Třikrát poprvé s Ensemble Opera Diversa

Třikrát poprvé s Ensemble Opera Diversa

Přestože také kultura vyhlíží pozvolné rozvolňování protiepidemických restrikcí, úterní koncert komorního tělesa Ensemble Opera Diversa v brněnské vile Löw-Beer se ještě musel obejít bez přítomnosti obecenstva. Pohyb – dokonce ani tanec – však na programu hudebního večera s tematickým názvem Movere (lat. hýbat se) nechyběl. Kromě hudebníků orchestru Ensemble Opera Diversa a hostujícího violoncellisty Jozefa Luptáka totiž vystoupili také tanečníci Kristýna Křemenáková a Martin Dvořák z tanečně-hudebně-divadelního souboru ProART Company, který koncert na svém YouTube kanálu posluchačům streamoval. O hudební nastudování a vedení orchestru se postarala dirigentka ansámblu Gabriela Tardonová. Živý přenos režírovali Martin a Jana Vágnerovi a Alex Lapin.

Při recenzovaném koncertu Ensemble Opera Diversa nic jiného, než premiéry, nezaznělo. Trojice děl uvedených ve vile Löw-Beer sestávala z Paprsků světla (2021) brněnského skladatele Martina Wiesnera zkomponovaných přímo na žádost orchestru a prvních českých uvedení skladeb Pera Nørgårda (Metamorfosi, 1953) a Pēterise Vaskse (Klātbūtne, 2012).

Ačkoliv ústřední motiv večera tedy pohyb bychom v té či oné podobě nalezli ve všech uvedených skladbách, rozhodli se Kristýna Křemenáková a Martin Dvořák opatřit podmanivou choreografií výhradně dílo Metamorfosi Pera Nørgårda. Neexistuje pravděpodobně mnoho argumentů, které by bylo možno uvést k obhajobě streamu před osobní návštěvou koncertu, Proměna v nastudování Ensemble Opera Diversa s choreografií souboru ProART Company však ze současného omezení těží maximum a takřka se takovým argumentem sama stává. (Říkám to z pozice posluchače, který za dodržení preventivních opatření měl možnost slyšet orchestr přímo ve vile.) Vášnivá, intimní, tísnivá, hlavně ale prostorově náročná zpověď dvojice tanečníků si v živém, vždy částečně nepředvídatelném vysílání nemůže dovolit časté střihy a náhlé změny kamer, aniž by při tom neriskovala znehodnocení uměleckého sdělení. Takový záznam by pak byl podoben spíše divadelnímu záznamu, který primárně nepočítá s audiovizuální formou. A tak se tanečníci rozhodli jít cestou opačného extrému a mít pod kontrolou úplně vše. Kameraman není pasivní účastník, ale stává se sám součástí choreografie – krouží kolem dvojice, ustupuje, sleduje zpovzdálí, přibližuje se ve vypjatých momentech a opět se vzdaluje… O tom, jak vizuálně působivá a magická mohou videa „na jeden záběr“ být, se není třeba asi příliš rozepisovat. Ostatně, existují režiséři, kteří jsou právě pro své dlouhé, nestříhané, vždy však perfektně koordinované a promyšlené záběry oceňováni. Volba tohoto formátu není ani v nejmenším z nouze cnost, jak by se snad mohlo na první pohled zdát, naopak, vyjadřuje maximální sebedůvěru v precizní nacvičení choreografie počítající s prostorem, světelnými zdroji, stíny a všemi dalšími vizuálními komponenty.

eod_a_proArt_Foto_Vit Kobza st_01

Neméně povedené bylo také hudební nastudování orchestru. Proměna hudebního motivu (avizovaná samotným názvem) vycházela striktně avšak plynule z hudební logiky a orchestr v čele s Gabrielou Tardonovou dokázal přesvědčivě pokrýt jak lyricky něžné, tak i energicky vyhrocené polohy skladby. Již tradičně výtečná byla také práce orchestru s dynamikou a jemnými dynamickými odstíny – a to nejen směrem k pianissimu, ale i fortissimu!

