Oldřich Vojáček: Brněnská klubová scéna je pestrá, ale rivalitní, o balkánskou hudbu je zájem

12. srpen 2021, 1:00
Oldřich Vojáček: Brněnská klubová scéna je pestrá, ale rivalitní, o balkánskou hudbu je zájem

Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.

V Brně jsi znám jako hudební promotér. V minulosti si rozjel Studentský majáles Brno, Letní kino na Špilberku nebo hudební Eleven club. Čemu se aktuálně nejvíce věnuješ?

Je to tak, že pracuji na více projektech, přičemž to, co si zmínil, je to hlavní. Pracuji i na dalších projektech, například s Vysokým učením technickým v Brně na jejich Vánočním plese a dalších. Případně si mě najmou zájemci na různé akce, které pak s kolegy realizujeme dle přání klienta. Eleven club jsme ale bohužel museli kvůli koronaviru opustit, lockdown už byl neudržitelný.

Myslíš, že se ještě někdy vrátíš do hudebního klubu?

Určitě, akorát hledáme s kolegou nový prostor. Rozhodli jsme se ale jít trochu jinou cestou. Eleven byl občas „problematický“ díky svému stavebnímu rozložení, šlo o undergroundový prostor a měl své limity. Nové prostory by měly být už výrazně lepší, dle našich představ, jak by měl klub vypadat. Například mít lépe zajištěné parkování, s tím jsme vždy v Elevenu bojovali. Trochu se hýbeme i stran zamýšlené produkce, přeci jen Eleven byl velmi jasně definovaný klub a občas bylo těžké z toho zařazení vybočit. Nový prostor by měl mít trochu širší záběr a s větší kapacitou i možnost zajímavějších kapel, na které jsme často nedosáhli díky nízké kapacitě.

Je mi jasné, že teď hledáte, ale ze své vlastní čerstvé zkušenosti – je těžké najít v Brně vhodný prostor? Jsou vůbec nějaké nabídky?

Prostorů je dost, otázka je jejich vhodnost. My bychom nejraději nějakou starší výrobní halu v centru nebo blízkém okolí, což je trošku oříšek. To je fakt, který nás brzdí, navíc s určitou nejistotou s výhledem do budoucna kvůli koronaviru. Nechceme se naplno pouštět do něčeho, co možná bude zase od podzimu zavřené. Máme pár tipů na zajímavá místa, čekají nás prohlídky. Navíc nás netlačí ani čas kvůli koncertům, většinu z nich jsme přesunuli do klubu Melodka, s nímž máme velmi přátelské vztahy.

Jaká je tvá cesta k festivalu Maraton hudby Brno?

Chtěl jsem ve městě organizovat hudební festival a tehdejší radní na magistrátu mi předal kontakt na organizátory Maratonu, že v Brně už podobná akce vzniká, ať se s nimi spojím. Stalo se a navzájem jsme si padli do noty.

Letos znovu připravuješ scénu balkánské hudby. Co tě na této hudbě baví?

Mám rád, že ta hudba je živelná, skočná, energická. Nemusím úplně unylé věci, jež člověka uspávají. Hudba by měla mít drive, musí tě něčím chytit. Balkan dostane lidi do varu, někdo jde okolo, zastaví se a začne poklepávat nohou. To dokážou i jiné styly, ale u mě funguje tohle. A jsem dost nadšen z dechových sekcí, jež jsou neskutečné.

Jaká je dramaturgická linka tvého programu?

Jde o fúzi kapel, které spolu hrály. Kapela Lovesong Orchestra a duo DJů Malalata je spolu sehraná sestava, znají se z různých akcí. Celý „můj“ večer bude jedna obří jízda, kdy si interpreti budou navzájem vstupovat do svých vystoupení. Nepůjde tedy o oddělené koncerty, jak je všichni známe, ale budou se různě prolínat. Vznikne pravý balkánský rej. Samozřejmě jsou všichni hudebníci velmi kvalitní, nemluvě o rumunské dechovce Fanfara Transilvania. Tahle dechová kapela mění u nás oblíbený žánr dechovky do zcela jiných rozměrů.

fanfara_transilvaniaFanfara Transilvania

Máš ze strany návštěvníků zpětnou vazbu, jaký je o balkánskou hudbu zájem u nás?

