Chris Norman: Zpěvem se udržuji v kondici

Chris Norman: Zpěvem se udržuji v kondici

V Praze a v Brně vystoupí tento týden anglický zpěvák Chris Norman, zakládající a dlouholetý člen populární skupiny Smokie. V Brně v DRFG Aréně má koncert v sobotu 6. října, v pražském Foru Karlín vystoupí o dva dny dříve.

V polovině 80. let jste opustil skupinu Smokie a rozhodl jste se pro sólovou kariéru. Hodnotíte s odstupem toto rozhodnutí jako dobré?

Ano, v roce 1986 jsem se rozhodl, že odejdu ze skupiny Smokie a že budu vystupovat jako sólový zpěvák. S odstupem času to hodnotím jako dobré rozhodnutí a jsem rád za to, jak se věci od té doby odehrávaly. Jako sólista můžete kontrolovat svou kariéru, máte svobodu v tom, co budete a co nebude dělat, s kým budete spolupracovat. To vnímám jako velkou výhodu.

Inspiroval jste už několik generací mladších hudebníků a zpěváků. Sledujete naopak vy, co je na scéně nového? Kdo vás v posledních letech zaujal?

Ano, sleduji. Když například řídím auto, pouštím si přitom rádio a rád si poslechnu mladé umělce. Třeba takový Ed Sheeran je velmi talentovaný, Adele se mi líbí… Ale obecně je teď velmi mnoho talentovaných mladých umělců. Poslouchám také různé hudební styly.

Letos vám vyšlo nové studiové album Don’t Knock The Rock. Jak vznikalo?

Titulní píseň Don’t Knock The Rock je jedna z prvních, kterou jsem napsal. Dlouho jsem měl její ústřední rockový riff, ze kterého se ovšem až později stala tato skladba. Někdy koncem roku 2016 jsem se rozhodl, že kolem ní vytvořím celé album. Tehdy jsem tedy začal psát většinu písní. Napsal jsem jich osmnáct nebo dvacet a pak jsem z nich vybral ty, které se mi líbily nejvíc a hodily se mi do konceptu alba. Neměla to být čistě rocková deska, ale zároveň jsem na ní chtěl – už kvůli názvu – zachovat ducha rokenrolu. Do koncepce se mi tedy hodily i balady, ovšem pouze tehdy, když obsahovaly kytarové sólo nebo nějaký jiný prvek, který si spojujeme s rockovou hudbou. Písně jsem potom propojil do smysluplného celku, něco málo jsem dopsal a šel jsem album nahrát do studia.

Téměř každý rok něco vydáváte, ať už jde o řadové album, nebo o kompilaci. Co děláte pro to, abyste se neopakoval?

Vždy asi rok a půl až dva roky poté, co vydám albu, začnu psát nové písně. O tom, jestli se budu opakovat, vůbec nepřemýšlím. Prostě když napíšu píseň, která se mi líbí, cítím se spokojený. Řeknu si: „To je dobrá píseň, tu nahraju na příští desku.“ Vlastně už teď bych měl myslet na příští album, ale potrvá to tentokrát asi déle, protože pracuji souběžně na několika dalších projektech. Chystám například výběr hitů, který se bude jmenovat The Deffinitive Solo Smokie Hits a který vyjde před Vánocemi. Nebude to tedy studiová novinka, ale kompilace. A pak si asi dám ještě malou pauzu před dalším řadovým albem.

 

Zpívat jste začal jako velmi mladý. Máte nějaký recept, jak si udržet hlas v dobré kondici?

Se svým hlasem vůbec nic nedělám. Jen hraju a zpívám, ale právě zpěv beru jako cvičení. Vlastně se v kondici udržuji neustálým zpíváním. Zatím je můj hlas v pořádku a doufám, že to tak bude i nadále. Nevím, co bych jinak dělal.

Jak důležité jsou pro vás texty vašich písní? A máte nějaké oblíbené téma?

Jedno oblíbené téma nemám, ale texty jsou pro mne velmi důležité. Vydávám alba samozřejmě i v zemích, kde se nemluví anglicky a kde lidé úplně nerozumí, o čem ty písně přesně jsou. Ale měli by z té písně mít aspoň základní pocit. Texty jsou pro mne ale opravdu důležité. Mohou být o něčem, co znám, o něčem, o čem jsem jen slyšel. V každém případě se snažím, aby mé texty dobře zněly a aby nebyly hloupé. Nevím, zda se mi to daří, ale snažím se o to.

Podle čeho si vybíráte doprovodné hudebníky na svá alba a na turné?

