Voda, láska a Poslední pólo v lázních

1. říjen 2018, 16:35
Voda, láska a Poslední pólo v lázních

Prostory brněnských lázní na Rašínově ulici naplnil v neděli večer nový projekt uměleckého spolku Hausopera, kladoucího si za cíl přinést nové a kvalitní kulturní produkce do míst denního provozu, která jinak s hudbou, potažmo přímo s operou, nemají mnoho společného. První vlaštovkou je krátká opera Poslední pólo skladatele - dirigenta Marka Ivanoviće a libretisty - operního pěvce Josefa Škarky pojednávající o dvou přátelích, zamlčené lásce a černém svědomí. Dílo režíroval Petr Hašek, scénografii navrhl Ján Tereba a o světelný design se postarali Pavla Beranová, Michal Hór a Zuzana Bottová. Hlavní postavy ztvárnili Tomáš Krejčí, Aleš Procházka a Andrea Široká. Na akordeon hrála Žaneta Vítová, na vibrafon a bicí pak Kristýna Švihálková. Přednášela Lenka Sedláčková.

posledni_polo_foto_marek_olbrzymek_02

Kulturní události site specific se v současné době objevují jako v jiných letech houby po dešti. Že se nemusí vždy jednat o pokorná vypořádávání se s komunistickou minulostí, dokazuje projekt spolku Hausopera. Příběh Josefa Škarky o dvou přátelích, kteří si zajdou jen tak zaplavat, popovídat a zahrát si vodní pólo, je zpodobněním civilního života bez přidaných operních příkras. Jadrný jazyk i témata hovoru fungují v jinak nezvyklém prostoru domácky a rozhodně přirozeněji než kdekoliv jinde, což ostatně sami tvůrci zamýšleli. Plavecký bazén tak skutečně ožívá v novém světle, a přesto si ponechává uvěřitelnost tematického zasazení. Zatímco se příběh rozvíjí, přibývá pochopitelně i divadelních prvků, které následně mění realistickou rozpravu dvou plavců v jedinečný kulturní zážitek, který výtečně využívá prostory sálu. Velkou zásluhu na výsledném dojmu má světelný design Pavly Beranové, Michala Hóra a Zuzany Bottové – všemožné zářivky osvětlující bazén, drobné bodové svítilny připevněné na prstech akvabel nebo disko koule vrhající odlesky podobné hvězdám – to vše vykouzlilo z jinak tradičního plaveckého prostoru tajuplné až mysteriózní místo. Nebylo by tomu však bez režijního pojetí Petra Haška, které s těmito prvky citlivě pracovalo a dokázalo je dávkovat tak, aby maximálně využilo jejich uměleckou hodnotu. Z hlediska choreografie byly pochopitelně nejpestřejší akvabely pod vedením brněnské reprezentantky v synchronizovaném plavání Alžběty Dufkové, které doprovázely akci na „jevišti“ a které dodávaly výslednému vyznění magický nádech. Jelikož jsme v našich končinách zvyklí převážně na klasický balet, představovaly vodní kreace dívek nový, avšak vzhledem k prostorám zcela přirozený prvek.

posledni_polo_foto_marek_olbrzymek_01

Ačkoliv všechny výše zmíněné aspekty jsou u hudebně dramatického díla důležité, tím nejvýše postaveným je pochopitelně hudba. Pro operu Poslední pólo ji složil Marko Ivanović, jenž je známý posluchačům a divákům především jako všestranný dirigent. Vlhké prostory bazénu hudebním nástrojům příliš nesvědčí, Ivanović proto zvolil kombinaci pouhých dvou nástrojů, které jednak drží ladění i v těchto nepříznivých podmínkách, jednak tvoří výtečnou zvukovou jednotu a přitom nabízejí široké barevné vyjádření. Vibrafon a akordeon okořenil Ivanović ještě bicími a navíc zakomponoval například ťukání na zábradlí bazénu.

posledni_polo_foto_marek_olbrzymek_03

Pěvci Tomáš Krejčí a Aleš Procházka se ujali svých rolí se ctí, dobře intonovali a snažili se občas rušivé šplouchání přezpívat s co možná nejlepší deklamací textu. Andrea Široká v roli Anežky, ženy, která se nedobrovolně stala příčinou sporu dvou přátel, se prezentovala mohutnějším hlasovým projevem s výrazným zdobením jednotlivých tónů, přesto některé jemné nuance ve víření vody zanikaly. Na druhou stranu trestat operu Vodní pólo za to, že není vše perfektně slyšet a akustika není dokonalá, by bylo nejen krátkozraké, ale především zcela nespravedlivé. S nějakým zásadním akustickým požitkem se totiž počítat opravdu nedalo a nevěřím, že by to u takto koncipované opery mohlo komukoliv vadit.

Poslední pólo představuje jednohubku, kterou by si milovníci nezvyklých uměleckých projektů neměli nechat v žádném případě ujít. Kreativní využití prostoru, povedená režie ruku v ruce s pozoruhodným světelným designem, barevná a křehká hudba – to vše spojeno uvěřitelným příběhem ze života dvou přátel, kteří si jen tak zašli zahrát vodní pólo a popovídat si. Site specific v tom nejlepším slova smyslu!

Hudba: Marko Ivanović
Libreto: Josef Škarka
Režie: Petr Hašek
Scénografie: Ján Tereba
Lightdesign: Pavla Beranová, Michal Hór, Zuzana Bottová
Anežka: Andrea Široká
Jožan, sadař: Tomáš Krejčí
Fanda, dlaždič: Aleš Procházka
Vibrafon a bicí: Kristýna Švihálková
Akordeon: Žaneta Vítová
Přednášející: Lenka Sedláčková

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více