Filip Habrman: Pozvat Gorana Bregoviče do Janáčkova divadla byla výzva

Filip Habrman: Pozvat Gorana Bregoviče do Janáčkova divadla byla výzva

Hana a Petr Ulrychovi, Tata Bojs, izraelská zpěvačka Noa nebo jazzová hvězda Patricia Barber. To jsou někteří z interpretů, které na počátku roku 2017 na svých prknech přivítá Národní divadlo Brno. O koncertech v Mahenově a v Janáčkově divadle hovoříme s jejich dramaturgem Filipem Habrmanem.

Už tři roky máte na starosti dramaturgii a organizaci koncertů v Mahenově a v Janáčkově divadle. Jak se tato koncertní řada „neklasické“ hudby osvědčila?

Můj pocit je, že se to vyvíjí. Když jsme před třemi lety začínali, byl to jen takový pokus. Konkurence v Brně je velká, koncertů je spousta. Ale říkali jsme si, že když dáme dohromady dobrou dramaturgii, mohlo by to mít úspěch, protože Národní divadlo – a teď myslím hlavně Mahenovu činohru – je přece jen specifický prostor. Naše koncerty se v Brně postupně dostávají do povědomí a lidé je navštěvují. Věřím tedy, že i následující sezóny budou natolik úspěšné jako ty předcházející. Kdybych měl tedy shrnout jedním slovem, jak se nám zatím daří, použil bych slovo „pokrok“. Snažíme se pro skupiny vytvářet přátelské prostředí a ony se k nám rády vracejí. Ten prostor je uhrane a jeho akustika je natolik dobrá, že rádi vystoupí znovu a připraví pro Mahenovu činohru i nějaký specifický koncert.

Na který z těch koncertů, které už proběhly, vzpomínáte nejintenzivněji?

Všechny byly velmi intenzivní, ale musím zmínit především koncert Gorana Bregoviče, který pro mne byl jako z říše snů. Dále bych ze zahraničních umělců jmenoval Paris Combo a Emira Kusturicu. To byly takové tři dosavadní pilíře. Z českých interpretů to byla Radůza, vracejí se k nám Hana a Petr Ulrychovi, Ondřej Havelka s Melody Makers, Jarek Nohavica, Vlasta Redl… Těch jmen je řada. Z aktuální sezóny jsem měl velmi dobrý pocit z Jiřího Suchého a Jitky Molavcové. Co pan Suchý ve svých 85 letech za dvě hodiny předvedl, to byl opravdu velký zážitek.

habrman_rozhovor_foto_J-Slama_02Jaké máte hranice při vytváření dramaturgie koncertů? Kam až se dá v divadle jít? Například zmíněný Goran Bregović – to je dost velký nářez, hudba rytmická a rychlá. Měl jste pochybnosti, jestli se do noblesního prostoru divadla hodí?

Pochybnosti jsou tam vždycky, ale je to zároveň výzva. Snažíme se zvát především akustičtější kapely, protože ty se do prostoru Mahenovy činohry hodí nejvíc. Ale výzva v podobě Gorana Bregoviče byla natolik velká, že jsme to zkusili. Ohlasy byly rozporuplné. Lidé si na jedné straně chtěli zaskákat, zatančit, jít blíž k pódiu, což v Janáčkově divadle možné nebylo. Ale Bregović sám zmínil, že atmosféra, kterou v Brně zažil, jej natolik uhranula, že by se rád vrátil. I pro něj to tedy bylo něco nového. Lidé při koncertě seděli, ale aplaus byl tak nadšený, že došlo asi na pětadvacet minut přídavků, což u něj nebývá zvykem.

Že prostředí koncert ovlivňuje přímo i nepřímo, je jasná věc. Přizpůsobují umělci svůj repertoár divadlu? Nebo mají od vás přímo zadání, aby jej přizpůsobili?

Zadání jim přímo nedávám, ale chci předem vidět playlist a zpravidla jsme domluveni, že koncert bude akustický nebo že bude součástí nějakého zvláštního turné, mám-li mluvit o českých interpretech. Oni dobře vědí, do jakého prostředí jdou, jaká je tam akustika a co od nich my i diváci čekáme. Umělci sami volí tedy skladby tak, aby to Mahenovo divadlo zvládlo. Nářez typu Gorana Bregoviče si opravdu můžeme dovolit jen výjimečně.

Podle čeho se rozhodujete, zda daný interpret vystoupí v Mahenově, nebo Janáčkově divadle? Berete v potaz jen velikost sálu, nebo i jiná kritéria?

Zahraniční interprety se snažíme uvádět v Janáčkově divadle, které má skutečně větší kapacitu. Ale mne osobně víc přitahuje Mahenovo divadlo. Nebylo dříve zvykem pořádat tam koncerty. Navíc harmonogram je tam v rámci činohry doslova našlápnutý. Ale jeden nebo dva dny v měsíci se pro koncerty dají vyšetřit a Mahenovo divadlo je opravdu výjimečné. Akustika je tam lepší než v Janáčkově divadle.

