Martin Krajíček: Mandolína je nástroj skromných a citlivých

6. červen 2018, 2:00

Martin Krajíček: Mandolína je nástroj skromných a citlivých

Mandolinista Martin Krajíček hraje v kapelách různých žánrů. Má vlastní akustické trio, je členem tria Jitky Šuranské, působí v „mexické“ kapele Mariachi Espuelas a v Cimbal Classicu, hraje klezmer a hru na mandolínu také vyučuje. Od loňského roku je také pořadelem Mandolínového festivalu v Boskovicích. Letošní ročník se bude konat od 8. do 10. června.

Mandolínový festival se letos koná podruhé. Proč ses vlastně loni rozhodl tuto akci pořádat?

Když jsi jediný, tak musíš (smích). Ne, teď vážně. Už deset let pořádám v Boskovicích mandolínové workshopy a předminulý rok už bylo nutností udělat nějaký hudební výstup pro veřejnost. Tolik různých žánrů – vážná hudba, bluegrass, swing, jazz, klezmer – a s trochou nadsázky mandolínový orchestr nebylo možno udržet pod pokličkou. Uspořádali jsme tedy koncert a ten měl obrovský úspěch. Po koncertě mi dramaturg Kulturních zařízení města Boskovice Ivo Legner vnukl myšlenku na mandolínový festival, a bylo to! Město Boskovice tento projekt podpořilo formou grantu, a tak vznikl festival, na kterém vystupují děti, poloprofesionální i profesionální hudebníci.

Jak se loňský ročník povedl? Co podle patřilo k jeho vrcholům?

Vrcholem byl určitě nedělní koncert sólistů s orchestrem. Festival není masovou akcí, je to komorní tichá slavnost, jejímž pojítkem je mandolína a mí současní nebo budoucí hudební přátelé. Vždy to bude pro pár opravdových nadšenců a pro posluchače, kteří mají zájem o něco nevšedního.

Festival má sice název „mandolínový“, ale objevují se na něm i hráči na další nástroje, a letos dokonce i vokální kvarteto Megafon. Podle jakých pravidel se dramaturgie festivalu řídí?

Vokální Megafon je protipólem instrumentálním kaskádám. Ale přihlížím i ke zpěvu. Letos to bude například Jitka Šuranská. Do programu vybírám z dosažitelných hráčů na strunné nástroje nejen z mandolínové rodiny, ale i na kytary a citery. Tyto nástroje jsou zvukově křehké, a proto volím spíše citlivě ozvučené komornější projekty, aby vyzněly v celém zvukovém spektru. V neděli bude hrát v hudebním sále boskovického zámku mandolínový orchestr a sólisté již tradičně bez ozvučení.

V sobotním programu v Zámeckém skleníku vystoupí hudebníci různých generací a právě hráči na různé nástroje. Bude mít program nějaký jednotící prvek?

Mandolína nikdy nebyla nástrojem hlavních hudebních proudů. To je na ní zajímavé. Až na pár výjimek jsou hráči na mandolínu velmi skromní a citliví lidé. Myslím, že volba tohoto nástroje není náhodná, a pokud se tak stane, jsem si jistý, že zvuk a dynamické možnosti mandolíny ovlivňují hudebníka samotného. Hra na banjo, elektrickou, španělskou nebo basovou kytaru, to jsou úplně jiné pohledy na svět. Jednotícím prvkem koncertu je samozřejmě mandolína a také schopnost bezprostřední hudební komunikace na pódiu mezi hudebníky, kteří se třeba předtím nikdy neviděli.

Před tvým triem vystoupí držitelé Anděla Jiří Plocek a Jitka Šuranská. Jirka byl kdysi tvým vydavatelem, v Jitčině triu nyní hraješ. V čem je podle tebe jejich duo výjimečné? Co se ti na nich nejvíc líbí?

Určitě pokora, znalost tradice a schopnost dát písni přesně to, co potřebuje. Bez zbytečností. Jirka byl několikrát hostem mých workshopů, ale už moc nechce na pódium. S Jitkou je to zřejmě výjimka, protože koncertování rád přijal. Součástí workshopu bude i jeho přednáška.

Ty sám se představíš v triu s houslistou Jurajem Stierankou a s kontrabasistou Jurajem Valenčíkem. Jak bys popsal hudbu, kterou hrajete?

Náš program nazýváme Mandolína napříč žánry a světadíly. Hrajeme mnoho žánrů, ale pro mne je nejdůležitější osobitost. Muzikantská lehkost a hravost by měla být hlavním jmenovatelem tria. Polovinu repertoáru tvoří mé skladby, a je to tedy po KK Bandu další uskupení, které hraje mou tvorbu. Juraj Valenčík i Juraj Stieranka jsou schopni lehce překračovat hranice žánrů s osobitým přístupem.

Na závěr sobotního programu se počítá s jamsession. Byl jam součástí i loňského ročníku? Přinesl nějaké jedinečné momenty?

Program jsem rozšířil i na páteční koncert, který odstartujeme ve 20.00. Následný jam bude potom buď ozvučen, nebo přejde v několik akustických samostatných jamů v prostředí zámeckého parku. Loni proběhly vždy po hlavním koncertě společné jamy účinkujících a poté několik hudebních setkání na různých místech. Zážitky to byly nevšední.

Jak přesně bude probíhat nedělní program na zámku? Kdo tvoří Mandolínový orchestr?

Mandolínový orchestr má již svůj repertoár, který je doplněn skladbami, které budeme připravovat během sobotního a nedělního dopoledne společně s Jitkou Šuranskou a Michalem Müllerem. Orchestr tvoří lektoři a žáci mých workshopů a bude doplněn místními hráči na kontrabas, kytaru, klarinet a také několika sólisty, jako je například Martin Vejvoda na ukulele. Základ orchestru pak netvoří jen mandolíny, ale i mandola a mandocello.

Součástí festivalu jsou workshopy. Co přesně mohou účastníci čekat? A je třeba se přihlásit předem?

Čeká nás zmíněná přednáška Jiřího Plocka, workshop Petera Luhy a Michala Müllera. Zájemci o workshopy nebo o hraní v orchestru se mi mohou ozvat na e-mail tentyny@gmail.com. Kompletní program je k dispozici na adrese www.kulturaboskovice.cz.

Na festivalu se představují i dětské soubory, ty sám dlouhá léta učíš na základní umělecké škole. Je mezi dětmi o mandolínu nebo obecně o akustickou hudbu zájem? Jak je případně motivovat, aby je tyto žánry zajímaly?

To je na knihu, to nejde stručně ani naznačit. Zájem je. Ale pokud to má někam vést, je potřeba vytvořit tým, který bude tvořit rodina a učitel, dětskou kapelu apod. A pak hrát a hrát. Mám radost, že se mi to daří.

V Boskovicích se koná každý rok v červenci dobře obsazený festival alternativní hudby, řadu let tam probíhala Ibérica, teď tam pořádáš mandolínový festival… Jak tyto akce vnímají místní? Je to tento typ kultury zájem?

Zájem je. Domorodci spokojeně a pravidelně navštěvují všechny kulturní akce. Jsme celkem kulturní městečko. Mandolínový festival ale samozřejmě nemá ambice velkého festivalu pro tisíc lidí.

Festival se teprve rozjíždí, ale předpokládám, že máš plány a případně i sny do dalších let. Jak by sis představoval příští ročníky?

Jéé, to moc předbíháme… Nápadů je plno. Podporu města Boskovice a místních sponzorů mám. Zůstaňme ale zatím nohama na zemi. Ročník 2018 je teprve před námi. Letošní ročník jsem posunul až do června. V parku kolem Zámeckého skleníku to bude skvělé.

Martin Krajíček/ foto archiv Ohlasy

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více