Na turné hraji se svou stálou kapelou, se kterou jezdím už dobrých pár let. Jsou to výborní muzikanti – na kytaru hraje skvělý anglický hráč Geoff Carline, pak tam mám muzikanty z Německa, občas hráče z Itálie. Je to taková směs muzikantů, se kterým se znám dlouho a kteří znají jak mne osobně, tak mé písně. Když nahrávám album, zvu si do studia buď některé z nich, nebo hodně materiálu natočím sám. Právě na albu Don't Knock The Rock hraju hodně nástrojů sám, ale mám tam opět Geoffa Carlinea na kytaru nebo Dorina Goldbrunnera na bicí. Kromě toho mám v některých skladbách smyčce a pozval jsem si tam také svou doprovodnou vokalistku Michelle Plum. Vybírám si tedy spolupracovníky podle konkrétního projektu.

Tento týden vystoupíte v Brně a v Praze. Budete hrát především písně z nové desky, nebo starší hity?

Bude to směs starších a nových písní. Určitě zahraju něco z nejnovějšího alba, pak nějaké hity od Smokie. Většinou to střídám – dvě nebo tři sólové písně, dvě nebo tři od Smokie a tak pořád dokola. Vybírám písně ze 70. a 80. let i novější včetně úplných novinek. Každý tak má šanci slyšet i něco, co zatím neslyšel.

Chris Norman/ foto FB umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více

Předposlední koncert brněnského hudebního festivalu Expozice nové hudby nesl název Příběh utrpení a naděje a postavil vedle sebe ve středu 17. října hudbu skladatelů Fausta Romitelliho a Francesca Filideie a výběr z poezie básníka, překladatele a esejisty Jana Zahradníčka. Vzhledem k tématu večera se hudební produkce odehrála v kapli bývalé brněnské káznice. Příznačně (i přízračně) zvolený podnázev koncertu Dům strach vycházel ze stejnojmenné Zahradníčkovy básnické sbírky. O uměleckou recitaci se postaral Otakar Blaha, díla obou skladatelů pak provedlo hudební těleso Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra. Koncert/představení režíroval Radim Nejedlý.  více

Jubilejní 25. ročník olomouckého Podzimního festivalu duchovní hudby se blíží ke konci. Před závěrečným Verdiho Requiem přehlídka ještě včera nabídla koncert brněnského komorního sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase a souboru renesančních dechových nástrojů s doprovodem continua Capella Ornamentata pod uměleckým vedením jeho zakladatele Richarda Šedy v olomouckém kostele Zvěstování Páně. Obě tělesa se věnují převážně interpretaci duchovní hudby 16. a 17. století a podílela se na mnoha jiných společných projektech. V roce 2017 vzniklo z této spolupráce CD věnované dílu pozdně renesančního skladatele Nicolause Zangia, jehož skladby na nedělním koncertu též zazněly.  více

Festival Expozice nové hudby konfrontuje již jedenatřicet let brněnské posluchače se soudobou českou i zahraniční tvorbou. Za tuto dobu si festivalové koncerty dokázaly získat oddané publikum toužící zažít netradiční hudební díla a experimenty na vlastní kůži. Podzimní část nového ročníku včera zahájil vokální cyklus Canti del Capricorno italského skladatele Giacinta Scelsiho v sólovém provedení sopranistky Lore Lixenberg.  více

Milovníci jazzu i artificiální hudby si včera večer přišli na své. Filharmonie Brno zahájila koncertem v Besedním domě již pátou sezónu abonentní řady s názvem Jazz & World Music. Brněnští filharmonici společně s hudebním tělesem Matúš Jakabčic Quintet interpretovali světové skladby – nejen jazzové – v aranžmá vedoucího souboru Matúše Jakabčice. Koncert řídil dirigent a skladatel Pavel Šnajdr.  více

Brněnský zpěvák a hráč na foukací harmoniku Darek Neumann (*1967) prošel kapelami různých žánrů od folku přes bigbít po zpívání s velkou jazzovou kapelou. Na svém aktuálním albu Svět, který znám zpívá úpravy jazzových standardů s novými českými texty, které – většinou přímo pro něj – psala Ester Kočičková.  více

V Praze a v Brně vystoupí tento týden anglický zpěvák Chris Norman, zakládající a dlouholetý člen populární skupiny Smokie. V Brně v DRFG Aréně má koncert v sobotu 6. října, v pražském Foru Karlín vystoupí o dva dny dříve.  více

