Brněnská písničkářka Yana: V Dublinu jsem natáčela se svými přáteli

Brněnská písničkářka Yana: V Dublinu jsem natáčela se svými přáteli

Brněnská písničkářka Yana natočila své první album Journey of the Soul v irském Dublinu a pozvala si na ně řadu špičkových irských hudebníků.

Jano, proč jste se jako pseudonym rozhodla používat své občanské křestní jméno, ale psané s Y na začátku?

V anglicky mluvícím světě by asi měli problém vyslovit moje občanské jméno. Angličtina je pro mne celkově nějak přirozenější a navíc jsem nechtěla hledat nějaký zbytečně složitý pseudonym.

Ve vašem případně to však není pouze vztah k angličtině jako jazyku, ale především velká láska k Irsku a k irské hudbě. Vzpomenete si, kdy vás hudba z Irska poprvé nadchla?

V době, kdy jsem studovala, jezdil skoro každý, kdo si chtěl zlepšit angličtinu, do Londýna. Jenže já jsem chtěla něco trošku jiného, a tak jsem skončila v Irsku. Tam někde je tedy prapočátek mého vztahu k této zemi, z nějž se později vyvinula různá přátelství a také hudební spolupráce. A můj celoživotní vztah k Irsku.

Člověk se samozřejmě může nadchnout pro nějakou zemi, ale to ještě neznamená, že se začne přátelit s tamními opravdu špičkovými umělci. Jaká byla tedy vaše cesta k tomu, že jste s irskými muzikanty, vlastně se svými vzory, natočila své autorské album?

Přičítala bych to asi své vlastní povaze. Prostě nejsem plachá, a když se mi například nějaký koncert líbí, nemám problém jít za umělcem a říct mu to. Z takové úvodní konverzace pak může vzniknout přátelství. Někdy to zafunguje, jindy ne, protože každý člověk je jiný, ale v průběhu týdnů, měsíců nebo i let může opravdu vzniknout zajímavá spolupráce.

Co je častější model? Že zůstane jen u toho prvního rozhovoru, nebo že daného umělce po nějaké době můžete považovat za svého přítele nebo spolupracovníka?

Setkávám se s oběma situacemi, protože ne každý má samozřejmě stejnou povahu jako já. Ale častější je opravdu to, že navážeme přátelství, z kterého pak může vzniknout zajímavá spolupráce. To ale souvisí s tím, že každý z nás má tendenci obklopovat se lidmi, kteří jsou mu sympatičtí a s nimiž jsme podobně naladěni. Je to tedy spíše obecně otázka lidské povahy než toho, jestli někdo pochází z Irska nebo Británie.

Vaše autorská hudební cesta začala několika singly, vydala jste EP a nyní tedy máme před sebou vaše první album. Z toho, jak jste o něm už před vydáním psala na sociálních sítích, jsem měl dojem, že je to pro vás velmi důležitý mezník na vaší cestě. Pochopil jsem to správně?

Ano, je to tak, máte pravdu. Jeden kolega mi řekl, že album slouží jako určitá vizitka, pomocí které o sobě dáváte vědět světu. Všechno má svůj čas a já musím říct, že nebýt dvou let pandemie, kdy jsme nemohli cestovat a nedalo se hrát, možná by tato deska ani nevznikla. Takhle jsem měla čas nejen složit nové písně, ale také se probrat starým materiálem a ujasnit si představu, jak by album mělo vypadat a kam by mělo směřovat. Použila jsem i některé starší texty, které už něco pamatují, ale konečnou podobu dostaly až teď.

Kam tedy má album směřovat? Šlo o to, shrnout písně za určité období, nebo z nich sestavit něco jako souvislý příběh?

Já jsem od začátku měla představu o jednotném tématu desky. Ostatně už název Journey of the Soul něco napovídá. V podstatě všechny písně mají společné téma, kterým je cesta v různých podobách. Nejde pouze o cestu z místa A do místa B, ale také o emocionální cestu, o cestu člověka, který něco prožil v pozitivním nebo negativním slova smyslu, a tento zážitek jej někam posouvá.

