Třikrát poprvé s Ensemble Opera Diversa

Třikrát poprvé s Ensemble Opera Diversa

Přestože také kultura vyhlíží pozvolné rozvolňování protiepidemických restrikcí, úterní koncert komorního tělesa Ensemble Opera Diversa v brněnské vile Löw-Beer se ještě musel obejít bez přítomnosti obecenstva. Pohyb – dokonce ani tanec – však na programu hudebního večera s tematickým názvem Movere (lat. hýbat se) nechyběl. Kromě hudebníků orchestru Ensemble Opera Diversa a hostujícího violoncellisty Jozefa Luptáka totiž vystoupili také tanečníci Kristýna Křemenáková a Martin Dvořák z tanečně-hudebně-divadelního souboru ProART Company, který koncert na svém YouTube kanálu posluchačům streamoval. O hudební nastudování a vedení orchestru se postarala dirigentka ansámblu Gabriela Tardonová. Živý přenos režírovali Martin a Jana Vágnerovi a Alex Lapin.

Při recenzovaném koncertu Ensemble Opera Diversa nic jiného, než premiéry, nezaznělo. Trojice děl uvedených ve vile Löw-Beer sestávala z Paprsků světla (2021) brněnského skladatele Martina Wiesnera zkomponovaných přímo na žádost orchestru a prvních českých uvedení skladeb Pera Nørgårda (Metamorfosi, 1953) a Pēterise Vaskse (Klātbūtne, 2012).

Ačkoliv ústřední motiv večera tedy pohyb bychom v té či oné podobě nalezli ve všech uvedených skladbách, rozhodli se Kristýna Křemenáková a Martin Dvořák opatřit podmanivou choreografií výhradně dílo Metamorfosi Pera Nørgårda. Neexistuje pravděpodobně mnoho argumentů, které by bylo možno uvést k obhajobě streamu před osobní návštěvou koncertu, Proměna v nastudování Ensemble Opera Diversa s choreografií souboru ProART Company však ze současného omezení těží maximum a takřka se takovým argumentem sama stává. (Říkám to z pozice posluchače, který za dodržení preventivních opatření měl možnost slyšet orchestr přímo ve vile.) Vášnivá, intimní, tísnivá, hlavně ale prostorově náročná zpověď dvojice tanečníků si v živém, vždy částečně nepředvídatelném vysílání nemůže dovolit časté střihy a náhlé změny kamer, aniž by při tom neriskovala znehodnocení uměleckého sdělení. Takový záznam by pak byl podoben spíše divadelnímu záznamu, který primárně nepočítá s audiovizuální formou. A tak se tanečníci rozhodli jít cestou opačného extrému a mít pod kontrolou úplně vše. Kameraman není pasivní účastník, ale stává se sám součástí choreografie – krouží kolem dvojice, ustupuje, sleduje zpovzdálí, přibližuje se ve vypjatých momentech a opět se vzdaluje… O tom, jak vizuálně působivá a magická mohou videa „na jeden záběr“ být, se není třeba asi příliš rozepisovat. Ostatně, existují režiséři, kteří jsou právě pro své dlouhé, nestříhané, vždy však perfektně koordinované a promyšlené záběry oceňováni. Volba tohoto formátu není ani v nejmenším z nouze cnost, jak by se snad mohlo na první pohled zdát, naopak, vyjadřuje maximální sebedůvěru v precizní nacvičení choreografie počítající s prostorem, světelnými zdroji, stíny a všemi dalšími vizuálními komponenty.

eod_a_proArt_Foto_Vit Kobza st_01

Neméně povedené bylo také hudební nastudování orchestru. Proměna hudebního motivu (avizovaná samotným názvem) vycházela striktně avšak plynule z hudební logiky a orchestr v čele s Gabrielou Tardonovou dokázal přesvědčivě pokrýt jak lyricky něžné, tak i energicky vyhrocené polohy skladby. Již tradičně výtečná byla také práce orchestru s dynamikou a jemnými dynamickými odstíny – a to nejen směrem k pianissimu, ale i fortissimu!

