Chris Norman: Zpěvem se udržuji v kondici

Chris Norman: Zpěvem se udržuji v kondici

V Praze a v Brně vystoupí tento týden anglický zpěvák Chris Norman, zakládající a dlouholetý člen populární skupiny Smokie. V Brně v DRFG Aréně má koncert v sobotu 6. října, v pražském Foru Karlín vystoupí o dva dny dříve.

V polovině 80. let jste opustil skupinu Smokie a rozhodl jste se pro sólovou kariéru. Hodnotíte s odstupem toto rozhodnutí jako dobré?

Ano, v roce 1986 jsem se rozhodl, že odejdu ze skupiny Smokie a že budu vystupovat jako sólový zpěvák. S odstupem času to hodnotím jako dobré rozhodnutí a jsem rád za to, jak se věci od té doby odehrávaly. Jako sólista můžete kontrolovat svou kariéru, máte svobodu v tom, co budete a co nebude dělat, s kým budete spolupracovat. To vnímám jako velkou výhodu.

Inspiroval jste už několik generací mladších hudebníků a zpěváků. Sledujete naopak vy, co je na scéně nového? Kdo vás v posledních letech zaujal?

Ano, sleduji. Když například řídím auto, pouštím si přitom rádio a rád si poslechnu mladé umělce. Třeba takový Ed Sheeran je velmi talentovaný, Adele se mi líbí… Ale obecně je teď velmi mnoho talentovaných mladých umělců. Poslouchám také různé hudební styly.

Letos vám vyšlo nové studiové album Don’t Knock The Rock. Jak vznikalo?

Titulní píseň Don’t Knock The Rock je jedna z prvních, kterou jsem napsal. Dlouho jsem měl její ústřední rockový riff, ze kterého se ovšem až později stala tato skladba. Někdy koncem roku 2016 jsem se rozhodl, že kolem ní vytvořím celé album. Tehdy jsem tedy začal psát většinu písní. Napsal jsem jich osmnáct nebo dvacet a pak jsem z nich vybral ty, které se mi líbily nejvíc a hodily se mi do konceptu alba. Neměla to být čistě rocková deska, ale zároveň jsem na ní chtěl – už kvůli názvu – zachovat ducha rokenrolu. Do koncepce se mi tedy hodily i balady, ovšem pouze tehdy, když obsahovaly kytarové sólo nebo nějaký jiný prvek, který si spojujeme s rockovou hudbou. Písně jsem potom propojil do smysluplného celku, něco málo jsem dopsal a šel jsem album nahrát do studia.

Téměř každý rok něco vydáváte, ať už jde o řadové album, nebo o kompilaci. Co děláte pro to, abyste se neopakoval?

Vždy asi rok a půl až dva roky poté, co vydám albu, začnu psát nové písně. O tom, jestli se budu opakovat, vůbec nepřemýšlím. Prostě když napíšu píseň, která se mi líbí, cítím se spokojený. Řeknu si: „To je dobrá píseň, tu nahraju na příští desku.“ Vlastně už teď bych měl myslet na příští album, ale potrvá to tentokrát asi déle, protože pracuji souběžně na několika dalších projektech. Chystám například výběr hitů, který se bude jmenovat The Deffinitive Solo Smokie Hits a který vyjde před Vánocemi. Nebude to tedy studiová novinka, ale kompilace. A pak si asi dám ještě malou pauzu před dalším řadovým albem.

 

Zpívat jste začal jako velmi mladý. Máte nějaký recept, jak si udržet hlas v dobré kondici?

Se svým hlasem vůbec nic nedělám. Jen hraju a zpívám, ale právě zpěv beru jako cvičení. Vlastně se v kondici udržuji neustálým zpíváním. Zatím je můj hlas v pořádku a doufám, že to tak bude i nadále. Nevím, co bych jinak dělal.

Jak důležité jsou pro vás texty vašich písní? A máte nějaké oblíbené téma?

Jedno oblíbené téma nemám, ale texty jsou pro mne velmi důležité. Vydávám alba samozřejmě i v zemích, kde se nemluví anglicky a kde lidé úplně nerozumí, o čem ty písně přesně jsou. Ale měli by z té písně mít aspoň základní pocit. Texty jsou pro mne ale opravdu důležité. Mohou být o něčem, co znám, o něčem, o čem jsem jen slyšel. V každém případě se snažím, aby mé texty dobře zněly a aby nebyly hloupé. Nevím, zda se mi to daří, ale snažím se o to.

Podle čeho si vybíráte doprovodné hudebníky na svá alba a na turné?

Na turné hraji se svou stálou kapelou, se kterou jezdím už dobrých pár let. Jsou to výborní muzikanti – na kytaru hraje skvělý anglický hráč Geoff Carline, pak tam mám muzikanty z Německa, občas hráče z Itálie. Je to taková směs muzikantů, se kterým se znám dlouho a kteří znají jak mne osobně, tak mé písně. Když nahrávám album, zvu si do studia buď některé z nich, nebo hodně materiálu natočím sám. Právě na albu Don't Knock The Rock hraju hodně nástrojů sám, ale mám tam opět Geoffa Carlinea na kytaru nebo Dorina Goldbrunnera na bicí. Kromě toho mám v některých skladbách smyčce a pozval jsem si tam také svou doprovodnou vokalistku Michelle Plum. Vybírám si tedy spolupracovníky podle konkrétního projektu.

Tento týden vystoupíte v Brně a v Praze. Budete hrát především písně z nové desky, nebo starší hity?

Bude to směs starších a nových písní. Určitě zahraju něco z nejnovějšího alba, pak nějaké hity od Smokie. Většinou to střídám – dvě nebo tři sólové písně, dvě nebo tři od Smokie a tak pořád dokola. Vybírám písně ze 70. a 80. let i novější včetně úplných novinek. Každý tak má šanci slyšet i něco, co zatím neslyšel.

Chris Norman/ foto FB umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Skupina Nevermore & Kosmonaut získala za album Bleděmodré město, věnované Brnu, nominaci na Anděla v žánrové kategorii Folk. S kapelníkem a autorem písní Michalem Šimíčkem, přezdívaným Kosmonaut, hovoříme o písních, o městě, jeho zvucích a utajených zákoutích i o plánech kapely.  více

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více

Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.  více

V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.  více

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Koncert uspořádaný k výjimečné události se ve čtvrtek odehrál v ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v brněnských Židenicích. Akce nesla název Cimbálový kolaudační koncert. Co vlastně bylo kolaudováno? Z titulu večera bylo patrné, že hlavní hvězdou programu se stane cimbál. Tento velký instrument se sametovým zvukem nestál v centru pozornosti náhodou. Kolaudován byl totiž nový cimbálový přírůstek do hudebního inventáře jmenované základní umělecké školy. Výrobcem nástroje, který zde pořídili, byla brněnská firma Všianský. Samotný výrobce Pavel Všianský, který je také známým hudebníkem se osobně zúčastnil, aby k zúčastněným pronesl něco slov o konstrukci a stavbě tohoto instrumentu.  více

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.  více

Nejnovější inscenací opery Národního divadla Brno se stalo dílo Don Carlos skladatele Giuseppe Verdiho a básníka Friedricha Schillera. Titul, který režíroval ředitel jmenované instituce Martin Glaser, měl premiéru v sobotu 2. února 2019 v Janáčkově divadle. Scénu navrhl Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá. O světelný design se postaral Martin Špetlík. Představení řídil Jaroslav Kyzlink, který se Sborem a orchestrem Janáčkovy opery NdB představení také nastudoval. V hlavních rolích se představili Luciano Mastro jako Don Carlos, Federico Sacchi v roli krále Filipa II., Carlosova otce; Jiří Brückler ztvárnil přítele titulní postavy a králova důvěrníka markýze Rodriga z Posy. Linda Ballová vystoupila jako mladá královna a milostně poblouzněná Alžběta z Valois; postavy pomstychtivé princezny Eboli, která tajně miluje králova syna, se ujala Veronika Hajnová-Fialová. Hrůzu nahánějícího inkvizitora představil Ondrej Mráz. Dále vystoupili také Andrea Široká, Martina Mádlová, Zdeněk Nečas a David Szendiuch.  více

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.  více

Přesně na den 89. výročí úmrtí české národní a pěvecké ikony Emy Destinnové sdružení ProART Company připravilo multižánrový projekt. V příhodném prostoru vily Tugendhat umělci rozehráli hudebně-taneční drama pod titulem Ema Destinn – Bouře a klid, které vzniklo za účasti umělců z Brna, Vídně a Cottbusu.  více

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.  více

Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.  více

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

Nejčtenější

Kritika

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více