Dennis Russell Davies: Filharmonie Brno je orchestr jiného druhu

25. květen 2023, 10:00
Dennis Russell Davies: Filharmonie Brno je orchestr jiného druhu

Letos v únoru se Filharmonie Brno vydala na nesmírně úspěšné americké turné; na programu měla výběr základních českých klasiků a současnou americkou hudbu. Orchestr vystoupil v legendární Carnegie Hall, v Ann Arbor, poté následovaly tři koncerty v Kalifornii a dále v Kansas City a v texaském Lubbocku. Na koncertech se představili někteří z vůdčích sólistů dnešní doby, jmenovitě Angélique Kidjo, Laurie Anderson a Christian Schmitt. To vše se odehrálo pod taktovkou šéfdirigenta a uměleckého ředitele Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. Strávil jsem s ním několik fascinujících minut, během nichž mi o tomto velkém mezinárodním úspěchu vyprávěl.

Příprava amerického turné trvala celé tři roky. Co všechno bylo potřeba zařídit?

Moje práce spočívala hlavně v tom, že jsem s Vítkem Mikešem dával dohromady celkovou představu, jaký program bychom tam mohli přivézt. Dále jsme komunikovali s hostiteli ve Spojených státech, kteří měli samozřejmě zase své vlastní představy. Tak se nám podařilo pro orchestr na turné sestavit velmi neobvyklé programy. Přivezli jsme zajímavý český repertoár, takže jsem musel hostitelům v mnoha případech osobně vysvětlovat, o co nám jde. Tato věc byla asi časově nejnáročnější. Ale největší díl organizační práce nesl na bedrech Pavel Šindelář v kanceláři a samozřejmě také ředitelka Marie Kučerová, která se postarala o finanční otázky.

Vyskytly se nějaké nečekané problémy, anebo šlo všechno hladce?

Z naší strany byla organizace velmi dobrá a s Douglasem Sheldonem, který je jedním z předních manažerů ve Spojených státech, spolupracuji už víc než třicet let. Organizování tour tedy probíhalo na velmi vysoké úrovni.

davies_Dennis_Russell_foto_Majda_Slamova_03

Potýkali jste se s časovým posunem? Měli jste před prvním koncertem čas trochu si odpočinout?

Samozřejmě! Je fakt, že pokud na to nejste zvyklí, není to snadné… Já sám cestuji mezi Evropou a Amerikou docela často, a tak jsem si už zvykl, naučil jsem se v letadle spát, nepít v letadle alkohol, pít hodně vody a všechny tyhle praktické věci. Ale musíte počítat s tím, že pár dnů nebudete úplně ve formě. Orchestr se s tím ale vyrovnal velmi dobře.

Pravděpodobně nejvíce zmiňovaný a současně také první koncert představoval večer v Carnegie Hall. Splnilo to vaše očekávání?

Nebyl jsem si jistý, co očekávat, pokud jde o publikum. Program byl atraktivní, ale nebyly to nijak zvlášť populární věci. Na druhou stranu jsme zařadili premiéru skladby Philipa Glasse, jednoho z nejoblíbenějších žijících amerických skladatelů. Když jsem vystoupil na pódium a spatřil zaplněný sál, byl to nádherný pocit.

Říkal jste, že se těšíte, až budete hrát Symfonii č. 12 „Lodger“ od Philipa Glase. Měl jste příležitost vyslechnout si jeho reakci?

Byli jsme tam spolu. V New Yorku jsme sousedé, docela často se vídáme a v den představení byl se mnou přímo v sále. Zúčastnil se zkoušky a strávili jsme spolu spoustu času. Myslím, že byl dojatý a skladbu si s radostí poslechl.

Jak na příležitost vystoupit v Carnegie Hall reagovali hudebníci? Byli nervózní, anebo nadšení?

Myslím, že spíš nadšení. Jsou to dokonalí profesionálové. Nervy samozřejmě nejsou na škodu, ale pomáhá hlavně adrenalin.

