačkoliv kultura v hudebních sálech stále ještě musí zůstávat za virtuálními zdmi streamovacích služeb, venku již tato pravidla naštěstí neplatí. Dílo Martina Wiesnera Paprsky světla tak zazní dnes (za příznivého počasí), tedy14. května v 18:00 (Björnsonův sad), 19:00 (Tyršův sad) a ve 20:00 (Lužánky) poprvé skutečně mezi lidmi. Pokud tedy toužíte po setkání osobním ale i s živou hudbou, na jmenovaných místech se potkáme.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..