Paprsky světla skladatele a kytaristy Martina Wiesnera jsou fascinujícím propojením imaginace a zvukomalby – zářivě ostré paprsky smyčců prodírající se hudebním předivem by posluchač mohl takřka chytat do dlaní! Skladba je kompozičně svěží, nezatížená snahou o myšlenkově hutné umělecké sdělení, přesto je prosta banalit, primitivnosti, pozlátka či samoúčelnosti. Paprsky světla se také vyhýbají „tradičnímu hudebnímu narativu“ moderní artificiální tvorby, a tak takřka v každém taktu názorně popírají to, co si mnozí skeptičtější posluchači myslí o soudobé hudbě – že je to hudba drsná, depresivní, uchu nelahodící, nahodilá až bezcílná, místy snad až pozérská a vyrůstající z nejhnilobnější větve pustého lartpourlartismu. Tak! Jenže Wiesnerova skladba nastavuje vlídnou tvář všem a dovoluji si dokonce tvrdit, že zatímco mnohá díla hudební historie ocení pouze člověk s hlubším vhledem a možností srovnání, Paprsky světla k plnému docenění žádný kontext nepotřebují a sahají ještě někam hlouběji, než kde leží naučená hudební zkušenost. Orchestr v díle skutečně zazářil (pun intended!) a obzvláště závěrečná plocha s flažolety byla stejně tak křehká, jako napnutá k prasknutí.

eod_a_proArt_Foto_Vit Kobza st_03

Velkým finálem se pak stal Koncert č. 2 „Klātbūtne“ pro violoncello a smyčcový orchestr lotyšského skladatele Pēterise Vaskse se sólovým partem v provedení Jozefa Luptáka. Violoncellový koncert se sice svojí tesklivou až melancholickou náladou, stejně jako tradičnějším hudebním jazykem poněkud oddálil od vyznění předchozí skladby, zůstal však plně v rovině intimity a subjektivismu, kterou nastolily Metamorfosi i Paprsky světla. Dalo by se dokonce říct, že právě díky dechberoucímu výkonu Jozefa Luptáka, který každičkou frázi dotáhl do plného emočního vyznění se Klātbūtne stalo přirozeným vyústěním předchozích děl. (A to i přesto, že konkrétně mé srdce zůstalo s Paprsky.) Virtuózní kadence v Luptákově provedení nebyly pouhou přehlídkou technického umu, ale uhrančivou hudební rétorikou s pointami, otazníky, vykřičníky, tečkami i trojtečkami a bezpochyby také několika středníky. Orchestr zde dosáhl svých pravděpodobně nejpůsobivějších dynamických oblouků a samotný závěr snese bez uzardění označení „katarzní“.

Ačkoliv osobně by mi violoncellový koncert vyhovoval spíše uprostřed programu nelze úterní koncert Ensemble Opera Diversa s ProART Company než s upřímnou radostí pochválit nejen za neotřelou dramaturgii, perfektní umělecké výkony orchestru, dirigentky i sólisty, ale také za intenzivní choreografii a skvělou kameru. Ačkoliv kultura v hudebních sálech stále ještě musí zůstávat za virtuálními zdmi streamovacích služeb, venku již tato pravidla naštěstí neplatí. Dílo Martina Wiesnera Paprsky světla tak zazní dnes (za příznivého počasí), tedy14. května v 18:00 (Björnsonův sad), 19:00 (Tyršův sad) a ve 20:00 (Lužánky) poprvé skutečně mezi lidmi. Pokud tedy toužíte po setkání osobním ale i s živou hudbou, na jmenovaných místech se potkáme.

Foto Vít Kobza st.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Lotyšská instrumentální kapela Very Cool People nedávno vydala album s dlouhým názvem 50 Years of Influence + 30 Years of Cool Equals 13 Years of Music Hooliganism. Za pár dnů je přijede představit do Brna – bude hrát 17. září v klubu Music Lab. A vedle písní ze zmíněného alba se dostane i na úplné novinky z teprve chystaných projektů. Těch má totiž kapela v čele s kytaristou Elvijsem Grafcovsem, který odpovídá na naše otázky, na rozdávání.  více

