Kateřina Bajo vs. David Dittrich

Rozhovor Kateřiny Bajo, která je hlavní koordinátorkou členství Prahy jako města literatury v Síti kreativních měst UNESCO a Davida Dittricha, hlavního koordinátora členství Brna jako města hudby v téže Síti. Síť kreativních měst UNESCO vznikla v roce 2004 a jejím hlavním cílem je podpora mezinárodní spolupráce a kreativity. Nyní sdružuje 180 členských měst ze 72 zemí celého světa. Města jsou v síti zastoupena v 7 kreativních oblastech – literatura, hudba, design, film, gastronomie, lidová řemesla a média. Město, které se o členství v síti uchází, musí splnit velice přísná kritéria, podporu mu musí vyjádřit nejenom komise odborníků, ale i všechna členská města.

DD: Ahoj Kateřino, vítej v Brně! Jsem rád, že ti můžeme ukázat alespoň část našeho krásného a kreativního města. A začnu záludnou otázkou: víš o tom, že máme v Brně Prahu? Brněnská Praha je urbanistické a kreativní centrum a zároveň i kavárna. Máte v Praze taky nějaké Brno?

KB: Zatím ne, ale určitě je to inspirativní nápad, zvlášť teď, když budeme v rámci UNESCO jako kreativní města ještě více spolupracovat. Ale ty mi spíš řekni, jak prožíváte přijetí do UCCN (Sítě kreativních měst UNESCO)?

DD: Je to ohromná radost a úspěch pro všechny, kteří se v Brně snaží vytvářet kulturu a především hudbu. Jak řekla patronka projektu, mezzosopranistka Magdalena Kožená, pro Brno jde doslova o historickou událost. Já dodávám, že se tím Brno dostává na hudební mapu světa. Už je jen na nás, jak s tím naložíme. Poděkování patří všem lidem, kteří se na kandidatuře podíleli, byla to týmová práce. Osobně jsem přesvědčen, že UNESCO ocenilo současné vedení města Brna za jeho promyšlenou kulturní politiku.

KB: S jakými cíli vstupujete do Sítě kreativních měst UNESCO?

DD: Jedním z hlavních cílů je dotáhnout do zdárného konce vybudování nového koncertního sálu, Janáčkova kulturního centra, kde kromě Filharmonie Brno nalezne pro své akce útočiště řada institucí, festivalů či spolků napříč hudebními žánry. Byla by ostuda být hudebním městem Sítě kreativních měst UNESCO a nemít kvalitní velký sál. V přihlášce jsme se také zaměřili na umělecké vzdělávání dětí a jeho podporu. V ČR funguje unikátní systém ZUŠek a my jsme se zavázali, že v rámci sítě budeme iniciátory společných projektů v této oblasti. Velmi stojíme o to, aby se rozvíjel kontakt mezi Brnem a okolními regiony, které jsou folklorně nesmírně bohaté; folklorní hudbu musíme nejenom zachovávat, ale je zapotřebí i vytvářet podmínky pro její rozvoj. Dále jsme se zavázali, že budeme podporovat festival Maraton hudby Brno jako klíčovou hudební událost Brna a chceme v rámci sítě aktivně spolupracovat.

KB: Brno se do sítě dostalo až na druhý pokus. Vzpomínám si na naše první setkání v roce 2014, kdy jsi inicioval první přihlášku, a zajímaly tě naše zkušenosti. Podruhé jsme se potkali v roce 2016 na výročním zasedání Sítě kreativních měst UNESCO ve švédském Östersundu. Řekla bych, že většina nápadů, které jsi použil ve druhé přihlášce, vznikla právě tam.

DD: Je to tak. Výroční zasedání ve Švédsku pro mě bylo zásadní. Děkuji tobě a literární Praze za pomoc při uvedení; získal jsem tak prostor náš projekt prezentovat, ačkoli jsme nebyli ještě členy sítě. Pochopil jsem tam, jak lidé z UNESCO přemýšlí. Ve druhé přihlášce jsme proto více propojili Brno s okolním výjimečně hudebním regionem, věnovali se vzdělávání dětí a představili projekty vycházející z nezřizované kultury a spolkové činnosti. Poznal jsem tam také většinu zástupců hudebních měst. Celkově jsem odjížděl s velkým nadšením, ale současně jsem trochu propadl skepsi.

KB: Jak tomu mám rozumět?

DD: Poznal jsem sice, jak skvělá a aktivní města síť tvoří a jak obrovský přínos by členství pro Brno mohlo být, na druhé straně jsem ale jasně viděl, jak velký zájem o členství je a jak je složité se do sítě dostat.

