Hana Bartošová: Mnoho varhan se u nás zrekonstruovalo, nejčastěji si je lidé chodí poslechnout do kostela

3. srpen 2021, 16:00
Hana Bartošová: Mnoho varhan se u nás zrekonstruovalo, nejčastěji si je lidé chodí poslechnout do kostela

Když se řekne varhany, lidé si pravděpodobně představí majestátní hudební nástroj stojící v kostele, a budou mít pravdu. Už menší část z nich si ale nástroj reálně poslechla. Jaká je varhanní kultura v České republice? Je o varhanní hudbu zájem? Máme pro tento nástroj dostatek hudebníků? A samotné nástroje, na něž se dá hrát? Ptal jsem se Hany Bartošové, přední české varhanice a aktivní propagátorky české hudby v zahraničí. Mimo to je organizátorkou Brněnského varhanního festivalu a také dramaturgyní dnes už tradičních a oblíbených Nekonečných varhan na Maratonu hudby Brno. Jak sama říká, “varhany poskytují mnoho barev a tónů, je to v podstatě orchestr. Každý varhaník ale musí být schopný zahrát něco od Bacha, ‘otce varhanní hudby’.”

Jak se člověk dostane k hraní na varhany? Podle mého názoru jde o poněkud atypický hudební nástroj, v porovnání s kytarou, klavírem nebo houslemi.

Začínala jsem na klavír, který se mi líbil. Jeden rok na střední škole jsem strávila na gymnáziu, ale cítila jsem, že to není pro mě. Přemýšlela jsem tedy, že bych se hudbě věnovala naplno a šla na konzervatoř. Táta mi radil, že mezi klavírem a varhanami se mám rozhodnout pro varhany, protože jsou zvukově pestřejší, je to v podstatě “orchestr”. Dělala jsem přijímačky na oba nástroje, ale definitivně jsem se rozhodla pro varhany. Navíc v roce rozhodování mě táta vzal i na koncerty pro tento nástroj, kde se mi začaly víc a víc líbit. Dodnes mu děkuji, že mě inspiroval a nasměroval k tomuto dobrému životnímu rozhodnutí.

Jak dlouho trvá naučit se na tento složitý nástroj hrát?

Záleží, do jaké míry. V základu je to podobné klavíru, takže pár písniček se člověk naučí poměrně rychle. U mě to bylo ale ještě studium na konzervatoři a dále na Janáčkově akademii múzických umění. Je k tomu také potřeba talent a koordinace pohybu - hrajeme rukama a nohama. Měla jsem šikovného studenta, který se později hlásil na řidiče autobusu. Vyprávěl mi, že byli lektoři překvapení, jak dokázal všechny pohyby spojit zcela bez problému. Dnes už dělá něco jiného. Je to vždy o individuální stránce, přístupu a nadšení. Já třeba obdivuji houslisty.

bartosova_hana_02Hana Bartošová a Alena Veselá

V několika rozhovorech jste říkala, že když jdete hrát na pro vás neznámé varhany, tak se s nimi musíte vždy dopředu seznámit, vyzkoušet jejich zvuk, rejstříky a podobně. Na který žánr hudby se varhany hodí? Osobně jsem slyšel pár “dnešních” písní v aranži na varhany a znělo to mnohdy velmi dobře.

Myslím, že to je právě výhoda “orchestru”. Můžete hrát téměř všechno, záleží na typu nástroje. Třeba pro historické varhany z 18. století se hodí nejvíce barokní hudba. Mají ale omezené rozsahy, člověk si na ně musí trochu zvyknout. Dnešní moderní nástroje jsou už připravené odehrát veškerou literaturu, můžete si navolit různé “barvy”, kterými dosáhnete orchestru například v daném muzikálu nebo jiném žánru. Taky si můžete připravit nástroj dopředu pomocí digitálního nastavení. Varhany nejsou mimo jiné jen o doprovázení mší v kostele. Mnoho církví je dnes svolných k pořádání koncertů v církevních místech za dodržení určitých podmínek a respektu.

Mám pocit, že v České republice jsou varhany nejčastěji právě v sakrálních stavbách. Mají varhaníci kde hrát?

Existují dva typy - v církevních budovách a v koncertních sálech. Co mohu za svou praxi říct já, tak lidé častěji chodí na varhany do kostela. V síních je to “suché”. Už jen když se zaměříte na samotné prostředí - kostel je architektonicky a výzdobou pestřejší. Návštěvníci mohou při poslechu obdivovat i krásu místa. Koncertní síně v jsou v tomto často chudší. Mnohokrát se stalo, že měli studenti své koncerty v kostele, pozvali na ně své příbuzné a kamarády a ti byli překvapení, jak je to vlastně super a že příště přijdou zase. Co se týče nástrojů, tak je jich u nás mnoho.

Jaký je stav českých varhan? Ubývá množství těchto nástrojů, kvůli případnému nedostatku zájmu o jejich správu?

Kdybych měla srovnávat s Německem nebo Rakouskem, tak jsme pozadu. V poslední době, asi v pěti letech, se ale u nás mnoho varhan postavilo, a především historických koncertních zrekonstruovalo. Dochází k návratu varhanní hudby do povědomí lidí. V Brně se před šesti lety postavily varhany v jezuitském kostele a jsou známé jako nejlepší varhany v České republice. V pražské katedrále sv. Víta se teď budují nové varhany. Je to určitá rivalita, přeci nebude Brno lepší jak Praha. Ale myslím, že to je dobře, nutí to lidi posouvat vpřed.

A má kdo hrát na varhany?

Určitě ano. Sice se čistě varhanictvím nelze asi uživit, spousta lidí učí na školách, hraje ve vícero kostelích, pracuje v médiích. Co se týče žáků a studentů, tak zájem pořád je. Byla jsem ale překvapená, že například v Americe takový zájem o hudbu a vzdělávání v oboru není.

O čem podle vás je Maraton hudby Brno?

Myslím, že kromě zajímavého programu je postaven i na osobní zkušenosti. Během posledního roku jsem si velmi uvědomila, že mě online svět nebaví. Poslouchat streamované koncerty není pro mě. Těším se, že se zase potkám s lidmi, zažiju osobní kontakt. Vždy potkám někoho, koho jsem rok neviděla, a pak přijede na Maraton třeba z Olomouce. “Co tu děláš?” “No já jedu na Pianoštafetu a na Nekonečné varhany, potom si chci projít Brno plné hudby…”.

Jaký je o program Nekonečných varhan zájem? 

Třeba loni byla návštěvnost velká, zhruba 200 lidí na každou z produkcí. Kostel byl poměrně plný. Spousta lidí přijela i právě kvůli novým varhanám, které vytvořil významný švýcarský varhanář světového jména Hermann Mathis. Slyší na to nejen Češi, ale i lidé ze zahraničí, máme tak na co lákat.

Jaká je vaše cesta k festivalu?

S Davidem Dittrichem, zakladatelem Maratonu, se známe mnoho let. V Brně pořádám Brněnský varhanní festival, který se časově blíží ke Concentu Moraviae, dalšímu Davidovému projektu. Postupně nás napadlo, jestli něco nezkusíme spolu. V té době ale začínal Maraton a zároveň se dostavěly varhany v jezuitském kostele. Tak mi navrhl, jestli bych na ně nezahrála. A poté jsme se dohodli, že bych měla na starost celou dramaturgii, protože varhanní prostředí znám velmi dobře a rozumím všem potřebným, i technickým, věcem.

Co chcete dramaturgií říct posluchačům?

Dříve jsme zvali různé české varhaníky, nadějné talenty i známé osobnosti. V posledních letech jsem chtěla pozvat i zahraniční hudebníky, pro určitou zajímavost a poznání něčeho nového, ale to se teď kvůli koronaviru poměrně ztížilo. Letos tedy zahraje mladý student Filip Šmerda. K tomu jsem vymyslela, že si brněnští hudebníci přizvou někoho blízkého. Například Petr Kolař proto pozval svou ženu varhanici Dagmar. Se mnou zahraje neteř Kamila Dubská. Návštěvníci se tak mohou těšit na čtyřruční a čtyřnožní hraní, což je zajímavá show. Snažila jsem se o určitou pikantnost. V závěru zahraje skvělá Kateřina Málková.

Chodí Brňané běžně na varhanní koncerty?

Když si vzpomenu na začátky Varhanního festivalu, okolo roku 2010, tak to bylo kruté. Postupně se to ale vylepšovalo, zlom nastal při dostavbě už zmíněných varhan u Jezuitů. Začalo se o tom hodně mluvit a psát, velmi se angažoval místní kněz. Vzal si jako cíl nové varhany a skutečně toho dosáhl, pomocí dotací, dalších finančních zdrojů a přátel ve svém okolí. Mimochodem to nebyla levná záležitost, varhany stály okolo pětatřiceti milionů. Dnes o publikum není nouze. Letos jsme ale kvůli covidu přesunuli Brněnský varhanní festival na září.

bartosova_hana_03_jezuitsky_kostelJezuitský kostel v Brně

Velmi cestujete různě po světě, často i do Ameriky. Vnímáte rozdíl mezi českým a zahraničním posluchačem?

Myslím, že se to moc neliší. Kdo má zájem, ten na koncert přijde. Mnoho lidí nechodí cíleně na daný program, jdou si jednoduše poslechnout varhany. Pokud se bavíme o Americe, tak pro ně jsem připravila speciálně jen český program. Máme pestrou nabídku a široký základ literatury. Velmi si cení Antonína Dvořáka, nejraději by nám ho “přebrali”. Ve Spillvillu, kde Dvořák nějakou část života strávil, ho velmi uctívají. U nás o tom lidé mnoho neví, ale v zahraničí je velmi ceněný. Podobné je to například s Petrem Ebenem. Vlastně obecně v zahraničí je o českou hudbu zájem, více či méně. Ale platí, že “správný” varhaník by měl umět zahrát Bacha, jinak to není varhaník. Proto ho máme každý v repertoáru, je základním pilířem varhanní hudby.

Je nějaké místo, kde se vám hraje nejlépe?

Jedno specifické místo nemám, ve většině míst jsem měla hezké zážitky a ráda na to vzpomínám. Povím ale jednu zajímavost - za roky praxe už jsem se naučila s sebou brát například svítilnu, protože mnohdy se ponořím do hudby, až si nevšimnu zavíračky. Najednou se “proberu z transu” a zjistím, že všude je zhaslé a jsem v celém kostele sama, aniž bych věděla, kde je nějaký vypínač na světlo. Jsou to občas zajímavá bludiště.

Komentáře

Reagovat
  • Vladimír Štreit

    10. srpen 2021, 11:19
    Milá paní Bartošová, zaujal mě Váš rozhovor a rád bych doplnil popis obtížnosti hry na varhany. Jistě, koordinovat ruce i nohy je obtížné, ale nezmiňujete nutnost ještě sledovat partituru, všechny ty noty a notičky a přenos těch správných informací na jednotlivé ruce a nohy. Sám hledám jednotlivá písmenka na klávesnici (počítače) a často se stává, že se netrefím. Proto k výborným varhaníkům vzhlížím s posvátnou úctou. Mějte se krásně a ať se Vám daří po všech stránkách. Vladimír Štret

V polovině 20. let 20. století se začala psát historie jedné z nejsvéráznějších čtvrtí Brna. Ve vytěženém pískovcovém lomu se postupně usazovali dělníci z nedaleké cihelny. O pár let později už na tomto místě s výhledem na tehdy vznikající veletržní areál a Staré Brno bylo možné napočítat stovku domků. Čtvrť existuje dodnes a nese název Kamenná kolonie. V neděli 5. února se v Kamence, jak ji Brňané nazývají, konala už tradiční fašanková obchůzka.  více

Ještě koncem ledna byly v Galerii města Blanska zahájeny dvě výstavy. Obě částečně vychází z našich kořenů, ale i lidové kultury. Krojové veselí s cimbálovkou na nich však rozhodně nečekejte. Svá díla zde vystavuje Eva Juračková a David Severa. Absolvovala jsem první část doprovodného programu k výstavám, který se odehrál prvního února v prostorách galerie. V debatě na téma Folklor a ochrana přírody se zde s návštěvníky sešla ředitelka ekologické Nadace Veronica Helena Továrková.  více

Téměř po třiceti letech se na brněnské jeviště vrací opereta Veselá vdova maďarského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára. Inscenace režijního tandemu Magdalena Švecová a Martin Pacek měla premiéru 3. února v Janáčkově divadle.  více

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Na předvánočním koncertu kapely Musica Folklorica v klubu Stará pekárna nečekaně oznámil svůj odchod do důchodu vydavatel a zakladatel vydavatelství Indies Milan Páleš. Stalo se tak symbolicky při křtu posledního loňského folklorního počinu, který nese název Rok na Slovácku. Jaké jsou jeho plány v důchodovém režimu? A nezmizí folklor z edičního plánu tohoto prestižního vydavatelství?  více

Dvacet let spolupráce ve skupině Květy slavili nedávno Martin Kyšperský a Aleš Pilgr. Zatímco spoluhráči a nástroje kolem nich se během dvou dekád měnili, oni dva zůstávají konstantou jedné z nejzásadnějších kapel brněnské scény tohoto století. Jde ovšem o konstantu – řekněme – dynamickou –, protože oba protagonisté střídají různé nástroje a přístupy. Martin si od kytary odskakuje k dalším nástrojům a Aleš se z bubeníka stal kontrabasistou a od roku 2023 bude znovu bubeníkem. Tento kontext je pak důležitý i pro pochopení nového alba Duo, které natočili Kyšperský s Pilgrem jako – ano, duo.  více

Rumunská skupina Fanfare Ciocărlia, přezdívaná „nejrychlejší dechovka světa“, pochází z malé vesnice Zece Prajini, ležící na severovýchodním okraji Rumunska, u hranic s Moldavskem. Vznikla před čtvrtstoletím, v roce 1997. Skupina romských hudebníků s tubami, tenorovými rohy, trubkami a saxofony se tehdy rozhodla šířit balkánskou dechovou hudbu po světě. V rámci svého zdánlivě nekonečného turné přijela v létě 2022 také do Brna, kde vystoupila na festivalu Maraton Hudby. Koncert, který byl ozdobou festivalové Balkánské scény, si připomeneme v rozhovoru se saxofonistou Oprică Ivanceou. Z rumunštiny tlumočil a odpovědi spontánně doplňoval Henry Ernst, původně německý zvukař, který kapelu pro svět objevil a dodnes je jejím manažerem a také vydavatelem.  více

Saucējas je ženský vokální soubor z Lotyšska, který se věnuje lidovým písním z této pobaltské země. V repertoáru má mimo jiné písně pastýřské, pracovní, písně na oslavu dobré úrody, případně písně k jednotlivým ročním obdobím. V létě 2022 skupina vystoupila živě na festivalu Maraton Hudby v Brně a tam jsme s nimi také natočili rozhovor, který vám nyní nabízíme jako ohlédnutí za koncertním létem v Brně. Na naše otázky odpovídají členky souboru Vineta Romāne a Elīna Ellene.  více

O tom že fake news nejsou záležitostí pouze našeho století se mohli přesvědčit návštěvníci závěrečného koncertu letošního 19. ročníku cyklu Barbara Maria Willi uvádí... – v sále Konventu Milosrdných bratří 14. prosince s programem Renesanční fake news pro potěchu dneška aneb Lenguas Malas (zlé jazyky) vystoupil španělský vokální soubor Cantoría sestávající ze sopranistky Inés Alonso, altisty Oriola Guimery, tenoristy a uměleckého vedoucího souboru Jorgeho Losana a basisty Oriola Quintana. Vokální kvarteto je součástí prestižního mezinárodního projektu EEEMERGING+.  více

Třetí adventní pondělí 12. prosince vystřídal hudební klub Stará pekárna rock za folklor, když hostil kapelu Musica Folklorica, která zde pokřtila své další album s názvem Rok na Slovácku. Booklet představuje litografie Františka Pavlici, které jsou přiřazeny každému měsíci v roce a tvoří kalendář. Ten pak tematicky doplňují jednotlivé sady písní.  více

Masarykova univerzita v čele s rektorem Martinem Barešem každý rok pořádá adventní koncert, který se po tříleté odmlce uskutečnil ve středu 7. prosince v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Kromě domácího Pěveckého sboru Masarykovy univerzity se také představil VOX IUVENALIS, působící pod Vysokým učením technickým v Brně, a smíšený sbor Kantiléna. Všechna jmenovaná tělesa vystoupila pod vedením sbormistra Jana Ocetkavíce

Nejčtenější

Kritika

Téměř po třiceti letech se na brněnské jeviště vrací opereta Veselá vdova maďarského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára. Inscenace režijního tandemu Magdalena Švecová a Martin Pacek měla premiéru 3. února v Janáčkově divadle.  více