Vojenská předzvěst festivalu Janáček Brno 2018

Vojenská předzvěst festivalu Janáček Brno 2018

Zajímavé preview festivalu Janáček Brno 2018 představoval pondělní koncert v brněnském divadle Reduta. Na programu večera bylo Divertimento pro klavír levou rukou a komorní orchestr Bohuslava Martinů, Capriccio pro klavír jednou rukou, flétnu/pikolu, dvě trubky, tři trombony a tenorovou tubu a Příběh vojáka (L’Historie du soldat) pro vypravěče, klarinet, fagot, kornet, trombón, housle, kontrabas a bicí od Igora Stravinského. Za klavírem se vystřídali Daniel Wiesner a Jan Jiraský. Orchestr Brno Contemporary Orchestra řídil dirigent Pavel Šnajdr. V recitovaných rolích se představila Soňa Červená jako Vypravěč, Štěpán Kaminský jako Voják a Petr Bláha jako Ďábel.

Přestože první polovina koncertu sestávala z divertimenta a capriccia, tedy hudebních skladeb vykazujících žertovné a hravé prvky, podnět vzniku obou děl byl spíše tragický. Po první světové válce se mnoho hudebníků potýkalo s fyzickými nesnázemi a někdy i nemožností pokračovat v kariéře aktivního umělce. Někteří volili odchod do ústraní, jiní komponovali a další se snažili navzdory hendikepům na pódiích zůstat. Tyto nelehké lidské osudy daly vzniknout řadě skladeb u nás i v zahraničí. Dramaturgie festivalu Janáček Brno 2018 seznámila posluchače s Divertimentem pro klavír levou rukou Bohuslava Martinů a Capricciem pro klavír jednou rukou Leoše Janáčka. Obě skladby původně zazněly v podání Otakara Hollmanna, přičemž Janáčkovo Capriccio bylo klavíristovi složeno na požádání.

janacek_festival_prewie2018_Marek_Olbrzymek_02

Ačkoliv by čtenář zcela přirozeně očekával, že na tomto místě přijde samotné hodnocení provedení skladeb, troufám si tvrdit, že stojí za to promluvit nejprve o záležitosti zcela nehudební – o světlu. Z neznámých pohnutek pořadatelů totiž zůstalo v sále po celou dobu rozsvíceno a to i v případě Příběhu vojáka Igora Stravinského. Ačkoliv se může výtka zdát malichernou, věřím, že alespoň drobné snížení osvětlení by žádanému ponoření do hudební faktury prospělo. Patrně se nejednalo ani o požadavek orchestru, neboť lampičky na stojanech měli všichni hudebníci připevněny a rozsvíceny.

Večer začal divertimentem Bohuslava Martinů, ve kterém klavírní part přednesl Daniel Wiesner. Přes nesporný půvab díla se skladba nikdy příliš nedostala do širšího posluchačského povědomí. Provedení v Mozartově sále divadla Reduta bylo kvalitní, ale nevyhnulo se občas drobným intonačním a rytmickým nedostatkům. Nástupy a přeryvy jednotlivých hudebních ploch nebyly vždy vyvážené a přesné. Tu a tam se z faktury vyloupnul i drobný intonační nešvar. Z hlediska výrazu naopak nebylo co vytknout. Dílo zůstalo vnitřně čitelné a průzračné. Především výsledný výraz klavírní hry byl takříkajíc v duchu Martinů a nebyl zatěžkán hlubokomyslnými nebo romantizujícími tendencemi.

janacek_festival_prewie2018_Marek_Olbrzymek_04

Capriccio pro klavír jednou rukou Leoše Janáčka provedl klavírista Jan Jiraský. Pro dílo je typická již samotná poměrně netradiční instrumentace. V Janáčkově skladbě kromě klavíru vystupuje flétna střídající se s pikolou, dvě trubky, tři trombony a tenorová tuba. Výsledné provedení bylo o něco lepší než u divertimenta Bohuslava Martinů. Nástupy byly přesné a hudebníci bezchybně intonovali i v náročnějších polohách. Přestože se klavírní part občas ztrácel ve změti burácejících melodických linek žesťových nástrojů, provedení i v tomto případě zůstalo čitelné a jasné. Pochvalu zaslouží trubky, které - navíc opatřeny dusítkem - potěšily delikátním a bezmála snovým zvukem. Podobně kvalitní byl také klavíristův výkon. Jiraský výtečně pracoval s dynamikou a úhozem. Například střídání klavíru a žesťových nástrojů ve druhé větě bylo vždy jiné a svěží – tu dravější, agresivnější, tu zase něžnější a smířlivější.

janacek_festival_prewie2018_Marek_Olbrzymek_03

Druhou polovinu večera představoval Příběh vojáka Igora Stravinského, který v mírně pozměněné vojenské tematice pokračoval. Tentokrát však vysloužilým vojínem nebyl možný interpret, ale hlavní hrdina zhudebněného příběhu. Soňa Červená ztvárnila postavu Vypravěče, která má v díle nejvíc textu. V roli Ďábla jí sekundoval Petr Bláha, v roli Vojáka pak Štěpán Kaminský. Již na samém počátku se zdálo střídání osob (1.,2.,3.) v recitaci Soni Červené podezřelé. Stejně tak občas nesrozumitelná nebo odlišná slova upoutala pozornost nejednoho posluchače v sále. Po chvíli bylo jasné, že mile úsměvnou situaci způsobily scházející brýle Soni Červené. Vše se díky okamžitému zásahu vyřešilo a pokračovalo se bez nejmenších problémů. Vzhledem k velkému množství textu došlo tu a tam k vypuštění menších částí, které zásadně neovlivňovaly celkové vyznění díla. Orchestr předvedl skvělý výkon a obzvláště ďábelský valčík s houslemi v hlavní roli zaslouží pochvalu. Housle v této části dostávají hlavní slovo a skrze motivickou práci a variace přednášejí ozvěnu úvodního tématu – tentokrát však vážnou a neveselou. Za drobný detail, který zaslouží vyzdvihnout, považuji obzvláště povedené glissando v závěrečné tečkované části sólového výstupu houslí. Velkým lákadlem pro publikum pak byla sama Soňa Červená, jejíž dikce dokázala dílu dodat závažnost a také peprnou dávku pesimismu a cynismu. V podstatě se po celou dobu jednalo o skvělý výkon, jen ke konci mi neseděl možná až zbytečně ostrý tón jejího hlasu, zvláště v kontrastu se smířlivěji znějícím orchestrem. I voják Štěpán Kaminský předvedl dobrý výkon a zaujal proměnlivou dikcí. Dle mého však z celého díla vytěžil v souladu s příběhem nejvíce Ďábel. Petr Bláha pracoval s hlasem naprosto příkladně – měnil dikci, tempo i dynamiku, a to vše v závislosti na textu a charakteru situace. Dokázal klesat k šepotu i vystřelit k jasné a vzrušené mluvě, jeho přednes si však zachovával jistotu, lehkost a skutečnou svůdnost pravého Ďábla. V rytmizované části Netrvá věčně žádná chvíle však zněl jeho výkon nejistě.

janacek_festival_prewie2018_Marek_Olbrzymek_05

Šestý ročník mezinárodního operního a hudebního festivalu Janáček Brno 2018 sice až za rok připomene zejména vznik československé státnosti a nabídne unikátní provedení všech Janáčkových oper. Od včerejška byl spuštěný festivalový web a zdařilou ouverturou nadcházející mimořádné akce se stal i hodnocený koncert. Brno Contemporary Orchestra dostálo svým kvalitám a sólisté i herci připravili posluchačům skutečně nevšední zážitek.

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Nejčtenější

Kritika

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více