Brněnská písničkářka Yana: V Dublinu jsem natáčela se svými přáteli

Brněnská písničkářka Yana: V Dublinu jsem natáčela se svými přáteli

Brněnská písničkářka Yana natočila své první album Journey of the Soul v irském Dublinu a pozvala si na ně řadu špičkových irských hudebníků.

Jano, proč jste se jako pseudonym rozhodla používat své občanské křestní jméno, ale psané s Y na začátku?

V anglicky mluvícím světě by asi měli problém vyslovit moje občanské jméno. Angličtina je pro mne celkově nějak přirozenější a navíc jsem nechtěla hledat nějaký zbytečně složitý pseudonym.

Ve vašem případně to však není pouze vztah k angličtině jako jazyku, ale především velká láska k Irsku a k irské hudbě. Vzpomenete si, kdy vás hudba z Irska poprvé nadchla?

V době, kdy jsem studovala, jezdil skoro každý, kdo si chtěl zlepšit angličtinu, do Londýna. Jenže já jsem chtěla něco trošku jiného, a tak jsem skončila v Irsku. Tam někde je tedy prapočátek mého vztahu k této zemi, z nějž se později vyvinula různá přátelství a také hudební spolupráce. A můj celoživotní vztah k Irsku.

Člověk se samozřejmě může nadchnout pro nějakou zemi, ale to ještě neznamená, že se začne přátelit s tamními opravdu špičkovými umělci. Jaká byla tedy vaše cesta k tomu, že jste s irskými muzikanty, vlastně se svými vzory, natočila své autorské album?

Přičítala bych to asi své vlastní povaze. Prostě nejsem plachá, a když se mi například nějaký koncert líbí, nemám problém jít za umělcem a říct mu to. Z takové úvodní konverzace pak může vzniknout přátelství. Někdy to zafunguje, jindy ne, protože každý člověk je jiný, ale v průběhu týdnů, měsíců nebo i let může opravdu vzniknout zajímavá spolupráce.

Co je častější model? Že zůstane jen u toho prvního rozhovoru, nebo že daného umělce po nějaké době můžete považovat za svého přítele nebo spolupracovníka?

Setkávám se s oběma situacemi, protože ne každý má samozřejmě stejnou povahu jako já. Ale častější je opravdu to, že navážeme přátelství, z kterého pak může vzniknout zajímavá spolupráce. To ale souvisí s tím, že každý z nás má tendenci obklopovat se lidmi, kteří jsou mu sympatičtí a s nimiž jsme podobně naladěni. Je to tedy spíše obecně otázka lidské povahy než toho, jestli někdo pochází z Irska nebo Británie.

Vaše autorská hudební cesta začala několika singly, vydala jste EP a nyní tedy máme před sebou vaše první album. Z toho, jak jste o něm už před vydáním psala na sociálních sítích, jsem měl dojem, že je to pro vás velmi důležitý mezník na vaší cestě. Pochopil jsem to správně?

Ano, je to tak, máte pravdu. Jeden kolega mi řekl, že album slouží jako určitá vizitka, pomocí které o sobě dáváte vědět světu. Všechno má svůj čas a já musím říct, že nebýt dvou let pandemie, kdy jsme nemohli cestovat a nedalo se hrát, možná by tato deska ani nevznikla. Takhle jsem měla čas nejen složit nové písně, ale také se probrat starým materiálem a ujasnit si představu, jak by album mělo vypadat a kam by mělo směřovat. Použila jsem i některé starší texty, které už něco pamatují, ale konečnou podobu dostaly až teď.

Kam tedy má album směřovat? Šlo o to, shrnout písně za určité období, nebo z nich sestavit něco jako souvislý příběh?

Já jsem od začátku měla představu o jednotném tématu desky. Ostatně už název Journey of the Soul něco napovídá. V podstatě všechny písně mají společné téma, kterým je cesta v různých podobách. Nejde pouze o cestu z místa A do místa B, ale také o emocionální cestu, o cestu člověka, který něco prožil v pozitivním nebo negativním slova smyslu, a tento zážitek jej někam posouvá.

Na albu hostuje spousta muzikantů. Hrálo při jejich výběru hlavní slovo už zmiňované přátelství, nebo jste spíše hledala hráče na jednotlivé nástroje?

