John Smith: Nejsem ambasador, jsem pokračovatel tradice

John Smith: Nejsem ambasador, jsem pokračovatel tradice

Hostem Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou bude v pondělí 30. července anglický písničkář John Smith. Pořadatelé o něm hovoří jako o „utajeném pokladu vytříbeného folkového písničkářství“ a vyzdvihují jeho loňské album Headlong s osobními vyznáními manželce Joanně. Se Smithem, kterého jeho kytarový idol a vzor John Renbourn označil za „budoucnost folku“, jsme hovořili telefonicky.

Původně jste hrál na kytaru a skládal instrumentální hudbu. Jak se to stalo, že jste začal psát a interpretovat vlastní písně?

Ano, na kytaru hraji už nějakých pětadvacet let. A dříve jsem opravdu hrál především vlastní instrumentální hudbu a také písně jiných autorů. To bylo někdy v letech 2003 a 2004. Jednou jsem ale napsal píseň, z které jsem měl opravdu dobrý pocit. Nejprve jsem si jen tak něco zpíval, a najednou jsem zjistil, že to dává smysl. Začal jsem tedy psát víc. Když jsem pak tyto skladby zařazoval do programu svých koncertů, lidé na ně reagovali, a já jsem si najednou uvědomil, že jsem písničkář. Od té doby mě mnohem víc zajímají písně než instrumentální skladby.

O čem nebo o kom píšete? O sobě? O lidech kolem sebe?

Spousta mých písní je o lidech, které potkávám nebo které znám. Většinou při psaní vycházím z vlastních zkušeností. Ale v některých mých písních se objevují i určité mystické prvky.

Považujete se v současné době víc za kytaristu, nebo za zpěváka?

Tak jako jsou k tanci potřeba dva lidé, já ke svým písním potřebuji jak kytaru, tak hlas. Jedno se neobejde bez druhého. Záleží samozřejmě na každé jednotlivé skladbě, která z těchto dvou rolí vystoupí do popředí. Jsou skladby, ve kterých má kytara dominantní úlohu, a jindy stojí v popředí text písně.

Vedle toho, že píšete vlastní písně, jste v minulosti spolupracovat s řadou významných hudebníků nejen z anglické scény – se skupinou Waterson: Carthy, s Glenem Hansardem, s Joan Baez, s Davidem Grayem a dalšími. Která z těchto spoluprací je pro vás s odstupem nejdůležitější?

Všechny tyto spolupráce pro mne byly důležité. Hodně mi například dalo hostování na koncertech zpěvačky Lisy Hannigan. Po jejím boku jsem se naučil zpívat doprovodné vokály a především využívat vyšší rejstříky svého hlasu. O vystupování na velkém pódiu jsem se toho hodně naučil od Davida Graye, kterého považuji za velkého koncertního umělce. Když ho můžete pozorovat zblízka, uvědomíte si, jak je dobré se na pódiu chovat. Ale od každého, s kým jsem spolupracoval, jsem se něco důležitého naučil.

Vystupoval jste také jako předskokan před kapelou Tinariwen, kterou tvoří příslušníci afrického národa Tuarégů. Inspiruje vás i africká hudba?

Ano, africká hudba je velmi inspirativní, pokud jde o hru na kytaru. Je totiž velmi komplikovaná a bohatá a od afrických mistrů, jako je Boubacar Traoré (další host letošních Folkových prázdnin – pozn. aut.), se člověk vždy naučí něco nového. Jejich styl hry je naprosto jiný než náš západní přístup. Stačí tyto hráče poslouchat a obohatí vás to. Podobně se teď hodně jako posluchač věnuji kubánské hudbě, fascinují mě latinské synkopované rytmy.

Předpokládám ale, že při všech těchto hudebních láskách je pro vás stále na jednom z prvních míst tradiční anglická hudba…

Ano, britská tradiční hudba je pro mne stále velmi důležitá, vyrostl jsem na ní. Velké postavy britské lidové hudby jsou mí velcí hrdinové – lidé jako John Renbourn, Martin Carthy, John Martin. Jejich hudba mě obklopovala odmalička a myslím, že nic není mému srdci bližšího. Mám rád americkou hudbu, jsou mi blízké další žánry, ale v první řadě jsem interpret tradičního britského folku a jsem hrdý na to, že mohu být pokračovatelem této tradice.

Oslovuje dnes vůbec lidová hudba mladé lidi?

Myslím, že minimálně pro některé mladé lidi je tradiční hudba zajímavá. Moje písně sice nejsou přímo tradiční, ale na folklorních základech stavím, hlásím se k nim. Jezdím na různé festivaly, hraju své písně a lidé na ně reagují. Z toho tedy usuzuji, že tento hudební styl je pro mnoho lidí stále zajímavý.

Když se hlásíte k folklorním kořenům, co z lidové hudby je slyšet ve vašich písních?

Z tradice čerpám především při psaní textů. Používám pochopitelně i určité hudební postupy, ale lidové hudbě se člověk přiblíží spíše navozením určité atmosféry, pocitu. Hraju v různých laděních, více či méně tradičních, používám i své vlastní postupy, ale lidovou hudbu evokuji tím, jak zpívám a také o čem zpívám. Často jsou to až mystické momenty nebo něco, co přesahuje náš každodenní život. To vše se totiž v lidové hudbě objevuje.

Festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, na kterém vystoupíte, se anglické a obecně britské folkové scéně věnuje dlouhodobě a systematicky. Přesto si myslím, že tato scéna u nás ještě není dostatečně známá. Vystoupíte tedy v Česku jako „ambasador“ anglického folku. Cítíte se tak?

Je to moje práce, cestovat a nabízet lidem hudbu. Rád jezdím a rád hraju pro nové publikum. Nepovažuji se za „ambasadora“, ale určitě rád nabízím své písně lidem, kteří je předtím ještě neslyšeli. Věřím, že hudba může promlouvat ke každému, a proto se snažím oslovit co největší množství lidí. Rád tedy využívám příležitostí a navštěvuji nové země a nová místa, kde jsem ještě nikdy předtím nebyl.

John Smith/ foto

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více