„Beránci a vlci jsou moje osobní vize moravské world music,“ tvrdí Marian Friedl, který je stejně skvělým hráčem na vlastnoručně vyrobené lidové píšťalky jako na jazzový kontrabas. Právě jeho zkušenosti s různými žánry od folkloru po free jazz plus samozřejmě spojení s podobně stylově rozkročenou Jitkou Šuranskou vedly ke vzniku mimořádného hudebního pásma, které má svůj prapůvod v představení Z kořenů k world music na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Díky grantu z Ministerstva kultury vzniklo album Beránci a vlci s účastí čtyř hudebních uskupení různých stylů (což je dohromady přes dvacet muzikantů a zpěváků), které získalo zaslouženě Anděla v rozšířené kategorii Folk (pod kterou nově spadá i žánr world music). Mezitím v létě 2017 proběhla koncertní premiéra Beránků a vlků opět v Náměšti nad Oslavou (s účastí vydavatele alba Milana Páleše v převleku za Ovčí babičku) a poté další festivalová vystoupení – na Hradeckém slunovratu v Hradci nad Moravicí nebo na Colours of Ostrava. Malým snem Mariana Friedla a všech jeho beránků a vlků bylo přenést pásmo do zvukově čistého prostředí brněnského Sono centra, což se díky úspěšné crowdfundingové kampani povedlo. Zhruba hodinový koncert byl tím pádem nejen prostým „přehráním“ desky, ale především obrovskou oslavou a možná i novým startem projektu – vstříc větším a větším sálům.  více

Prostory brněnských lázní na Rašínově ulici naplnil v neděli večer nový projekt uměleckého spolku Hausopera, kladoucího si za cíl přinést nové a kvalitní kulturní produkce do míst denního provozu, která jinak s hudbou, potažmo přímo s operou, nemají mnoho společného. První vlaštovkou je krátká opera Poslední pólo skladatele - dirigenta Marka Ivanoviće a libretisty - operního pěvce Josefa Škarky pojednávající o dvou přátelích, zamlčené lásce a černém svědomí. Dílo režíroval Petr Hašek, scénografii navrhl Ján Tereba a o světelný design se postarali Pavla Beranová, Michal Hór a Zuzana Bottová. Hlavní postavy ztvárnili Tomáš Krejčí, Aleš Procházka a Andrea Široká. Na akordeon hrála Žaneta Vítová, na vibrafon a bicí pak Kristýna Švihálková. Přednášela Lenka Sedláčková.  více

Soubory Národního divadla Brno vstoupily do sezony 2018/19 společným koncertem na Zelném trhu. Součástí programu bylo představení připravovaných inscenací. Vystoupil orchestr Janáčkovy opery NdB se svým šéfdirigentem Markem Ivanovićem, sbor a sólisté Jana Šrejma Kačírková, Jana Hrochová, Václava Krejčí Housková, Roman Hoza, Jiří Sulženko a další.  více

Stoleté výročí narození jednoho z předních amerických dirigentů, skladatelů, pedagogů a popularizátorů hudby zaznamenali snad všichni milovníci kultury. Bernsteinova díla se hojně objevují v koncertních sálech, operních domech i rádiích, a přestože se kvůli své dirigentské činnosti nemohl skladbě naplno věnovat, muzikál West Side Story s texty Stephena Sondheima bude vždy patřit mezi hudební klenoty muzikálové tvorby. Podobně jako jiné kulturní instituce rozhodlo se i Městské divadlo Brno vzdát skladateli hold a pyšně se přihlásit k tradici muzikálu, kterou Leonard Bernstein svým pravděpodobně nejslavnějším dílem ukotvil. V úterý 25. září tak zazněl na Hudební scéně Městského divadla Brno Koncert ke 100. narozeninám Leonarda Bernsteina pod taktovkou Dana Kalouska a v režii Petra Gazdíka.  více

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více

Festival Jazz Groove Brno bude probíhat na několika místech Brna od 2. října do 5. prosince 2018. S jeho ředitelem Josefem Buchtou hovoříme nejen o letošním programu, ale především o novém názvu a nové náplni celé akce.  více

„Hraju současný folk bez dalších přívlastků – vztekle i jemně, v legraci i bez ní,“ říká o sobě písničkář Šimon Peták. Narodil se na samém počátku 90. let, „rok poté, co skončily se staré časy,“ líčí. Pochází z jižních Čech, ale dospíval u Berounky, krátce žil v Praze, která mu prý však ztrpkla, a nakonec se usadil v Brně. „Stal jsem se tu dramaturgem, vyučil na kominíka,“ pokračuje ve svém veršovaném životopisu, který najdete na jeho profilu na serveru Bandzone.cz. Právě tam si také můžete Šimonovy písničky z alba Homo Habitus nejen poslechnout, ale také legálně zdarma stáhnout.  více

V poněkud netradičním prostředí brněnského Metro music baru se představilo hudební uskupení s názvem Musica Folklorica tedy kapela, kterou folklorním nadšencům netřeba dlouze představovat. Špičkoví muzikanti hrají převážně vlastní úpravy lidových písní zejména z Horňácka, Myjavy případně Rumunska. Do Brna nyní přijeli pokřtít svoje v pořadí už jedenácté album.  více

Nejčtenější

Kritika

Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více