Když se na věc podíváme očima vystupujících: který sál vám a Filharmonii Brno nejvíc vyhovoval a proč?

Carnegie Hall je zřejmě pořád ještě jedna z nejlepších koncertních síní na světě. Byla to radost. Předtím jsem tam už mockrát vystupoval se svými předchozími orchestry. Potěšilo mě, že se tam můžu vrátit a přivést tam Filharmonii Brno, aby to také zažila.

filharmonie_brno_v_Carnegie_hall_s_Angelique Kidjo_ Philip Glass_ Dennis_Davies

Ve kterých síních jste už dříve vystupoval? Měl jste někde svou osobní premiéru?

Síň v Kansas City byla pro mě nová a samozřejmě také síň v Lubbocku v Texasu, kde jsme turné zakončili. To byl nádherný zážitek. Nečekal jsem, že se nám přímo v srdci Texasu dostane takového krásného přijetí. Měli jsme z toho velkou radost. Byla to krásná tečka za celým turné. Obě ty síně byly pro mě nové. Udělaly na mě velmi dobrý dojem.

Byly všechny síně určeny především pro vážnou hudbu, anebo šlo spíše o multifunkční sály?

Tak i tak. V Lubbocku mají multifunkční sál, kde se konají také divadelní, operní a taneční představení a má to velký úspěch. Postavit to byl dobrý nápad. Když jsme hráli v Kansas City, v jiném sále ve stejném komplexu zrovna probíhalo představení Čajkovského suity Louskáček s baletním vystoupením. Konala se tam spousta věcí. Kansas City je velká metropole, je to významné město.

Jak reagovalo americké publikum na českou hudbu? Jak dobře ji znalo?

V Americe je samozřejmě známá Dvořákova hudba. Hodně Američanů si myslí, že to byl americký skladatel. A opravdu by se dalo říct, že Devátá symfonie svým způsobem náleží oběma zemím. Hodně důležité ale bylo uvést hudbu Bohuslava Martinů. Ta hudba byla kdysi ve Spojených státech velmi oblíbená. Martinů tam strávil deset let, měl spoustu důležitých premiér. Hráli jsme také jeho Sinfoniettu “La Jolla”, kterou napsal v USA a která byla složena pro jeden festival v Kalifornii, kde jsme taky hráli. Chtěl jsem tedy konkrétně tuto věc přivést zpátky. Skladba Thunderbolt P-47 byla rovněž americká skladba. Měl jsem dva americké Martinů, protože jsem chtěl ukázat most mezi těmito díly… a potom samozřejmě Janáčka a jeho Glagolskou mši. To byla velmi důležitá příležitost. Hráli jsme ji na Michiganské univerzitě, která má velmi působivý koncertní sál. Jezdí tam všechny významné orchestry. Byli jsme součástí velmi dobrého programu a jejich sbor byl vynikající, takže to byl velmi pěkný zážitek. A na několika místech jsme hráli Tarase Bulbu, což je skladba, která je svým způsobem slavná, ale spousta lidí ji nikdy neslyšela. Chtěl jsem představit českou hudbu a nechtěl jsem dělat jen Devátou symfonii. Udělalo mi obrovskou radost, když v Kalifornii hostitel požádal konkrétně o Šestou symfonii. Myslím, že to bylo skvělé a byli jsme nadšení, že ji můžeme zahrát.

Už jste se o tom tak trochu zmiňoval, ale co bylo klíčem při výběru skladeb? Měl jste při výběru většinou volnou ruku, anebo tam byly i nějaké požadavky ze strany organizátorů?

Rozumělo se samo sebou, že přivezeme českou hudbu, takže jsem se pokoušel vyvážit své vlastní představy s jejich potřebami. Někde po nás chtěli, abychom uvedli Devátou symfonii, a tak jsme ji zahráli, ale přidal jsem jim k tomu ještě „La Jollu“ (smích). Chci, aby publikum okusilo nové věci, ale rád mu dám příležitost poslechnout si skladby, které už zná a má je rádo. To bylo součástí celkové představy, ale pro mě osobně bylo důležité, abychom ve svém programu přivezli českou hudbu, a opravdu jsme ji většinou hráli.

