Luiz Murá: Doufám, že si zlepším český přízvuk

19. říjen 2022, 1:00

Luiz Murá: Doufám, že si zlepším český přízvuk

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.

Zatímco před několika lety jste v Česku hrál s mezinárodní kapelou Miramundo, na vašem nejnovějším albu slyšíme jen váš hlas a kytaru. Můžete nám nahrávku představit?

Album se jmenuje Origem, nahrával jsem je od roku 2019 střídavě v Budapešti a v Barceloně a inspiroval jsem se na něm hudbou Joãa Gilberta, „otce bossanovy“, který zemřel právě v roce 2019. Byl jsem vždy jeho velkým fanouškem a v posledních letech jsem studoval do hloubky jeho hudbu a jeho životní příběh. Ten je tedy jedním z pramenů mého nového alba. Tím druhým je pak moje rodina. Mám japonské, italské, portugalské a brazilské kořeny.

Proč jste se rozhodl nahrát sólové album?

To má více důvodů. Jednak jsem to dlouho plánoval. Líbilo se mi, že mám jako kytarista a zpěvák takové množství svobody, že mohu píseň kdykoli měnit. Také João Gilberto vystupoval na konci svého života nejčastěji sám. Věděl jsem, že některé detaily v písních vyniknou jen tehdy, když tam bude pouze kytara a zpěv. A konečně toužil jsem i po tom, aby na mé nahrávce byl slyšet prostor, ticho. Jsme obklopeni velkým množstvím zvuků a určitá prázdnota slyšitelná mezi jednotlivými tóny se mi líbila.

Souvisí to nějak i se samotou a izolací, kterou prakticky každý z nás neplánovaně zažil v době pandemie covidu?

Že album vyšlo v době pandemie, je spíše shoda okolností, protože jsem je z velké části nahrál už v říjnu 2019. Vlastně toto album už beru jako uzavřenou kapitolu, protože vyšlo v létě 2021. Ale je pravda, že mi pořád přináší nové ovoce. Nedávno jsem dostal pozvání k natočení nového sólového alba a myslím, že je přijmu a že se budu sólové dráze dál věnovat.

Říkal jste, že album je inspirované také vaší rodinou. Vaše původní příjmení, Murakami, je japonské. Co je tedy na albu japonského?

Na albu je jedna píseň v japonštině s názvem Kitaguni no haru, což znamená Jaro v rodném městě. Je to příběh člověka, který přišel do velkého města a stýská se mu po domově. Tuto píseň si často zpívají Japonci v Brazílii, zároveň ji zpívali Japonci, které postihla vlna tsunami. Je to velmi oblíbená skladba ve stylu „enka“. Ale tato píseň není to jediné, co mé album spojuje s Japonskem. João Gilberto byl v Japonsku velmi oblíbený a mnoho jeho písní je tam známých. Takže to, že jsem mu album věnoval, odkazuje nepřímo také k Japonsku.

České posluchače určitě zaujme poslední píseň na albu, úprava polky Škoda lásky. Jak jste se k ní dostal?

Když jsem poprvé hrál se skupinou Miramundo tady v Česku, měli jsme koncert na krásném festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Moc se nám líbilo prostředí i lidé na festivalu. Se skupinou Miramundo jsme se vždy snažili naučit jednu místní píseň. Zazpívali jsme tedy Škoda lásky, lidem se to líbilo a říkali mi, že bych to měl nahrát. Hodilo se mi to teď na aktuální album, protože jsem tu píseň upravil do stylu bossanovy. Říkal jsem si, že ve spojení s dalšími skladbami na albu by ji mohli lidé vidět v jiné perspektivě. Omlouvám se ale za svou výslovnost češtiny, která rozhodně není dokonalá. Album vzniklo velmi spontánně a z větší části jsem je nahrál živě. Doufám tedy, že do příště svůj český přízvuk vylepším.

V čem je pro vás jiné sólové hraní ve srovnání s vystupováním s kapelou?

První věc, která mě napadne, je, že při sólovém hraní mám víc svobody. Mohu dokonce přímo na místě vytvořit novou píseň. I když jsem hrával s kapelou, byl jsem někdy na pódiu sám, ale teď jsem sám vlastně pořád. A moc se mi to líbí. Samozřejmě že všechno má svá pro a proti. Chybí mi cestování s přáteli a vzájemné sdílené zkušeností v rámci kapely, ale to zase někdy přijde. Se skupinou Miramundo jsem vystupoval deset let a teď nastal čas, abych rozvíjel své sólové schopnosti.

Na čem v současné době pracujete?

Momentálně pracuji na dvou nových projektech. Jednak jsem dostal finanční podporu od barcelonské vlády na koncertní projekt týkající se kulturní spolupráce Japonska a středomořských zemí. Pojal jsem to jako historii své rodiny Murakami, jejíž příslušníci z Japonska nejprve odešli do Peru, potom do Brazílie a nyní do Barcelony. Je to tedy taková dlouhá pouť migrantů. Pojímám to téma více jako divadelní představení než jako koncert, i když tam také zpívám, ovšem beze slov. A tím druhým projektem bude už zmíněné nové album autorských písní, na kterém budu pracovat teď na podzim.

Narodil jste se v Brazílii, ale dlouhodobě žijete v Evropě. Vracíte se do své rodné země?

V Brazílii jsem byl letos v únoru, poprvé po čtyřech letech. Prožíval jsem tedy velmi silné momenty, když jsem se po takové době mohl vidět se svými přáteli a s příbuznými. Vdechoval jsem atmosféru své rodné země a bylo to opravdu krásné.

Foto Milan Tesař

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce