Velká ryba: zdařilý muzikál o fantazii a komplikovaných vztazích

23. duben 2023, 15:00
Velká ryba: zdařilý muzikál o fantazii a komplikovaných vztazích

Na velké Hudební scéně Městského divadla Brno se včera odehrála česká premiéra broadwayského muzikálu Velká ryba (Big Fish). Druhé obsazení velké a technicky náročné produkce se odehraje dnes. Dílo scenáristy Johna Augusta vypráví příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o světě fantazie, lásky a magie. Hudbu složil Andrew Lippa, autor muzikálu Adamsova rodina. Muzikál vychází ze stejnojmenné prózy Daniela Wallise s podtitulem Román mytických rozměrů a z oceňovaného filmu Tima Burtona. Na newyorskou Broadway se muzikál poprvé dostal před deseti lety, a ještě o deset let dříve vznikl vzpomínaný film slavného režiséra.

Hlavním hrdinou je Edward Bloom, což je taková novodobá americká, konkrétně jižanská verze Barona Prášila. Bloom je totiž také odjakživa vášnivým vypravěčem neuvěřitelných historek či spíše hrdinských činů ze svého mládí, kdy jako patnáctiletý třeba potkává čarodějnici, která dokáže nahlédnout do budoucnosti, jindy se zase v jeskyni setká s obrem Karlem a v jeho mytických dobrodružstvích nechybí ani vlkodlak, mořská panna a konečně ani prášilovské vystřelení kanonem, když si mladý Edward letí namlouvat dívku svého srdce. S těmito fantastickými povídačkami se Bloomovi daří okouzlit každého kromě jeho syna Willa. Když pak Edward onemocní rakovinou, jeho žena Sandra se pokusí Willa přimět, aby ke svému otci znovu našel cestu. Will musí oddělit pravdu od fikce a naučit se s heroickými činy, ale i s velkými prohrami, svého umírajícího otce žít.

velka_ryba_MdB_2023_foto_archiv_divadla_01

Muzikál Velká ryba je vlastně tříhodinovým hudebním divadlem o tom, jak je v lidském životě důležitá fantazie. Zdůrazňuje fakt, že magii můžeme objevit i v nejobyčejnějších chvílích našich životů. Co na tom, že k tomu používáme přehánění… Navrch tady jde také o důležité klubání se mezigeneračních vztahů mezi syny a jejich otci, o to, jak budeme vnímat a chápat komplikovaný svět kolem nás. Vše je v tomto muzikálu podtrženo velkou dávkou absurdity. Velká ryba je opravdu vcelku složitě konstruovaným jevištním dílem čítajícím hned osmatřicet obrazů a na dvě stovky postav. Klade nároky na protagonisty třeba také tím, že hlavního hrdinu zastihuje ve velkém věkovém rozmezí od zamilovaného študenta až po umírajícího 68 letého muže. Celou roli Edwarda Blooma totiž autoři spojili do role pro jediného herce (na rozdíl od filmu), stejně tak i jeho lásku Sandru konkrétně v ději mezi padesátými lety a rokem 1998.

Pestrobarevný divadelní příběh je také rozrůzněný hudebně a Lippova muzika jde až do kontrastů, používá retro ozvuky americké muziky z Alabamy oněch let. A lze tady zaslechnout i variace na fiddle style, tedy tradiční lidovou hudbu ze zmíněného amerického regionu se vším, co k tomu patří. Zkušenější posluchač tak rozpozná třeba valchu nebo dobro jak se zve nástroj využívaný především v country hudbě a v bluegrassu (americká lidová hudba), ale také v bluesové hudbě, k níž mají blízko i některá z devatenácti hudebních čísel. Čeká vás logicky samozřejmě banjo či mandolína. Nejde však jenom o písničky, ale také o velkou plochu čistě scénické muziky, která tady naživo zní ve velmi dynamickém a bezchybném provedení pod taktovkou Emy Mikeškové. Z orchestru, umístěného za oponou na zadním vyvýšeném horizontu jeviště, někteří hráči vstupují i do dění přímo na jevišti třeba jako svatební kvartet nebo cirkusová estrádní kapela.

