Arsen Petrosyan a hudební cesta jeho duše

14. červenec 2021, 2:00

Arsen Petrosyan a hudební cesta jeho duše

Duduk je arménský dvouplátkový nástroj, příbuzný hoboje, zapsaný na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Vyrábí se nejčastěji z meruňkového dřeva a mezi dřevěnými dechovými nástroji patří k nejdynamičtějším. Mladý virtuóz na tento nástroj Arsen Petrosyan na své aktuální album Hokin Janapar zařadil jedenáct písní a dalších melodií z různých částí Arménie. Arsen Petrosyan vystoupí se svým Quartetem v pondělí 26. července na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Jeho noční koncert se bude konat od 23.00 v náměšťské Staré tkalcovně.

V jakých hudebních žánrech duduk nacházel a nachází nejčastěji uplatnění? Máme si jej spojovat především s arménskou lidovou hudbou?

Dnes se duduk považuje za tradiční klasický nástroj, nikoli tedy za nástroj lidové hudby. Samozřejmě že jej v minulosti po staletí používali lidé na venkově, ale dnes jej opravdu vnímáme jako nástroj klasické hudby. Takto jej vidí i současná mladá generace a i já jsem hrdý na to, že jej mohu ve světě prezentovat. Vedle toho jej tedy dnes používají i folklorní soubory, hraje se na něm v rámci avantgardní hudby, uplatnění najde i ve filmové hudbě, v rocku… Má tedy široké uplatnění.

Měl jste vy sám ve hře na duduk nějaké rodinné vzory?

Ano, za to, že hraji na duduk, mohou moje rodinné kořeny. Můj pradědeček hrál na duduk, mí prarodiče se také věnovali hudbě, měli od přírody velké nadání. Duduk navíc byl a stále je považován za národní arménský nástroj. Když dnes chtějí dát rodiče své dítě do hudební školy, aby se naučilo hrát na nějaký tradiční nástroj, často volí právě duduk. Já jsem se začal v šesti letech učit nejprve na flétnu, protože to bylo snazší. Na duduk jsem pak přešel později.

Letos na jaře vám vyšlo nové album Hokin Janapar. Jaký koncept jste při jeho sestavování zvolil?

Název Hokin Janapar znamená v arménštině „Cesta mé duše“ a už tento název mnohé napovídá. Všechny skladby na albu pro mne nějakým způsobem osobní výpovědí. Za každou z nich je nějaký příběh a všechny dohromady shrnují mé emoce a můj smysl života. Proto jsem albu dal tento název. Tento koncept jsem měl v hlavě celých posledních pět let od vydání mého prvního alba. Zkoušel jsem ty písně hrát na koncertech a postupně jsem vytvářel toto album. Je to podobné, jako když vaříte. Přidáváte jednotlivé přísady, přemýšlíte, čím celek okořenit. Výsledkem je album, které je pro mne velmi osobní a které mě představuje jako člověka.

Album obsahuje instrumentální verze písní, které původně většinou měly texty. Jsou nebo byly tyto texty pro vás při tvorbě alba důležité?

Když hrajete píseň – a na tomto albu hraji především tradiční písně –, je dobré znát její obsah. Já se jako hráč sice v první řadě soustředím na melodii, ale texty jsou pro mne samozřejmě také důležité. Měl bych vědět, o čem jsou písně, které hraji, o čem svou hudbou vyprávím. Hudbu samotnou sice považuji za atraktivnější část výpovědi, ale na albu jsou některé skladby, které mám přímo spojené snaší rodinou. Je tam například směs dvou melodií Nazani a Broyi, které jsem věnoval svému otci. Byly to totiž jeho oblíbené písně. Vzpomínám si, že když jsem jako malý chodil do hudební školy, tatínek po mně chtěl, abych mu tyto písně zazpíval. Můj otec zemřel, když mi bylo patnáct, ale tuto vzpomínku mám vyrytou hluboko v sobě. A protože právě díky svému otci jsem se stal hudebníkem, beru tuto skladbu jako pouto mezi sebou a svou rodinou a konkrétně svým otcem. Proto jsem mu ji věnoval.

Posluchač při poslechu vaší hudby texty k dispozici nemá. Jaký příběh mu tedy chcete předat?

Nejdůležitějším „příběhem“, který by si z mé hudby měli odnést posluchači, kteří toho o Arménii a arménské hudbě mnoho nevědí, je samotný zvuk. Je to můj příběh, příběh hráče na duduk. Samozřejmě že při koncertech něco málo vysvětluji nebo vyprávím, ale hudba samotná by měla být tím nejsilnějším zážitkem. Hudba je vyjádřením toho, co cítím uvnitř a co chci předat svému publiku. Hudba je obecně srozumitelný jazyk, a i když neznáte texty, samotná hudba je nejúčinnější nástroj. Může vás oslovit a propojit s hudebníkem.

petrosyan_arsen_foto_Arisneh Valladian_01

Vystupujete sice jako arménský hudebník, ale pocházíte ve skutečnosti z oblasti, která je součástí Gruzie…

Je to ještě složitější. Mí předkové pocházeli z města Erzurum, které se dnes nachází ve východním Turecku, ale pro nás je to „západní Arménie“, protože je to historicky arménské území. Poté se moje rodina přestěhovala do Gruzie, do největší arménské enklávy Javakhk. Tam mám dodnes příbuzné – žijí tam mí prarodiče z matčiny strany a pocházel odtud i můj otec. I já jsem tam prožil své dětství a mám k této zemi hluboký vztah.

Arménie ve svých současných hranicích je poměrně malá země, ale právě historická Arménie byla mnohem rozsáhlejší. Předpokládám tedy, že i arménský folklor bude mít různé varianty podle jednotlivých regionů. Je to tak?

Ano, hudba jednotlivých regionů historické Arménie se od sebe liší. Jiné tance se tančily v Javakhku, jiné v Erzurumu v západní Arménii. Čerpáme z velkého kulturního dědictví z celého území historické Arménie, které nám předchozí generace zanechaly, a my se dnes snažíme toto dědictví předávat dál. Na album jsem nahrál skladbu Shoror, což je taneční melodie přímo z regionu Javakhk. Jak už jsem řekl, každý region měl své vlastní tance, své melodie, také svůj dialekt, odrážely se tam jiné vlivy. To všem jsem se snažil ukázat na albu. Je to pro mne totiž velmi důležité.

Nacházíme v arménské hudbě prvky folkloru sousedních zemí?

Ano, hudba okolních zemí tu arménskou samozřejmě ovlivňovala. Působily na ni například vlivy íránské hudby. Když dnes potkám íránského nebo tureckého muzikanta, je pravděpodobné, že se mu bude arménská hudba líbit. A podobně když já slyším nějaký turecký nástroj, jako je bağlama nebo saz, osloví mě to. Je přirozené, že svou hudbu navzájem sdílíme. Jsou to sousední země, navzájem se ovlivňujeme, učíme se jeden od druhého. Tak to funguje.

Jednou z vašich aktivit je mezinárodní trio A.G.A., se kterým jste vydal album loni. Na jakém principu funguje?

A.G.A. znamená „Arménie – Gruzie – Anatolie“. S touto skupinou hrajeme anatolskou, arménskou a gruzínskou hudbu, a jde tedy o krásný příklad onoho vzájemného sdílení. Ale mne neovlivňuje pouze hudba sousedních národů. Důležitá je pro mne i západní hudba, oslovuje mě hudba skandinávská nebo keltská. I když taková hudba nemá nic společného s mými kořeny, dotýká se mého srdce a dojímá mě.

Na sólové album Hokin Janapar jste si pozval několik hudebních hostů, často s velmi zajímavými nástroji. Podle čeho jste doprovod volil?

Když se duduk používá jako sólový nástroj, je většinou dobré, když jej doprovází ještě nějaký další nástroj. V arménské klasické hudbě to často bývá druhý duduk, který hraje pouze jeden basový tón, takzvaný dron. K této formě pak patří ještě rytmický doprovod perkusí. Takto jsem nahrál i já některé skladby na své album. A pak jsem použil ještě jednu formu, a sice spojení duduku, perkusí, cimbálu santur a citery zvané kanonaki, což je vlastně můj Arsen Petrosyan Quartet, který jsem založil před třemi lety. Chtěl jsem jej na svém albu také představit. Líbí se mi toto spojení východních nástrojů, jako jsou santur a kanonaki, s arménskou klasickou hudbou. Když mimochodem mluvím o „klasické“ hudbě, nemyslím tím evropskou vážnou hudbu, ale skutečně arménskou klasickou hudbu. Kromě toho všeho mám na albu také harfu. I s doprovodem tohoto nástroje někdy vystupuji a zvuk harfy mám rád. Spojení harfy a duduku je uklidňující a tyto dvě barvy jdou krásně k sobě.

petrosyan_arsen_foto_Arisneh Valladian_02

Loni na podzim, když jste pracoval na svém albu, vypukla válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem v Náhorním Karabachu. Ovlivnila nějak podobu nahrávky?

Bohužel tato hrozná válka vypukla, když jsme pracovali na postprodukci alba. Nahrávka už byla hotová. Pro mne jako umělce a citlivého člověka to byl skutečný šok. Moje země se dostala do strašné situace a my sami jsme ve studiu nevěděli, co bude dál. Bylo to těžké období, ale – jak píšu v bookletu – moje album ukazuje kulturu národa, který navzdory všem katastrofám žije dál a má světu co nabídnout. Jsem rád, že se mému týmu povedlo album dokončit. Sám jsem se v té době na práci nedokázal soustředit. Něco takového bych nepřál žádnému národu a žádnému člověku. Album tedy opravdu vnímám jako manifest toho, že arménská kultura žije dál.

Petrosyan Arsen/ foto Arisneh Valladian

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Multižánrový hudební festival Maraton hudby Brno již po sedmé dokázal, že ohromující množství hudby lze při precizní organizaci a troše štěstí vměstnat do jednoho prodlouženého víkendu. Od čtvrtka do neděle (11.–14. srpna) vybrané hudební sály, náměstí, nádvoří i ulice města zaplnila umělecká tvorba bezpočtu kapel, těles a specifických hudebních uskupení všemožných žánrů a stylů. Na své si přišli milovníci rocku, world music, jazzu, artificiální hudby, folkloru či improvizované hudby. V jedné věci se však letošní ročník od toho minulého zásadně lišil: rok 2022 představil historicky vůbec první rezidenční umělkyni festivalu, kterou se stala houslistka, flétnistka a klavíristka Anna Fusekvíce

Maraton hudby rozproudil již pošesté ulice, náměstí a mnohé prostory v Brně všemožnými hudebními žánry. Nejsou to však vždy nutně jen místa koncertního rázu. Soubor Hausopera se například v pátek 12. srpna vydal se svou operou Věčná slečna Bledá do Zemanovy kavárny. Ve třech víkendových uvedeních zde završí svoji Trilogii pro město, Brnu na míru vytvořený projekt připomínající jeho klady, zápory, ale především některé funkcionalistické stavby.  více

Festival Maraton hudby Brno letos zavádí novinku; post rezidenčního umělce. Jeden vybraný umělec se představí v různých hudebních polohách. Prvním rezidenčním umělcem festivalu Maraton hudby Brno se stane skvělá multiinstrumentalistka Anna Fusek.  více

Na jedné z hlavních scén hudebního festivalu Maraton hudby Brno, tzv. world music scéně, vystoupí v sobotu 13. srpna elita evropské world music hudby. Kdo všechno přijede, přibližuje významný publicista a současně dramaturg tohoto programu Milan Tesař.  více

Polská skupina MØW vystoupí ve čtvrtek 11. srpna na nádvoří Místodržitelského paláce v centru Brna v rámci jazzové scény festivalu Maraton hudby Brno. Na naše otázky odpovídají kapelnice a zpěvačka Ania Bratek a pianistka Aga Derlak, která se v minulosti v Brně představila i se svým vlastním jazzovým triem. Skupina MØW tentokrát představí své nové album W jednym pokojuvíce

V rámci festivalu Ibérica vystoupila 17. června 2022 v Brně katalánská písničkářka Magalí Sare s kytaristou z Mallorky Sebastià Grisem. Následující rozhovor jsme vedli bezprostředně po skončení koncertu.  více

Ostatně jako každý rok tak i letos přinesl Hudební festival Znojmo svým návštěvníkům operní dílo ve vlastní produkci. Pro letošní 18. ročník s podtitulem Návraty domů a naši andělé strážní si pořadatelé připravili scénické provedení oratoria Josepha Haydna Návrat Tobiášův. Starozákonní příběh o zkoušeném manželství i slepém otci mohli diváci shlédnout v interpretaci Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka a režii Tomáše Ondřeje Pilaře při premiéře 15. července 2022 (toto představení navštívil autor recenze) v jízdárně Louckého kláštera – repríza a derniéra pak připadají na následující dva dny. V sólových rolích vystoupili Shira Patchornik (Sára), Lucie Kaňková (d’Azaria), Dagmar Šašková (Anna), Theodore Browne (Tobiáš) a Adam Plachetka (Tobit). Kostýmy navrhla Ivana Ševčíková Miklošková, choreografii vytvořil Martin Šinták a světelný design připravil Tomáš Příkrývíce

Loni byli hvězdami festivalu Brasil Fest Brno. Letos je přivítá Náměšť nad Oslavou, kde vystoupí 25. července na Folkových prázdninách v rámci večera nazvaného Poezie v každé písni. Mezitím si zahráli například na světovém hudebním veletrhu WOMEX v Portugalsku nebo na vyprodaném jarním festivalu Budapest Ritmo. A především dostali prestižní cenu časopisu Songlines, současného nejuznávanějšího periodika v oblasti world music. Říkají si Ayom a vedle brazilské zpěvačky Jabu Morales je tvoří hudebníci z Angoly, Řecka a Itálie. Na naše otázky odpovídají akordeonista a skladatel Alberto Becucci, kytarista Pedro Bastos João a samozřejmě charismatická zpěvačka a bubenice.  více

V pátek 29. července vystoupí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou skupina L’Alba z Korsiky, která propojuje tradiční středomořskou polyfonii s hudbou řady nejen jihoevropských národů. Její album A Principiu, které vyšlo loni v březnu, vyhodnotila porota žebříčku World Music Charts Europe jako šesté nejlepší album z celého světa v roce 2021. se stalo šestou nejlepší nahrávkou z celého světa za rok 2021. Za skupinu L’Alba na naše otázky odpovídá kytarista a zpěvák Ghjuvanfrancescu Mattei.  více

Letošní 27. ročník festivalu Concentus Moraviae je po takřka měsíci plném hudby minulostí. Slavnostní závěrečný koncert v Kongresovém centru Zlín představil program složený z písní Ernesta Chaussona, Igora Stravinského, Johannese Brahmse, Richarda Strausse, Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. Jako sólistka vystoupila mezzosopranistka a patronka přehlídky Magdalena Kožená. Po jejím boku stanuli klavírista a dirigent Sir Simon Rattle, flétnista a dramaturg tohoto ročníku Kaspar Zehnder, houslista Giovanni Guzzo, houstlistka Rahel Maria Rilling, violista Amihai Grosz, violoncellista Dávid Adorján a klarinetista Christopher Richards. Dvořákovy písně speciálně pro tento soubor zaranžoval anglický skladatel a dirigent Duncan Ward.  více

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více

Ostravská rodačka Nikol Bóková byla dlouho považována za jedinečný talent v oboru vážné hudby. V devíti letech si jako sólová klavíristka zahrála s Janáčkovou filharmonií a studium na konzervatoři a následně na JAMU bylo tedy samozřejmostí. Ale už během studií hudební klasiky se formoval a postupně projevovalo další její nadání a to kompoziční. Spolu se svým triem (Nikol Bóková-klavír, Martin Kocián-kontrabas, Michal Wierzgoń-bicí) nahrála v roce 2019 debutové autorské album Inner Place a ihned se prosadila mezi českou (a vlastně i evropskou) jazzovou elitu. Během covidu následovaly další dva projekty – Unravel (2020) pro stejnou jmenovanou sestavu a loňský Prometheus natočený s mimořádným nasazením v pozoruhodné studiové sestavě. Z ní a z několika následných koncertů (mimo jiné v rámci JazzFestu Brno vloni na podzim) vykrystalizovalo také zcela logické rozšíření jejího tria o univerzálního a empatického kytaristu Davida Dorůžku, Vznikl Nikol Bóková Quartet. V této sestavě se rodilo i nejnovější autorské album Elements, s nímž se pro Nikol a jejího partnera a spolutvůrce Jana Valu otevírá nová tvůrčí etapa.  více

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více

Opatství na starém Brně, kde až do své smrti působil Gregor Johann Mendel, skrývá za svými zdmi několik krásných zákoutí. Jedním z nich je i Rajský dvůr, do kterého se vchází nenápadným vchodem vedle Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve čtvrtek 16. června tento starobylý prostor s kamennými zdmi hostil úvodní koncert projektu Brno a jeho chrámy. Zahrála na něm Horňácká muzika Petra Mičky a jedinečným způsobem tuto akci zahájila.  více

Dnes, tedy v pátek 17. června, vystoupí v Brně v rámci festivalu Ibérica katalánská písničkářka Magalí Sare. Její aktuální album Eponja je v červnu 2022 na šestém místě prestižního žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje 45 evropských rozhlasových publicistů z alb z celého světa. Jako pozvánku na koncert vám přinášíme recenzi tohoto alba.  více

Nejčtenější

Kritika

Maraton hudby rozproudil již pošesté ulice, náměstí a mnohé prostory v Brně všemožnými hudebními žánry. Nejsou to však vždy nutně jen místa koncertního rázu. Soubor Hausopera se například v pátek 12. srpna vydal se svou operou Věčná slečna Bledá do Zemanovy kavárny. Ve třech víkendových uvedeních zde završí svoji Trilogii pro město, Brnu na míru vytvořený projekt připomínající jeho klady, zápory, ale především některé funkcionalistické stavby.  více