Klára Veselá: Doba soutěží je za mnou

Klára Veselá: Doba soutěží je za mnou

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.

Kláro, své třetí písňové album jste nazvala podle značky akordeonu Delicia a na jeho úvod jste zařadila píseň s názvem Znovuzrozená. Proč je to právě ona?

Zrození je začátek. Když jsem tedy přemýšlela nad výběrem a řazením písní a nad jejich tématy, bylo naprosto jasné, že právě toto bude číslo jedna. Shodli jsme se na tom i s kolegy muzikanty, je to takový začátek příběhu.

Jedná se o nový příběh i ve vašem osobním a muzikantském životě?

Úplně nový příběh to není. Má hudba má určitou tvář, v akordeonu i ve zpěvu jsou dlouhodobě patrné určité rysy, ale můj projev se také postupně proměňuje. Tentokrát jsem kladla větší důraz na zpěv, dala jsem záměrně více prostoru hlasu, jeho dynamice i barvám. A protože jsem si do studia přizvala kolegy, kytaristu Luciana Mayaciho a basistu Jakuba Šimáněho, šel akordeon malinko do pozadí. U každé písně jsem měla jasnou představu o aranžích, ale party spoluhráčům nepíšu. Měli vlastní svobodu, sami si rozhodovali o sólech. Album je v tomto případě týmová práce. Já jsem pouze měla tu výhodu, že jsem měla právo veta.

Říkáte, že akordeon šel „malinko do pozadí“. Má být tedy na desce slyšet?

Ale ano, je tam slyšet přesně tolik, kolik je třeba. Ale v některých písních nakonec akordeon není vůbec. Všechny ty skladby samozřejmě na akordeon hraji, ale když mám možnost jej někdy vypustit a jen stát u mikrofonu a zpívat s partou perfektních muzikantů za zády, působí mi to velkou radost. Nemám tedy problém si od nástroje odpočinout a věřím, že i pro posluchače je to vítaná změna. Hraji tedy o něco méně, což souvisí i s mou hudební cestou. Doba soutěží a předhánění, kdo zahraje více not a jak rychle, je dávno za mnou.

vesela_klara_2019_foto_Jiri_Slama_02

Když jste přemýšlela nad výběrem a řazením písní na albu, snažila jste se, aby deska jako celek vyprávěla nějaký příběh?

Ano i ne. Není to konceptuální album, ale skládá se z písní, které fungují dohromady. Spojují je emoce, pocity, příběhy, je hodně o vztazích. Jednak jsou to samozřejmě vztahy mezi námi lidmi, mezi ženami a muži, ale důležité je pro mne i to, co jako lidé cítíme uvnitř. Přitom nevyprávím jen svůj příběh. Nefunguje to tak, že se mi něco stane, já pak sednu a napíšu o tom píseň. Ve svých textech reaguji na své okolí, na to, co se děje kolem mě. Inspirací může být nějaká situace, myšlenka, obraz… Každá písnička má svůj příběh, ale není nutné, aby posluchači znali mé příběhy. Důležité je, aby tam našli ty své. A pak je důležitý ještě jeden detail. Ty texty nejsou vždycky veselé, ale důležité je v nich povznesení, směr vzhůru, a k tomu směřuje poslední píseň Souznění.

Ano, z některých textů je přímo cítit bolest. Třeba píseň Zraněná

V ní jsem měla potřebu reflektovat dnešní uspěchanou dobu z pohledu ženy. Život přináší určité křivdy, které si necháváme líbit, jenže pak vznikají zranění a život se nám komplikuje. Myslím, že je dobré o tom mluvit.

To je tedy vaše autorská současnost. Zkusme se ale vrátit na začátek. Delicia je vaše třetí album. To první s názvem Vlnohraní jste natočila ještě pod svým dívčím jménem Klára Šmahelová v roce 2012. Já si vás ale pamatuji z doby ještě dřívější, například v roce 2005 jste hostovala na albu Těba skupiny Cymbelín. V té době jste ještě autorské písně nepsala?

Nepsala a ani jsem nezpívala. Tedy zpívala jsem vždy, dokonce jsem zpěv studovala na konzervatoři a jako malá jsem zpívala ve sboru. To pro mne byla důležitá zkušenost, jenže člověk tam není sám za sebe. Zpěv s doprovodem akordeonu je u mě otázkou asi posledních deseti let. Předtím jsem primárně hrála na akordeon, spolupracovala s různými kapelami a divadly, natáčela cédéčka, ale vždy to bylo v roli hosta nebo jako součást jiného tělesa. I moje první album měla být původně čistě akordeonová deska, ale v té době jsem už cítila potřebu jít ven i s vlastní tvorbou. Desku mi produkoval a vydal Daliboru Štrunc a já jsem se na ní – vedle autorské tvorby – opřela o autory, které jsem milovala, a o hudební styly, které jsem s nimi měla spojené. Bylo to argentinské tango ve skladbách Astora Piazzolly, dále francouzský styl musette a hudba úžasného Richarda Galliana a konečně italský jazzman Renzo Ruggieri.

vesela_klara_2019_foto_Jiri_Slama_03

Ano, jejich tvorba se na albu střídá s vašimi vlastními písněmi. Co bylo hlavním důvodem přerodu akordeonistky v písničkářku?

Myslím, že to náhlý zlom nebyl. U mě byly hra na akordeon a zpěv opravdu dlouho vedle sebe. Už když mi bylo šest, chtěla jsem být zpěvačkou. Jenže pak jsem začala hrát a dařilo se mi. Byla jsem takový soutěživý typ, hodně jsem se soustředila na výkon. Věnovala jsem se tomu naplno, ale ona je to taková sportovní disciplína, která člověka stojí velkou přípravu, úsilí, až ho může pohltit. Já jsem se nakonec dostala do stadia, kdy jsem musela přemýšlet, jak dál. Přetěžovala jsem se, dostavily se zdravotní problémy a navíc mi to přestalo přinášet potěšení. Přitom slovo delicia v překladu znamená právě potěšení. Mohla jsem si tedy vybrat, jestli vydržím ještě dva roky a zničím své fyzické tělo, nebo svůj život změním. Byla jsem nucena se zastavit. Hledala jsem ztracenou radost a to mě přirozeně přivedlo zpět ke zpěvu a k písním, kde jsem našla své kořeny.

Dnes tedy používáte akordeon hlavně jako doprovodný nástroj. Kolik nástrojů vůbec máte?

Vždy jsem jich měla víc. Momentálně používám dva. Dříve jsem hrála na klávesový, ale nyní už delší čas hraju na knoflíkový nástroj, u nás stále ještě méně obvyklý.

Jaké jsou jeho výhody?

Je to větší rozsah na menší plochu, knoflíky jsou blíž u sebe. Já nemám moc velkou ruku, je mi to tedy sympatičtější. Ale musíte se samozřejmě naučit systém, jak to funguje.

Další vaší zajímavou aktivitou je tvorba výukových materiálů.

Ano, vydala jsem Veselý akordeon, což je sedmnáct přednesových skladbiček a většina z nich vnikla pro mé studenty. Jsou to různé oblíbené styly jako valčík nebo tango. U nás je totiž hlad po nových hratelných skladbách. Akordeonistům se často něco líbí, ale není pak pro ně snadné to interpretovat. Já mám velkou radost, že se na hudebních školách tyto moje skladby často hrají. Vedle toho jsem ještě vydala Veselý akordeon dětem, což je pracovní sešit pro ty úplně nejmenší, kteří ještě neumí ani číst. Je to hraní s notičkami, s pastelkami. Začátek je totiž pro každého muzikanta nejdůležitější. Sama jsem měla skvělou paní učitelkou, a i když mě učila jen prvního půl roku, motivovalo mne to do dalších let.

Vím, že album Delicia vyšlo nedávno, ale pracujete na nových písních?

Ano, díky desce Delicia vzniklo Klára Veselá Trio, které nyní pracuje na další desce. A mám v hlavě i spoustu dalších projektů. Uvidíme tedy, co se nám podaří realizovat. Nechám se překvapit.

Svět klasické hudby jste už úplně opustila?

Měla jsem pocit, že jsem jej víceméně opustila, ale on se mi postupně ozývá zpátky. Pozvali mě například jako lektorku do Ostravy na skladatelsko-interpretační kurzy, zaměřené na akordeon. Jinak na poli vážné hudby momentálně nevystupuji, omezila jsem koncerty na svou autorskou tvorbu, ale uvidíme, co přinese čas. Je mnoho možností, jak pokračovat.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více