La Cantiga de la Serena: pro hudbu hranice neexistují

La Cantiga de la Serena: pro hudbu hranice neexistují

La Cantiga de la Serena je trio z jižní Itálie, které se zaměřuje na hudbu Středomoří, chápaného jako most mezi Západem a Východem. Repertoár souboru tvoří středověké tance a písně, písně duchovní včetně poutnických, středověké světské písně i písně sefardských židů, kteří museli na konci 15. století opustit dnešní Španělsko a Portugalsko. V roce 2021 skupina vydala své třetí a zatím nejnovější album La Mar a v létě 2022 vystoupila v Brně na festivalu Maraton Hudby. Koncert si můžete připomenout i díky tomuto rozhovoru. Na naše otázky odpovídají Fabrizio Piepoli, který zpívá a hraje na italskou chitarru battente, dále Giorgia Santoro, hráčka na nejrůznější druhy fléten a píšťal včetně indické bansuri nebo irské tin whistle, a také na keltskou harfu. A konečně třetím členem je Adolfo La Volpe, který hraje na arabskou loutnu, na klasickou kytaru nebo irské buzuki.

Jak jste se jako trio dali dohromady?

Adolfo: O tom mohu hovořit já, protože jsem spojovacím článkem mezi mými dvěma spoluhráči. S Fabriziem se už dvacet pět let věnuji výzkumům v oblasti hudby Středomoří. A vedle toho už dvacet let hraji v různých projektech s Giorgiou. Na začátku naší společné cesty tedy bylo to, že jsme se my tři dali dohromady. Základní myšlenkou kapely je naše společná láska ke středomořské hudbě, kterou na jednu stranu respektujeme, ale na druhou stranu se snažíme o vlastní osobitý pohled na ni. Mícháme různé prvky této hudby – s určitou dávkou svobody, ale především s velkým množstvím respektu.

Vaše nejnovější album se jmenuje La Mar a je věnované Středozemnímu moři, vnímanému jako místo, které lidi spojuje. Ovšem moře přece i rozděluje…

Fabrizio: Jak jsem říkal i na koncertě v Brně, pro nás tři je Středozemní moře způsobem života. To, jak žijeme, dýcháme, jíme… náš způsob vidění světa… to všechno je pro nás Středomoří, které nevnímáme striktně geograficky. Ovšem to, co říkáte, je velmi zajímavá perspektiva. Moře může lidi skutečně rozdělovat i spojovat. Ovšem vzdálenost není sama o sobě špatná. Špatná je vzdálenost ve spojení s neznalostí. Zeměpisná vzdálenost podněcuje v lidech zdravou zvědavost a touhu po poznání. Nás tato touha po poznání vede k tomu, abychom prozkoumávali hudbu různých národů Středomoří. A to je základní myšlenka naší kapely: zvídavost, integrace, komunikace a mírumilovnost. Naším cílem je žít v míru a propojovat se s ostatními lidmi. Politika, náboženství a další věci přinášejí problémy. Hudba lidi spojuje.

Giorgia: Naprosto souhlasím. Snažíme se najít vlastní cestu. Začali jsme u naší lidové hudby, ale nyní se pokoušíme prozkoumat další oblasti Středomoří. Rádi spojujeme naši hudbu s hudbou Řecka, Makedonie a mnoha dalších zemí. Naše hudební jazyky jsou si nakonec vlastně velmi podobné.

Hudbu z různých oblastí Středomoří kladete vedle sebe. Ale má vůbec jihoitalský tanec tarantella něco společného třeba s hudbou severního Alžírska? A když se občas na svých albech vydáte i do jiných částí Evropy, nacházíte styčné body i tam?

Fabrizio: Všechny tyto typy lidové hudby mají společný groove. Například jihoitalský tanec pizzica se v mnohém podobám jigům a reelům ze severu Irska. Důležité není ani tak, co hrajete, ale jak to hrajete. Když budete hrát jihoitalskou tarantellu a když budete hrát rytmy z Egypta, Turecka nebo ze zemí Maghrebu, budete tam cítit určité uvolnění. Všechna tato hudba pracuje s energií, s výrazným rytmem, ale zároveň má v sobě špetku uvolněné nálady. A přesně to najdete i v dalších hudebních žánrech, které mají africké kořeny, jako je soul, jazz nebo blues. A to je – aspoň já si to tak myslím – stejně důležité jako samotná melodie. Italská pizzica je svým způsobem podobná písním ze severu Alžírska, protože se v ní velmi podobně pracuje s rytmem a s melodií. A to nikde jinde na světě nenajdete.

Svůj „geografický“ záběr podtrhujete i množstvím hudebních nástrojů, které používáte.

