John Smith: Nejsem ambasador, jsem pokračovatel tradice

John Smith: Nejsem ambasador, jsem pokračovatel tradice

Hostem Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou bude v pondělí 30. července anglický písničkář John Smith. Pořadatelé o něm hovoří jako o „utajeném pokladu vytříbeného folkového písničkářství“ a vyzdvihují jeho loňské album Headlong s osobními vyznáními manželce Joanně. Se Smithem, kterého jeho kytarový idol a vzor John Renbourn označil za „budoucnost folku“, jsme hovořili telefonicky.

Původně jste hrál na kytaru a skládal instrumentální hudbu. Jak se to stalo, že jste začal psát a interpretovat vlastní písně?

Ano, na kytaru hraji už nějakých pětadvacet let. A dříve jsem opravdu hrál především vlastní instrumentální hudbu a také písně jiných autorů. To bylo někdy v letech 2003 a 2004. Jednou jsem ale napsal píseň, z které jsem měl opravdu dobrý pocit. Nejprve jsem si jen tak něco zpíval, a najednou jsem zjistil, že to dává smysl. Začal jsem tedy psát víc. Když jsem pak tyto skladby zařazoval do programu svých koncertů, lidé na ně reagovali, a já jsem si najednou uvědomil, že jsem písničkář. Od té doby mě mnohem víc zajímají písně než instrumentální skladby.

O čem nebo o kom píšete? O sobě? O lidech kolem sebe?

Spousta mých písní je o lidech, které potkávám nebo které znám. Většinou při psaní vycházím z vlastních zkušeností. Ale v některých mých písních se objevují i určité mystické prvky.

Považujete se v současné době víc za kytaristu, nebo za zpěváka?

Tak jako jsou k tanci potřeba dva lidé, já ke svým písním potřebuji jak kytaru, tak hlas. Jedno se neobejde bez druhého. Záleží samozřejmě na každé jednotlivé skladbě, která z těchto dvou rolí vystoupí do popředí. Jsou skladby, ve kterých má kytara dominantní úlohu, a jindy stojí v popředí text písně.

Vedle toho, že píšete vlastní písně, jste v minulosti spolupracovat s řadou významných hudebníků nejen z anglické scény – se skupinou Waterson: Carthy, s Glenem Hansardem, s Joan Baez, s Davidem Grayem a dalšími. Která z těchto spoluprací je pro vás s odstupem nejdůležitější?

Všechny tyto spolupráce pro mne byly důležité. Hodně mi například dalo hostování na koncertech zpěvačky Lisy Hannigan. Po jejím boku jsem se naučil zpívat doprovodné vokály a především využívat vyšší rejstříky svého hlasu. O vystupování na velkém pódiu jsem se toho hodně naučil od Davida Graye, kterého považuji za velkého koncertního umělce. Když ho můžete pozorovat zblízka, uvědomíte si, jak je dobré se na pódiu chovat. Ale od každého, s kým jsem spolupracoval, jsem se něco důležitého naučil.

Vystupoval jste také jako předskokan před kapelou Tinariwen, kterou tvoří příslušníci afrického národa Tuarégů. Inspiruje vás i africká hudba?

Ano, africká hudba je velmi inspirativní, pokud jde o hru na kytaru. Je totiž velmi komplikovaná a bohatá a od afrických mistrů, jako je Boubacar Traoré (další host letošních Folkových prázdnin – pozn. aut.), se člověk vždy naučí něco nového. Jejich styl hry je naprosto jiný než náš západní přístup. Stačí tyto hráče poslouchat a obohatí vás to. Podobně se teď hodně jako posluchač věnuji kubánské hudbě, fascinují mě latinské synkopované rytmy.

Předpokládám ale, že při všech těchto hudebních láskách je pro vás stále na jednom z prvních míst tradiční anglická hudba…

Ano, britská tradiční hudba je pro mne stále velmi důležitá, vyrostl jsem na ní. Velké postavy britské lidové hudby jsou mí velcí hrdinové – lidé jako John Renbourn, Martin Carthy, John Martin. Jejich hudba mě obklopovala odmalička a myslím, že nic není mému srdci bližšího. Mám rád americkou hudbu, jsou mi blízké další žánry, ale v první řadě jsem interpret tradičního britského folku a jsem hrdý na to, že mohu být pokračovatelem této tradice.

Oslovuje dnes vůbec lidová hudba mladé lidi?

Myslím, že minimálně pro některé mladé lidi je tradiční hudba zajímavá. Moje písně sice nejsou přímo tradiční, ale na folklorních základech stavím, hlásím se k nim. Jezdím na různé festivaly, hraju své písně a lidé na ně reagují. Z toho tedy usuzuji, že tento hudební styl je pro mnoho lidí stále zajímavý.

Když se hlásíte k folklorním kořenům, co z lidové hudby je slyšet ve vašich písních?

Z tradice čerpám především při psaní textů. Používám pochopitelně i určité hudební postupy, ale lidové hudbě se člověk přiblíží spíše navozením určité atmosféry, pocitu. Hraju v různých laděních, více či méně tradičních, používám i své vlastní postupy, ale lidovou hudbu evokuji tím, jak zpívám a také o čem zpívám. Často jsou to až mystické momenty nebo něco, co přesahuje náš každodenní život. To vše se totiž v lidové hudbě objevuje.

Festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, na kterém vystoupíte, se anglické a obecně britské folkové scéně věnuje dlouhodobě a systematicky. Přesto si myslím, že tato scéna u nás ještě není dostatečně známá. Vystoupíte tedy v Česku jako „ambasador“ anglického folku. Cítíte se tak?

Je to moje práce, cestovat a nabízet lidem hudbu. Rád jezdím a rád hraju pro nové publikum. Nepovažuji se za „ambasadora“, ale určitě rád nabízím své písně lidem, kteří je předtím ještě neslyšeli. Věřím, že hudba může promlouvat ke každému, a proto se snažím oslovit co největší množství lidí. Rád tedy využívám příležitostí a navštěvuji nové země a nová místa, kde jsem ještě nikdy předtím nebyl.

John Smith/ foto

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kamerunský hudebník Richard Bona se do Brna vrací po roce a půl. Zatímco loni nadchl publikum v Janáčkově divadle s afrokubánským projektem Heritage, tentokrát přijede se svou mezinárodní kapelou Richard Bona Group. Když budeme 25. listopadu v Sono Centru obdivovat Bonovu virtuózní hru na kytaru, bude dobré si při tom uvědomit, že své rytmické cítění a vůbec vztah k hudbě sice sympatický hráč zdědil po svých předcích, ale na současnou úroveň se vypracoval svou pílí. Tak to alespoň zdůrazňuje v našem rozhovoru, v němž se dostaneme i k Bonově lásce k flamencu nebo ke klubu, který nedávno otevřel nedaleko Paříže.  více

Americký muzikál Rent, jehož premiéru o víkendu uvedlo Městské divadlo Brno, má nálepku kultovního díla. A má na ni právo. Podtrhuje to i tragický osud autora (a to prosím námětu, libreta, hudby i textů v jedné osobě!) Jonathana Larsona, který roku 1996 zemřel krátce před premiérou v šestatřiceti letech. Nikdy se tak nedočkal úspěchů svého díla: třeba čtyř cen Tony a za námět dokonce i Pulitzerovy ceny. Stvrdila brněnská inscenace režiséra Stanislava Moši kvality fenoménu jménem Rent?  více

Dvanáct let trvalo Petře Šany Šanclové, někdejší člence skupin Střepy, Bokomara a Každý den jinak Vlasty Redla, než ke svému prvnímu albu Ze země vah (2006) přidala desku druhou. I tentokrát střídá vážnější a humorné písně, které uvedla jednou (Hrací strojek) a proložila další (Snová) instrumentálkou. A i tentokrát se představuje jako interpretka a autorka pevně zakotvená v tradici českého akustického folku. Jestliže jsem v souvislosti s první deskou zmiňoval jako možný inspirační zdroj Vlastu Redla, tentokrát jako bych ve frázování (například u písně Zoo) slyšel ohlas spolupráce s Pavlínou Jíšovou, v jejíž kapele Šanclová už několik let hraje.  více

Letošní rok přinesl také jedno důležité jubileum: rovných sto let od narození Leonarda Bernsteina. První listopadový večer připravila Filharmonie Brno koncert právě k jeho památce. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russel Daviese stanul na pódiu sálu na Stadionu vedle filharmonie také Český filharmonický sbor, dále sbor dětí a mládeže Kantiléna, sopranistka Pavla Vykopalová a herec Brian Caspe.  více

Historicky poučená interpretace se stala prubířským kamenem uměleckých těles, jež si vzala za úkol oživit hudbu vzdálené minulosti v co nejpůvodnějším tvaru. Barokní housle, lukovité smyčce, zvonivá barva violy de gamba, dravost středověké fiduly a především znalost dobové interpretační praxe se staly východiskem při pátrání po nezkaleném a autentickém zvuku staré hudby. Mnoho interpretů se snaží bedlivým studiem pramenů postihnout a pochopit jemné nuance tehdejšího hudebního jazyka a přetavit tuto znalost v hudbu, která osloví současné posluchače. Mohlo by se zdát, že snaha o proniknutí do původní interpretační praxe je doménou pouze barokní, renesanční, případně středověké hudby. Ansámbl Musica Florea pod vedením dirigenta a violoncellisty Marka Štryncla se však obrací k tvorbě relativně nedávné – romantické. Zbavuje ji interpretačních nánosů, které vznikly v minulém století. V brněnském kostele Jana Amose Komenského jmenovaný soubor včera představil svoji vizi Dvořákovy hudby. Zazněla předehra Můj domov op. 62 vzniklá roku 1882 pro potřeby hry Josef Kajetán Tyl od F. F. Šamberka a Symfonie č. 4 d moll B. 41více

S další českou muzikálovou premiérou v podobě titulu Big vyrukovalo Městské divadlo Brno. Hudební novinka, která se zrodila ze stejnojmenného filmu, pobaví děti, pubescenty i jejich doprovod. Tato muzikálová pohádka obslouží skutečně všechny generace. Big je totiž rodinnou komedii, která dokáže být místy i fantasy podívanou, jindy romanticky nasládlým dílkem o lásce či napínavou záležitostí o unáhleném malém klukovi, s nímž to ale nakonec dobře dopadne.  více

V pátek 19. října vystoupil v HaDivadle big band Cotatcha Orchestra s významným zahraničním hostem: trombonistou, skladatelem a aranžérem Iljou Reijngoudem. Po recenzi koncertu vám nyní přinášíme také rozhovor s tímto nizozemským jazzmanem, držitelem Latin Grammy a dalších významných ocenění. Reijngoud na naše otázky odpovídal krátce před brněnským koncertem.  více

Slibně se rozvíjející současná česká jazzová scéna, k níž patří skvěle fungující festivaly i dvě vysoké školy s výukou jazzu (v Brně a v Praze), vytváří zázemí nejen pro malé soubory, ale také pro velké orchestry. V Praze funguje vynikající Concept Art Orchestra, který se pod vedením trumpetistky Štěpánky Balcarové zaměřuje na tvorbu současných českých autotů střední a mladší generace (tzv. Pražská šestka). V Brně B-Side Band v čele s trumpetistou Josefem Buchtou vyprodává velké sály a hraje na velkých festivalech, spolupracuje s populárním Vojtěchem Dykem, ale nerezignoval ani na původní jazzový repertoár a také spolupracuje se zahraničními hvězdami formátu Kurta Ellinga. Další brněnský big band, Cotatcha Orchestra, pod vedením (také trumpetisty) Jiřího Kotači, se zatím takovými velkými úspěchy chlubit nemůže. Přesto se těleso, které vzniklo ze studentů a pedagogů jazzové katedry na JAMU, dravě a zdravě na naší scéně dere kupředu a vzhledem k tomu, jak kvalitní hudebníky má ve svém středu, jsem přesvědčen, že jeho místo na scéně bude za pár let nepřehlédnutelné.  více

Předposlední koncert brněnského hudebního festivalu Expozice nové hudby nesl název Příběh utrpení a naděje a postavil vedle sebe ve středu 17. října hudbu skladatelů Fausta Romitelliho a Francesca Filideie a výběr z poezie básníka, překladatele a esejisty Jana Zahradníčka. Vzhledem k tématu večera se hudební produkce odehrála v kapli bývalé brněnské káznice. Příznačně (i přízračně) zvolený podnázev koncertu Dům strach vycházel ze stejnojmenné Zahradníčkovy básnické sbírky. O uměleckou recitaci se postaral Otakar Blaha, díla obou skladatelů pak provedlo hudební těleso Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra. Koncert/představení režíroval Radim Nejedlý.  více

Jubilejní 25. ročník olomouckého Podzimního festivalu duchovní hudby se blíží ke konci. Před závěrečným Verdiho Requiem přehlídka ještě včera nabídla koncert brněnského komorního sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase a souboru renesančních dechových nástrojů s doprovodem continua Capella Ornamentata pod uměleckým vedením jeho zakladatele Richarda Šedy v olomouckém kostele Zvěstování Páně. Obě tělesa se věnují převážně interpretaci duchovní hudby 16. a 17. století a podílela se na mnoha jiných společných projektech. V roce 2017 vzniklo z této spolupráce CD věnované dílu pozdně renesančního skladatele Nicolause Zangia, jehož skladby na nedělním koncertu též zazněly.  více

Festival Expozice nové hudby konfrontuje již jedenatřicet let brněnské posluchače se soudobou českou i zahraniční tvorbou. Za tuto dobu si festivalové koncerty dokázaly získat oddané publikum toužící zažít netradiční hudební díla a experimenty na vlastní kůži. Podzimní část nového ročníku včera zahájil vokální cyklus Canti del Capricorno italského skladatele Giacinta Scelsiho v sólovém provedení sopranistky Lore Lixenberg.  více

Milovníci jazzu i artificiální hudby si včera večer přišli na své. Filharmonie Brno zahájila koncertem v Besedním domě již pátou sezónu abonentní řady s názvem Jazz & World Music. Brněnští filharmonici společně s hudebním tělesem Matúš Jakabčic Quintet interpretovali světové skladby – nejen jazzové – v aranžmá vedoucího souboru Matúše Jakabčice. Koncert řídil dirigent a skladatel Pavel Šnajdr.  více

Brněnský zpěvák a hráč na foukací harmoniku Darek Neumann (*1967) prošel kapelami různých žánrů od folku přes bigbít po zpívání s velkou jazzovou kapelou. Na svém aktuálním albu Svět, který znám zpívá úpravy jazzových standardů s novými českými texty, které – většinou přímo pro něj – psala Ester Kočičková.  více

V Praze a v Brně vystoupí tento týden anglický zpěvák Chris Norman, zakládající a dlouholetý člen populární skupiny Smokie. V Brně v DRFG Aréně má koncert v sobotu 6. října, v pražském Foru Karlín vystoupí o dva dny dříve.  více

„Beránci a vlci jsou moje osobní vize moravské world music,“ tvrdí Marian Friedl, který je stejně skvělým hráčem na vlastnoručně vyrobené lidové píšťalky jako na jazzový kontrabas. Právě jeho zkušenosti s různými žánry od folkloru po free jazz plus samozřejmě spojení s podobně stylově rozkročenou Jitkou Šuranskou vedly ke vzniku mimořádného hudebního pásma, které má svůj prapůvod v představení Z kořenů k world music na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Díky grantu z Ministerstva kultury vzniklo album Beránci a vlci s účastí čtyř hudebních uskupení různých stylů (což je dohromady přes dvacet muzikantů a zpěváků), které získalo zaslouženě Anděla v rozšířené kategorii Folk (pod kterou nově spadá i žánr world music). Mezitím v létě 2017 proběhla koncertní premiéra Beránků a vlků opět v Náměšti nad Oslavou (s účastí vydavatele alba Milana Páleše v převleku za Ovčí babičku) a poté další festivalová vystoupení – na Hradeckém slunovratu v Hradci nad Moravicí nebo na Colours of Ostrava. Malým snem Mariana Friedla a všech jeho beránků a vlků bylo přenést pásmo do zvukově čistého prostředí brněnského Sono centra, což se díky úspěšné crowdfundingové kampani povedlo. Zhruba hodinový koncert byl tím pádem nejen prostým „přehráním“ desky, ale především obrovskou oslavou a možná i novým startem projektu – vstříc větším a větším sálům.  více

Nejčtenější

Kritika

Americký muzikál Rent, jehož premiéru o víkendu uvedlo Městské divadlo Brno, má nálepku kultovního díla. A má na ni právo. Podtrhuje to i tragický osud autora (a to prosím námětu, libreta, hudby i textů v jedné osobě!) Jonathana Larsona, který roku 1996 zemřel krátce před premiérou v šestatřiceti letech. Nikdy se tak nedočkal úspěchů svého díla: třeba čtyř cen Tony a za námět dokonce i Pulitzerovy ceny. Stvrdila brněnská inscenace režiséra Stanislava Moši kvality fenoménu jménem Rent?  více