Filip Habrman: Pozvat Gorana Bregoviče do Janáčkova divadla byla výzva

Filip Habrman: Pozvat Gorana Bregoviče do Janáčkova divadla byla výzva

Hana a Petr Ulrychovi, Tata Bojs, izraelská zpěvačka Noa nebo jazzová hvězda Patricia Barber. To jsou někteří z interpretů, které na počátku roku 2017 na svých prknech přivítá Národní divadlo Brno. O koncertech v Mahenově a v Janáčkově divadle hovoříme s jejich dramaturgem Filipem Habrmanem.

Už tři roky máte na starosti dramaturgii a organizaci koncertů v Mahenově a v Janáčkově divadle. Jak se tato koncertní řada „neklasické“ hudby osvědčila?

Můj pocit je, že se to vyvíjí. Když jsme před třemi lety začínali, byl to jen takový pokus. Konkurence v Brně je velká, koncertů je spousta. Ale říkali jsme si, že když dáme dohromady dobrou dramaturgii, mohlo by to mít úspěch, protože Národní divadlo – a teď myslím hlavně Mahenovu činohru – je přece jen specifický prostor. Naše koncerty se v Brně postupně dostávají do povědomí a lidé je navštěvují. Věřím tedy, že i následující sezóny budou natolik úspěšné jako ty předcházející. Kdybych měl tedy shrnout jedním slovem, jak se nám zatím daří, použil bych slovo „pokrok“. Snažíme se pro skupiny vytvářet přátelské prostředí a ony se k nám rády vracejí. Ten prostor je uhrane a jeho akustika je natolik dobrá, že rádi vystoupí znovu a připraví pro Mahenovu činohru i nějaký specifický koncert.

Na který z těch koncertů, které už proběhly, vzpomínáte nejintenzivněji?

Všechny byly velmi intenzivní, ale musím zmínit především koncert Gorana Bregoviče, který pro mne byl jako z říše snů. Dále bych ze zahraničních umělců jmenoval Paris Combo a Emira Kusturicu. To byly takové tři dosavadní pilíře. Z českých interpretů to byla Radůza, vracejí se k nám Hana a Petr Ulrychovi, Ondřej Havelka s Melody Makers, Jarek Nohavica, Vlasta Redl… Těch jmen je řada. Z aktuální sezóny jsem měl velmi dobrý pocit z Jiřího Suchého a Jitky Molavcové. Co pan Suchý ve svých 85 letech za dvě hodiny předvedl, to byl opravdu velký zážitek.

habrman_rozhovor_foto_J-Slama_02Jaké máte hranice při vytváření dramaturgie koncertů? Kam až se dá v divadle jít? Například zmíněný Goran Bregović – to je dost velký nářez, hudba rytmická a rychlá. Měl jste pochybnosti, jestli se do noblesního prostoru divadla hodí?

Pochybnosti jsou tam vždycky, ale je to zároveň výzva. Snažíme se zvát především akustičtější kapely, protože ty se do prostoru Mahenovy činohry hodí nejvíc. Ale výzva v podobě Gorana Bregoviče byla natolik velká, že jsme to zkusili. Ohlasy byly rozporuplné. Lidé si na jedné straně chtěli zaskákat, zatančit, jít blíž k pódiu, což v Janáčkově divadle možné nebylo. Ale Bregović sám zmínil, že atmosféra, kterou v Brně zažil, jej natolik uhranula, že by se rád vrátil. I pro něj to tedy bylo něco nového. Lidé při koncertě seděli, ale aplaus byl tak nadšený, že došlo asi na pětadvacet minut přídavků, což u něj nebývá zvykem.

Že prostředí koncert ovlivňuje přímo i nepřímo, je jasná věc. Přizpůsobují umělci svůj repertoár divadlu? Nebo mají od vás přímo zadání, aby jej přizpůsobili?

Zadání jim přímo nedávám, ale chci předem vidět playlist a zpravidla jsme domluveni, že koncert bude akustický nebo že bude součástí nějakého zvláštního turné, mám-li mluvit o českých interpretech. Oni dobře vědí, do jakého prostředí jdou, jaká je tam akustika a co od nich my i diváci čekáme. Umělci sami volí tedy skladby tak, aby to Mahenovo divadlo zvládlo. Nářez typu Gorana Bregoviče si opravdu můžeme dovolit jen výjimečně.

