Vampyrism, Palacký a krchovy velkých myšlenek

31. leden 2013, 13:38
Vampyrism, Palacký a krchovy velkých myšlenek

Nebezpečí nehrozí od vlastenců, stejně jsou to jen opilí strejcové a jiná neškodná verbež. Nebezpečné jsou velké myšlenky, osobnosti s rozhledem, které se vymykají a český původ pro ně není to nejdůležitější měřítko. Těm je potřeba postavit do cesty silný a prostému lidu srozumitelný mýtus, třeba myšlenku Národního divadla. Tolik velmi stručně k zásadnímu sdělení, které jsem si odnesl z opery Palackého truchlivý konec Miloše Štědroně podle předlohy Huberta Krejčího. Opera diversa minulý týden uvedla brněnskou premiéru dva dny po vůbec prvním uvedení v Praze na festivalu Opera 2013.

Podle libreta se Palacký stane obětí hraběte Drákuly, který na sebe vezme Palackého podobu, ale nesnese požití vlastenecké česnečky a po funuse vysává Sokoly a jiné vlastence. Policii to nevadí, více hlídá romantické intelektuály, kteří se zajídají i novému otci vlasti Riegrovi. Postaví jim tedy do cesty mýtus v podobě Národního divadla, lidé vzdělaní v cizích jazycích a používající humor nemají šanci. Musím hned na začátku říct, že mě potěšilo, že až na jednu drobnou výjimku inscenátoři odolali pokušení narážek na prezidentské volby, ačkoliv k tomu libreto vybízelo každou chvíli. Stejně tak vyhodili z původní partitury narážky na cajzly a Evropskou unii – Miloš Štědroň nechal Opeře diverse v interpretaci úplně volnou ruku a přišel se jen podívat, jak celá věc dopadla.

Myslím, že mohl být spokojený především po hudební stránce. Orchestr Diversy hrál výborně a Gabriela Tardonová řídila představení lehce a pečlivě zároveň. Výborně zpívali především barytonisté Roman Hoza a David Vonšík. Druhému ze jmenovaných byl ale zřetelně bližší běžný zpěv než rapová stylizace Kašpárka – přecházet mezi tak diametrálně odlišnými polohami není nic jednoduchého a zvládnout to stylově se mi zdá téměř neřešitelné. Navíc český rap zní až na výjimky nehezky téměř z podstaty. Při volnosti, jakou Diversa při ztvárnění měla, by možná nebylo od věci vyzkoušet jiný způsob skandované deklamace, třeba něco jako rozpočítadla. Zpěvákům bylo dobře rozumět, děvčata by si měla po této stránce dát více záležet.

Nactiutrhačná hra s posvátnými symboly a velkými otci českého národa měla podobu představení s velkými loutkami. Musím se přiznat, že jsem si vytvořil předem jakousi lacinou představu oživlých loutek Matěje Kopeckého, kašírované hlavy s plandavými těly se mi nelíbily a nemohl jsem si na ně zvyknout. Uznávám, že to může být vina té nešťastné představivosti a hlavní věc je, že představení mělo pohyb, spád a vtip. A přitom se vlastně obešlo bez vtipkování, jen reflektovalo humor samotné opery. Ať už hudební obsažený v citlivých citacích Kde domov můj, Ktož jsú Boží bojovníci, Zachovej nám, Hospodine, Hej, Slované a jiných národních skvostů, nebo vydařeného libreta. Skromná scéna, která si vystačila s paravánem, stolem, židlemi a náhrobkem Palackého přímo vybízela k tomu, aby se skladný ansámbl naložil do dodávky a rozjel se s Palackého koncem do světa mezi vlastenecké strejce. Jsem zvědavý, kolik představení by zvládli odehrát, než by v nějaké vlastenečtější hospodě dostali pár facek.

Společně s Palackého koncem se původně měl hrát tematicky vhodný Mluvící dobytek, který je ale neproveditelný bez Lucie Kašpárkové, která měla angažmá jinde. Na začátku byl tedy uveden operní skeč Zpívající ženich – zábavná hříčka s cyranovským (nebo snad giovanniovským) motivem náhradního poety za zcela nepoetického manžela. I přes snadno předvídatelnou pointu to byl dobrý začátek pro Palackého nikoliv truchlivý, ale hořce zábavný konec.

P.S.: Helena Havlíková pražské uvedení zcela odmítla. Názor jí samozřejmě ponechávám, ale jedna její myšlenka mi přišla pozoruhodná: "Palacký dozajista svým vzděláním a kreditem výrazně přesahoval tvůrce tohoto kousku. Legraci si lze činit z kohokoliv, ale pokud nedosahujeme kvalit zesměšňovaného, nastane problém." Docela rád bych si od ní koupil ten osobnostní metr, co se jí bezpochyby válí na stole.

Ondřej Kyas, Pavel Drábek: Zpívající ženich. Ondřej Kyas – zpěvák, Jakub Tuček – nezpěvák, Michaela Jančaříková – exponovaná sopranistka.

Miloš Štědroň: Palackého truchlivý konec (loutková opera podle hry Huberta Krejčího), Ondřej Kyas, Pavel Drábek: Zpívající ženich. Hudební nastudování – Gabriela Tardonová – hudební nastudování, režie – Tomáš Studený, scénografie – Sylva Marková, výroba loutek – Sylva Marková a Tomáš Studený. Zpívají a hrají: Michaela Jančaříková – soprán, Veronika Pacíková – soprán, Jakub Tuček – tenor, David Vonšík – baryton, Roman Hoza – baryton, Aleš Procházka – bas, Ensemble Opera Diversa. 29. 1. 2013, Kabinet múz, Brno.

autor: Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více