Výtečný program ve špatném sále

Výtečný program ve špatném sále

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.

Hlavní slabinou večera však byl sál Stadionu, který návštěvníci festivalu Janáček Brno většinou považují za koncertní sál, nikoliv za sokolovnu. A jsou v právu především z historických důvodů: tento prostor vždy platil za nejvhodnější prostor pro velké symfonické produkce. Kombinace výrazného zesílení a tolerovatelného dozvuku přinášela Brňanům možnost slyšet kontrast dynamiky i barevnou bohatost, jaká v Janáčkově ani v Mahenově divadle nezní. Sál Stadionu je však převážně využíván ke společenským akcím, při kterých víc a víc dominují amplifikované produkce, zatímco symfonické koncerty se odtud postupně vytrácejí. Proto byla při rekonstrukci v letech 2016-17 cílem celková eliminace akustického prostorového zesílení i dozvuku. Reprodukce zvuku se tak v sále nenásobí a zní vcelku příjemně i při vysoké hlasitosti. Produkce zvuku, především hudby, přišla ovšem zkrátka. Pro ni, a především pro symfonické koncerty sál Stadionu nemá akustiku nevhodnou či slabou, ba ani mizernou – on má cíleně vybudovanou anti-akustiku. V parteru jsou slyšet atomizované, nepříjemně řezavé tóny jednotlivých nástrojů, zatímco na balkoně už je zvuk celkově přidušený, jako kdyby si člověk vsunul špunty do uší.

symfonicky_orchestr_ceskeho_rozhlasu_foto_olbrzymek_03

Bylo však zajímavé sledovat rozdílné reakce posluchačů a to, nakolik se v obecné rovině liší jejich estetické priority. Suchý studiový zvuk vyhovuje analytickému poslechu bez prožitku. Vše zní tlumeně, ale přehledně, jako by člověk studoval partituru. I celková absence hlasitějších dynamických poloh může leckomu vyhovovat. V dané situaci je ale ošidné hodnotit intonaci a výraz. SOČR není žádný super-orchestr plný ostřílených sólistů. Dává prostor především mladým hudebníkům, kteří sbírají cenné zkušenosti, ale také jsou interpretačně flexibilní a snáze se orientují v náročných partech novější hudby. Na koncertě proto byl perfektně slyšet každý kiks a sebemenší rytmické i intonační zaváhání, hudebníkům ale byla upřena možnost jakkoliv pozitivně vyniknout přednesem či výrazem.

symfonicky_orchestr_ceskeho_rozhlasu_foto_olbrzymek_04

Martin Kasík podal sólový part Rubinštejnova klavírního koncertu s upřímnou snahou dostát partituře, zcela bez okázalých gest a s krajně přímočarou agogikou. Zdá se, že si nejlépe ze všech uvědomoval zrádnost prostoru a do klavíru bušil i v technicky náročných bězích. Opanoval takto prostor víc, než by bylo obvyklé. Usiloval o přesnou artikulaci, jako kdyby hrál před nějakou přísnou soutěžní porotou. Řízné vysoké tóny ve smyčcích na počátku třetí věty koncertu byly za celý večer asi nejbizarnějším zvukovým produktem sálu. Kvůli své roztříštěnosti totiž neuvěřitelně blízce připomínaly amatérskou nahrávku pouštěnou z mobilního telefonu.

symfonicky_orchestr_ceskeho_rozhlasu_foto_olbrzymek_01

Jedinečnost dirigenta Marka Ivanoviće tkví v tom, že se perfektně orientuje v partituře. Také ve velmi komplikovaných pasážích dokáže mnoho pozornosti věnovat práci na detailech agogiky. Tuto svoji přednost ovšem nezneužívá a nesnaží se do interpretace umístit vlastní „zásek“. Talent kombinovaný s pokorou byl optimální především pro provedení drásavé Sommerovy Vokální symfonie. I zde ovšem upřímný recenzent ztrácí prostor. Souhra byla bez kolizí, pěvecký projev Markéty Cukrové charismatický, sboristé Pražského filharmonického sboru skvěle intonovali a artikulovali, ani tak jim ale z balkonu rozumět nebylo, stejně jako amplifikované recitaci Ondřeje Brouska. Nikdo tedy neví, s jakým zpívali výrazem, barvou a dynamikou.

Na koncertě i po něm jsem nad zvukem zaznamenal mnoho rozčarování. Je to však překvapivé i proto, že po přestavbě v letech 2017 – 2019 hrál na Stadionu své koncerty orchestr Filharmonie Brno (vsuvka pro pobavení: tou dobou totiž už měl fungovat nový koncertní sál, proto nebyly dojednány koncerty v Janáčkově divadle). Sám jsem své zděšení nad akustikou zažil už tehdy a pobuřovalo mě, jak dlouho filharmonii trvalo zvednout kotvy. Letos se chyba opakuje. Jedná se o bezohledný alibismus, protože pokud se posluchač nad akustikou kriticky nezamyslí, odchází z koncertu s pocitem, že Sommerova symfonie je jen okázalá skladba na efekt a pražští rozhlasoví symfonikové jen bezbarvá kutálka. Není a nejsou.

symfonicky_orchestr_ceskeho_rozhlasu_foto_olbrzymek_02

Zbývá ještě jeden koncert plánovaný na Stadion, letošní vlajková festivalová produkce gigantického dramatu Quo vadis? Felikse Nowowiejského. Jen tato představa samotná je k pláči. I takto na poslední chvíli by bylo ku prospěchu věci s koncertem odkráčet na jiné místo. Quocumque.

Leoš Janáček: Šumařovo dítě, JW VI/13, Anton Rubinstein: Koncert pro klavír a orchestr č. 4, op. 70, Vladimír Sommer: Vokální symfonie pro alt, recitátora, sbor a orchestr

Martin Kasík – klavír, Markéta Cukrová – alt, Ondřej Brousek – recitace

Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Pražský filharmonický sbor – dirigent Marko Ivanović, sbormistr Lukáš Kozubík

sál Stadionu, Kounicova ul., Brno, 4. 11. 2022 v 19 hodin

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více

Letos v únoru se Filharmonie Brno vydala na nesmírně úspěšné americké turné; na programu měla výběr základních českých klasiků a současnou americkou hudbu. Orchestr vystoupil v legendární Carnegie Hall, v Ann Arbor, poté následovaly tři koncerty v Kalifornii a dále v Kansas City a v texaském Lubbocku. Na koncertech se představili někteří z vůdčích sólistů dnešní doby, jmenovitě Angélique KidjoLaurie Anderson a Christian Schmitt. To vše se odehrálo pod taktovkou šéfdirigenta a uměleckého ředitele Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. Strávil jsem s ním několik fascinujících minut, během nichž mi o tomto velkém mezinárodním úspěchu vyprávěl.  více

Původně mělo jít o dvojalbum, na kterém Druhá tráva pracovala s britským producentem Eddiem Stevensem a které mělo přinést převzaté i autorské skladby. Vinou epidemie covidu vznikly obě části odděleně: Díl první vyšel v roce 2020 a obsahoval především coververze. Díl druhý se na trhu objevil v roce 2022 a převažují na něm skladby původní. Osoba producenta, jinak špičkového odborníka na indiepop a elektronickou hudbu, je u obou částí stejná. Přístup a způsob nahrávání se však liší a to, co kapela se Stevensem na prvním albu pouze naznačila, na „dvojce“ vyzrálo do intenzivnějších barev, zvuků a vůní.  více

Oslavy stopadesátí let brněnského Besedního domu, které se konají nejen v jeho prostorách, vynikají zajímavou dramaturgií. Ta dokáže posluchače přenést do počátků existence tohoto koncertního prostoru. Dva koncerty, které se odehrály 4. a 5. května, nesly název Janáček a Horňácká muzika. Já jsem se zúčastnila toho prvního a šlo o skutečně povedený zážitek, který mi Filharmonie Brna a Horňácká muzika Petra Mičky připravila. Páteční reprízu koncertu přenášela Česká televize. Oba večery byly vyprodané a do prodeje se dokonce přidávaly vstupenky na stání.  více

Sídlo Filharmonie Brno a jedna z nejdůležitějších historických i kulturních dominant Brna – tedy Besední dům – letos slaví 150. roků od svého vzniku. Přesně 3. dubnu 1873, kdy byla slavnostně otevřena dvorana (velký sál) budovy od architekta Theophila von Hansena, autora mj. proslulého vídeňského Musikvereinu, se tento honosný objekt stal středobodem brněnské kultury a zdejšího osobitého uměleckého života. O půldruhého století později – v pondělí 1. května 2023 – zahájila odpolední sešlost a následný koncert s podtitulem Když Smetana v Brně poprvé hrál… sérii koncertů, které vzdají hold jedinečným milníkům v kulturní historii města.  více

Písničkářka Martina Trchová, držitelka Anděla za album Holobyt, nedávno rozpustila svou kapelu a nově vystupuje především jako sólistka. Pomalu pracuje na novém albu a věnuje se také výtvarnému umění. Brzy vyjde její nová kniha s názvem Babi a také se bude konat další ročník festiválku, který pořádá v brněnské čtvrti Obřany.  více

Slyšet a vnímat hudbu v nejrůznějších interaktivních paralelách bylo možné na koncertě Brno Contemporary Orchestra v čele se svým dirigentem Pavlem Šnajdrem, který se odehrál v pondělí v brněnském vědeckém zábavném centru Vida. Večer věnovaný zvuku a interakcím ve vědě nezůstal pouze u pokusů na stanovištích, ale přetavil vědu do uměleckého hudebního zážitku, který byl také propojen s tlumočením do znakového jazyka v podání Hands Dancevíce

Na velké Hudební scéně Městského divadla Brno se včera odehrála česká premiéra broadwayského muzikálu Velká ryba (Big Fish). Druhé obsazení velké a technicky náročné produkce se odehraje dnes. Dílo scenáristy Johna Augusta vypráví příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o světě fantazie, lásky a magie. Hudbu složil Andrew Lippa, autor muzikálu Adamsova rodina. Muzikál vychází ze stejnojmenné prózy Daniela Wallise s podtitulem Román mytických rozměrů a z oceňovaného filmu Tima Burtona. Na newyorskou Broadway se muzikál poprvé dostal před deseti lety, a ještě o deset let dříve vznikl vzpomínaný film slavného režiséra.  více

Ze spolupráce hudebního souboru Ensemble Opera Diversa a houslového virtuóze Milana Paľy vznikla již celá řada nahrávek i nezapomenutelných hudebních večerů. Na loňský komorní diptych světových premiér pro sólové housle od Adriána Demoče a Jany Kmiťové navázal v pondělí 17. dubna v sále Místodržitelského paláce v Brně další koncert s celovečerní sólovou kompozicí. Také Dandelion (Pampeliška) kanadsko-americké skladatelky Lindy Catlin Smith zazněl v sídle Moravské galerie v Brně ve světové premiéře. Dílo navíc vzniklo speciálně z podnětu Milana Paľy.  více

Už sedmým koncertem pokračoval Velikonoční festival duchovní hudby, který se takto překlenul do poslední třetiny. Včerejší večer se uskutečnil v Českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského (známý také pod názvem Červený kostel). Pro jubilejní 30. ročník festivalu vznikly dvě skladby. První od Slavomíra Hořínky diváci slyšeli zkraje minulého týdne. Druhou premiérovanou kompozici s názvem Mysterium paschale od brněnského skladatele a varhaníka Františka Fialy představil recenzovaný koncert nazvaný veršem Zajásejte již, zástupy. Velikonoční oratorium v sobě skrývá rafinovanost v podobě práce s prostorem chrámu, kombinování české a latinské verze zhudebněných textů a vložených recitací.  více

O jubilejním 20. ročníku hudebního cyklu Barbara Maria Willi uvádí…, také o historicky poučené interpretaci a dalších plánech jsem na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění hovořil s děkankou Hudební fakulty JAMU, dramaturgyní, pedagožkou, popularizátorkou klasické hudby, cembalistkou, varhanicí a specialistkou na kladívkový klavír Barbarou Marií Willi. O tom, jak nabitý program tato žena má, vypovídá nejlépe fakt, že těsně před začátkem našeho povídání aktivně vyučovala zahraničního studenta.  více

Velikonoční festival duchovní hudby možná nejvýrazněji reflektuje svátky ze svého názvu v tzv. tenebrae (temných hodinkách). Jedná se o tři večery od Škaredé středy po Velký pátek, během nichž posluchači mají možnost si vyslechnout rozmanitá zhudebnění lamentací (nářků) z knihy Pláč nebo také responzorií věnovaných Kristovu utrpení. Ke zpěvům původně náležely obřady, ze kterých se při koncertech zachovává symbolické zhasínání svící.  více

Zpěváka, herce, scenáristu Ondřeje Havelku brněnské publikum dobře zná i v roli režiséra. V opeře Národního divadla Brno vytvořil inscenace na díla Bedřicha Smetany (2006), Giacoma Pucciniho (2008) nebo Johanna Strausse mladšího (2010). V této sezóně se do Brna opět navrací s letošní druhou operní premiérou Falstaff od Giuseppe Verdiho. Uskutečnila se 5. dubna 2023 za účasti režiséra.  více

Protnutí staré a nové hudby přinesl třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál 4. dubna v brněnském kostele sv. Janů. Večer s podtitulem Hlásám milost patřil komornímu orchestru L´Armonia Terrena fungujícího pod vedením kmenového dirigenta Zdeňka Klaudy. Basového partu v jediné vokálně-instrumentální skladbě se ujal sólista Jan Martiník. Koncert z hlediska dramaturgie byl nápaditě orámovaný dílem Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) v instrumentačně novodobém hávu.  více

Velikonoční festival duchovní hudby letos slaví třicet let své existence. Tradičně je jeho program rozčleněn do dvou velikonočních týdnů. Letos se festival koná mezi 2.–16. Dubnem. Jak sám dramaturg Vladimír Maňas zmiňuje, jubilejní ročník vnímá jako „příležitost k vykročení a hledání nových horizontů“. Myšlenku zrcadlí také festivalové téma, kterým je přetváření – hledání zapomenutých skladeb, střet staré a nové hudby či uvádění hudby soudobé. Kromě provádění duchovní děl minulých staletí i současnosti se program festivalu dramaturgicky opírá o liturgii velikonočních svátků. Rozdělen je do devíti koncertů konajících se v šesti brněnských chrámech, z nichž dva vyčnívají svým nákladných vokálně–instrumentálním aparátem.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více