Vojenská předzvěst festivalu Janáček Brno 2018

Vojenská předzvěst festivalu Janáček Brno 2018

Zajímavé preview festivalu Janáček Brno 2018 představoval pondělní koncert v brněnském divadle Reduta. Na programu večera bylo Divertimento pro klavír levou rukou a komorní orchestr Bohuslava Martinů, Capriccio pro klavír jednou rukou, flétnu/pikolu, dvě trubky, tři trombony a tenorovou tubu a Příběh vojáka (L’Historie du soldat) pro vypravěče, klarinet, fagot, kornet, trombón, housle, kontrabas a bicí od Igora Stravinského. Za klavírem se vystřídali Daniel Wiesner a Jan Jiraský. Orchestr Brno Contemporary Orchestra řídil dirigent Pavel Šnajdr. V recitovaných rolích se představila Soňa Červená jako Vypravěč, Štěpán Kaminský jako Voják a Petr Bláha jako Ďábel.

Přestože první polovina koncertu sestávala z divertimenta a capriccia, tedy hudebních skladeb vykazujících žertovné a hravé prvky, podnět vzniku obou děl byl spíše tragický. Po první světové válce se mnoho hudebníků potýkalo s fyzickými nesnázemi a někdy i nemožností pokračovat v kariéře aktivního umělce. Někteří volili odchod do ústraní, jiní komponovali a další se snažili navzdory hendikepům na pódiích zůstat. Tyto nelehké lidské osudy daly vzniknout řadě skladeb u nás i v zahraničí. Dramaturgie festivalu Janáček Brno 2018 seznámila posluchače s Divertimentem pro klavír levou rukou Bohuslava Martinů a Capricciem pro klavír jednou rukou Leoše Janáčka. Obě skladby původně zazněly v podání Otakara Hollmanna, přičemž Janáčkovo Capriccio bylo klavíristovi složeno na požádání.

janacek_festival_prewie2018_Marek_Olbrzymek_02

Ačkoliv by čtenář zcela přirozeně očekával, že na tomto místě přijde samotné hodnocení provedení skladeb, troufám si tvrdit, že stojí za to promluvit nejprve o záležitosti zcela nehudební – o světlu. Z neznámých pohnutek pořadatelů totiž zůstalo v sále po celou dobu rozsvíceno a to i v případě Příběhu vojáka Igora Stravinského. Ačkoliv se může výtka zdát malichernou, věřím, že alespoň drobné snížení osvětlení by žádanému ponoření do hudební faktury prospělo. Patrně se nejednalo ani o požadavek orchestru, neboť lampičky na stojanech měli všichni hudebníci připevněny a rozsvíceny.

Večer začal divertimentem Bohuslava Martinů, ve kterém klavírní part přednesl Daniel Wiesner. Přes nesporný půvab díla se skladba nikdy příliš nedostala do širšího posluchačského povědomí. Provedení v Mozartově sále divadla Reduta bylo kvalitní, ale nevyhnulo se občas drobným intonačním a rytmickým nedostatkům. Nástupy a přeryvy jednotlivých hudebních ploch nebyly vždy vyvážené a přesné. Tu a tam se z faktury vyloupnul i drobný intonační nešvar. Z hlediska výrazu naopak nebylo co vytknout. Dílo zůstalo vnitřně čitelné a průzračné. Především výsledný výraz klavírní hry byl takříkajíc v duchu Martinů a nebyl zatěžkán hlubokomyslnými nebo romantizujícími tendencemi.

janacek_festival_prewie2018_Marek_Olbrzymek_04

Capriccio pro klavír jednou rukou Leoše Janáčka provedl klavírista Jan Jiraský. Pro dílo je typická již samotná poměrně netradiční instrumentace. V Janáčkově skladbě kromě klavíru vystupuje flétna střídající se s pikolou, dvě trubky, tři trombony a tenorová tuba. Výsledné provedení bylo o něco lepší než u divertimenta Bohuslava Martinů. Nástupy byly přesné a hudebníci bezchybně intonovali i v náročnějších polohách. Přestože se klavírní part občas ztrácel ve změti burácejících melodických linek žesťových nástrojů, provedení i v tomto případě zůstalo čitelné a jasné. Pochvalu zaslouží trubky, které - navíc opatřeny dusítkem - potěšily delikátním a bezmála snovým zvukem. Podobně kvalitní byl také klavíristův výkon. Jiraský výtečně pracoval s dynamikou a úhozem. Například střídání klavíru a žesťových nástrojů ve druhé větě bylo vždy jiné a svěží – tu dravější, agresivnější, tu zase něžnější a smířlivější.

janacek_festival_prewie2018_Marek_Olbrzymek_03

Druhou polovinu večera představoval Příběh vojáka Igora Stravinského, který v mírně pozměněné vojenské tematice pokračoval. Tentokrát však vysloužilým vojínem nebyl možný interpret, ale hlavní hrdina zhudebněného příběhu. Soňa Červená ztvárnila postavu Vypravěče, která má v díle nejvíc textu. V roli Ďábla jí sekundoval Petr Bláha, v roli Vojáka pak Štěpán Kaminský. Již na samém počátku se zdálo střídání osob (1.,2.,3.) v recitaci Soni Červené podezřelé. Stejně tak občas nesrozumitelná nebo odlišná slova upoutala pozornost nejednoho posluchače v sále. Po chvíli bylo jasné, že mile úsměvnou situaci způsobily scházející brýle Soni Červené. Vše se díky okamžitému zásahu vyřešilo a pokračovalo se bez nejmenších problémů. Vzhledem k velkému množství textu došlo tu a tam k vypuštění menších částí, které zásadně neovlivňovaly celkové vyznění díla. Orchestr předvedl skvělý výkon a obzvláště ďábelský valčík s houslemi v hlavní roli zaslouží pochvalu. Housle v této části dostávají hlavní slovo a skrze motivickou práci a variace přednášejí ozvěnu úvodního tématu – tentokrát však vážnou a neveselou. Za drobný detail, který zaslouží vyzdvihnout, považuji obzvláště povedené glissando v závěrečné tečkované části sólového výstupu houslí. Velkým lákadlem pro publikum pak byla sama Soňa Červená, jejíž dikce dokázala dílu dodat závažnost a také peprnou dávku pesimismu a cynismu. V podstatě se po celou dobu jednalo o skvělý výkon, jen ke konci mi neseděl možná až zbytečně ostrý tón jejího hlasu, zvláště v kontrastu se smířlivěji znějícím orchestrem. I voják Štěpán Kaminský předvedl dobrý výkon a zaujal proměnlivou dikcí. Dle mého však z celého díla vytěžil v souladu s příběhem nejvíce Ďábel. Petr Bláha pracoval s hlasem naprosto příkladně – měnil dikci, tempo i dynamiku, a to vše v závislosti na textu a charakteru situace. Dokázal klesat k šepotu i vystřelit k jasné a vzrušené mluvě, jeho přednes si však zachovával jistotu, lehkost a skutečnou svůdnost pravého Ďábla. V rytmizované části Netrvá věčně žádná chvíle však zněl jeho výkon nejistě.

janacek_festival_prewie2018_Marek_Olbrzymek_05

Šestý ročník mezinárodního operního a hudebního festivalu Janáček Brno 2018 sice až za rok připomene zejména vznik československé státnosti a nabídne unikátní provedení všech Janáčkových oper. Od včerejška byl spuštěný festivalový web a zdařilou ouverturou nadcházející mimořádné akce se stal i hodnocený koncert. Brno Contemporary Orchestra dostálo svým kvalitám a sólisté i herci připravili posluchačům skutečně nevšední zážitek.

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více

Když se řekne „řecká píseň“, někdo si vybaví Děti z Pirea v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila (nebo ještě starší verzi Evy Martinové a Karla Dudy). O něco blíže k současnosti stojí Martha a Tena Elefteriadu, které i v sezóně 2018 stále koncertují a navíc pořádají kurzy řeckých tanců. Sestry, které se vedle řecké hudby pohybovaly na poli rocku i popu (a Marthino album Kresby tuší je skvostné), podle mladého brněnského autora a hudebníka Jannise Morase „připravily cestu“ nové generaci řeckých interpretů. V Brně v současné době funguje několik kapel zpívajících řecky a přitom se ústřední postavou této muzikantské komunity stává právě Jannis, jeden ze tří hudebně aktivních bratrů Morasových. Se svým otcem hrají všichni tři ve skupině I Parea, Jannis se věnuje stylu rebetiko v kapele Anatoli a vedle toho má svou autorskou kapelu Jannis Moras & banda. V ní mu vedle bratrů Alexise (baskytara) a Markose (bicí) dělají společnost dvě mladé dámy – Iva Oulehlová (flétny, klarinet) a Zuzana Mitrengová (zpěv). Jannis Moras & banda sice modulací vokálů, harmoniemi a samozřejmě texty v pro nás exotické řečtině tradiční hudbu připomene, ale ve skutečnosti se jedná o folkrockovou kapelu, která hraje výhradně písně svého kapelníka. A Jannis Moras je momentálně jedním z nejzajímavějších brněnských písničkářů.  více

Rozličné nálady Debussyho Faunova odpoledne, ticho neklidu před bouří Brittenova Houslového koncertu a severským koloritem prodchnuté Sibeliovy první symfonie nabídla ve čtvrtek 11. ledna Filharmonie Brno na zdejším Stadionu. Pod taktovkou dirigenta James Feddecka, brněnskému publiku již známého, a za spolupráce s výjimečným slovenským houslistou Milanem Paľou filharmonici představili dramaturgicky zajímavý program s interpretačním nábojem.  více

Na konci listopadu vyšlo CD s názvem Moravské hlasy. Na první pohled nenápadné album by rozhodně nemělo ujít pozornosti. Jedná se o hudební nosič, který je součástí projektu Píseň duše, jehož iniciátorem je Jiří Plocek. Jeho cílem bylo představit fenomén moravské zpěvnosti na příkladu některých oblastí Slovácka.  více