„Dělali jsme to jako session, seděli jsme naproti sobě, aby měl divák zážitek, jako kdyby přišel na zkoušku,“ líčí zpěvák Dan Bárta, jak vznikalo jeho aktuální album Jedním dechem, nahrané společně s jazzovým Robert Balzar Triem a s maďarským trumpetistou Kornélem Fekete-Kovácsem. Nejvíce jazzové album v bohaté diskografii Dana Bárta vyšlo u brněnského vydavatelství Bivak Records a v brněnském studiu České televize se natáčelo.  více

Podoba hudebního folklorismu druhé poloviny 20. století byla výrazně ovlivněna jediným profesionálním hudebním tělesem – Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů neboli BROLNem. A právě ten oslavil 8. září 2022 v brněnském Besedním domě své sedmdesáté narozeniny.  více

Po covidové pauze brněnské ulice opět zaplnily kroje z různých koutů Moravy, ale i jiných zemí Evropy. První zářijový den začal Mezinárodní folklorní festival Brno. Stejně jako drtivá většina festivalů a pravidelných akcí se nemohla v posledních dvou letech konat, také MFF měl kvůli vládním opatřením pauzu. A proto pro letošní ročník zvolil výmluvný podtitul Žijem. Úvodní koncert obstaral na nádvoří Nové radnice tentokrát BROLN a byly k tomu dva speciální důvody.  více

Hudební festival Olomoucké barokní slavnosti na předposledním koncertu svého jubilejního, desátého ročníku ve Freskovém sále ZŠ Komenius v Olomouci nabídl večer se souborem Musica Florea. Pod uměleckým vedením violoncellisty Marka Štryncla vystoupili hudebníci s výběrem skladeb opomíjených klasicistních a raně romantických autorů Karla Kohauta, Jana Ladislava Dusíka a Johanna Nepomuka Hummela. Volba autorů nebyla náhodná – letos je tomu právě 210 let od Dusíkova a 185 let od Hummelova úmrtí. Po boku kmenových členů ansámblu – houslistek Magdaleny Malé a Simony Tydlitátové, violistky Lýdie Cillerové, violoncellisty Marka Štryncla a kontrabasisty Ondřeje Štajnochra – usedla za kladívkový klavír Petra Matějovávíce

Závěr letošního jubilejního pětadvacátého ročníku F SCÉNY představil na činoherní scéně Městského divadla Brno autorský pořad Iva Mikuše nazvaný O frajeroch a frajerkách.  více

Od čtvrtka 25. srpna se brněnští diváci mohli už po pětadvacáté vydat na letní folklorní večery neboli zavedenou přehlídku F SCÉNA. Tento malý festival lidové hudby pořádá folklorní sdružení Jánošík Brno. Jako obvykle byl program mezinárodní a regionálně i stylově pestrý. Pokud mluvím o stylu, nemyslím tím, že by se organizátoři dramaturgicky vzdalovali od lidové hudby. Mám na mysli spíše různá pojetí a zpracování lidového materiálu. Od historicky poučené interpretace (někdy také nazývané autentická interpretace) až po vystoupení s vyšší mírou stylizace. Na své si tak přišli diváci různých preferencí.  více

V hudebních archivech se skrývá kvanta dechberoucí hudby, která stále čeká na své novodobé objevení. Mluví se o tom s trochou nadsázky dnes a denně. Badatelé i umělečtí vedoucí se snaží pozapomenutou, avšak mnohdy vysoce kvalitní tvorbu vynést na světlo a rozšířit již tak pestrý kánon vážné hudby. Touha uvádět archivní díla opět v život je dramaturgickým předsevzetím nejen mnoha vědců a hudebníků, ale i festivalu Olomoucké barokní slavnosti. A letošní jubilejní desátý ročník připravil takových koncertů hned několik.  více

Album Zavrzlama bosenské skupiny Divanhana je podle průběžného pořadí prozatím druhou nejlepší světovou nahrávkou roku 2022 podle panelu rozhlasových publicistů World Music Charts Europe. Divanhana vystoupí v rámci Lednicko-valtického hudebního festivalu 26. srpna v Hlohovci a o den později v Břeclavi – Charvátské Nové Vsi. Na naše otázky odpovídá pianista skupiny Neven Tunjić.  více

