Michal Grombiřík: Vůbec poprvé je u nás možné studium jazzu s cimbálem

Michal Grombiřík: Vůbec poprvé je u nás možné studium jazzu s cimbálem

Právě dnes - tedy 19. května - začíná ve Valašském Meziříčí událost, na kterou se všichni cimbalisté téměř z celého světa těší už dva roky. Jde o 14. ročník Mezinárodního festivalu cimbálu, který se každý lichý rok v tomto městě koná již od roku 1995. Letos bude kvůli pandemické situaci vpravdě skromnější a organizátoři budou některé z koncertů streamovat. Jiné bude přenášet Český rozhlas Vltava a Český rozhlas Brno. Hráč na cimbál Michal Grombiřík byl letos přijatý jako první cimbalista v historii na Katedru jazzové interpretace na JAMU. Jaká je cesta od lidové písničky, přes klasickou hudbu až k jazzu a co přesně bude na zmíněném cimbálovém festivalu dělat? O tom všem jsme si povídali.

Michale, jako většina cimbalistů u nás jsi začínal na lidové muzice. Jaká byla vlastně tvoje cesta od folkloru k jazzu?

V první řadě musím říct, že nejsem jazzový cimbalista. Tedy minimálně v té fázi, ve které se teď nacházím, se tomu tak nedá říkat. Snažím se takto směřovat. Začínal jsem asi v deseti letech v dětské cimbálce v Hodoníně. Asi jako většina cimbalistů. Nikdy jsem sice nebyl členem žádného souboru, ale působil jsem v několika muzikách.

A vlastně až ve druháku nebo třeťáku na konzervatoři jsem začal pomalu objevovat jazz. Vlastně si nevybavím ten úplný začátek, spíše se to začalo nabalovat postupně.

Inspiroval tě nějaký konkrétní interpret?

Přišel zcela zásadní člověk a to Marcel Comendant. Ten mě inspiroval nejprve skrze nahrávky. Poslouchal jsem jejich PaCoRa trio. Naprosto mě to fascinovalo a vůbec jsem nerozuměl tomu, co hraje. Ale nějakým způsobem jsem cítil, že, jak hraje je strašně poctivé, dobré a promyšlené. Na základě toho jsem se začal víc zajímat i o jazzovou tradici.

Využil jsi to už tehdy ve svém hraní?

Šlo to postupně. Založili jsme v Brně v roce 2009 kapelu Midnight Coffee Session. Tam jsme postupně začali krůček po krůčku přibírat k folkloru i nějaké jazzové standardy. Ale vlastně jsem to nebral zas tak moc vážně až do absolutoria, kdy jsem hrál jeden jazzový standard jako přídavek. To byl první moment, kdy jsem to začal řešit trochu poctivěji.

A potom jsem začal jezdit právě k Marcelu Comendantovi na kurzy na Slovensko. V té době díky kontaktu s ním jsem se jazzu začínal věnovat trochu více, ale pořád v podstatě okrajově. Mezi tím jsem se hodně věnoval folkloru, samozřejmě klasice, soudobé hudbě. Takto nesoustavně a trhaně to bylo nějakou dobu. Až před třemi lety jsem se rozhodl, že to je vlastně ta cesta, která mě láká. Už jsem měl jazz hodně naposlouchaný a řekl jsem si, že to je ono. Tak jsem se s Marcelem domluvil a asi rok jsem k němu jezdil na soukromé hodiny. Tam se odpálil ten přímý vztah k jazzové interpretaci.

Už tehdy ses rozhodl jít jazzovou interpretaci studovat na vysokou školu?

Hodně jsem zvažoval, kam jít studovat, protože jsem byl opravdu hodně ovlivněný jak folklorem, tak klasickou hudbou. Sám jsem nebyl schopný najít cestu. Měl jsem hodně práce a chyběl mi vnitřní motor. Říkal jsem si, že potřebuju nějakého mentora, který mne povede. Zvažoval jsem školy v Berlíně nebo v Katowicích. U nás se to na jazzové katedře v Praze ani Brně studovat nedalo. Obory byly otevřeny jen pro nástroje bigbandového obsazení. Ale nakonec se možnost otevřela v Praze i v Brně na JAMU. A tak pro mě teď začíná jazzová cesta.

Změnily se nějak podmínky na jmenovaných akademiích, že začali brát i jiné nástroje?

V rámci nové akreditace se rozhodli otevřít jeden volný obor, kde byla možnost se po konzultaci přihlásit na jiný nástroj.

Četl jsem o tom a napsal hned Vilému Spilkovi. On odepsal, ať přivezu cimbál. Takže jsem se někdy v listopadu rozhodl, že to zkusím, v únoru byly přijímačky a oni mě vzali.

Pojďme k letošnímu cimbálovému festivalu ve Valašské Meziříčí, který začíná tento týden. Jaká bude letos tvoje pozice?

Já jedu letos na festival jako pedagogický doprovod, protože moje dvě žačky ze ZUŠ ve Velkých Pavlovicích si letos poprvé zkusí zasoutěžit. Po coroně a rozbití celého systému je to dost zajímavý proces. Z jejich motivace nic nezbylo. Z ničeho má člověk vykřesat nějakou chuť se strašně vyhecovat a jít na soutěž. Myslím, že letos to bude v tomto směru pro všechny dost jiné oproti předchozím ročníkům.

grombirik_michal_foto_Jiri_Lubojacky _01

Takže hrát letos nebudeš?

V pátek bude Daniel Skála představovat novou literaturu pro cimbálovou školu. Jmenuje se to Cimbalovánky. Jde o velmi inovativní zapojení mj. improvizace, je to celé atonálního charakteru. V podstatě úplně nový přístup ke škole cimbálu. Takže Gabriela Tannertová a já bychom tam z učebnice měli něco zahrát.

V neděli dopoledne budu mít závěrečný koncert se svým autorským projektem.

Je to kapela, která vznikla loni. Já jsem si ji trochu vysnil, protože jsem vždycky hrál jako sideband, člověk v pozadí. Proto mě lákalo mít vlastní projekt, začít se sám vyjadřovat hudbou. Tak jsem se do toho vlastně ještě před coronou obul. Matěj Štefík na bicí, Robin Lefner na housle a mandolínu, Honza Galia na kontrabas a pozoun, Terezka Kropíková zpěv a já cimbál. Není to žádná převratná myšlenka. Jde o autorská zpracování lidových písní do určitého formátu. Ty aranže jsem začal dělat podle toho, co je mně muzikantsky nejbližší.

Jsou to tedy všechno tvoje aranže?

Kromě dvou úprav jsou moje. Teď máme tak hodinový repertoár. Dávám prostor každému, ale zatím je to v začátcích.

Bude to váš první koncert?

Už byl jeden v Hodoníně. Měli jsme domluvené nějaké festivaly a pak se to samozřejmě všechno přerušilo. Po dlouhé době tedy druhý koncert.

Na jakou hudbu se ve vašem podání můžou posluchači těšit?

Základem jsou lidové písničky, ale jsou tam silné jazzové vlivy, je to postavené na silném groovu. Jde prostě o fúzi jazzu, groovu, elektroniky na pozadí lidových písniček. Ale ještě nemáme název. Takže kdyby někoho ze čtenářů něco napadlo, může napsat.

grombirik_michal_foto_Jiri_Lubojacky _02

Cimbálová komunita je dost specifická a zdá se soudržná. Můžou za to ještě jiné akce kromě festivalu?

Určitě ještě cimbálové kurzy. Snažíme se na ně dostat děti odevšad, aby tam nejezdili pořád ti samí, což se snad pomalými krůčky daří. Dřív je dělal Jarda Kneisl a Růžena Děcká. Nyní vše v takovém tandemu děláme já a Dan Skála. Snažíme se zvát nejlepší lektory, co známe. Mezi to se snažíme začlenit i další, kteří nejsou cimbalisti. Třeba loni to byl Jiří Hrubý pianista nebo dříve skladatelka Jana Vöröšová. Jde o to dostat názor a pohled někoho zvenčí, aby se to v cimbálové komunitě neuzavřelo.

Budeme hodně improvizovat, děcka budeme rozposlouchávat, bude se kreativně přistupovat k muzice a vůbec k umění. Snad všechno proběhne. Děcka z kurzů odjíždí nadšená, rozposlouchaná. I když potom část během prázdnin vyšumí, mají jejich pedagogové na ZUŠkách na co navazovat.

A co ještě připravuješ na léto?

Nyní se soustředím hlavně na kapelu, kterou jsem zmiňoval. O prázdninách nám sice většina věcí odpadla, ale připravuju další věci. A já jako interpret mám v plánu jen na kurzy, které se konají v rámci Ostravských dnů nové hudby, což je takový dvoutýdenní intenzivní kurz se zahraničními hosty a potom týden festival zaměřený na soudobou hudbu. Jedu tam jako účastník kurzu, nechat se inspirovat, nasbírat nějaké zkušenosti.

V srpnu mám ještě takovou menší spolupráci s maratonem hudby. A potom chystáme koncerty s triem ConTRIOlogy. Dokončujeme malý projekt volně improvizovaných skladeb Leoše Janáčka a plánujeme ho někdy koncem léta uvést. No a pak nastupuju na Hudební fakultu JAMU.

Držím ve tvém studiu palce. Chtěl bys k tomu ještě na závěr něco dodat?

Studium jazzu s cimbálem je u nás možné úplně poprvé. Je to pro nástroj rozhodně zajímavý milník. Má silné zastoupení ve folkloru, v klasické, hlavně soudobé hudbě, ale u nás vlastně nemá skoro žádné zastoupení v jazzu. Budu se pokoušet odříznout od folkloru, protože vzájemně se ovlivňovat je fajn, ale to co bych já chtěl dosáhnout, je ty dva žánry striktně oddělit. Ten nástroj mě samozřejmě limituje, ale chtěl bych toho docílit aspoň hlavou.

 

foto Jiří Lubojacký

Komentáře

Reagovat
  • JaraŠ

    21. květen 2021, 20:16
    Nehrál jako SIDEBAND, ale jako SIDEMAN :-D

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce