Milan Páleš: …také v důchodu budu vymýšlet nové tituly!

Milan Páleš: …také v důchodu budu vymýšlet nové tituly!

Na předvánočním koncertu kapely Musica Folklorica v klubu Stará pekárna nečekaně oznámil svůj odchod do důchodu vydavatel a zakladatel vydavatelství Indies Milan Páleš. Stalo se tak symbolicky při křtu posledního loňského folklorního počinu, který nese název Rok na Slovácku. Jaké jsou jeho plány v důchodovém režimu? A nezmizí folklor z edičního plánu tohoto prestižního vydavatelství?

Mohl byste stručně popsat začátky Indies? Jaká byla z tohoto pohledu atmosféra a naladění lidí v porevolučním Československu?

Vznikli jsme 14. února 1990, tedy pár měsíců po revoluci. Otevřeli jsme prodejnu a půjčovnu cédéček, protože v té době na českém trhu žádná nebyla. Jeli jsme do Rakouska, nakoupili jsme tam spoustu alb a otevřeli půjčovnu. Okamžitě jsme měli několik set klientů, kteří si chodili půjčovat denně. V té době se ještě černé kopie nedělaly, protože vypalovačky nebyly. Všichni si vše nahrávali - na kazety a hlavně na cívkáče.

A kdy začala éra Indies jako vydavatelství.

První titul jsme vydali v roce 1991. Přišel za námi kamarád Petr Vyšohlíd a řekl, že má hotovou nahrávku svojí kapely, která se jmenuje Meat House Chicago I.R.A. Tak jsme si to poslechli a domluvili se. Dojeli jsme do lisovny GZ v loděnici. Panovaly tam ještě staré socialistické pořádky, museli jsme se normálně zapsat na vrátnici. Nakonec to byl náš první vydavatelský počin.

Takže jste ze začátku vydávali na vinylech?

Potom vyšel ještě jeden titul kapely Piráti na vinylu. Pak už všichni zahodili gramofony a začala se dělat cédéčka. V poslední době se vše otočilo: zase vydáváme i vinyly. Ale já osobně už jsem si na ta cédéčka zvykl. Vinylista ze mě nebude.

Nakonec se Indies rozdělilo. Proč k tomu vůbec došlo?

Nejprve nás bylo hodně společníků, ale potom se ukázalo, že po deseti vydaných titulech je to nerentabilní a peníze se nevrací. Těch deset titulů je vlastně taková hranice, po které většina vydavatelství zkrachovala. Byla to spoustu peněz, času i práce a malá i pomalá návratnost. Začali jsme vydělávat až po sto titulech, kdy jsme to přestali dotovat z jiné činnost. Proto došlo i k tomu rozdělení. Zakončil jsem to v roce 2007, kdy jsme se s mými nejlepšími společníky rozešli. Vznikly tři Indies - Indies Happy Trails, Indies MG a moje Indies Scope. Já jsem si v tu chvíli tuto živnost přestěhoval do Dolních Louček, kde bydlím a nemusím tu hledat místo na zaparkování.

A jak to proběhlo? Máte dobré vztahy?

Pořád si navzájem prodáváme svoje cédéčka, což je důkazem, že akt proběhl mírumilovně. Vzájemně si přeprodáváme, dědíme a vyměňujeme CD. Ve finále už jsem svoje vydavatelství táhl sám. V edičním plánu jsem měl vždycky dvacet novinek ročně. A to teď taky skončilo, předal jsem vše mladším. Takže to vlastně neskončilo tak úplně, oni budou vydávat dál a budou katalog udržovat živý. O to mi šlo! Aby těch skoro tisíc titulů neskončilo někde na smetišti dějin.

Pojďme se přesunout k folkloru. Byl od začátku součástí edičního plánu?

Nebyl. Ze začátku jsme dělali, co nám kdo nabídnul. Po deseti titulech jsme vydali Filipa Topola. Nepoužili jsme tehdy název Psí vojáci, protože ti byli pohádaní. Název byl Sestra. Tehdy si spousta kapel řekla, že když může u Indies vydávat Filip Topol, tak můžou i oni. A pak už to šlo. Přišly Zuby nehty, Už jsme doma. Nabrali jsme do katalogu známá jména. Já jsem musel přestat prodávat a začít se tomu věnovat naplno. Miloš (pozn. Gruber) mi s tím pomáhal. Protože je vozíčkář, dělal doma papíry. Já jsem jezdil a domlouval.

První folklorní titul měl katalogové číslo 32.

Co to bylo za album?

Jednalo se o CD V Brně na Špilberku stojí vraný kůň. Vyšlo tehdy jako kniha a náš kamarád, který ji napsal si k tomu pozval Hradišťan, Martina Hrbáče a Brněnské gajdoše. My jsme to vydali i jako samostatné CD. Na světě byl náš první folklorní titul, ale ještě jsme se na něm nijak dramaturgicky nepodíleli.

A na těch dalších už jste se podílel?

Dalším titulem bylo Zpívání z Horňácka, na kterém už jsem se částečně produkčně podílel. Hlavně to ale dělal Martin Kozlovský, který mě tehdy seznámil například s Tondou Vrbou, se kterým jsme od té doby kamarádi a spolupracujeme. Právě Martin byl takovým mým duchovním otcem, který mě přivedl na Horňácko a ukázal mi folklor. Od té doby jsem na folklor myslel a začal si ho více všímat. Tehdy jsme vydávali třeba Ivu Bittovou, začala také spolupráce se Zuzanou Navarovou, které jsme vydali šest alb, včetně toho posmrtného. Objevila se tehdy cédéčka, která byla inspirovaná folklorem, třeba Hradišťan O slunovratu, nebo Tomáš Kočko. Takže jsme to dělali, ale ne tak intenzivně jako posledních deset let. Nějak mi folklor přirostl k srdci. Jak člověk stárne, tak se mu trochu mění vkus. Ne že už bych neměl rád hardcorové kapely. Pořád poslouchám Fugazi a Franka Zappu. Ale když můžu jet na Horňácké slavnosti, tak tam strávím tři dny a jsem tam rád. Už je to větší srdcovka... proto se to promítá i v práci. Po zmíněném rozdělení Indies jsem začal dělat svoje folklorní edice.

Chtěla jsem se zeptat, jaký je váš oblíbený region... z toho, co říkáte, to bude asi Horňácko?

Určitě ano. Asi první deska, kterou jsem si jako mladý koupil, byl živák Hradišťanu Od večera do rána a ta byla čistě folklorní. Takže mě to ovlivnilo. Jel jsem do Strážnice. Navíc mám předky na Valašsku, můj dědeček byl Alois Podešva, bratr malíře Františka Podešvy.

Z Velkých Karlovic?

Ano, když jsem tam hledal svoje příbuzné na hřbitově, tak jsem zjistil, že Podešvů je tam asi sto padesát. Řekl jsem si: „tak asi všichni budete moje rodina”. Když jsem zkoumal nahrávky podle regionů, tak jsem začal sledovat i valašský folklor. Dolňácký jsem znal. Ale ten Horňácký mi v mysli uvízl nejvíc, jejich zpěv, styl hraní. Navíc tam člověk vidí, že tradice tam pořád je a bolševik ji nepřerušil. Ty děcka se za to nestydí, chtějí zpívat, je to tam úplně normální. To mě fascinuje. A vlastně mi to asi schází tady v našem regionu Podhorácko.

A jak to na Podhorácku vlastně podle vás je?

Když se tady nějaká muzika objeví, tak je znovu vzkříšená. Což je super a podporuju to, ale nemá na co navazovat. Našlo se tu jen pár fotek krojů, takže se dá zrekonstruovat. Ale už je to taková reinkarnace. Do těch lidí by se to muselo znovu dostat a to nevím, jestli se povede.

A vy máte svůj kroj?

Já si teď právě pořizuju kroj. Mám vymyšlené, že to bude takový hybrid. Klobúk mám Horňácký, tam je to srdce, vestu budu mít valašskú a gatě tady místní podhorácké. Chci to smíchat. Když se na mě někdo podívá, řekne si, že to je nějaký divný Horňák. No srdcem ano.

Jezdíte za inspirací i na nějaké další akce?

