Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).
Večer otevřelo rané dílo Gustava Mahlera (1860–1911) Klavírní kvartet a moll. Nedokončený opus představuje autorovo jedno z mála komorních instrumentálních děl, které se dochovaly. Kvartet Mahler napsal v šestnácti letech, tedy ve velmi mladém věku, a můžeme v něj vycítit vlivy Mendelssohna nebo Schumanna. I když se jedná o ranou kompozici, mnohé prvky – expresivita, inklinace ke katarzi, náhlé kontrasty – předjímají jeho vrcholný hudební styl. Skladba byla do programu zařazena s ohledem na kompoziční propojení Davida Matthewse s Mahlerovým pozdně romantickým hudebním jazykem. Kromě toho tyto dva skladatele také pojí skutečnost, že Matthews se podílel na rekonstrukci Mahlerovy nedokončené Symfonie č. 10, která v dokončené verzi byla vydána v roce 1976. Klavírní kvartet a moll v nastudování členů Diversa Quartet a klavíristky Kristýny Znamenáčkové vynikalo barevností, zřetelným přeléváním motivů mezi nástroji a nekonečnou tenzí jež směřovala ke zmíněné katarzi. Čistota hudebního projevu a přesná, zřetelná artikulace dominovala především v klavírním partu, zejména ve figuracích a akordických rozkladech.
Skladba Double for David Matthews brněnského skladatele Petra Grahama (*1952) pro flétnu a klarinet svým laškovným, hravým a proměnlivým charakterem zafungovala jako instrumentační a zvukový kontrast vůči předchozímu dílu. Peter Graham ji sice zkomponoval už v roce 1990, ale v případě recenzovaného koncertu měli diváci možnost si dílo vychutnat v excelentním podání Evy Bergerové (flétna) a Jiřího Tolara (klarinet). Duet dedikovaný letošnímu jubilantovi vychází také hudebním materiálem z jeho smíšeného sboru. „Tónové výšky v úvodní části jsou převzaty z vnitřních hlasů jednoho smíšeného sboru od Davida Matthewse. V dalším průběhu je pak pracováno jak s těmito tóny, tak s intervaly, které mezi nimi vznikají.“ píše ve svém autorském komentáři Peter Graham. Jednovětá skladba je zřetelně rozdělena do několika kontrastních ploch (skladatelem označených jako A, B, C atd), během kterých se střídá vážný, poetický charakter s odlehčenými úseky plnými „škádlení“, rytmičnosti a tanečních prvků.
Pavel Zemek Novák se s britským autorem seznámil při svých pobytech ve Velké Británii. Právě tam v Gloucestershire v roce 2000 měly světovou premiéru Novákovy Variace na painswický chrámový hymnus (někdy také uváděno jako Mariánské variace) pro klavírní kvartet. Skladba meditativního rázu vznikala mezi lety 1999–2000 z podnětu Painswick Music Society, které je věnována. Půdorys vychází z trojlodní architektury katedrály v Painswicku a pojítkem jsou zde tři Ritornely, které v sobě graficky schovávají písmeno „M“ jako Maria. O pohybovém plánu formy hovoří autor takto: „…v klasické (klasicko-romantické) tradici je tato pohybová koncepce uplatněna v pomalých větách – jde o neustále se zrychlující pohyb směrem k závěru. Ve Variacích je tato koncepce pohybu uplatněna v průběhu celého cyklu. Rychlý pohyb variačních částí připomíná měnící se život kolem katedrály (změny ročních dob), neměnnost ritornelů zase připomíná její neměnnost.“ K mariánské tiché modlitbě odkazuje i hojné užití nízké dynamiky (pp, ppp) a nápaditá instrumentace. Kombinace hudebního materiálu, technik a nástrojů, jež zde skladatel používá, umocňují onu jemnost a křehkost hudebního okamžiku. Zvláště nápaditě vyznívaly části s klavírem ve vysoké poloze, jež doplňovalo pizzicato ve smyčcích. Dále pasáže s dusítkem či s precizně vypsanými trylky, a v neposlední řadě ojedinělé vícevrstevnaté témbrové plochy místy se přibližující stratofonii. Mnohé motivy a figurace v klavírním partu svým melodicko-rytmickým charakterem připomínaly zpěv ptáků (zejména v úvodní části Levá loď – Jaro). V poslední části s názvem Kaple sv. Petra (Zima) se se svým exponovaným, rozsahově i hmatově náročným sólem posluchačům představila violoncellistka Iva Wiesnerová. Jako celek působí kompozice dojmem zachycení nálady či oné proměny, o níž se zmiňuje Pavel Zemek Novák v komentáři, a kterou interpreti svým výkonem přesvědčivě přetavili do zvukové podoby.
David Matthews u Benjamina Brittena (1913–1976) působil jako asistent Brittenovy stálé hudební asistentky na festivalu v Aldeburgh. Brittenovy pomáhal s úpravami jeho děl, která následně dirigoval na tomto festivalu. Připravoval revize a nové kritické edice Brittenových skladeb pro nakladatelství Faber Music a za pomyslný vrchol přátelství a spolupráce s Brittnem můžeme považovat jeho monografii o tomto skladateli. Proto není divu, že do koncertního programu byla zařazena Brittenova raná skladba Rhapsody pro smyčcové kvarteto. Tento kus nepatří mezi frekventovaně provozovaná díla britského klasika, a proto nemůžeme s jistotou říci, jestli se i v tomto případě nejedná o českou premiéru. Obdobně jako tomu bylo u Mahlera, i Benjamin Britten smyčcový kvartet napsal v mladém věku (patnáct let) na počátku roku 1929. Zvuková hutnost a hustá faktura odkazují spíše na pozdně romantický styl, ve výstavbě a naléhavosti mnohdy podobný úvodní Mahlerově skladbě. Jednovětá skladba v sobě ukrývá zastřené harmonie i dostatek prostoru pro sóla violy a houslí. V podání Diversa Quartet se jednalo o precizní, procítěné a opět velmi expresivní pojetí.
Poslední kus, který na koncertě zazněl, byl Klavírní kvintet, op. 92. několikrát zmiňovaného oslavence Davida Matthewse z roku 2004. Zároveň byla čtyřvětá skladba druhou českou premiérou v programu (premiéra díla se uskutečnila v Cardiffu 2004). Hlavními pilíři, o které se kompozičně autor opírá, jsou diatonika, polyfonie a taneční plochy v tomto případě dobře znatelné ve druhé větě Tango. Urgente. Krajní lyrické části doprovází také dialogičnost, prosvětlená barva, která je v klavíru zahušťována sázenými akordy, či všeobecně rozmanitější pohyb a svižné tempo. Pomalá, v pořadí třetí věta je zkomponovaná na principu ciaccony, při níž ostinátní téma putuje napříč nástroji. Téma se také pokaždé posouvá o jednu tercii nahoru, takže při třetím opakování se vrátí do původní pozice. Statičnost, jež číší z ostinátního principu této formy, díky nápadité instrumentaci nezaváněla jednotvárností. Vrcholem celé skladby je tedy poslední čtvrtá věta vyrůstající z motivu zvonů, které skladatel zaslechl z jednoho kláštera při své dovolené v Itálii. Zvony ho inspirovaly pro vytvoření hudebního materiálu, se kterým nakládá v průběhu celé poslední části. Ta ústí dle slov skladatele do „nespoutané a bujaré“ kody.
Program:
Gustav Mahler: Klavírní kvartet a moll
Peter Graham: Double for David Matthews pro flétnu a klarinet
Pavel Zemek Novák: Variace na painswický chrámový hymnus
Benjamin Britten: Rhapsody pro smyčcové kvarteto
David Matthews: Klavírní kvintet, op. 92
Obsazení:
Diversa Quartet
Barbara Tolarová – 1. housle
Jan Bělohlávek – 2. housle
David Křivský – viola
Iva Wiesnerová – violoncello
Kristýna Znamenáčková – klavír
Eva Bergerová – flétna
Jiří Tolar - klarinet
Zatím nebyl přidán žádný komentář..