Chris Corner: Temnota pro mě znamená to samé jako strnulost

Chris Corner: Temnota pro mě znamená to samé jako strnulost

Chris Corner vydal minulý rok na podzim pod hlavičkou svého sólového projektu IAMX album Metanoia. Brněnská zastávka jeho turné se chystá na Flédě už příští týden. Mluvili jsme spolu den před vydáním nového EP a videoklipu North Star.

Zítra vyjde vaše nové EP North Star, dnes bude mít premiéru na českých stanicích Óčko Expres a Radio Expres FM. Proč má předpremiéru zrovna u nás?
Mám s českými fanoušky hodně dobré vztahy, tak je to trošku pro ně. I když si nejsem jistý, jestli se North Star nebude dávat i jinde.

Na North Star jsou tři tracky, kromě originální verze ještě remixy od Future Fink Squad a Mr. Kitty. Proč zrovna od nich?
Už jsme spolupracoval i dřív, mají rádi mou hudbu a já s nimi mám dobré zkušenosti. Vnesli do North Star věci, které tam předtím nebyly, beaty a především úplně jinou atmosféru.

Žil jste osm let v Berlíně, proč jste se vrátil do Los Angeles?
Ze všeho nejvíc kvůli počasí. V Berlíně jsou hrozné zimy, nedalo se to vydržet, psychicky mě to deptalo. Potřeboval jsem místo, které působí pozitivněji, je tam víc světla. A v Los Angeles mám i hodně co dělat, mám tady spolupracovníky. Do Berlína se rád ještě někdy vrátím, ale rozhodně ne v zimě.

V Berlíně natočil svoje snad tři nejlepší alba David Bowie. Myslel jste na něj někdy, když jste tam pracoval?
Nijak výrazně. Měl jsem jeho muziku rád jako teenager, ale když jsem začal skládat vlastní věci, mnohem víc mě zajímala elektronika. Bowie byl strašně důležitý pro celou populární hudbu, ale v Berlíně žila spousta jiných vynikajících hudebníků. Bylo by vlastně hrozně těžké se zaměřit jen na jednoho z nich. Navíc Berlín je úžasné město, které je zajímavé samo o sobě. Je tvůrčí, inspirativní, je v něm možné skoro všechno.

Takže není žádná spojitost mezi North Star a Black Star?
To určitě ne.

Vaše poslední album Metanoia je podle recenzí bezútěšné, zničující a nejtemnější. Souhlasíte?
Z jistého úhlu pohledu ano. Ale když se na něj podívám z osobního hlediska, je to album, které jsem si poslechl. Svoji hudbu jinak neposlouchám, ale tady to šlo. Je to album o mém osobním boji s depresemi a insomnií a hodně se to do něj promítlo. Oproti předchozím nahrávkám Metanoia není tak komplikovaná. Spoustu věcí jsem si při práci na albu vyjasnil a přišel jim na kloub. Ale bezútěšné je asi hodně, to ano.

Co se vám se slovem „temnota“ vybaví jako první: temná místnost, tmavý les, temná mysl… co znamená temnota pro vás?
Temnota pro mě znamená to samé jako strnulost, necitlivost. Je to stav, kdy člověk nic necítí, ať už je to psychická nemoc nebo cokoliv jiného. Obtížný a vyčerpávající stav, kdy člověk na nic nereaguje, o nic se nestará a je zcela pohlcen jenom sám sebou. To je pro mě opravdová temnota.

Ztratit cestu v temném lese je typický pohádkový motiv – máte rád pohádky?
Mám a hodně. Pohádky jsou úniky z reality, ať už jsou o čemkoliv. Fascinují mě. A jsem velký fanoušek Jana Švankmajera, kdysi jsem viděl jeho krátký film Tma/Světlo/Tma a úplně mě to dostalo. Možná se nejedná tak docela o pohádku, ale podnětné je to stejně.

Napsal jste někdy pohádkovou píseň, nebo máte nějakou v plánu?
Myslím, že jednu ano, je to Song of Imaginary Beings z mého druhého alba. To je taková malá pohádka.

Je vaše hudba o ztracených, nebo nalezených cestách. Nebo je o hledání cest?
Myslím, že je především o nalezených cestách. O tom, jak najít světlo, jak se k němu dostat, nalézt a neztratit naději. Je to výzkumná expedice k lepšímu životu. Ve smyslu jak být silnější, odolnější, méně zranitelný. Je to cesta nalezená i nacházená.

Hrajete v České republice celkem často, není to už trochu nuda?
Ne, nuda to není nikdy a nemusí to být jen v České republice. Nahrávka se při opakovaném pouštění nemění, ale živé hraní je pokaždé jiné od zvukové zkoušky až po odjezd z koncertu. Lidé jsou také pokaždé jiní, i když hrajete po několikáté ve stejném klubu. Je to ohromně vděčné a čím víc se snažím propojit s lidmi v publiku, tím je to lepší. Na pódiu jsem nejspokojenější a nikdy mě to nenudí.

IAMX je sólovým projektem Chrise Cornera, který se proslavil již svým účinkováním v britské trip hopové kapele Sneaker Pimps. Sólovou kariéru začal před jedenácti lety vydáním debutu Kiss+Swallow. IAMX je komplexní umělecký projekt, ve kterém se hudba spojuje s fotografií, videem a performancí.

Foto z koncertu v klubu Roxy

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.   více