Jubilejní desátý ročník hudebního festivalu Olomoucké barokní slavnosti do svého letošního programu zařadil ve dnech 18. a 19. srpna jedinečnou dramaturgickou lahůdku – jednu z historicky nejdůležitějších českých zpěvoher, která se však na pódiích operních domů či hudebních sálů příliš neobjevuje. Řeč je o Dráteníkovi, první původní české opeře zkomponované Františkem Škroupem na libreto z pera Josefa Krasoslava Chmelenského. V režii Kateřiny Křivánkové, s kostýmy a scénou Sylvy Markové a v hudebním nastudování Marka Čermáka ji provedlo těleso Volantes Orchestra, rezidenční soubor festivalu. Pěveckých rolí se chopili Matúš Šimko (Dráteník/Škroup), Lenka Cafourková Ďuricová (Růžena), Vincenc Ignác Novotný (Vojtěch), Zuzana Badárová (Liduška), Aleš Janiga (Květenský), Jiří Miroslav Procházka (Lána) a Martin Vodrážka (Kůl). Ryze činoherní roli Chmelenského – výše zmíněného autora libreta – a drába Hranatého ztvárnil Martin Mihál. Recenzent navštívil premiérové představení.  více

Multižánrový hudební festival Maraton hudby Brno již po sedmé dokázal, že ohromující množství hudby lze při precizní organizaci a troše štěstí vměstnat do jednoho prodlouženého víkendu. Od čtvrtka do neděle (11.–14. srpna) vybrané hudební sály, náměstí, nádvoří i ulice města zaplnila umělecká tvorba bezpočtu kapel, těles a specifických hudebních uskupení všemožných žánrů a stylů. Na své si přišli milovníci rocku, world music, jazzu, artificiální hudby, folkloru či improvizované hudby. V jedné věci se však letošní ročník od toho minulého zásadně lišil: rok 2022 představil historicky vůbec první rezidenční umělkyni festivalu, kterou se stala houslistka, flétnistka a klavíristka Anna Fusekvíce

Maraton hudby rozproudil již pošesté ulice, náměstí a mnohé prostory v Brně všemožnými hudebními žánry. Nejsou to však vždy nutně jen místa koncertního rázu. Soubor Hausopera se například v pátek 12. srpna vydal se svou operou Věčná slečna Bledá do Zemanovy kavárny. Ve třech víkendových uvedeních zde završí svoji Trilogii pro město, Brnu na míru vytvořený projekt připomínající jeho klady, zápory, ale především některé funkcionalistické stavby.  více

Festival Maraton hudby Brno letos zavádí novinku; post rezidenčního umělce. Jeden vybraný umělec se představí v různých hudebních polohách. Prvním rezidenčním umělcem festivalu Maraton hudby Brno se stane skvělá multiinstrumentalistka Anna Fusek.  více

Na jedné z hlavních scén hudebního festivalu Maraton hudby Brno, tzv. world music scéně, vystoupí v sobotu 13. srpna elita evropské world music hudby. Kdo všechno přijede, přibližuje významný publicista a současně dramaturg tohoto programu Milan Tesař.  více

Polská skupina MØW vystoupí ve čtvrtek 11. srpna na nádvoří Místodržitelského paláce v centru Brna v rámci jazzové scény festivalu Maraton hudby Brno. Na naše otázky odpovídají kapelnice a zpěvačka Ania Bratek a pianistka Aga Derlak, která se v minulosti v Brně představila i se svým vlastním jazzovým triem. Skupina MØW tentokrát představí své nové album W jednym pokojuvíce

Nejčtenější

Kritika

Hudební festival Olomoucké barokní slavnosti na předposledním koncertu svého jubilejního, desátého ročníku ve Freskovém sále ZŠ Komenius v Olomouci nabídl večer se souborem Musica Florea. Pod uměleckým vedením violoncellisty Marka Štryncla vystoupili hudebníci s výběrem skladeb opomíjených klasicistních a raně romantických autorů Karla Kohauta, Jana Ladislava Dusíka a Johanna Nepomuka Hummela. Volba autorů nebyla náhodná – letos je tomu právě 210 let od Dusíkova a 185 let od Hummelova úmrtí. Po boku kmenových členů ansámblu – houslistek Magdaleny Malé a Simony Tydlitátové, violistky Lýdie Cillerové, violoncellisty Marka Štryncla a kontrabasisty Ondřeje Štajnochra – usedla za kladívkový klavír Petra Matějovávíce