Michal Grombiřík: Vůbec poprvé je u nás možné studium jazzu s cimbálem

Michal Grombiřík: Vůbec poprvé je u nás možné studium jazzu s cimbálem

Právě dnes - tedy 19. května - začíná ve Valašském Meziříčí událost, na kterou se všichni cimbalisté téměř z celého světa těší už dva roky. Jde o 14. ročník Mezinárodního festivalu cimbálu, který se každý lichý rok v tomto městě koná již od roku 1995. Letos bude kvůli pandemické situaci vpravdě skromnější a organizátoři budou některé z koncertů streamovat. Jiné bude přenášet Český rozhlas Vltava a Český rozhlas Brno. Hráč na cimbál Michal Grombiřík byl letos přijatý jako první cimbalista v historii na Katedru jazzové interpretace na JAMU. Jaká je cesta od lidové písničky, přes klasickou hudbu až k jazzu a co přesně bude na zmíněném cimbálovém festivalu dělat? O tom všem jsme si povídali.

Michale, jako většina cimbalistů u nás jsi začínal na lidové muzice. Jaká byla vlastně tvoje cesta od folkloru k jazzu?

V první řadě musím říct, že nejsem jazzový cimbalista. Tedy minimálně v té fázi, ve které se teď nacházím, se tomu tak nedá říkat. Snažím se takto směřovat. Začínal jsem asi v deseti letech v dětské cimbálce v Hodoníně. Asi jako většina cimbalistů. Nikdy jsem sice nebyl členem žádného souboru, ale působil jsem v několika muzikách.

A vlastně až ve druháku nebo třeťáku na konzervatoři jsem začal pomalu objevovat jazz. Vlastně si nevybavím ten úplný začátek, spíše se to začalo nabalovat postupně.

Inspiroval tě nějaký konkrétní interpret?

Přišel zcela zásadní člověk a to Marcel Comendant. Ten mě inspiroval nejprve skrze nahrávky. Poslouchal jsem jejich PaCoRa trio. Naprosto mě to fascinovalo a vůbec jsem nerozuměl tomu, co hraje. Ale nějakým způsobem jsem cítil, že, jak hraje je strašně poctivé, dobré a promyšlené. Na základě toho jsem se začal víc zajímat i o jazzovou tradici.

Využil jsi to už tehdy ve svém hraní?

Šlo to postupně. Založili jsme v Brně v roce 2009 kapelu Midnight Coffee Session. Tam jsme postupně začali krůček po krůčku přibírat k folkloru i nějaké jazzové standardy. Ale vlastně jsem to nebral zas tak moc vážně až do absolutoria, kdy jsem hrál jeden jazzový standard jako přídavek. To byl první moment, kdy jsem to začal řešit trochu poctivěji.

A potom jsem začal jezdit právě k Marcelu Comendantovi na kurzy na Slovensko. V té době díky kontaktu s ním jsem se jazzu začínal věnovat trochu více, ale pořád v podstatě okrajově. Mezi tím jsem se hodně věnoval folkloru, samozřejmě klasice, soudobé hudbě. Takto nesoustavně a trhaně to bylo nějakou dobu. Až před třemi lety jsem se rozhodl, že to je vlastně ta cesta, která mě láká. Už jsem měl jazz hodně naposlouchaný a řekl jsem si, že to je ono. Tak jsem se s Marcelem domluvil a asi rok jsem k němu jezdil na soukromé hodiny. Tam se odpálil ten přímý vztah k jazzové interpretaci.

Už tehdy ses rozhodl jít jazzovou interpretaci studovat na vysokou školu?

Hodně jsem zvažoval, kam jít studovat, protože jsem byl opravdu hodně ovlivněný jak folklorem, tak klasickou hudbou. Sám jsem nebyl schopný najít cestu. Měl jsem hodně práce a chyběl mi vnitřní motor. Říkal jsem si, že potřebuju nějakého mentora, který mne povede. Zvažoval jsem školy v Berlíně nebo v Katowicích. U nás se to na jazzové katedře v Praze ani Brně studovat nedalo. Obory byly otevřeny jen pro nástroje bigbandového obsazení. Ale nakonec se možnost otevřela v Praze i v Brně na JAMU. A tak pro mě teď začíná jazzová cesta.

Změnily se nějak podmínky na jmenovaných akademiích, že začali brát i jiné nástroje?

V rámci nové akreditace se rozhodli otevřít jeden volný obor, kde byla možnost se po konzultaci přihlásit na jiný nástroj.

Četl jsem o tom a napsal hned Vilému Spilkovi. On odepsal, ať přivezu cimbál. Takže jsem se někdy v listopadu rozhodl, že to zkusím, v únoru byly přijímačky a oni mě vzali.

Pojďme k letošnímu cimbálovému festivalu ve Valašské Meziříčí, který začíná tento týden. Jaká bude letos tvoje pozice?

Já jedu letos na festival jako pedagogický doprovod, protože moje dvě žačky ze ZUŠ ve Velkých Pavlovicích si letos poprvé zkusí zasoutěžit. Po coroně a rozbití celého systému je to dost zajímavý proces. Z jejich motivace nic nezbylo. Z ničeho má člověk vykřesat nějakou chuť se strašně vyhecovat a jít na soutěž. Myslím, že letos to bude v tomto směru pro všechny dost jiné oproti předchozím ročníkům.

grombirik_michal_foto_Jiri_Lubojacky _01

Takže hrát letos nebudeš?

V pátek bude Daniel Skála představovat novou literaturu pro cimbálovou školu. Jmenuje se to Cimbalovánky. Jde o velmi inovativní zapojení mj. improvizace, je to celé atonálního charakteru. V podstatě úplně nový přístup ke škole cimbálu. Takže Gabriela Tannertová a já bychom tam z učebnice měli něco zahrát.

V neděli dopoledne budu mít závěrečný koncert se svým autorským projektem.

Je to kapela, která vznikla loni. Já jsem si ji trochu vysnil, protože jsem vždycky hrál jako sideband, člověk v pozadí. Proto mě lákalo mít vlastní projekt, začít se sám vyjadřovat hudbou. Tak jsem se do toho vlastně ještě před coronou obul. Matěj Štefík na bicí, Robin Lefner na housle a mandolínu, Honza Galia na kontrabas a pozoun, Terezka Kropíková zpěv a já cimbál. Není to žádná převratná myšlenka. Jde o autorská zpracování lidových písní do určitého formátu. Ty aranže jsem začal dělat podle toho, co je mně muzikantsky nejbližší.

Jsou to tedy všechno tvoje aranže?

Kromě dvou úprav jsou moje. Teď máme tak hodinový repertoár. Dávám prostor každému, ale zatím je to v začátcích.

Bude to váš první koncert?

Už byl jeden v Hodoníně. Měli jsme domluvené nějaké festivaly a pak se to samozřejmě všechno přerušilo. Po dlouhé době tedy druhý koncert.

Na jakou hudbu se ve vašem podání můžou posluchači těšit?

Základem jsou lidové písničky, ale jsou tam silné jazzové vlivy, je to postavené na silném groovu. Jde prostě o fúzi jazzu, groovu, elektroniky na pozadí lidových písniček. Ale ještě nemáme název. Takže kdyby někoho ze čtenářů něco napadlo, může napsat.

grombirik_michal_foto_Jiri_Lubojacky _02

Cimbálová komunita je dost specifická a zdá se soudržná. Můžou za to ještě jiné akce kromě festivalu?

Určitě ještě cimbálové kurzy. Snažíme se na ně dostat děti odevšad, aby tam nejezdili pořád ti samí, což se snad pomalými krůčky daří. Dřív je dělal Jarda Kneisl a Růžena Děcká. Nyní vše v takovém tandemu děláme já a Dan Skála. Snažíme se zvát nejlepší lektory, co známe. Mezi to se snažíme začlenit i další, kteří nejsou cimbalisti. Třeba loni to byl Jiří Hrubý pianista nebo dříve skladatelka Jana Vöröšová. Jde o to dostat názor a pohled někoho zvenčí, aby se to v cimbálové komunitě neuzavřelo.

Budeme hodně improvizovat, děcka budeme rozposlouchávat, bude se kreativně přistupovat k muzice a vůbec k umění. Snad všechno proběhne. Děcka z kurzů odjíždí nadšená, rozposlouchaná. I když potom část během prázdnin vyšumí, mají jejich pedagogové na ZUŠkách na co navazovat.

A co ještě připravuješ na léto?

Nyní se soustředím hlavně na kapelu, kterou jsem zmiňoval. O prázdninách nám sice většina věcí odpadla, ale připravuju další věci. A já jako interpret mám v plánu jen na kurzy, které se konají v rámci Ostravských dnů nové hudby, což je takový dvoutýdenní intenzivní kurz se zahraničními hosty a potom týden festival zaměřený na soudobou hudbu. Jedu tam jako účastník kurzu, nechat se inspirovat, nasbírat nějaké zkušenosti.

V srpnu mám ještě takovou menší spolupráci s maratonem hudby. A potom chystáme koncerty s triem ConTRIOlogy. Dokončujeme malý projekt volně improvizovaných skladeb Leoše Janáčka a plánujeme ho někdy koncem léta uvést. No a pak nastupuju na Hudební fakultu JAMU.

Držím ve tvém studiu palce. Chtěl bys k tomu ještě na závěr něco dodat?

Studium jazzu s cimbálem je u nás možné úplně poprvé. Je to pro nástroj rozhodně zajímavý milník. Má silné zastoupení ve folkloru, v klasické, hlavně soudobé hudbě, ale u nás vlastně nemá skoro žádné zastoupení v jazzu. Budu se pokoušet odříznout od folkloru, protože vzájemně se ovlivňovat je fajn, ale to co bych já chtěl dosáhnout, je ty dva žánry striktně oddělit. Ten nástroj mě samozřejmě limituje, ale chtěl bych toho docílit aspoň hlavou.

 

foto Jiří Lubojacký

Komentáře

Reagovat
  • JaraŠ

    21. květen 2021, 20:16
    Nehrál jako SIDEBAND, ale jako SIDEMAN :-D

Závěr postní doby ústí do pašijového týdne s připomínkou Kristova utrpení, jehož motiv byl také hlavní dramaturgickou myšlenkou koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Lamento. Středeční večer 29. března patřil dílům věnujícím se lamentacím českých a britských skladatelů. Příhodně si těleso pro tento koncert zvolilo prostor barokního sálu Konventu Milosrdných bratří, který postní atmosféru umocňoval.  více

Arménský jazzový pianista Tigran Hamasyan se dlouho věnoval buď vlastní tvorbě, nebo inspiraci arménským folklorem. Až na svém desátém albu StandArt se rozhodl pracovat s jazzovými standardy, skladbami, které fungují u většiny jazzových hudebníků jako základní průprava a jako materiál, na kterém se shodnou hráči z celého světa při společném jamování. Své aktuální album pianista představí v pátek 24. března 2023 v brněnském Sono Centru v rámci festivalu JazzFestBrno.  více

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více

La Cantiga de la Serena je trio z jižní Itálie, které se zaměřuje na hudbu Středomoří, chápaného jako most mezi Západem a Východem. Repertoár souboru tvoří středověké tance a písně, písně duchovní včetně poutnických, středověké světské písně i písně sefardských židů, kteří museli na konci 15. století opustit dnešní Španělsko a Portugalsko. V roce 2021 skupina vydala své třetí a zatím nejnovější album La Mar a v létě 2022 vystoupila v Brně na festivalu Maraton Hudby. Koncert si můžete připomenout i díky tomuto rozhovoru. Na naše otázky odpovídají Fabrizio Piepoli, který zpívá a hraje na italskou chitarru battente, dále Giorgia Santoro, hráčka na nejrůznější druhy fléten a píšťal včetně indické bansuri nebo irské tin whistle, a také na keltskou harfu. A konečně třetím členem je Adolfo La Volpe, který hraje na arabskou loutnu, na klasickou kytaru nebo irské buzuki.  více

Koncert s podtitulem „Soudružnost, spolupráce, podvratnost a pořádná bitka na konec“ v režii souboru Brno Contemporary orchestra (BCO) nabídl pozoruhodný program soudobé hudby. Jednalo se o tři české a jednu světovou premiéru, které zazněly v Besedním domě 27. února pod taktovkou kmenového dirigenta Pavla Šnajdra. Výběr koncertního sálu nebyl náhodný. Besední dům letos slaví 150 let od otevření a těleso uspořádalo výroční, komunitní koncert k důležitému jubileu.  více

Loňské album Morytáty a romance brněnského písničkáře a televizního dramaturga Ivo Cicvárka boduje ve výročních anketách nejen v čistě folkovém žánru. Ivo svůj velký projekt natočil se svou přejmenovanou kapelou, které nyní říká Živo, a s řadou hostů. V rozhovoru vysvětluje, co se skrývá za jednotlivými písněmi výpravného alba, a hovoří také o svých dalších plánech.  více

Dvanáct studentů, šest skladatelů, šest skladeb, střet šesti naprosto odlišných světů. I tak by se dal popsat projekt Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) ve spolupráci s Royal Conservatoire The Hague (RC). Dle úvodních slov prorektora pro strategie a rozvoj JAMU a pedagoga kompozice na Katedře kompozice a multimediální tvorby Ivo Medka, projekt trvá již šestým rokem a je založen na výběru tří skladatelů z obou škol. Kromě nich se také pro každý ročník vybírá originální obsazení – letos sestavené z houslí, violoncella, elektrické kytary, trombonu, příčné flétny a bicích nástrojů – opět namíchané po třech lidech z obou zemí a doplněno o dirigenta. Spolupráce vyvrcholila pátečním koncertem v Komorním sále Hudební fakulty JAMU.  více

Tento rok tomu bude přesně tři sta let, co dvorní vicekapelník císaře Karla VI. Antonio Caldara zkomponoval pro oslavu jmenin císařovny Alžběty Kristýny gratulační serenatu La concordia de' pianeti (Harmonie planet). Císařský pár však měl ještě jeden významný důvod k oslavě. Alžběta Kristýna čekala potomka a naděje manželů se upínali k mužskému dědici trůnu. Že vláda bude souzena Marii Terezii, tehdy ještě nikdo netušil. Novodobé koncertní premiéry, která se uskutečnila 7. února v brněnském Besedním domě se ujal orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího souboru Romana Válka. Sbor řídila sbormistryně Tereza Válková. Rolí planet, které opěvují císařovnu se ujali Dagmar Šašková (Venuše), Hana Blažíková (Diana), Andreas Scholl (Jupiter), Valer Sabadus (Apollon), Franco Klisovic (Mars), Jaroslav Březina (Merkur) a Adam Plachetka (Saturn).  více

V polovině 20. let 20. století se začala psát historie jedné z nejsvéráznějších čtvrtí Brna. Ve vytěženém pískovcovém lomu se postupně usazovali dělníci z nedaleké cihelny. O pár let později už na tomto místě s výhledem na tehdy vznikající veletržní areál a Staré Brno bylo možné napočítat stovku domků. Čtvrť existuje dodnes a nese název Kamenná kolonie. V neděli 5. února se v Kamence, jak ji Brňané nazývají, konala už tradiční fašanková obchůzka.  více

Ještě koncem ledna byly v Galerii města Blanska zahájeny dvě výstavy. Obě částečně vychází z našich kořenů, ale i lidové kultury. Krojové veselí s cimbálovkou na nich však rozhodně nečekejte. Svá díla zde vystavuje Eva Juračková a David Severa. Absolvovala jsem první část doprovodného programu k výstavám, který se odehrál prvního února v prostorách galerie. V debatě na téma Folklor a ochrana přírody se zde s návštěvníky sešla ředitelka ekologické Nadace Veronica Helena Továrková.  více

Téměř po třiceti letech se na brněnské jeviště vrací opereta Veselá vdova maďarského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára. Inscenace režijního tandemu Magdalena Švecová a Martin Pacek měla premiéru 3. února v Janáčkově divadle.  více

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěr postní doby ústí do pašijového týdne s připomínkou Kristova utrpení, jehož motiv byl také hlavní dramaturgickou myšlenkou koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Lamento. Středeční večer 29. března patřil dílům věnujícím se lamentacím českých a britských skladatelů. Příhodně si těleso pro tento koncert zvolilo prostor barokního sálu Konventu Milosrdných bratří, který postní atmosféru umocňoval.  více