Hana Bartošová: Mnoho varhan se u nás zrekonstruovalo, nejčastěji si je lidé chodí poslechnout do kostela

3. srpen 2021, 16:00
Hana Bartošová: Mnoho varhan se u nás zrekonstruovalo, nejčastěji si je lidé chodí poslechnout do kostela

Když se řekne varhany, lidé si pravděpodobně představí majestátní hudební nástroj stojící v kostele, a budou mít pravdu. Už menší část z nich si ale nástroj reálně poslechla. Jaká je varhanní kultura v České republice? Je o varhanní hudbu zájem? Máme pro tento nástroj dostatek hudebníků? A samotné nástroje, na něž se dá hrát? Ptal jsem se Hany Bartošové, přední české varhanice a aktivní propagátorky české hudby v zahraničí. Mimo to je organizátorkou Brněnského varhanního festivalu a také dramaturgyní dnes už tradičních a oblíbených Nekonečných varhan na Maratonu hudby Brno. Jak sama říká, “varhany poskytují mnoho barev a tónů, je to v podstatě orchestr. Každý varhaník ale musí být schopný zahrát něco od Bacha, ‘otce varhanní hudby’.”

Jak se člověk dostane k hraní na varhany? Podle mého názoru jde o poněkud atypický hudební nástroj, v porovnání s kytarou, klavírem nebo houslemi.

Začínala jsem na klavír, který se mi líbil. Jeden rok na střední škole jsem strávila na gymnáziu, ale cítila jsem, že to není pro mě. Přemýšlela jsem tedy, že bych se hudbě věnovala naplno a šla na konzervatoř. Táta mi radil, že mezi klavírem a varhanami se mám rozhodnout pro varhany, protože jsou zvukově pestřejší, je to v podstatě “orchestr”. Dělala jsem přijímačky na oba nástroje, ale definitivně jsem se rozhodla pro varhany. Navíc v roce rozhodování mě táta vzal i na koncerty pro tento nástroj, kde se mi začaly víc a víc líbit. Dodnes mu děkuji, že mě inspiroval a nasměroval k tomuto dobrému životnímu rozhodnutí.

Jak dlouho trvá naučit se na tento složitý nástroj hrát?

Záleží, do jaké míry. V základu je to podobné klavíru, takže pár písniček se člověk naučí poměrně rychle. U mě to bylo ale ještě studium na konzervatoři a dále na Janáčkově akademii múzických umění. Je k tomu také potřeba talent a koordinace pohybu - hrajeme rukama a nohama. Měla jsem šikovného studenta, který se později hlásil na řidiče autobusu. Vyprávěl mi, že byli lektoři překvapení, jak dokázal všechny pohyby spojit zcela bez problému. Dnes už dělá něco jiného. Je to vždy o individuální stránce, přístupu a nadšení. Já třeba obdivuji houslisty.

bartosova_hana_02Hana Bartošová a Alena Veselá

V několika rozhovorech jste říkala, že když jdete hrát na pro vás neznámé varhany, tak se s nimi musíte vždy dopředu seznámit, vyzkoušet jejich zvuk, rejstříky a podobně. Na který žánr hudby se varhany hodí? Osobně jsem slyšel pár “dnešních” písní v aranži na varhany a znělo to mnohdy velmi dobře.

Myslím, že to je právě výhoda “orchestru”. Můžete hrát téměř všechno, záleží na typu nástroje. Třeba pro historické varhany z 18. století se hodí nejvíce barokní hudba. Mají ale omezené rozsahy, člověk si na ně musí trochu zvyknout. Dnešní moderní nástroje jsou už připravené odehrát veškerou literaturu, můžete si navolit různé “barvy”, kterými dosáhnete orchestru například v daném muzikálu nebo jiném žánru. Taky si můžete připravit nástroj dopředu pomocí digitálního nastavení. Varhany nejsou mimo jiné jen o doprovázení mší v kostele. Mnoho církví je dnes svolných k pořádání koncertů v církevních místech za dodržení určitých podmínek a respektu.

Mám pocit, že v České republice jsou varhany nejčastěji právě v sakrálních stavbách. Mají varhaníci kde hrát?

Existují dva typy - v církevních budovách a v koncertních sálech. Co mohu za svou praxi říct já, tak lidé častěji chodí na varhany do kostela. V síních je to “suché”. Už jen když se zaměříte na samotné prostředí - kostel je architektonicky a výzdobou pestřejší. Návštěvníci mohou při poslechu obdivovat i krásu místa. Koncertní síně v jsou v tomto často chudší. Mnohokrát se stalo, že měli studenti své koncerty v kostele, pozvali na ně své příbuzné a kamarády a ti byli překvapení, jak je to vlastně super a že příště přijdou zase. Co se týče nástrojů, tak je jich u nás mnoho.

Jaký je stav českých varhan? Ubývá množství těchto nástrojů, kvůli případnému nedostatku zájmu o jejich správu?

Kdybych měla srovnávat s Německem nebo Rakouskem, tak jsme pozadu. V poslední době, asi v pěti letech, se ale u nás mnoho varhan postavilo, a především historických koncertních zrekonstruovalo. Dochází k návratu varhanní hudby do povědomí lidí. V Brně se před šesti lety postavily varhany v jezuitském kostele a jsou známé jako nejlepší varhany v České republice. V pražské katedrále sv. Víta se teď budují nové varhany. Je to určitá rivalita, přeci nebude Brno lepší jak Praha. Ale myslím, že to je dobře, nutí to lidi posouvat vpřed.

A má kdo hrát na varhany?

Určitě ano. Sice se čistě varhanictvím nelze asi uživit, spousta lidí učí na školách, hraje ve vícero kostelích, pracuje v médiích. Co se týče žáků a studentů, tak zájem pořád je. Byla jsem ale překvapená, že například v Americe takový zájem o hudbu a vzdělávání v oboru není.

O čem podle vás je Maraton hudby Brno?

Myslím, že kromě zajímavého programu je postaven i na osobní zkušenosti. Během posledního roku jsem si velmi uvědomila, že mě online svět nebaví. Poslouchat streamované koncerty není pro mě. Těším se, že se zase potkám s lidmi, zažiju osobní kontakt. Vždy potkám někoho, koho jsem rok neviděla, a pak přijede na Maraton třeba z Olomouce. “Co tu děláš?” “No já jedu na Pianoštafetu a na Nekonečné varhany, potom si chci projít Brno plné hudby…”.

Jaký je o program Nekonečných varhan zájem? 

Třeba loni byla návštěvnost velká, zhruba 200 lidí na každou z produkcí. Kostel byl poměrně plný. Spousta lidí přijela i právě kvůli novým varhanám, které vytvořil významný švýcarský varhanář světového jména Hermann Mathis. Slyší na to nejen Češi, ale i lidé ze zahraničí, máme tak na co lákat.

Jaká je vaše cesta k festivalu?

S Davidem Dittrichem, zakladatelem Maratonu, se známe mnoho let. V Brně pořádám Brněnský varhanní festival, který se časově blíží ke Concentu Moraviae, dalšímu Davidovému projektu. Postupně nás napadlo, jestli něco nezkusíme spolu. V té době ale začínal Maraton a zároveň se dostavěly varhany v jezuitském kostele. Tak mi navrhl, jestli bych na ně nezahrála. A poté jsme se dohodli, že bych měla na starost celou dramaturgii, protože varhanní prostředí znám velmi dobře a rozumím všem potřebným, i technickým, věcem.

Co chcete dramaturgií říct posluchačům?

Dříve jsme zvali různé české varhaníky, nadějné talenty i známé osobnosti. V posledních letech jsem chtěla pozvat i zahraniční hudebníky, pro určitou zajímavost a poznání něčeho nového, ale to se teď kvůli koronaviru poměrně ztížilo. Letos tedy zahraje mladý student Filip Šmerda. K tomu jsem vymyslela, že si brněnští hudebníci přizvou někoho blízkého. Například Petr Kolař proto pozval svou ženu varhanici Dagmar. Se mnou zahraje neteř Kamila Dubská. Návštěvníci se tak mohou těšit na čtyřruční a čtyřnožní hraní, což je zajímavá show. Snažila jsem se o určitou pikantnost. V závěru zahraje skvělá Kateřina Málková.

Chodí Brňané běžně na varhanní koncerty?

Když si vzpomenu na začátky Varhanního festivalu, okolo roku 2010, tak to bylo kruté. Postupně se to ale vylepšovalo, zlom nastal při dostavbě už zmíněných varhan u Jezuitů. Začalo se o tom hodně mluvit a psát, velmi se angažoval místní kněz. Vzal si jako cíl nové varhany a skutečně toho dosáhl, pomocí dotací, dalších finančních zdrojů a přátel ve svém okolí. Mimochodem to nebyla levná záležitost, varhany stály okolo pětatřiceti milionů. Dnes o publikum není nouze. Letos jsme ale kvůli covidu přesunuli Brněnský varhanní festival na září.

bartosova_hana_03_jezuitsky_kostelJezuitský kostel v Brně

Velmi cestujete různě po světě, často i do Ameriky. Vnímáte rozdíl mezi českým a zahraničním posluchačem?

Myslím, že se to moc neliší. Kdo má zájem, ten na koncert přijde. Mnoho lidí nechodí cíleně na daný program, jdou si jednoduše poslechnout varhany. Pokud se bavíme o Americe, tak pro ně jsem připravila speciálně jen český program. Máme pestrou nabídku a široký základ literatury. Velmi si cení Antonína Dvořáka, nejraději by nám ho “přebrali”. Ve Spillvillu, kde Dvořák nějakou část života strávil, ho velmi uctívají. U nás o tom lidé mnoho neví, ale v zahraničí je velmi ceněný. Podobné je to například s Petrem Ebenem. Vlastně obecně v zahraničí je o českou hudbu zájem, více či méně. Ale platí, že “správný” varhaník by měl umět zahrát Bacha, jinak to není varhaník. Proto ho máme každý v repertoáru, je základním pilířem varhanní hudby.

Je nějaké místo, kde se vám hraje nejlépe?

Jedno specifické místo nemám, ve většině míst jsem měla hezké zážitky a ráda na to vzpomínám. Povím ale jednu zajímavost - za roky praxe už jsem se naučila s sebou brát například svítilnu, protože mnohdy se ponořím do hudby, až si nevšimnu zavíračky. Najednou se “proberu z transu” a zjistím, že všude je zhaslé a jsem v celém kostele sama, aniž bych věděla, kde je nějaký vypínač na světlo. Jsou to občas zajímavá bludiště.

Komentáře

Reagovat
  • Vladimír Štreit

    10. srpen 2021, 11:19
    Milá paní Bartošová, zaujal mě Váš rozhovor a rád bych doplnil popis obtížnosti hry na varhany. Jistě, koordinovat ruce i nohy je obtížné, ale nezmiňujete nutnost ještě sledovat partituru, všechny ty noty a notičky a přenos těch správných informací na jednotlivé ruce a nohy. Sám hledám jednotlivá písmenka na klávesnici (počítače) a často se stává, že se netrefím. Proto k výborným varhaníkům vzhlížím s posvátnou úctou. Mějte se krásně a ať se Vám daří po všech stránkách. Vladimír Štret

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více