Martin Krajíček: Mandolína je nástroj skromných a citlivých

6. červen 2018, 2:00

Martin Krajíček: Mandolína je nástroj skromných a citlivých

Mandolinista Martin Krajíček hraje v kapelách různých žánrů. Má vlastní akustické trio, je členem tria Jitky Šuranské, působí v „mexické“ kapele Mariachi Espuelas a v Cimbal Classicu, hraje klezmer a hru na mandolínu také vyučuje. Od loňského roku je také pořadelem Mandolínového festivalu v Boskovicích. Letošní ročník se bude konat od 8. do 10. června.

Mandolínový festival se letos koná podruhé. Proč ses vlastně loni rozhodl tuto akci pořádat?

Když jsi jediný, tak musíš (smích). Ne, teď vážně. Už deset let pořádám v Boskovicích mandolínové workshopy a předminulý rok už bylo nutností udělat nějaký hudební výstup pro veřejnost. Tolik různých žánrů – vážná hudba, bluegrass, swing, jazz, klezmer – a s trochou nadsázky mandolínový orchestr nebylo možno udržet pod pokličkou. Uspořádali jsme tedy koncert a ten měl obrovský úspěch. Po koncertě mi dramaturg Kulturních zařízení města Boskovice Ivo Legner vnukl myšlenku na mandolínový festival, a bylo to! Město Boskovice tento projekt podpořilo formou grantu, a tak vznikl festival, na kterém vystupují děti, poloprofesionální i profesionální hudebníci.

Jak se loňský ročník povedl? Co podle patřilo k jeho vrcholům?

Vrcholem byl určitě nedělní koncert sólistů s orchestrem. Festival není masovou akcí, je to komorní tichá slavnost, jejímž pojítkem je mandolína a mí současní nebo budoucí hudební přátelé. Vždy to bude pro pár opravdových nadšenců a pro posluchače, kteří mají zájem o něco nevšedního.

Festival má sice název „mandolínový“, ale objevují se na něm i hráči na další nástroje, a letos dokonce i vokální kvarteto Megafon. Podle jakých pravidel se dramaturgie festivalu řídí?

Vokální Megafon je protipólem instrumentálním kaskádám. Ale přihlížím i ke zpěvu. Letos to bude například Jitka Šuranská. Do programu vybírám z dosažitelných hráčů na strunné nástroje nejen z mandolínové rodiny, ale i na kytary a citery. Tyto nástroje jsou zvukově křehké, a proto volím spíše citlivě ozvučené komornější projekty, aby vyzněly v celém zvukovém spektru. V neděli bude hrát v hudebním sále boskovického zámku mandolínový orchestr a sólisté již tradičně bez ozvučení.

V sobotním programu v Zámeckém skleníku vystoupí hudebníci různých generací a právě hráči na různé nástroje. Bude mít program nějaký jednotící prvek?

Mandolína nikdy nebyla nástrojem hlavních hudebních proudů. To je na ní zajímavé. Až na pár výjimek jsou hráči na mandolínu velmi skromní a citliví lidé. Myslím, že volba tohoto nástroje není náhodná, a pokud se tak stane, jsem si jistý, že zvuk a dynamické možnosti mandolíny ovlivňují hudebníka samotného. Hra na banjo, elektrickou, španělskou nebo basovou kytaru, to jsou úplně jiné pohledy na svět. Jednotícím prvkem koncertu je samozřejmě mandolína a také schopnost bezprostřední hudební komunikace na pódiu mezi hudebníky, kteří se třeba předtím nikdy neviděli.

Před tvým triem vystoupí držitelé Anděla Jiří Plocek a Jitka Šuranská. Jirka byl kdysi tvým vydavatelem, v Jitčině triu nyní hraješ. V čem je podle tebe jejich duo výjimečné? Co se ti na nich nejvíc líbí?

Určitě pokora, znalost tradice a schopnost dát písni přesně to, co potřebuje. Bez zbytečností. Jirka byl několikrát hostem mých workshopů, ale už moc nechce na pódium. S Jitkou je to zřejmě výjimka, protože koncertování rád přijal. Součástí workshopu bude i jeho přednáška.

Ty sám se představíš v triu s houslistou Jurajem Stierankou a s kontrabasistou Jurajem Valenčíkem. Jak bys popsal hudbu, kterou hrajete?

Náš program nazýváme Mandolína napříč žánry a světadíly. Hrajeme mnoho žánrů, ale pro mne je nejdůležitější osobitost. Muzikantská lehkost a hravost by měla být hlavním jmenovatelem tria. Polovinu repertoáru tvoří mé skladby, a je to tedy po KK Bandu další uskupení, které hraje mou tvorbu. Juraj Valenčík i Juraj Stieranka jsou schopni lehce překračovat hranice žánrů s osobitým přístupem.

Na závěr sobotního programu se počítá s jamsession. Byl jam součástí i loňského ročníku? Přinesl nějaké jedinečné momenty?

Program jsem rozšířil i na páteční koncert, který odstartujeme ve 20.00. Následný jam bude potom buď ozvučen, nebo přejde v několik akustických samostatných jamů v prostředí zámeckého parku. Loni proběhly vždy po hlavním koncertě společné jamy účinkujících a poté několik hudebních setkání na různých místech. Zážitky to byly nevšední.

Jak přesně bude probíhat nedělní program na zámku? Kdo tvoří Mandolínový orchestr?

Mandolínový orchestr má již svůj repertoár, který je doplněn skladbami, které budeme připravovat během sobotního a nedělního dopoledne společně s Jitkou Šuranskou a Michalem Müllerem. Orchestr tvoří lektoři a žáci mých workshopů a bude doplněn místními hráči na kontrabas, kytaru, klarinet a také několika sólisty, jako je například Martin Vejvoda na ukulele. Základ orchestru pak netvoří jen mandolíny, ale i mandola a mandocello.

Součástí festivalu jsou workshopy. Co přesně mohou účastníci čekat? A je třeba se přihlásit předem?

Čeká nás zmíněná přednáška Jiřího Plocka, workshop Petera Luhy a Michala Müllera. Zájemci o workshopy nebo o hraní v orchestru se mi mohou ozvat na e-mail tentyny@gmail.com. Kompletní program je k dispozici na adrese www.kulturaboskovice.cz.

Na festivalu se představují i dětské soubory, ty sám dlouhá léta učíš na základní umělecké škole. Je mezi dětmi o mandolínu nebo obecně o akustickou hudbu zájem? Jak je případně motivovat, aby je tyto žánry zajímaly?

To je na knihu, to nejde stručně ani naznačit. Zájem je. Ale pokud to má někam vést, je potřeba vytvořit tým, který bude tvořit rodina a učitel, dětskou kapelu apod. A pak hrát a hrát. Mám radost, že se mi to daří.

V Boskovicích se koná každý rok v červenci dobře obsazený festival alternativní hudby, řadu let tam probíhala Ibérica, teď tam pořádáš mandolínový festival… Jak tyto akce vnímají místní? Je to tento typ kultury zájem?

Zájem je. Domorodci spokojeně a pravidelně navštěvují všechny kulturní akce. Jsme celkem kulturní městečko. Mandolínový festival ale samozřejmě nemá ambice velkého festivalu pro tisíc lidí.

Festival se teprve rozjíždí, ale předpokládám, že máš plány a případně i sny do dalších let. Jak by sis představoval příští ročníky?

Jéé, to moc předbíháme… Nápadů je plno. Podporu města Boskovice a místních sponzorů mám. Zůstaňme ale zatím nohama na zemi. Ročník 2018 je teprve před námi. Letošní ročník jsem posunul až do června. V parku kolem Zámeckého skleníku to bude skvělé.

Martin Krajíček/ foto archiv Ohlasy

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Nejčtenější

Kritika

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce