Výtečný program ve špatném sále

Výtečný program ve špatném sále

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.

Hlavní slabinou večera však byl sál Stadionu, který návštěvníci festivalu Janáček Brno většinou považují za koncertní sál, nikoliv za sokolovnu. A jsou v právu především z historických důvodů: tento prostor vždy platil za nejvhodnější prostor pro velké symfonické produkce. Kombinace výrazného zesílení a tolerovatelného dozvuku přinášela Brňanům možnost slyšet kontrast dynamiky i barevnou bohatost, jaká v Janáčkově ani v Mahenově divadle nezní. Sál Stadionu je však převážně využíván ke společenským akcím, při kterých víc a víc dominují amplifikované produkce, zatímco symfonické koncerty se odtud postupně vytrácejí. Proto byla při rekonstrukci v letech 2016-17 cílem celková eliminace akustického prostorového zesílení i dozvuku. Reprodukce zvuku se tak v sále nenásobí a zní vcelku příjemně i při vysoké hlasitosti. Produkce zvuku, především hudby, přišla ovšem zkrátka. Pro ni, a především pro symfonické koncerty sál Stadionu nemá akustiku nevhodnou či slabou, ba ani mizernou – on má cíleně vybudovanou anti-akustiku. V parteru jsou slyšet atomizované, nepříjemně řezavé tóny jednotlivých nástrojů, zatímco na balkoně už je zvuk celkově přidušený, jako kdyby si člověk vsunul špunty do uší.

symfonicky_orchestr_ceskeho_rozhlasu_foto_olbrzymek_03

Bylo však zajímavé sledovat rozdílné reakce posluchačů a to, nakolik se v obecné rovině liší jejich estetické priority. Suchý studiový zvuk vyhovuje analytickému poslechu bez prožitku. Vše zní tlumeně, ale přehledně, jako by člověk studoval partituru. I celková absence hlasitějších dynamických poloh může leckomu vyhovovat. V dané situaci je ale ošidné hodnotit intonaci a výraz. SOČR není žádný super-orchestr plný ostřílených sólistů. Dává prostor především mladým hudebníkům, kteří sbírají cenné zkušenosti, ale také jsou interpretačně flexibilní a snáze se orientují v náročných partech novější hudby. Na koncertě proto byl perfektně slyšet každý kiks a sebemenší rytmické i intonační zaváhání, hudebníkům ale byla upřena možnost jakkoliv pozitivně vyniknout přednesem či výrazem.

symfonicky_orchestr_ceskeho_rozhlasu_foto_olbrzymek_04

Martin Kasík podal sólový part Rubinštejnova klavírního koncertu s upřímnou snahou dostát partituře, zcela bez okázalých gest a s krajně přímočarou agogikou. Zdá se, že si nejlépe ze všech uvědomoval zrádnost prostoru a do klavíru bušil i v technicky náročných bězích. Opanoval takto prostor víc, než by bylo obvyklé. Usiloval o přesnou artikulaci, jako kdyby hrál před nějakou přísnou soutěžní porotou. Řízné vysoké tóny ve smyčcích na počátku třetí věty koncertu byly za celý večer asi nejbizarnějším zvukovým produktem sálu. Kvůli své roztříštěnosti totiž neuvěřitelně blízce připomínaly amatérskou nahrávku pouštěnou z mobilního telefonu.

symfonicky_orchestr_ceskeho_rozhlasu_foto_olbrzymek_01

Jedinečnost dirigenta Marka Ivanoviće tkví v tom, že se perfektně orientuje v partituře. Také ve velmi komplikovaných pasážích dokáže mnoho pozornosti věnovat práci na detailech agogiky. Tuto svoji přednost ovšem nezneužívá a nesnaží se do interpretace umístit vlastní „zásek“. Talent kombinovaný s pokorou byl optimální především pro provedení drásavé Sommerovy Vokální symfonie. I zde ovšem upřímný recenzent ztrácí prostor. Souhra byla bez kolizí, pěvecký projev Markéty Cukrové charismatický, sboristé Pražského filharmonického sboru skvěle intonovali a artikulovali, ani tak jim ale z balkonu rozumět nebylo, stejně jako amplifikované recitaci Ondřeje Brouska. Nikdo tedy neví, s jakým zpívali výrazem, barvou a dynamikou.

Na koncertě i po něm jsem nad zvukem zaznamenal mnoho rozčarování. Je to však překvapivé i proto, že po přestavbě v letech 2017 – 2019 hrál na Stadionu své koncerty orchestr Filharmonie Brno (vsuvka pro pobavení: tou dobou totiž už měl fungovat nový koncertní sál, proto nebyly dojednány koncerty v Janáčkově divadle). Sám jsem své zděšení nad akustikou zažil už tehdy a pobuřovalo mě, jak dlouho filharmonii trvalo zvednout kotvy. Letos se chyba opakuje. Jedná se o bezohledný alibismus, protože pokud se posluchač nad akustikou kriticky nezamyslí, odchází z koncertu s pocitem, že Sommerova symfonie je jen okázalá skladba na efekt a pražští rozhlasoví symfonikové jen bezbarvá kutálka. Není a nejsou.

symfonicky_orchestr_ceskeho_rozhlasu_foto_olbrzymek_02

Zbývá ještě jeden koncert plánovaný na Stadion, letošní vlajková festivalová produkce gigantického dramatu Quo vadis? Felikse Nowowiejského. Jen tato představa samotná je k pláči. I takto na poslední chvíli by bylo ku prospěchu věci s koncertem odkráčet na jiné místo. Quocumque.

Leoš Janáček: Šumařovo dítě, JW VI/13, Anton Rubinstein: Koncert pro klavír a orchestr č. 4, op. 70, Vladimír Sommer: Vokální symfonie pro alt, recitátora, sbor a orchestr

Martin Kasík – klavír, Markéta Cukrová – alt, Ondřej Brousek – recitace

Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Pražský filharmonický sbor – dirigent Marko Ivanović, sbormistr Lukáš Kozubík

sál Stadionu, Kounicova ul., Brno, 4. 11. 2022 v 19 hodin

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce