Oldřich Vojáček: Brněnská klubová scéna je pestrá, ale rivalitní, o balkánskou hudbu je zájem

12. srpen 2021, 1:00
Oldřich Vojáček: Brněnská klubová scéna je pestrá, ale rivalitní, o balkánskou hudbu je zájem

Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.

V Brně jsi znám jako hudební promotér. V minulosti si rozjel Studentský majáles Brno, Letní kino na Špilberku nebo hudební Eleven club. Čemu se aktuálně nejvíce věnuješ?

Je to tak, že pracuji na více projektech, přičemž to, co si zmínil, je to hlavní. Pracuji i na dalších projektech, například s Vysokým učením technickým v Brně na jejich Vánočním plese a dalších. Případně si mě najmou zájemci na různé akce, které pak s kolegy realizujeme dle přání klienta. Eleven club jsme ale bohužel museli kvůli koronaviru opustit, lockdown už byl neudržitelný.

Myslíš, že se ještě někdy vrátíš do hudebního klubu?

Určitě, akorát hledáme s kolegou nový prostor. Rozhodli jsme se ale jít trochu jinou cestou. Eleven byl občas „problematický“ díky svému stavebnímu rozložení, šlo o undergroundový prostor a měl své limity. Nové prostory by měly být už výrazně lepší, dle našich představ, jak by měl klub vypadat. Například mít lépe zajištěné parkování, s tím jsme vždy v Elevenu bojovali. Trochu se hýbeme i stran zamýšlené produkce, přeci jen Eleven byl velmi jasně definovaný klub a občas bylo těžké z toho zařazení vybočit. Nový prostor by měl mít trochu širší záběr a s větší kapacitou i možnost zajímavějších kapel, na které jsme často nedosáhli díky nízké kapacitě.

Je mi jasné, že teď hledáte, ale ze své vlastní čerstvé zkušenosti – je těžké najít v Brně vhodný prostor? Jsou vůbec nějaké nabídky?

Prostorů je dost, otázka je jejich vhodnost. My bychom nejraději nějakou starší výrobní halu v centru nebo blízkém okolí, což je trošku oříšek. To je fakt, který nás brzdí, navíc s určitou nejistotou s výhledem do budoucna kvůli koronaviru. Nechceme se naplno pouštět do něčeho, co možná bude zase od podzimu zavřené. Máme pár tipů na zajímavá místa, čekají nás prohlídky. Navíc nás netlačí ani čas kvůli koncertům, většinu z nich jsme přesunuli do klubu Melodka, s nímž máme velmi přátelské vztahy.

Jaká je tvá cesta k festivalu Maraton hudby Brno?

Chtěl jsem ve městě organizovat hudební festival a tehdejší radní na magistrátu mi předal kontakt na organizátory Maratonu, že v Brně už podobná akce vzniká, ať se s nimi spojím. Stalo se a navzájem jsme si padli do noty.

Letos znovu připravuješ scénu balkánské hudby. Co tě na této hudbě baví?

Mám rád, že ta hudba je živelná, skočná, energická. Nemusím úplně unylé věci, jež člověka uspávají. Hudba by měla mít drive, musí tě něčím chytit. Balkan dostane lidi do varu, někdo jde okolo, zastaví se a začne poklepávat nohou. To dokážou i jiné styly, ale u mě funguje tohle. A jsem dost nadšen z dechových sekcí, jež jsou neskutečné.

Jaká je dramaturgická linka tvého programu?

Jde o fúzi kapel, které spolu hrály. Kapela Lovesong Orchestra a duo DJů Malalata je spolu sehraná sestava, znají se z různých akcí. Celý „můj“ večer bude jedna obří jízda, kdy si interpreti budou navzájem vstupovat do svých vystoupení. Nepůjde tedy o oddělené koncerty, jak je všichni známe, ale budou se různě prolínat. Vznikne pravý balkánský rej. Samozřejmě jsou všichni hudebníci velmi kvalitní, nemluvě o rumunské dechovce Fanfara Transilvania. Tahle dechová kapela mění u nás oblíbený žánr dechovky do zcela jiných rozměrů.

fanfara_transilvaniaFanfara Transilvania

Máš ze strany návštěvníků zpětnou vazbu, jaký je o balkánskou hudbu zájem u nás?

Není to vyloženě o balkánské hudbě, jde spíš o kvalitu interpretů. Jsou i kapely, jež nejsou pro velké rozhýřené publikum. V podstatě je to ale stejné jako s jinými koncerty. Musíš připravit zajímavý mix, jenž bude všechny bavit a lidé budou chtít přijít. Navíc balkánští interpreti do Česka jezdí rádi, znají místní publikum, které na hudbu dobře reaguje.

Jakou máš představu o balkánské scéně na Maratonu? Kam bys ji chtěl posunout v následujících letech?

Prvním rokem, kdy jsme na Špilberku dělali Dubiozu Kolektiv, Russkaju a další kapely jsme nasadili laťku hodně vysoko a nebude jednoduché ji přeskočit. Nicméně já věřím, že se najde dost dalších kapel, které budou mít podobný ohlas a budeme zvyšovat zájem o tuto scénu Maratonu hudby.

Jsi hudebník?

