Vampyrism, Palacký a krchovy velkých myšlenek

31. leden 2013, 13:38
Vampyrism, Palacký a krchovy velkých myšlenek

Nebezpečí nehrozí od vlastenců, stejně jsou to jen opilí strejcové a jiná neškodná verbež. Nebezpečné jsou velké myšlenky, osobnosti s rozhledem, které se vymykají a český původ pro ně není to nejdůležitější měřítko. Těm je potřeba postavit do cesty silný a prostému lidu srozumitelný mýtus, třeba myšlenku Národního divadla. Tolik velmi stručně k zásadnímu sdělení, které jsem si odnesl z opery Palackého truchlivý konec Miloše Štědroně podle předlohy Huberta Krejčího. Opera diversa minulý týden uvedla brněnskou premiéru dva dny po vůbec prvním uvedení v Praze na festivalu Opera 2013.

Podle libreta se Palacký stane obětí hraběte Drákuly, který na sebe vezme Palackého podobu, ale nesnese požití vlastenecké česnečky a po funuse vysává Sokoly a jiné vlastence. Policii to nevadí, více hlídá romantické intelektuály, kteří se zajídají i novému otci vlasti Riegrovi. Postaví jim tedy do cesty mýtus v podobě Národního divadla, lidé vzdělaní v cizích jazycích a používající humor nemají šanci. Musím hned na začátku říct, že mě potěšilo, že až na jednu drobnou výjimku inscenátoři odolali pokušení narážek na prezidentské volby, ačkoliv k tomu libreto vybízelo každou chvíli. Stejně tak vyhodili z původní partitury narážky na cajzly a Evropskou unii – Miloš Štědroň nechal Opeře diverse v interpretaci úplně volnou ruku a přišel se jen podívat, jak celá věc dopadla.

Myslím, že mohl být spokojený především po hudební stránce. Orchestr Diversy hrál výborně a Gabriela Tardonová řídila představení lehce a pečlivě zároveň. Výborně zpívali především barytonisté Roman Hoza a David Vonšík. Druhému ze jmenovaných byl ale zřetelně bližší běžný zpěv než rapová stylizace Kašpárka – přecházet mezi tak diametrálně odlišnými polohami není nic jednoduchého a zvládnout to stylově se mi zdá téměř neřešitelné. Navíc český rap zní až na výjimky nehezky téměř z podstaty. Při volnosti, jakou Diversa při ztvárnění měla, by možná nebylo od věci vyzkoušet jiný způsob skandované deklamace, třeba něco jako rozpočítadla. Zpěvákům bylo dobře rozumět, děvčata by si měla po této stránce dát více záležet.

Nactiutrhačná hra s posvátnými symboly a velkými otci českého národa měla podobu představení s velkými loutkami. Musím se přiznat, že jsem si vytvořil předem jakousi lacinou představu oživlých loutek Matěje Kopeckého, kašírované hlavy s plandavými těly se mi nelíbily a nemohl jsem si na ně zvyknout. Uznávám, že to může být vina té nešťastné představivosti a hlavní věc je, že představení mělo pohyb, spád a vtip. A přitom se vlastně obešlo bez vtipkování, jen reflektovalo humor samotné opery. Ať už hudební obsažený v citlivých citacích Kde domov můj, Ktož jsú Boží bojovníci, Zachovej nám, Hospodine, Hej, Slované a jiných národních skvostů, nebo vydařeného libreta. Skromná scéna, která si vystačila s paravánem, stolem, židlemi a náhrobkem Palackého přímo vybízela k tomu, aby se skladný ansámbl naložil do dodávky a rozjel se s Palackého koncem do světa mezi vlastenecké strejce. Jsem zvědavý, kolik představení by zvládli odehrát, než by v nějaké vlastenečtější hospodě dostali pár facek.

Společně s Palackého koncem se původně měl hrát tematicky vhodný Mluvící dobytek, který je ale neproveditelný bez Lucie Kašpárkové, která měla angažmá jinde. Na začátku byl tedy uveden operní skeč Zpívající ženich – zábavná hříčka s cyranovským (nebo snad giovanniovským) motivem náhradního poety za zcela nepoetického manžela. I přes snadno předvídatelnou pointu to byl dobrý začátek pro Palackého nikoliv truchlivý, ale hořce zábavný konec.

P.S.: Helena Havlíková pražské uvedení zcela odmítla. Názor jí samozřejmě ponechávám, ale jedna její myšlenka mi přišla pozoruhodná: "Palacký dozajista svým vzděláním a kreditem výrazně přesahoval tvůrce tohoto kousku. Legraci si lze činit z kohokoliv, ale pokud nedosahujeme kvalit zesměšňovaného, nastane problém." Docela rád bych si od ní koupil ten osobnostní metr, co se jí bezpochyby válí na stole.

Ondřej Kyas, Pavel Drábek: Zpívající ženich. Ondřej Kyas – zpěvák, Jakub Tuček – nezpěvák, Michaela Jančaříková – exponovaná sopranistka.

Miloš Štědroň: Palackého truchlivý konec (loutková opera podle hry Huberta Krejčího), Ondřej Kyas, Pavel Drábek: Zpívající ženich. Hudební nastudování – Gabriela Tardonová – hudební nastudování, režie – Tomáš Studený, scénografie – Sylva Marková, výroba loutek – Sylva Marková a Tomáš Studený. Zpívají a hrají: Michaela Jančaříková – soprán, Veronika Pacíková – soprán, Jakub Tuček – tenor, David Vonšík – baryton, Roman Hoza – baryton, Aleš Procházka – bas, Ensemble Opera Diversa. 29. 1. 2013, Kabinet múz, Brno.

autor: Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více