Milan Páleš: …také v důchodu budu vymýšlet nové tituly!

Milan Páleš: …také v důchodu budu vymýšlet nové tituly!

Na předvánočním koncertu kapely Musica Folklorica v klubu Stará pekárna nečekaně oznámil svůj odchod do důchodu vydavatel a zakladatel vydavatelství Indies Milan Páleš. Stalo se tak symbolicky při křtu posledního loňského folklorního počinu, který nese název Rok na Slovácku. Jaké jsou jeho plány v důchodovém režimu? A nezmizí folklor z edičního plánu tohoto prestižního vydavatelství?

Mohl byste stručně popsat začátky Indies? Jaká byla z tohoto pohledu atmosféra a naladění lidí v porevolučním Československu?

Vznikli jsme 14. února 1990, tedy pár měsíců po revoluci. Otevřeli jsme prodejnu a půjčovnu cédéček, protože v té době na českém trhu žádná nebyla. Jeli jsme do Rakouska, nakoupili jsme tam spoustu alb a otevřeli půjčovnu. Okamžitě jsme měli několik set klientů, kteří si chodili půjčovat denně. V té době se ještě černé kopie nedělaly, protože vypalovačky nebyly. Všichni si vše nahrávali - na kazety a hlavně na cívkáče.

A kdy začala éra Indies jako vydavatelství.

První titul jsme vydali v roce 1991. Přišel za námi kamarád Petr Vyšohlíd a řekl, že má hotovou nahrávku svojí kapely, která se jmenuje Meat House Chicago I.R.A. Tak jsme si to poslechli a domluvili se. Dojeli jsme do lisovny GZ v loděnici. Panovaly tam ještě staré socialistické pořádky, museli jsme se normálně zapsat na vrátnici. Nakonec to byl náš první vydavatelský počin.

Takže jste ze začátku vydávali na vinylech?

Potom vyšel ještě jeden titul kapely Piráti na vinylu. Pak už všichni zahodili gramofony a začala se dělat cédéčka. V poslední době se vše otočilo: zase vydáváme i vinyly. Ale já osobně už jsem si na ta cédéčka zvykl. Vinylista ze mě nebude.

Nakonec se Indies rozdělilo. Proč k tomu vůbec došlo?

Nejprve nás bylo hodně společníků, ale potom se ukázalo, že po deseti vydaných titulech je to nerentabilní a peníze se nevrací. Těch deset titulů je vlastně taková hranice, po které většina vydavatelství zkrachovala. Byla to spoustu peněz, času i práce a malá i pomalá návratnost. Začali jsme vydělávat až po sto titulech, kdy jsme to přestali dotovat z jiné činnost. Proto došlo i k tomu rozdělení. Zakončil jsem to v roce 2007, kdy jsme se s mými nejlepšími společníky rozešli. Vznikly tři Indies - Indies Happy Trails, Indies MG a moje Indies Scope. Já jsem si v tu chvíli tuto živnost přestěhoval do Dolních Louček, kde bydlím a nemusím tu hledat místo na zaparkování.

A jak to proběhlo? Máte dobré vztahy?

Pořád si navzájem prodáváme svoje cédéčka, což je důkazem, že akt proběhl mírumilovně. Vzájemně si přeprodáváme, dědíme a vyměňujeme CD. Ve finále už jsem svoje vydavatelství táhl sám. V edičním plánu jsem měl vždycky dvacet novinek ročně. A to teď taky skončilo, předal jsem vše mladším. Takže to vlastně neskončilo tak úplně, oni budou vydávat dál a budou katalog udržovat živý. O to mi šlo! Aby těch skoro tisíc titulů neskončilo někde na smetišti dějin.

Pojďme se přesunout k folkloru. Byl od začátku součástí edičního plánu?

Nebyl. Ze začátku jsme dělali, co nám kdo nabídnul. Po deseti titulech jsme vydali Filipa Topola. Nepoužili jsme tehdy název Psí vojáci, protože ti byli pohádaní. Název byl Sestra. Tehdy si spousta kapel řekla, že když může u Indies vydávat Filip Topol, tak můžou i oni. A pak už to šlo. Přišly Zuby nehty, Už jsme doma. Nabrali jsme do katalogu známá jména. Já jsem musel přestat prodávat a začít se tomu věnovat naplno. Miloš (pozn. Gruber) mi s tím pomáhal. Protože je vozíčkář, dělal doma papíry. Já jsem jezdil a domlouval.

První folklorní titul měl katalogové číslo 32.

Co to bylo za album?

Jednalo se o CD V Brně na Špilberku stojí vraný kůň. Vyšlo tehdy jako kniha a náš kamarád, který ji napsal si k tomu pozval Hradišťan, Martina Hrbáče a Brněnské gajdoše. My jsme to vydali i jako samostatné CD. Na světě byl náš první folklorní titul, ale ještě jsme se na něm nijak dramaturgicky nepodíleli.

A na těch dalších už jste se podílel?

Dalším titulem bylo Zpívání z Horňácka, na kterém už jsem se částečně produkčně podílel. Hlavně to ale dělal Martin Kozlovský, který mě tehdy seznámil například s Tondou Vrbou, se kterým jsme od té doby kamarádi a spolupracujeme. Právě Martin byl takovým mým duchovním otcem, který mě přivedl na Horňácko a ukázal mi folklor. Od té doby jsem na folklor myslel a začal si ho více všímat. Tehdy jsme vydávali třeba Ivu Bittovou, začala také spolupráce se Zuzanou Navarovou, které jsme vydali šest alb, včetně toho posmrtného. Objevila se tehdy cédéčka, která byla inspirovaná folklorem, třeba Hradišťan O slunovratu, nebo Tomáš Kočko. Takže jsme to dělali, ale ne tak intenzivně jako posledních deset let. Nějak mi folklor přirostl k srdci. Jak člověk stárne, tak se mu trochu mění vkus. Ne že už bych neměl rád hardcorové kapely. Pořád poslouchám Fugazi a Franka Zappu. Ale když můžu jet na Horňácké slavnosti, tak tam strávím tři dny a jsem tam rád. Už je to větší srdcovka... proto se to promítá i v práci. Po zmíněném rozdělení Indies jsem začal dělat svoje folklorní edice.

Chtěla jsem se zeptat, jaký je váš oblíbený region... z toho, co říkáte, to bude asi Horňácko?

Určitě ano. Asi první deska, kterou jsem si jako mladý koupil, byl živák Hradišťanu Od večera do rána a ta byla čistě folklorní. Takže mě to ovlivnilo. Jel jsem do Strážnice. Navíc mám předky na Valašsku, můj dědeček byl Alois Podešva, bratr malíře Františka Podešvy.

Z Velkých Karlovic?

Ano, když jsem tam hledal svoje příbuzné na hřbitově, tak jsem zjistil, že Podešvů je tam asi sto padesát. Řekl jsem si: „tak asi všichni budete moje rodina”. Když jsem zkoumal nahrávky podle regionů, tak jsem začal sledovat i valašský folklor. Dolňácký jsem znal. Ale ten Horňácký mi v mysli uvízl nejvíc, jejich zpěv, styl hraní. Navíc tam člověk vidí, že tradice tam pořád je a bolševik ji nepřerušil. Ty děcka se za to nestydí, chtějí zpívat, je to tam úplně normální. To mě fascinuje. A vlastně mi to asi schází tady v našem regionu Podhorácko.

A jak to na Podhorácku vlastně podle vás je?

Když se tady nějaká muzika objeví, tak je znovu vzkříšená. Což je super a podporuju to, ale nemá na co navazovat. Našlo se tu jen pár fotek krojů, takže se dá zrekonstruovat. Ale už je to taková reinkarnace. Do těch lidí by se to muselo znovu dostat a to nevím, jestli se povede.

A vy máte svůj kroj?

Já si teď právě pořizuju kroj. Mám vymyšlené, že to bude takový hybrid. Klobúk mám Horňácký, tam je to srdce, vestu budu mít valašskú a gatě tady místní podhorácké. Chci to smíchat. Když se na mě někdo podívá, řekne si, že to je nějaký divný Horňák. No srdcem ano.

Jezdíte za inspirací i na nějaké další akce?

Dostal jsem se třeba na kosení. První kosení, které jsem zažil, bylo na Valašsku na Soláni. Potkal jsem tam lidi, kteří mě pozvali do Buchlovic. A právě Tonda Vrba mi řekl, že však aj my kosíme orchidejové lúky, dojeď. Tak jsem si to jeden rok projel všechno. Zjistil jsem, že všude Jano kosí lúky. Tak jsem si řekl, že by bylo hezké to vydat. Jezdil jsem a nahrával a udělal z toho album Kosecké písně. Vydalo se to v naší edici Malovaná truhla.

A v té edici vyšla i Antologie moravské lidové hudby?

Vyšla zvlášť. Považuju ji za svůj majstrštyk. Vznikla vlastně z jednoho prostého důvodu. Jezdíme na veletrhy Womex. Bylo mi líto, že tam všichni vozí svoje kapely a my jsme měli vydáno jen pár věcí. Tak jsem vymyslel, že uděláme takový sampler moravských písní a vytřeme jim tam všem zrak s tú našú muzikú.

Tak jsem poprosil Helenku Bretfeldovou, aby se ujala výběru. Zažádal jsem o grant na dvojcédéčko, na začátku roku jsme se sešli a ona začala vybírat. Potom mi napsala, že to nejde dát na dvojcédečko, že se to tam nevleze. Tak jsme dali pryč Vánoce, fašanky atp. I tak jsme nakonec vydali alba čtyři. Odjeli jsme na veletrh, rozdali asi tisíc CD. Ukázalo se, že to tam nikoho nezajímá a nemá šanci to tam prorazit. Trochu jsem nad nimi zlomil hůl.

Ale potom vyšly ještě další díly ve stejné edici?

CD už bylo vydané, tak jsme si s Helenou řekli, že když jsme vyhodili ty vánoční, že bychom je dali na pětku. No a pak se udělala ještě šestka Svatební písně, protože jsem je tam původně chtěl. Zároveň s tím vyšla sedmička s verbířskými písněmi. Ty svatební byly více ženské a ta sedmička víc chlapská, tak vyšly společně a zase jsem měl na dva roky klid. Je s tím dost práce, vzhledem k počtu interpretů.

A potom jste to zakončil tematicky pohřbem?

Ano a potom přišlo i na ty „funebrácké písně”. Slyšel jsem na pohřbech opravdu pěkné písničky, ale na řadových albech příliš nevychází. Muziky si nechtějí dávat na CD smutné písničky. Název Smrti, milá smrti je podle písničky z alba Hradišťanu, která mě velmi ovlivnila. Tu jsem tam chtěl, ale nikdo mi ji tam nechtěl nahrát, protože je profláklá. Nakonec se mi ji tam podařilo dostat s trochu jiným textem. To cédéčko je moje největší srdcovka. Je tam i moje nejoblíbenější Chvála bohu, že sem sa narodil. K tomu už jsem Helenku nepustil a udělal jsem si to sám.

Na koncertě k poslednímu folklornímu albu, kde jste oznámil odchod do důchodu, museli vaši následovníci přísahat, co nikdy nevydají (pozn. STBáky, Alexandrovce, Evu a Vaška). Mají i nějaké pokyny, co vydávat mají?

To už je na nich. Ani já bych nebyl rád, kdyby mi do toho někdo kecal. Ale spoléhám, že Přemysl (pozn. Štěpánek) má vkus a povede to. I já jsem se striktně snažil dodržet, aby ti STBáci nikdy u Indies nevyšli. Proto jsem je nechal takto symbolicky přísahat. Oni stejně pořád spoléhají, že si budu vymýšlet nějaké tituly. A já určitě budu, ale už to bude volnější a budu na to mít víc času.

No já jsem jsem ptala hlavně proto, jestli nezmizí folklor z edičního plánu?

Je trochu v ohrožení, protože Přemysl není folklorista, ale určitě vnímá, že máme své posluchače, jsme na to zavedení a dokážeme to prodat. Třeba ho zaujala Hrubá hudba. Ale nebojte, jsme domluveni, že když si něco vymyslím, tak to vyjde...

Foto Frontman.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Na předvánočním koncertu kapely Musica Folklorica v klubu Stará pekárna nečekaně oznámil svůj odchod do důchodu vydavatel a zakladatel vydavatelství Indies Milan Páleš. Stalo se tak symbolicky při křtu posledního loňského folklorního počinu, který nese název Rok na Slovácku. Jaké jsou jeho plány v důchodovém režimu? A nezmizí folklor z edičního plánu tohoto prestižního vydavatelství?  více

Dvacet let spolupráce ve skupině Květy slavili nedávno Martin Kyšperský a Aleš Pilgr. Zatímco spoluhráči a nástroje kolem nich se během dvou dekád měnili, oni dva zůstávají konstantou jedné z nejzásadnějších kapel brněnské scény tohoto století. Jde ovšem o konstantu – řekněme – dynamickou –, protože oba protagonisté střídají různé nástroje a přístupy. Martin si od kytary odskakuje k dalším nástrojům a Aleš se z bubeníka stal kontrabasistou a od roku 2023 bude znovu bubeníkem. Tento kontext je pak důležitý i pro pochopení nového alba Duo, které natočili Kyšperský s Pilgrem jako – ano, duo.  více

Rumunská skupina Fanfare Ciocărlia, přezdívaná „nejrychlejší dechovka světa“, pochází z malé vesnice Zece Prajini, ležící na severovýchodním okraji Rumunska, u hranic s Moldavskem. Vznikla před čtvrtstoletím, v roce 1997. Skupina romských hudebníků s tubami, tenorovými rohy, trubkami a saxofony se tehdy rozhodla šířit balkánskou dechovou hudbu po světě. V rámci svého zdánlivě nekonečného turné přijela v létě 2022 také do Brna, kde vystoupila na festivalu Maraton Hudby. Koncert, který byl ozdobou festivalové Balkánské scény, si připomeneme v rozhovoru se saxofonistou Oprică Ivanceou. Z rumunštiny tlumočil a odpovědi spontánně doplňoval Henry Ernst, původně německý zvukař, který kapelu pro svět objevil a dodnes je jejím manažerem a také vydavatelem.  více

Saucējas je ženský vokální soubor z Lotyšska, který se věnuje lidovým písním z této pobaltské země. V repertoáru má mimo jiné písně pastýřské, pracovní, písně na oslavu dobré úrody, případně písně k jednotlivým ročním obdobím. V létě 2022 skupina vystoupila živě na festivalu Maraton Hudby v Brně a tam jsme s nimi také natočili rozhovor, který vám nyní nabízíme jako ohlédnutí za koncertním létem v Brně. Na naše otázky odpovídají členky souboru Vineta Romāne a Elīna Ellene.  více

O tom že fake news nejsou záležitostí pouze našeho století se mohli přesvědčit návštěvníci závěrečného koncertu letošního 19. ročníku cyklu Barbara Maria Willi uvádí... – v sále Konventu Milosrdných bratří 14. prosince s programem Renesanční fake news pro potěchu dneška aneb Lenguas Malas (zlé jazyky) vystoupil španělský vokální soubor Cantoría sestávající ze sopranistky Inés Alonso, altisty Oriola Guimery, tenoristy a uměleckého vedoucího souboru Jorgeho Losana a basisty Oriola Quintana. Vokální kvarteto je součástí prestižního mezinárodního projektu EEEMERGING+.  více

Třetí adventní pondělí 12. prosince vystřídal hudební klub Stará pekárna rock za folklor, když hostil kapelu Musica Folklorica, která zde pokřtila své další album s názvem Rok na Slovácku. Booklet představuje litografie Františka Pavlici, které jsou přiřazeny každému měsíci v roce a tvoří kalendář. Ten pak tematicky doplňují jednotlivé sady písní.  více

Masarykova univerzita v čele s rektorem Martinem Barešem každý rok pořádá adventní koncert, který se po tříleté odmlce uskutečnil ve středu 7. prosince v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Kromě domácího Pěveckého sboru Masarykovy univerzity se také představil VOX IUVENALIS, působící pod Vysokým učením technickým v Brně, a smíšený sbor Kantiléna. Všechna jmenovaná tělesa vystoupila pod vedením sbormistra Jana Ocetkavíce

Prvního prosince brněnský klub Fléda nabídl koncert ukrajinského kvartetu DakhaBrakha inspirovaného lidovou hudbou. „Dávat“ a „brát“ je překlad názvu kapely (v originále ДаxаБраxа), vyňatého ze staré ukrajinštiny. Co člověku může dát setkání s válkou poznamenaným národem? Zejména poznání, co vše bere válka. Avšak nejen proto byl tento koncert jednou z neopakovatelných příležitostí zažít hudbu plnou silných emocí na jevišti i v hledišti.  více

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více