Vojenská předzvěst festivalu Janáček Brno 2018

Vojenská předzvěst festivalu Janáček Brno 2018

Zajímavé preview festivalu Janáček Brno 2018 představoval pondělní koncert v brněnském divadle Reduta. Na programu večera bylo Divertimento pro klavír levou rukou a komorní orchestr Bohuslava Martinů, Capriccio pro klavír jednou rukou, flétnu/pikolu, dvě trubky, tři trombony a tenorovou tubu a Příběh vojáka (L’Historie du soldat) pro vypravěče, klarinet, fagot, kornet, trombón, housle, kontrabas a bicí od Igora Stravinského. Za klavírem se vystřídali Daniel Wiesner a Jan Jiraský. Orchestr Brno Contemporary Orchestra řídil dirigent Pavel Šnajdr. V recitovaných rolích se představila Soňa Červená jako Vypravěč, Štěpán Kaminský jako Voják a Petr Bláha jako Ďábel.

Přestože první polovina koncertu sestávala z divertimenta a capriccia, tedy hudebních skladeb vykazujících žertovné a hravé prvky, podnět vzniku obou děl byl spíše tragický. Po první světové válce se mnoho hudebníků potýkalo s fyzickými nesnázemi a někdy i nemožností pokračovat v kariéře aktivního umělce. Někteří volili odchod do ústraní, jiní komponovali a další se snažili navzdory hendikepům na pódiích zůstat. Tyto nelehké lidské osudy daly vzniknout řadě skladeb u nás i v zahraničí. Dramaturgie festivalu Janáček Brno 2018 seznámila posluchače s Divertimentem pro klavír levou rukou Bohuslava Martinů a Capricciem pro klavír jednou rukou Leoše Janáčka. Obě skladby původně zazněly v podání Otakara Hollmanna, přičemž Janáčkovo Capriccio bylo klavíristovi složeno na požádání.

janacek_festival_prewie2018_Marek_Olbrzymek_02

Ačkoliv by čtenář zcela přirozeně očekával, že na tomto místě přijde samotné hodnocení provedení skladeb, troufám si tvrdit, že stojí za to promluvit nejprve o záležitosti zcela nehudební – o světlu. Z neznámých pohnutek pořadatelů totiž zůstalo v sále po celou dobu rozsvíceno a to i v případě Příběhu vojáka Igora Stravinského. Ačkoliv se může výtka zdát malichernou, věřím, že alespoň drobné snížení osvětlení by žádanému ponoření do hudební faktury prospělo. Patrně se nejednalo ani o požadavek orchestru, neboť lampičky na stojanech měli všichni hudebníci připevněny a rozsvíceny.

Večer začal divertimentem Bohuslava Martinů, ve kterém klavírní part přednesl Daniel Wiesner. Přes nesporný půvab díla se skladba nikdy příliš nedostala do širšího posluchačského povědomí. Provedení v Mozartově sále divadla Reduta bylo kvalitní, ale nevyhnulo se občas drobným intonačním a rytmickým nedostatkům. Nástupy a přeryvy jednotlivých hudebních ploch nebyly vždy vyvážené a přesné. Tu a tam se z faktury vyloupnul i drobný intonační nešvar. Z hlediska výrazu naopak nebylo co vytknout. Dílo zůstalo vnitřně čitelné a průzračné. Především výsledný výraz klavírní hry byl takříkajíc v duchu Martinů a nebyl zatěžkán hlubokomyslnými nebo romantizujícími tendencemi.

