Martin Krajíček: Mandolína je nástroj skromných a citlivých

6. červen 2018, 2:00

Martin Krajíček: Mandolína je nástroj skromných a citlivých

Mandolinista Martin Krajíček hraje v kapelách různých žánrů. Má vlastní akustické trio, je členem tria Jitky Šuranské, působí v „mexické“ kapele Mariachi Espuelas a v Cimbal Classicu, hraje klezmer a hru na mandolínu také vyučuje. Od loňského roku je také pořadelem Mandolínového festivalu v Boskovicích. Letošní ročník se bude konat od 8. do 10. června.

Mandolínový festival se letos koná podruhé. Proč ses vlastně loni rozhodl tuto akci pořádat?

Když jsi jediný, tak musíš (smích). Ne, teď vážně. Už deset let pořádám v Boskovicích mandolínové workshopy a předminulý rok už bylo nutností udělat nějaký hudební výstup pro veřejnost. Tolik různých žánrů – vážná hudba, bluegrass, swing, jazz, klezmer – a s trochou nadsázky mandolínový orchestr nebylo možno udržet pod pokličkou. Uspořádali jsme tedy koncert a ten měl obrovský úspěch. Po koncertě mi dramaturg Kulturních zařízení města Boskovice Ivo Legner vnukl myšlenku na mandolínový festival, a bylo to! Město Boskovice tento projekt podpořilo formou grantu, a tak vznikl festival, na kterém vystupují děti, poloprofesionální i profesionální hudebníci.

Jak se loňský ročník povedl? Co podle patřilo k jeho vrcholům?

Vrcholem byl určitě nedělní koncert sólistů s orchestrem. Festival není masovou akcí, je to komorní tichá slavnost, jejímž pojítkem je mandolína a mí současní nebo budoucí hudební přátelé. Vždy to bude pro pár opravdových nadšenců a pro posluchače, kteří mají zájem o něco nevšedního.

Festival má sice název „mandolínový“, ale objevují se na něm i hráči na další nástroje, a letos dokonce i vokální kvarteto Megafon. Podle jakých pravidel se dramaturgie festivalu řídí?

Vokální Megafon je protipólem instrumentálním kaskádám. Ale přihlížím i ke zpěvu. Letos to bude například Jitka Šuranská. Do programu vybírám z dosažitelných hráčů na strunné nástroje nejen z mandolínové rodiny, ale i na kytary a citery. Tyto nástroje jsou zvukově křehké, a proto volím spíše citlivě ozvučené komornější projekty, aby vyzněly v celém zvukovém spektru. V neděli bude hrát v hudebním sále boskovického zámku mandolínový orchestr a sólisté již tradičně bez ozvučení.

V sobotním programu v Zámeckém skleníku vystoupí hudebníci různých generací a právě hráči na různé nástroje. Bude mít program nějaký jednotící prvek?

Mandolína nikdy nebyla nástrojem hlavních hudebních proudů. To je na ní zajímavé. Až na pár výjimek jsou hráči na mandolínu velmi skromní a citliví lidé. Myslím, že volba tohoto nástroje není náhodná, a pokud se tak stane, jsem si jistý, že zvuk a dynamické možnosti mandolíny ovlivňují hudebníka samotného. Hra na banjo, elektrickou, španělskou nebo basovou kytaru, to jsou úplně jiné pohledy na svět. Jednotícím prvkem koncertu je samozřejmě mandolína a také schopnost bezprostřední hudební komunikace na pódiu mezi hudebníky, kteří se třeba předtím nikdy neviděli.

Před tvým triem vystoupí držitelé Anděla Jiří Plocek a Jitka Šuranská. Jirka byl kdysi tvým vydavatelem, v Jitčině triu nyní hraješ. V čem je podle tebe jejich duo výjimečné? Co se ti na nich nejvíc líbí?

Určitě pokora, znalost tradice a schopnost dát písni přesně to, co potřebuje. Bez zbytečností. Jirka byl několikrát hostem mých workshopů, ale už moc nechce na pódium. S Jitkou je to zřejmě výjimka, protože koncertování rád přijal. Součástí workshopu bude i jeho přednáška.

Ty sám se představíš v triu s houslistou Jurajem Stierankou a s kontrabasistou Jurajem Valenčíkem. Jak bys popsal hudbu, kterou hrajete?

Náš program nazýváme Mandolína napříč žánry a světadíly. Hrajeme mnoho žánrů, ale pro mne je nejdůležitější osobitost. Muzikantská lehkost a hravost by měla být hlavním jmenovatelem tria. Polovinu repertoáru tvoří mé skladby, a je to tedy po KK Bandu další uskupení, které hraje mou tvorbu. Juraj Valenčík i Juraj Stieranka jsou schopni lehce překračovat hranice žánrů s osobitým přístupem.

Na závěr sobotního programu se počítá s jamsession. Byl jam součástí i loňského ročníku? Přinesl nějaké jedinečné momenty?

Program jsem rozšířil i na páteční koncert, který odstartujeme ve 20.00. Následný jam bude potom buď ozvučen, nebo přejde v několik akustických samostatných jamů v prostředí zámeckého parku. Loni proběhly vždy po hlavním koncertě společné jamy účinkujících a poté několik hudebních setkání na různých místech. Zážitky to byly nevšední.

Jak přesně bude probíhat nedělní program na zámku? Kdo tvoří Mandolínový orchestr?

Mandolínový orchestr má již svůj repertoár, který je doplněn skladbami, které budeme připravovat během sobotního a nedělního dopoledne společně s Jitkou Šuranskou a Michalem Müllerem. Orchestr tvoří lektoři a žáci mých workshopů a bude doplněn místními hráči na kontrabas, kytaru, klarinet a také několika sólisty, jako je například Martin Vejvoda na ukulele. Základ orchestru pak netvoří jen mandolíny, ale i mandola a mandocello.

Součástí festivalu jsou workshopy. Co přesně mohou účastníci čekat? A je třeba se přihlásit předem?

Čeká nás zmíněná přednáška Jiřího Plocka, workshop Petera Luhy a Michala Müllera. Zájemci o workshopy nebo o hraní v orchestru se mi mohou ozvat na e-mail tentyny@gmail.com. Kompletní program je k dispozici na adrese www.kulturaboskovice.cz.

Na festivalu se představují i dětské soubory, ty sám dlouhá léta učíš na základní umělecké škole. Je mezi dětmi o mandolínu nebo obecně o akustickou hudbu zájem? Jak je případně motivovat, aby je tyto žánry zajímaly?

To je na knihu, to nejde stručně ani naznačit. Zájem je. Ale pokud to má někam vést, je potřeba vytvořit tým, který bude tvořit rodina a učitel, dětskou kapelu apod. A pak hrát a hrát. Mám radost, že se mi to daří.

V Boskovicích se koná každý rok v červenci dobře obsazený festival alternativní hudby, řadu let tam probíhala Ibérica, teď tam pořádáš mandolínový festival… Jak tyto akce vnímají místní? Je to tento typ kultury zájem?

Zájem je. Domorodci spokojeně a pravidelně navštěvují všechny kulturní akce. Jsme celkem kulturní městečko. Mandolínový festival ale samozřejmě nemá ambice velkého festivalu pro tisíc lidí.

Festival se teprve rozjíždí, ale předpokládám, že máš plány a případně i sny do dalších let. Jak by sis představoval příští ročníky?

Jéé, to moc předbíháme… Nápadů je plno. Podporu města Boskovice a místních sponzorů mám. Zůstaňme ale zatím nohama na zemi. Ročník 2018 je teprve před námi. Letošní ročník jsem posunul až do června. V parku kolem Zámeckého skleníku to bude skvělé.

Martin Krajíček/ foto archiv Ohlasy

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více