Luiz Murá: Doufám, že si zlepším český přízvuk

19. říjen 2022, 1:00

Luiz Murá: Doufám, že si zlepším český přízvuk

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.

Zatímco před několika lety jste v Česku hrál s mezinárodní kapelou Miramundo, na vašem nejnovějším albu slyšíme jen váš hlas a kytaru. Můžete nám nahrávku představit?

Album se jmenuje Origem, nahrával jsem je od roku 2019 střídavě v Budapešti a v Barceloně a inspiroval jsem se na něm hudbou Joãa Gilberta, „otce bossanovy“, který zemřel právě v roce 2019. Byl jsem vždy jeho velkým fanouškem a v posledních letech jsem studoval do hloubky jeho hudbu a jeho životní příběh. Ten je tedy jedním z pramenů mého nového alba. Tím druhým je pak moje rodina. Mám japonské, italské, portugalské a brazilské kořeny.

Proč jste se rozhodl nahrát sólové album?

To má více důvodů. Jednak jsem to dlouho plánoval. Líbilo se mi, že mám jako kytarista a zpěvák takové množství svobody, že mohu píseň kdykoli měnit. Také João Gilberto vystupoval na konci svého života nejčastěji sám. Věděl jsem, že některé detaily v písních vyniknou jen tehdy, když tam bude pouze kytara a zpěv. A konečně toužil jsem i po tom, aby na mé nahrávce byl slyšet prostor, ticho. Jsme obklopeni velkým množstvím zvuků a určitá prázdnota slyšitelná mezi jednotlivými tóny se mi líbila.

Souvisí to nějak i se samotou a izolací, kterou prakticky každý z nás neplánovaně zažil v době pandemie covidu?

Že album vyšlo v době pandemie, je spíše shoda okolností, protože jsem je z velké části nahrál už v říjnu 2019. Vlastně toto album už beru jako uzavřenou kapitolu, protože vyšlo v létě 2021. Ale je pravda, že mi pořád přináší nové ovoce. Nedávno jsem dostal pozvání k natočení nového sólového alba a myslím, že je přijmu a že se budu sólové dráze dál věnovat.

Říkal jste, že album je inspirované také vaší rodinou. Vaše původní příjmení, Murakami, je japonské. Co je tedy na albu japonského?

Na albu je jedna píseň v japonštině s názvem Kitaguni no haru, což znamená Jaro v rodném městě. Je to příběh člověka, který přišel do velkého města a stýská se mu po domově. Tuto píseň si často zpívají Japonci v Brazílii, zároveň ji zpívali Japonci, které postihla vlna tsunami. Je to velmi oblíbená skladba ve stylu „enka“. Ale tato píseň není to jediné, co mé album spojuje s Japonskem. João Gilberto byl v Japonsku velmi oblíbený a mnoho jeho písní je tam známých. Takže to, že jsem mu album věnoval, odkazuje nepřímo také k Japonsku.

České posluchače určitě zaujme poslední píseň na albu, úprava polky Škoda lásky. Jak jste se k ní dostal?

Když jsem poprvé hrál se skupinou Miramundo tady v Česku, měli jsme koncert na krásném festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Moc se nám líbilo prostředí i lidé na festivalu. Se skupinou Miramundo jsme se vždy snažili naučit jednu místní píseň. Zazpívali jsme tedy Škoda lásky, lidem se to líbilo a říkali mi, že bych to měl nahrát. Hodilo se mi to teď na aktuální album, protože jsem tu píseň upravil do stylu bossanovy. Říkal jsem si, že ve spojení s dalšími skladbami na albu by ji mohli lidé vidět v jiné perspektivě. Omlouvám se ale za svou výslovnost češtiny, která rozhodně není dokonalá. Album vzniklo velmi spontánně a z větší části jsem je nahrál živě. Doufám tedy, že do příště svůj český přízvuk vylepším.

V čem je pro vás jiné sólové hraní ve srovnání s vystupováním s kapelou?

První věc, která mě napadne, je, že při sólovém hraní mám víc svobody. Mohu dokonce přímo na místě vytvořit novou píseň. I když jsem hrával s kapelou, byl jsem někdy na pódiu sám, ale teď jsem sám vlastně pořád. A moc se mi to líbí. Samozřejmě že všechno má svá pro a proti. Chybí mi cestování s přáteli a vzájemné sdílené zkušeností v rámci kapely, ale to zase někdy přijde. Se skupinou Miramundo jsem vystupoval deset let a teď nastal čas, abych rozvíjel své sólové schopnosti.

Na čem v současné době pracujete?

Momentálně pracuji na dvou nových projektech. Jednak jsem dostal finanční podporu od barcelonské vlády na koncertní projekt týkající se kulturní spolupráce Japonska a středomořských zemí. Pojal jsem to jako historii své rodiny Murakami, jejíž příslušníci z Japonska nejprve odešli do Peru, potom do Brazílie a nyní do Barcelony. Je to tedy taková dlouhá pouť migrantů. Pojímám to téma více jako divadelní představení než jako koncert, i když tam také zpívám, ovšem beze slov. A tím druhým projektem bude už zmíněné nové album autorských písní, na kterém budu pracovat teď na podzim.

Narodil jste se v Brazílii, ale dlouhodobě žijete v Evropě. Vracíte se do své rodné země?

V Brazílii jsem byl letos v únoru, poprvé po čtyřech letech. Prožíval jsem tedy velmi silné momenty, když jsem se po takové době mohl vidět se svými přáteli a s příbuznými. Vdechoval jsem atmosféru své rodné země a bylo to opravdu krásné.

Foto Milan Tesař

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více