Režisér Stanislav Moša se snaží diváka přehledně a srozumitelně provést touto místy i trošku zašmodrchanou šou. Ta je náročná celou strukturou a prostřihy mezi světem reality a vybájené fantazie, které se tady mísí a prostupují. Režie plochy, které jsou poctou světu iluze, cirkusu a životních snů, vyvažuje civilními výjevy, které zase zdůrazňují tíhu a jakousi melancholii či přímo těžkosti našeho bytí, které přináší láska, nemoci i stáří. Oceňuji na tomto pojetí právě ono vyvažování fantazie, nejen výtvarně přitažlivé zejména pro děti a mladší diváky, a onoho posmutnělého bilančního tónu, který zřejmě upoutá ty odrostlejší.

Moša se scénografem Christophem Weyersem a kostýmními návrhářkami Andreou a Adélou Kučerovými a ve shodě s tématem předlohy neinscenuje realistické iluzivní divadlo, ale snaží se pohrávat si také s loutkami a fantaskní dekorací ať už to jsou tři tančící sloni, čtyřmetrový kanón anebo promítané dotáčky z vodního světa. Divácky vděčně přijímanou lahůdkou je naddimenzovaný psací stůl obra Karla s živou a stejně obrovitou sekretářkou pohupující mohutnýma nohama nebo třeba obživlý táborák v podobě luzné tanečnice. Abstraktní či náznakové kulisy alabamského městečka jsou tady řešeny komponenty z bílých dřevěných latí. Kostýmy logicky využívají cirkusové barevnosti a třeba také třpytek.

velka_ryba_MdB_2023_foto_archiv_divadla_02

Zaslouženou pozornost na sebe strhávají pěvecky dokonalí protagonisté. Nejde však jenom o bravuru zpěvu, ale v případě Lukáše Janoty a Radky Coufalové jako ústředního manželského páru Edwarda a Sandy také o divácky uvěřitelné cestování časem. A oběma se daří divákům sugerovat mládí i stáří svých hrdinů. Ocenění zaslouží také mnohdy bleskové převleky sugerující tyto generační přestupy důstojně zvládané jmenovanými. Jsou ideálními představiteli a dávají muzikálu onu dospěláckou šťávu, obcházejí rozverné pitvoření teenagerů i ztěžklý sentiment života na jeho konci. Podobně je tomu u Daniela Rymeše, jako Bloomova syna Willa. Výtečné magické figurky v podání Dušana Vitázka jako (přes port hřmícího) hromotluka Karla a principála Amose, jak jej s citem pro groteskní zkratku výborně umí Jiří Ressler.

Česká premiéra mystického muzikálu Velká ryba (Big Fish) se povedla právě zdařilým rozkročením mezi jeho obě naznačené polohy i režijním a divadelním traktováním, jak opojné, náročné i přínosné může být pro ostatní vnímání světa jedince, který o sobě staví mýtus a v jehož „pravdách“ je někdy složité se vyznat.

Městské divadlo Brno

Andrew Lippa, John August

Velká ryba (Big Fish)

Režie a úprava: Stanislav Moša

Překlad: Zuzana Čtveráčková

Hudební nastudování a dirigenti: Ema Mikešková, Matěj Voda

Úprava hudebního aranžmá: Karel Albrecht, Daniel Kyzlink

Scéna: Christoph Weyers

Kostýmy: Andrea Kučerová, Adéla Kučerová

Choreografie: Michal Matěj

Vokální nastudování a sbormistr: Karel Škarka

Korepetice: Jaroslava Michalíková, Zuzana Kadlčíková

Scénické projekce: Petr Hloušek

Loutky: Jaroslav Milfajt

Česká premiéra 22. dubna na Hudební scéně MDB

Foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Nejčtenější

Kritika

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více