Noam Vazana – vlastní výpověď v jazyce sefardských židů

Noam Vazana – vlastní výpověď v jazyce sefardských židů

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.

Pocházíte v Izraele, žijete v Nizozemsku, ale zpíváte v jazyce ladino, který zní jako dialekt španělštiny. Je to několik století starý jazyk sefardských židů a také jazyk vašich dětských vzpomínek. Ovšem není to váš mateřský jazyk. Jak jste vůbec mluvili doma, když jste byla malá?

Doma jsme mluvili hebrejsky. Můj otec utekl ještě jako malý z Maroka po útoku na školu, kterou navštěvoval. Jako uprchlík přišel do Izraele. Nám doma zakazoval mluvit v ladinu nebo marockou arabštinou, protože chtěl zapomenout na svou minulost a na to, co se mu stalo. Proto jsme doma hovořili hebrejsky.

Kdy a jak jste tedy narazila na ladino?

Ladino vlastně je dialekt španělštiny, ale starý. Je to jazyk, který cestoval po světě se španělskými a portugalskými židy, kteří byli vyhnáni z Iberského poloostrova v době Kryštofa Kolumba. Rozprchli se po celém světě a někteří z nich skončili v Maroku. Z Maroka pocházela moje babička, která hovořila tímto jazykem. Já jsem s ní byla v kontaktu, ale, jak říkám, můj otec mi zakazoval hovořit ladinem doma. Když jsem tedy byla malá, měla jsem ladino spojené především s písněmi o vaření. S babičkou jsem totiž obvykle trávila čas kolem oběda, kdy jsem jí pomáhala vařit. A ona přitom zpívala písně, často právě o jídle.

I vy v ladinu zpíváte o jídle?

Ano, zpívám. V koncertním programu mám zařazené tři písně o vaření, z toho jedna obsahuje sedm různých receptů, jak upravit lilek. Dvě písně o jídle mám na prvním albu v jazyce ladino, ale na druhém žádná taková není.

To druhé album se jmenuje Ke Haber a obsahuje vaše autorské písně v jazyce ladino. Najdeme na něm nějaká opakující se témata?

V tradici písní v jazyce ladino je důležitá ženská otázka. Konkrétně vztah mezi matkou a dcerou je považován za nejpevnější přátelství. Například moje píseň No Kiero Madre zachycuje dialog mezi matkou a dcerou, které spolu hovoří o potenciálních ženiších. Mezi částí židovské populace stále existuje tradice sňatků předem domluvených rodiči. Já se s tímto zvykem neztotožňuji. I v mém případě nějaké pokusy byly, ale nevyšlo to. V této písni matka postupně říká dceři: „Měla by sis vzít tohoto, protože je bohatý. A tento je zase vysoký. A tenhle je žárlivý, a tím pádem ti bude věrný.“ Dcera všechny tyto nabídky odmítá a zamiluje se do opilého, což se řekne „borracho“.

Obecně lze říct, že texty na albu jsou kombinací toho, co cítím, a toho, co je podle mne zajímavé. Ale také se mi stalo, že během bádání jsem našla staré texty, které vlastně obsahovaly témata, o kterých bych dnes ráda psala. Narážím na píseň Sin Dingun Hijo Varon, která je velmi zajímavá, protože pojednává o transgenderové proměně. Je to starý text z 11. století na téma, o kterém si můžeme myslet, že jsme je vymysleli dnes a že je velmi progresivní. Ale je to něco, o čem lidé přemýšleli už dávno. Ostatně otázka genderu v různých jazycích je velmi komplikovaná. Existují třeba indiánské jazyky, ve kterých se pracuje se sedmi rody. To my v západní Evropě rozhodně nejsme takto pokrokoví… – V písni Sin Dingun Hijo Varon vystupují tři hlavní postavy – matka, otec a dcera. Na začátku muž vyčítá své ženě, že jej zklamala, protože mu nedala žádného syna. Porodila pouze sedm dcer a to mu nestačí. Matka se omlouvá, z pozadí se ozývá sbor sedmi dcer, že se budou snažit dělat to nejlepší, aby byl otec spokojený. Jenže pak přichází jedna z dcer a říká: „Přece víte, že jsem se vždy cítila jako chlapec. Budu tedy tvým synem, kterého jsi nikdy neměl.“ Otec to nepřijímá a zříká se jí, ale matka se mu vzepře a říká: „Nebudeš mou dceru vyhánět z domu.“ A na úplném konci jí řekne: „Přijímám tě jako svého syna.“ – Když jsem si tento starý text přečetla, okamžitě jsem věděla, že k němu musím napsat hudbu.

K čemu to vůbec je, psát a zpívat písně ve starém jazyce, kterým dnes hovoří ve světě jen velmi málo lidí? Koho chcete především oslovit?

Mým cílem není oslovit komunitu lidí, kteří ladino znají a vnímají je jako něco nostalgického. Spíše bych se ráda zaměřila na mladé lidi, kteří pátrají po svých kořenech. Ostatně na mých koncertech si můžete všimnout, že se mé publikum dá rozdělit na dvě skupiny. Přibližně polovinu diváků tvoří lidé, kterým je šedesát a víc a kteří jazykem ladino mluvili doma jako děti. Ale dobrou polovinu publika tvoří lidé ve věku 18–25 let, kteří hledají své vlastní kořeny. A to je podle mne úžasné. Jednak se totiž dostávám do kontaktu s generací, kterou jinak vůbec neznám. A za druhé, já jsem v hledání osobních kořenů na podobné úrovni jako oni, protože sama jsem ladino pro sebe znovuobjevila teprve nedávno. Snažím se tedy psát písně, které jsou relevantní pro dnešní dobu.

Židé se po vyhnání z Iberského poloostrova rozprchli po velké oblasti Středomoří. Tím pádem se i ladino rozrůznilo do více dialektů. Řešila jste při psaní textů tento problém?

Nevíme samozřejmě, jak ladino znělo před několika stoletími, ale říká se, že je to jeden z nejstarších jazyků, který se do dnešní doby zachoval bez větších změn. Blízko má například k chilské španělštině. Na druhou stranu ladinem se mluvilo v mnoha zemích. Když byli židé vyhnáni z dnešního Španělska, odešli na Balkán a do dalších oblastí Osmanské říše, později někteří skončili ve Spojených státech nebo v Kanadě, mnoho jich žilo také na severu Afriky. A každý z těchto regionů měl svůj vlastní dialekt. I na mém albu tím pádem najdete různá nářečí. Například píseň Cok Seni Severim je nazpívaná v tureckém dialektu, Landarico v dialektu portugalském, No Tiene Hija, No Tiene Amiga ve španělském… Na předchozím albu Andalusian Brew jsem zase měla píseň Durme Durme v bulharském dialektu.

Zatímco lidové písně ze sefardské tradice jako Morenica nebo Cuando el rey Nimrod jsou poměrně známé, váš koncept, kdy píšete v tomto jazyce autorské skladby, je unikátní. Existují pro psaní v ladinu nějaká zvláštní pravidla? Nebo jste jako autorka svobodná?

Myslím, že jsem obecně velmi svobodný člověk, čímž se omlouvám všem tradicionalistům. Ale úplně na začátku jsem si nebyla příliš jistá gramatickou strukturou jazyka. Chodila jsem na nějaké hodiny v Leydenu v Nizozemsku, ale nestačilo to k tomu, abych psala opravdu kvalitní texty. A tak jsem bádala ve starých textech a gramatickou strukturu svých nových písní jsem se snažila napasovat na tyto staré písně. Musíte se naučit správný slovosled, dát například sloveso na správné místo a podobně. Takže to byla taková skládačka.

Vy sama se doprovázíte na klavír, hrajete také na trombon. Během českého turné jste spolupracovala například s jazzovými hudebníky Emilem Viklickým a Petrem Dvorským a v Brně jste si jako doprovod přizvala Jakuba Škrhu na perkuse. Jakým způsobem tedy volíte pro své písně aranžmá?

Myslím, že to prostě cítím… Je zvláštní to říkat, ale nápady na písně ke mně samy přicházejí. Není to tak, že bych seděla v pokoji a říkala si: Teď něco vymyslím. V takovém případě by to nebylo dobré. Předpokládám tedy, že mám nějakou nepsanou dohodu s inspirací, která mě čas od času navštěvuje. Dnes ráno jsem jela vlakem a telefonovala jsem si s jednou dobrou kamarádkou. Povídala mi o nějakém svém novém projektu pro zpěváky a já jsem jí dala pár rad, které mě napadly. A ona mi říká: Ty by ses mohla živit tím, že bys lidem dávala rady. – Ale je to opravdu tak. Dostávám třeba čtyřicet zajímavých nápadů za den, a pak jen přemýšlím, které z nich se mi mohou opravdu hodit a které nejvíc souzní s mými pocity. A když do něčeho vložíte své srdce, bude to fungovat.

vazana_noam_foto_milan_tesar

Na album Ke Haber jste vedle autorských písní zařadila také jednu skladbu od Stinga, Shape of My Heart.Co má Sting společného s židovskými písněmi v jazyce ladino?

Když jsem Stingovu píseň Shape Of My Heart poprvé slyšela, byla jsem ještě malá. Dívala jsem se v televizi na film Leon, kde tato píseň hrála při závěrečných titulcích. Hned se mi zalíbila, i když jsem v té době ještě nemluvila anglicky. O mnoho let později jsem koncertovala s jedním izraelským kontrabasistou a hledali jsme nějakou skladbu, kterou bychom společně upravili – jen pro zpěv, trombon a kontrabas. A napadla mě právě toto píseň. Vedle ní jsem postavila svou vlastní Mi Korazon, Moje srdce, která má velmi podobné téma. Moje píseň pojednává o štěstí a o tom, jak se za ním honíme. A že štěstí pociťujeme hlavně tehdy, když tvoříme něco nového. Výborně mi to zapadalo ke Stingově skladbě, a tak jsem obě propojila.

Na podzim jste zveřejnila velmi zajímavý videoklip k písni Una Segunda Piel. Jaký je za ním příběh?

V sefardské tradici, když se člověk dožije důchodového věku, pozve si k sobě své přátele a příbuzné a ti jej během velké hostiny zahalí rubášem mrtvých. Takhle to zní morbidně, ale je to krásná představa, že sedíte u stolu, zabaleni do látky, a přemýšlíte nad svým dosavadním životem. Potom rubáš svlečete, což je symbol znovuzrození. Začínáte jakoby žít znovu, bez jakýchkoli starostí, bez finančních problémů, bez hádek se sousedy, bez nevděčných vnoučat. To vše jakoby necháváte za sebou. Já v tomto videoklipu tuto tradici tak trochu imituji. Je tam krásná animace – květy, které se pnou kolem mě. Je to moc pěkné video, podívejte se na ně.

Co plánujete dál? Budete psát další písně v jazyce ladino? Nebo budete prozkoumávat jiné oblasti?

Jsem otevřena novým věcem. Vlastně už pracuji na několika nových projektech, ale nechci o nich zatím moc mluvit. Ale věřím, že překvapím své fanoušky v mnoha zemích. Něco chystáme ve Skotsku, něco tady v Česku. Chci se sem vrátit znovu v květnu. Něco chystám ve Spojených státech. A mezitím budu koncertovat. Na rok 2023 už mám domluvených skoro čtyřicet koncertů – konkrétní termíny a místa najdete na mé webové stránce. Věnovat se budu dál především písním v jazyce ladino a kromě toho chystám poctu Nině Simone, jejíž písně mám moc ráda. Už jsme tento program hráli od roku 2018, ale v roce 2023 si budeme připomínat její nedožité 90. narozeniny a také dvacet let od její smrti. Proto s tímto projektem budeme koncertovat více než v minulých letech.

