Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.
Damask Rose je název vaší „české“ kapely, ale zároveň toto jméno používáte i jako písničkář. Jak vzniklo?
Nechci tady vyprávět celou svou uměleckou historii, ale používal jsem různá jména. Natočil jsem například spoustu nahrávek a videí jako Ptarmigan Army. Později jsem se potkal s Pavlem Šmídem a Vojtěch Svatošem, kteří společně s Martinem Pírem tvoří skvělý produkční tým v Rustical Records. Celé se to tak krásně vyvinulo a já jsem měl pocit, že pro tento projekt potřebuji nějaké nové jméno. Už proto, že jejich producentský vklad a instrumentace byly na tak dobré úrovni, že mě to posunulo jinam. Napadlo mě jméno Damask Rose, což je název skladby z alba filmové hudby Blade Runner od Vangelise. Nedokážu říct, jestli je to dobré jméno, ale chtěl jsem je použít. S doprovodem rytmické sekce, jakou tvoří Tomáš Liška a Štěpán Podrazil, to opravdu nové jméno chtělo. Původně to byl jen můj pseudonym, ale ve skutečnosti až oni všichni spolu se mnou vytvářejí Damask Rose.
Jaká byla vaše hudební dráha před založení projektu Damask Rose?
Hrál jsem v různých kapelách v Glasgow, ale to už je tak dvacet let… Pak jsem měl občas nějaké sólové koncerty, ale jen sporadicky, a věnoval jsem se i jiné práci. Byly roky, kdy moje kytara odpočívala v koutě a kdy jsem na ni moc nehrál. A pak jsem prošel dramatickým zvratem – opustil jsem svou práci, opustil jsem byt, ve kterém jsem bydlel, a cestoval jsem. Tady v České republice jsem poznal spoustu přátel, a právě díky spolupráci s Pavlem a Vojtou se to všechno tak pěkně rozvinulo…
V čem je pro vás náročnější hrát s kapelou, srovnáte-li to se sólovým vystupováním?
Spolu jsme ještě mockrát nehráli. Právě proto, že mnohem častěji vystupuji sám, musím se učit nechávat svým spoluhráčům místo pro jejich nástroje. Já se totiž snažím svým hraním vyplnit veškerý prostor. Je to pro mě tedy velká škola, učit se hrát s jinými lidmi na pódiu. Ale moje písně se vyvíjejí a dostávají novou podobu. Učím se tedy dávat prostor i ostatním.
První album pod hlavičkou Damask Rose jste natočili první album v roce 2022, teď pracujete na druhém. V čem bude jiné?
Myslím, že toto druhé album nebude moc dramaticky jiné než to první, pokud jde třeba o styl. I tentokrát jsme začali od mé akustické kytary a od basy, opět se na albu podílí stejný produkční tým a stejní muzikanti. Možná se trochu posunuly moje písně, aspoň v to doufám, ale je to těžké popsat. Možná používám propracovanější harmonie a jdu víc do hloubky, ale pořád ve stejném stylu.
Jak probíhá spolupráce na novém albu s brněnskými producenty Pavlem Šmídem a Vojtou Svatošem?
Je to produkční magie. Už jsme natočili moje party a k tomu Pavel přidal ve studiu nějaké kytary a basu. Vojta k tomu opět dopíše smyčcové doprovody a nahraje je společně s Bořkem a Jakubem Tvrzníkovými. Pak pošleme celý materiál rytmické sekci a uvidíme, jak si s tím pánové pohrají. No a potom to dostanou opět Pavel s Vojtou, ponoří se do práce a otisknou do písní svůj způsob uvažování. Je to prostě parta talentovaných lidí, kteří toho k mým nápadům dokážou tolik přidat.
Co všechno mohou producenti s vašimi písněmi dělat? Nebo naopak – cítíte potřebu je nějak usměrňovat?
Myslím, že je ani nepotřebuji usměrňovat. Oni vždy přicházejí s tak dobrými nápady a všichni jsme naladěni na stejnou vlnu… Prostě jim důvěřuji a jen sem tam přinesu nějaký drobný riff nebo motiv, který chci přidat. Na prvním albu byla myslím jedna nebo dvě věci, které se nevyvíjely tak, jak jsem chtěl. Vzpomínám si například, že poslední tón jedné konkrétní písně vyvolával jiné emoce, než jaké jsem si představoval. Ale to je výjimka. Jinak si myslím, že všechny jejich nápady, a především smyčcový doprovod, posunuly moje písně na prvním albu dobrým směrem. Budeme samozřejmě opět o všem komunikovat a já se sem určitě vrátím, když se budou nahrávat právě smyčce a také bicí. A doufám, že tam budeme mít i zpěvačku. Odehrál jsem několik koncertů se slezskou písničkářkou Moonshye a doufám, že právě ona bude moci zazpívat v jedné z písní.
Jak jste se s Moonshye seznámili?
Stejně jako já nahrávala i ona své první album s Pavlem Šmídem v Rustical Records. Poprvé jsme se myslím osobně potkali na Czech Music Crossroads v Ostravě, ale až v létě 2023 jsme si začali víc posílat e-maily a já jsem jí trochu pomáhal s texty. Spolupráce byla tak přirozená, že nás napadlo uspořádat několik společných koncertů. Myslím, že jsme si jako umělci v něčem podobní. Že jsme – a opět použiji to slovní spojení – naladěni na stejnou vlnu. Spolupracuje se nám velmi dobře a já doufám, že v budoucnu nazpíváme několik duetů. A jak už jsem řekl, věřím, že Moonshye bude také zpívat na mém novém albu. Hraní s ní se mi daří velmi dobře, ostatně jako všechno tady v České republice.
Máte i hudebně s Moonshye něco společného?
Ano, myslím, že atmosféra, kterou svými písněmi vytváříme, se v něčem podobná. Včetně toho, že napíšu nějaká slova nebo frázi do písně a řeknu si, že v jejím podání by to znělo moc hezky. A pak zjistím, že už má něco takového na svém albu. V úvodu jedné její písně byly motivy podobném mým. Jako bychom při skládání vycházeli ze stejného bodu.
Co vás jako skotského písničkáře vlastně vede k tomu, opakovaně natáčet album v Brně s místními producenty?
To je důležitá otázka. Myslím si prostě, že jsou velmi talentování a mají skvělé nápady. Zjistil jsem, že s mou hudbou pracují, jako by byla jejich, neberou to jako zakázku. Je to jejich vášeň a já cítím, že s nimi jsou mé písně v nejlepších rukou. Vím, že je posunout do nových směrů. Ale když něco takhle funguje, není třeba to moc analyzovat. To jsem dělal v minulosti, ale teď si myslím, že je lepší nechat věci plynout.
Jak tvoříte písně? Co bývá na jejich začátku?
U starších písní si už moc nevzpomínám. Ale obvykle začínám od kytary. Zkouším hrát nějaký motiv a k tomu přidávám nějaká slova nebo fráze, prostě to, o čem bych rád píseň napsal. To je docela těžká otázka, říct, o čem jsou mé písně. Myslím, že tématem mého připravovaného alba je hledání vnitřního i vnějšího míru a snaha překonat sám sebe včetně toho, že dělat chyby je normální a my se z toho pak můžeme poučit. To tedy bude téma mého nového alba. Ale je to opravdu těžká otázka. Raději toho o své inspiraci moc neprozrazuji.
A co byste rád svými písněmi lidem předal?
Hodně jsem toho do svých písní vložil, a tak doufám, že v nich lidé najdou něco, co je bude inspirovat, nebo co jim dokonce pomůže podobně, jako hudba pomáhá mně. Jsou prostě alba, která jsem v určitých momentech svého života poslouchal pořád dokola a hodně pro mě znamenala. A byl bych moc rád, kdybych i já něco takového pro někoho znamenal, mohl bych mu pomáhat překonat každodenní zkoušky a soužení. Ale jinak se své písně snažím napsat tak, aby byly chytlavé.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..