Podle čeho se rozhodujete, zda daný interpret vystoupí v Mahenově, nebo Janáčkově divadle? Berete v potaz jen velikost sálu, nebo i jiná kritéria?

Zahraniční interprety se snažíme uvádět v Janáčkově divadle, které má skutečně větší kapacitu. Ale mne osobně víc přitahuje Mahenovo divadlo. Nebylo dříve zvykem pořádat tam koncerty. Navíc harmonogram je tam v rámci činohry doslova našlápnutý. Ale jeden nebo dva dny v měsíci se pro koncerty dají vyšetřit a Mahenovo divadlo je opravdu výjimečné. Akustika je tam lepší než v Janáčkově divadle.

Navštěvují koncerty především Brňané, nebo i mimobrněnští návštěvníci?

Díky předprodejům máme určité statistiky a z nich víme, že většina našich návštěvníků pochází přímo z Brna. Rádi bychom oslovili i mimobrněnské, ale koncerty se většinou konají v neděli večer. Kdyby to byl pátek nebo sobota, asi by spektrum diváků bylo širší.

Z českých interpretů se v Mahenově divadle představí 29. ledna Nezmaři se symfonickým doprovodem a 5. února Tata Bojs v akustickém programu. Pojďme si však představit dvě velké zahraniční hvězdy – v obou případech jde o zpěvačky –, které se na začátku roku 2017 na prknech Národního divadla Brno představí. První z nich bude 6. února v Janáčkově divadle izraelská zpěvačka Noa…

Ano, Noa je židovská zpěvačka s jemenskými kořeny. V zahraničí je nesmírné známá, ale v Česku zatím vystoupila jen jednou, v roce 2008 na Colours of Ostrava. Toto bude tedy její první samostatný koncert a ona sama naši republiku vnímá jako místo, kde ještě nebyla. Takže to bude takový křest ohněm. Její hudba je naprosto skvostná. Sting, s nímž spolupracuje, rád zdůrazňuje, že jen málo zpěvaček má takové hlasové rozpětí jako ona. Noa ve své tvorbě propojuje palestinský a izraelský svět, věnuje se mimokulturním záležitostem, vystupuje s palestinskými interprety. V Izraeli ji považují za jednu z největších tamních zpěvaček a například italská televize si ji přímo vyžádala, aby zazpívala na pohřbu Jana Pavla II. Její hudba jde napříč jazzem, blues i popem.

habrman_rozhovor_foto_J-Slama_03Jak jste se k Noe dostal? Proč jste se rozhodl pozvat právě ji?

Doporučil mi ji Goran Bregović, kde jsme spolu hovořili po jeho koncertě. Rok a půl jsme přemýšleli, zda jme schopni ji do Brna pozvat a jestli na ni tady vůbec přijde dost lidí. Ale myslím, že má smysl riskovat.

Co od ní můžeme čekat?

Koncert by měl přinést průřez její dosavadní tvorbou. Chceme vyzkoušet, jaká bude návštěvnost, a v dalších letech ji případně pozveme znovu a nabídneme diváků něco méně tradičního. Noa si například výslovně přeje, aby na její koncert přišli mladí a věřící lidé, ať jsou jakéhokoli vyznání. Její koncert by měl být takovým souzněním prostřednictvím hudby.

O dva měsíce později, 3. dubna, se v Mahenově divadle představí další zajímavá žena…

Bude to jazzová a bluesová zpěvačka, autorka a pianistka Patricia Barber, v oblasti jazzu velmi známé jméno. Je to vlastně poprvé, kdy přímo Národní divadlo pozvalo jazzového hudebníka světové úrovně. Je to pro nás opět velká výzva a já věřím, že i tento koncert nás povzbudí do dalších měsíců.

V Janáčkově divadle se už některá velká jazzová jména objevila, i když tyto koncerty nepořádalo přímo Národní divadlo Brno. Proč je ve vašem případě první vlaštovkou právě Patricia Barber?

Já jsem její velký fanoušek. Dva roky jsem se s ní pokoušel osobně domluvit na podmínkách koncertu, až se nám to podařilo. Nepředpokládám, že bychom od letošního roku pravidelně pořádali koncerty jazzových hvězd z Ameriky. Na to máme v Brně JazzFest a my bychom mu neradi konkurovali. Ale Patricia Barber je moje osobní splněné přání, poslouchám ji od svého mládí. Plní se mi tak další můj sen.

Kdo další v této sezóně ještě v Mahenově divadle vystoupí?

