Výtečný program ve špatném sále

Výtečný program ve špatném sále

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.

Hlavní slabinou večera však byl sál Stadionu, který návštěvníci festivalu Janáček Brno většinou považují za koncertní sál, nikoliv za sokolovnu. A jsou v právu především z historických důvodů: tento prostor vždy platil za nejvhodnější prostor pro velké symfonické produkce. Kombinace výrazného zesílení a tolerovatelného dozvuku přinášela Brňanům možnost slyšet kontrast dynamiky i barevnou bohatost, jaká v Janáčkově ani v Mahenově divadle nezní. Sál Stadionu je však převážně využíván ke společenským akcím, při kterých víc a víc dominují amplifikované produkce, zatímco symfonické koncerty se odtud postupně vytrácejí. Proto byla při rekonstrukci v letech 2016-17 cílem celková eliminace akustického prostorového zesílení i dozvuku. Reprodukce zvuku se tak v sále nenásobí a zní vcelku příjemně i při vysoké hlasitosti. Produkce zvuku, především hudby, přišla ovšem zkrátka. Pro ni, a především pro symfonické koncerty sál Stadionu nemá akustiku nevhodnou či slabou, ba ani mizernou – on má cíleně vybudovanou anti-akustiku. V parteru jsou slyšet atomizované, nepříjemně řezavé tóny jednotlivých nástrojů, zatímco na balkoně už je zvuk celkově přidušený, jako kdyby si člověk vsunul špunty do uší.

symfonicky_orchestr_ceskeho_rozhlasu_foto_olbrzymek_03

Bylo však zajímavé sledovat rozdílné reakce posluchačů a to, nakolik se v obecné rovině liší jejich estetické priority. Suchý studiový zvuk vyhovuje analytickému poslechu bez prožitku. Vše zní tlumeně, ale přehledně, jako by člověk studoval partituru. I celková absence hlasitějších dynamických poloh může leckomu vyhovovat. V dané situaci je ale ošidné hodnotit intonaci a výraz. SOČR není žádný super-orchestr plný ostřílených sólistů. Dává prostor především mladým hudebníkům, kteří sbírají cenné zkušenosti, ale také jsou interpretačně flexibilní a snáze se orientují v náročných partech novější hudby. Na koncertě proto byl perfektně slyšet každý kiks a sebemenší rytmické i intonační zaváhání, hudebníkům ale byla upřena možnost jakkoliv pozitivně vyniknout přednesem či výrazem.

symfonicky_orchestr_ceskeho_rozhlasu_foto_olbrzymek_04

Martin Kasík podal sólový part Rubinštejnova klavírního koncertu s upřímnou snahou dostát partituře, zcela bez okázalých gest a s krajně přímočarou agogikou. Zdá se, že si nejlépe ze všech uvědomoval zrádnost prostoru a do klavíru bušil i v technicky náročných bězích. Opanoval takto prostor víc, než by bylo obvyklé. Usiloval o přesnou artikulaci, jako kdyby hrál před nějakou přísnou soutěžní porotou. Řízné vysoké tóny ve smyčcích na počátku třetí věty koncertu byly za celý večer asi nejbizarnějším zvukovým produktem sálu. Kvůli své roztříštěnosti totiž neuvěřitelně blízce připomínaly amatérskou nahrávku pouštěnou z mobilního telefonu.

symfonicky_orchestr_ceskeho_rozhlasu_foto_olbrzymek_01

Jedinečnost dirigenta Marka Ivanoviće tkví v tom, že se perfektně orientuje v partituře. Také ve velmi komplikovaných pasážích dokáže mnoho pozornosti věnovat práci na detailech agogiky. Tuto svoji přednost ovšem nezneužívá a nesnaží se do interpretace umístit vlastní „zásek“. Talent kombinovaný s pokorou byl optimální především pro provedení drásavé Sommerovy Vokální symfonie. I zde ovšem upřímný recenzent ztrácí prostor. Souhra byla bez kolizí, pěvecký projev Markéty Cukrové charismatický, sboristé Pražského filharmonického sboru skvěle intonovali a artikulovali, ani tak jim ale z balkonu rozumět nebylo, stejně jako amplifikované recitaci Ondřeje Brouska. Nikdo tedy neví, s jakým zpívali výrazem, barvou a dynamikou.

Na koncertě i po něm jsem nad zvukem zaznamenal mnoho rozčarování. Je to však překvapivé i proto, že po přestavbě v letech 2017 – 2019 hrál na Stadionu své koncerty orchestr Filharmonie Brno (vsuvka pro pobavení: tou dobou totiž už měl fungovat nový koncertní sál, proto nebyly dojednány koncerty v Janáčkově divadle). Sám jsem své zděšení nad akustikou zažil už tehdy a pobuřovalo mě, jak dlouho filharmonii trvalo zvednout kotvy. Letos se chyba opakuje. Jedná se o bezohledný alibismus, protože pokud se posluchač nad akustikou kriticky nezamyslí, odchází z koncertu s pocitem, že Sommerova symfonie je jen okázalá skladba na efekt a pražští rozhlasoví symfonikové jen bezbarvá kutálka. Není a nejsou.

symfonicky_orchestr_ceskeho_rozhlasu_foto_olbrzymek_02

Zbývá ještě jeden koncert plánovaný na Stadion, letošní vlajková festivalová produkce gigantického dramatu Quo vadis? Felikse Nowowiejského. Jen tato představa samotná je k pláči. I takto na poslední chvíli by bylo ku prospěchu věci s koncertem odkráčet na jiné místo. Quocumque.

Leoš Janáček: Šumařovo dítě, JW VI/13, Anton Rubinstein: Koncert pro klavír a orchestr č. 4, op. 70, Vladimír Sommer: Vokální symfonie pro alt, recitátora, sbor a orchestr

Martin Kasík – klavír, Markéta Cukrová – alt, Ondřej Brousek – recitace

Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Pražský filharmonický sbor – dirigent Marko Ivanović, sbormistr Lukáš Kozubík

sál Stadionu, Kounicova ul., Brno, 4. 11. 2022 v 19 hodin

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více