Foto Milan Tesař a FB umělkyně

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Na předvánočním koncertu kapely Musica Folklorica v klubu Stará pekárna nečekaně oznámil svůj odchod do důchodu vydavatel a zakladatel vydavatelství Indies Milan Páleš. Stalo se tak symbolicky při křtu posledního loňského folklorního počinu, který nese název Rok na Slovácku. Jaké jsou jeho plány v důchodovém režimu? A nezmizí folklor z edičního plánu tohoto prestižního vydavatelství?  více

Dvacet let spolupráce ve skupině Květy slavili nedávno Martin Kyšperský a Aleš Pilgr. Zatímco spoluhráči a nástroje kolem nich se během dvou dekád měnili, oni dva zůstávají konstantou jedné z nejzásadnějších kapel brněnské scény tohoto století. Jde ovšem o konstantu – řekněme – dynamickou –, protože oba protagonisté střídají různé nástroje a přístupy. Martin si od kytary odskakuje k dalším nástrojům a Aleš se z bubeníka stal kontrabasistou a od roku 2023 bude znovu bubeníkem. Tento kontext je pak důležitý i pro pochopení nového alba Duo, které natočili Kyšperský s Pilgrem jako – ano, duo.  více

Rumunská skupina Fanfare Ciocărlia, přezdívaná „nejrychlejší dechovka světa“, pochází z malé vesnice Zece Prajini, ležící na severovýchodním okraji Rumunska, u hranic s Moldavskem. Vznikla před čtvrtstoletím, v roce 1997. Skupina romských hudebníků s tubami, tenorovými rohy, trubkami a saxofony se tehdy rozhodla šířit balkánskou dechovou hudbu po světě. V rámci svého zdánlivě nekonečného turné přijela v létě 2022 také do Brna, kde vystoupila na festivalu Maraton Hudby. Koncert, který byl ozdobou festivalové Balkánské scény, si připomeneme v rozhovoru se saxofonistou Oprică Ivanceou. Z rumunštiny tlumočil a odpovědi spontánně doplňoval Henry Ernst, původně německý zvukař, který kapelu pro svět objevil a dodnes je jejím manažerem a také vydavatelem.  více

Saucējas je ženský vokální soubor z Lotyšska, který se věnuje lidovým písním z této pobaltské země. V repertoáru má mimo jiné písně pastýřské, pracovní, písně na oslavu dobré úrody, případně písně k jednotlivým ročním obdobím. V létě 2022 skupina vystoupila živě na festivalu Maraton Hudby v Brně a tam jsme s nimi také natočili rozhovor, který vám nyní nabízíme jako ohlédnutí za koncertním létem v Brně. Na naše otázky odpovídají členky souboru Vineta Romāne a Elīna Ellene.  více

O tom že fake news nejsou záležitostí pouze našeho století se mohli přesvědčit návštěvníci závěrečného koncertu letošního 19. ročníku cyklu Barbara Maria Willi uvádí... – v sále Konventu Milosrdných bratří 14. prosince s programem Renesanční fake news pro potěchu dneška aneb Lenguas Malas (zlé jazyky) vystoupil španělský vokální soubor Cantoría sestávající ze sopranistky Inés Alonso, altisty Oriola Guimery, tenoristy a uměleckého vedoucího souboru Jorgeho Losana a basisty Oriola Quintana. Vokální kvarteto je součástí prestižního mezinárodního projektu EEEMERGING+.  více

Třetí adventní pondělí 12. prosince vystřídal hudební klub Stará pekárna rock za folklor, když hostil kapelu Musica Folklorica, která zde pokřtila své další album s názvem Rok na Slovácku. Booklet představuje litografie Františka Pavlici, které jsou přiřazeny každému měsíci v roce a tvoří kalendář. Ten pak tematicky doplňují jednotlivé sady písní.  více

Masarykova univerzita v čele s rektorem Martinem Barešem každý rok pořádá adventní koncert, který se po tříleté odmlce uskutečnil ve středu 7. prosince v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Kromě domácího Pěveckého sboru Masarykovy univerzity se také představil VOX IUVENALIS, působící pod Vysokým učením technickým v Brně, a smíšený sbor Kantiléna. Všechna jmenovaná tělesa vystoupila pod vedením sbormistra Jana Ocetkavíce

Prvního prosince brněnský klub Fléda nabídl koncert ukrajinského kvartetu DakhaBrakha inspirovaného lidovou hudbou. „Dávat“ a „brát“ je překlad názvu kapely (v originále ДаxаБраxа), vyňatého ze staré ukrajinštiny. Co člověku může dát setkání s válkou poznamenaným národem? Zejména poznání, co vše bere válka. Avšak nejen proto byl tento koncert jednou z neopakovatelných příležitostí zažít hudbu plnou silných emocí na jevišti i v hledišti.  více

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více