Třikrát poprvé s Ensemble Opera Diversa

Třikrát poprvé s Ensemble Opera Diversa

Přestože také kultura vyhlíží pozvolné rozvolňování protiepidemických restrikcí, úterní koncert komorního tělesa Ensemble Opera Diversa v brněnské vile Löw-Beer se ještě musel obejít bez přítomnosti obecenstva. Pohyb – dokonce ani tanec – však na programu hudebního večera s tematickým názvem Movere (lat. hýbat se) nechyběl. Kromě hudebníků orchestru Ensemble Opera Diversa a hostujícího violoncellisty Jozefa Luptáka totiž vystoupili také tanečníci Kristýna Křemenáková a Martin Dvořák z tanečně-hudebně-divadelního souboru ProART Company, který koncert na svém YouTube kanálu posluchačům streamoval. O hudební nastudování a vedení orchestru se postarala dirigentka ansámblu Gabriela Tardonová. Živý přenos režírovali Martin a Jana Vágnerovi a Alex Lapin.

Při recenzovaném koncertu Ensemble Opera Diversa nic jiného, než premiéry, nezaznělo. Trojice děl uvedených ve vile Löw-Beer sestávala z Paprsků světla (2021) brněnského skladatele Martina Wiesnera zkomponovaných přímo na žádost orchestru a prvních českých uvedení skladeb Pera Nørgårda (Metamorfosi, 1953) a Pēterise Vaskse (Klātbūtne, 2012).

Ačkoliv ústřední motiv večera tedy pohyb bychom v té či oné podobě nalezli ve všech uvedených skladbách, rozhodli se Kristýna Křemenáková a Martin Dvořák opatřit podmanivou choreografií výhradně dílo Metamorfosi Pera Nørgårda. Neexistuje pravděpodobně mnoho argumentů, které by bylo možno uvést k obhajobě streamu před osobní návštěvou koncertu, Proměna v nastudování Ensemble Opera Diversa s choreografií souboru ProART Company však ze současného omezení těží maximum a takřka se takovým argumentem sama stává. (Říkám to z pozice posluchače, který za dodržení preventivních opatření měl možnost slyšet orchestr přímo ve vile.) Vášnivá, intimní, tísnivá, hlavně ale prostorově náročná zpověď dvojice tanečníků si v živém, vždy částečně nepředvídatelném vysílání nemůže dovolit časté střihy a náhlé změny kamer, aniž by při tom neriskovala znehodnocení uměleckého sdělení. Takový záznam by pak byl podoben spíše divadelnímu záznamu, který primárně nepočítá s audiovizuální formou. A tak se tanečníci rozhodli jít cestou opačného extrému a mít pod kontrolou úplně vše. Kameraman není pasivní účastník, ale stává se sám součástí choreografie – krouží kolem dvojice, ustupuje, sleduje zpovzdálí, přibližuje se ve vypjatých momentech a opět se vzdaluje… O tom, jak vizuálně působivá a magická mohou videa „na jeden záběr“ být, se není třeba asi příliš rozepisovat. Ostatně, existují režiséři, kteří jsou právě pro své dlouhé, nestříhané, vždy však perfektně koordinované a promyšlené záběry oceňováni. Volba tohoto formátu není ani v nejmenším z nouze cnost, jak by se snad mohlo na první pohled zdát, naopak, vyjadřuje maximální sebedůvěru v precizní nacvičení choreografie počítající s prostorem, světelnými zdroji, stíny a všemi dalšími vizuálními komponenty.

eod_a_proArt_Foto_Vit Kobza st_01

Neméně povedené bylo také hudební nastudování orchestru. Proměna hudebního motivu (avizovaná samotným názvem) vycházela striktně avšak plynule z hudební logiky a orchestr v čele s Gabrielou Tardonovou dokázal přesvědčivě pokrýt jak lyricky něžné, tak i energicky vyhrocené polohy skladby. Již tradičně výtečná byla také práce orchestru s dynamikou a jemnými dynamickými odstíny – a to nejen směrem k pianissimu, ale i fortissimu!

Paprsky světla skladatele a kytaristy Martina Wiesnera jsou fascinujícím propojením imaginace a zvukomalby – zářivě ostré paprsky smyčců prodírající se hudebním předivem by posluchač mohl takřka chytat do dlaní! Skladba je kompozičně svěží, nezatížená snahou o myšlenkově hutné umělecké sdělení, přesto je prosta banalit, primitivnosti, pozlátka či samoúčelnosti. Paprsky světla se také vyhýbají „tradičnímu hudebnímu narativu“ moderní artificiální tvorby, a tak takřka v každém taktu názorně popírají to, co si mnozí skeptičtější posluchači myslí o soudobé hudbě – že je to hudba drsná, depresivní, uchu nelahodící, nahodilá až bezcílná, místy snad až pozérská a vyrůstající z nejhnilobnější větve pustého lartpourlartismu. Tak! Jenže Wiesnerova skladba nastavuje vlídnou tvář všem a dovoluji si dokonce tvrdit, že zatímco mnohá díla hudební historie ocení pouze člověk s hlubším vhledem a možností srovnání, Paprsky světla k plnému docenění žádný kontext nepotřebují a sahají ještě někam hlouběji, než kde leží naučená hudební zkušenost. Orchestr v díle skutečně zazářil (pun intended!) a obzvláště závěrečná plocha s flažolety byla stejně tak křehká, jako napnutá k prasknutí.

eod_a_proArt_Foto_Vit Kobza st_03

Velkým finálem se pak stal Koncert č. 2 „Klātbūtne“ pro violoncello a smyčcový orchestr lotyšského skladatele Pēterise Vaskse se sólovým partem v provedení Jozefa Luptáka. Violoncellový koncert se sice svojí tesklivou až melancholickou náladou, stejně jako tradičnějším hudebním jazykem poněkud oddálil od vyznění předchozí skladby, zůstal však plně v rovině intimity a subjektivismu, kterou nastolily Metamorfosi i Paprsky světla. Dalo by se dokonce říct, že právě díky dechberoucímu výkonu Jozefa Luptáka, který každičkou frázi dotáhl do plného emočního vyznění se Klātbūtne stalo přirozeným vyústěním předchozích děl. (A to i přesto, že konkrétně mé srdce zůstalo s Paprsky.) Virtuózní kadence v Luptákově provedení nebyly pouhou přehlídkou technického umu, ale uhrančivou hudební rétorikou s pointami, otazníky, vykřičníky, tečkami i trojtečkami a bezpochyby také několika středníky. Orchestr zde dosáhl svých pravděpodobně nejpůsobivějších dynamických oblouků a samotný závěr snese bez uzardění označení „katarzní“.

Ačkoliv osobně by mi violoncellový koncert vyhovoval spíše uprostřed programu nelze úterní koncert Ensemble Opera Diversa s ProART Company než s upřímnou radostí pochválit nejen za neotřelou dramaturgii, perfektní umělecké výkony orchestru, dirigentky i sólisty, ale také za intenzivní choreografii a skvělou kameru. Ačkoliv kultura v hudebních sálech stále ještě musí zůstávat za virtuálními zdmi streamovacích služeb, venku již tato pravidla naštěstí neplatí. Dílo Martina Wiesnera Paprsky světla tak zazní dnes (za příznivého počasí), tedy14. května v 18:00 (Björnsonův sad), 19:00 (Tyršův sad) a ve 20:00 (Lužánky) poprvé skutečně mezi lidmi. Pokud tedy toužíte po setkání osobním ale i s živou hudbou, na jmenovaných místech se potkáme.

Foto Vít Kobza st.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V letošním roce navštívilo Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici více jak 41 000 lidí tedy rekordní počet. Číslo, které překvapí. V době, do které se tolikrát předpovídal zánik folkloru i folklorismu, se na jednom místě sejde tak obrovské množství lidí. Co je k tomu vede? Letošní jubilejní 80. ročník tomu jistě napomohl, ale samotné výročí by určitě nestačilo. V čem spočívá její kouzlo? Každý návštěvník si z festivalu odnáší jiný zážitek, jinou vzpomínku, jiný příběh. A právě ten svůj vám nyní nabídnu. Jaká tedy byla moje Strážnice 2025? A našla jsem odpověď na otázku, co stojí za tak velkým zájmem?  více

Jedním z členů mezinárodní poroty letošního ročníku Veszprém Street Music Festivalu bude Milan Tesař – programový ředitel, vedoucí hudební redakce Radia Proglas, šéf panelu World Music Charts Europe a dramaturg festivalu Maraton hudby Brno. Vyslání zástupce právě z Brna není náhodné – město je stejně jako Veszprém člen sítě UNESCO Creative Cities of Music a pravidelně zapojuje do mezinárodní kulturní spolupráce a podpory mladých talentů.  více

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce

Benefiční akce s názvem Večery s Ondrášem opět oživila nádvoří hradu Špilberk. Vojenský umělecký soubor Ondráš zde ve druhé půli června předvedl dva celovečerní programy, které připomněly nové i starší choreografie a hudební úpravy. První večer nabídl premiéru pořadu Pocta Jaroslavu Juráškovi, připravenou ke stému výročí narození této významné osobnosti folklorního hnutí druhé poloviny 20. století. Druhý večer s názvem Ondrášovské putování provedl hudbou i tancem po regionech Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Rumunska.  více

První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více

Právě teď se ve francouzském městě na okraji Paříže Enghien-les-Bains koná XVII. výroční zasedání Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Brno na tomto zasedání reprezentuje koordinátorka Brna - města hudby UNESCO Jana Padrnosová a Lukáš Pavlica z Odboru kultury Magistrátu města Brna, kteří se aktivně zapojují do odborných panelů, síťování a mezinárodní výměny zkušeností.  více

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce