Marie Hvozdecká: Lidová hudba je inspirací pro druhé, krásu člověk pozná mnohonásobným poslechem

Marie Hvozdecká: Lidová hudba je inspirací pro druhé, krásu člověk pozná mnohonásobným poslechem

Tradice, kroje, písně a mnohdy i speciální jídlo. To je základ lidové kultury, která má u nás svou základnu silně zakotvenou na Moravě. Zájem o ni v poslední době roste – Česká republika ji bere jako jeden ze základů své propagace pro domácí i zahraniční turisty. O čem vlastně folklor je? Vrací se k němu mladí lidé? A čím je zajímavý? Ptali jsme se Marie Hvozdecké, hudební redaktorky zaměřené na folklor v Českém rozhlasu a také dlouholeté dramaturgyně folklorní scény na festivalu Maraton hudby Brno. Jak sama říká, „mít zájem o lidovou hudbu je dobrá věc. Aby ji ale někdo předělal do nové podoby, musí znát její původ a význam, jinak z toho vzniká paskvil.“

Na tvém profilu na stránkách Českého rozhlasu Brno píšeš, že “chceš lidem předat krásu a rozmanitost, jež v lidové hudbě spatřuješ.” Co přesně ve folkloru vidíš?

Krásu často vnímám v jednoduchých melodiích a textech, které ale skrývají něco hlubšího, co člověk objeví až po několikátém poslechu. V té chvíli, kdy se do něčeho ponoříš, začneš postupně vnímat rozdíly – nejen regionální nebo národní, ale i v jednotlivých interpretech z regionu.

Znamená to tedy, že lidová hudba není jednoduchá, nýbrž má několik vrstev?

Ona je ve své podstatě jednoduchá, protože vznikla právě v lidovém prostředí. Má ale skrytou hloubku, o níž většina lidí neví. Už v době jejího vzniku ji skládali a tvořili nadaní lidé, kteří byli inovativní s kreativními dušemi. Má to velmi zajímavý vývoj, ovlivněný i následnou interpretací hudebníky. Znalci dokážou z písní poznat, z jakého kraje pochází, jaké v nich byly poměry a podobně.

kolacek_tomasTomáš Koláček

S festivalem Maraton hudby Brno spolupracuješ jako dramaturgyně folklorní scény už třetím rokem. Jak si k projektu přišla?

Mně o tom řekl Jiří Plocek, bývalý dramaturg Českého rozhlasu, hudebník a vydavatel. Vytvořil mnoho úžasných nahrávek, jež jsou jedinečné. Umí v hudbě podchytit základ, hlavní esenci, a najít k tomu umělce, jež umí reprezentovat svůj region a tradice. Svým přístupem je mi inspirací, máme i společné myšlení. Navrhl mi, že se hledá dramaturg na Maraton a jestli bych to nechtěla zkusit. Neváhala jsem a šla do toho, mám z toho radost.

Co chceš programem návštěvníkům říct? Mění se téma dramaturgie mezi jednotlivými ročníky?

Já se držím jedné myšlenky, a to zvát muzikanty z regionů, ne brněnské. Jde o to, že pokud se dostanou regionální hudebníci do Brna, tak většinou v rámci nějaké svatby nebo komerční akce. Když se v Brně koná něco veřejně v oblasti folkloru, tak to dělají místní. Proto chci dát příležitost jiným, kteří mají složitější možnost se tady prosadit. Navíc Maraton vnímám jako velmi profesionální prostředí. Zároveň se snažím přinést kontrasty. Jeden koncert bývá vždy fúze lidové hudby a jiného žánru. Mnohdy jde o spojení velmi experimentální a pro mnohé šokující. Folklor je velmi tradičním žánrem, jehož komunita inovace příliš ráda nepřijímá. Není se čemu divit, mnohdy jsou fúze velmi nevkusné. V poslední době se ale objevují nové a zajímavé projekty. Proto je chci nabídnout ostatním, i těm, kteří je mohou prvoplánově odmítat. Navíc lidová hudba je inspiračním námětem už od dob Leoše Janáčka, respekt k tradicím by ale měl být zachován.

S výhledem do dalších let – máš ještě nějaké další dramaturgické plány na Maratonu? Přemýšlíš nad nějakým novým konceptem?

Chtěla bych se držet konceptu, který jsem zmínila. Podporovat i nadále muzikanty přímo z jednotlivých regionů. Ale k tomu bych ráda v budoucnu pozvala i hudebníky ze zahraničí, např. ze Slovenska nebo Ukrajiny. Některé jejich přístupy k lidové hudbě se mi moc líbí a myslím, že by mohly být inspirací.

musica_folkloricaMusica Folklorica

Mimo festival si připravila vlastní hudebně vzdělávací program “Folklor a city”. O co přesně v něm jde?

Přišel mi velmi zajímavý úzký vztah Brna a folkloru. Nacházíme se v centru Moravy, jezdí sem velké množství studentů a mnoho z nich si své tradice do města vozí s sebou. Následně pak začnou navštěvovat místní soubory, které fungují třeba už od padesátých let minulého století nebo vznikají nová uskupení. Když je v Brně folklorní akce, tak hraje cimbálka nebo je to koncert, ale nikdy se toto propojení neakcentuje, a to já chtěla změnit. Vybrala jsem si proto jednu kavárnu, jež stojí ve funkcionalistické budově, dalším dominantním prvku města. Řekla jsem si, že to bude velmi netradiční, ale o to zajímavější kombinace, spojení folkloru a funkcionalismu. A tak jsem šla do toho.

Jaký je jeho obsah?

Vždy se snažím, aby to mělo přesah. Tudíž před samotnou hudební událostí je beseda nebo třeba workshop, většinou ve spojení s vystupujícími umělci. Chci, aby lidé poznali různé pohledy a názory, i když se třeba mohou lišit od těch jejich.

Asi si to naznačila, ale je v Brně o folklor zájem?

Rozhodně ano, zvlášť v poslední době, kdy ztrácí pachuť komunistických časů. Lidé si ho spojovali s nějakou „nudnou“ dechovkou. U mladší generace tohle mizí, a tak v tom mohou vidět jen hezké věci. Nejen setkávání lidí, ale i krásu písní, krojů, doplňků a oblečení ve stylu folkloru. Pro mnohé je to inspirační zdroj k další tvorbě, nezůstat zakonzervování ve stereotypech. Na druhou stranu je důležité učit lidi tradice a mít k tomu úctu. Často mohou následně vznikat paskvily. Když už chce někdo předělat lidovou píseň, tak by měl znát její kontext.

HCM_petra_mickyHCM Petra Mičky

Není folklor spíše “převálcován” populární hudbou, nočními kluby a podobně? Alespoň v Brně, studentském městě? Nebo se mu daří rozvíjet a je ho dnes častěji vidět?

Bude záležet na tom, o jakém časovém období se bavíme. V padesátých letech jsme měli velký boom, vznikaly orchestry jako BROLN, bylo tu velké množství dnes už známých zpěváků. Ze současné doby mám zkušenost s Brnem posledních patnácti let. Když jsem nastoupila na vysokou školu, první dva roky mého studia, tak tu byla silná generace, která ale postupně končila. Potom bylo dlouho ticho, téměř nic se tu nedělo. V posledních třech letech, a nepočítám covidový rok, se to vrací a zájem roste.

Lidová hudba i tvorba figurovala silně v životě lidí v minulých století. S přicházejícím 21. stoletím se mladí lidé odtrhli, odešli do měst rozvíjet kariéru a žít jiný způsob života. Teď, alespoň dle mého názoru a podle pozorování mého okolí, znovuobjevují nové generace kouzlo tradic. Máš domněnku, čím to může být?

Folklor má své kouzlo. Lidé ho provozují společně, schází se, mohou se hezky obléct, baví se kluci s holkami. Jde o prosté radosti života, příjemně strávené chvíle. V mnoha obcích to může souviset i s vůdčí osobností někoho na vesnici, kdo se toho ujme a strhne k akci ostatní. V některých regionech se k tomu přidává i alkohol. Osobně to nemám ráda, folklor má pro mě mnohem hlubší významy, než jen zábavu při víně.

Jak vnímáš různé zvyky, například z organizace hodů, kdy se mezi vesnicemi kradou májky, soutěží se o hezčí výzdobu a podobně?

Určitá rivalita může prospět. Samozřejmě by mělo být vše v mezích zákona. Některé věci už jsou ale z mého hlediska malicherné, závist škodí.

Morava je svým folklorem a tradicemi známá. Cestovní agentury podporují toto téma, v kombinaci s vínem a krásnou přírodou. Slovácký verbuňk a Jízda králů jsou zapsány na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Máš pocit, že se na něco z lidové tvorby zapomíná, že něco nebylo ještě “objeveno”?

To je těžká otázka. Nejsem si jistá, že by to mělo být „celomoravské“. Za mě má větší hodnotu, když se to týká menšího regionu. I verbuňk byl zapsán, protože se provozuje jen na malém území, jako je Slovácko. Pro zápis jsou velmi přísná pravidla, a kdybychom měli říct něco, co by to splňovalo na celém území Moravy, tak bychom museli hledat velmi do hloubky. Jestli je něco společného pro všechny, tak třeba cimbálová muzika, byť v některých regionech se může hrát i bez cimbálu. To je ale velmi široký pojem. Například na Slovensku zapsali na seznam UNESCO těrchovskou muziku z jediné dědiny, byť hudba je i v ostatních regionech.

CM_SlovackoCM Slovácko

Jak si stojí český folklor vůči zahraničí?

Určitě máme co nabídnout. Celá naše lidová kultura, nehmotná v podobě hudby i hmotná v podobě výzdoby, krojů a tradic, je velmi zajímavá a dokáže zaujmout lidi z celého světa. Za mě to ale umí lépe prodat a nezkazit Slováci. Víc se o hudbu starají, dávají do ní více peněz než u nás. Od kolegů z východu bychom se mohli učit třeba propagaci folklorních akcí. U nás pořád převládá názor, že když folklor milujeme, tak to budeme dělat zadarmo. To se na Slovensku pomalu ztrácí, víc si váží lidí, kteří na tom pracují.

Kdy se u tebe objevila láska k tomuto žánru? Přišlo to spontánně, nebo jsi byla ovlivněna svým okolím?

Už od čtyř let jsem chodila do folklorního souboru. Z rodiny jsem byla jediná, co si doma pouštěla staré desky lidové hudby. Pocházím z Valašského Meziříčí, kde má folklor své zázemí. Víc mě tedy ovlivnili mí přátelé a lidé, s nimiž jsem se stýkala. Později se debaty změnily ve studium etnologie na vysoké škole. V Brně jsem začala chodit do místních souborů, kde jsem potkala další inspirativní lidi.

Mnoho lidí se, pokud má k folkloru blízko, dělí buď na milovníky cimbálové hudby, a na “dechovkáře”. Patříš do některé ze skupin?

Určitě víc souzním s cimbálem. Nejradši mám ale hudeckou muziku, bez cimbálu, původní sestavu ve složení basa, viola a housle. Má to syrový, starý zvuk. Cimbál se přidal až na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Zároveň se ale mnoho let učím hrát na trumpetu, byť jsem stále začátečník.

Titulní foto Marie Hvozdecká/ foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Prvního prosince brněnský klub Fléda nabídl koncert ukrajinského kvartetu DakhaBrakha inspirovaného lidovou hudbou. „Dávat“ a „brát“ je překlad názvu kapely (v originále ДаxаБраxа), vyňatého ze staré ukrajinštiny. Co člověku může dát setkání s válkou poznamenaným národem? Zejména poznání, co vše bere válka. Avšak nejen proto byl tento koncert jednou z neopakovatelných příležitostí zažít hudbu plnou silných emocí na jevišti i v hledišti.  více

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce