John Smith: Nejsem ambasador, jsem pokračovatel tradice

John Smith: Nejsem ambasador, jsem pokračovatel tradice

Hostem Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou bude v pondělí 30. července anglický písničkář John Smith. Pořadatelé o něm hovoří jako o „utajeném pokladu vytříbeného folkového písničkářství“ a vyzdvihují jeho loňské album Headlong s osobními vyznáními manželce Joanně. Se Smithem, kterého jeho kytarový idol a vzor John Renbourn označil za „budoucnost folku“, jsme hovořili telefonicky.

Původně jste hrál na kytaru a skládal instrumentální hudbu. Jak se to stalo, že jste začal psát a interpretovat vlastní písně?

Ano, na kytaru hraji už nějakých pětadvacet let. A dříve jsem opravdu hrál především vlastní instrumentální hudbu a také písně jiných autorů. To bylo někdy v letech 2003 a 2004. Jednou jsem ale napsal píseň, z které jsem měl opravdu dobrý pocit. Nejprve jsem si jen tak něco zpíval, a najednou jsem zjistil, že to dává smysl. Začal jsem tedy psát víc. Když jsem pak tyto skladby zařazoval do programu svých koncertů, lidé na ně reagovali, a já jsem si najednou uvědomil, že jsem písničkář. Od té doby mě mnohem víc zajímají písně než instrumentální skladby.

O čem nebo o kom píšete? O sobě? O lidech kolem sebe?

Spousta mých písní je o lidech, které potkávám nebo které znám. Většinou při psaní vycházím z vlastních zkušeností. Ale v některých mých písních se objevují i určité mystické prvky.

Považujete se v současné době víc za kytaristu, nebo za zpěváka?

Tak jako jsou k tanci potřeba dva lidé, já ke svým písním potřebuji jak kytaru, tak hlas. Jedno se neobejde bez druhého. Záleží samozřejmě na každé jednotlivé skladbě, která z těchto dvou rolí vystoupí do popředí. Jsou skladby, ve kterých má kytara dominantní úlohu, a jindy stojí v popředí text písně.

Vedle toho, že píšete vlastní písně, jste v minulosti spolupracovat s řadou významných hudebníků nejen z anglické scény – se skupinou Waterson: Carthy, s Glenem Hansardem, s Joan Baez, s Davidem Grayem a dalšími. Která z těchto spoluprací je pro vás s odstupem nejdůležitější?

Všechny tyto spolupráce pro mne byly důležité. Hodně mi například dalo hostování na koncertech zpěvačky Lisy Hannigan. Po jejím boku jsem se naučil zpívat doprovodné vokály a především využívat vyšší rejstříky svého hlasu. O vystupování na velkém pódiu jsem se toho hodně naučil od Davida Graye, kterého považuji za velkého koncertního umělce. Když ho můžete pozorovat zblízka, uvědomíte si, jak je dobré se na pódiu chovat. Ale od každého, s kým jsem spolupracoval, jsem se něco důležitého naučil.

Vystupoval jste také jako předskokan před kapelou Tinariwen, kterou tvoří příslušníci afrického národa Tuarégů. Inspiruje vás i africká hudba?

Ano, africká hudba je velmi inspirativní, pokud jde o hru na kytaru. Je totiž velmi komplikovaná a bohatá a od afrických mistrů, jako je Boubacar Traoré (další host letošních Folkových prázdnin – pozn. aut.), se člověk vždy naučí něco nového. Jejich styl hry je naprosto jiný než náš západní přístup. Stačí tyto hráče poslouchat a obohatí vás to. Podobně se teď hodně jako posluchač věnuji kubánské hudbě, fascinují mě latinské synkopované rytmy.

Předpokládám ale, že při všech těchto hudebních láskách je pro vás stále na jednom z prvních míst tradiční anglická hudba…

Ano, britská tradiční hudba je pro mne stále velmi důležitá, vyrostl jsem na ní. Velké postavy britské lidové hudby jsou mí velcí hrdinové – lidé jako John Renbourn, Martin Carthy, John Martin. Jejich hudba mě obklopovala odmalička a myslím, že nic není mému srdci bližšího. Mám rád americkou hudbu, jsou mi blízké další žánry, ale v první řadě jsem interpret tradičního britského folku a jsem hrdý na to, že mohu být pokračovatelem této tradice.

Oslovuje dnes vůbec lidová hudba mladé lidi?

Myslím, že minimálně pro některé mladé lidi je tradiční hudba zajímavá. Moje písně sice nejsou přímo tradiční, ale na folklorních základech stavím, hlásím se k nim. Jezdím na různé festivaly, hraju své písně a lidé na ně reagují. Z toho tedy usuzuji, že tento hudební styl je pro mnoho lidí stále zajímavý.

Když se hlásíte k folklorním kořenům, co z lidové hudby je slyšet ve vašich písních?

Z tradice čerpám především při psaní textů. Používám pochopitelně i určité hudební postupy, ale lidové hudbě se člověk přiblíží spíše navozením určité atmosféry, pocitu. Hraju v různých laděních, více či méně tradičních, používám i své vlastní postupy, ale lidovou hudbu evokuji tím, jak zpívám a také o čem zpívám. Často jsou to až mystické momenty nebo něco, co přesahuje náš každodenní život. To vše se totiž v lidové hudbě objevuje.

Festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, na kterém vystoupíte, se anglické a obecně britské folkové scéně věnuje dlouhodobě a systematicky. Přesto si myslím, že tato scéna u nás ještě není dostatečně známá. Vystoupíte tedy v Česku jako „ambasador“ anglického folku. Cítíte se tak?

Je to moje práce, cestovat a nabízet lidem hudbu. Rád jezdím a rád hraju pro nové publikum. Nepovažuji se za „ambasadora“, ale určitě rád nabízím své písně lidem, kteří je předtím ještě neslyšeli. Věřím, že hudba může promlouvat ke každému, a proto se snažím oslovit co největší množství lidí. Rád tedy využívám příležitostí a navštěvuji nové země a nová místa, kde jsem ještě nikdy předtím nebyl.

John Smith/ foto

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Eva Jurčáková pochází z malé vesnice Nozdrovice z Trenčínského kraje na Slovensku. Do Brna poprvé přijela na výletě s gymnáziem a okamžitě si toto město zamilovala. „Cítila jsem tehdy tu atmosféru kavárenského povalečství,“ vzpomíná s úsměvem. Když se o pár let později hlásila na vysokou školu, bylo pro ni Brno jasnou volbou. Po úspěšném studiu psychologie Eva na Moravě zůstala a v současné době vydává své první album s kapelou Evolet, kterou vedle ní tvoří brněnští hudebníci známí z mnoha jiných projektů – Antonín Koutný (kytara), Martin Kyšperský (baskytara) a Jakub Kočička (bicí). Křest alba se koná ve středu 26. června v klubu Mersey.  více

Jedním z největších příslibů 24. ročníku mezinárodního festivalu Concentus Moraviae byl včerejší koncert legendárního ansámblu Borodin Quartet, kterému jedinečný zvuk vtiskla nejen tvrdá píle, ale také spolupráce se skladatelem Dmitrijem Šostakovičem. Tuto osobní a interpretační stopu si těleso dodnes hýčká a postupuje ji každému novému členovi. Program se odehrál v knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou, kde v 18. a 19. století sídlil hudbymilovný rod Haugwitzů. Hudba Sergeje Prokofjeva, Josepha Haydna a Dmitrije Šostakoviče tak promlouvala k posluchačům na místě více než důstojném.  více

Nádvoří hradu Špilberk v letních měsících často rozeznívá hudba. Až do září je možné spojit prohlídku hradu také s kulturním zážitkem. Pořadatelé se snažili připravit program napříč žánry, aby si přišel na své opravdu každý. Večer patřil lidovým tónům. Pódium i přes nepříznivé počasí ovládl Vojenský umělecký soubor Ondráš.  více

Dan Vertígo je živel, neřízená střela. Když má zahrát tři soutěžní písně na Portě, nepostřehnete, zda ještě probíhá zvuková zkouška, nebo jestli je svérázná komunikace se zvukařem a diváky součástí sofistikované performance pro porotu. Ošlehán zkušenostmi z pouličního hraní z Brna, Prahy i odjinud, vydal nyní Dan své druhé album. Čistě autorské, pestré, postavené na vlastních hudebních, cestovatelských a pozorovatelských zážitcích. Ale především – v dobrém slova smyslu – ukázněnější, než by člověk, který měl s tímto brněnským písničkářem spíše letmé kontakty, čekal.  více

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více

Polský ansámbl Szymanowski Quartet na festivalu Concentus Moraviae včera přesdtavil v řeznovickém kostele sv. Petra a Pavla díla svých krajanů Karola Szymanowského, Stanisława Moniuszka a Gražyny Bacewiczové. Koncert byl součástí celosvětových oslav dvou stého výročí narození Stanisława Moniuszka, který je mnohými pokládán za zakladatele polské národní hudby. Večeru udělila záštitu velvyslankyně Polské republiky v ČR J. E. Barbara Ćwioro.  více

S kvartetní tvorbou mistrů evropské hudby se návštěvníci koncertů setkávají poměrně často. Haydnovy smyčcové kvartety tvoří stálici v repertoáru nejednoho tělesa a vzrůstající pozornost je věnována také dílům soudobých evropských skladatelů. Pouze výjimečně však mají posluchači možnost nahlédnout do hudební kuchyně asijských nebo jihoamerických národů. Právě s tímto mankem se rozhodl bojovat ansámbl Cuarteto Q-Arte věnující se tvorbě latinskoamerických autorů. Program, který včera představili na zámku ve Slavkově u Brna, sestával z děl Silvestra Revueltase, Alberta Ginastery a Astora Piazzolly. Všichni tři skladatelé spojují ve svém díle prvky domácí kultury s evropským školením a vlivy či impulzy různých žánrů.  více

Proč být jednou z mnoha průměrných kapel, když můžeme být kapelou jedinečnou? Do tohoto hesla by se dala zhustit desetiletá historie brněnské skupiny Kupodivu. V roce 2009 se saxofonista Jaroslav Pilný a hráč na klávesy a Petr Šašinka poprvé bavili o založení kapely. V roce 2019 Kupodivu vydávají své první dlouhohrající album. Přesně v polovině tohoto desetiletého období, v roce 2014, proběhla důležitá změna, kdy se původní folková kapela přetransformovala do zajímavého tvaru s klávesami, saxofonem a baskytarou, zato bez kytary. Sestava, která skladbou barev připomíná spíše jazzové kapely, v posledních letech zabodovala na mnoha folkových festivalech. Kupodivu získali autorskou Portu, cenu Rady Notování, vyhráli Moravského vrabce, byli druzí na Mohelnickém dostavníku. Tam všude předvedli hudbu, která se více než k táborovým ohňům hodí do městských klubů, a to zdaleka nejen folkových. Album Živočišné pudy dosavadní tvorbu kapely shrnuje důstojným způsobem, podtrženým kvalitním zvukem ze zlínského studia V.  více

Izraelské těleso Jerusalem Quartet patří po dlouhá léta k předním světovým interpretům kvartetní tvorby a v současné době se jedná o jeden z nejcitovanějších ansámblů komorní hudby. Na festivalu Concentus Moraviae vystoupili houslisté Alexander Pavlovsky, Sergei Bresler, violista Ori Kam a violoncellista Kyril Zlotnikov včera ve velkém zámeckém sále mikulovského zámku s programem časově se rozprostírajícím od Josepha Haydna až po Bélu Bartóka. Záštitu koncertu udělil velvyslanec Izraele v České republice J. E. Daniel Meron.  více

Nejen vážnou hudbou živ je člověk, jak o tom už dvacet let přesvědčuje hudební těleso Epoque Quartet sestávající z houslistů Davida Pokorného, Vladimíra Klánského, violisty Vladimíra Kroupy a violoncellisty Víta Petráška. Pro sobotní koncert v rámci festivalu Concentus Moraviae, který se odehrál ve foyer třebíčského divadla Pasáž, si hudebníci přizvali ještě basklarinetistu Petra Valáška, klavíristu Karla Košárka a perkusistu Olega Sokolova. Dramaturgie večera sestávala výhradně z děl současných autorů koketujících ve svých skladbách nejen s hudebními minimalismem, ale také jazzem a dalšími populárními žánry.  více

Koncert hudebního tělesa Miloslav Ištvan Quartett, který zazněl v jídelně zámku ve Velkém Meziříčí v rámci mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae, sliboval v krátké videopozvánce zveřejněné na stránkách kvarteta dramaturgii připomínající let balistické střely. Odpal večera iniciovalo Adagio a fuga c moll Wolfganga Amadea Mozarta následované Smyčcovým kvartetem č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty Leoše Janáčka. Zbylé kinetické energie využil ansámbl k interpretaci dnes již ikonického 1. smyčcového kvartetu Miloslava Ištvana. Ladné přistání v podobě Meditace na svatováclavský chorál Josefa Suka uzavřelo nejen večer, ale také jedenáctiletou a úspěchy nabitou kariéru samotného smyčcového kvarteta. Milovníci komorní tvorby tak měli poslední příležitost vyslechnout si průřez hudební historií ve společném podání houslistů Milana Paľy, Jana Bělohlávka, violisty Stanislava Vacka a violoncellisty Štěpána Filípka.  více

Název alba klame. I když skupina Šarivary používá český fonetický přepis francouzských výrazů charivari a mélange, netvoří ji ani jeden Čech. V čele kvarteta, které se dalo dohromady v Brně, stojí francouzská zpěvačka, flétnistka a akordeonistka Aude Martin a americký kytarista a zpěvák Chris Coleman. Spolu s nimi kapelu tvoří švédský trumpetista Christopher Strandh a slovenský baskytarista Tomáš Ulahel. Podobně jako je pestré národnostní složení skupiny, je barevná i její hudba.  více

Poslední květnový den ožilo Dominikánské náměstí v Brně hudbou, zpěvem i tancem. O půl třetí odpoledne začal program celostátního happeningu základních uměleckých škol ZUŠ Open pod patronátem Nadačního fondu Magdaleny Kožené vyhlášením výsledků soutěže TO JE talent. Účastnici si nepřišli pouze vyzvednout ceny. Dokázalo to hned několik z oceněných zpěváků a hudebníků. Rozšiřující se dav posluchačů přitáhla například Lucie Sedláčková s písní Ewy Farné Měls mě vůbec rád nebo zpěvačka a klavíristka Veronika Vávrová s baladou Million reasons od Lady Gaga.  více

Program letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae představuje nevídaný průřez více než dvaceti českými a zahraničními smyčcovými kvartety. Vyjímečného houslistu, skladatele, profesora The Royal Northern College of Music v anglickém Manchesteru a dlouholetého primária Škampova kvarteta Pavla Fischera oslovil publicista Lukáš Pavlica.   více

Ve čtvrtek 30. května v 11 hodin se v bazilice na Starém Brně konalo rozloučení s velkou postavou moravské kultury. Ne ovšem té kultury, která proudí každodenně kolem nás v časopisech a médiích, ale kultury nazývané nezávislá, alternativní, undergroundová, a v osobě zesnulého navíc protnuté duchovní radikalitou a křesťanskou tradicí. Jaroslav Erik Frič zemřel 24. května 2019 po těžké nemoci v 69 letech, duševně ovšem aktivní do posledních dnů.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších příslibů 24. ročníku mezinárodního festivalu Concentus Moraviae byl včerejší koncert legendárního ansámblu Borodin Quartet, kterému jedinečný zvuk vtiskla nejen tvrdá píle, ale také spolupráce se skladatelem Dmitrijem Šostakovičem. Tuto osobní a interpretační stopu si těleso dodnes hýčká a postupuje ji každému novému členovi. Program se odehrál v knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou, kde v 18. a 19. století sídlil hudbymilovný rod Haugwitzů. Hudba Sergeje Prokofjeva, Josepha Haydna a Dmitrije Šostakoviče tak promlouvala k posluchačům na místě více než důstojném.  více