Jak jste vybírali, co se bude hrát na tom či kterém koncertě? Vždyť skladby se koncert od koncertu lišily.

To bylo součástí jednání. Nabídl jsem třeba tři programy a hostitelé řekli: “Ano, ale mohli bychom tam mít…” (smích). A od toho se pak odvíjelo vše další.

A když jste se pak vrátili do Brna a měli jste koncert, který byl tím turné inspirovaný, jak jste vybírali, co budete hrát?

Zde sehrály roli praktické záležitosti. Když jsme se vrátili domů, chtěl jsem dát orchestru trochu volna, protože ho potřeboval. Také jsem nechtěl, aby se orchestr musel učit na koncert úplně nový program, aby hudebníci ten repertoár dokázali zahrát po jedné rychlé zahřívací zkoušce. Přidali jsme tam ale také nové skladby: uvedli jsme Houslový koncert od amerického skladatele Williama Bolcoma, kterého jsme hráli v jeho domovském městě. To byla nová věc. Koncert musíte připravit tak, aby to bylo náročné, ale ne stresující.

Který večer se vám z dramaturgického hlediska nejvíc líbil a proč?

Pro mě to byl koncert v Carnegie Hall. Jednalo se o příležitost uvést dvě česká mistrovská díla, která by publikum jinak neslyšelo, v kombinaci s newyorskou premiérou významné americké skladby. A na Michiganské univerzitě jsme hráli Glagolskou mši, to bylo také skvělé a velmi zajímavé.

Předchozí americké turné proběhlo přesně před padesáti lety – byly tam nějaké paralely, anebo jste se chtěli vydat úplně jinou cestou?

Ani ne, to už bylo hodně dávno… Sice bylo krásné, že jsme o této historii věděli, ale soustředili jsme se na to, co budeme dělat teď.

Turné před padesáti lety bylo sestaveno poměrně tradičně – ve srovnání s tím, co jste ještě v zimě ve Státech představili...

Pokud se podíváte na programy, s nimiž jezdí do USA jiné české orchestry, zjistíte, že i ony jsou mnohem tradičnější. Filharmonie Brno je orchestr jiného druhu. Máme rádi mistrovská díla, hrajeme je, děláme je krásně. Myslím si však, že je důležité, abychom před publikum i před sebe stavěli také určitou výzvu. Byl jsem na naše programy opravdu pyšný a taky jsem byl hrdý na to, že byly komerčně úspěšné. Často vám totiž říkají „Ne, tohle nemůžete dělat“, ale já říkám: Proč ne? Zkusme to.

Myslíte si, že průměrní návštěvníci koncertů jsou dnes mnohem více ochotní zakoušet věci, které neznají?

Někteří ano. Ale nemyslím si, že je možné hovořit o publiku v tomto smyslu – návštěvníky koncertů je dnes možné rozdělit na spoustu různých kategorií. Jednou z věcí, které se snažíme dělat, je postarat se o to, abychom měli co nabídnout. Myslím si, že když lidé přijdou na něco, co neznají, a líbí se jim to, umožňuje nám to pozvat je znovu na další skladby, které jsou pro ně možná neznámé.

davies_Dennis_Russell_foto_Majda_Slamova_01

Jak jste trávil svůj volný čas? Měl jste příležitost s někým se potkat?

Měl, protože moje sestra s rodinou a moje neteře a synovci žijí jen kousek od Ann Arbor v Michiganu, takže jsem se s nimi se všemi viděl. Můj bratr žije v Kalifornii, kde jsme měli tři koncerty, takže jsem strávil jeden večer u něho doma. A potom mám samozřejmě spoustu přátel v New Yorku. A také z Toleda ve státě Ohio, kde jsem vyrůstal, je to jen kousek cesty do Ann Arbor v Michiganu. I tam jsem měl spoustu přátel. Z osobního hlediska to byl tedy moc krásný zážitek.

