Nikol Bóková : Stále mě baví objevovat nové možnosti

25. červen 2022, 1:00
Nikol Bóková : Stále mě baví objevovat nové možnosti

Ostravská rodačka Nikol Bóková byla dlouho považována za jedinečný talent v oboru vážné hudby. V devíti letech si jako sólová klavíristka zahrála s Janáčkovou filharmonií a studium na konzervatoři a následně na JAMU bylo tedy samozřejmostí. Ale už během studií hudební klasiky se formoval a postupně projevovalo další její nadání a to kompoziční. Spolu se svým triem (Nikol Bóková-klavír, Martin Kocián-kontrabas, Michal Wierzgoń-bicí) nahrála v roce 2019 debutové autorské album Inner Place a ihned se prosadila mezi českou (a vlastně i evropskou) jazzovou elitu. Během covidu následovaly další dva projekty – Unravel (2020) pro stejnou jmenovanou sestavu a loňský Prometheus natočený s mimořádným nasazením v pozoruhodné studiové sestavě. Z ní a z několika následných koncertů (mimo jiné v rámci JazzFestu Brno vloni na podzim) vykrystalizovalo také zcela logické rozšíření jejího tria o univerzálního a empatického kytaristu Davida Dorůžku, Vznikl Nikol Bóková Quartet. V této sestavě se rodilo i nejnovější autorské album Elements, s nímž se pro Nikol a jejího partnera a spolutvůrce Jana Valu otevírá nová tvůrčí etapa.

Poprvé jsem o Vás slyšela před pěti lety od Vaší sestry Michaely; pracovala na veletrhu jako hosteska pro brněnskou filharmonii a hned u mě lobbovala, že má skvělou sestru klavíristku a že o ní jistě brzo uslyším. Michaela je mimochodem výborná hudební manažerka a také zpěvačka. Čím to, že jste obě studovaly hudbu? Měly jste hudební zázemí v rodině?

Moje babička tvrdí, že někdo v rodině má nějakého vzdáleného bratrance v Americe, který hraje na klavír, ale toto tvrzení mi nikdy nebylo fakticky prokázáno. Vždycky jsem cítila, že kdyby se můj táta věnoval hudbě, tak by v něm něco bylo. Ale to je jen pocit. Od malička jsem reagovala se zájmem na klavír u babičky a dědy. Moje maminka briskně a prozíravě zareagovala a přihlásila mě na ZUŠku, což je takový krásný zázrak. A Míša šla možná v mých šlépějích, protože je mladší. Já jsem tak vstupovala na hudební instituce vždycky o něco dříve. Zároveň její vztah k hudbě je natolik silný, že by dost možná byla do hudebního světa přitažena i beze mě.

Vystudovala jste klavír nejprve na konzervatoři, potom na JAMU. Jak brzy jste si uvědomila, že bude Vaší životní láskou a naplněním?

Od pěti do devíti let jsem chtěla být paní učitelkou klavíru. Ale jen protože jsem nevěděla, že existuje jiná možnost pianistické realizace. V devíti jsem pak vystoupila sólově s Janáčkovou filharmonií, což mi odkrylo chodníček, který docela zřetelně vedl směrem ke koncertní pianistce.

Zkoušela jste improvizovat nebo komponovat už jako dítě nebo to přišlo až později?

Se ségrou jsme jako malé hrály hru, kdy za sebou vyjmenovávala různá témata a já jsem na ně musela rychle reagovat a improvizovat na ně. To mě hrozně bavilo! A to je možná moje jediná vzpomínka, která by měla nějaké malé pojítko se skládáním. Byla jsem dlouho veskrze klasická pianistka. Milovala jsem všechny skladby, které jsem hrála. Dokonce mě neuvěřitelně bavilo hrát stupnice, etudy a prstová cvičení! Často jsem cvičila se šátkem na očích, abych pak mohla s jistotou hrávat se zavřenýma očima. A občas jsem si představovala, že skladbu zainterpretuju absolutní náhodou takovým způsobem, který vzkřísí ducha autora. Tohle ve mně hodně vyvolával Beethoven a Schumann. Takže, jak říkám. Prostě klasik.

Poměrně dlouho jste patřila k nejvýraznějším interpretačním talentům klasického klavírního repertoáru. Kdy a jak jste objevila jazz a vlastní kompoziční vlohy? Bylo to spojeno s nějakou iniciační situací?

Úplně drobné tendence směrem ke skládání se objevovaly už na konzervatoři. Takové střípky. Ale vědomé improvizování a nějaký reálný začátek touhy po objevování vlastního hudebního světa mám spojeno až s dobou, kdy jsem studovala v Brně. Nejdříve to byl podobný model, jako když jsem byla malá. Nejdřív chcete být paní učitelka, protože to znáte a dokážete to uchopit. A pak vám svět ukazuje nové a nové možnosti. Některé kolem vás prostě proletí, některé si vás přitáhnou. U mě to začalo uvědoměním si, že jsem schopná improvizovat. Nejdříve to byly jen malé kousíčky, které konstantně pulsovaly mezi radostí a frustrací. Zahrajete střípek, který vás naplňuje, ale po chvilce jste ve slepé uličce. Znáte všechna ta klavírní mistrovská díla, proti kterým jsou vaše neerudované snahy nicotné. Postupně se ale improvizování stalo součástí každého mého dne. Nejdřív dlouhodobě jen tak pro sebe při cvičení klasiky. K tomu jsem si navykla se nahrávat a zapisovat si momenty, které pro mě byly z nějakého důvodu silné. Postupně se začaly objevovat příležitosti, kde jsem mohla trávit čas improvizací. Začala jsem pracovat jako korepetitorka ve škole na Vranovské, kde jsem po několik let třikrát týdně doprovázela malé tanečníky. Vydělávala jsem si hraním v hotelu, kde jsem si sama na sebe vymýšlela různé improvizační úkoly. Začala jsem více chodit na jam sessions a na neklasické koncerty. Moje první jamování bylo v garážové zkušebně v Bohunicích, kam jsem chodívala hrát s kamarádem bubeníkem, neklasikem, nejazzmanem, samoukem. Nikdy mě nelákalo být součástí jazzových jamů, nikdy jsem neměla potřebu naučit se jazzový standard. Stále mě baví objevovat, co je moje. Pak jsem postupně sbírala odvahu zahrát někde, kde bylo více uší. Začala jsem hrát s kamarády, spolužáky, navštěvovat různé masterclass experimentální hudby. Při koncertech JazzFestBrno mi u vystoupení Shai Maestra došlo, že sestava tria – klavír, kontrabas, bicí - je něco, co mi přináší komplexní pocit instrumentálního uspokojení. A právě těmito nástroji se začaly vybarvovat moje první ucelené hudební představy, které uzrály do podoby alba Inner Place.

bokova_nikol_foto_jan_vala_03

Z mnoha náznaků se mi zdá, že na hudební fakultě JAMU je prostupnost mezi jednotlivými katedrami nadstandardní, „klasici“ pronikají k jazzmanům a naopak. Jak jste toto prostředí vnímala vy?

Hudební fakulta JAMU je vlastně docela malá budova. Přestože je většinu času každý zavřený na své cvičné třídě, jste tam tak nějak pospolu. A docela zásadní středobod tam existuje v podobě Music Lab. V Brně jsem už několik let pořádně nebyla. Jak se ale psalo v jednom z mých prvních rozhovorů: moje přednášky o jazzu vypadají tak, že chodím na pivo s jazzmany právě do Music Lab. Jam sessions, dlouhá filosofování o hudbě, milion vypitých káv, spousta piv a nespočet nakládaných hermelínů.

Sestava Vašeho tria je poměrně stálá a na koncertě je zjevné i slyšitelné vaše vzájemné souznění. Přesto jste výhradní autorkou repertoáru Vy sama. Pánové nemají skladatelské ambice?

Pánové vlastní skladatelské ambice mají. Jsou oba nesmírně muzikální, čeká je velmi pestrá hudební cesta, ať už interpretační či autorská. Pokud jde o mou hudbu, tak nikdo z nás nepřemýšlí nad jiným autorským vkladem do mých alb. Když oslovuju spoluhráče, předávám jim rovnou celistvou tvorbu, ať už jde o samotné skladby nebo celkovou dramaturgii alba. Ovšem, přidaná hodnota mistrovství Radka Baboráka, Davida Dorůžky, Míry Honzáka nebo Míši a Martina z mého tria je obrovská. A já jsem opravdu vděčná, že můžu tvořit právě pro ně.

Už první z Vaší trojice alb zaznamenalo velice pozitivní reakce u jazzových publicistů i u publika (i když Unravel a Prometheus si na veřejné uvedení musely počkat do postcovidového období). Jak tu pozitivní reflexi vnímáte – má pro Vás osobně nějaký význam?

Je to nádherné. Každá zpětná vazba přináší vlny energie, motivace a radosti. Také člověk, který celý život ze srdce cítí, že jeho údělem je dělat umění, nebo něco tvořit, musí rozdmychávat vlastní tvůrčí energii a nacházet vnitřní motivace. A každý moment, který ukáže člověku, že netvoří jen sám pro sebe, to je prostě krása.

Covidové období s nemožností veřejných vystoupení každé ho hudebníka poznamenalo jinak; jak jste toto období prožívala Vy? Odpočinkem od hudby, nebo naopak nějakou konkrétní aktivitou?

Covidové období pro mě bylo hodně tvůrčí. Na dva roky jsme se s mým Janem přestěhovali do malého domečku u lesa, kde během roku vznikla alba Unravel a Prometheus. Intenzivně jsme pracovali taky na našem projektu Cataplasm. Během pandemie jsme si dali například za úkol vydat na platformě Patreon třídílnou epizodu měsíčně. Což představovalo napsat scénář na nějaké hudební téma, filmově ho zpracovat, vydat videa s mou interpretací klasiky, která se vázala na daný masterclass. Bylo nutné složit a zprodukovat novou elektronickou skladbu inspirovanou tou vybranou klasikou, napsat scénář k videoklipu a ten natočit. Tento třídílný zátah jsme udrželi po devět měsíců. V rámci Cataplasm jsme tehdy také vytvořili dokumenty ze světa hudby, vydávali jsme improvizační videa pojmenovaná Late Night Session, udělali jsme několik streamovaných koncertů pro festival Americké Jaro anebo hudební talk show pro Hybatele Rezonance. Po masterclassech jsme začali dělat klavírní lekce pro začátečníky, pro které skládám vlastní hudbu a orchestrální doprovody, se kterými si může člověk zahrát skladbičku poté, co se ji podle videa naučí zahrát. Vymyslela jsem si vlastní metodu, podle které učím také improvizaci a způsoby k vlastnímu hudebnímu objevování. Takovou největší kulminací v této audiovizuální sféře naší tvorby byl vznik filmově-hudební trilogie Prometheus, která měla svou premiéru na konci minulého roku v Kině Pilotů v Praze. A samozřejmě jsem se po celou dobu věnovala klasice.

Letošní nominaci na Cenu Anděl v žánrové kategorii Jazz proměnilo Vaše album Prometheus - z mého poslechu velice propracovaná a ucelená kompozice složená z dílčích příběhů, které samy o sobě dokážou u posluchače evokovat vlastní plastické obrazy, zhmotňovat pocity. Byl to záměr?

V Prometheovi jsem zhudebnila, co mnou v té době silně proudilo tedy emoce, vzpomínky, příběhy… Za záměr můžu považovat třeba hledání všeho, co pro mě samotnou dokáže hudebně vyjádřit, co potřebuju slyšet. Ať už volbou jednotlivých tónů, harmonií, témat, volbou instrumentace nebo konkrétních muzikantů. Zda taková hudba posléze dokáže vzbudit emoce nebo navodit příběhy jinému člověku už není v mých silách. Když tvořím, tak nemyslím na to, který akord se bude líbit ostatním. Ale samozřejmě, když následně zjistím, že v někom vše dokázalo vyvolat vlastní příběh nebo prožitek, jde potom o jednu z nejkrásnějších věcí.

bokova_nikol_foto_jan_vala_02

Pro nahrávání jste si vysnila a sen proměnila do reality skvělou sestavu (nejen) jazzových hudebníků – Davida Dorůžku, Jaromíra Honzáka, & Radka Baboráka… Podle čeho jste je do svého dreamteamu vybírala ?

To jsou jména, která prostě znáte. A konkrétně? Aby Promethea hráli právě tito úžasní umělci bylo jasné, vždyť u Radka Baboráka to byl poslech jeho LP s repertoárem Ástora Piazzolly. Fenomenální album s tak silnou energií, že je mi doteď každý jeho poslech koncertním zážitkem. U Davida Dorůžky jsem prožila touhu po spolupráci při poslechu záznamu jeho skladby Glaciers Melting. U té skladby jsem pocítila, že by David mohl rozumět všemu, co bych chtěla hudebně vyjádřit. U Míry Honzáka to pro mě byla představa jeho plného, bohatého tónu, který má hloubku a ze kterého na mě působí klid, nadhled a pokora. Že jsou všichni součástí Animal Music, byla krásná náhoda. O všechny kontakty jsem totiž mohla poprosit Petra Ostrouchova, který rovnou souhlasil s vydáním téhle nově vznikající hudby.

Je pravda, že jste album nahráli takříkajíc v jednom zápřahu za necelé dva dny ve studiu?

Sešli jsme se poprvé v životě až na place a rovnou se točilo. Hudbu ale už všichni znali, protože jsem předem připravila materiály, jak jen nejkonkrétněji to šlo. Jsou to všichni opravdu výjimeční hudebníci a já jim ze srdce děkuju, jak nahrávání probíhalo. Těším se moc na všechny budoucí koncerty a na všemožnou novou spolupráci, která nás po cestě potká.

Už jste naznačila, že jste dokončili nové album - můžete o něm prozradit něco bližšího?

Nové album se jmenuje Elements a je zkomponováno pro moje nové uskupení Nikol Bóková Quartet, které je rozšířením mého tria o Davida Dorůžku. Toto album pro mě představuje mezník, protože se stalo prvním, které vyšlo u nového vydavatelství Soleil et Pluie, neboli Slunce a Déšť. Založili jsme je spolu s Janem Valou ve stejný den, kdy Prometheus získal svou andělskou sošku. Jsem nesmírně vděčná Petrovi a Natálii Ostrouchovým a jejich Animal Music. Jsem šťastná, že mé tři dosavadní desky mohly vyjít právě u Animal Music. Moje umělecké vize, které se už několik let propojují a prohlubují v intenzivní spolupráci s mým Janem, však postupně nabíraly na komplexnosti, která začala vyžadovat velkou tvůrčí svobodu. Po dlouhém rozmýšlení, úvahách a uvědomění, že by hledání kompromisů mělo okrádat radosti z tvůrčího procesu na všech stranách, jsme se rozhodli, že spolu s Elementy vykročíme na novou cestu.

Kdy se můžeme těšit na nové CD?

Album vyšlo nejdříve v podobě digitálního downloadu v hi-res kvalitě a v mp3. Stalo se tak 9. června, kdy celé album Elements poprvé zaznělo živě v rámci našeho koncertního vystoupení na festivalu Rok na 4 doby v Mladé Boleslavi. Na září je naplánováno vydání CD, a při té příležitosti budou Elementy vypuštěny do světa streamů. S blížícím se koncem roku přijde na řadu LP, které bychom sice nejraději drželi v ruce hned, ale protože chceme pro mnohé důvody lisovat ve vysněné lisovně v Holandsku, tak si na otáčející se Elementy na gramofonu s lehkou nedočkavostí rádi počkáme.

Foto Jan Vala

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více

V pondělí 18. září se v Rytířském sále Nové radnice uskutečnilo velmi neobyčejné přijetí: primátorka Markéta Vaňková iniciovala setkání více než třech desítek sbormistryň a sbormistrů, kterým tak při příležitosti projektu Rok sborů vyjádřila dík za jejich soustavný přínos k obohacování brněnské hudební scény a za mimořádnou péči o kulturní život našeho města. Fakt, že se v Brně můžeme pyšnit stovkou aktivních pěveckých sborů fungujícími napříč generacemi a profesemi, s sebou totiž nepřináší pouze velké množství koncertů či kultivaci talentů. Aktivní sborová komunita znamená pro město také početnou skupinu lidí věnujících volný čas společné tvůrčí činnosti a v neposlední řadě právě sboristé tvoří i poučené publikum pravidelně navštěvující ostatní kulturní akce.  více

Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Davisem a Českým filharmonickým sborem Brno vkročila 14. září v Janáčkově divadle do nové 68. sezony. Nadcházející koncertní sezona 2023/2024 nabídne pestrou paletu koncertních cyklů. Mnohé z večerů jsou v rámci oslav roku české hudby (2024) věnovány právě českým skladatelům a jejich (nejen) hudebnímu odkazu. Filharmonie ale také pořádá nebo se podílí na významných mezinárodních festivalech jako je například Moravský podzim, který začne prvního října. Těleso si pro svůj zahajovací koncert vybralo monumentální vokální dílo Gustava Mahlera – jeho druhou symfonii s podtitulem Vzkříšenívíce

Již nezvyklý podtitul „XI. ročník hudebních a divadelních slavností předtím, než…“ dával tušit, že jedenáctý ročník festivalu Olomoucké barokní slavnosti bude něčím výjimečný. Jen málokdo však nejspíše věděl, že závěrečný koncert 11. ročníku festivalu bude také jeho posledním večerem vůbec. Koncert souboru Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíka, který se odehrál v sobotu 9. září v olomouckému kostele Panny Marie Sněžné, totiž uzavřel nejen letošní festivalovou řadu, ale také celou jedenáctiletou historii Olomouckých barokních slavností. V úvodní řeči však zazněl také příslib, že Volantes Orchestra (rezidenční orchestr festivalu) bude ve své činnosti nadále pokračovat. Jeho činnost by mohla určitým způsobem zaplnit tuto nově vzniklou díru na olomouckém festivalovém trhu.  více

Vlaky jako symbol odjezdu, příjezdu a návratu byly hlavním tématem druhého ročníku Mezinárodního festivalu židovské kultury ŠTETL FEST, který se konal na přelomu srpna a září. Čtyřdenní program v sobě propojil historické události židovských spoluobčanů odvezených z Brna do koncentračních táborů za druhé světové války s novodobými příběhy Ukrajinců, kteří do jmenovaného města před válkou utekli. Jako připomínka těchto událostí byl při zahájení festivalu na brněnském hlavním nádraží odhalen Památník zmizelých a na vybraných brněnských náměstích si mohou občané až do konce září prohlédnout výstavu Příběhy z Ukrajiny. Závěrečný koncert v režii Škampova kvarteta s podtitulem Vlaky konaný v neděli 3. září v Besedním domě byl pomyslnou tečkou za festivalem, při níž se hudebně i historicky umocnila otázka opouštění a návratů.  více

Poslední koncert hudebního multižánrového Festivalu Špilberk se příznačně nesl v duchu dobývání středověkých království. Návštěvníci si totiž přišli vychutnat soundtrack k počítačové hře Kingdom Come: Deliverance, jež zazněl v neděli 27. srpna v podání Filharmonie BrnoPěveckého sboru Masarykovy univerzity a Středověké hudby Bakchus pod taktovkou skladatele, aranžéra, dirigenta, houslisty a autora hudby Jana Valtyvíce

Jak vypadá spojení swingové kapely s operním zpěvákem ukázal projekt Nebe na zemi ve čtvrtek 24. srpna nádvoří hradu Špilberk. Zpěvák, herec, scenárista, režisér a především umělecký vedoucí ansámblu Melody Makers Ondřej Havelka společně s barytonistou Adamem Plachetkou si pro své příznivce připravili velkolepou show založenou na písních a textech Jaroslava Ježka, Jana Wericha a Jiřího Voskovce.  více

Dvacátý čtvrtý ročník Festivalu Špilberk v Brně odstartoval třetí srpnovou neděli známými melodiemi francouzských filmů s Jeanem-Paulem Belmondem. Pestrý festivalový program divákům nabídl večer plný slavných árií a orchestrálních kusů s příhodným titulem Carpe noctem (Užívej noci). Koncert s motivem lásky a tematicky související s tajemnou večerní dobou se konal ve středu 23. srpna na brněnském hradě. Za doprovodu hostující Janáčkovy filharmonie Ostrava pod taktovkou mladé talentované Aleny Hron se jako hlavní sólistka představila sopranistka Veronika Rovnávíce

Do posledního místa zaplněná rozlehlá bazilika ve starobylém německém klášteře Eberbach vestoje aplaudovala brněnským umělcům, kteří zde v pátek uvedli Symfonii č. 2 c moll Gustava Mahlera. Devadesátiminutovou symfonii (jednu z autorových nejrozsáhlejších) známou pod názvem Vzkříšení zde uvedla Filharmonie Brno (FB) ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno (ČFSB). V sólových partech se představily dvě pěvkyně brněnské opery Pavla Vykopalová a Jana Hrochová, orchestr dirigoval také domácí Dennis Russel Davies. Tento unikátní program zahájí i letošní filharmonickou sezonu v Brně.  více

