Výtečný program ve špatném sále

Výtečný program ve špatném sále

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.

Hlavní slabinou večera však byl sál Stadionu, který návštěvníci festivalu Janáček Brno většinou považují za koncertní sál, nikoliv za sokolovnu. A jsou v právu především z historických důvodů: tento prostor vždy platil za nejvhodnější prostor pro velké symfonické produkce. Kombinace výrazného zesílení a tolerovatelného dozvuku přinášela Brňanům možnost slyšet kontrast dynamiky i barevnou bohatost, jaká v Janáčkově ani v Mahenově divadle nezní. Sál Stadionu je však převážně využíván ke společenským akcím, při kterých víc a víc dominují amplifikované produkce, zatímco symfonické koncerty se odtud postupně vytrácejí. Proto byla při rekonstrukci v letech 2016-17 cílem celková eliminace akustického prostorového zesílení i dozvuku. Reprodukce zvuku se tak v sále nenásobí a zní vcelku příjemně i při vysoké hlasitosti. Produkce zvuku, především hudby, přišla ovšem zkrátka. Pro ni, a především pro symfonické koncerty sál Stadionu nemá akustiku nevhodnou či slabou, ba ani mizernou – on má cíleně vybudovanou anti-akustiku. V parteru jsou slyšet atomizované, nepříjemně řezavé tóny jednotlivých nástrojů, zatímco na balkoně už je zvuk celkově přidušený, jako kdyby si člověk vsunul špunty do uší.

symfonicky_orchestr_ceskeho_rozhlasu_foto_olbrzymek_03

Bylo však zajímavé sledovat rozdílné reakce posluchačů a to, nakolik se v obecné rovině liší jejich estetické priority. Suchý studiový zvuk vyhovuje analytickému poslechu bez prožitku. Vše zní tlumeně, ale přehledně, jako by člověk studoval partituru. I celková absence hlasitějších dynamických poloh může leckomu vyhovovat. V dané situaci je ale ošidné hodnotit intonaci a výraz. SOČR není žádný super-orchestr plný ostřílených sólistů. Dává prostor především mladým hudebníkům, kteří sbírají cenné zkušenosti, ale také jsou interpretačně flexibilní a snáze se orientují v náročných partech novější hudby. Na koncertě proto byl perfektně slyšet každý kiks a sebemenší rytmické i intonační zaváhání, hudebníkům ale byla upřena možnost jakkoliv pozitivně vyniknout přednesem či výrazem.

symfonicky_orchestr_ceskeho_rozhlasu_foto_olbrzymek_04

Martin Kasík podal sólový part Rubinštejnova klavírního koncertu s upřímnou snahou dostát partituře, zcela bez okázalých gest a s krajně přímočarou agogikou. Zdá se, že si nejlépe ze všech uvědomoval zrádnost prostoru a do klavíru bušil i v technicky náročných bězích. Opanoval takto prostor víc, než by bylo obvyklé. Usiloval o přesnou artikulaci, jako kdyby hrál před nějakou přísnou soutěžní porotou. Řízné vysoké tóny ve smyčcích na počátku třetí věty koncertu byly za celý večer asi nejbizarnějším zvukovým produktem sálu. Kvůli své roztříštěnosti totiž neuvěřitelně blízce připomínaly amatérskou nahrávku pouštěnou z mobilního telefonu.

symfonicky_orchestr_ceskeho_rozhlasu_foto_olbrzymek_01

Jedinečnost dirigenta Marka Ivanoviće tkví v tom, že se perfektně orientuje v partituře. Také ve velmi komplikovaných pasážích dokáže mnoho pozornosti věnovat práci na detailech agogiky. Tuto svoji přednost ovšem nezneužívá a nesnaží se do interpretace umístit vlastní „zásek“. Talent kombinovaný s pokorou byl optimální především pro provedení drásavé Sommerovy Vokální symfonie. I zde ovšem upřímný recenzent ztrácí prostor. Souhra byla bez kolizí, pěvecký projev Markéty Cukrové charismatický, sboristé Pražského filharmonického sboru skvěle intonovali a artikulovali, ani tak jim ale z balkonu rozumět nebylo, stejně jako amplifikované recitaci Ondřeje Brouska. Nikdo tedy neví, s jakým zpívali výrazem, barvou a dynamikou.

Na koncertě i po něm jsem nad zvukem zaznamenal mnoho rozčarování. Je to však překvapivé i proto, že po přestavbě v letech 2017 – 2019 hrál na Stadionu své koncerty orchestr Filharmonie Brno (vsuvka pro pobavení: tou dobou totiž už měl fungovat nový koncertní sál, proto nebyly dojednány koncerty v Janáčkově divadle). Sám jsem své zděšení nad akustikou zažil už tehdy a pobuřovalo mě, jak dlouho filharmonii trvalo zvednout kotvy. Letos se chyba opakuje. Jedná se o bezohledný alibismus, protože pokud se posluchač nad akustikou kriticky nezamyslí, odchází z koncertu s pocitem, že Sommerova symfonie je jen okázalá skladba na efekt a pražští rozhlasoví symfonikové jen bezbarvá kutálka. Není a nejsou.

symfonicky_orchestr_ceskeho_rozhlasu_foto_olbrzymek_02

Zbývá ještě jeden koncert plánovaný na Stadion, letošní vlajková festivalová produkce gigantického dramatu Quo vadis? Felikse Nowowiejského. Jen tato představa samotná je k pláči. I takto na poslední chvíli by bylo ku prospěchu věci s koncertem odkráčet na jiné místo. Quocumque.

Leoš Janáček: Šumařovo dítě, JW VI/13, Anton Rubinstein: Koncert pro klavír a orchestr č. 4, op. 70, Vladimír Sommer: Vokální symfonie pro alt, recitátora, sbor a orchestr

Martin Kasík – klavír, Markéta Cukrová – alt, Ondřej Brousek – recitace

Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Pražský filharmonický sbor – dirigent Marko Ivanović, sbormistr Lukáš Kozubík

sál Stadionu, Kounicova ul., Brno, 4. 11. 2022 v 19 hodin

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více

Právě teď se ve francouzském městě na okraji Paříže Enghien-les-Bains koná XVII. výroční zasedání Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Brno na tomto zasedání reprezentuje koordinátorka Brna - města hudby UNESCO Jana Padrnosová a Lukáš Pavlica z Odboru kultury Magistrátu města Brna, kteří se aktivně zapojují do odborných panelů, síťování a mezinárodní výměny zkušeností.  více

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Nejčtenější

Kritika

První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více