Adolfo: Ano, používáme velké množství hudebních nástrojů, ale když cestujeme, můžeme si vozit jen některé. Volba nástrojů však souvisí s tím, o čem hovořil Fabrizio. Není to tak, že by někde existovaly hranice a za nimi se konkrétní nástroj nevyskytoval. Hranice jsou fiktivní záležitost a nástroje je vždy překračovaly, stejně jako je překračovaly písně. A na své cestě se postupně proměňovaly. A tak můžete v jedné oblasti najít určitý hudební nástroj a o několik kilometrů dál se používal nástroj podobný, jen malinko pozměněný. Když tedy studujeme hudební tradice jednotlivých zemí, zjišťujeme, že vlastně žádné hranice neexistují. Kultura cestuje a proměňuje se nezávisle na hranicích.

Giorgio, vy používáte i flétny ze zemí mimo oblast Středomoří, například z Indie nebo z Číny. Podle čeho volíte, na co v které písni budete hrát?

Giorgia: Musím najít svůj zvuk. Hudební nástroj používám jako hlas a vždy se snažím najít jeho pravou podstatu. Pak mi nezáleží na tom, jestli flétna, na kterou hraji, pochází z Číny nebo z Indie. Hudbu nemůžete zavřít do škatulky. Mám ráda zvuk dřevěných fléten, ale hraji také – když mi to cestování dovolí – například na keltskou harfu. Hledám vždy ideální zvuk, abych vyjádřila to, co cítím.

Vaše nejnovější album La Mar (2021) je třetím dílem trilogie. Předcházely mu nahrávky La Fortuna (2019) a La Serena (2016). Co tedy na těchto nahrávkách posluchač najde?

Fabrizio: Je to výlet ve třech kapitolách, výlet kolem Středozemního moře, ale nejen tam. V mnoha našich písních se totiž skrývají prvky z keltských skladeb, které umí Giorgia skvěle zahrát na flétny a na tin whistle. Jak už jsem říkal, tato cesta po Středomoří je pro nás spíše stavem mysli nebo způsobem života. Když jsme tuto trilogii připravovali, mysleli jsme na moře, které přináší lásku, radost, smutek i naději. Proplouvali jsme tímto mořem, které je ve skutečnosti mnohem větší než Středozemní moře, a objevovali jsme přitom sami sebe a své kořeny. Na prvním albu toho z našeho kraje, Apulie, mnoho nebylo. Ale tato třetí kapitola je věnována do značné míry naší hudbě a našim kořenům. Ovšem když jsme natáčeli první album, vůbec jsme netušili, že to bude trilogie. To se tak prostě stalo. Až jsme natočili třetí album, uvědomili jsme si zpětně, že je to vlastně trilogie. A že jsme se toho při její přípravě opravdu hodně naučili.

Foto Giuseppe Pezzulla

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Závěr postní doby ústí do pašijového týdne s připomínkou Kristova utrpení, jehož motiv byl také hlavní dramaturgickou myšlenkou koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Lamento. Středeční večer 29. března patřil dílům věnujícím se lamentacím českých a britských skladatelů. Příhodně si těleso pro tento koncert zvolilo prostor barokního sálu Konventu Milosrdných bratří, který postní atmosféru umocňoval.  více

Arménský jazzový pianista Tigran Hamasyan se dlouho věnoval buď vlastní tvorbě, nebo inspiraci arménským folklorem. Až na svém desátém albu StandArt se rozhodl pracovat s jazzovými standardy, skladbami, které fungují u většiny jazzových hudebníků jako základní průprava a jako materiál, na kterém se shodnou hráči z celého světa při společném jamování. Své aktuální album pianista představí v pátek 24. března 2023 v brněnském Sono Centru v rámci festivalu JazzFestBrno.  více

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více

La Cantiga de la Serena je trio z jižní Itálie, které se zaměřuje na hudbu Středomoří, chápaného jako most mezi Západem a Východem. Repertoár souboru tvoří středověké tance a písně, písně duchovní včetně poutnických, středověké světské písně i písně sefardských židů, kteří museli na konci 15. století opustit dnešní Španělsko a Portugalsko. V roce 2021 skupina vydala své třetí a zatím nejnovější album La Mar a v létě 2022 vystoupila v Brně na festivalu Maraton Hudby. Koncert si můžete připomenout i díky tomuto rozhovoru. Na naše otázky odpovídají Fabrizio Piepoli, který zpívá a hraje na italskou chitarru battente, dále Giorgia Santoro, hráčka na nejrůznější druhy fléten a píšťal včetně indické bansuri nebo irské tin whistle, a také na keltskou harfu. A konečně třetím členem je Adolfo La Volpe, který hraje na arabskou loutnu, na klasickou kytaru nebo irské buzuki.  více

Koncert s podtitulem „Soudružnost, spolupráce, podvratnost a pořádná bitka na konec“ v režii souboru Brno Contemporary orchestra (BCO) nabídl pozoruhodný program soudobé hudby. Jednalo se o tři české a jednu světovou premiéru, které zazněly v Besedním domě 27. února pod taktovkou kmenového dirigenta Pavla Šnajdra. Výběr koncertního sálu nebyl náhodný. Besední dům letos slaví 150 let od otevření a těleso uspořádalo výroční, komunitní koncert k důležitému jubileu.  více

Loňské album Morytáty a romance brněnského písničkáře a televizního dramaturga Ivo Cicvárka boduje ve výročních anketách nejen v čistě folkovém žánru. Ivo svůj velký projekt natočil se svou přejmenovanou kapelou, které nyní říká Živo, a s řadou hostů. V rozhovoru vysvětluje, co se skrývá za jednotlivými písněmi výpravného alba, a hovoří také o svých dalších plánech.  více

Dvanáct studentů, šest skladatelů, šest skladeb, střet šesti naprosto odlišných světů. I tak by se dal popsat projekt Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) ve spolupráci s Royal Conservatoire The Hague (RC). Dle úvodních slov prorektora pro strategie a rozvoj JAMU a pedagoga kompozice na Katedře kompozice a multimediální tvorby Ivo Medka, projekt trvá již šestým rokem a je založen na výběru tří skladatelů z obou škol. Kromě nich se také pro každý ročník vybírá originální obsazení – letos sestavené z houslí, violoncella, elektrické kytary, trombonu, příčné flétny a bicích nástrojů – opět namíchané po třech lidech z obou zemí a doplněno o dirigenta. Spolupráce vyvrcholila pátečním koncertem v Komorním sále Hudební fakulty JAMU.  více

Tento rok tomu bude přesně tři sta let, co dvorní vicekapelník císaře Karla VI. Antonio Caldara zkomponoval pro oslavu jmenin císařovny Alžběty Kristýny gratulační serenatu La concordia de' pianeti (Harmonie planet). Císařský pár však měl ještě jeden významný důvod k oslavě. Alžběta Kristýna čekala potomka a naděje manželů se upínali k mužskému dědici trůnu. Že vláda bude souzena Marii Terezii, tehdy ještě nikdo netušil. Novodobé koncertní premiéry, která se uskutečnila 7. února v brněnském Besedním domě se ujal orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího souboru Romana Válka. Sbor řídila sbormistryně Tereza Válková. Rolí planet, které opěvují císařovnu se ujali Dagmar Šašková (Venuše), Hana Blažíková (Diana), Andreas Scholl (Jupiter), Valer Sabadus (Apollon), Franco Klisovic (Mars), Jaroslav Březina (Merkur) a Adam Plachetka (Saturn).  více

V polovině 20. let 20. století se začala psát historie jedné z nejsvéráznějších čtvrtí Brna. Ve vytěženém pískovcovém lomu se postupně usazovali dělníci z nedaleké cihelny. O pár let později už na tomto místě s výhledem na tehdy vznikající veletržní areál a Staré Brno bylo možné napočítat stovku domků. Čtvrť existuje dodnes a nese název Kamenná kolonie. V neděli 5. února se v Kamence, jak ji Brňané nazývají, konala už tradiční fašanková obchůzka.  více

Ještě koncem ledna byly v Galerii města Blanska zahájeny dvě výstavy. Obě částečně vychází z našich kořenů, ale i lidové kultury. Krojové veselí s cimbálovkou na nich však rozhodně nečekejte. Svá díla zde vystavuje Eva Juračková a David Severa. Absolvovala jsem první část doprovodného programu k výstavám, který se odehrál prvního února v prostorách galerie. V debatě na téma Folklor a ochrana přírody se zde s návštěvníky sešla ředitelka ekologické Nadace Veronica Helena Továrková.  více

Téměř po třiceti letech se na brněnské jeviště vrací opereta Veselá vdova maďarského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára. Inscenace režijního tandemu Magdalena Švecová a Martin Pacek měla premiéru 3. února v Janáčkově divadle.  více

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěr postní doby ústí do pašijového týdne s připomínkou Kristova utrpení, jehož motiv byl také hlavní dramaturgickou myšlenkou koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Lamento. Středeční večer 29. března patřil dílům věnujícím se lamentacím českých a britských skladatelů. Příhodně si těleso pro tento koncert zvolilo prostor barokního sálu Konventu Milosrdných bratří, který postní atmosféru umocňoval.  více