Vždy jsem se dívala po svém okolí, koho s daným nástrojem případně znám a jestli by byl dotyčný hudebník ochoten se projektu zúčastnit. Tady jsem měla velké štěstí, protože až na jednu výjimku se vše podařilo a já jsem opravdu mohla natáčet se svými přáteli. Výjimkou byl akordeon, kdy se možnosti z mého nejbližšího okolí vyčerpaly, ale pak platí, že vždycky znáte někoho, kdo zná někoho jiného. Nakonec mě tedy jeden kamarád nasměroval na spoluhráče z jeho kapely s tím, že bychom si i lidsky mohli rozumět. A myslím, že to dopadlo na jedničku a výsledek nemohl být lepší.

Kde a jak probíhalo nahrávání alba?

Všechny moje party a také část toho, co natočili hosté, se nahrávaly v AP Studios v dublinských horách. Je to takový „utajený poklad“. Jste v přírodě, dole teče řeka, díváte se do zeleně a připadáte si jako v jiném světě. A přitom jste nějakých dvacet minut od centra města. S některými muzikanty jsem se ve studiu ani nepotkala, jiné jsem si naopak přivezla s sebou. Dokonce ani někteří známí irští hudebníci neměli ponětí o tom, že toto studio existuje.

Zní logicky, že album inspirované irskou hudbu natáčíte v Dublinu. Ale bylo by opravdu jiné a třeba méně dokonalé, kdyby vznikalo například v Brně nebo v Praze?

Myslím, že ne. Ale opět je to spíše otázka lidí než toho konkrétního prostředí. Prostředí sice hraje důležitou roli, ale když si lidsky nesednete s producentem, nikdy nebude výsledek tak dobrý, jak byste čekali.

A vy jste měla ve studiu producenta, který by vám radil a album spolu s vámi někam posouval?

Vlastně jsem to v tomto případě byla asi já sama. Když jdu nahrávat do studia, mám obvykle jasnou představu, jak by píseň měla vypadat a kam by měla směřovat. Měla jsem ale velké štěstí v tom, že majitel studia a mistr zvuku v jedné osobě je nejen profesionál, ale především respektuje na prvním místě názor vás jako interpreta. Když mu řeknete, že tato verze se vám líbí a že nic dalšího už nechcete, může mít třeba jiný názor, ale řídí se tím, jak to cítíte vy.

Stalo se vám přesto, že jste si od někoho ze svých spolupracovníků nechala poradit a svěřila písně do jeho rukou?

V jednom případě se tak skutečně stalo. S Mauricem Culliganem, což je původní klávesista irské skupiny Interference, jsme nahráli píseň The Traveller, která je mou osobní poctou Fergusovi O’Farrellovi, frontmanovi kapely, který zemřel v roce 2016. Byla pro mě čest Ferguse nazývat přítelem a zůstává mým největším vzorem. Nejen v hudbě, ale i v osobním životě. Přišlo mi velmi symbolické mít zde jako hosta člena kapely, kvůli které dělám, co dělám a jak to dělám. Kruh je tak svým způsobem uzavřený. Kromě téhle skladby jsme s Mauricem natáčeli ještě jednu a v jejím případě jsem moc nevěděla, kam by měla směřovat. A tak jsem nechala Mauriceovi volnou ruku, aby do té písně vložil své schopnosti, zkušenosti a svůj talent a posunul ji tam, kam by ta písnička měla podle něj jít. A myslím, že lépe to dopadnout nemohlo. Mnozí lidé poté, co si poslechli celou desku, vyzdvihovali právě tuto skladbu. Jmenuje se Pick Up the Pieces, uzavírá celé album, vznikla během lockdownu a její poselství je, že ať se nám v životě stane cokoli, nikdy není tak špatně, aby se z toho nedalo nějak „vybruslit“.

Které další z hostů na albu byste určitě zmínila?

Zmínku by si zasloužil každý, protože každý přispěl svým dílem k výslednému zvuku jednotlivých skladeb a celého alba. Ale jestli mám někoho vyzdvihnout, byl by to určitě  J Eoin, vynikající písničkář a kytarista, který je klíčovou osobností celé mé umělecké dráhy. Dalším, kdo si zaslouží zmínku, je Fiachna Ó Braonáin, člen kapely Hothouse Flowers a také moderátor pořadů na irském národním rádiu RTÉ Radio 1. A do třetice všeho dobrého – Aidan O’Grady je bubeník kapely The Pale. Počátky našeho přátelství souvisejí s Folkovými prázdninami v Náměšti nad Oslavou, kde The Pale na doporučení Glena Hansarda hráli a členové kapely se postupně stali mými muzikantskými bratry.

Co skladba, to jiné aranžmá a jiní hosté. Dá se pak takové album vůbec hrát naživo?

Dát toto obsazení dohromady pro živé hraní je téměř nemožné, protože na albu se podíleli muzikanti ze všech koutů Irska. Někteří z nich jsou navíc velmi vytížení. V tom je určitá výhoda nahrávání, že si do studia můžete přizvat, koho chcete. Nicméně koncerty v současné době domlouváme, něco se chystá na podzim. Všechno se dozvíte ze sociálních sítí, jakmile doladíme všechny detaily.

Ale nejde jen o množství hostů, ale také o to, že na desce zní spousta různých nástrojů jako hammondky, akordeon nebo mandolína. Co je tedy pravděpodobnější? Že vznikne nějaká kapela, která ty písně bude hrát, nebo že je budete častěji hrávat jen sama s kytarou?

Za ideální koncertní variantu považuji sebe s kytarou, a to i proto, že ty písně jsou postavené hodně na textech. Chci tedy, aby posluchač na koncertě poslouchal i texty a dokázal třeba číst i mezi řádky. A tomu víc svědčí intimní podání.

Yana/ foto Dave Keegan

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Na podzim příštího roku se odehraje jubilejní desátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno, který tentokrát ponese podtitul Kořeny. Jako malá ochutnávka se v pátek 31. října
v Mahenově divadle odehrál slavnostní koncert k představení programu MFJB 2026. Během večera, pojmenovaného příhodně Janáček na start! zazněla díla Jeana Sibelia, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Antonína Dvořáka, kterých se ujali houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekeravíce

Festival Moravský podzim, pořádaný Filharmonií Brno, dlouhodobě patří k nejvýznamnějším hudebním událostem podzimní sezóny. Jeho součástí se už potřetí stal i studentský projekt Nový svět Moravského podzimu – živoucí důkaz toho, že spojení akademického prostředí a profesionální praxe může přinášet podnětné i hluboce umělecké výsledky. Tento projekt, který vznikl na půdě JAMU jako experiment v rámci výuky předmětu praktická dramaturgie, se za několik let proměnil v plnohodnotnou a respektovanou součást festivalového programu.  více

Na 22. září letošního roku připadlo 150. výročí narození Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise (1875–1911) – litevského umělce, skladatele, malíře a sbormistra, zakladatele litevské národní hudby a představitele symbolismu a art nouveau. Koncert pojmenovaný Mikalojus Konstantinas Čiurlionis – MKČ 150, který na toto jubileum jasně odkazoval, se odehrál ve čtvrtek 23. října v Besedním domě. Dramaturgie koncertu spojila Čiurlionisovy skladby s díly Františka Chaloupky, který se na projektu spolupodílel právě jako dramaturg. Program koncertu pak byl opatřen souhrnným pojmenováním Mikalojus Konstantinas Čiurlionis / František Chaloupka: Moje cesta, který odkazuje na jeden z Čiurlionisových obrazových triptychů. Chaloupkovo dílo ovšem nevychází z Čiurlionise přímočaře. Jde si vlastní cestou, ale spojuje se s ním skrze inspiraci v mytologii, ve které spatřuje silný odraz současnosti.  více

Koncertní večer v podání ansámblu PhilHarmonia Octet Prague s hostujícím barytonistou Romanem Hozou přinesl program koncipovaný s dramaturgickou citlivostí – s důrazem na kontinuitu klasické tradice a její pozdější metamorfózy.  více

Program s názvem Britten & Šostakovič nabídl nejen setkání s dvěma pilíři hudby 20. století, ale také dvě světové premiéry současných českých skladatelů – Štěpána Filípka a Sáry Medkové. Program tak přirozeně propojil minulost a současnost, tradici a experiment, přičemž na pódiu se potkali dva interpreti, kteří jsou zároveň skladateli a dlouhodobými komorními partnery.  více

V Janáčkově divadle zaznělo 19. října 2025 Händelovo oratorium Šalamoun (Solomon) v provedení Orchestra of the Age of Enlightenment a Choir of the Age of Enlightenment pod vedením Johna Butta. Už od prvních tónů předehry bylo zřejmé, že půjde o mimořádnou událost: měkký zvuk dobových nástrojů, jasná artikulace a pevné vedení generálního basu vyvolaly v sále pocit slavnostní průzračnosti.  více

Brněnské uvedení Janáčkovy Její pastorkyňa na festivalu Moravský podzim znovu potvrdilo, že i po letech může původní režijní koncepce odhalovat nové dramatické a hudební nuance díky částečné změně obsazení a interpretační invenci. Režie Martina Glasera zůstává pevně zakotvena v realistickém výkladu díla, avšak ve spojení s hudebním vedením Roberta Kružíka působí inscenace živě, sevřeně a emocionálně velmi pravdivě.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více