janacek_festival_prewie2018_Marek_Olbrzymek_04

Capriccio pro klavír jednou rukou Leoše Janáčka provedl klavírista Jan Jiraský. Pro dílo je typická již samotná poměrně netradiční instrumentace. V Janáčkově skladbě kromě klavíru vystupuje flétna střídající se s pikolou, dvě trubky, tři trombony a tenorová tuba. Výsledné provedení bylo o něco lepší než u divertimenta Bohuslava Martinů. Nástupy byly přesné a hudebníci bezchybně intonovali i v náročnějších polohách. Přestože se klavírní part občas ztrácel ve změti burácejících melodických linek žesťových nástrojů, provedení i v tomto případě zůstalo čitelné a jasné. Pochvalu zaslouží trubky, které - navíc opatřeny dusítkem - potěšily delikátním a bezmála snovým zvukem. Podobně kvalitní byl také klavíristův výkon. Jiraský výtečně pracoval s dynamikou a úhozem. Například střídání klavíru a žesťových nástrojů ve druhé větě bylo vždy jiné a svěží – tu dravější, agresivnější, tu zase něžnější a smířlivější.

janacek_festival_prewie2018_Marek_Olbrzymek_03

Druhou polovinu večera představoval Příběh vojáka Igora Stravinského, který v mírně pozměněné vojenské tematice pokračoval. Tentokrát však vysloužilým vojínem nebyl možný interpret, ale hlavní hrdina zhudebněného příběhu. Soňa Červená ztvárnila postavu Vypravěče, která má v díle nejvíc textu. V roli Ďábla jí sekundoval Petr Bláha, v roli Vojáka pak Štěpán Kaminský. Již na samém počátku se zdálo střídání osob (1.,2.,3.) v recitaci Soni Červené podezřelé. Stejně tak občas nesrozumitelná nebo odlišná slova upoutala pozornost nejednoho posluchače v sále. Po chvíli bylo jasné, že mile úsměvnou situaci způsobily scházející brýle Soni Červené. Vše se díky okamžitému zásahu vyřešilo a pokračovalo se bez nejmenších problémů. Vzhledem k velkému množství textu došlo tu a tam k vypuštění menších částí, které zásadně neovlivňovaly celkové vyznění díla. Orchestr předvedl skvělý výkon a obzvláště ďábelský valčík s houslemi v hlavní roli zaslouží pochvalu. Housle v této části dostávají hlavní slovo a skrze motivickou práci a variace přednášejí ozvěnu úvodního tématu – tentokrát však vážnou a neveselou. Za drobný detail, který zaslouží vyzdvihnout, považuji obzvláště povedené glissando v závěrečné tečkované části sólového výstupu houslí. Velkým lákadlem pro publikum pak byla sama Soňa Červená, jejíž dikce dokázala dílu dodat závažnost a také peprnou dávku pesimismu a cynismu. V podstatě se po celou dobu jednalo o skvělý výkon, jen ke konci mi neseděl možná až zbytečně ostrý tón jejího hlasu, zvláště v kontrastu se smířlivěji znějícím orchestrem. I voják Štěpán Kaminský předvedl dobrý výkon a zaujal proměnlivou dikcí. Dle mého však z celého díla vytěžil v souladu s příběhem nejvíce Ďábel. Petr Bláha pracoval s hlasem naprosto příkladně – měnil dikci, tempo i dynamiku, a to vše v závislosti na textu a charakteru situace. Dokázal klesat k šepotu i vystřelit k jasné a vzrušené mluvě, jeho přednes si však zachovával jistotu, lehkost a skutečnou svůdnost pravého Ďábla. V rytmizované části Netrvá věčně žádná chvíle však zněl jeho výkon nejistě.

janacek_festival_prewie2018_Marek_Olbrzymek_05

Šestý ročník mezinárodního operního a hudebního festivalu Janáček Brno 2018 sice až za rok připomene zejména vznik československé státnosti a nabídne unikátní provedení všech Janáčkových oper. Od včerejška byl spuštěný festivalový web a zdařilou ouverturou nadcházející mimořádné akce se stal i hodnocený koncert. Brno Contemporary Orchestra dostálo svým kvalitám a sólisté i herci připravili posluchačům skutečně nevšední zážitek.

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více

Festival Jazz Groove Brno bude probíhat na několika místech Brna od 2. října do 5. prosince 2018. S jeho ředitelem Josefem Buchtou hovoříme nejen o letošním programu, ale především o novém názvu a nové náplni celé akce.  více

„Hraju současný folk bez dalších přívlastků – vztekle i jemně, v legraci i bez ní,“ říká o sobě písničkář Šimon Peták. Narodil se na samém počátku 90. let, „rok poté, co skončily se staré časy,“ líčí. Pochází z jižních Čech, ale dospíval u Berounky, krátce žil v Praze, která mu prý však ztrpkla, a nakonec se usadil v Brně. „Stal jsem se tu dramaturgem, vyučil na kominíka,“ pokračuje ve svém veršovaném životopisu, který najdete na jeho profilu na serveru Bandzone.cz. Právě tam si také můžete Šimonovy písničky z alba Homo Habitus nejen poslechnout, ale také legálně zdarma stáhnout.  více

V poněkud netradičním prostředí brněnského Metro music baru se představilo hudební uskupení s názvem Musica Folklorica tedy kapela, kterou folklorním nadšencům netřeba dlouze představovat. Špičkoví muzikanti hrají převážně vlastní úpravy lidových písní zejména z Horňácka, Myjavy případně Rumunska. Do Brna nyní přijeli pokřtít svoje v pořadí už jedenácté album.  více

Národní divadlo Brno uvedlo Smetanovu operu v prostorách brněnského výstaviště v režii uměleckého šéfa opery Jiřího Heřmana a s hudebním nastudováním dirigenta Roberta Kružíka, sbor řídil Pavel Koňárek. Scénu připravil a navrhl Tomáš Rusín. V roli kněžny Libuše se představila Lucie Hájková, jejího chotě ztvárnil Jiří Hájek, postavy Chrudoše od Otavy se ujal Pavoľ Remenár, jeho bratra Šťáhlava na Radbuze pak Dušan Růžička; sestru obou bratrů Radmilu přednesla Václava Krejčí Housková. Jan Štáva se ujal role strýce Lutobora a jeho dceru Krasavu ztvárnila Alžběta Poláčková. Jako Tomáš Garrigue Masaryk vystoupil činoherní herec Švandova divadla Marek Pospíchal.  více

Rozhovor s Martou Kovářovou, kapelnicí skupiny Budoár staré dámy, je škoda číst. Marta je totiž tak osobitá vypravěčka, že je lepší ji poslouchat. Nebo se přitom na ni i dívat. Jenže na druhou stranu, jak se dozvíte v rozhovoru, který vznikl u příležitosti dvaceti let kapely, dobrá píseň by měla obstát i bez obrazového doprovodu. A dobré vyprávění snad zaujme i v písemné formě.  více

Od 30. srpna do 10. září bude na českém turné bluesový kytarista z Texasu Jonn Del Toro Richardson. Jedno z jeho vystoupení se odehraje na jižní Moravě – 2. září v kulturním domě Strážničan ve Strážnici. Další koncerty se konají například 30. srpna ve Valašském Meziříčí, 7. září nebo 10. září v Ostravě. Jonn Del Toro Richardson má na svém kontě sice pouze jedno sólové album (druhé připravuje na rok 2019), ale jako vyhledávaný studiový i koncertní kytarista spolupracoval s mnoha ze špiček bluesové scény.  více

Několik prvních tónů z první a poslední písně prozradí o novém albu skupiny Poletíme? to nejdůležitější. Na začátku ostré kytary, rockový řev a text o tom, jak „seděli jsme s klukama v bekstejdži“ a „jsme dobří, takže asi potřebujem hit“. Na konci valčík s akordeonem, ledabylý zpěv a slova o rozladěné kapele, o bezdomovcích a o autě, „co veze ovci“. Písně nabité rockovou energií samozřejmě k Poletíme? patří, hitů má tato kapela celou řadu. Nicméně směřování od ostrého rokenrolu k pohodovému valčíčku zobrazuje kapelu v čele s Rudolfem Brančovským přesně tak, jak ji po letech vnímám: Přes všechny snahy o drsnost a chlapáctví je nejsilnější tam, kde jde o obyčejný příběh, zajímavé vypozorované detaily (třeba ten s tou ovcí v autě) a o jakoby obyčejnou písničku. A taky o humor, kterého je na novém albu opět požehnaně. A mám pocit, že se tentokrát Rudolfovi více než kdy dříve dařilo balancovat mimo oblast trapnosti.  více

Devatenáctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk zahájil ambiciózní projekt lotyšské akordeonistky Ksenije Sidorové uvádějící podmanivé a smyslné melodie Bizetovy opery Carmen v netradiční a populární či jazzovou hudbou ovlivněné interpretaci. Stěžejní část programu tvořily skladby z alba Carmen, které akordeonistka natočila a vydala jako svůj debut roku 2016. Na pódiu stanuli po boku Ksenije Sidorové také houslista Alejandro Loguercio, klavírista Claudio Constantini, kontrabasista Roberto Koch, kytarista Reentko Dirks a perkusista David Kuckhermann, v několika skladbách doprovodil hudebníky orchestr Filharmonie Brno pod vedením Marka Ivanoviće. Kromě upravených čísel z Bizetova díla zazněla také skladba Malagueña kubánského skladatele Ernesta Lecuony. Pojítko mezi jednotlivými hudebními čísly tvořily částečně improvizované sólové výstupy jednotlivých hudebníků. Přitažlivý program koncertu pod širým nebem tedy sliboval oslovit nejen milovníky vážné hudby, ale také posluchače, kteří jinak zařazují tento druh hudby do svého kulturního vyžití spíše sporadicky. Lákavý příslib uhrančivých melodií pod letní hvězdnou oblohou však narazil na zásadní nedostatek – kvalitu zvuku.  více

Během čtyř dnů nabídl Maraton hudby Brno na 150 koncertů v podání více než 500 účinkujících. Na festivalu se potkali místní umělci i hosté ze zahraničí. Jazzový večer v Sono centru zahájili brněnští Marek Kotača Trio, po kterých následoval Yaron Herman z Izraele a Kenny Garrett z USA, na pódiu na hradě Špilberk dostala publikum do varu domácí hip-hopová legenda Chaozz i crossoveroví a světoví Dog Eat Dog. O rockový večer na Flédě se postarali The Adicts z Anglie spolu s pražským uskupením The Fialky, v Sono centru zase holandští Physical Graffiti vzdali poctu skupině Led Zeppelin. Rocku byla v Brně spousta, v neděli večer vystoupili i britští alt-J.  více

Brněnská „all-stars“ sestava Pozdní sběr přichází po čtyřech letech s novým albem. Tentokrát nezdůrazňuje na obalu osobu svého zakladatele a kapelníka Jiřího Pařeza, který sice zůstává hlavním autorem i sólovým zpěvákem, ale album jako celek je ještě více než minulá deska Pohlednice z Paříže (2014) výsledkem spolupráce sehrané sestavy. V ní se sešli muzikanti jako Michael Vašíček, Emil Formánek, Jiří Meisner nebo David Velčovský, tedy hráči, v jejich životopisech najdeme položky jako Vlasta Redl & Každý den jinak, Kamelot nebo Druhá tráva. Velkou posilou a výrazným oživením sestavy od minulého alba je Radim Zenkl, špičkový mandolinista, působící ve Spojených státech a nyní opět i na Moravě. Vedle mandolíny na album přispěl i irskou flétnou, ale na albu najdeme i další zajímavé barvy – tubu v závěrečné písni Na pivu (v níž se mimochodem vystřídá rekordní počet zpěváků v historii skupiny), dechovou sekci v úvodním Amsterdamu nebo čtveřici lesních rohů ve Smířenívíce

12. srpna 2018 si připomeneme 90. výročí úmrtí skladatele Leoše Janáčka. Zemřel ve věku 74 let na vrcholu tvůrčích sil a jeho náhlá smrt všechny zaskočila. Koncem července 1928 odjel na letní pobyt do rodných Hukvald, kam za ním přijela Kamila Stösslová se synem Ottou. Vzal si s sebou opis partitury své poslední opery Z mrtvého domu, aby provedl korektury a doplňky, práci však nestihl dokončit. Ze silného nachlazení se rozvinul zápal plic, se kterým byl skladatel převezen do Kleinova sanatoria v blízké Ostravě. Zemřel v neděli 12. srpna 1928 v deset hodin dopoledne. Pohřeb se konal o tři dny později v Brně. Janáček je pochován na brněnském Ústředním hřbitově v tzv. čestném kruhu, autorem náhrobku je výtvarník Eduard Milén (tentýž, který navrhl scénu a kostýmy ke světové premiéře opery Příhody lišky Bystroušky).  více

Kdo jezdí do Náměště nad Oslavou na Folkové prázdniny pravidelně, dobře zná strukturu tohoto sympatického festivalu, která se ani letos od předchozích ročníků nelišila: úvodní sobotní koncert jedné kapely (letos Frigg z Finska), následovaný nadstandardním rautem na zámku pro sponzory a podporovatele festivalu, a dalších sedm dní nabitých nejen špičkovou hudbou z celého světa, ale také tvůrčími dílnami, odbornými i odlehčenými přednáškami a rozpravami, výstavami, tancem, společným zpíváním a formálním i neformálním setkáváním. To vše se každý rok točí kolem jednoho základního tématu, které letos bylo „O paměti“. Celých těch osm dnů se v Náměšti vzpomínalo, upamatovávalo, paměti bylo dokonce věnováno i dvoudenní odborné kolokvium v podkroví náměšťské nové radnice. A přitom se po večerech v zámeckém parku odehrávala svěží, naprosto současná hudební dobrodružství.  více

V neděli zakončený XIV. ročník Hudebního festivalu Znojmo nesl podtitul Svár duše s tělem. Jihomoravské město vítá na svých prknech už řádku let renomované interprety od rezidenčního Czech Ensemble Baroque po sólisty zvučných jmen. Na závěr letošního ročníku sliboval nejpůsobivější zážitek tohoto léta – pozvání totiž přijal cenami ověnčený soubor Il Giardino Armonico, který se pod vedením Giovanniho Antoniniho orientuje na interpretaci děl 17. a 18. století. Spolu s věhlasnou sopranistkou Annou Prohaska se v jízdárně Louckého kláštera zastavili v neděli při turné k novému CD Serpent & Fire.  více

Netradiční koncert vokálního tělesa Czech Ensemble Baroque Quintet včera na Hudebním festivalu Znojmo představil tvorbu skladatele Matea Flechy (1481–1553). V běžně nepřístupných prostorách sálu konventu Louckého kláštera zazněly tzv. ensalady tedy polyfonní skladby míchající pro komický efekt dialekty, jazyky a často zcela nesmyslná slova či citoslovce. Mezi zhudebňovanými slovy se tak objevují výrazy jako „bum bum“, „tif tof“, „tra la la la“ nebo třeba „badum dům“. Mateo Flecha byl jedním ze skladatelů, kteří pomohli žánr jako takový ustanovit a etablovat. Samotný termín je znám především z publikace Las Ensaladas de Flecha Prague (1581), kterou vydal Flechův synovec, jménem taktéž Mateo Flecha. Tento Flecha junior vydal ve zmíněné sbírce ensalady právě Matea Flechy staršího. Vokální ansámbl doplnili ještě flétnistka Michaela Koudelková, theorbista Karel Fleischlinger a Emil Machain s Ester Švábkovou na bicí nástroje.  více

Nejčtenější

Kritika

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více