Noam Vazana – vlastní výpověď v jazyce sefardských židů

Noam Vazana – vlastní výpověď v jazyce sefardských židů

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.

Pocházíte v Izraele, žijete v Nizozemsku, ale zpíváte v jazyce ladino, který zní jako dialekt španělštiny. Je to několik století starý jazyk sefardských židů a také jazyk vašich dětských vzpomínek. Ovšem není to váš mateřský jazyk. Jak jste vůbec mluvili doma, když jste byla malá?

Doma jsme mluvili hebrejsky. Můj otec utekl ještě jako malý z Maroka po útoku na školu, kterou navštěvoval. Jako uprchlík přišel do Izraele. Nám doma zakazoval mluvit v ladinu nebo marockou arabštinou, protože chtěl zapomenout na svou minulost a na to, co se mu stalo. Proto jsme doma hovořili hebrejsky.

Kdy a jak jste tedy narazila na ladino?

Ladino vlastně je dialekt španělštiny, ale starý. Je to jazyk, který cestoval po světě se španělskými a portugalskými židy, kteří byli vyhnáni z Iberského poloostrova v době Kryštofa Kolumba. Rozprchli se po celém světě a někteří z nich skončili v Maroku. Z Maroka pocházela moje babička, která hovořila tímto jazykem. Já jsem s ní byla v kontaktu, ale, jak říkám, můj otec mi zakazoval hovořit ladinem doma. Když jsem tedy byla malá, měla jsem ladino spojené především s písněmi o vaření. S babičkou jsem totiž obvykle trávila čas kolem oběda, kdy jsem jí pomáhala vařit. A ona přitom zpívala písně, často právě o jídle.

I vy v ladinu zpíváte o jídle?

Ano, zpívám. V koncertním programu mám zařazené tři písně o vaření, z toho jedna obsahuje sedm různých receptů, jak upravit lilek. Dvě písně o jídle mám na prvním albu v jazyce ladino, ale na druhém žádná taková není.

To druhé album se jmenuje Ke Haber a obsahuje vaše autorské písně v jazyce ladino. Najdeme na něm nějaká opakující se témata?

V tradici písní v jazyce ladino je důležitá ženská otázka. Konkrétně vztah mezi matkou a dcerou je považován za nejpevnější přátelství. Například moje píseň No Kiero Madre zachycuje dialog mezi matkou a dcerou, které spolu hovoří o potenciálních ženiších. Mezi částí židovské populace stále existuje tradice sňatků předem domluvených rodiči. Já se s tímto zvykem neztotožňuji. I v mém případě nějaké pokusy byly, ale nevyšlo to. V této písni matka postupně říká dceři: „Měla by sis vzít tohoto, protože je bohatý. A tento je zase vysoký. A tenhle je žárlivý, a tím pádem ti bude věrný.“ Dcera všechny tyto nabídky odmítá a zamiluje se do opilého, což se řekne „borracho“.

Obecně lze říct, že texty na albu jsou kombinací toho, co cítím, a toho, co je podle mne zajímavé. Ale také se mi stalo, že během bádání jsem našla staré texty, které vlastně obsahovaly témata, o kterých bych dnes ráda psala. Narážím na píseň Sin Dingun Hijo Varon, která je velmi zajímavá, protože pojednává o transgenderové proměně. Je to starý text z 11. století na téma, o kterém si můžeme myslet, že jsme je vymysleli dnes a že je velmi progresivní. Ale je to něco, o čem lidé přemýšleli už dávno. Ostatně otázka genderu v různých jazycích je velmi komplikovaná. Existují třeba indiánské jazyky, ve kterých se pracuje se sedmi rody. To my v západní Evropě rozhodně nejsme takto pokrokoví… – V písni Sin Dingun Hijo Varon vystupují tři hlavní postavy – matka, otec a dcera. Na začátku muž vyčítá své ženě, že jej zklamala, protože mu nedala žádného syna. Porodila pouze sedm dcer a to mu nestačí. Matka se omlouvá, z pozadí se ozývá sbor sedmi dcer, že se budou snažit dělat to nejlepší, aby byl otec spokojený. Jenže pak přichází jedna z dcer a říká: „Přece víte, že jsem se vždy cítila jako chlapec. Budu tedy tvým synem, kterého jsi nikdy neměl.“ Otec to nepřijímá a zříká se jí, ale matka se mu vzepře a říká: „Nebudeš mou dceru vyhánět z domu.“ A na úplném konci jí řekne: „Přijímám tě jako svého syna.“ – Když jsem si tento starý text přečetla, okamžitě jsem věděla, že k němu musím napsat hudbu.

K čemu to vůbec je, psát a zpívat písně ve starém jazyce, kterým dnes hovoří ve světě jen velmi málo lidí? Koho chcete především oslovit?

Mým cílem není oslovit komunitu lidí, kteří ladino znají a vnímají je jako něco nostalgického. Spíše bych se ráda zaměřila na mladé lidi, kteří pátrají po svých kořenech. Ostatně na mých koncertech si můžete všimnout, že se mé publikum dá rozdělit na dvě skupiny. Přibližně polovinu diváků tvoří lidé, kterým je šedesát a víc a kteří jazykem ladino mluvili doma jako děti. Ale dobrou polovinu publika tvoří lidé ve věku 18–25 let, kteří hledají své vlastní kořeny. A to je podle mne úžasné. Jednak se totiž dostávám do kontaktu s generací, kterou jinak vůbec neznám. A za druhé, já jsem v hledání osobních kořenů na podobné úrovni jako oni, protože sama jsem ladino pro sebe znovuobjevila teprve nedávno. Snažím se tedy psát písně, které jsou relevantní pro dnešní dobu.

Židé se po vyhnání z Iberského poloostrova rozprchli po velké oblasti Středomoří. Tím pádem se i ladino rozrůznilo do více dialektů. Řešila jste při psaní textů tento problém?

Nevíme samozřejmě, jak ladino znělo před několika stoletími, ale říká se, že je to jeden z nejstarších jazyků, který se do dnešní doby zachoval bez větších změn. Blízko má například k chilské španělštině. Na druhou stranu ladinem se mluvilo v mnoha zemích. Když byli židé vyhnáni z dnešního Španělska, odešli na Balkán a do dalších oblastí Osmanské říše, později někteří skončili ve Spojených státech nebo v Kanadě, mnoho jich žilo také na severu Afriky. A každý z těchto regionů měl svůj vlastní dialekt. I na mém albu tím pádem najdete různá nářečí. Například píseň Cok Seni Severim je nazpívaná v tureckém dialektu, Landarico v dialektu portugalském, No Tiene Hija, No Tiene Amiga ve španělském… Na předchozím albu Andalusian Brew jsem zase měla píseň Durme Durme v bulharském dialektu.

Zatímco lidové písně ze sefardské tradice jako Morenica nebo Cuando el rey Nimrod jsou poměrně známé, váš koncept, kdy píšete v tomto jazyce autorské skladby, je unikátní. Existují pro psaní v ladinu nějaká zvláštní pravidla? Nebo jste jako autorka svobodná?

Myslím, že jsem obecně velmi svobodný člověk, čímž se omlouvám všem tradicionalistům. Ale úplně na začátku jsem si nebyla příliš jistá gramatickou strukturou jazyka. Chodila jsem na nějaké hodiny v Leydenu v Nizozemsku, ale nestačilo to k tomu, abych psala opravdu kvalitní texty. A tak jsem bádala ve starých textech a gramatickou strukturu svých nových písní jsem se snažila napasovat na tyto staré písně. Musíte se naučit správný slovosled, dát například sloveso na správné místo a podobně. Takže to byla taková skládačka.

Vy sama se doprovázíte na klavír, hrajete také na trombon. Během českého turné jste spolupracovala například s jazzovými hudebníky Emilem Viklickým a Petrem Dvorským a v Brně jste si jako doprovod přizvala Jakuba Škrhu na perkuse. Jakým způsobem tedy volíte pro své písně aranžmá?

Myslím, že to prostě cítím… Je zvláštní to říkat, ale nápady na písně ke mně samy přicházejí. Není to tak, že bych seděla v pokoji a říkala si: Teď něco vymyslím. V takovém případě by to nebylo dobré. Předpokládám tedy, že mám nějakou nepsanou dohodu s inspirací, která mě čas od času navštěvuje. Dnes ráno jsem jela vlakem a telefonovala jsem si s jednou dobrou kamarádkou. Povídala mi o nějakém svém novém projektu pro zpěváky a já jsem jí dala pár rad, které mě napadly. A ona mi říká: Ty by ses mohla živit tím, že bys lidem dávala rady. – Ale je to opravdu tak. Dostávám třeba čtyřicet zajímavých nápadů za den, a pak jen přemýšlím, které z nich se mi mohou opravdu hodit a které nejvíc souzní s mými pocity. A když do něčeho vložíte své srdce, bude to fungovat.

vazana_noam_foto_milan_tesar

Na album Ke Haber jste vedle autorských písní zařadila také jednu skladbu od Stinga, Shape of My Heart.Co má Sting společného s židovskými písněmi v jazyce ladino?

Když jsem Stingovu píseň Shape Of My Heart poprvé slyšela, byla jsem ještě malá. Dívala jsem se v televizi na film Leon, kde tato píseň hrála při závěrečných titulcích. Hned se mi zalíbila, i když jsem v té době ještě nemluvila anglicky. O mnoho let později jsem koncertovala s jedním izraelským kontrabasistou a hledali jsme nějakou skladbu, kterou bychom společně upravili – jen pro zpěv, trombon a kontrabas. A napadla mě právě toto píseň. Vedle ní jsem postavila svou vlastní Mi Korazon, Moje srdce, která má velmi podobné téma. Moje píseň pojednává o štěstí a o tom, jak se za ním honíme. A že štěstí pociťujeme hlavně tehdy, když tvoříme něco nového. Výborně mi to zapadalo ke Stingově skladbě, a tak jsem obě propojila.

Na podzim jste zveřejnila velmi zajímavý videoklip k písni Una Segunda Piel. Jaký je za ním příběh?

V sefardské tradici, když se člověk dožije důchodového věku, pozve si k sobě své přátele a příbuzné a ti jej během velké hostiny zahalí rubášem mrtvých. Takhle to zní morbidně, ale je to krásná představa, že sedíte u stolu, zabaleni do látky, a přemýšlíte nad svým dosavadním životem. Potom rubáš svlečete, což je symbol znovuzrození. Začínáte jakoby žít znovu, bez jakýchkoli starostí, bez finančních problémů, bez hádek se sousedy, bez nevděčných vnoučat. To vše jakoby necháváte za sebou. Já v tomto videoklipu tuto tradici tak trochu imituji. Je tam krásná animace – květy, které se pnou kolem mě. Je to moc pěkné video, podívejte se na ně.

Co plánujete dál? Budete psát další písně v jazyce ladino? Nebo budete prozkoumávat jiné oblasti?

Jsem otevřena novým věcem. Vlastně už pracuji na několika nových projektech, ale nechci o nich zatím moc mluvit. Ale věřím, že překvapím své fanoušky v mnoha zemích. Něco chystáme ve Skotsku, něco tady v Česku. Chci se sem vrátit znovu v květnu. Něco chystám ve Spojených státech. A mezitím budu koncertovat. Na rok 2023 už mám domluvených skoro čtyřicet koncertů – konkrétní termíny a místa najdete na mé webové stránce. Věnovat se budu dál především písním v jazyce ladino a kromě toho chystám poctu Nině Simone, jejíž písně mám moc ráda. Už jsme tento program hráli od roku 2018, ale v roce 2023 si budeme připomínat její nedožité 90. narozeniny a také dvacet let od její smrti. Proto s tímto projektem budeme koncertovat více než v minulých letech.

Foto Milan Tesař a FB umělkyně

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více

Letos v únoru se Filharmonie Brno vydala na nesmírně úspěšné americké turné; na programu měla výběr základních českých klasiků a současnou americkou hudbu. Orchestr vystoupil v legendární Carnegie Hall, v Ann Arbor, poté následovaly tři koncerty v Kalifornii a dále v Kansas City a v texaském Lubbocku. Na koncertech se představili někteří z vůdčích sólistů dnešní doby, jmenovitě Angélique KidjoLaurie Anderson a Christian Schmitt. To vše se odehrálo pod taktovkou šéfdirigenta a uměleckého ředitele Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. Strávil jsem s ním několik fascinujících minut, během nichž mi o tomto velkém mezinárodním úspěchu vyprávěl.  více

Původně mělo jít o dvojalbum, na kterém Druhá tráva pracovala s britským producentem Eddiem Stevensem a které mělo přinést převzaté i autorské skladby. Vinou epidemie covidu vznikly obě části odděleně: Díl první vyšel v roce 2020 a obsahoval především coververze. Díl druhý se na trhu objevil v roce 2022 a převažují na něm skladby původní. Osoba producenta, jinak špičkového odborníka na indiepop a elektronickou hudbu, je u obou částí stejná. Přístup a způsob nahrávání se však liší a to, co kapela se Stevensem na prvním albu pouze naznačila, na „dvojce“ vyzrálo do intenzivnějších barev, zvuků a vůní.  více

Oslavy stopadesátí let brněnského Besedního domu, které se konají nejen v jeho prostorách, vynikají zajímavou dramaturgií. Ta dokáže posluchače přenést do počátků existence tohoto koncertního prostoru. Dva koncerty, které se odehrály 4. a 5. května, nesly název Janáček a Horňácká muzika. Já jsem se zúčastnila toho prvního a šlo o skutečně povedený zážitek, který mi Filharmonie Brna a Horňácká muzika Petra Mičky připravila. Páteční reprízu koncertu přenášela Česká televize. Oba večery byly vyprodané a do prodeje se dokonce přidávaly vstupenky na stání.  více

Sídlo Filharmonie Brno a jedna z nejdůležitějších historických i kulturních dominant Brna – tedy Besední dům – letos slaví 150. roků od svého vzniku. Přesně 3. dubnu 1873, kdy byla slavnostně otevřena dvorana (velký sál) budovy od architekta Theophila von Hansena, autora mj. proslulého vídeňského Musikvereinu, se tento honosný objekt stal středobodem brněnské kultury a zdejšího osobitého uměleckého života. O půldruhého století později – v pondělí 1. května 2023 – zahájila odpolední sešlost a následný koncert s podtitulem Když Smetana v Brně poprvé hrál… sérii koncertů, které vzdají hold jedinečným milníkům v kulturní historii města.  více

Písničkářka Martina Trchová, držitelka Anděla za album Holobyt, nedávno rozpustila svou kapelu a nově vystupuje především jako sólistka. Pomalu pracuje na novém albu a věnuje se také výtvarnému umění. Brzy vyjde její nová kniha s názvem Babi a také se bude konat další ročník festiválku, který pořádá v brněnské čtvrti Obřany.  více

Slyšet a vnímat hudbu v nejrůznějších interaktivních paralelách bylo možné na koncertě Brno Contemporary Orchestra v čele se svým dirigentem Pavlem Šnajdrem, který se odehrál v pondělí v brněnském vědeckém zábavném centru Vida. Večer věnovaný zvuku a interakcím ve vědě nezůstal pouze u pokusů na stanovištích, ale přetavil vědu do uměleckého hudebního zážitku, který byl také propojen s tlumočením do znakového jazyka v podání Hands Dancevíce

Na velké Hudební scéně Městského divadla Brno se včera odehrála česká premiéra broadwayského muzikálu Velká ryba (Big Fish). Druhé obsazení velké a technicky náročné produkce se odehraje dnes. Dílo scenáristy Johna Augusta vypráví příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o světě fantazie, lásky a magie. Hudbu složil Andrew Lippa, autor muzikálu Adamsova rodina. Muzikál vychází ze stejnojmenné prózy Daniela Wallise s podtitulem Román mytických rozměrů a z oceňovaného filmu Tima Burtona. Na newyorskou Broadway se muzikál poprvé dostal před deseti lety, a ještě o deset let dříve vznikl vzpomínaný film slavného režiséra.  více

Ze spolupráce hudebního souboru Ensemble Opera Diversa a houslového virtuóze Milana Paľy vznikla již celá řada nahrávek i nezapomenutelných hudebních večerů. Na loňský komorní diptych světových premiér pro sólové housle od Adriána Demoče a Jany Kmiťové navázal v pondělí 17. dubna v sále Místodržitelského paláce v Brně další koncert s celovečerní sólovou kompozicí. Také Dandelion (Pampeliška) kanadsko-americké skladatelky Lindy Catlin Smith zazněl v sídle Moravské galerie v Brně ve světové premiéře. Dílo navíc vzniklo speciálně z podnětu Milana Paľy.  více

Už sedmým koncertem pokračoval Velikonoční festival duchovní hudby, který se takto překlenul do poslední třetiny. Včerejší večer se uskutečnil v Českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského (známý také pod názvem Červený kostel). Pro jubilejní 30. ročník festivalu vznikly dvě skladby. První od Slavomíra Hořínky diváci slyšeli zkraje minulého týdne. Druhou premiérovanou kompozici s názvem Mysterium paschale od brněnského skladatele a varhaníka Františka Fialy představil recenzovaný koncert nazvaný veršem Zajásejte již, zástupy. Velikonoční oratorium v sobě skrývá rafinovanost v podobě práce s prostorem chrámu, kombinování české a latinské verze zhudebněných textů a vložených recitací.  více

O jubilejním 20. ročníku hudebního cyklu Barbara Maria Willi uvádí…, také o historicky poučené interpretaci a dalších plánech jsem na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění hovořil s děkankou Hudební fakulty JAMU, dramaturgyní, pedagožkou, popularizátorkou klasické hudby, cembalistkou, varhanicí a specialistkou na kladívkový klavír Barbarou Marií Willi. O tom, jak nabitý program tato žena má, vypovídá nejlépe fakt, že těsně před začátkem našeho povídání aktivně vyučovala zahraničního studenta.  více

Velikonoční festival duchovní hudby možná nejvýrazněji reflektuje svátky ze svého názvu v tzv. tenebrae (temných hodinkách). Jedná se o tři večery od Škaredé středy po Velký pátek, během nichž posluchači mají možnost si vyslechnout rozmanitá zhudebnění lamentací (nářků) z knihy Pláč nebo také responzorií věnovaných Kristovu utrpení. Ke zpěvům původně náležely obřady, ze kterých se při koncertech zachovává symbolické zhasínání svící.  více

Zpěváka, herce, scenáristu Ondřeje Havelku brněnské publikum dobře zná i v roli režiséra. V opeře Národního divadla Brno vytvořil inscenace na díla Bedřicha Smetany (2006), Giacoma Pucciniho (2008) nebo Johanna Strausse mladšího (2010). V této sezóně se do Brna opět navrací s letošní druhou operní premiérou Falstaff od Giuseppe Verdiho. Uskutečnila se 5. dubna 2023 za účasti režiséra.  více

Protnutí staré a nové hudby přinesl třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál 4. dubna v brněnském kostele sv. Janů. Večer s podtitulem Hlásám milost patřil komornímu orchestru L´Armonia Terrena fungujícího pod vedením kmenového dirigenta Zdeňka Klaudy. Basového partu v jediné vokálně-instrumentální skladbě se ujal sólista Jan Martiník. Koncert z hlediska dramaturgie byl nápaditě orámovaný dílem Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) v instrumentačně novodobém hávu.  více

Velikonoční festival duchovní hudby letos slaví třicet let své existence. Tradičně je jeho program rozčleněn do dvou velikonočních týdnů. Letos se festival koná mezi 2.–16. Dubnem. Jak sám dramaturg Vladimír Maňas zmiňuje, jubilejní ročník vnímá jako „příležitost k vykročení a hledání nových horizontů“. Myšlenku zrcadlí také festivalové téma, kterým je přetváření – hledání zapomenutých skladeb, střet staré a nové hudby či uvádění hudby soudobé. Kromě provádění duchovní děl minulých staletí i současnosti se program festivalu dramaturgicky opírá o liturgii velikonočních svátků. Rozdělen je do devíti koncertů konajících se v šesti brněnských chrámech, z nichž dva vyčnívají svým nákladných vokálně–instrumentálním aparátem.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více