KB: Tomu rozumím. Myslím, že se Brno do sítě dostalo opravdu za pět minut dvanáct. Už když se hlásila Praha, hovořilo se o omezování přijímání nových členů, aby síť dokázala dobře fungovat. Dnes je v síti 31 hudebních a 28 literárních měst.

DD: Co vám členství v Síti kreativních měst UNESCO přineslo? Jistě jste tam vstupovali se stejným očekáváním jako Brno, ale jaká byla realita?

KB: Zpočátku převládne ohromná radost, protože samotná příprava a přihláška je velice komplikovaná, vyžaduje velké úsilí, sami jste to zažili. Je zapotřebí na velice omezeném prostoru vysvětlit něco, o čem ostatní nemohou mít přesnou představu, protože neznají prostředí, ve kterém se kandidáti pohybují. Ovšem získat titul a stát se členem této sítě je opravdu velké zadostiučinění. Když pak pominula prvotní euforie, nastalo poznávání lidí z ostatních členských měst. Člověk si začal uvědomovat, že to mělo opravdu smysl, konkrétní lidi v konkrétních městech jsou fantastičtí. Pracují někdy ve skromných podmínkách, přesto jsou velmi komunikativní, nesmírně kreativní a ochotní, dokážou vymyslet a zrealizovat někdy až nepředstavitelné akce. Základním předpokladem pro dobré zapojení do sítě je vlastní aktivita, města vzájemně spolupracují i mezioborově, Praha samozřejmě spolupracuje hlavně s městy literatury, ale teď třeba máme projekt s městem designu. Tímto směrem se síť bude do budoucna vyvíjet. Těším se teď na výbornou spolupráci Praha – Brno, ale stejně tak se nám určitě společně podaří vymyslet spolupráci s našimi dalšími nejbližšími sousedy, tedy Krakovem, Katovicemi, Mannheimem a Heidelbergem.

DD: Brno má díky Praze cestičku už trochu prošlapanou a může do této konkrétní spolupráce vstoupit.

KB: Některá města jsou obdivuhodně aktivní, například Heidelberg. Spolupracovali jsme s ním na mnoha projektech, v poslední době kupříkladu na překladatelských workshopech. Krakov a Katovice zase společně organizují v červnu výroční zasedání UCCN, kde bude Brno oficiálně představeno všem městům sítě.

DD: Několik dní po přijetí do sítě obdrželo Brno další skvělou zprávu: Janáčkův archiv byl zapsán do Paměti světa, což je program UNESCO věnující se ochraně světového kulturního dědictví uchovaného v dokumentech. Pro Brno to znamená jasné potvrzení hudebního směřování, doklad opodstatněnosti titulu „hudební město“. Pro UNESCO je ale stejně důležité hudební podhoubí, práce spolků, institucí, které dávají prostor nejen profesionálním hudebníkům, ale také amatérům. Brňáci jsou v tomto ohledu mimořádně aktivní, funguje u nás neuvěřitelně vysoký počet folklorních souborů, pěveckých sborů, aktivit pro děti...

KB: Také jste v rámci kandidatury hodně prezentovali projekt ZUŠ Open, což je bezesporu naprosto unikátní akce, která musela UNESCO okouzlit!

DD: O to se zasadila především mezzosopranistka Magdalena Kožená, která v roce 2016 založila na podporu základních uměleckých škol nadační fond sídlící v Brně. Právě tento fond letos 30. května organizoval akci ZUŠ Open, do které se zapojilo neuvěřitelných 130 000 žáků ZUŠ z 280 měst ČR. Brno ten den přichystalo velkou akci na Moravském náměstí, kde se představily brněnské ZUŠky. Magdalena si s nimi nakonec společně zazpívala, my jsme to celé natočili a poslali UNESCO.

KB: Jak hudební směřování Brna vlastně začalo?

DD: Brno je synonymum hudby přeci odnepaměti! (úsměv) Ale chápu, na co se ptáš, takže: v roce 2002 jsme založili projekt Brno – město hudby. Naším cílem bylo zviditelnění místních mimořádně žánrově pestrých hudebních aktivit, které vychází ze silné hudební tradice a velmi aktivní současnosti. Naplánovali jsme webový portál, festival Maraton hudby Brno, který by všechny žánry propojil, vymýšleli jsme permanentku napříč hudebními žánry atd. Chtěli jsme přesvědčit Brno, aby si přízvisko hudební vetklo do štítu. Postupně jsme k projektu přizvali řadu zajímavých osobností jako např. Marii Kučerovou, Davida Marečka, Viléma Spilku a řadu dalších, kteří nám pomáhali vše formovat. V roce 2009 se podařilo rozjet, i díky podpoře ROPu a následně za výrazného přispění hudebního publicisty Borise Klepala, profesionální webový portál www.mestohudby.cz. V té době jsme také zaznamenali program Sítě kreativních měst UNESCO.

KB: Pořád tam nevidím zapojení města…

DD: Na podzim roku 2014 jsme představili projekt zástupcům Magistrátu města Brna a setkali jsme se s velkým pochopením, především od tehdy nového náměstka pro kulturu Matěje Hollana. Ten kandidatuře velmi pomohl a má na našem vstupu velkou zásluhu.

KB: Jistě, protože ačkoliv jsi vše vymyslel a napsal přihlášku, tak samotný titul samozřejmě patří městu.

DD: Ale přihlášku jsem přeci vůbec nedělal jen já, byla to týmová práce. V Brně je teď v kultuře koncentrace řady skvělých lidí, kteří mají nápady a chuť spolupracovat. A na brněnském kulturním životě je to vidět. V takové atmosféře se připravovala náročná kandidatura daleko snadněji, čerpali jsme podněty a energii od poradního týmu a od řady dalších lidí. Bez pozitivní role, kterou sehrálo město, by se to nepodařilo. Takže teď jsme šťastní, že má Brno významný titul, ale čeká nás především práce, abychom všechna předsevzetí naplnili. Prahu už brzo čeká podání první zprávy o činnosti, je to tak?

KB: Přesně tak. Filozofie Sítě kreativních měst UNESCO je založená na tom, že je město aktivní a dělá to, k čemu se v projektu zavázalo. Každé čtyři roky musí odevzdat zprávu o své činnosti. Samozřejmě jsou i města, která to podcení, a pak jim hrozí dokonce vyřazení ze sítě. Praha se ve své přihlášce například zavázala k rezidenčním pobytům, takže každý rok k nám zveme šest zahraničních autorů, kterým zajišťujeme pobyt a program.

DD: Brno se mimo jiné zavázalo k podpoře festivalu Maraton hudby Brno, který přináší zbrusu nový koncept: představuje nejlepší muzikanty a projekty z Brna napříč žánry, od klasiky přes jazz, muzikál, folklor, rock až po nový cirkus a busking. Je to taková výkladní skříň Brna, doplněná o špičkové muzikanty ze světa. Maraton má ambici stát se klíčovou městskou hudební akcí s velkým diváckým potenciálem i pro turisty. Letos v srpnu na II. ročník přišlo za 3 dny přes 16 000 lidí a do budoucna se počítá i s trojnásobkem návštěvníků. Rádi bychom, aby naše město během tohoto festivalu hudbou doslova dýchalo. Ale v Praze se vám teď podařil husarský kousek…

KB: Zdá se, že získáme část tzv. Kafkova domu nedaleko Staroměstského náměstí! V něm by mohly být i dva byty pro náš rezidenční program, takže autoři budou moci tvořit přímo v tomto velmi inspirativním prostředí. Měla by tam být snad i kavárna a plánujeme i výstavní prostory.

DD: To zní moc dobře. Také bychom rádi v rámci rezidencí podporovali spolupráce brněnských hudebníků s hudebníky z ostatních měst UCCN. Brno se za posledních deset let neuvěřitelně změnilo, je tady cítit tvůrčí atmosféra a jsme přesvědčení, že máme ostatním co nabízet. Zároveň se těšíme na inspiraci zvenčí, brněnský hudební život to může velmi obohatit.

KB: Tvůrčí rezidenční pobyty ti mohu určitě jen doporučit. A můžu se pochlubit i prvními výsledky: australský spisovatel Liam Pieper pobýval v Holešovicích u nádraží Bubny, odkud za války odjížděly transporty. Podnícen geniem loci napsal knihu Hračkář, která právě teď vyšla v českém překladu. V létě také vyšla moc hezká kniha našeho dalšího rezidenta, argentinského básníka Juana Pabla Bertazzy, která se jmenuje Na prahu Prahy. Obě ti mohu doporučit, určitě stojí za přečtení.

DD: Díky moc, dost se těším na to, že se v rámci naší spolupráce budu literárně inspirovat, protože v poslední době jsem na čtení nevyšetřil čas. Oblíbil jsem si audioknihy; hodně cestuju a v autě si je mohu v klidu poslouchat. Mou oblíbenou je nyní Všichni moji strýčkové od Viktora Fischla, skvěle namluvená Josefem Somrem.

KB: Už teď se těším na to, co všechno jako město literatury a město hudby dohromady vymyslíme a nabídneme ostatním městům Sítě kreativních měst UNESCO. Jsem si jistá, že Praha a Brno mají v tomto směru obrovský potenciál.

Rozhovor vznikl pro časopis KAM/ WHERE.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více