Dostal jsem se třeba na kosení. První kosení, které jsem zažil, bylo na Valašsku na Soláni. Potkal jsem tam lidi, kteří mě pozvali do Buchlovic. A právě Tonda Vrba mi řekl, že však aj my kosíme orchidejové lúky, dojeď. Tak jsem si to jeden rok projel všechno. Zjistil jsem, že všude Jano kosí lúky. Tak jsem si řekl, že by bylo hezké to vydat. Jezdil jsem a nahrával a udělal z toho album Kosecké písně. Vydalo se to v naší edici Malovaná truhla.

A v té edici vyšla i Antologie moravské lidové hudby?

Vyšla zvlášť. Považuju ji za svůj majstrštyk. Vznikla vlastně z jednoho prostého důvodu. Jezdíme na veletrhy Womex. Bylo mi líto, že tam všichni vozí svoje kapely a my jsme měli vydáno jen pár věcí. Tak jsem vymyslel, že uděláme takový sampler moravských písní a vytřeme jim tam všem zrak s tú našú muzikú.

Tak jsem poprosil Helenku Bretfeldovou, aby se ujala výběru. Zažádal jsem o grant na dvojcédéčko, na začátku roku jsme se sešli a ona začala vybírat. Potom mi napsala, že to nejde dát na dvojcédečko, že se to tam nevleze. Tak jsme dali pryč Vánoce, fašanky atp. I tak jsme nakonec vydali alba čtyři. Odjeli jsme na veletrh, rozdali asi tisíc CD. Ukázalo se, že to tam nikoho nezajímá a nemá šanci to tam prorazit. Trochu jsem nad nimi zlomil hůl.

Ale potom vyšly ještě další díly ve stejné edici?

CD už bylo vydané, tak jsme si s Helenou řekli, že když jsme vyhodili ty vánoční, že bychom je dali na pětku. No a pak se udělala ještě šestka Svatební písně, protože jsem je tam původně chtěl. Zároveň s tím vyšla sedmička s verbířskými písněmi. Ty svatební byly více ženské a ta sedmička víc chlapská, tak vyšly společně a zase jsem měl na dva roky klid. Je s tím dost práce, vzhledem k počtu interpretů.

A potom jste to zakončil tematicky pohřbem?

Ano a potom přišlo i na ty „funebrácké písně”. Slyšel jsem na pohřbech opravdu pěkné písničky, ale na řadových albech příliš nevychází. Muziky si nechtějí dávat na CD smutné písničky. Název Smrti, milá smrti je podle písničky z alba Hradišťanu, která mě velmi ovlivnila. Tu jsem tam chtěl, ale nikdo mi ji tam nechtěl nahrát, protože je profláklá. Nakonec se mi ji tam podařilo dostat s trochu jiným textem. To cédéčko je moje největší srdcovka. Je tam i moje nejoblíbenější Chvála bohu, že sem sa narodil. K tomu už jsem Helenku nepustil a udělal jsem si to sám.

Na koncertě k poslednímu folklornímu albu, kde jste oznámil odchod do důchodu, museli vaši následovníci přísahat, co nikdy nevydají (pozn. STBáky, Alexandrovce, Evu a Vaška). Mají i nějaké pokyny, co vydávat mají?

To už je na nich. Ani já bych nebyl rád, kdyby mi do toho někdo kecal. Ale spoléhám, že Přemysl (pozn. Štěpánek) má vkus a povede to. I já jsem se striktně snažil dodržet, aby ti STBáci nikdy u Indies nevyšli. Proto jsem je nechal takto symbolicky přísahat. Oni stejně pořád spoléhají, že si budu vymýšlet nějaké tituly. A já určitě budu, ale už to bude volnější a budu na to mít víc času.

No já jsem jsem ptala hlavně proto, jestli nezmizí folklor z edičního plánu?

Je trochu v ohrožení, protože Přemysl není folklorista, ale určitě vnímá, že máme své posluchače, jsme na to zavedení a dokážeme to prodat. Třeba ho zaujala Hrubá hudba. Ale nebojte, jsme domluveni, že když si něco vymyslím, tak to vyjde...

Foto Frontman.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nejčtenější

Kritika

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více