Bombarďák: Když ještě chvíli vydržíme, budou na nás dnešní děti chodit s těmi svými

Bombarďák: Když ještě chvíli vydržíme, budou na nás dnešní děti chodit s těmi svými

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.

Jaké je hlavní poznávací znamení písniček od Bombarďáka?

Dalecký: Základ je to, že nás to baví. Hlavně se snažíme, aby to nebylo hloupé a prvoplánové, ale nějakým způsobem chytré, a hlavně aby ten humor byl pro nás a taky pro rodiče s dětmi. Možná spíš pro rodiče, než pro ty děti.

Takže dětičky si to musí protrpět, aby si rodiče užili?

Dalecký: Až tak bych to neřekl. Bavit by se měly obě generace.

Tuhle vlnu „chytrých“ písniček pro děti tady kdysi rozjel Kašpárek v rohlíku. Nechali jste se jím inspirovat?

Jelínek: Tady Filip je jeden z jeho zakládajících členů, takže určitě se k tomu nijak nevymezujeme. Naopak jsme Kašpárkovi v rohlíku vděční, že rozpoutal tenhle způsob zábavy a určitě je to dobře. Nemůžu moc posoudit, jak je to v cizích zemích, ale třeba na Slovensku je něco takového mnohem méně časté než u nás. Tady je koneckonců už úplně běžné, že si desku pro děti udělají třeba Sto zvířat nebo Zuby nehty. I z toho je vidět, že v Česku je docela slušná tradice v tom, že kapely myslí na děti, a přitom nijak infantilním způsobem. A konkrétně Kašpárek v rohlíku pro nás byl určitě inspirativní. Když byly naše děti malé, tak jsem jim ho rád pouštěl.

Pro jaké děti jsou vaše písničky určené? A jací dospělí by z dětí, které prošly výchovou z vašich koncertů, jednou měli vyrůst?

JelínekTak to si vůbec netroufneme určovat. Důležité podle nás je, nedělat rozdíly mezi kapelou pro děti a pro dospělé, stejně jako se nedělá rozdíl mezi dětským a dospělým filmem. Člověk samozřejmě má na mysli nějakého diváka, ale když třeba půjdu na dobrou věc od Pixaru, tak se můžu bavit stejně dobře já jako dítě. A když jdete na Hamleta, tak vás to taky nemá nějak zvlášť vychovávat. Prostě si to můžete po svém vnímat tak, jak to je.

bombardak_foto_archiv_kapely_02

Nemyslím ani na nějaké určování. Spíš mě zajímá, jak za těch víc než deset let vidíte, že děti, které na vás chodí, postupně rostou. Podepsalo se to na nich nějak?

Jelínek: Jenže my toho až tak moc nevidíme, protože na nás chodí jen dokud jsou dětmi. A když už jsou větší, tak je nepotkáme. Takový je svobodný vývoj člověka. Ale je pravda, že občas na nás přijde nějaký dospělý a říká: „Děti už jsem neukecal“. Nicméně nás baví i to, že přijde ten rodič sám. A mám dokonce takovou teorii, že když to vydržíme dost dlouho, tak jednou konečně přijde i to bývalé dítě se svými dětmi.

Občas někteří kritici tvrdí, že psát pro děti je jednoduché a dělá to jen ten, kdo nedokáže zaujmout dospělé. Čím byste takovým názorům oponovali?

Nebřenský: Kouzlo je v tom, dělat to pro děti úplně stejně jako pro dospělé. Nedělat žádné kompromisy. Samozřejmě se na posluchače myslí v tom, že v textech nemůžou být nějaké extrémní jinotaje ani sprosťárny, a když, tak jenom malinko, ale důležitá je poctivost v přístupu. Dělat to jak pro dospělé, tak pro děti co nejlíp, jak to člověk dokáže.

Jelínek: Myslím, že kdybychom chtěli, tak bychom asi měli trochu jiné texty, ale dovedu si představit, že bychom hráli úplně stejnou hudbu. I kdybychom se jmenovali kapela Strejdovy fusekle a hráli bychom androš, tak by to asi bylo to samé.

Jak se na vašich koncertech projevuje to, že jste herci, tedy aspoň většina z vás? Jak moc to do písniček vnášíte?

Nebřenský: (vážně a dotčeně) Já jsem programátor, takže nevím (smích).

Jelínek: Já si myslím, že to herectví je pro nás hodně výhodné. Obzvlášť pro Michala, který se hodně pohybuje ve filmu a televizi. Všichni ale za sebou máme nějakou jevištní zkušenost a myslím si, že to je důležité, protože to, co se děje na jevišti, pódiu, v klubu, má být vysloveně pro lidi. Pokud budu introvertní jazzman, tak je to sice v pořádku, ale ta kytara a to, co se na ní hraje, musí být tak zajímavé, že to lidi prostě vtáhne, i když kytarista nedělá žádnou show. Vždycky to ale má být zážitek. A jak říká náš čtvrtý člen kapely Matěj Pospíšil, „zážitek má být silný“.

Vydali jste už pár desek, přistupujete k nim pořád stejně?

Dalecký: Pro mě je to pořád stejné. Umím svých pět akordů, a dál už se neposunu.

Nebřenský: Jak to, vždyť teď ses naučil další dva...

Dalecký: No tak dobře, díky Filipovi jsem se naučil další dva. Ale tady už opravdu nejde nic víc vymyslet, protože naším cílem je, aby se celá deska dala taky zahrát na koncertě. Bývá podle mě dost „opruz“, když si nějaká kapela vymyslí elektroniku, ale když ji pak člověk vidí na jevišti, tak to tak nezahrají, a ani třeba neuzpívají. To bývá trapné. Nic takového jsme ale nechtěli. Proto je deska syrová tak, jak hrajeme na koncertech, aby lidé slyšeli to, co taky vidí na jevišti.

Jelínek: Teď zrovna čtu historii Osvobozeného divadla a chraň bůh, abych se s nimi srovnával, ale tam jim hodně vyčítali, že jsou stále stejní. Být takhle stále stejný by mi ale bohatě stačilo. To je fakt v pohodě, a pak to už klidně nějak doklepu.

Nebřenský: Kdysi jsem četl rozhovor, tuším že s AC/DC nebo nějakou takovouhle kapelou, a tam se jich ptali, v čem vidí kořeny svého úspěchu, že je o to pořád takový zájem. Odpovídali na to: „Každé dva roky natočíme stejnou desku, a lidi si to furt kupujou“. Tak přesně o to se taky snažíme, dokonce i dodržet ty dva roky.

Jelínek: Sice to vypadá, že si z toho děláme srandu, ale pravda je taková, že jsme se zodpovědně zamýšleli nad tím, jestli to naše hraní člověk může někam posouvat. Ano, může to být „sofistikovanější“, ať už hudebně tak textově, ale základ je podle mě do té míry tak „dřevní“, že se z toho ani moc nedá uhnout, pokud zrovna tohle opravdu chceme dělat. Kdybychom se rozhodli dělat něco trochu jiného, tak to už prostě nebude žádný Bombarďák.

bombardak_foto_archiv_kapely_03

Nechybí vám ale větší popularita – plné stadiony jako mají ty všechny Lucie a Kabáty?

Jelínek: Já pořád pevně doufám, že když to bude dobré, tak že lidi přijdou. Ostatně díky bohu už přece jen nějakou diváckou základnu máme. Když hrajeme v Brně pro 300 lidí, tak jsem s tím spokojen. Dokonce si myslím, že kdybychom slevili, tak to ty lidi spíš odradí a přestanou na to chodit. Myslím, že na nás chodí právě proto, že je to takové, jaké to je. Kdyby je zajímalo něco jiného, tak si zajdou třeba na Štístko a Poupěnku.

Jak často teď vystupujete, a jak jste předtím přestáli koronavirové zákazy?

Jelínek: Hrajeme celkem dost, zvládneme klidně deset koncertů do měsíce.

Nebřenský: A ani při koroně jsme se nenudili, protože jsme natáčeli desku.

Dalecký: Původně jsme tedy počítali s tím, že budeme točit později. Ale protože bylo všechno stejně zavřené, tak jsme si řekli, že to zkusíme třeba o půl roku dřív, a aspoň využijeme ten čas.

Jelínek: Mělo to samozřejmě své komplikace, protože než jsme dojeli do studia, tak jsme museli překonat ty nepříjemné kontroly mezi okresy. Taky na desce měli být různí hosté, ale nemohli přijet, protože pár dní předtím někoho „potkali“ anebo jen neměli ty správné testy. Tím se nám to tedy dost zkomplikovalo. Ale stejně si myslíme, že to byl nejlepší způsob, jak strávit ten čas, a doufáme, že to na desce není poznat.

Kde hrajete nejradši, a kde byste si ještě rádi zahráli?

Jelínek: Nehráli jsme třeba ve Valdštejnské lodžii u Jičína, tam je to moc pěkné a proto bych si tam moc rád zahrál. Baví nás jezdit dlouho na stejné místo a potkávat tam stejné lidi. Tak to máme třeba na Pimprlétu v Ostravě. Ti, co tam chodí, už dobře vědí, na co jdou, a my už je taky poznáváme. Anebo Ejhle, loutka. To jsou všechno místa, kam se člověk rád vrací a ví, že ho zase za rok většinou pozvou. To je super. Ale pak jsou tak místa, kde ani hrát nechceme. Třeba takové metalové festivaly jako Brutal Assault. Tam bohužel ani nepatříme: „Nemáš bicí, nemáš hit.“

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Multižánrový hudební festival Maraton hudby Brno již po sedmé dokázal, že ohromující množství hudby lze při precizní organizaci a troše štěstí vměstnat do jednoho prodlouženého víkendu. Od čtvrtka do neděle (11.–14. srpna) vybrané hudební sály, náměstí, nádvoří i ulice města zaplnila umělecká tvorba bezpočtu kapel, těles a specifických hudebních uskupení všemožných žánrů a stylů. Na své si přišli milovníci rocku, world music, jazzu, artificiální hudby, folkloru či improvizované hudby. V jedné věci se však letošní ročník od toho minulého zásadně lišil: rok 2022 představil historicky vůbec první rezidenční umělkyni festivalu, kterou se stala houslistka, flétnistka a klavíristka Anna Fusekvíce

Maraton hudby rozproudil již pošesté ulice, náměstí a mnohé prostory v Brně všemožnými hudebními žánry. Nejsou to však vždy nutně jen místa koncertního rázu. Soubor Hausopera se například v pátek 12. srpna vydal se svou operou Věčná slečna Bledá do Zemanovy kavárny. Ve třech víkendových uvedeních zde završí svoji Trilogii pro město, Brnu na míru vytvořený projekt připomínající jeho klady, zápory, ale především některé funkcionalistické stavby.  více

Festival Maraton hudby Brno letos zavádí novinku; post rezidenčního umělce. Jeden vybraný umělec se představí v různých hudebních polohách. Prvním rezidenčním umělcem festivalu Maraton hudby Brno se stane skvělá multiinstrumentalistka Anna Fusek.  více

Na jedné z hlavních scén hudebního festivalu Maraton hudby Brno, tzv. world music scéně, vystoupí v sobotu 13. srpna elita evropské world music hudby. Kdo všechno přijede, přibližuje významný publicista a současně dramaturg tohoto programu Milan Tesař.  více

Polská skupina MØW vystoupí ve čtvrtek 11. srpna na nádvoří Místodržitelského paláce v centru Brna v rámci jazzové scény festivalu Maraton hudby Brno. Na naše otázky odpovídají kapelnice a zpěvačka Ania Bratek a pianistka Aga Derlak, která se v minulosti v Brně představila i se svým vlastním jazzovým triem. Skupina MØW tentokrát představí své nové album W jednym pokojuvíce

V rámci festivalu Ibérica vystoupila 17. června 2022 v Brně katalánská písničkářka Magalí Sare s kytaristou z Mallorky Sebastià Grisem. Následující rozhovor jsme vedli bezprostředně po skončení koncertu.  více

Ostatně jako každý rok tak i letos přinesl Hudební festival Znojmo svým návštěvníkům operní dílo ve vlastní produkci. Pro letošní 18. ročník s podtitulem Návraty domů a naši andělé strážní si pořadatelé připravili scénické provedení oratoria Josepha Haydna Návrat Tobiášův. Starozákonní příběh o zkoušeném manželství i slepém otci mohli diváci shlédnout v interpretaci Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka a režii Tomáše Ondřeje Pilaře při premiéře 15. července 2022 (toto představení navštívil autor recenze) v jízdárně Louckého kláštera – repríza a derniéra pak připadají na následující dva dny. V sólových rolích vystoupili Shira Patchornik (Sára), Lucie Kaňková (d’Azaria), Dagmar Šašková (Anna), Theodore Browne (Tobiáš) a Adam Plachetka (Tobit). Kostýmy navrhla Ivana Ševčíková Miklošková, choreografii vytvořil Martin Šinták a světelný design připravil Tomáš Příkrývíce

Loni byli hvězdami festivalu Brasil Fest Brno. Letos je přivítá Náměšť nad Oslavou, kde vystoupí 25. července na Folkových prázdninách v rámci večera nazvaného Poezie v každé písni. Mezitím si zahráli například na světovém hudebním veletrhu WOMEX v Portugalsku nebo na vyprodaném jarním festivalu Budapest Ritmo. A především dostali prestižní cenu časopisu Songlines, současného nejuznávanějšího periodika v oblasti world music. Říkají si Ayom a vedle brazilské zpěvačky Jabu Morales je tvoří hudebníci z Angoly, Řecka a Itálie. Na naše otázky odpovídají akordeonista a skladatel Alberto Becucci, kytarista Pedro Bastos João a samozřejmě charismatická zpěvačka a bubenice.  více

V pátek 29. července vystoupí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou skupina L’Alba z Korsiky, která propojuje tradiční středomořskou polyfonii s hudbou řady nejen jihoevropských národů. Její album A Principiu, které vyšlo loni v březnu, vyhodnotila porota žebříčku World Music Charts Europe jako šesté nejlepší album z celého světa v roce 2021. se stalo šestou nejlepší nahrávkou z celého světa za rok 2021. Za skupinu L’Alba na naše otázky odpovídá kytarista a zpěvák Ghjuvanfrancescu Mattei.  více

Letošní 27. ročník festivalu Concentus Moraviae je po takřka měsíci plném hudby minulostí. Slavnostní závěrečný koncert v Kongresovém centru Zlín představil program složený z písní Ernesta Chaussona, Igora Stravinského, Johannese Brahmse, Richarda Strausse, Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. Jako sólistka vystoupila mezzosopranistka a patronka přehlídky Magdalena Kožená. Po jejím boku stanuli klavírista a dirigent Sir Simon Rattle, flétnista a dramaturg tohoto ročníku Kaspar Zehnder, houslista Giovanni Guzzo, houstlistka Rahel Maria Rilling, violista Amihai Grosz, violoncellista Dávid Adorján a klarinetista Christopher Richards. Dvořákovy písně speciálně pro tento soubor zaranžoval anglický skladatel a dirigent Duncan Ward.  více

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více

Ostravská rodačka Nikol Bóková byla dlouho považována za jedinečný talent v oboru vážné hudby. V devíti letech si jako sólová klavíristka zahrála s Janáčkovou filharmonií a studium na konzervatoři a následně na JAMU bylo tedy samozřejmostí. Ale už během studií hudební klasiky se formoval a postupně projevovalo další její nadání a to kompoziční. Spolu se svým triem (Nikol Bóková-klavír, Martin Kocián-kontrabas, Michal Wierzgoń-bicí) nahrála v roce 2019 debutové autorské album Inner Place a ihned se prosadila mezi českou (a vlastně i evropskou) jazzovou elitu. Během covidu následovaly další dva projekty – Unravel (2020) pro stejnou jmenovanou sestavu a loňský Prometheus natočený s mimořádným nasazením v pozoruhodné studiové sestavě. Z ní a z několika následných koncertů (mimo jiné v rámci JazzFestu Brno vloni na podzim) vykrystalizovalo také zcela logické rozšíření jejího tria o univerzálního a empatického kytaristu Davida Dorůžku, Vznikl Nikol Bóková Quartet. V této sestavě se rodilo i nejnovější autorské album Elements, s nímž se pro Nikol a jejího partnera a spolutvůrce Jana Valu otevírá nová tvůrčí etapa.  více

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více

Opatství na starém Brně, kde až do své smrti působil Gregor Johann Mendel, skrývá za svými zdmi několik krásných zákoutí. Jedním z nich je i Rajský dvůr, do kterého se vchází nenápadným vchodem vedle Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve čtvrtek 16. června tento starobylý prostor s kamennými zdmi hostil úvodní koncert projektu Brno a jeho chrámy. Zahrála na něm Horňácká muzika Petra Mičky a jedinečným způsobem tuto akci zahájila.  více

Dnes, tedy v pátek 17. června, vystoupí v Brně v rámci festivalu Ibérica katalánská písničkářka Magalí Sare. Její aktuální album Eponja je v červnu 2022 na šestém místě prestižního žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje 45 evropských rozhlasových publicistů z alb z celého světa. Jako pozvánku na koncert vám přinášíme recenzi tohoto alba.  více

Nejčtenější

Kritika

Maraton hudby rozproudil již pošesté ulice, náměstí a mnohé prostory v Brně všemožnými hudebními žánry. Nejsou to však vždy nutně jen místa koncertního rázu. Soubor Hausopera se například v pátek 12. srpna vydal se svou operou Věčná slečna Bledá do Zemanovy kavárny. Ve třech víkendových uvedeních zde završí svoji Trilogii pro město, Brnu na míru vytvořený projekt připomínající jeho klady, zápory, ale především některé funkcionalistické stavby.  více