Marie Hvozdecká: Lidová hudba je inspirací pro druhé, krásu člověk pozná mnohonásobným poslechem

Marie Hvozdecká: Lidová hudba je inspirací pro druhé, krásu člověk pozná mnohonásobným poslechem

Tradice, kroje, písně a mnohdy i speciální jídlo. To je základ lidové kultury, která má u nás svou základnu silně zakotvenou na Moravě. Zájem o ni v poslední době roste – Česká republika ji bere jako jeden ze základů své propagace pro domácí i zahraniční turisty. O čem vlastně folklor je? Vrací se k němu mladí lidé? A čím je zajímavý? Ptali jsme se Marie Hvozdecké, hudební redaktorky zaměřené na folklor v Českém rozhlasu a také dlouholeté dramaturgyně folklorní scény na festivalu Maraton hudby Brno. Jak sama říká, „mít zájem o lidovou hudbu je dobrá věc. Aby ji ale někdo předělal do nové podoby, musí znát její původ a význam, jinak z toho vzniká paskvil.“

Na tvém profilu na stránkách Českého rozhlasu Brno píšeš, že “chceš lidem předat krásu a rozmanitost, jež v lidové hudbě spatřuješ.” Co přesně ve folkloru vidíš?

Krásu často vnímám v jednoduchých melodiích a textech, které ale skrývají něco hlubšího, co člověk objeví až po několikátém poslechu. V té chvíli, kdy se do něčeho ponoříš, začneš postupně vnímat rozdíly – nejen regionální nebo národní, ale i v jednotlivých interpretech z regionu.

Znamená to tedy, že lidová hudba není jednoduchá, nýbrž má několik vrstev?

Ona je ve své podstatě jednoduchá, protože vznikla právě v lidovém prostředí. Má ale skrytou hloubku, o níž většina lidí neví. Už v době jejího vzniku ji skládali a tvořili nadaní lidé, kteří byli inovativní s kreativními dušemi. Má to velmi zajímavý vývoj, ovlivněný i následnou interpretací hudebníky. Znalci dokážou z písní poznat, z jakého kraje pochází, jaké v nich byly poměry a podobně.

kolacek_tomasTomáš Koláček

S festivalem Maraton hudby Brno spolupracuješ jako dramaturgyně folklorní scény už třetím rokem. Jak si k projektu přišla?

Mně o tom řekl Jiří Plocek, bývalý dramaturg Českého rozhlasu, hudebník a vydavatel. Vytvořil mnoho úžasných nahrávek, jež jsou jedinečné. Umí v hudbě podchytit základ, hlavní esenci, a najít k tomu umělce, jež umí reprezentovat svůj region a tradice. Svým přístupem je mi inspirací, máme i společné myšlení. Navrhl mi, že se hledá dramaturg na Maraton a jestli bych to nechtěla zkusit. Neváhala jsem a šla do toho, mám z toho radost.

Co chceš programem návštěvníkům říct? Mění se téma dramaturgie mezi jednotlivými ročníky?

Já se držím jedné myšlenky, a to zvát muzikanty z regionů, ne brněnské. Jde o to, že pokud se dostanou regionální hudebníci do Brna, tak většinou v rámci nějaké svatby nebo komerční akce. Když se v Brně koná něco veřejně v oblasti folkloru, tak to dělají místní. Proto chci dát příležitost jiným, kteří mají složitější možnost se tady prosadit. Navíc Maraton vnímám jako velmi profesionální prostředí. Zároveň se snažím přinést kontrasty. Jeden koncert bývá vždy fúze lidové hudby a jiného žánru. Mnohdy jde o spojení velmi experimentální a pro mnohé šokující. Folklor je velmi tradičním žánrem, jehož komunita inovace příliš ráda nepřijímá. Není se čemu divit, mnohdy jsou fúze velmi nevkusné. V poslední době se ale objevují nové a zajímavé projekty. Proto je chci nabídnout ostatním, i těm, kteří je mohou prvoplánově odmítat. Navíc lidová hudba je inspiračním námětem už od dob Leoše Janáčka, respekt k tradicím by ale měl být zachován.

S výhledem do dalších let – máš ještě nějaké další dramaturgické plány na Maratonu? Přemýšlíš nad nějakým novým konceptem?

Chtěla bych se držet konceptu, který jsem zmínila. Podporovat i nadále muzikanty přímo z jednotlivých regionů. Ale k tomu bych ráda v budoucnu pozvala i hudebníky ze zahraničí, např. ze Slovenska nebo Ukrajiny. Některé jejich přístupy k lidové hudbě se mi moc líbí a myslím, že by mohly být inspirací.

musica_folkloricaMusica Folklorica

Mimo festival si připravila vlastní hudebně vzdělávací program “Folklor a city”. O co přesně v něm jde?

Přišel mi velmi zajímavý úzký vztah Brna a folkloru. Nacházíme se v centru Moravy, jezdí sem velké množství studentů a mnoho z nich si své tradice do města vozí s sebou. Následně pak začnou navštěvovat místní soubory, které fungují třeba už od padesátých let minulého století nebo vznikají nová uskupení. Když je v Brně folklorní akce, tak hraje cimbálka nebo je to koncert, ale nikdy se toto propojení neakcentuje, a to já chtěla změnit. Vybrala jsem si proto jednu kavárnu, jež stojí ve funkcionalistické budově, dalším dominantním prvku města. Řekla jsem si, že to bude velmi netradiční, ale o to zajímavější kombinace, spojení folkloru a funkcionalismu. A tak jsem šla do toho.

Jaký je jeho obsah?

Vždy se snažím, aby to mělo přesah. Tudíž před samotnou hudební událostí je beseda nebo třeba workshop, většinou ve spojení s vystupujícími umělci. Chci, aby lidé poznali různé pohledy a názory, i když se třeba mohou lišit od těch jejich.

Asi si to naznačila, ale je v Brně o folklor zájem?

Rozhodně ano, zvlášť v poslední době, kdy ztrácí pachuť komunistických časů. Lidé si ho spojovali s nějakou „nudnou“ dechovkou. U mladší generace tohle mizí, a tak v tom mohou vidět jen hezké věci. Nejen setkávání lidí, ale i krásu písní, krojů, doplňků a oblečení ve stylu folkloru. Pro mnohé je to inspirační zdroj k další tvorbě, nezůstat zakonzervování ve stereotypech. Na druhou stranu je důležité učit lidi tradice a mít k tomu úctu. Často mohou následně vznikat paskvily. Když už chce někdo předělat lidovou píseň, tak by měl znát její kontext.

HCM_petra_mickyHCM Petra Mičky

Není folklor spíše “převálcován” populární hudbou, nočními kluby a podobně? Alespoň v Brně, studentském městě? Nebo se mu daří rozvíjet a je ho dnes častěji vidět?

Bude záležet na tom, o jakém časovém období se bavíme. V padesátých letech jsme měli velký boom, vznikaly orchestry jako BROLN, bylo tu velké množství dnes už známých zpěváků. Ze současné doby mám zkušenost s Brnem posledních patnácti let. Když jsem nastoupila na vysokou školu, první dva roky mého studia, tak tu byla silná generace, která ale postupně končila. Potom bylo dlouho ticho, téměř nic se tu nedělo. V posledních třech letech, a nepočítám covidový rok, se to vrací a zájem roste.

Lidová hudba i tvorba figurovala silně v životě lidí v minulých století. S přicházejícím 21. stoletím se mladí lidé odtrhli, odešli do měst rozvíjet kariéru a žít jiný způsob života. Teď, alespoň dle mého názoru a podle pozorování mého okolí, znovuobjevují nové generace kouzlo tradic. Máš domněnku, čím to může být?

Folklor má své kouzlo. Lidé ho provozují společně, schází se, mohou se hezky obléct, baví se kluci s holkami. Jde o prosté radosti života, příjemně strávené chvíle. V mnoha obcích to může souviset i s vůdčí osobností někoho na vesnici, kdo se toho ujme a strhne k akci ostatní. V některých regionech se k tomu přidává i alkohol. Osobně to nemám ráda, folklor má pro mě mnohem hlubší významy, než jen zábavu při víně.

Jak vnímáš různé zvyky, například z organizace hodů, kdy se mezi vesnicemi kradou májky, soutěží se o hezčí výzdobu a podobně?

Určitá rivalita může prospět. Samozřejmě by mělo být vše v mezích zákona. Některé věci už jsou ale z mého hlediska malicherné, závist škodí.

Morava je svým folklorem a tradicemi známá. Cestovní agentury podporují toto téma, v kombinaci s vínem a krásnou přírodou. Slovácký verbuňk a Jízda králů jsou zapsány na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Máš pocit, že se na něco z lidové tvorby zapomíná, že něco nebylo ještě “objeveno”?

To je těžká otázka. Nejsem si jistá, že by to mělo být „celomoravské“. Za mě má větší hodnotu, když se to týká menšího regionu. I verbuňk byl zapsán, protože se provozuje jen na malém území, jako je Slovácko. Pro zápis jsou velmi přísná pravidla, a kdybychom měli říct něco, co by to splňovalo na celém území Moravy, tak bychom museli hledat velmi do hloubky. Jestli je něco společného pro všechny, tak třeba cimbálová muzika, byť v některých regionech se může hrát i bez cimbálu. To je ale velmi široký pojem. Například na Slovensku zapsali na seznam UNESCO těrchovskou muziku z jediné dědiny, byť hudba je i v ostatních regionech.

CM_SlovackoCM Slovácko

Jak si stojí český folklor vůči zahraničí?

Určitě máme co nabídnout. Celá naše lidová kultura, nehmotná v podobě hudby i hmotná v podobě výzdoby, krojů a tradic, je velmi zajímavá a dokáže zaujmout lidi z celého světa. Za mě to ale umí lépe prodat a nezkazit Slováci. Víc se o hudbu starají, dávají do ní více peněz než u nás. Od kolegů z východu bychom se mohli učit třeba propagaci folklorních akcí. U nás pořád převládá názor, že když folklor milujeme, tak to budeme dělat zadarmo. To se na Slovensku pomalu ztrácí, víc si váží lidí, kteří na tom pracují.

Kdy se u tebe objevila láska k tomuto žánru? Přišlo to spontánně, nebo jsi byla ovlivněna svým okolím?

Už od čtyř let jsem chodila do folklorního souboru. Z rodiny jsem byla jediná, co si doma pouštěla staré desky lidové hudby. Pocházím z Valašského Meziříčí, kde má folklor své zázemí. Víc mě tedy ovlivnili mí přátelé a lidé, s nimiž jsem se stýkala. Později se debaty změnily ve studium etnologie na vysoké škole. V Brně jsem začala chodit do místních souborů, kde jsem potkala další inspirativní lidi.

Mnoho lidí se, pokud má k folkloru blízko, dělí buď na milovníky cimbálové hudby, a na “dechovkáře”. Patříš do některé ze skupin?

Určitě víc souzním s cimbálem. Nejradši mám ale hudeckou muziku, bez cimbálu, původní sestavu ve složení basa, viola a housle. Má to syrový, starý zvuk. Cimbál se přidal až na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Zároveň se ale mnoho let učím hrát na trumpetu, byť jsem stále začátečník.

Titulní foto Marie Hvozdecká/ foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více