Martina Komínková a dotek krásy

16. září 2020, 1:00

Martina Komínková a dotek krásy

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.

Martino, jsi flétnistka, ale důležité myslím je, že se specializuješ především na zobcové flétny.

Ano, hru na zobcové flétny jsem studovala na vysokých školách v zahraničí, konkrétně v Krakově, Hamburku a Linci. Byla to skvělá zkušenost na kterou stále vzpomínám a jsem díky tomu v kontaktu s kolegy z celého světa. U nás se zatím zobcová flétna na hudební akademii vystudovat nedá. Pevně věřím, že se to brzy změní. Předtím jsem na konzervatoři studovala i flétnu příčnou a dnes to kombinuji. Na novém CD Resonance tedy používám jak flétny příčné, tak zobcové.

Jak vypadá tvůj „flétnový arsenál“ při běžném koncertě?

Zrovna nedávno jsem to poctivě počítala. Na posledních koncertech jsem používala kolem dvanácti fléten. Jednou z mých nejoblíbenějších je tenorová renesanční flétna, která je vidět i na obálce nového CD. Má specifický otevřený zvuk, hodně podobný zpěvu, a já ji používám nejen na renesanční hudbu, ale i na vlastní minimalistické skladby. Jako úplně novou pak mám velice specifickou basovou flétnu Paetzold, která nemá kulatý, ale čtvercový průřez. Má velmi bohaté zvukové možnosti včetně toho, že je dobře slyšet zvuk klapek. Další např. perkusivní efekty mohu tvořit pomocí náústku při nasazení tónu. Využívá se a opravdu skvěle se hodí právě pro soudobou tvorbu. Koupila jsem si ji v červnu a ještě ji ani nemám splacenou.

Na obálce nového alba je také fotografie stropu úplně nového kostela v Brně-Lesné a já vím, že právě tento kostel s příběhem alba souvisí.

Ano, ten příběh se začal psát letos 2. ledna, kdy jsem se na Lesnou vypravila s architektem kostela Markem Janem Štěpánem. Je to takřka můj soused, oba bydlíme ve stejné vesnici, kousek za Brnem. Vyprávěl mi o výjimečně dlouhé akustice budovy, o tom, že je tam až akustický přetlak. Chtěla jsem to vyzkoušet, vydala jsem se tam tedy s několika flétnami a efektovým vokálním procesorem. Zahrála jsem si tam, něco jsme i natočili a tu nahrávku z počátku ledna jsem pak použila jako bonus na CD. Ostatní skladby byly touto první návštěvou inspirovány. Zahrát si v takovém prostoru bylo totiž výjimečné. Dozvuk tam byl až osm sekund, zvuk šel jakoby nekonečně dlouho a v prostoru se přirozeně tvořilo třepotavé echo. Tento efekt běžně používám uměle, ale slyšet jej přirozeně bylo něco úplně jiného. Akustika kostela se pak velice brzy upravila, nyní je dozvuk mnohem kratší, aby to odpovídalo mluvenému slovu.

Čím je pro tebe ten prostor ještě specifický? Je pro tebe důležité i to, jak ten kostel vypadá?

Je zajímavý spoustou věcí, ale především je pro mne neskutečně krásný. Je to přímo dotek krásy! Když vstoupíte a pohlédnete vzhůru, uvidíte barevný duhový strop, který vzniká odrazem skel, která jsou umístěna na římse. Čistota prostoru, použití betonu jako materiálu, to všechno mi otevírá prostor k tomu, aby se hudba mohla vznášet, létat si, plavat. To nikde jinde není.

kostel_lesna_foto_jitka_baumannova

Vím, že vedle kostela na Lesné ses inspirovala i další stavbou architekta Marka Jana Štěpána, a sice kostelem v Sazovicích u Zlína.

Ano, tam jsem byla poprvé už v roce 2018 a i tam jsem měla možnost se podívat ještě před otevřením kostela. A také tam jsem si zahrála. Na CD jsou mimo jiné tři skladby s doprovodem varhan, které vznikly právě v Sazovicích. Na varhany hraje můj další známý, výtvarník a varhaník Petr Štěpán.

Některé skladby na albu mají konkrétní názvy, jiné jsi nazvala Resonance 1, 2, 3…

Některé z těch „samostatných“ skladeb vznikly už dříve, ale u Resonance to není jen číslo. Je důležité, že u všeho, co se jmenuje Resonance, vycházím právě z toho motivu, který jsem zahrála 2. ledna v kostele v Brně na Lesné, a pak jsem jej pokaždé jinak zpracovala. Úplně jinak zní na příčnou flétnu, úplně jinak na flétnu basovou, jinak to zní v podkladu, jinak jako melodická linka.

Dlouho ses jako flétnistka a pedagožka věnovala pouze hudbě jiných autorů. Kdy ses začala pokoušet o vlastní tvorbu?

Vlastní tvorba přišla zhruba v posledních třech letech, ale předcházela jí práce s improvizací, která mě zajímala už dlouho. Vlastně už v nějakých patnácti letech jsem na příčnou flétnu improvizovala. Dnes se nepovažuji za skladatelku, ale spíše za flétnistku, která se věnuje i vlastní tvorbě. Nevím, jestli to, co tvořím, jsou přímo skladby, protože je tam právě vždy prostor pro improvizaci.

Z čeho při improvizaci vycházíš? Z melodických motivů? Nebo tě inspiruje třeba zvuk prostoru?

Určitě jsou to melodické nebo rytmické motivy. Ani nevím, jak to ke mně přichází, ale v poslední době hodně pracuji se smyčkami, které si nahrávám. Musím mít tedy nějaký nápad, který si zachytím, a do něj je pak už snadné improvizovat.

Když chce flétnista jako hráč na melodický nástroj vytvářet melodii, dělá to zpravidla v rámci nějakého flétnového nebo jiného souboru. Ty jsi vlastně sama sobě souborem.

To jsem hodně rozvinula až letos v době koronaviru, kdy jsem seděla doma a nacvičila jsem nový sólový program, který nyní předvádím hlavně na domácích koncertech. Jsou v něm zahrnuté asi tři věci, které jsem dříve hrála se svým kvartetem Flautas de Colores a nyní jsem schopná si je zahrát i sama. To jsou skladby jiných autorů. Pokud jde o vlastní tvorbu, nahrávám většinou vrstvy na sebe – základní hlas, nad něj druhý a někdy i třetí, někdy více rytmický, jindy více melodický, a nad tím ještě improvizuju. Na koncertech pak hraji jak skladby jiných autorů, tak autorské. Nyní jsem ve fázi hledání vlastního hudebního jazyka a CD Resonance je první ukázkou toho, kterým směrem se v tvorbě vydávám.

kominkova_martina_foto_archiv_umelkyne

Myslíš, že časem vznikne nějaké pokračování?

Nejdříve jsem si myslela, že to bude jen jednorázový počin. Má to být hudební ohlas na ten krásný architektonický prostor, ale během doby, kdy jsem jej vytvářela, jsem si říkala, že to téma budu chtít dál zpracovávat. Dovedu si představit, že za nějakou dobu se pustím do alba Resonance 2, které třeba zase může pracovat s jiným prvkem toho kostela, například s barvami nebo dalším tématem.

Pořád bys tedy počítala s prostorem kostela v Brně-Lesné?

Lesná je pro mě tak silná, že bych se tam ráda vracela. Budu s tím chtít dál pracovat, ale líbí se mi i obecně přijít do nějakého prostoru a něco tam vytvořit. Konkrétně jsou to právě moderní kostely. Když jsem hrála poprvé v Sazovicích, říkala jsem si, že bych ráda udělala celou takovou sérii. Někam přijdu a vytvořím tam improvizační skladbu nebo hudební video. Jenže i takový hudební klip něco stojí, takže je to také záležitost financí.

Starší kostely tě nezajímají? Bubeník Pavel Fajt nahrál například v roce 2008 své album Souhvězdí Santini ve stavbách, které vybudoval Jan Blažej Santini-Aichel.

To bych si ráda poslechla, je zajímavé, že mám nějakou spřízněnou duši. Nedávno jsem účinkovala v Brně v kostele svatého Jakuba, kde jsme otevírali výstavu k výročí Chiary Lubichové, zakladatelky hnutí Fokoláre. Hrála jsem tam také svou tvorbu a znělo to taky krásně. Nevylučuji tedy ani starší kostely.

Říkala jsi, že svou novou basovou flétnu ještě nemáš splacenou. Jak to tedy u tebe funguje? Máš nějaké sponzory?

Ty právě hledám. Hledám akutně mecenáše či sponzory, kterým by se líbilo, co dělám. Snažím se vytvářet něco originálního, co má hodnotu a hloubku, co by lidem mohlo přinést například zklidnění nebo je nějak pozdvihnout, když je jim těžko. Nyní musím každý den učit, abych vydělávala peníze a mohla si tyto věci sponzorovat. Dostala jsem se už do fáze, kdy flétny, které už na koncertech nepoužívám, prodávám, abych si mohla koupit nové. Jen z koncertů si totiž na novou flétnu za desítky tisíc nevydělám. Věřím však, že řešení existuje a prostředky se najdou. Jsem v podstatě hlavně tvůrce a pozoruji, kolik mám nápadů, moc ráda bych proto tvořila více než v současné době.

kominkova_martina_lesna_nahravani_foto_archiv_umelce

Při výuce používáš klasické, nebo spíš nějaké experimentální metody?

Nyní zahajuji už dvacátou sezónu ve školství. A baví mě to stále hodně. Snažím se inovovat, musím přiznat, že mezi hráči na zobcovou flétnu jsme většinou blízcí přátelé. Začala jsem učit velice brzy, ještě při konzervatoři. Učím na ZUŠ Vítězslavy Kaprálové v Brně a také na brněnské konzervatoři, kde učím i improvizaci. V létě učím improvizaci také děti na kurzech. Nechala jsem třeba děti i starší studenty hrát s looperem a s efekty a vím, že jsou opravdu schopni výborně tvořit. Mám v plánu, aby se více rozšířila do výuky všech stupňů, proto ji učím i na akreditovaných kurzech.

Foto Jitka Baumannová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.  více

V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Nejčtenější

Kritika

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce