Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr Čižinský, Radek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej Motal, Radim Hromádko, Jaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckera.
Do stále ještě ne zcela ztichlého sálu baziliky na Starém Brně vstoupila Janáčkova Chorální fantazie tak náhlým vpádem, až někteří z návštěvníků (viditelně zmateni) přemítali, zda se jedná o skutečný začátek programu. Chorální fantazie vznikla ještě během Janáčkova studia na pražské varhanické škole u Adolfa Průchy (1837–1885) a je datována 7. července 1875. Neobsahuje tedy sice ještě skladatelův osobitý kompoziční jazyk, ale i tak z ní čiší neoddiskutovatelné hudební nadání, smysl pro práci s fakturou i zřejmé barevné cítění, které při poslechu přímo nabádá k rozepsání do orchestrální instrumentace. Nastudování a provedení Petry Kujalové bylo nanejvýš příkladné. Pochvalu si zaslouží především vedení hlasů ve výrazně polyfonních částech, ve kterých si melodie skutečně zachovávaly svoji osobitost a samostatný průběh. Harmonie díla tak vlastně nepůsobila příliš „hutně“, ale byla přirozeným vyústěním jednotlivých hlasů.
První z kantát sobotní dramaturgie – Otčenáš – patří mezi autorovy nejznámější duchovní kompozice. Skladba nicméně nevznikla s liturgickým záměrem, ale jako hudební doprovod k živým obrazům inspirovaným dílem polského malíře Józefa Męcina-Krzesz. Sólového tenoru se na sobotním koncertě chopil Aleš Briscein, který zaujal poutavou prací s výrazem i dynamikou. V některých expresivnějších okamžicích či u větších melodických skoků nicméně mírně utrpěla deklamace slov a jejich zřetelnost. Jednalo se však o ojedinělé výjimky. Sbor Canticum Ostrava pod vedením Jurije Galatenka byl excelentní a jednotný rytmicky i z hlediska vyvážení samostatných hlasů, byl navíc dynamicky pestrý. Neméně povedené bylo také spojení varhan a harfy. Nástroje si – i vlivem výtečné Janáčkovy instrumentace – dynamicky nepřekážely a výsledné střídání bylo nanejvýš bezprostřední.
Toto – již tak nezvyklé obsazení – rozšířily v následujícím Hospodine! ještě žesťové nástroje a přibyly i sólové hlasy. I zde se podařilo udržet jemné spojení varhan a harfy. Ostatně celkový zvuk lze vůbec charakterizovat jako kompaktní a čitelný, a to i při střídavých imitacích slova Hospodine. Dokonce i gradační část si při vší své polyfonii udržela obdivuhodnou srozumitelnost. Sólové hlasy i sbory fungovaly ve vzájemném souladu a s výtečným dynamickým rozvrstvením. Také sekce žesťových nástrojů podala kvalitní výkon, a to nejen v rámci dynamického vyvážení a jasnosti souzvuků mezi sebou, ale i ve vztahu ke zpěvním hlasům a nástrojům. Působivý byl mj. křehký a dynamicky skvěle zvládnutý závěr s opakujícím se motivem harfy nad prodlevou varhan.
Závěrečnou z trojice Janáčkových drobných duchovních kantát se stala Zdrávas Maria. Původní verze vznikla pro sólový tenor, smíšený sbor, housle a varhany. Nicméně existuje také ve skladatelem přepracované verzi určené sólovému sopránu či tenoru, houslím a klavíru (případně varhanám). I zde se sólového partu chopil s výraznou citovostí a expresivitou Aleš Briscein, jehož barva hlasu se s Janáčkovou kontemplativní skladbou ideálně pojila. Nemalou pochvalu si zaslouží přednes houslového partu Mariánem Hrdličkou, který okouzlil především skvělou prací s tónem a jeho barvou. Povedená byla také delikátní decrescenda na dlouhých tónech, které v Hrdličkově nastudování připomínaly poklidné a odevzdané dýchání.
Závěr večera patřil Mši Igora Stravinského. Ten, ač byl sám pravoslavné konfese, si pro svoji Mši poněkud netypicky zvolil latinský text římskokatolické církve. Jak však sám později dodal, k rozhodnutí jej vedly především praktické důvody: „Chtěl jsem, aby se má mše mohla uplatnit liturgicky, a to by bylo naprosto nemožné, kdybych složil hudbu k bohoslužbám pravoslavné liturgie, protože ortodoxní tradice nepřipouští instrumentální hudbu – a zpěv bez nástrojového doprovodu nesnáším.“ Stravinský svoji skladbu zkomponoval pro smíšený sbor – s občasnými sólovými výstupy – a zdvojené kvinteto dechových nástrojů. Právě zde nalezly uplatnění i výše zmíněné fagoty, hoboje či anglický roh. Ačkoliv byla z pochopitelných důvodů Stravinského mše svým kompozičním jazykem značně odlišná od Janáčkových kantát, jednalo se svým způsobem o dramaturgické vyústění celého večera. Nárůst sazby i intenzity se stal přirozenou gradací. Instrumentální výkony byly na dobré úrovni; Jakub Klecker dokázal i místy poměrně bohatou fakturu udržet v prostoru baziliky melodicky, rytmicky i dynamicky jednotnou a vyváženou. Středem pozornosti byl bezesporu výtečný sbor Canticum Ostrava pod vedením Jurije Galatenka a to napříč všemi hlasy. Intonačně pevné a přesvědčivé byly také sólové výstupy zpěváků, avšak kupříkladu začátek věty Gloria nebyl rytmicky, ani z hlediska intonace úplně bezchybný. Jednalo se nicméně pouze o drobnosti.
Duchovní koncert v rámci 8. ročníku hudebního festivalu Janáček Brno spojil síly nejen proslulých interpretů a studentů brněnské akademie. To vše navíc doplnil kvalitním sborem Canticum Ostrava i poutavou dramaturgií. Není jistě od věci zmínit ještě jeden velký důvod k radosti – bazilika Nanebevzetí Panny Marie takřka praskala ve švech. Fakt, že duchovní koncert s díly Janáčka a Stravinského přilákal takové množství nadšených posluchačů, vypovídá o tom, že to s artificiální hudbou (minimálně v Brně) nakonec nebude tak zlé.
Leoš Janáček: Chorální fantazie, JW VIII/ 4 pro varhany
Leoš Janáček: Otčenáš, JW IV/ 29 pro tenor, smíšený sbor, harfu a varhany
Leoš Janáček: Hospodine!, JW III/ 5 pro sóla, smíšený sbor, žesťové nástroje, harfu a varhany
Leoš Janáček: Zdrávas Maria, JW II/ 14 pro soprán (tenor), smíšený sbor, housle a varhany
Igor Stravinskij: Mše pro smíšený sbor a zdvojené kvinteto dechových nástrojů
Jakub Klecker – dirigent / conductor
Jurij Galatenko – sbormistr / choirmaster
Dominika Svozilová – harfa / harp
Aleš Briscein – tenor / tenor
Ondřej Musil – bas / bass
Sbor Canticum Ostrava
Sólisté Canticum Ostrava:
Marcela Gurbaľová – soprán / soprano
Jan Rychtář – alt / alto
Petr Němec – 1. tenor / 1st tenor
Aleš Pirnos – 2. tenor / 2nd tenor
Roman Vlkovič – bas / bass
Posluchači Hudební fakulty JAMU / Students Of the Faculty of Music
of Janáček Academy and Performing Arts:
Zuzana Čurmová – soprán / soprano
Alžběta Symerská – alt / alto
Petr Čižinský, Radek Juračka, Radek Hrdlička – trubka / trumpet
Ondřej Motal, Radim Hromádko, Jaroslav Petráš,
Jaroslav Broža – trombon / trombone
Vít Andrýsek – tuba / tube
Teresa Bínová, Natálie Khemlová – fagot / bassoon
Alexandra Bláhová, Amaliia Ivanus – hoboj / oboe
Yelyzaveta Chkhartishvili – anglický roh / English horn
Marián Hrdlička – housle / violin
Petra Kujalová – varhany / organ
5. 11. 2022, Bazilika Nanebevzetí Panny Marie, 20:00.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..