Martina Komínková a dotek krásy

16. září 2020, 1:00

Martina Komínková a dotek krásy

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.

Martino, jsi flétnistka, ale důležité myslím je, že se specializuješ především na zobcové flétny.

Ano, hru na zobcové flétny jsem studovala na vysokých školách v zahraničí, konkrétně v Krakově, Hamburku a Linci. Byla to skvělá zkušenost na kterou stále vzpomínám a jsem díky tomu v kontaktu s kolegy z celého světa. U nás se zatím zobcová flétna na hudební akademii vystudovat nedá. Pevně věřím, že se to brzy změní. Předtím jsem na konzervatoři studovala i flétnu příčnou a dnes to kombinuji. Na novém CD Resonance tedy používám jak flétny příčné, tak zobcové.

Jak vypadá tvůj „flétnový arsenál“ při běžném koncertě?

Zrovna nedávno jsem to poctivě počítala. Na posledních koncertech jsem používala kolem dvanácti fléten. Jednou z mých nejoblíbenějších je tenorová renesanční flétna, která je vidět i na obálce nového CD. Má specifický otevřený zvuk, hodně podobný zpěvu, a já ji používám nejen na renesanční hudbu, ale i na vlastní minimalistické skladby. Jako úplně novou pak mám velice specifickou basovou flétnu Paetzold, která nemá kulatý, ale čtvercový průřez. Má velmi bohaté zvukové možnosti včetně toho, že je dobře slyšet zvuk klapek. Další např. perkusivní efekty mohu tvořit pomocí náústku při nasazení tónu. Využívá se a opravdu skvěle se hodí právě pro soudobou tvorbu. Koupila jsem si ji v červnu a ještě ji ani nemám splacenou.

Na obálce nového alba je také fotografie stropu úplně nového kostela v Brně-Lesné a já vím, že právě tento kostel s příběhem alba souvisí.

Ano, ten příběh se začal psát letos 2. ledna, kdy jsem se na Lesnou vypravila s architektem kostela Markem Janem Štěpánem. Je to takřka můj soused, oba bydlíme ve stejné vesnici, kousek za Brnem. Vyprávěl mi o výjimečně dlouhé akustice budovy, o tom, že je tam až akustický přetlak. Chtěla jsem to vyzkoušet, vydala jsem se tam tedy s několika flétnami a efektovým vokálním procesorem. Zahrála jsem si tam, něco jsme i natočili a tu nahrávku z počátku ledna jsem pak použila jako bonus na CD. Ostatní skladby byly touto první návštěvou inspirovány. Zahrát si v takovém prostoru bylo totiž výjimečné. Dozvuk tam byl až osm sekund, zvuk šel jakoby nekonečně dlouho a v prostoru se přirozeně tvořilo třepotavé echo. Tento efekt běžně používám uměle, ale slyšet jej přirozeně bylo něco úplně jiného. Akustika kostela se pak velice brzy upravila, nyní je dozvuk mnohem kratší, aby to odpovídalo mluvenému slovu.

Čím je pro tebe ten prostor ještě specifický? Je pro tebe důležité i to, jak ten kostel vypadá?

Je zajímavý spoustou věcí, ale především je pro mne neskutečně krásný. Je to přímo dotek krásy! Když vstoupíte a pohlédnete vzhůru, uvidíte barevný duhový strop, který vzniká odrazem skel, která jsou umístěna na římse. Čistota prostoru, použití betonu jako materiálu, to všechno mi otevírá prostor k tomu, aby se hudba mohla vznášet, létat si, plavat. To nikde jinde není.

kostel_lesna_foto_jitka_baumannova

Vím, že vedle kostela na Lesné ses inspirovala i další stavbou architekta Marka Jana Štěpána, a sice kostelem v Sazovicích u Zlína.

Ano, tam jsem byla poprvé už v roce 2018 a i tam jsem měla možnost se podívat ještě před otevřením kostela. A také tam jsem si zahrála. Na CD jsou mimo jiné tři skladby s doprovodem varhan, které vznikly právě v Sazovicích. Na varhany hraje můj další známý, výtvarník a varhaník Petr Štěpán.

Některé skladby na albu mají konkrétní názvy, jiné jsi nazvala Resonance 1, 2, 3…

Některé z těch „samostatných“ skladeb vznikly už dříve, ale u Resonance to není jen číslo. Je důležité, že u všeho, co se jmenuje Resonance, vycházím právě z toho motivu, který jsem zahrála 2. ledna v kostele v Brně na Lesné, a pak jsem jej pokaždé jinak zpracovala. Úplně jinak zní na příčnou flétnu, úplně jinak na flétnu basovou, jinak to zní v podkladu, jinak jako melodická linka.

Dlouho ses jako flétnistka a pedagožka věnovala pouze hudbě jiných autorů. Kdy ses začala pokoušet o vlastní tvorbu?

Vlastní tvorba přišla zhruba v posledních třech letech, ale předcházela jí práce s improvizací, která mě zajímala už dlouho. Vlastně už v nějakých patnácti letech jsem na příčnou flétnu improvizovala. Dnes se nepovažuji za skladatelku, ale spíše za flétnistku, která se věnuje i vlastní tvorbě. Nevím, jestli to, co tvořím, jsou přímo skladby, protože je tam právě vždy prostor pro improvizaci.

