Kateřina Bajo vs. David Dittrich

Rozhovor Kateřiny Bajo, která je hlavní koordinátorkou členství Prahy jako města literatury v Síti kreativních měst UNESCO a Davida Dittricha, hlavního koordinátora členství Brna jako města hudby v téže Síti. Síť kreativních měst UNESCO vznikla v roce 2004 a jejím hlavním cílem je podpora mezinárodní spolupráce a kreativity. Nyní sdružuje 180 členských měst ze 72 zemí celého světa. Města jsou v síti zastoupena v 7 kreativních oblastech – literatura, hudba, design, film, gastronomie, lidová řemesla a média. Město, které se o členství v síti uchází, musí splnit velice přísná kritéria, podporu mu musí vyjádřit nejenom komise odborníků, ale i všechna členská města.

DD: Ahoj Kateřino, vítej v Brně! Jsem rád, že ti můžeme ukázat alespoň část našeho krásného a kreativního města. A začnu záludnou otázkou: víš o tom, že máme v Brně Prahu? Brněnská Praha je urbanistické a kreativní centrum a zároveň i kavárna. Máte v Praze taky nějaké Brno?

KB: Zatím ne, ale určitě je to inspirativní nápad, zvlášť teď, když budeme v rámci UNESCO jako kreativní města ještě více spolupracovat. Ale ty mi spíš řekni, jak prožíváte přijetí do UCCN (Sítě kreativních měst UNESCO)?

DD: Je to ohromná radost a úspěch pro všechny, kteří se v Brně snaží vytvářet kulturu a především hudbu. Jak řekla patronka projektu, mezzosopranistka Magdalena Kožená, pro Brno jde doslova o historickou událost. Já dodávám, že se tím Brno dostává na hudební mapu světa. Už je jen na nás, jak s tím naložíme. Poděkování patří všem lidem, kteří se na kandidatuře podíleli, byla to týmová práce. Osobně jsem přesvědčen, že UNESCO ocenilo současné vedení města Brna za jeho promyšlenou kulturní politiku.

KB: S jakými cíli vstupujete do Sítě kreativních měst UNESCO?

DD: Jedním z hlavních cílů je dotáhnout do zdárného konce vybudování nového koncertního sálu, Janáčkova kulturního centra, kde kromě Filharmonie Brno nalezne pro své akce útočiště řada institucí, festivalů či spolků napříč hudebními žánry. Byla by ostuda být hudebním městem Sítě kreativních měst UNESCO a nemít kvalitní velký sál. V přihlášce jsme se také zaměřili na umělecké vzdělávání dětí a jeho podporu. V ČR funguje unikátní systém ZUŠek a my jsme se zavázali, že v rámci sítě budeme iniciátory společných projektů v této oblasti. Velmi stojíme o to, aby se rozvíjel kontakt mezi Brnem a okolními regiony, které jsou folklorně nesmírně bohaté; folklorní hudbu musíme nejenom zachovávat, ale je zapotřebí i vytvářet podmínky pro její rozvoj. Dále jsme se zavázali, že budeme podporovat festival Maraton hudby Brno jako klíčovou hudební událost Brna a chceme v rámci sítě aktivně spolupracovat.

KB: Brno se do sítě dostalo až na druhý pokus. Vzpomínám si na naše první setkání v roce 2014, kdy jsi inicioval první přihlášku, a zajímaly tě naše zkušenosti. Podruhé jsme se potkali v roce 2016 na výročním zasedání Sítě kreativních měst UNESCO ve švédském Östersundu. Řekla bych, že většina nápadů, které jsi použil ve druhé přihlášce, vznikla právě tam.

DD: Je to tak. Výroční zasedání ve Švédsku pro mě bylo zásadní. Děkuji tobě a literární Praze za pomoc při uvedení; získal jsem tak prostor náš projekt prezentovat, ačkoli jsme nebyli ještě členy sítě. Pochopil jsem tam, jak lidé z UNESCO přemýšlí. Ve druhé přihlášce jsme proto více propojili Brno s okolním výjimečně hudebním regionem, věnovali se vzdělávání dětí a představili projekty vycházející z nezřizované kultury a spolkové činnosti. Poznal jsem tam také většinu zástupců hudebních měst. Celkově jsem odjížděl s velkým nadšením, ale současně jsem trochu propadl skepsi.

KB: Jak tomu mám rozumět?

DD: Poznal jsem sice, jak skvělá a aktivní města síť tvoří a jak obrovský přínos by členství pro Brno mohlo být, na druhé straně jsem ale jasně viděl, jak velký zájem o členství je a jak je složité se do sítě dostat.

KB: Tomu rozumím. Myslím, že se Brno do sítě dostalo opravdu za pět minut dvanáct. Už když se hlásila Praha, hovořilo se o omezování přijímání nových členů, aby síť dokázala dobře fungovat. Dnes je v síti 31 hudebních a 28 literárních měst.

DD: Co vám členství v Síti kreativních měst UNESCO přineslo? Jistě jste tam vstupovali se stejným očekáváním jako Brno, ale jaká byla realita?

KB: Zpočátku převládne ohromná radost, protože samotná příprava a přihláška je velice komplikovaná, vyžaduje velké úsilí, sami jste to zažili. Je zapotřebí na velice omezeném prostoru vysvětlit něco, o čem ostatní nemohou mít přesnou představu, protože neznají prostředí, ve kterém se kandidáti pohybují. Ovšem získat titul a stát se členem této sítě je opravdu velké zadostiučinění. Když pak pominula prvotní euforie, nastalo poznávání lidí z ostatních členských měst. Člověk si začal uvědomovat, že to mělo opravdu smysl, konkrétní lidi v konkrétních městech jsou fantastičtí. Pracují někdy ve skromných podmínkách, přesto jsou velmi komunikativní, nesmírně kreativní a ochotní, dokážou vymyslet a zrealizovat někdy až nepředstavitelné akce. Základním předpokladem pro dobré zapojení do sítě je vlastní aktivita, města vzájemně spolupracují i mezioborově, Praha samozřejmě spolupracuje hlavně s městy literatury, ale teď třeba máme projekt s městem designu. Tímto směrem se síť bude do budoucna vyvíjet. Těším se teď na výbornou spolupráci Praha – Brno, ale stejně tak se nám určitě společně podaří vymyslet spolupráci s našimi dalšími nejbližšími sousedy, tedy Krakovem, Katovicemi, Mannheimem a Heidelbergem.

DD: Brno má díky Praze cestičku už trochu prošlapanou a může do této konkrétní spolupráce vstoupit.

KB: Některá města jsou obdivuhodně aktivní, například Heidelberg. Spolupracovali jsme s ním na mnoha projektech, v poslední době kupříkladu na překladatelských workshopech. Krakov a Katovice zase společně organizují v červnu výroční zasedání UCCN, kde bude Brno oficiálně představeno všem městům sítě.

DD: Několik dní po přijetí do sítě obdrželo Brno další skvělou zprávu: Janáčkův archiv byl zapsán do Paměti světa, což je program UNESCO věnující se ochraně světového kulturního dědictví uchovaného v dokumentech. Pro Brno to znamená jasné potvrzení hudebního směřování, doklad opodstatněnosti titulu „hudební město“. Pro UNESCO je ale stejně důležité hudební podhoubí, práce spolků, institucí, které dávají prostor nejen profesionálním hudebníkům, ale také amatérům. Brňáci jsou v tomto ohledu mimořádně aktivní, funguje u nás neuvěřitelně vysoký počet folklorních souborů, pěveckých sborů, aktivit pro děti...

KB: Také jste v rámci kandidatury hodně prezentovali projekt ZUŠ Open, což je bezesporu naprosto unikátní akce, která musela UNESCO okouzlit!

DD: O to se zasadila především mezzosopranistka Magdalena Kožená, která v roce 2016 založila na podporu základních uměleckých škol nadační fond sídlící v Brně. Právě tento fond letos 30. května organizoval akci ZUŠ Open, do které se zapojilo neuvěřitelných 130 000 žáků ZUŠ z 280 měst ČR. Brno ten den přichystalo velkou akci na Moravském náměstí, kde se představily brněnské ZUŠky. Magdalena si s nimi nakonec společně zazpívala, my jsme to celé natočili a poslali UNESCO.

KB: Jak hudební směřování Brna vlastně začalo?

DD: Brno je synonymum hudby přeci odnepaměti! (úsměv) Ale chápu, na co se ptáš, takže: v roce 2002 jsme založili projekt Brno – město hudby. Naším cílem bylo zviditelnění místních mimořádně žánrově pestrých hudebních aktivit, které vychází ze silné hudební tradice a velmi aktivní současnosti. Naplánovali jsme webový portál, festival Maraton hudby Brno, který by všechny žánry propojil, vymýšleli jsme permanentku napříč hudebními žánry atd. Chtěli jsme přesvědčit Brno, aby si přízvisko hudební vetklo do štítu. Postupně jsme k projektu přizvali řadu zajímavých osobností jako např. Marii Kučerovou, Davida Marečka, Viléma Spilku a řadu dalších, kteří nám pomáhali vše formovat. V roce 2009 se podařilo rozjet, i díky podpoře ROPu a následně za výrazného přispění hudebního publicisty Borise Klepala, profesionální webový portál www.mestohudby.cz. V té době jsme také zaznamenali program Sítě kreativních měst UNESCO.

KB: Pořád tam nevidím zapojení města…

DD: Na podzim roku 2014 jsme představili projekt zástupcům Magistrátu města Brna a setkali jsme se s velkým pochopením, především od tehdy nového náměstka pro kulturu Matěje Hollana. Ten kandidatuře velmi pomohl a má na našem vstupu velkou zásluhu.

KB: Jistě, protože ačkoliv jsi vše vymyslel a napsal přihlášku, tak samotný titul samozřejmě patří městu.

DD: Ale přihlášku jsem přeci vůbec nedělal jen já, byla to týmová práce. V Brně je teď v kultuře koncentrace řady skvělých lidí, kteří mají nápady a chuť spolupracovat. A na brněnském kulturním životě je to vidět. V takové atmosféře se připravovala náročná kandidatura daleko snadněji, čerpali jsme podněty a energii od poradního týmu a od řady dalších lidí. Bez pozitivní role, kterou sehrálo město, by se to nepodařilo. Takže teď jsme šťastní, že má Brno významný titul, ale čeká nás především práce, abychom všechna předsevzetí naplnili. Prahu už brzo čeká podání první zprávy o činnosti, je to tak?

KB: Přesně tak. Filozofie Sítě kreativních měst UNESCO je založená na tom, že je město aktivní a dělá to, k čemu se v projektu zavázalo. Každé čtyři roky musí odevzdat zprávu o své činnosti. Samozřejmě jsou i města, která to podcení, a pak jim hrozí dokonce vyřazení ze sítě. Praha se ve své přihlášce například zavázala k rezidenčním pobytům, takže každý rok k nám zveme šest zahraničních autorů, kterým zajišťujeme pobyt a program.

DD: Brno se mimo jiné zavázalo k podpoře festivalu Maraton hudby Brno, který přináší zbrusu nový koncept: představuje nejlepší muzikanty a projekty z Brna napříč žánry, od klasiky přes jazz, muzikál, folklor, rock až po nový cirkus a busking. Je to taková výkladní skříň Brna, doplněná o špičkové muzikanty ze světa. Maraton má ambici stát se klíčovou městskou hudební akcí s velkým diváckým potenciálem i pro turisty. Letos v srpnu na II. ročník přišlo za 3 dny přes 16 000 lidí a do budoucna se počítá i s trojnásobkem návštěvníků. Rádi bychom, aby naše město během tohoto festivalu hudbou doslova dýchalo. Ale v Praze se vám teď podařil husarský kousek…

KB: Zdá se, že získáme část tzv. Kafkova domu nedaleko Staroměstského náměstí! V něm by mohly být i dva byty pro náš rezidenční program, takže autoři budou moci tvořit přímo v tomto velmi inspirativním prostředí. Měla by tam být snad i kavárna a plánujeme i výstavní prostory.

DD: To zní moc dobře. Také bychom rádi v rámci rezidencí podporovali spolupráce brněnských hudebníků s hudebníky z ostatních měst UCCN. Brno se za posledních deset let neuvěřitelně změnilo, je tady cítit tvůrčí atmosféra a jsme přesvědčení, že máme ostatním co nabízet. Zároveň se těšíme na inspiraci zvenčí, brněnský hudební život to může velmi obohatit.

KB: Tvůrčí rezidenční pobyty ti mohu určitě jen doporučit. A můžu se pochlubit i prvními výsledky: australský spisovatel Liam Pieper pobýval v Holešovicích u nádraží Bubny, odkud za války odjížděly transporty. Podnícen geniem loci napsal knihu Hračkář, která právě teď vyšla v českém překladu. V létě také vyšla moc hezká kniha našeho dalšího rezidenta, argentinského básníka Juana Pabla Bertazzy, která se jmenuje Na prahu Prahy. Obě ti mohu doporučit, určitě stojí za přečtení.

DD: Díky moc, dost se těším na to, že se v rámci naší spolupráce budu literárně inspirovat, protože v poslední době jsem na čtení nevyšetřil čas. Oblíbil jsem si audioknihy; hodně cestuju a v autě si je mohu v klidu poslouchat. Mou oblíbenou je nyní Všichni moji strýčkové od Viktora Fischla, skvěle namluvená Josefem Somrem.

KB: Už teď se těším na to, co všechno jako město literatury a město hudby dohromady vymyslíme a nabídneme ostatním městům Sítě kreativních měst UNESCO. Jsem si jistá, že Praha a Brno mají v tomto směru obrovský potenciál.

Rozhovor vznikl pro časopis KAM/ WHERE.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Uplynulý týden plný hudebních akcí završilo finálové kolo soutěže Central European Jazz Competition pořádané dvojicí „sousedících“ jazzových festivalů –  JazzFestBrno a Poysdorf Jazz & Wine. Přeshraniční hudební projekt  našlápl ke slibné budoucnosti: už první ročník jazzového klání ve svém finálovém odpoledni nabídl šest půlhodinových bloků finalistů, kteří překvapili šíří hudebního záběru i muzikantskou kvalitou.  více

Předposledním divadelním dílem vrcholícího hudebního festivalu Janáček Brno 2018 se včera stala mistrova poslední dokončená opera Z mrtvého domu, kterou inspiroval Dostojevského román. Inscenaci připravila Velšská národní opera v koprodukci se Skotskou operou, představení režíroval David Pountney, scénu navrhnula Maria Bjornson a orchestr řídil Tomáš Hanus. V hlavních rolích se představili Mark Le Brocq, Alan Oke, Simon Bailey, Ben McAteer a Paula Greenwood. Posluchači měli jedinečnou možnost poslechnout si Janáčkovo dílo v kritické edici Sira Charlese Mackerrase a nedávno zesnulého janáčkovského badatele a muzikologa Johna Tyrrella. Poněkud atypické pro mnoho posluchačů mohlo být uvedení v anglickém jazyce s českými titulky.  více

Hlavním dramaturgickým záměrem letošního Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2018 je uvedení kompletního hudebně-dramatického autorova díla. Po divácky úspěšné Káti Kabanové a precizním provedení Věci Makropulos včera přišel na řadu polský soubor Teatr Wielki z Poznani s uvedením Její pastorkyně tedy díla, které dvanáct let po své Brněnské premiéře v roce 1904 otevřelo Leoši Janáčkovi dveře na mezinárodní hudební scénu.  více

Na mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno 2018 zaznělo mnoho rozličných a kvalitativně rozdílných operních představen. Jednou za čas se objeví inscenace, které rozdělí brněnské publikum na dva nesmiřitelné tábory, jedni jsou nadšeni novátorstvím, množstvím mimohudebních odkazů a smělou režií, druzí hořekují nad nelogickým symbolismem, odklonem od operního libreta a konečně políčkem do tváře skladatele. Písňový cyklus Zápisník zmizelého od belgického tělesa Muziektheater Transparant v režii Iva van Hoveho a se skladatelskými přípisky Annelies Van Parys kontroverzní v naznačeném slova smyslu byl. Na novém jevištním tvaru se podílel také scénograf Jan Versweyveld, kostymérka An D’Huys a dramaturg Krystian Lada. V sólových rolích se představili Ed Lyon, Marie Hamard a Hugo Koolschijn, na klavír doprovázena Lada Valešová a za scénou účinkovaly členky sborové akademie De Munt/La Monnaie. Zápisník zmizelého včera zazněl v sále Mahenova divadla.  více

Druhý z doprovodných folklorních koncertů festivalu Janáček Brno se uskutečnil v divadle Reduta. Dle všeho laťka, kterou nastavil ten první, zůstává stále vysoko. Pořad nazvaný Chodníčky k lidové písni měl představit divákům jeden z Janáčkových nejoblíbenějších slováckých regionů – Horňácko. Tohoto úkolu se svědomitě ujala cimbálová kapela s výstižným názvem Musica Folklorica.  více

Dvakrát hudební mistrovství prvotřídní kvality a pokaždé jinak. Jednou jako posluchačsky náročná hudební show, kterou jen poučení posluchači vnímali jako připomínku tragických událostí. A podruhé jako odlehčený a roztančený večer s písněmi, které si mohl zpívat celý sál Sono Centra. Pořadatelé JazzFestu Brno ukázali, že není jazzové kvinteto jako jazzové kvinteto. Oba lídři posledních dvou koncertů letošního ročníku festivalu si právem vysloužili bouřlivý potlesk. Přitom by člověk na scéně stěží pohledal dva tak rozdílné typy hudebníků, jako jsou Terence Blanchard a Richard Bona.  více

Brněnský Slovácký krúžek oslavil v sobotu 110. výročí svého vzniku. A díky velkému zájmu diváků si je připomněl hned dvěma odpoledními koncerty v kulturním centru Rubín.  více

Národní divadlo moravskoslezské z Ostravy se na hlavním programu festivalu Janáček Brno podílelo již několikrát. Včera soubor zavítal do brněnského Mahenova divadla se zcela novou inscenací nepříliš často uváděné opery Osud v režii svého ředitele Jiřího Nekvasila, se scénou Daniela Dvořáka, kostýmy Simony Rybákové a v hudebním nastudování hudebního ředitele Jakuba Kleckera. Moravskoslezské divadlo se tak v tuzemsku stalo teprve druhým divadelním domem, který za dobu své existence uvedl všechny opery Leoše Janáčka. V hlavních rolích se představili Martin Šrejma jako skladatel Živný, Veronika Holbová jako Míla Válková a Petra Alvarez Šimková jako její matka, ve vedlejších pak Roman Hoza v roli malíře Lhotského a Tomáš Kořínek jako doktor Suda, dále účinkoval Sbor a orchestr Národního divadla moravskoslezského.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno je v plném proudu, posluchači si ještě nestačili vychutnat povedenou instrumentaci Ondřeje Kyase v novém scénickém nastudování Šárky a už se na ně valí další produkce. Jednoaktová opera Počátek románu a balet Rákoš Rákoczy zazněly v provedení studentů Konzervatoře Brno s Orchestrem a sborem studentů téže instituce. Vystoupil také umělecký soubor Hradišťan. Režie se chopila Kristiana Belcredi, scénu a kostýmy navrhla Sylva Marková. Obě působí v tělese Ensemble Opera Diversa. Choreografie se ujala umělecká vedoucí souboru Hradišťan Ladislava Košíková. Představení řídil Tomáš Krejčí.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více