La Cantiga de la Serena: pro hudbu hranice neexistují

La Cantiga de la Serena: pro hudbu hranice neexistují

La Cantiga de la Serena je trio z jižní Itálie, které se zaměřuje na hudbu Středomoří, chápaného jako most mezi Západem a Východem. Repertoár souboru tvoří středověké tance a písně, písně duchovní včetně poutnických, středověké světské písně i písně sefardských židů, kteří museli na konci 15. století opustit dnešní Španělsko a Portugalsko. V roce 2021 skupina vydala své třetí a zatím nejnovější album La Mar a v létě 2022 vystoupila v Brně na festivalu Maraton Hudby. Koncert si můžete připomenout i díky tomuto rozhovoru. Na naše otázky odpovídají Fabrizio Piepoli, který zpívá a hraje na italskou chitarru battente, dále Giorgia Santoro, hráčka na nejrůznější druhy fléten a píšťal včetně indické bansuri nebo irské tin whistle, a také na keltskou harfu. A konečně třetím členem je Adolfo La Volpe, který hraje na arabskou loutnu, na klasickou kytaru nebo irské buzuki.

Jak jste se jako trio dali dohromady?

Adolfo: O tom mohu hovořit já, protože jsem spojovacím článkem mezi mými dvěma spoluhráči. S Fabriziem se už dvacet pět let věnuji výzkumům v oblasti hudby Středomoří. A vedle toho už dvacet let hraji v různých projektech s Giorgiou. Na začátku naší společné cesty tedy bylo to, že jsme se my tři dali dohromady. Základní myšlenkou kapely je naše společná láska ke středomořské hudbě, kterou na jednu stranu respektujeme, ale na druhou stranu se snažíme o vlastní osobitý pohled na ni. Mícháme různé prvky této hudby – s určitou dávkou svobody, ale především s velkým množstvím respektu.

Vaše nejnovější album se jmenuje La Mar a je věnované Středozemnímu moři, vnímanému jako místo, které lidi spojuje. Ovšem moře přece i rozděluje…

Fabrizio: Jak jsem říkal i na koncertě v Brně, pro nás tři je Středozemní moře způsobem života. To, jak žijeme, dýcháme, jíme… náš způsob vidění světa… to všechno je pro nás Středomoří, které nevnímáme striktně geograficky. Ovšem to, co říkáte, je velmi zajímavá perspektiva. Moře může lidi skutečně rozdělovat i spojovat. Ovšem vzdálenost není sama o sobě špatná. Špatná je vzdálenost ve spojení s neznalostí. Zeměpisná vzdálenost podněcuje v lidech zdravou zvědavost a touhu po poznání. Nás tato touha po poznání vede k tomu, abychom prozkoumávali hudbu různých národů Středomoří. A to je základní myšlenka naší kapely: zvídavost, integrace, komunikace a mírumilovnost. Naším cílem je žít v míru a propojovat se s ostatními lidmi. Politika, náboženství a další věci přinášejí problémy. Hudba lidi spojuje.

Giorgia: Naprosto souhlasím. Snažíme se najít vlastní cestu. Začali jsme u naší lidové hudby, ale nyní se pokoušíme prozkoumat další oblasti Středomoří. Rádi spojujeme naši hudbu s hudbou Řecka, Makedonie a mnoha dalších zemí. Naše hudební jazyky jsou si nakonec vlastně velmi podobné.

Hudbu z různých oblastí Středomoří kladete vedle sebe. Ale má vůbec jihoitalský tanec tarantella něco společného třeba s hudbou severního Alžírska? A když se občas na svých albech vydáte i do jiných částí Evropy, nacházíte styčné body i tam?

Fabrizio: Všechny tyto typy lidové hudby mají společný groove. Například jihoitalský tanec pizzica se v mnohém podobám jigům a reelům ze severu Irska. Důležité není ani tak, co hrajete, ale jak to hrajete. Když budete hrát jihoitalskou tarantellu a když budete hrát rytmy z Egypta, Turecka nebo ze zemí Maghrebu, budete tam cítit určité uvolnění. Všechna tato hudba pracuje s energií, s výrazným rytmem, ale zároveň má v sobě špetku uvolněné nálady. A přesně to najdete i v dalších hudebních žánrech, které mají africké kořeny, jako je soul, jazz nebo blues. A to je – aspoň já si to tak myslím – stejně důležité jako samotná melodie. Italská pizzica je svým způsobem podobná písním ze severu Alžírska, protože se v ní velmi podobně pracuje s rytmem a s melodií. A to nikde jinde na světě nenajdete.

Svůj „geografický“ záběr podtrhujete i množstvím hudebních nástrojů, které používáte.

Adolfo: Ano, používáme velké množství hudebních nástrojů, ale když cestujeme, můžeme si vozit jen některé. Volba nástrojů však souvisí s tím, o čem hovořil Fabrizio. Není to tak, že by někde existovaly hranice a za nimi se konkrétní nástroj nevyskytoval. Hranice jsou fiktivní záležitost a nástroje je vždy překračovaly, stejně jako je překračovaly písně. A na své cestě se postupně proměňovaly. A tak můžete v jedné oblasti najít určitý hudební nástroj a o několik kilometrů dál se používal nástroj podobný, jen malinko pozměněný. Když tedy studujeme hudební tradice jednotlivých zemí, zjišťujeme, že vlastně žádné hranice neexistují. Kultura cestuje a proměňuje se nezávisle na hranicích.

Giorgio, vy používáte i flétny ze zemí mimo oblast Středomoří, například z Indie nebo z Číny. Podle čeho volíte, na co v které písni budete hrát?

Giorgia: Musím najít svůj zvuk. Hudební nástroj používám jako hlas a vždy se snažím najít jeho pravou podstatu. Pak mi nezáleží na tom, jestli flétna, na kterou hraji, pochází z Číny nebo z Indie. Hudbu nemůžete zavřít do škatulky. Mám ráda zvuk dřevěných fléten, ale hraji také – když mi to cestování dovolí – například na keltskou harfu. Hledám vždy ideální zvuk, abych vyjádřila to, co cítím.

Vaše nejnovější album La Mar (2021) je třetím dílem trilogie. Předcházely mu nahrávky La Fortuna (2019) a La Serena (2016). Co tedy na těchto nahrávkách posluchač najde?

Fabrizio: Je to výlet ve třech kapitolách, výlet kolem Středozemního moře, ale nejen tam. V mnoha našich písních se totiž skrývají prvky z keltských skladeb, které umí Giorgia skvěle zahrát na flétny a na tin whistle. Jak už jsem říkal, tato cesta po Středomoří je pro nás spíše stavem mysli nebo způsobem života. Když jsme tuto trilogii připravovali, mysleli jsme na moře, které přináší lásku, radost, smutek i naději. Proplouvali jsme tímto mořem, které je ve skutečnosti mnohem větší než Středozemní moře, a objevovali jsme přitom sami sebe a své kořeny. Na prvním albu toho z našeho kraje, Apulie, mnoho nebylo. Ale tato třetí kapitola je věnována do značné míry naší hudbě a našim kořenům. Ovšem když jsme natáčeli první album, vůbec jsme netušili, že to bude trilogie. To se tak prostě stalo. Až jsme natočili třetí album, uvědomili jsme si zpětně, že je to vlastně trilogie. A že jsme se toho při její přípravě opravdu hodně naučili.

Foto Giuseppe Pezzulla

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Nejčtenější

Kritika

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více