Budou 5. března Hana a Petr Ulrychovi, kteří u nás vystupují každý rok. A potom ještě Ondřej Havelka a Melody Makers, které zveme dvakrát ročně. Z méně tradičních jmen to bude skupina Wohnout, která se představí 18. března s akustickým programem.

Říkáte, že pozvat Patriciu Barber byl váš sen. Máte takových snů víc?

Snů je spousta, ale jsme limitováni kapacitou. Navíc chceme Národní divadlo otevřít lidem tak, aby mohl přijít opravdu každý. Tím pádem nemůžeme velkým hvězdám nabízet adekvátní honoráře. Nemůžeme si tedy dovolit pozvat kteréhokoli interpreta. Snažíme se, aby vstupné nebylo předražené. Ale mohu slíbit, že i v sezóně 2017/18 se objeví některá velmi zajímavá jména.

Filip Habrman/ foto Jiří Sláma

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více

Přívětivý malý amfiteátr na nádvoří radnice v Ivančicích se stal dějištěm jednoho z koncertů dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae. Tradiční hostitelské město festivalu s jeho letošním tématem La voce - Hlas nabídlo publiku unikátní srovnání Janáčkova kompozičního pojetí horňáckých písňových motivů uvedených ve sbírce Moravská lidová poezie v písních s autentickou interpretací tradiční horňácké lidové muziky.  více

Že je Iva Bittová technicky dokonalejší, všestrannější i výrazově zajímavější zpěvačka než letošní držitelka hned několika Andělů Lenny (nic proti ní), beru jako nezpochybnitelný fakt. Přesto nové album skupiny Čikori, dlouho očekávané, vycizelované a ještě barevnější, než si kdo troufal odhadovat, nezískalo žádnou výroční cenu, a dokonce se neobjevilo ani v žánrových nominacích. Příčiny jsou minimálně dvě. Jednak album At Home vyšlo na samém konci roku 2016, a tedy se nikoli de iure (tedy vzhledem k Andělům a jiným cenám), nýbrž de facto se jedná o desku roku 2017. Skupina ostatně jednu z jejích oficiálních veřejných prezentací naplánovala na červnový festival Respect do Prahy. Druhým důvodem je pak neuchopitelnost alba. Iva Bittová a Čikori sice nahráli posluchačsky překvapivě přístupnou nahrávku, která je však na žánrové ceny příliš nadžánrová a na ceny mainstreamové bohužel stále příliš alternativní (což není ovšem chyba muzikantů, ale hodnotitelů).    více

Rozmach dynamické a inspirativní moravské hudebně-folklorní tradice ve 20. století je spjat s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a s mnoha výraznými interprety z tradičních regionů. Před třemi lety začalo pražské vydavatelství Galén mapovat tuto vrstvu naší hudební kultury a dnes máme před sebou už reprezentativní soubor pěti titulů mapující 50. – 80. léta a připomínku řady legend, jako jsou Šebetovská, Severin, Šuláková, Luboš Holý a další.  více

Unikátní akce ZUŠ Open představí v úterý 30. května na tisícovku hudebních, tanečních, divadelních a výtvarných prezentací v 280 českých, moravských a slezských městech. Také Brno chystá na zítřek mimořádně bohatý program, jehož vrcholy bude společné pěvecké vystoupení dětí a Magdaleny Kožené na Moravském náměstí či slavnostní koncert festivalu Mozartovy děti v Besedním domě společně s Filharmonií Brno. Brněnská akce je součástí kandidatury města Brna do sítě kreativních měst UNESCO v oboru hudba.  více

Rossiniho předposlední opera Hrabě Ory byla ve své době značně nemravnou taškařicí. V nové brněnské inscenaci, dávané v historické budově Mahenova divadla, je to taškařice skutečně povedená. Za její režijní i výtvarnou podobou stojí Lenka Flory, která dala příběhu nejen potřebný vtip a spád, ale díky svému zázemí ve světě současného tance i nevšední pohyb.  více

Festival Beseda u Bigbítu (BuB) letos zažije rovné čtvrtstoletí a k půlkulatému výročí si letos nadělil malý warm-up v podobě koncertního večeru v Kabinetu múz nazvaného Beseda night. Letošní tasovskou přehlídku tak předznamenala a celý večer také uvedla šumpersko-brněnská formace Acute Dose. Loňský vítr přivála skupina Please the trees a skladatel a DJ Václav Čásenský aka Atrey.  více