Martina Komínková a dotek krásy

16. září 2020, 1:00

Martina Komínková a dotek krásy

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.

Martino, jsi flétnistka, ale důležité myslím je, že se specializuješ především na zobcové flétny.

Ano, hru na zobcové flétny jsem studovala na vysokých školách v zahraničí, konkrétně v Krakově, Hamburku a Linci. Byla to skvělá zkušenost na kterou stále vzpomínám a jsem díky tomu v kontaktu s kolegy z celého světa. U nás se zatím zobcová flétna na hudební akademii vystudovat nedá. Pevně věřím, že se to brzy změní. Předtím jsem na konzervatoři studovala i flétnu příčnou a dnes to kombinuji. Na novém CD Resonance tedy používám jak flétny příčné, tak zobcové.

Jak vypadá tvůj „flétnový arsenál“ při běžném koncertě?

Zrovna nedávno jsem to poctivě počítala. Na posledních koncertech jsem používala kolem dvanácti fléten. Jednou z mých nejoblíbenějších je tenorová renesanční flétna, která je vidět i na obálce nového CD. Má specifický otevřený zvuk, hodně podobný zpěvu, a já ji používám nejen na renesanční hudbu, ale i na vlastní minimalistické skladby. Jako úplně novou pak mám velice specifickou basovou flétnu Paetzold, která nemá kulatý, ale čtvercový průřez. Má velmi bohaté zvukové možnosti včetně toho, že je dobře slyšet zvuk klapek. Další např. perkusivní efekty mohu tvořit pomocí náústku při nasazení tónu. Využívá se a opravdu skvěle se hodí právě pro soudobou tvorbu. Koupila jsem si ji v červnu a ještě ji ani nemám splacenou.

Na obálce nového alba je také fotografie stropu úplně nového kostela v Brně-Lesné a já vím, že právě tento kostel s příběhem alba souvisí.

Ano, ten příběh se začal psát letos 2. ledna, kdy jsem se na Lesnou vypravila s architektem kostela Markem Janem Štěpánem. Je to takřka můj soused, oba bydlíme ve stejné vesnici, kousek za Brnem. Vyprávěl mi o výjimečně dlouhé akustice budovy, o tom, že je tam až akustický přetlak. Chtěla jsem to vyzkoušet, vydala jsem se tam tedy s několika flétnami a efektovým vokálním procesorem. Zahrála jsem si tam, něco jsme i natočili a tu nahrávku z počátku ledna jsem pak použila jako bonus na CD. Ostatní skladby byly touto první návštěvou inspirovány. Zahrát si v takovém prostoru bylo totiž výjimečné. Dozvuk tam byl až osm sekund, zvuk šel jakoby nekonečně dlouho a v prostoru se přirozeně tvořilo třepotavé echo. Tento efekt běžně používám uměle, ale slyšet jej přirozeně bylo něco úplně jiného. Akustika kostela se pak velice brzy upravila, nyní je dozvuk mnohem kratší, aby to odpovídalo mluvenému slovu.

Čím je pro tebe ten prostor ještě specifický? Je pro tebe důležité i to, jak ten kostel vypadá?

Je zajímavý spoustou věcí, ale především je pro mne neskutečně krásný. Je to přímo dotek krásy! Když vstoupíte a pohlédnete vzhůru, uvidíte barevný duhový strop, který vzniká odrazem skel, která jsou umístěna na římse. Čistota prostoru, použití betonu jako materiálu, to všechno mi otevírá prostor k tomu, aby se hudba mohla vznášet, létat si, plavat. To nikde jinde není.

kostel_lesna_foto_jitka_baumannova

Vím, že vedle kostela na Lesné ses inspirovala i další stavbou architekta Marka Jana Štěpána, a sice kostelem v Sazovicích u Zlína.

Ano, tam jsem byla poprvé už v roce 2018 a i tam jsem měla možnost se podívat ještě před otevřením kostela. A také tam jsem si zahrála. Na CD jsou mimo jiné tři skladby s doprovodem varhan, které vznikly právě v Sazovicích. Na varhany hraje můj další známý, výtvarník a varhaník Petr Štěpán.

Některé skladby na albu mají konkrétní názvy, jiné jsi nazvala Resonance 1, 2, 3…

Některé z těch „samostatných“ skladeb vznikly už dříve, ale u Resonance to není jen číslo. Je důležité, že u všeho, co se jmenuje Resonance, vycházím právě z toho motivu, který jsem zahrála 2. ledna v kostele v Brně na Lesné, a pak jsem jej pokaždé jinak zpracovala. Úplně jinak zní na příčnou flétnu, úplně jinak na flétnu basovou, jinak to zní v podkladu, jinak jako melodická linka.

Dlouho ses jako flétnistka a pedagožka věnovala pouze hudbě jiných autorů. Kdy ses začala pokoušet o vlastní tvorbu?

Vlastní tvorba přišla zhruba v posledních třech letech, ale předcházela jí práce s improvizací, která mě zajímala už dlouho. Vlastně už v nějakých patnácti letech jsem na příčnou flétnu improvizovala. Dnes se nepovažuji za skladatelku, ale spíše za flétnistku, která se věnuje i vlastní tvorbě. Nevím, jestli to, co tvořím, jsou přímo skladby, protože je tam právě vždy prostor pro improvizaci.

Z čeho při improvizaci vycházíš? Z melodických motivů? Nebo tě inspiruje třeba zvuk prostoru?

Určitě jsou to melodické nebo rytmické motivy. Ani nevím, jak to ke mně přichází, ale v poslední době hodně pracuji se smyčkami, které si nahrávám. Musím mít tedy nějaký nápad, který si zachytím, a do něj je pak už snadné improvizovat.

Když chce flétnista jako hráč na melodický nástroj vytvářet melodii, dělá to zpravidla v rámci nějakého flétnového nebo jiného souboru. Ty jsi vlastně sama sobě souborem.

To jsem hodně rozvinula až letos v době koronaviru, kdy jsem seděla doma a nacvičila jsem nový sólový program, který nyní předvádím hlavně na domácích koncertech. Jsou v něm zahrnuté asi tři věci, které jsem dříve hrála se svým kvartetem Flautas de Colores a nyní jsem schopná si je zahrát i sama. To jsou skladby jiných autorů. Pokud jde o vlastní tvorbu, nahrávám většinou vrstvy na sebe – základní hlas, nad něj druhý a někdy i třetí, někdy více rytmický, jindy více melodický, a nad tím ještě improvizuju. Na koncertech pak hraji jak skladby jiných autorů, tak autorské. Nyní jsem ve fázi hledání vlastního hudebního jazyka a CD Resonance je první ukázkou toho, kterým směrem se v tvorbě vydávám.

kominkova_martina_foto_archiv_umelkyne

Myslíš, že časem vznikne nějaké pokračování?

Nejdříve jsem si myslela, že to bude jen jednorázový počin. Má to být hudební ohlas na ten krásný architektonický prostor, ale během doby, kdy jsem jej vytvářela, jsem si říkala, že to téma budu chtít dál zpracovávat. Dovedu si představit, že za nějakou dobu se pustím do alba Resonance 2, které třeba zase může pracovat s jiným prvkem toho kostela, například s barvami nebo dalším tématem.

Pořád bys tedy počítala s prostorem kostela v Brně-Lesné?

Lesná je pro mě tak silná, že bych se tam ráda vracela. Budu s tím chtít dál pracovat, ale líbí se mi i obecně přijít do nějakého prostoru a něco tam vytvořit. Konkrétně jsou to právě moderní kostely. Když jsem hrála poprvé v Sazovicích, říkala jsem si, že bych ráda udělala celou takovou sérii. Někam přijdu a vytvořím tam improvizační skladbu nebo hudební video. Jenže i takový hudební klip něco stojí, takže je to také záležitost financí.

Starší kostely tě nezajímají? Bubeník Pavel Fajt nahrál například v roce 2008 své album Souhvězdí Santini ve stavbách, které vybudoval Jan Blažej Santini-Aichel.

To bych si ráda poslechla, je zajímavé, že mám nějakou spřízněnou duši. Nedávno jsem účinkovala v Brně v kostele svatého Jakuba, kde jsme otevírali výstavu k výročí Chiary Lubichové, zakladatelky hnutí Fokoláre. Hrála jsem tam také svou tvorbu a znělo to taky krásně. Nevylučuji tedy ani starší kostely.

Říkala jsi, že svou novou basovou flétnu ještě nemáš splacenou. Jak to tedy u tebe funguje? Máš nějaké sponzory?

Ty právě hledám. Hledám akutně mecenáše či sponzory, kterým by se líbilo, co dělám. Snažím se vytvářet něco originálního, co má hodnotu a hloubku, co by lidem mohlo přinést například zklidnění nebo je nějak pozdvihnout, když je jim těžko. Nyní musím každý den učit, abych vydělávala peníze a mohla si tyto věci sponzorovat. Dostala jsem se už do fáze, kdy flétny, které už na koncertech nepoužívám, prodávám, abych si mohla koupit nové. Jen z koncertů si totiž na novou flétnu za desítky tisíc nevydělám. Věřím však, že řešení existuje a prostředky se najdou. Jsem v podstatě hlavně tvůrce a pozoruji, kolik mám nápadů, moc ráda bych proto tvořila více než v současné době.

kominkova_martina_lesna_nahravani_foto_archiv_umelce

Při výuce používáš klasické, nebo spíš nějaké experimentální metody?

Nyní zahajuji už dvacátou sezónu ve školství. A baví mě to stále hodně. Snažím se inovovat, musím přiznat, že mezi hráči na zobcovou flétnu jsme většinou blízcí přátelé. Začala jsem učit velice brzy, ještě při konzervatoři. Učím na ZUŠ Vítězslavy Kaprálové v Brně a také na brněnské konzervatoři, kde učím i improvizaci. V létě učím improvizaci také děti na kurzech. Nechala jsem třeba děti i starší studenty hrát s looperem a s efekty a vím, že jsou opravdu schopni výborně tvořit. Mám v plánu, aby se více rozšířila do výuky všech stupňů, proto ji učím i na akreditovaných kurzech.

Foto Jitka Baumannová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více