Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudby.
Oproti zbytku přehlídky, jejíž dramaturgie dala tentokrát přednost spíše kompozicím moderním (a to včetně několika světových premiér), se na zahajovacím koncertu rozezněla prostory minoritského chrámu hudba vrcholného baroka. V podání souboru Ensemble Inégal pod vedením dirigenta Adama Viktory zaznělo oratorium Il serpente del bronzo skladatele Jana Dismase Zelenky, kterému mnozí přezdívají „český Bach“. Před samotným začátkem koncertu předstoupili před publikum ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová a minoritský kvardián Petr Macháček. Společně představili program jak samotného koncertu, tak celého festivalu a popřáli divákům krásnou podívanou.
Zelenkovo oratorium, jenž sestává z devatenácti částí, je orámováno dvěma sborovými výstupy. Ostatní jsou věnovány recitativům, áriím a duetu. Právě v nich se představila pětice sólistů ve složení Gabriela Eibenová – soprán (Egla), Jaro Kirchgessner – alt (Namuel), Elvira Bill – alt (Azaria), Jaroslav Březina – tenor (Mosé) a Roman Hoza – bas (Dio).
U všech sólistů je potřeba chválit, že k samotnému zpěvu přidávali i zřetelné výrazy ve tváři, které napomáhaly vyznění v barokní hudbě vyžadovaných afektů. Pro všechny zpěváky také platí, že v jejich podání bylo rozumět přednášeným textům (alespoň v přední části kostela).
Kontratenorista Jaro Kirchgessner předvedl výborný výkon, při kterém všechny tóny dobře ladily a všechny koloratury byly skvěle prozpívané. Pouze na několika nižších tónech nebyl jeho hlas tak silný, jako na těch vyšších, ve kterých naprosto exceloval. Podobně tomu bylo také u sopranistky Gabriely Eibenové. Bez problému si poradila s veškerými melodickými ozdobami, perfektně zvládla i velké tónové skoky, pouze v nižších polohách její hlas lehce zeslábl. Co se intonace týče, byl velice dobrý i přednes Romana Hozy. V jeho případě ovšem nebyly všechny koloratury provedeny naprosto pečlivě. Přesto ale předvedl solidní výkon a jeho hlas byl silný ve všech polohách. Taktéž u Elviry Bill vyzněly jak vysoké, tak nízké tóny velice dobře a její intonace byla výtečná. Naprosto suverénní výkon předvedl Jaroslav Březina, jehož part byl intonačně naprosto přesný a jeho hlas byl silný ve všech polohách. K tomu se přidala i perfektní práce s dynamikou, ve které si výborně poradil s crescendy i na jednotlivých tónech.
Jako nejsilnější momenty celého oratoria lze s jistotou označit úvodní a závěrečnou sborovou část. To je dáno jak samotnou kompozicí, tak výkonem sboru. Všichni zpěváci mezi sebou skvěle ladili, byli výtečně sezpívaní a kostelem se tak linul celistvý, hutný sborový zvuk. Orchestr pod vedením Adama Viktory již od prvních tónů zaujal bouřlivou energií, kterou dílo, obzvláště v některých částech, vyžadovalo. Naopak v místech, kde byl potřeba zvuk slabší a intimnější, se muzikanti dokázali podřídit sólistům. Celistvost celého koncertu narušilo pouze krátké doladění nástrojů po XI. části, které ovšem není možné vyčítat, neboť chladné prostředí kostela s sebou nese velké riziko, že se nástroje během hry rozladí. Ani toto narušení ale nebylo nijak výrazné a Ensemble Inégal s pomocí sólistů tak naservíroval divákům excelentní výkon, který zajisté ocenili všichni milovníci nejen barokní hudby.
Jan Dismas Zelenka: Il serpente del bronzo (Bronzový had)
Gabriela Eibenová – soprán (Egla)
Jaro Kirchgessner – alt (Namuel)
Elvira Bill – alt (Azaria)
Jaroslav Březina – tenor (Mosé)
Roman Hoza – bas (Dio)
Ensemble Inégal
Adam Viktora – dirigent
neděle 14. března 2024 ve 20 hodin, Kostel sv. Janů
Zatím nebyl přidán žádný komentář..