Martina Komínková a dotek krásy

16. září 2020, 1:00

Martina Komínková a dotek krásy

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.

Martino, jsi flétnistka, ale důležité myslím je, že se specializuješ především na zobcové flétny.

Ano, hru na zobcové flétny jsem studovala na vysokých školách v zahraničí, konkrétně v Krakově, Hamburku a Linci. Byla to skvělá zkušenost na kterou stále vzpomínám a jsem díky tomu v kontaktu s kolegy z celého světa. U nás se zatím zobcová flétna na hudební akademii vystudovat nedá. Pevně věřím, že se to brzy změní. Předtím jsem na konzervatoři studovala i flétnu příčnou a dnes to kombinuji. Na novém CD Resonance tedy používám jak flétny příčné, tak zobcové.

Jak vypadá tvůj „flétnový arsenál“ při běžném koncertě?

Zrovna nedávno jsem to poctivě počítala. Na posledních koncertech jsem používala kolem dvanácti fléten. Jednou z mých nejoblíbenějších je tenorová renesanční flétna, která je vidět i na obálce nového CD. Má specifický otevřený zvuk, hodně podobný zpěvu, a já ji používám nejen na renesanční hudbu, ale i na vlastní minimalistické skladby. Jako úplně novou pak mám velice specifickou basovou flétnu Paetzold, která nemá kulatý, ale čtvercový průřez. Má velmi bohaté zvukové možnosti včetně toho, že je dobře slyšet zvuk klapek. Další např. perkusivní efekty mohu tvořit pomocí náústku při nasazení tónu. Využívá se a opravdu skvěle se hodí právě pro soudobou tvorbu. Koupila jsem si ji v červnu a ještě ji ani nemám splacenou.

Na obálce nového alba je také fotografie stropu úplně nového kostela v Brně-Lesné a já vím, že právě tento kostel s příběhem alba souvisí.

Ano, ten příběh se začal psát letos 2. ledna, kdy jsem se na Lesnou vypravila s architektem kostela Markem Janem Štěpánem. Je to takřka můj soused, oba bydlíme ve stejné vesnici, kousek za Brnem. Vyprávěl mi o výjimečně dlouhé akustice budovy, o tom, že je tam až akustický přetlak. Chtěla jsem to vyzkoušet, vydala jsem se tam tedy s několika flétnami a efektovým vokálním procesorem. Zahrála jsem si tam, něco jsme i natočili a tu nahrávku z počátku ledna jsem pak použila jako bonus na CD. Ostatní skladby byly touto první návštěvou inspirovány. Zahrát si v takovém prostoru bylo totiž výjimečné. Dozvuk tam byl až osm sekund, zvuk šel jakoby nekonečně dlouho a v prostoru se přirozeně tvořilo třepotavé echo. Tento efekt běžně používám uměle, ale slyšet jej přirozeně bylo něco úplně jiného. Akustika kostela se pak velice brzy upravila, nyní je dozvuk mnohem kratší, aby to odpovídalo mluvenému slovu.

Čím je pro tebe ten prostor ještě specifický? Je pro tebe důležité i to, jak ten kostel vypadá?

Je zajímavý spoustou věcí, ale především je pro mne neskutečně krásný. Je to přímo dotek krásy! Když vstoupíte a pohlédnete vzhůru, uvidíte barevný duhový strop, který vzniká odrazem skel, která jsou umístěna na římse. Čistota prostoru, použití betonu jako materiálu, to všechno mi otevírá prostor k tomu, aby se hudba mohla vznášet, létat si, plavat. To nikde jinde není.

kostel_lesna_foto_jitka_baumannova

Vím, že vedle kostela na Lesné ses inspirovala i další stavbou architekta Marka Jana Štěpána, a sice kostelem v Sazovicích u Zlína.

Ano, tam jsem byla poprvé už v roce 2018 a i tam jsem měla možnost se podívat ještě před otevřením kostela. A také tam jsem si zahrála. Na CD jsou mimo jiné tři skladby s doprovodem varhan, které vznikly právě v Sazovicích. Na varhany hraje můj další známý, výtvarník a varhaník Petr Štěpán.

Některé skladby na albu mají konkrétní názvy, jiné jsi nazvala Resonance 1, 2, 3…

Některé z těch „samostatných“ skladeb vznikly už dříve, ale u Resonance to není jen číslo. Je důležité, že u všeho, co se jmenuje Resonance, vycházím právě z toho motivu, který jsem zahrála 2. ledna v kostele v Brně na Lesné, a pak jsem jej pokaždé jinak zpracovala. Úplně jinak zní na příčnou flétnu, úplně jinak na flétnu basovou, jinak to zní v podkladu, jinak jako melodická linka.

Dlouho ses jako flétnistka a pedagožka věnovala pouze hudbě jiných autorů. Kdy ses začala pokoušet o vlastní tvorbu?

Vlastní tvorba přišla zhruba v posledních třech letech, ale předcházela jí práce s improvizací, která mě zajímala už dlouho. Vlastně už v nějakých patnácti letech jsem na příčnou flétnu improvizovala. Dnes se nepovažuji za skladatelku, ale spíše za flétnistku, která se věnuje i vlastní tvorbě. Nevím, jestli to, co tvořím, jsou přímo skladby, protože je tam právě vždy prostor pro improvizaci.

Z čeho při improvizaci vycházíš? Z melodických motivů? Nebo tě inspiruje třeba zvuk prostoru?

Určitě jsou to melodické nebo rytmické motivy. Ani nevím, jak to ke mně přichází, ale v poslední době hodně pracuji se smyčkami, které si nahrávám. Musím mít tedy nějaký nápad, který si zachytím, a do něj je pak už snadné improvizovat.

Když chce flétnista jako hráč na melodický nástroj vytvářet melodii, dělá to zpravidla v rámci nějakého flétnového nebo jiného souboru. Ty jsi vlastně sama sobě souborem.

To jsem hodně rozvinula až letos v době koronaviru, kdy jsem seděla doma a nacvičila jsem nový sólový program, který nyní předvádím hlavně na domácích koncertech. Jsou v něm zahrnuté asi tři věci, které jsem dříve hrála se svým kvartetem Flautas de Colores a nyní jsem schopná si je zahrát i sama. To jsou skladby jiných autorů. Pokud jde o vlastní tvorbu, nahrávám většinou vrstvy na sebe – základní hlas, nad něj druhý a někdy i třetí, někdy více rytmický, jindy více melodický, a nad tím ještě improvizuju. Na koncertech pak hraji jak skladby jiných autorů, tak autorské. Nyní jsem ve fázi hledání vlastního hudebního jazyka a CD Resonance je první ukázkou toho, kterým směrem se v tvorbě vydávám.

kominkova_martina_foto_archiv_umelkyne

Myslíš, že časem vznikne nějaké pokračování?

Nejdříve jsem si myslela, že to bude jen jednorázový počin. Má to být hudební ohlas na ten krásný architektonický prostor, ale během doby, kdy jsem jej vytvářela, jsem si říkala, že to téma budu chtít dál zpracovávat. Dovedu si představit, že za nějakou dobu se pustím do alba Resonance 2, které třeba zase může pracovat s jiným prvkem toho kostela, například s barvami nebo dalším tématem.

Pořád bys tedy počítala s prostorem kostela v Brně-Lesné?

Lesná je pro mě tak silná, že bych se tam ráda vracela. Budu s tím chtít dál pracovat, ale líbí se mi i obecně přijít do nějakého prostoru a něco tam vytvořit. Konkrétně jsou to právě moderní kostely. Když jsem hrála poprvé v Sazovicích, říkala jsem si, že bych ráda udělala celou takovou sérii. Někam přijdu a vytvořím tam improvizační skladbu nebo hudební video. Jenže i takový hudební klip něco stojí, takže je to také záležitost financí.

Starší kostely tě nezajímají? Bubeník Pavel Fajt nahrál například v roce 2008 své album Souhvězdí Santini ve stavbách, které vybudoval Jan Blažej Santini-Aichel.

To bych si ráda poslechla, je zajímavé, že mám nějakou spřízněnou duši. Nedávno jsem účinkovala v Brně v kostele svatého Jakuba, kde jsme otevírali výstavu k výročí Chiary Lubichové, zakladatelky hnutí Fokoláre. Hrála jsem tam také svou tvorbu a znělo to taky krásně. Nevylučuji tedy ani starší kostely.

Říkala jsi, že svou novou basovou flétnu ještě nemáš splacenou. Jak to tedy u tebe funguje? Máš nějaké sponzory?

Ty právě hledám. Hledám akutně mecenáše či sponzory, kterým by se líbilo, co dělám. Snažím se vytvářet něco originálního, co má hodnotu a hloubku, co by lidem mohlo přinést například zklidnění nebo je nějak pozdvihnout, když je jim těžko. Nyní musím každý den učit, abych vydělávala peníze a mohla si tyto věci sponzorovat. Dostala jsem se už do fáze, kdy flétny, které už na koncertech nepoužívám, prodávám, abych si mohla koupit nové. Jen z koncertů si totiž na novou flétnu za desítky tisíc nevydělám. Věřím však, že řešení existuje a prostředky se najdou. Jsem v podstatě hlavně tvůrce a pozoruji, kolik mám nápadů, moc ráda bych proto tvořila více než v současné době.

kominkova_martina_lesna_nahravani_foto_archiv_umelce

Při výuce používáš klasické, nebo spíš nějaké experimentální metody?

Nyní zahajuji už dvacátou sezónu ve školství. A baví mě to stále hodně. Snažím se inovovat, musím přiznat, že mezi hráči na zobcovou flétnu jsme většinou blízcí přátelé. Začala jsem učit velice brzy, ještě při konzervatoři. Učím na ZUŠ Vítězslavy Kaprálové v Brně a také na brněnské konzervatoři, kde učím i improvizaci. V létě učím improvizaci také děti na kurzech. Nechala jsem třeba děti i starší studenty hrát s looperem a s efekty a vím, že jsou opravdu schopni výborně tvořit. Mám v plánu, aby se více rozšířila do výuky všech stupňů, proto ji učím i na akreditovaných kurzech.

Foto Jitka Baumannová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Nejčtenější

Kritika

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více