Z čeho při improvizaci vycházíš? Z melodických motivů? Nebo tě inspiruje třeba zvuk prostoru?

Určitě jsou to melodické nebo rytmické motivy. Ani nevím, jak to ke mně přichází, ale v poslední době hodně pracuji se smyčkami, které si nahrávám. Musím mít tedy nějaký nápad, který si zachytím, a do něj je pak už snadné improvizovat.

Když chce flétnista jako hráč na melodický nástroj vytvářet melodii, dělá to zpravidla v rámci nějakého flétnového nebo jiného souboru. Ty jsi vlastně sama sobě souborem.

To jsem hodně rozvinula až letos v době koronaviru, kdy jsem seděla doma a nacvičila jsem nový sólový program, který nyní předvádím hlavně na domácích koncertech. Jsou v něm zahrnuté asi tři věci, které jsem dříve hrála se svým kvartetem Flautas de Colores a nyní jsem schopná si je zahrát i sama. To jsou skladby jiných autorů. Pokud jde o vlastní tvorbu, nahrávám většinou vrstvy na sebe – základní hlas, nad něj druhý a někdy i třetí, někdy více rytmický, jindy více melodický, a nad tím ještě improvizuju. Na koncertech pak hraji jak skladby jiných autorů, tak autorské. Nyní jsem ve fázi hledání vlastního hudebního jazyka a CD Resonance je první ukázkou toho, kterým směrem se v tvorbě vydávám.

kominkova_martina_foto_archiv_umelkyne

Myslíš, že časem vznikne nějaké pokračování?

Nejdříve jsem si myslela, že to bude jen jednorázový počin. Má to být hudební ohlas na ten krásný architektonický prostor, ale během doby, kdy jsem jej vytvářela, jsem si říkala, že to téma budu chtít dál zpracovávat. Dovedu si představit, že za nějakou dobu se pustím do alba Resonance 2, které třeba zase může pracovat s jiným prvkem toho kostela, například s barvami nebo dalším tématem.

Pořád bys tedy počítala s prostorem kostela v Brně-Lesné?

Lesná je pro mě tak silná, že bych se tam ráda vracela. Budu s tím chtít dál pracovat, ale líbí se mi i obecně přijít do nějakého prostoru a něco tam vytvořit. Konkrétně jsou to právě moderní kostely. Když jsem hrála poprvé v Sazovicích, říkala jsem si, že bych ráda udělala celou takovou sérii. Někam přijdu a vytvořím tam improvizační skladbu nebo hudební video. Jenže i takový hudební klip něco stojí, takže je to také záležitost financí.

Starší kostely tě nezajímají? Bubeník Pavel Fajt nahrál například v roce 2008 své album Souhvězdí Santini ve stavbách, které vybudoval Jan Blažej Santini-Aichel.

To bych si ráda poslechla, je zajímavé, že mám nějakou spřízněnou duši. Nedávno jsem účinkovala v Brně v kostele svatého Jakuba, kde jsme otevírali výstavu k výročí Chiary Lubichové, zakladatelky hnutí Fokoláre. Hrála jsem tam také svou tvorbu a znělo to taky krásně. Nevylučuji tedy ani starší kostely.

Říkala jsi, že svou novou basovou flétnu ještě nemáš splacenou. Jak to tedy u tebe funguje? Máš nějaké sponzory?

Ty právě hledám. Hledám akutně mecenáše či sponzory, kterým by se líbilo, co dělám. Snažím se vytvářet něco originálního, co má hodnotu a hloubku, co by lidem mohlo přinést například zklidnění nebo je nějak pozdvihnout, když je jim těžko. Nyní musím každý den učit, abych vydělávala peníze a mohla si tyto věci sponzorovat. Dostala jsem se už do fáze, kdy flétny, které už na koncertech nepoužívám, prodávám, abych si mohla koupit nové. Jen z koncertů si totiž na novou flétnu za desítky tisíc nevydělám. Věřím však, že řešení existuje a prostředky se najdou. Jsem v podstatě hlavně tvůrce a pozoruji, kolik mám nápadů, moc ráda bych proto tvořila více než v současné době.

kominkova_martina_lesna_nahravani_foto_archiv_umelce

Při výuce používáš klasické, nebo spíš nějaké experimentální metody?

Nyní zahajuji už dvacátou sezónu ve školství. A baví mě to stále hodně. Snažím se inovovat, musím přiznat, že mezi hráči na zobcovou flétnu jsme většinou blízcí přátelé. Začala jsem učit velice brzy, ještě při konzervatoři. Učím na ZUŠ Vítězslavy Kaprálové v Brně a také na brněnské konzervatoři, kde učím i improvizaci. V létě učím improvizaci také děti na kurzech. Nechala jsem třeba děti i starší studenty hrát s looperem a s efekty a vím, že jsou opravdu schopni výborně tvořit. Mám v plánu, aby se více rozšířila do výuky všech stupňů, proto ji učím i na akreditovaných kurzech.

Foto Jitka Baumannová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více