Na albu hostuje spousta muzikantů. Hrálo při jejich výběru hlavní slovo už zmiňované přátelství, nebo jste spíše hledala hráče na jednotlivé nástroje?

Vždy jsem se dívala po svém okolí, koho s daným nástrojem případně znám a jestli by byl dotyčný hudebník ochoten se projektu zúčastnit. Tady jsem měla velké štěstí, protože až na jednu výjimku se vše podařilo a já jsem opravdu mohla natáčet se svými přáteli. Výjimkou byl akordeon, kdy se možnosti z mého nejbližšího okolí vyčerpaly, ale pak platí, že vždycky znáte někoho, kdo zná někoho jiného. Nakonec mě tedy jeden kamarád nasměroval na spoluhráče z jeho kapely s tím, že bychom si i lidsky mohli rozumět. A myslím, že to dopadlo na jedničku a výsledek nemohl být lepší.

Kde a jak probíhalo nahrávání alba?

Všechny moje party a také část toho, co natočili hosté, se nahrávaly v AP Studios v dublinských horách. Je to takový „utajený poklad“. Jste v přírodě, dole teče řeka, díváte se do zeleně a připadáte si jako v jiném světě. A přitom jste nějakých dvacet minut od centra města. S některými muzikanty jsem se ve studiu ani nepotkala, jiné jsem si naopak přivezla s sebou. Dokonce ani někteří známí irští hudebníci neměli ponětí o tom, že toto studio existuje.

Zní logicky, že album inspirované irskou hudbu natáčíte v Dublinu. Ale bylo by opravdu jiné a třeba méně dokonalé, kdyby vznikalo například v Brně nebo v Praze?

Myslím, že ne. Ale opět je to spíše otázka lidí než toho konkrétního prostředí. Prostředí sice hraje důležitou roli, ale když si lidsky nesednete s producentem, nikdy nebude výsledek tak dobrý, jak byste čekali.

A vy jste měla ve studiu producenta, který by vám radil a album spolu s vámi někam posouval?

Vlastně jsem to v tomto případě byla asi já sama. Když jdu nahrávat do studia, mám obvykle jasnou představu, jak by píseň měla vypadat a kam by měla směřovat. Měla jsem ale velké štěstí v tom, že majitel studia a mistr zvuku v jedné osobě je nejen profesionál, ale především respektuje na prvním místě názor vás jako interpreta. Když mu řeknete, že tato verze se vám líbí a že nic dalšího už nechcete, může mít třeba jiný názor, ale řídí se tím, jak to cítíte vy.

Stalo se vám přesto, že jste si od někoho ze svých spolupracovníků nechala poradit a svěřila písně do jeho rukou?

V jednom případě se tak skutečně stalo. S Mauricem Culliganem, což je původní klávesista irské skupiny Interference, jsme nahráli píseň The Traveller, která je mou osobní poctou Fergusovi O’Farrellovi, frontmanovi kapely, který zemřel v roce 2016. Byla pro mě čest Ferguse nazývat přítelem a zůstává mým největším vzorem. Nejen v hudbě, ale i v osobním životě. Přišlo mi velmi symbolické mít zde jako hosta člena kapely, kvůli které dělám, co dělám a jak to dělám. Kruh je tak svým způsobem uzavřený. Kromě téhle skladby jsme s Mauricem natáčeli ještě jednu a v jejím případě jsem moc nevěděla, kam by měla směřovat. A tak jsem nechala Mauriceovi volnou ruku, aby do té písně vložil své schopnosti, zkušenosti a svůj talent a posunul ji tam, kam by ta písnička měla podle něj jít. A myslím, že lépe to dopadnout nemohlo. Mnozí lidé poté, co si poslechli celou desku, vyzdvihovali právě tuto skladbu. Jmenuje se Pick Up the Pieces, uzavírá celé album, vznikla během lockdownu a její poselství je, že ať se nám v životě stane cokoli, nikdy není tak špatně, aby se z toho nedalo nějak „vybruslit“.

Které další z hostů na albu byste určitě zmínila?

Zmínku by si zasloužil každý, protože každý přispěl svým dílem k výslednému zvuku jednotlivých skladeb a celého alba. Ale jestli mám někoho vyzdvihnout, byl by to určitě  J Eoin, vynikající písničkář a kytarista, který je klíčovou osobností celé mé umělecké dráhy. Dalším, kdo si zaslouží zmínku, je Fiachna Ó Braonáin, člen kapely Hothouse Flowers a také moderátor pořadů na irském národním rádiu RTÉ Radio 1. A do třetice všeho dobrého – Aidan O’Grady je bubeník kapely The Pale. Počátky našeho přátelství souvisejí s Folkovými prázdninami v Náměšti nad Oslavou, kde The Pale na doporučení Glena Hansarda hráli a členové kapely se postupně stali mými muzikantskými bratry.

Co skladba, to jiné aranžmá a jiní hosté. Dá se pak takové album vůbec hrát naživo?

Dát toto obsazení dohromady pro živé hraní je téměř nemožné, protože na albu se podíleli muzikanti ze všech koutů Irska. Někteří z nich jsou navíc velmi vytížení. V tom je určitá výhoda nahrávání, že si do studia můžete přizvat, koho chcete. Nicméně koncerty v současné době domlouváme, něco se chystá na podzim. Všechno se dozvíte ze sociálních sítí, jakmile doladíme všechny detaily.

Ale nejde jen o množství hostů, ale také o to, že na desce zní spousta různých nástrojů jako hammondky, akordeon nebo mandolína. Co je tedy pravděpodobnější? Že vznikne nějaká kapela, která ty písně bude hrát, nebo že je budete častěji hrávat jen sama s kytarou?

Za ideální koncertní variantu považuji sebe s kytarou, a to i proto, že ty písně jsou postavené hodně na textech. Chci tedy, aby posluchač na koncertě poslouchal i texty a dokázal třeba číst i mezi řádky. A tomu víc svědčí intimní podání.

Yana/ foto Dave Keegan

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více

V pondělí 18. září se v Rytířském sále Nové radnice uskutečnilo velmi neobyčejné přijetí: primátorka Markéta Vaňková iniciovala setkání více než třech desítek sbormistryň a sbormistrů, kterým tak při příležitosti projektu Rok sborů vyjádřila dík za jejich soustavný přínos k obohacování brněnské hudební scény a za mimořádnou péči o kulturní život našeho města. Fakt, že se v Brně můžeme pyšnit stovkou aktivních pěveckých sborů fungujícími napříč generacemi a profesemi, s sebou totiž nepřináší pouze velké množství koncertů či kultivaci talentů. Aktivní sborová komunita znamená pro město také početnou skupinu lidí věnujících volný čas společné tvůrčí činnosti a v neposlední řadě právě sboristé tvoří i poučené publikum pravidelně navštěvující ostatní kulturní akce.  více

Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Davisem a Českým filharmonickým sborem Brno vkročila 14. září v Janáčkově divadle do nové 68. sezony. Nadcházející koncertní sezona 2023/2024 nabídne pestrou paletu koncertních cyklů. Mnohé z večerů jsou v rámci oslav roku české hudby (2024) věnovány právě českým skladatelům a jejich (nejen) hudebnímu odkazu. Filharmonie ale také pořádá nebo se podílí na významných mezinárodních festivalech jako je například Moravský podzim, který začne prvního října. Těleso si pro svůj zahajovací koncert vybralo monumentální vokální dílo Gustava Mahlera – jeho druhou symfonii s podtitulem Vzkříšenívíce

Již nezvyklý podtitul „XI. ročník hudebních a divadelních slavností předtím, než…“ dával tušit, že jedenáctý ročník festivalu Olomoucké barokní slavnosti bude něčím výjimečný. Jen málokdo však nejspíše věděl, že závěrečný koncert 11. ročníku festivalu bude také jeho posledním večerem vůbec. Koncert souboru Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíka, který se odehrál v sobotu 9. září v olomouckému kostele Panny Marie Sněžné, totiž uzavřel nejen letošní festivalovou řadu, ale také celou jedenáctiletou historii Olomouckých barokních slavností. V úvodní řeči však zazněl také příslib, že Volantes Orchestra (rezidenční orchestr festivalu) bude ve své činnosti nadále pokračovat. Jeho činnost by mohla určitým způsobem zaplnit tuto nově vzniklou díru na olomouckém festivalovém trhu.  více

Vlaky jako symbol odjezdu, příjezdu a návratu byly hlavním tématem druhého ročníku Mezinárodního festivalu židovské kultury ŠTETL FEST, který se konal na přelomu srpna a září. Čtyřdenní program v sobě propojil historické události židovských spoluobčanů odvezených z Brna do koncentračních táborů za druhé světové války s novodobými příběhy Ukrajinců, kteří do jmenovaného města před válkou utekli. Jako připomínka těchto událostí byl při zahájení festivalu na brněnském hlavním nádraží odhalen Památník zmizelých a na vybraných brněnských náměstích si mohou občané až do konce září prohlédnout výstavu Příběhy z Ukrajiny. Závěrečný koncert v režii Škampova kvarteta s podtitulem Vlaky konaný v neděli 3. září v Besedním domě byl pomyslnou tečkou za festivalem, při níž se hudebně i historicky umocnila otázka opouštění a návratů.  více

Poslední koncert hudebního multižánrového Festivalu Špilberk se příznačně nesl v duchu dobývání středověkých království. Návštěvníci si totiž přišli vychutnat soundtrack k počítačové hře Kingdom Come: Deliverance, jež zazněl v neděli 27. srpna v podání Filharmonie BrnoPěveckého sboru Masarykovy univerzity a Středověké hudby Bakchus pod taktovkou skladatele, aranžéra, dirigenta, houslisty a autora hudby Jana Valtyvíce

Jak vypadá spojení swingové kapely s operním zpěvákem ukázal projekt Nebe na zemi ve čtvrtek 24. srpna nádvoří hradu Špilberk. Zpěvák, herec, scenárista, režisér a především umělecký vedoucí ansámblu Melody Makers Ondřej Havelka společně s barytonistou Adamem Plachetkou si pro své příznivce připravili velkolepou show založenou na písních a textech Jaroslava Ježka, Jana Wericha a Jiřího Voskovce.  více

Dvacátý čtvrtý ročník Festivalu Špilberk v Brně odstartoval třetí srpnovou neděli známými melodiemi francouzských filmů s Jeanem-Paulem Belmondem. Pestrý festivalový program divákům nabídl večer plný slavných árií a orchestrálních kusů s příhodným titulem Carpe noctem (Užívej noci). Koncert s motivem lásky a tematicky související s tajemnou večerní dobou se konal ve středu 23. srpna na brněnském hradě. Za doprovodu hostující Janáčkovy filharmonie Ostrava pod taktovkou mladé talentované Aleny Hron se jako hlavní sólistka představila sopranistka Veronika Rovnávíce

Do posledního místa zaplněná rozlehlá bazilika ve starobylém německém klášteře Eberbach vestoje aplaudovala brněnským umělcům, kteří zde v pátek uvedli Symfonii č. 2 c moll Gustava Mahlera. Devadesátiminutovou symfonii (jednu z autorových nejrozsáhlejších) známou pod názvem Vzkříšení zde uvedla Filharmonie Brno (FB) ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno (ČFSB). V sólových partech se představily dvě pěvkyně brněnské opery Pavla Vykopalová a Jana Hrochová, orchestr dirigoval také domácí Dennis Russel Davies. Tento unikátní program zahájí i letošní filharmonickou sezonu v Brně.  více

S bluesovým písničkářem a výrobcem kytar Janem Ficem hovoříme o jeho třetím albu Homunkulus. Ale nejen o něm. Dostane se i na témata jako předskakování před Robertem Crayem, využití trámů z brněnského Moulin Rouge nebo obnovení spolupráce s trampskou skupinou The Honzíci.  více

Brněnská písničkářka Yana natočila své první album Journey of the Soul v irském Dublinu a pozvala si na ně řadu špičkových irských hudebníků.  více

Mezinárodní soubor Ensemble Fantasmi zaměřující se na starou hudbu a založený flétnistou Paulem Leenhoutsem při menším evropském turné vystoupil v Olomouci, na znojemském hudebním festivalu a zavítal také do Brna. Divákům se představil v pondělí 24. července v Červeném kostele, kde si spolu s přizvanými zpěváky připravil vokálně-instrumentální díla českých barokních skladatelů. Ve stejném duchu se nesl i recenzovaný koncert konaný v Sále Milosrdných bratří 25. července, který byl zároveň posledním večerem zmíněného turné. Svým podtitulem Musica Bohemica poukazoval na rozmanitý program, tvořený pouze instrumentálními díly z per českých komponistů období baroka a klasicismu.  více

Italský soubor Il Giardino Armonico pod vedením dirigenta a flétnisty Giovanniho Antoniniho patří mezi nejlepší světové ansámbly věnující se staré hudbě a existuje jen málo důvodů k pochybám o tomto tvrzení. O to větší radost měli návštěvnici koncertu s podtitulem Barokní afekty, který se odehrál v programu Hudebního festivalu Znojmo 21. července v jízdárně Louckého kláštera. Zde soubor Il Giardino Armonico vystoupil znovu po pěti letech s promyšleným a virtuózním programem sestávajícím z děl Antonia Vivaldiho, Pietra Antonia Locatelliho, Georga Friedricha Händela a – trochu překvapivě – Isanga Yuna.  více

Hudební festival Znojmo je krůček od svého velkého jubilea – příští rok oslaví 20 let existence – jednu z největších dramaturgických lahůdek si prezident festivalu Jiří Ludvík a umělecký ředitel Roman Válek přichystali již na tento rok. Letos je tomu totiž přesně 300 let, co ve Znojmě zazněla gratulační serenata pro Alžbětu Kristýnu, manželku císaře Karla VI., La Concordia de‘ pianeti (Harmonie planet) dvorního vicekapelníka Antonia Caldary na libreto Pietra Pariatiho. Premiéra operního představení v režii Tomáše Ondřeje Pilaře a s hudebním doprovodem orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka (sbor řídila Tereza Válková) se uskutečnila 20. července v jízdárně Louckého kláštera. Jako sólisté vystoupili mezzosopranistka Dagmar Šašková (Venuše), sopranistka Hana Blažíková (Diana), kontratenorista Andreas Scholl (Jupiter), kontratenorista Valer Sabadus (Apollon), kontratenorista Franco Klisovic (Karel VI. /Mars), tenorista Jaroslav Březina (Merkur) a barytonista Adam Plachetka (Saturn). Samotná císařovna Alžběta Kristýna byla v rámci inscenace ztvárněna hned ve dvou podobách – jako 32letou ji představila tanečnice Lydie Švojgerová a jako 59letou Ladislava Košíková. V samotném závěru se na scéně objevila rovněž mladinká Magdalena Nešporová jako představitelka nejmladší z císařovniných dcer Marie Amálie. Choreografii připravil Martin Šinták a kostýmy navrhla Ivana Ševčík Mikloškovávíce

Písničkář Slávek Janoušek v poslední době spolupracuje s básníkem Jiřím Žáčkem. Poté, co vydal album jeho zhudebněných básniček pro děti Koťata a album veršů pro dospělé Učitel Žáčkovi, Žáček učiteli, přichází v roce svých 70. narozenin s novinkou Život je krátký. Jde znovu o zhudebněné básně Jiřího Žáčka, tentokrát opět pro dospělé posluchače.  více

Nejčtenější

Kritika

Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více