Damask Rose: Producenti z Brna neberou mé písně jako zakázku

6. březen 2024, 2:00

Damask Rose: Producenti z Brna neberou mé písně jako zakázku

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.

Damask Rose je název vaší „české“ kapely, ale zároveň toto jméno používáte i jako písničkář. Jak vzniklo?

Nechci tady vyprávět celou svou uměleckou historii, ale používal jsem různá jména. Natočil jsem například spoustu nahrávek a videí jako Ptarmigan Army. Později jsem se potkal s Pavlem Šmídem a Vojtěch Svatošem, kteří společně s Martinem Pírem tvoří skvělý produkční tým v Rustical Records. Celé se to tak krásně vyvinulo a já jsem měl pocit, že pro tento projekt potřebuji nějaké nové jméno. Už proto, že jejich producentský vklad a instrumentace byly na tak dobré úrovni, že mě to posunulo jinam. Napadlo mě jméno Damask Rose, což je název skladby z alba filmové hudby Blade Runner od Vangelise. Nedokážu říct, jestli je to dobré jméno, ale chtěl jsem je použít. S doprovodem rytmické sekce, jakou tvoří Tomáš Liška a Štěpán Podrazil, to opravdu nové jméno chtělo. Původně to byl jen můj pseudonym, ale ve skutečnosti až oni všichni spolu se mnou vytvářejí Damask Rose.

Jaká byla vaše hudební dráha před založení projektu Damask Rose? 

Hrál jsem v různých kapelách v Glasgow, ale to už je tak dvacet let… Pak jsem měl občas nějaké sólové koncerty, ale jen sporadicky, a věnoval jsem se i jiné práci. Byly roky, kdy moje kytara odpočívala v koutě a kdy jsem na ni moc nehrál. A pak jsem prošel dramatickým zvratem – opustil jsem svou práci, opustil jsem byt, ve kterém jsem bydlel, a cestoval jsem. Tady v České republice jsem poznal spoustu přátel, a právě díky spolupráci s Pavlem a Vojtou se to všechno tak pěkně rozvinulo…

V čem je pro vás náročnější hrát s kapelou, srovnáte-li to se sólovým vystupováním?

Spolu jsme ještě mockrát nehráli. Právě proto, že mnohem častěji vystupuji sám, musím se učit nechávat svým spoluhráčům místo pro jejich nástroje. Já se totiž snažím svým hraním vyplnit veškerý prostor. Je to pro mě tedy velká škola, učit se hrát s jinými lidmi na pódiu. Ale moje písně se vyvíjejí a dostávají novou podobu. Učím se tedy dávat prostor i ostatním.

První album pod hlavičkou Damask Rose jste natočili první album v roce 2022, teď pracujete na druhém. V čem bude jiné?

Myslím, že toto druhé album nebude moc dramaticky jiné než to první, pokud jde třeba o styl. I tentokrát jsme začali od mé akustické kytary a od basy, opět se na albu podílí stejný produkční tým a stejní muzikanti. Možná se trochu posunuly moje písně, aspoň v to doufám, ale je to těžké popsat. Možná používám propracovanější harmonie a jdu víc do hloubky, ale pořád ve stejném stylu.

Jak probíhá spolupráce na novém albu s brněnskými producenty Pavlem Šmídem a Vojtou Svatošem?

Je to produkční magie. Už jsme natočili moje party a k tomu Pavel přidal ve studiu nějaké kytary a basu. Vojta k tomu opět dopíše smyčcové doprovody a nahraje je společně s Bořkem a Jakubem Tvrzníkovými. Pak pošleme celý materiál rytmické sekci a uvidíme, jak si s tím pánové pohrají. No a potom to dostanou opět Pavel s Vojtou, ponoří se do práce a otisknou do písní svůj způsob uvažování. Je to prostě parta talentovaných lidí, kteří toho k mým nápadům dokážou tolik přidat.

Co všechno mohou producenti s vašimi písněmi dělat? Nebo naopak – cítíte potřebu je nějak usměrňovat?