Navštěvují koncerty především Brňané, nebo i mimobrněnští návštěvníci?

Díky předprodejům máme určité statistiky a z nich víme, že většina našich návštěvníků pochází přímo z Brna. Rádi bychom oslovili i mimobrněnské, ale koncerty se většinou konají v neděli večer. Kdyby to byl pátek nebo sobota, asi by spektrum diváků bylo širší.

Z českých interpretů se v Mahenově divadle představí 29. ledna Nezmaři se symfonickým doprovodem a 5. února Tata Bojs v akustickém programu. Pojďme si však představit dvě velké zahraniční hvězdy – v obou případech jde o zpěvačky –, které se na začátku roku 2017 na prknech Národního divadla Brno představí. První z nich bude 6. února v Janáčkově divadle izraelská zpěvačka Noa…

Ano, Noa je židovská zpěvačka s jemenskými kořeny. V zahraničí je nesmírné známá, ale v Česku zatím vystoupila jen jednou, v roce 2008 na Colours of Ostrava. Toto bude tedy její první samostatný koncert a ona sama naši republiku vnímá jako místo, kde ještě nebyla. Takže to bude takový křest ohněm. Její hudba je naprosto skvostná. Sting, s nímž spolupracuje, rád zdůrazňuje, že jen málo zpěvaček má takové hlasové rozpětí jako ona. Noa ve své tvorbě propojuje palestinský a izraelský svět, věnuje se mimokulturním záležitostem, vystupuje s palestinskými interprety. V Izraeli ji považují za jednu z největších tamních zpěvaček a například italská televize si ji přímo vyžádala, aby zazpívala na pohřbu Jana Pavla II. Její hudba jde napříč jazzem, blues i popem.

habrman_rozhovor_foto_J-Slama_03Jak jste se k Noe dostal? Proč jste se rozhodl pozvat právě ji?

Doporučil mi ji Goran Bregović, kde jsme spolu hovořili po jeho koncertě. Rok a půl jsme přemýšleli, zda jme schopni ji do Brna pozvat a jestli na ni tady vůbec přijde dost lidí. Ale myslím, že má smysl riskovat.

Co od ní můžeme čekat?

Koncert by měl přinést průřez její dosavadní tvorbou. Chceme vyzkoušet, jaká bude návštěvnost, a v dalších letech ji případně pozveme znovu a nabídneme diváků něco méně tradičního. Noa si například výslovně přeje, aby na její koncert přišli mladí a věřící lidé, ať jsou jakéhokoli vyznání. Její koncert by měl být takovým souzněním prostřednictvím hudby.

O dva měsíce později, 3. dubna, se v Mahenově divadle představí další zajímavá žena…

Bude to jazzová a bluesová zpěvačka, autorka a pianistka Patricia Barber, v oblasti jazzu velmi známé jméno. Je to vlastně poprvé, kdy přímo Národní divadlo pozvalo jazzového hudebníka světové úrovně. Je to pro nás opět velká výzva a já věřím, že i tento koncert nás povzbudí do dalších měsíců.

V Janáčkově divadle se už některá velká jazzová jména objevila, i když tyto koncerty nepořádalo přímo Národní divadlo Brno. Proč je ve vašem případě první vlaštovkou právě Patricia Barber?

Já jsem její velký fanoušek. Dva roky jsem se s ní pokoušel osobně domluvit na podmínkách koncertu, až se nám to podařilo. Nepředpokládám, že bychom od letošního roku pravidelně pořádali koncerty jazzových hvězd z Ameriky. Na to máme v Brně JazzFest a my bychom mu neradi konkurovali. Ale Patricia Barber je moje osobní splněné přání, poslouchám ji od svého mládí. Plní se mi tak další můj sen.

Kdo další v této sezóně ještě v Mahenově divadle vystoupí?

Budou 5. března Hana a Petr Ulrychovi, kteří u nás vystupují každý rok. A potom ještě Ondřej Havelka a Melody Makers, které zveme dvakrát ročně. Z méně tradičních jmen to bude skupina Wohnout, která se představí 18. března s akustickým programem.

Říkáte, že pozvat Patriciu Barber byl váš sen. Máte takových snů víc?

Snů je spousta, ale jsme limitováni kapacitou. Navíc chceme Národní divadlo otevřít lidem tak, aby mohl přijít opravdu každý. Tím pádem nemůžeme velkým hvězdám nabízet adekvátní honoráře. Nemůžeme si tedy dovolit pozvat kteréhokoli interpreta. Snažíme se, aby vstupné nebylo předražené. Ale mohu slíbit, že i v sezóně 2017/18 se objeví některá velmi zajímavá jména.

Filip Habrman/ foto Jiří Sláma

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Nejčtenější

Kritika

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více