Paprsky světla skladatele a kytaristy Martina Wiesnera jsou fascinujícím propojením imaginace a zvukomalby – zářivě ostré paprsky smyčců prodírající se hudebním předivem by posluchač mohl takřka chytat do dlaní! Skladba je kompozičně svěží, nezatížená snahou o myšlenkově hutné umělecké sdělení, přesto je prosta banalit, primitivnosti, pozlátka či samoúčelnosti. Paprsky světla se také vyhýbají „tradičnímu hudebnímu narativu“ moderní artificiální tvorby, a tak takřka v každém taktu názorně popírají to, co si mnozí skeptičtější posluchači myslí o soudobé hudbě – že je to hudba drsná, depresivní, uchu nelahodící, nahodilá až bezcílná, místy snad až pozérská a vyrůstající z nejhnilobnější větve pustého lartpourlartismu. Tak! Jenže Wiesnerova skladba nastavuje vlídnou tvář všem a dovoluji si dokonce tvrdit, že zatímco mnohá díla hudební historie ocení pouze člověk s hlubším vhledem a možností srovnání, Paprsky světla k plnému docenění žádný kontext nepotřebují a sahají ještě někam hlouběji, než kde leží naučená hudební zkušenost. Orchestr v díle skutečně zazářil (pun intended!) a obzvláště závěrečná plocha s flažolety byla stejně tak křehká, jako napnutá k prasknutí.

eod_a_proArt_Foto_Vit Kobza st_03

Velkým finálem se pak stal Koncert č. 2 „Klātbūtne“ pro violoncello a smyčcový orchestr lotyšského skladatele Pēterise Vaskse se sólovým partem v provedení Jozefa Luptáka. Violoncellový koncert se sice svojí tesklivou až melancholickou náladou, stejně jako tradičnějším hudebním jazykem poněkud oddálil od vyznění předchozí skladby, zůstal však plně v rovině intimity a subjektivismu, kterou nastolily Metamorfosi i Paprsky světla. Dalo by se dokonce říct, že právě díky dechberoucímu výkonu Jozefa Luptáka, který každičkou frázi dotáhl do plného emočního vyznění se Klātbūtne stalo přirozeným vyústěním předchozích děl. (A to i přesto, že konkrétně mé srdce zůstalo s Paprsky.) Virtuózní kadence v Luptákově provedení nebyly pouhou přehlídkou technického umu, ale uhrančivou hudební rétorikou s pointami, otazníky, vykřičníky, tečkami i trojtečkami a bezpochyby také několika středníky. Orchestr zde dosáhl svých pravděpodobně nejpůsobivějších dynamických oblouků a samotný závěr snese bez uzardění označení „katarzní“.

Ačkoliv osobně by mi violoncellový koncert vyhovoval spíše uprostřed programu nelze úterní koncert Ensemble Opera Diversa s ProART Company než s upřímnou radostí pochválit nejen za neotřelou dramaturgii, perfektní umělecké výkony orchestru, dirigentky i sólisty, ale také za intenzivní choreografii a skvělou kameru. Ačkoliv kultura v hudebních sálech stále ještě musí zůstávat za virtuálními zdmi streamovacích služeb, venku již tato pravidla naštěstí neplatí. Dílo Martina Wiesnera Paprsky světla tak zazní dnes (za příznivého počasí), tedy14. května v 18:00 (Björnsonův sad), 19:00 (Tyršův sad) a ve 20:00 (Lužánky) poprvé skutečně mezi lidmi. Pokud tedy toužíte po setkání osobním ale i s živou hudbou, na jmenovaných místech se potkáme.

Foto Vít Kobza st.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Když přibližně před třemi lety hudební těleso Brno Contemporary Orchestra uvádělo v sále Konventu Milosrdných bratří šestivětý cyklus Má vlast vzniklý na objednávku orchestru a vycházející ze Smetanovy stejnojmenné symfonické básně, bylo tomu ke stému výročí vzniku naší republiky. Skladatelé Petr Kofroň, Marek Piaček, Miloš Štědroň, Pavel Zemek Novák, Miroslav Tóth a Daniel Forró si „rozebrali“ původní věty (v některých případech spíše tematické inspirace) Smetanovy Mé vlasti a pokusili se sdělit, jak tato hudba rezonuje u dnešních autorů. V říjnu 2021 vyšla pod hlavičkou Navona Records (NV6349) nahrávka „nové“ Mé vlasti šestice skladatelů a Brno Contemporary Orchestra (řídí Pavel Šnajdr) pod názvem My Country – A cycle of symphonic poems after Bedřich Smetanavíce

Dlouho odkládaná premiéra skladby The Basement Sketches (Sklepní skici) skladatele Michala Nejtka, jejíž provedení bylo plánováno už na loňský červen 2020 a která vznikla přímo na objednávku Filharmonie Brno, konečně zazněla ve čtvrtek 25. listopadu v sále Besedního domu. Spolu se Sklepními skicami zazněly i Variace na Haydnovo téma B dur op. 56a Johannese Brahmse a Violoncellový koncert op. 22 Samuela Barbera. Kromě hráčů brněnské filharmonie vystoupili také violoncellista Matt Haimovitz a klavíristka Nikol Bóková. Dramaturgický pestrý večer složený ze tří výrazně odlišných hudebních děl i dobových kontextů řídil šéfdirigent tělesa Dennis Russell Daviesvíce

V pořadí druhý koncert slavnostní desáté sezóny hudebního tělesa Brno Contemporary Orchestra nazvaný Kamenné mantry představil v pondělí 22. listopadu v brněnském pavilonu Anthropos skladby Fausta Romitelliho, Michala Rataje, Miloslava Ištvana a nedávno zesnulého (brněnským posluchačům dobře známého) litevského skladatele Bronia Kutavičiuse. Vedle samotného orchestru vystoupili také sopranistka Irena Troupová, hráč na marimbu Martin Opršál a recitátor Pavel Zajíc, který nahradil v programu původně uvedeného Otakara Blahu. Koncert pořádaný ve spolupráci s Moravským zemským muzeem řídil umělecký vedoucí tělesa Pavel Šnajdrvíce

Součástí Českého rozhlasu Brno je už téměř sedmdesát let také folklorní redakce. V rozhovoru s jejím současným dramaturgem, ale také cimbalistou a pedagogem Jaroslavem Kneislem se dozvíte, co se v nově zrekonstruované budově brněnského rozhlasu právě chystá. A dále vám kupříkladu prozradíme, proč by měl každý milovník lidové hudby ladit tuto stanici právě v listopadu.  více

Sváteční večer 28. října oslavila část brněnských folklorních nadšenců v honosném prostoru Mahenova divadla. Hned dvakrát po sobě zde stejným programem oslavil své půlkulaté čtyřicáté páté výročí Dětský národopisný soubor brněnský Valášek.  více

Tvorba britského skladatele Benjamina Brittena tvoří zásadní část současné operní produkce. V celosvětovém měřítku dokonce jde o nejčastěji inscenovaného autora narozeného ve 20. století. Operou, která určila směr také dalším Brittenovým hudebně-dramatickým dílům, se stal Peter Grimes na libreto Montagu Slatera a na motivy básně George Crabbea. A právě titulem Peter Grimes zahájilo Národní divadlo Brno svoji operní část sezóny 2021/2022. Příběh hrubiána a drsného rybáře, kterému zahynou brzy po sobě hned dva malí učedníci a on v důsledku toho odplouvá na moře, kde potápí svoji loď a s ní i sebe, měl československou premiéru právě v Brně v červnu roku 1947. Po takřka 75 letech nyní opět ožívá v režii Davida Radoka a v hudebním nastudováním Marka Ivanoviće v Janáčkově divadle příběh o rybářské vesnici, zášti, krutosti a pomluvách. V titulní roli se představil tenorista Joachim Bäckström a ovdovělou učitelku Ellen Orfordovou, která nalezla v Grimesovi zalíbení, ztvárnila sopranistka Jana Šrejma Kačírková. Není to poprvé, co se tito dva setkávají na společném pódiu – právě s Markem Ivanovićem a Davidem Radokem totiž spojili již dříve své síly při inscenaci Juliette / Lidský hlas. Dále vystoupili Jana Hrochová (Tetička), Andrea Široká (Neteř), Tereza Kyzlinková (Neteř), Svatopluk Sem (Balstrode), Jitka Sapara-Fischerová (Paní Nabob Sedleyová), Jan Šťáva (Swallow), Vít Nosek (Bob Boles), Petr Levíček (Horace Adams), David Nykl (Hobson), Jiří Hájek (Ned Keene), Ivo Šiler (Dr. Crabbe) a další.  více

Slavný román Jane Eyrová od spisovatelky Charlotte Brontëové inspiroval řadu umělců. Mimořádná próza patří k vrcholům romantické literatury. O jejím významu svědčí také přes třicet filmových, televizních a muzikálových adaptací. A právě v české premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno (MdB) její muzikálové zpracování. Inscenace režiséra Petra Gazdíka představuje silné a působivé hudební divadlo, které zaujme hudebním nastudováním, pěveckými i hereckými výkony, ale také kostýmním, scénografickým i pohybovým zpracováním.  více

Pod „šifrou“ 29/2 (čti „Dvacátý devátý únor“) se skrývá kapela, která vznikla tak trochu z legrace. Použila kompoziční postupy, které by při psaní písní vůbec neměly fungovat. Sjednotila muzikanty, kteří si už z podstaty snad ani nemohou navzájem rozumět. A přitom vzniklo album velmi silných písní, které při vší experimentálnosti mají hlavu a patu a funguji i jako celek.  více

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více

Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.  více

Novinkou Městského divadla Brno je hudební inscenace První rande. Co vše se může stát na prvním dostaveníčku naslepo, se dozvíte v této svižné muzikálové komedii, která měla premiéru před sedmi lety na Broadwayi. Její brněnská podoba v evropské premiéře a v režii Stanislava Moši představuje vtipné, herecky svižné, plnokrevné a hudebně přitažlivé divadlo.  více

Jedním z koncertů hudebního festivalu Moravský podzim, které jsou věnovány památce skladatelského – a v tomto případě i básnického – odkazu Jana Nováka, se stal páteční večer s názvem Ludicra. V sále Besedního domu zaznělo v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a ansámblu Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra pět světových premiér na latinskou poezii Jana Nováka z částečně autobiograficky laděné sbírky Ludicra. Novákovu poezii zhudebnili Jakub Rataj, Lenka Nota, Barry Wan, David Carpenter a Jana Vöröšová.  více

Barvitá dramaturgie letošního ročníku festivalu Moravský podzim vsadila také na tradiční francouzské písně v podání souboru Le Poème Harmonique, který řídí loutnista, kytarista a dirigent Vincent Dumestre. Renomovaný soubor představil program Na palácových schodech (Aux marches du palais), kterým si již dávno získal světový věhlas u posluchačů i kritiků. Brněnské publikum jej vyslechlo včera v Besedním domě.  více

Hudební festival Moravský podzim v Janáčkově divadle vykročil do druhé padesátky. Program jeho včera zahájeného 51. ročníku připomíná především skladatelský odkaz Jana Nováka, jehož stoleté narozeninové jubileum připadá na tento rok. Kromě Novákových děl v provedení nejrůznějších ansámblů a sólistů zazní také díla amerických, českých a ruských minimalistů. Dramaturgickou trojici letošního ročníku uzavírá hudba z Arménie, která vyvrcholí závěrečným festivalovým koncertem Arménské filharmonie. Včerejší zahájení festivalu ale obstarala pořadatelská Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem. Dále vystoupili zpěvačka Angélique Kidjo a varhaník Christian Schmittvíce

Nejčtenější

Kritika

Dlouho odkládaná premiéra skladby The Basement Sketches (Sklepní skici) skladatele Michala Nejtka, jejíž provedení bylo plánováno už na loňský červen 2020 a která vznikla přímo na objednávku Filharmonie Brno, konečně zazněla ve čtvrtek 25. listopadu v sále Besedního domu. Spolu se Sklepními skicami zazněly i Variace na Haydnovo téma B dur op. 56a Johannese Brahmse a Violoncellový koncert op. 22 Samuela Barbera. Kromě hráčů brněnské filharmonie vystoupili také violoncellista Matt Haimovitz a klavíristka Nikol Bóková. Dramaturgický pestrý večer složený ze tří výrazně odlišných hudebních děl i dobových kontextů řídil šéfdirigent tělesa Dennis Russell Daviesvíce