S bluesovým písničkářem a výrobcem kytar Janem Ficem hovoříme o jeho třetím albu Homunkulus. Ale nejen o něm. Dostane se i na témata jako předskakování před Robertem Crayem, využití trámů z brněnského Moulin Rouge nebo obnovení spolupráce s trampskou skupinou The Honzíci.  více

Brněnská písničkářka Yana natočila své první album Journey of the Soul v irském Dublinu a pozvala si na ně řadu špičkových irských hudebníků.  více

Mezinárodní soubor Ensemble Fantasmi zaměřující se na starou hudbu a založený flétnistou Paulem Leenhoutsem při menším evropském turné vystoupil v Olomouci, na znojemském hudebním festivalu a zavítal také do Brna. Divákům se představil v pondělí 24. července v Červeném kostele, kde si spolu s přizvanými zpěváky připravil vokálně-instrumentální díla českých barokních skladatelů. Ve stejném duchu se nesl i recenzovaný koncert konaný v Sále Milosrdných bratří 25. července, který byl zároveň posledním večerem zmíněného turné. Svým podtitulem Musica Bohemica poukazoval na rozmanitý program, tvořený pouze instrumentálními díly z per českých komponistů období baroka a klasicismu.  více

Italský soubor Il Giardino Armonico pod vedením dirigenta a flétnisty Giovanniho Antoniniho patří mezi nejlepší světové ansámbly věnující se staré hudbě a existuje jen málo důvodů k pochybám o tomto tvrzení. O to větší radost měli návštěvnici koncertu s podtitulem Barokní afekty, který se odehrál v programu Hudebního festivalu Znojmo 21. července v jízdárně Louckého kláštera. Zde soubor Il Giardino Armonico vystoupil znovu po pěti letech s promyšleným a virtuózním programem sestávajícím z děl Antonia Vivaldiho, Pietra Antonia Locatelliho, Georga Friedricha Händela a – trochu překvapivě – Isanga Yuna.  více

Hudební festival Znojmo je krůček od svého velkého jubilea – příští rok oslaví 20 let existence – jednu z největších dramaturgických lahůdek si prezident festivalu Jiří Ludvík a umělecký ředitel Roman Válek přichystali již na tento rok. Letos je tomu totiž přesně 300 let, co ve Znojmě zazněla gratulační serenata pro Alžbětu Kristýnu, manželku císaře Karla VI., La Concordia de‘ pianeti (Harmonie planet) dvorního vicekapelníka Antonia Caldary na libreto Pietra Pariatiho. Premiéra operního představení v režii Tomáše Ondřeje Pilaře a s hudebním doprovodem orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka (sbor řídila Tereza Válková) se uskutečnila 20. července v jízdárně Louckého kláštera. Jako sólisté vystoupili mezzosopranistka Dagmar Šašková (Venuše), sopranistka Hana Blažíková (Diana), kontratenorista Andreas Scholl (Jupiter), kontratenorista Valer Sabadus (Apollon), kontratenorista Franco Klisovic (Karel VI. /Mars), tenorista Jaroslav Březina (Merkur) a barytonista Adam Plachetka (Saturn). Samotná císařovna Alžběta Kristýna byla v rámci inscenace ztvárněna hned ve dvou podobách – jako 32letou ji představila tanečnice Lydie Švojgerová a jako 59letou Ladislava Košíková. V samotném závěru se na scéně objevila rovněž mladinká Magdalena Nešporová jako představitelka nejmladší z císařovniných dcer Marie Amálie. Choreografii připravil Martin Šinták a kostýmy navrhla Ivana Ševčík Mikloškovávíce

Písničkář Slávek Janoušek v poslední době spolupracuje s básníkem Jiřím Žáčkem. Poté, co vydal album jeho zhudebněných básniček pro děti Koťata a album veršů pro dospělé Učitel Žáčkovi, Žáček učiteli, přichází v roce svých 70. narozenin s novinkou Život je krátký. Jde znovu o zhudebněné básně Jiřího Žáčka, tentokrát opět pro dospělé posluchače.  více

Nejčtenější

Kritika

Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více