Myslím, že je ani nepotřebuji usměrňovat. Oni vždy přicházejí s tak dobrými nápady a všichni jsme naladěni na stejnou vlnu… Prostě jim důvěřuji a jen sem tam přinesu nějaký drobný riff nebo motiv, který chci přidat. Na prvním albu byla myslím jedna nebo dvě věci, které se nevyvíjely tak, jak jsem chtěl. Vzpomínám si například, že poslední tón jedné konkrétní písně vyvolával jiné emoce, než jaké jsem si představoval. Ale to je výjimka. Jinak si myslím, že všechny jejich nápady, a především smyčcový doprovod, posunuly moje písně na prvním albu dobrým směrem. Budeme samozřejmě opět o všem komunikovat a já se sem určitě vrátím, když se budou nahrávat právě smyčce a také bicí. A doufám, že tam budeme mít i zpěvačku. Odehrál jsem několik koncertů se slezskou písničkářkou Moonshye a doufám, že právě ona bude moci zazpívat v jedné z písní.

Jak jste se s Moonshye seznámili?

Stejně jako já nahrávala i ona své první album s Pavlem Šmídem v Rustical Records. Poprvé jsme se myslím osobně potkali na Czech Music Crossroads v Ostravě, ale až v létě 2023 jsme si začali víc posílat e-maily a já jsem jí trochu pomáhal s texty. Spolupráce byla tak přirozená, že nás napadlo uspořádat několik společných koncertů. Myslím, že jsme si jako umělci v něčem podobní. Že jsme – a opět použiji to slovní spojení – naladěni na stejnou vlnu. Spolupracuje se nám velmi dobře a já doufám, že v budoucnu nazpíváme několik duetů. A jak už jsem řekl, věřím, že Moonshye bude také zpívat na mém novém albu. Hraní s ní se mi daří velmi dobře, ostatně jako všechno tady v České republice.

Máte i hudebně s Moonshye něco společného?

Ano, myslím, že atmosféra, kterou svými písněmi vytváříme, se v něčem podobná. Včetně toho, že napíšu nějaká slova nebo frázi do písně a řeknu si, že v jejím podání by to znělo moc hezky. A pak zjistím, že už má něco takového na svém albu. V úvodu jedné její písně byly motivy podobném mým. Jako bychom při skládání vycházeli ze stejného bodu.

Co vás jako skotského písničkáře vlastně vede k tomu, opakovaně natáčet album v Brně s místními producenty?

To je důležitá otázka. Myslím si prostě, že jsou velmi talentování a mají skvělé nápady. Zjistil jsem, že s mou hudbou pracují, jako by byla jejich, neberou to jako zakázku. Je to jejich vášeň a já cítím, že s nimi jsou mé písně v nejlepších rukou. Vím, že je posunout do nových směrů. Ale když něco takhle funguje, není třeba to moc analyzovat. To jsem dělal v minulosti, ale teď si myslím, že je lepší nechat věci plynout.

Jak tvoříte písně? Co bývá na jejich začátku?

U starších písní si už moc nevzpomínám. Ale obvykle začínám od kytary. Zkouším hrát nějaký motiv a k tomu přidávám nějaká slova nebo fráze, prostě to, o čem bych rád píseň napsal. To je docela těžká otázka, říct, o čem jsou mé písně. Myslím, že tématem mého připravovaného alba je hledání vnitřního i vnějšího míru a snaha překonat sám sebe včetně toho, že dělat chyby je normální a my se z toho pak můžeme poučit. To tedy bude téma mého nového alba. Ale je to opravdu těžká otázka. Raději toho o své inspiraci moc neprozrazuji.

A co byste rád svými písněmi lidem předal?

Hodně jsem toho do svých písní vložil, a tak doufám, že v nich lidé najdou něco, co je bude inspirovat, nebo co jim dokonce pomůže podobně, jako hudba pomáhá mně. Jsou prostě alba, která jsem v určitých momentech svého života poslouchal pořád dokola a hodně pro mě znamenala. A byl bych moc rád, kdybych i já něco takového pro někoho znamenal, mohl bych mu pomáhat překonat každodenní zkoušky a soužení. Ale jinak se své písně snažím napsat tak, aby byly chytlavé.

Foto archiv Radio Proglas

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více