Plánujete něco, čím byste tento „výlet“ v budoucnosti překonal? Rýsuje se něco na obzoru?

Uvažujeme o dalším turné, ale jak říkáte, přípravy zaberou nejméně tři roky. A potom je zde odpovědnost, že když odjíždíte, musíte to udělat v době, kdy vám nezůstane město bez orchestru. Musíte tedy pořádně promyslet, v kterou chvíli si můžete dovolit zmizet. Turné nesmí trvat příliš dlouho. Je nutné vše vymyslet tak, abyste byli na místech, která dávají z ekonomického hlediska smysl, a současně abyste byli k dispozici zrovna v den, kdy to potřebujete. „Potřebuju úterý na východním pobřeží“ – to se lehko řekne, ale není to nic snadného. (smích) Je to skutečný hlavolam.

A jaká by byla cílová země? Znovu USA?

Určitě bychom se tam chtěli vrátit, protože na úspěchu je třeba stavět. Takže o tom přinejmenším silně uvažujeme.

Také přichází nová sezóna, chtěl byste k ní něco říct? Máte nějaký oblíbený program?

To je, jako byste si měli vybrat své oblíbené dítě. Není to nic jednoduchého, jsou zde ale jisté velmi výrazné skladby. Druhá symfonie Gustava Mahlera, kterou budeme hrát přímo na Rheingau Musik Festivalu. To bude velká událost, na kterou se moc těšíme. A potom jsou zde některé programy inspirované mým drahým přítelem Skrowaczewským, který by se letos dožil sta let. Byl to velký brucknerovský dirigent, a proto hrajeme také Brucknerovu Šestou symfonii. Připravili jsme rovněž španělský tematický večer se skladateli ze Španělska a skladateli inspirovanými Španělskem, takže se tam Strauss a Ravel potkávají s Boccherinim atd. Ale program, na který se těším nejvíc, přijde na řadu koncem sezóny v Besedním domě. Bude to Haydnova Symfonie č. 83 g moll a Šostakovičova symfonie č. 14, což je skvělá, skvělá skladba pro komorní orchestr. Je to velmi, velmi působivé. Jsem moc rád, že to budeme dělat zde v Besedním domě, pro který je to ideální.

A pokud jde o Rok české hudby? Bylo těžké najít vhodné skladby?

Ne, mít dobré nápady není nic těžkého. (smích) Víte, už když jsem sem přišel, zdůrazňoval jsem, že budeme hrát všechny Dvořákovy symfonie. A v tomto trendu pokračujeme. A pokud jde o program na prvního ledna, tedy zahájení Roku české hudby, tak z toho mám velkou radost, protože hrajeme Dvořákovu Americkou suitu, k níž jsme přidali nádhernou suitu z Gershwinovy opery Porgy a Bess v aranžmá Mortona Goulda, od něhož hrajeme také Tap Dance Concerto. (smích) Budeme hrát taky Jana Nováka, Antonína Rejchu, Ervína Schulhoffa a další. Budou tam tedy vynikající čeští skladatelé a nejen ti obvyklí.

A to se dokonale shoduje s celkovou dramaturgií Filharmonie Brno, že?

Přesně tak, Brno je velmi stimulující město. Je zde spousta nových zajímavých věcí a ze zdejšího publika jsem nadšený. Lidé se zajímají o kulturu, a tak se na ty věci chodí podívat. Což je opravdu skvělé.

To jsou opravdu krásná slova! Moc děkuji za rozhovor a za váš čas!

Foto Majda Slámová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Premiérou inscenace Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně o víkendu začalo už čtrnácté Léto na Biskupském dvoře. V seriálu produkcí Městského divadla Brno (MdB) přibyla atypická hudební inscenace s bláznivě překombinovaným příběhem, jehož díry naštěstí zaceluje muzika: klasická i její svérázné aranže.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více

Letos v únoru se Filharmonie Brno vydala na nesmírně úspěšné americké turné; na programu měla výběr základních českých klasiků a současnou americkou hudbu. Orchestr vystoupil v legendární Carnegie Hall, v Ann Arbor, poté následovaly tři koncerty v Kalifornii a dále v Kansas City a v texaském Lubbocku. Na koncertech se představili někteří z vůdčích sólistů dnešní doby, jmenovitě Angélique KidjoLaurie Anderson a Christian Schmitt. To vše se odehrálo pod taktovkou šéfdirigenta a uměleckého ředitele Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. Strávil jsem s ním několik fascinujících minut, během nichž mi o tomto velkém mezinárodním úspěchu vyprávěl.  více

Původně mělo jít o dvojalbum, na kterém Druhá tráva pracovala s britským producentem Eddiem Stevensem a které mělo přinést převzaté i autorské skladby. Vinou epidemie covidu vznikly obě části odděleně: Díl první vyšel v roce 2020 a obsahoval především coververze. Díl druhý se na trhu objevil v roce 2022 a převažují na něm skladby původní. Osoba producenta, jinak špičkového odborníka na indiepop a elektronickou hudbu, je u obou částí stejná. Přístup a způsob nahrávání se však liší a to, co kapela se Stevensem na prvním albu pouze naznačila, na „dvojce“ vyzrálo do intenzivnějších barev, zvuků a vůní.  více

Oslavy stopadesátí let brněnského Besedního domu, které se konají nejen v jeho prostorách, vynikají zajímavou dramaturgií. Ta dokáže posluchače přenést do počátků existence tohoto koncertního prostoru. Dva koncerty, které se odehrály 4. a 5. května, nesly název Janáček a Horňácká muzika. Já jsem se zúčastnila toho prvního a šlo o skutečně povedený zážitek, který mi Filharmonie Brna a Horňácká muzika Petra Mičky připravila. Páteční reprízu koncertu přenášela Česká televize. Oba večery byly vyprodané a do prodeje se dokonce přidávaly vstupenky na stání.  více

Sídlo Filharmonie Brno a jedna z nejdůležitějších historických i kulturních dominant Brna – tedy Besední dům – letos slaví 150. roků od svého vzniku. Přesně 3. dubnu 1873, kdy byla slavnostně otevřena dvorana (velký sál) budovy od architekta Theophila von Hansena, autora mj. proslulého vídeňského Musikvereinu, se tento honosný objekt stal středobodem brněnské kultury a zdejšího osobitého uměleckého života. O půldruhého století později – v pondělí 1. května 2023 – zahájila odpolední sešlost a následný koncert s podtitulem Když Smetana v Brně poprvé hrál… sérii koncertů, které vzdají hold jedinečným milníkům v kulturní historii města.  více

Písničkářka Martina Trchová, držitelka Anděla za album Holobyt, nedávno rozpustila svou kapelu a nově vystupuje především jako sólistka. Pomalu pracuje na novém albu a věnuje se také výtvarnému umění. Brzy vyjde její nová kniha s názvem Babi a také se bude konat další ročník festiválku, který pořádá v brněnské čtvrti Obřany.  více

Slyšet a vnímat hudbu v nejrůznějších interaktivních paralelách bylo možné na koncertě Brno Contemporary Orchestra v čele se svým dirigentem Pavlem Šnajdrem, který se odehrál v pondělí v brněnském vědeckém zábavném centru Vida. Večer věnovaný zvuku a interakcím ve vědě nezůstal pouze u pokusů na stanovištích, ale přetavil vědu do uměleckého hudebního zážitku, který byl také propojen s tlumočením do znakového jazyka v podání Hands Dancevíce

Na velké Hudební scéně Městského divadla Brno se včera odehrála česká premiéra broadwayského muzikálu Velká ryba (Big Fish). Druhé obsazení velké a technicky náročné produkce se odehraje dnes. Dílo scenáristy Johna Augusta vypráví příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o světě fantazie, lásky a magie. Hudbu složil Andrew Lippa, autor muzikálu Adamsova rodina. Muzikál vychází ze stejnojmenné prózy Daniela Wallise s podtitulem Román mytických rozměrů a z oceňovaného filmu Tima Burtona. Na newyorskou Broadway se muzikál poprvé dostal před deseti lety, a ještě o deset let dříve vznikl vzpomínaný film slavného režiséra.  více

Ze spolupráce hudebního souboru Ensemble Opera Diversa a houslového virtuóze Milana Paľy vznikla již celá řada nahrávek i nezapomenutelných hudebních večerů. Na loňský komorní diptych světových premiér pro sólové housle od Adriána Demoče a Jany Kmiťové navázal v pondělí 17. dubna v sále Místodržitelského paláce v Brně další koncert s celovečerní sólovou kompozicí. Také Dandelion (Pampeliška) kanadsko-americké skladatelky Lindy Catlin Smith zazněl v sídle Moravské galerie v Brně ve světové premiéře. Dílo navíc vzniklo speciálně z podnětu Milana Paľy.  více

Už sedmým koncertem pokračoval Velikonoční festival duchovní hudby, který se takto překlenul do poslední třetiny. Včerejší večer se uskutečnil v Českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského (známý také pod názvem Červený kostel). Pro jubilejní 30. ročník festivalu vznikly dvě skladby. První od Slavomíra Hořínky diváci slyšeli zkraje minulého týdne. Druhou premiérovanou kompozici s názvem Mysterium paschale od brněnského skladatele a varhaníka Františka Fialy představil recenzovaný koncert nazvaný veršem Zajásejte již, zástupy. Velikonoční oratorium v sobě skrývá rafinovanost v podobě práce s prostorem chrámu, kombinování české a latinské verze zhudebněných textů a vložených recitací.  více

O jubilejním 20. ročníku hudebního cyklu Barbara Maria Willi uvádí…, také o historicky poučené interpretaci a dalších plánech jsem na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění hovořil s děkankou Hudební fakulty JAMU, dramaturgyní, pedagožkou, popularizátorkou klasické hudby, cembalistkou, varhanicí a specialistkou na kladívkový klavír Barbarou Marií Willi. O tom, jak nabitý program tato žena má, vypovídá nejlépe fakt, že těsně před začátkem našeho povídání aktivně vyučovala zahraničního studenta.  více

Velikonoční festival duchovní hudby možná nejvýrazněji reflektuje svátky ze svého názvu v tzv. tenebrae (temných hodinkách). Jedná se o tři večery od Škaredé středy po Velký pátek, během nichž posluchači mají možnost si vyslechnout rozmanitá zhudebnění lamentací (nářků) z knihy Pláč nebo také responzorií věnovaných Kristovu utrpení. Ke zpěvům původně náležely obřady, ze kterých se při koncertech zachovává symbolické zhasínání svící.  více

Zpěváka, herce, scenáristu Ondřeje Havelku brněnské publikum dobře zná i v roli režiséra. V opeře Národního divadla Brno vytvořil inscenace na díla Bedřicha Smetany (2006), Giacoma Pucciniho (2008) nebo Johanna Strausse mladšího (2010). V této sezóně se do Brna opět navrací s letošní druhou operní premiérou Falstaff od Giuseppe Verdiho. Uskutečnila se 5. dubna 2023 za účasti režiséra.  více

Protnutí staré a nové hudby přinesl třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál 4. dubna v brněnském kostele sv. Janů. Večer s podtitulem Hlásám milost patřil komornímu orchestru L´Armonia Terrena fungujícího pod vedením kmenového dirigenta Zdeňka Klaudy. Basového partu v jediné vokálně-instrumentální skladbě se ujal sólista Jan Martiník. Koncert z hlediska dramaturgie byl nápaditě orámovaný dílem Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) v instrumentačně novodobém hávu.  více

Nejčtenější

Kritika

Premiérou inscenace Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně o víkendu začalo už čtrnácté Léto na Biskupském dvoře. V seriálu produkcí Městského divadla Brno (MdB) přibyla atypická hudební inscenace s bláznivě překombinovaným příběhem, jehož díry naštěstí zaceluje muzika: klasická i její svérázné aranže.  více