Velikonoční festival duchovní hudby zahájen, ne však bezchybně

Velikonoční festival duchovní hudby zahájen, ne však bezchybně

Velikonoční festival duchovní hudby včera večer v Brně odstartoval svůj 27. ročník. Tentokrát pod zastřešujícím tématem Zahrada, vinice. Přehlídka duchovní hudby láká své posluchače nejen vysokou kvalitou hudební produkce, ale do značné míry také propracovaným dramaturgickým plánem, který vždy v souladu s každoročním tématem uvádí po boku historických hudebních milníků díla nová, neotřelá nebo alespoň nepříliš často slýchaná. Ačkoliv skutečným středobodem nedělního večera bylo jediné oratorium Ludwiga van Beethovena Kristus na hoře Olivetské, Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno zahájili zatím poslední ročník festivalu offertoriem Intende Voci od Franze Schuberta.

Dirigent Petr Fiala, který shodou okolností v tento den oslavil své 75. narozeniny, řídil první část programu. Již od prvních tónů Schubertova offertoria bylo zřejmé, že orchestru nebude třeba vytýkat nedostatečnou práci s dynamikou, rytmickou nejednotnost nebo výrazovou nevyrovnanost. Naopak – orchestr nasadil křehce, ale přesvědčivě. Sametový a konejšivý zvuk se výtečně snoubil s tématem hudebního díla. Sbor, který taktéž zastával v díle důležitou roli, tvořil s orchestrem a sólovým hobojem jednotné hudební těleso. Nejdůležitější součástí skladby však byl bezesporu sólový tenor. A zde se počala objevovat podivná dichotomie, která prostupovala celý večer.

fb_zahajeni_vel-festivalu_2018_zahrada_olivetska_02

Tenorista Jan Petryka, který vystupoval nejen v Schubertově díle, ale ztvárnil i Ježíše v Beethovenově oratoriu, má nepochybně půvabnou barvu hlasu, která se výtečně kloubí s orchestrální hudbou. Škoda jen že nedokázal na zahajovacím koncertě festivalu vytáhnout všechny své trumfy. Po dobu Schubertovy skladby si sice ještě zachovával intonační jistotu, nešlo však přehlédnout, jakou námahu mu některé části způsobují. Zcela zbytečné a kontraproduktivní bylo také všudypřítomné vibrato. Proč jen zpěvák rozechvíval každičký jednotlivý tón bez ohledu na jakoukoliv hudební logiku? Nejenže tak vůbec nezapadal do jemného a konejšivějšího obrazu orchestru, ale především zbytečně zastíral nepopiratelně líbeznou barvu svého hlasu.

Beethovenovo oratorium stojí většinou mimo zvláštní pozornost hudebníků i posluchačů – autor sám se ke svému dílu vyjadřoval kriticky a hudební literatura nabízí množství jiných kvalitnějších děl. Stejně jako u každého hudebního díla však i zde záleží do značné míry na odhodlání interpretů a na snaze dirigenta objevit skryté kouzlo Beethovenova jediného oratoria. Podobně jako u první poloviny programu však zůstal výsledek poněkud rozpačitý.

Opět je na místě pochválit orchestr, který zdařile následoval dirigenta Mariána Lejavu. A až na skutečně drobné nedostatky předvedli hudebníci velmi kvalitní, dynamicky nápaditý, barevně pestrý, rytmicky přesný a výrazově jednotný výkon. Taktéž sbor orchestru zdařile sekundoval a dokázal díky citlivému vedení vhodně volit dynamické i výrazové odstíny zpěvu. Jako problematické se tedy opět ukázaly sólové zpěvy. Jan Petryka, který v tomto díle omezil vibrato na schůdnou mez, už bohužel nedokázal zabránit hlasové únavě v projevu. Jeho zpěv tak ve vyšších polohách ztrácel na síle, barvě, a co hůře – i na intonaci. Na poslední tóny melodie, ve které graduje typicky beethovenovské hudební napětí, bohužel Petryka už nedosáhl. Obrazně i doslova.

Také postavu Serafa v provedení sopranistky Nicoly Prokschové postihly hlasové problémy. Zatímco v závratných výškách Prokschová oslňovala jasným a čistým tónem, v mnohem jednodušších a častějších pasážích se intonačně topila v čtvrttónech. Zpěvačka občas nejenže špatně nasadila cílený tón, ale tu a tam úplně ohýbala melodiku původního hudebního sdělení. Tyto okamžiky se pak projevovaly nepřeslechnutelným zlomením hlasu a jakýmsi nedotažení k prvotně zamýšlenému tónu. Bylo by však nefér nezmínit její relativně přirozenou a nepřehnanou práci s vibratem a jinými ozdobami. A ačkoliv se v mnoha případech jednalo o intonační nedostatky, které zřetelně vystupovaly z hudební faktury, ve své podstatě se šlo o kvalitní zahájení Velikonočního festivalu duchovní hudby. Basista Martin Gurbaľ předvedl nejjistější pěvecký výkon; ačkoliv i vzhledem k relativně nízkému zastoupení sólového basu ve výsledné skladbě částečně zanikal.

fb_zahajeni_vel-festivalu_2018_zahrada_olivetska_04

Velikonoční festival duchovní hudby zahájila dvě významná, ale jinak relativně spoře uváděná díla velkých autorů klasicistní a ranně romantické hudby. Pokud jste šli na koncert v domnění, že uslyšíte geniální hudbu a bezchybná provedení, pak jste mohli z kostela sv. Janů odcházet zklamáni. Nicméně pokud dovedete ocenit velmi kvalitní výkon orchestru a sboru, a přitom odpustit ne vždy bezchybné výkony sólistů, mohli jste na zahajovacím koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby být spokojeni a dobře naladěni také na nadcházející koncerty.

FRANZ SCHUBERT Intende voci, offertorium pro tenor, sbor a orchestr, LUDWIG van BEETHOVEN Kristus na hoře Olivetské, oratorium op. 85

soprán Nicola Proksch, tenor Jan Petryka, bas Martin Gurbaľ, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr a dirigent Petr Fiala (Schubert), Filharmonie Brno, dirigent Marián Lejava (Beethoven). Kostel svatých Janů Brno, 25. března 2018

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více