V Praze a v Brně vystoupí tento týden anglický zpěvák Chris Norman, zakládající a dlouholetý člen populární skupiny Smokie. V Brně v DRFG Aréně má koncert v sobotu 6. října, v pražském Foru Karlín vystoupí o dva dny dříve.
V polovině 80. let jste opustil skupinu Smokie a rozhodl jste se pro sólovou kariéru. Hodnotíte s odstupem toto rozhodnutí jako dobré?
Ano, v roce 1986 jsem se rozhodl, že odejdu ze skupiny Smokie a že budu vystupovat jako sólový zpěvák. S odstupem času to hodnotím jako dobré rozhodnutí a jsem rád za to, jak se věci od té doby odehrávaly. Jako sólista můžete kontrolovat svou kariéru, máte svobodu v tom, co budete a co nebude dělat, s kým budete spolupracovat. To vnímám jako velkou výhodu.
Inspiroval jste už několik generací mladších hudebníků a zpěváků. Sledujete naopak vy, co je na scéně nového? Kdo vás v posledních letech zaujal?
Ano, sleduji. Když například řídím auto, pouštím si přitom rádio a rád si poslechnu mladé umělce. Třeba takový Ed Sheeran je velmi talentovaný, Adele se mi líbí… Ale obecně je teď velmi mnoho talentovaných mladých umělců. Poslouchám také různé hudební styly.
Letos vám vyšlo nové studiové album Don’t Knock The Rock. Jak vznikalo?
Titulní píseň Don’t Knock The Rock je jedna z prvních, kterou jsem napsal. Dlouho jsem měl její ústřední rockový riff, ze kterého se ovšem až později stala tato skladba. Někdy koncem roku 2016 jsem se rozhodl, že kolem ní vytvořím celé album. Tehdy jsem tedy začal psát většinu písní. Napsal jsem jich osmnáct nebo dvacet a pak jsem z nich vybral ty, které se mi líbily nejvíc a hodily se mi do konceptu alba. Neměla to být čistě rocková deska, ale zároveň jsem na ní chtěl – už kvůli názvu – zachovat ducha rokenrolu. Do koncepce se mi tedy hodily i balady, ovšem pouze tehdy, když obsahovaly kytarové sólo nebo nějaký jiný prvek, který si spojujeme s rockovou hudbou. Písně jsem potom propojil do smysluplného celku, něco málo jsem dopsal a šel jsem album nahrát do studia.
Téměř každý rok něco vydáváte, ať už jde o řadové album, nebo o kompilaci. Co děláte pro to, abyste se neopakoval?
Vždy asi rok a půl až dva roky poté, co vydám albu, začnu psát nové písně. O tom, jestli se budu opakovat, vůbec nepřemýšlím. Prostě když napíšu píseň, která se mi líbí, cítím se spokojený. Řeknu si: „To je dobrá píseň, tu nahraju na příští desku.“ Vlastně už teď bych měl myslet na příští album, ale potrvá to tentokrát asi déle, protože pracuji souběžně na několika dalších projektech. Chystám například výběr hitů, který se bude jmenovat The Deffinitive Solo Smokie Hits a který vyjde před Vánocemi. Nebude to tedy studiová novinka, ale kompilace. A pak si asi dám ještě malou pauzu před dalším řadovým albem.
Zpívat jste začal jako velmi mladý. Máte nějaký recept, jak si udržet hlas v dobré kondici?
Se svým hlasem vůbec nic nedělám. Jen hraju a zpívám, ale právě zpěv beru jako cvičení. Vlastně se v kondici udržuji neustálým zpíváním. Zatím je můj hlas v pořádku a doufám, že to tak bude i nadále. Nevím, co bych jinak dělal.
Jak důležité jsou pro vás texty vašich písní? A máte nějaké oblíbené téma?
Jedno oblíbené téma nemám, ale texty jsou pro mne velmi důležité. Vydávám alba samozřejmě i v zemích, kde se nemluví anglicky a kde lidé úplně nerozumí, o čem ty písně přesně jsou. Ale měli by z té písně mít aspoň základní pocit. Texty jsou pro mne ale opravdu důležité. Mohou být o něčem, co znám, o něčem, o čem jsem jen slyšel. V každém případě se snažím, aby mé texty dobře zněly a aby nebyly hloupé. Nevím, zda se mi to daří, ale snažím se o to.
Podle čeho si vybíráte doprovodné hudebníky na svá alba a na turné?
Na turné hraji se svou stálou kapelou, se kterou jezdím už dobrých pár let. Jsou to výborní muzikanti – na kytaru hraje skvělý anglický hráč Geoff Carline, pak tam mám muzikanty z Německa, občas hráče z Itálie. Je to taková směs muzikantů, se kterým se znám dlouho a kteří znají jak mne osobně, tak mé písně. Když nahrávám album, zvu si do studia buď některé z nich, nebo hodně materiálu natočím sám. Právě na albu Don't Knock The Rock hraju hodně nástrojů sám, ale mám tam opět Geoffa Carlinea na kytaru nebo Dorina Goldbrunnera na bicí. Kromě toho mám v některých skladbách smyčce a pozval jsem si tam také svou doprovodnou vokalistku Michelle Plum. Vybírám si tedy spolupracovníky podle konkrétního projektu.
Tento týden vystoupíte v Brně a v Praze. Budete hrát především písně z nové desky, nebo starší hity?
Bude to směs starších a nových písní. Určitě zahraju něco z nejnovějšího alba, pak nějaké hity od Smokie. Většinou to střídám – dvě nebo tři sólové písně, dvě nebo tři od Smokie a tak pořád dokola. Vybírám písně ze 70. a 80. let i novější včetně úplných novinek. Každý tak má šanci slyšet i něco, co zatím neslyšel.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..