Ne, mám příliš krátké prsty na to, abych hrál na svůj oblíbený nástroj. Navíc jsem vždy tíhnul spíš ke sportu. Hudba mě ale baví a rád se pohybuji v tomto prostředí.

A jak tě tedy napadlo založit právě Studentský majáles, Letní kino na Špilberku a další projekty? Kde se objevila ta myšlenka, ještě během studia nebo krátce po něm?

Majáles vznikl především díky kolektivu nadšenců. Navíc v tehdejším studentském spolku jsme se rozhodli tradici obnovit, protože tu byla už v minulosti na kolejích pod Palackého vrchem. Postupně se ale vytratila, což jsme chtěli změnit. U Kina to bylo trochu jiné. Přišli jsme na současné místo akce v rámci nějakého koncertu a zůstali jsme očarováni prostředím. Hned se objevila společná myšlenka, že tu chceme něco dělat. K tomu nám pomohlo velmi milé a vstřícné vedení hradu Špilberk, s nímž jsme se dohodli. Zkusili jsme to, chytlo se to a už jsme tady osmým rokem.

malalataMalalata

Jestli to tak můžu říct, tak si začínal v zaběhnutém hudebním prostředí brněnské klubové scény velmi mladý a nezkušený. Jaké byly reakce ostatních na tvůj „příchod“?

Když jsem otevíral Eleven club, tak ještě předtím jsem dva roky pracoval na Flédě. Pár lidí o nás už proto vědělo. Někteří samozřejmě „nový přírůstek“ neviděli rádi a dávali to najevo. Nicméně poměrně rychle se nám povedlo se v Brně etablovat a tím, že klubová scéna byla rozběhlá, tak jsme se do ní zapojili. V té době taky klub Favál začal ustupovat, takže se nám objevily další možnosti. Hlavně ale mám jiný přístup.

Jaký?

K nám se kapely rády vrací, protože je mezi námi důvěra. Co se domluví, to platí. Když je něco potřeba změnit, jdeme se o tom bavit a zkoušíme hledat vzájemně alternativu. Není to neustálé čekání, kdo koho první podrazí. Myslím, že to bude hlavní důvod našeho úspěchu. Kapely, jež nebyly spokojené s poměry v jiných klubech, se postupně odklonily k nám.

Dá se z toho vyvodit, že je v Brně velká klubová rivalita?

Ano, pořád existuje. Je potřeba si uvědomit, že ačkoliv se všichni navzájem znají a každý ví, co dělá ten druhý, pořád je to byznys a konkurence pro jeho vlastní podnikání. Neúspěch jednoho je možnost úspěchu dalšího. Jsou lehké přesahy, kde vzniká spolupráce, ale pořád jsme v rivalitním prostředí. Pokud se dokážeš domluvit a neděláš podrazy, tak se dá v Brně žít. Navíc každý klub má svůj určitý hudební záběr a jinou cílovou skupinu návštěvníků. Najdeš podniky, které provozují stejnou filozofii, jako třeba já, jsou ale i takové, jež mají vlastní, někdy ne příliš příjemné, metody.

Co ty sám ses musel naučit, i přes zkušenosti z Flédy?

Já jsem tam nedělal hudební produkci, ale řešil jsem bar, noční provoz, komunikaci s lidmi. Když jsme se začali angažovat v hudbě, tak jsme rychle poznali, že nic nevíme a musíme začít od píky. U mnoha věcí jsme zjistili, že je chceme dělat jinak. Zhruba rok a půl trvalo, než jsme se ustálili a našli svůj směr. Od té chvíle to začalo i fungovat.

Brno je velké vysokoškolské město. Jací jsou vysokoškoláci jako návštěvníci klubů? Je na ně spolehnutí, že přijdou?

To se velmi mění, zhruba před osmi lety byla jistota, že studenti přijdou, bude zábava a všichni si to užijí. Teď jich chodí míň, mají tendence zůstávat na pokoji a žít online. To se ale týká studentských parties. V případě koncertů se to těžko odhaduje, jestli je někdo student nebo ne. Rozhodně ale na návštěvnosti poznáš, že začal semestr. Na tom spousta podniků, nejen hudebních, stále funguje.

lovesong_orchestraLovesong Orchestra

Je v Brně těžké zorganizovat kulturní akci?

Pokud nemáš vazby na kapely, s nimiž pracuješ a pro které jsi „number one“ v tom, u koho si zahrají a kde podniknou svou tour, tak je to velmi těžké. Každý má ve velkých městech svá oblíbená místa. Jakmile se chytneš, tak se vlak rozjede. Začátky jsou ale krušné.

A jak je to z pohledu městských částí a města jako celku? Když potřebuješ zábor, elektřinu, technickou pomoc a podobně.

Musím říct, že v tomhle se Brno hodně změnilo k lepšímu. Co byl dřív problém se dnes vyřeší během chvíle. Objevily se i plošné dotace pro kluby a další subjekty. Cítím, že dřív město kulturu na veřejných prostranstvích nechtělo, úředníci s tím neuměli pracovat. Teď ale podobné akce vyhledávají a aktivně podporují. Pokud chceš něco zorganizovat na známém veřejném prostranství, tak se bez spolupráce a pomoci ze strany úředníků neobejdeš. To je ale teď jednodušší.

Foto archiv festivalu Maraton hudby Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více