Není to vyloženě o balkánské hudbě, jde spíš o kvalitu interpretů. Jsou i kapely, jež nejsou pro velké rozhýřené publikum. V podstatě je to ale stejné jako s jinými koncerty. Musíš připravit zajímavý mix, jenž bude všechny bavit a lidé budou chtít přijít. Navíc balkánští interpreti do Česka jezdí rádi, znají místní publikum, které na hudbu dobře reaguje.

Jakou máš představu o balkánské scéně na Maratonu? Kam bys ji chtěl posunout v následujících letech?

Prvním rokem, kdy jsme na Špilberku dělali Dubiozu Kolektiv, Russkaju a další kapely jsme nasadili laťku hodně vysoko a nebude jednoduché ji přeskočit. Nicméně já věřím, že se najde dost dalších kapel, které budou mít podobný ohlas a budeme zvyšovat zájem o tuto scénu Maratonu hudby.

Jsi hudebník?

Ne, mám příliš krátké prsty na to, abych hrál na svůj oblíbený nástroj. Navíc jsem vždy tíhnul spíš ke sportu. Hudba mě ale baví a rád se pohybuji v tomto prostředí.

A jak tě tedy napadlo založit právě Studentský majáles, Letní kino na Špilberku a další projekty? Kde se objevila ta myšlenka, ještě během studia nebo krátce po něm?

Majáles vznikl především díky kolektivu nadšenců. Navíc v tehdejším studentském spolku jsme se rozhodli tradici obnovit, protože tu byla už v minulosti na kolejích pod Palackého vrchem. Postupně se ale vytratila, což jsme chtěli změnit. U Kina to bylo trochu jiné. Přišli jsme na současné místo akce v rámci nějakého koncertu a zůstali jsme očarováni prostředím. Hned se objevila společná myšlenka, že tu chceme něco dělat. K tomu nám pomohlo velmi milé a vstřícné vedení hradu Špilberk, s nímž jsme se dohodli. Zkusili jsme to, chytlo se to a už jsme tady osmým rokem.

malalataMalalata

Jestli to tak můžu říct, tak si začínal v zaběhnutém hudebním prostředí brněnské klubové scény velmi mladý a nezkušený. Jaké byly reakce ostatních na tvůj „příchod“?

Když jsem otevíral Eleven club, tak ještě předtím jsem dva roky pracoval na Flédě. Pár lidí o nás už proto vědělo. Někteří samozřejmě „nový přírůstek“ neviděli rádi a dávali to najevo. Nicméně poměrně rychle se nám povedlo se v Brně etablovat a tím, že klubová scéna byla rozběhlá, tak jsme se do ní zapojili. V té době taky klub Favál začal ustupovat, takže se nám objevily další možnosti. Hlavně ale mám jiný přístup.

Jaký?

K nám se kapely rády vrací, protože je mezi námi důvěra. Co se domluví, to platí. Když je něco potřeba změnit, jdeme se o tom bavit a zkoušíme hledat vzájemně alternativu. Není to neustálé čekání, kdo koho první podrazí. Myslím, že to bude hlavní důvod našeho úspěchu. Kapely, jež nebyly spokojené s poměry v jiných klubech, se postupně odklonily k nám.

Dá se z toho vyvodit, že je v Brně velká klubová rivalita?

Ano, pořád existuje. Je potřeba si uvědomit, že ačkoliv se všichni navzájem znají a každý ví, co dělá ten druhý, pořád je to byznys a konkurence pro jeho vlastní podnikání. Neúspěch jednoho je možnost úspěchu dalšího. Jsou lehké přesahy, kde vzniká spolupráce, ale pořád jsme v rivalitním prostředí. Pokud se dokážeš domluvit a neděláš podrazy, tak se dá v Brně žít. Navíc každý klub má svůj určitý hudební záběr a jinou cílovou skupinu návštěvníků. Najdeš podniky, které provozují stejnou filozofii, jako třeba já, jsou ale i takové, jež mají vlastní, někdy ne příliš příjemné, metody.

Co ty sám ses musel naučit, i přes zkušenosti z Flédy?

Já jsem tam nedělal hudební produkci, ale řešil jsem bar, noční provoz, komunikaci s lidmi. Když jsme se začali angažovat v hudbě, tak jsme rychle poznali, že nic nevíme a musíme začít od píky. U mnoha věcí jsme zjistili, že je chceme dělat jinak. Zhruba rok a půl trvalo, než jsme se ustálili a našli svůj směr. Od té chvíle to začalo i fungovat.

Brno je velké vysokoškolské město. Jací jsou vysokoškoláci jako návštěvníci klubů? Je na ně spolehnutí, že přijdou?

To se velmi mění, zhruba před osmi lety byla jistota, že studenti přijdou, bude zábava a všichni si to užijí. Teď jich chodí míň, mají tendence zůstávat na pokoji a žít online. To se ale týká studentských parties. V případě koncertů se to těžko odhaduje, jestli je někdo student nebo ne. Rozhodně ale na návštěvnosti poznáš, že začal semestr. Na tom spousta podniků, nejen hudebních, stále funguje.

lovesong_orchestraLovesong Orchestra

Je v Brně těžké zorganizovat kulturní akci?

Pokud nemáš vazby na kapely, s nimiž pracuješ a pro které jsi „number one“ v tom, u koho si zahrají a kde podniknou svou tour, tak je to velmi těžké. Každý má ve velkých městech svá oblíbená místa. Jakmile se chytneš, tak se vlak rozjede. Začátky jsou ale krušné.

A jak je to z pohledu městských částí a města jako celku? Když potřebuješ zábor, elektřinu, technickou pomoc a podobně.

Musím říct, že v tomhle se Brno hodně změnilo k lepšímu. Co byl dřív problém se dnes vyřeší během chvíle. Objevily se i plošné dotace pro kluby a další subjekty. Cítím, že dřív město kulturu na veřejných prostranstvích nechtělo, úředníci s tím neuměli pracovat. Teď ale podobné akce vyhledávají a aktivně podporují. Pokud chceš něco zorganizovat na známém veřejném prostranství, tak se bez spolupráce a pomoci ze strany úředníků neobejdeš. To je ale teď jednodušší.

Foto archiv festivalu Maraton hudby Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovskivíce

Na letošním ročníku Maratonu hudby zítra vystoupí a pokřtí své CD také Tomáš Koláček. Ve folklorním světě je známý jako kontráš a basista. Jak ho vlastně napadlo natočit album jako sólový zpěvák a proč ho pojmenoval 3 světy?  více

Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.  více

Tradice, kroje, písně a mnohdy i speciální jídlo. To je základ lidové kultury, která má u nás svou základnu silně zakotvenou na Moravě. Zájem o ni v poslední době roste – Česká republika ji bere jako jeden ze základů své propagace pro domácí i zahraniční turisty. O čem vlastně folklor je? Vrací se k němu mladí lidé? A čím je zajímavý? Ptali jsme se Marie Hvozdecké, hudební redaktorky zaměřené na folklor v Českém rozhlasu a také dlouholeté dramaturgyně folklorní scény na festivalu Maraton hudby Brno. Jak sama říká, „mít zájem o lidovou hudbu je dobrá věc. Aby ji ale někdo předělal do nové podoby, musí znát její původ a význam, jinak z toho vzniká paskvil.“  více

Součástí festivalu Maraton Hudby Brno bude letos poprvé scéna world music. Vedle cenami ověnčeného bosenského písničkáře Damira Imamoviče a vedle ženské vokální skupiny Kata z exotických Faerských ostrovů vystoupí v sobotu 14. srpna na Biskupském dvoře také skupina Spilar z Belgie. Její první album Stormweere se loni v listopadu dostalo na osmé místo hitparády World Music Charts Europe, která je oficiálním partnerem této scény a kterou sestavují přední rozhlasoví hudební publicisté z celé Evropy. Rozhovor nám poskytl Maarten Decombel, jeden ze zakladatelů skupiny.  více

Když se řekne varhany, lidé si pravděpodobně představí majestátní hudební nástroj stojící v kostele, a budou mít pravdu. Už menší část z nich si ale nástroj reálně poslechla. Jaká je varhanní kultura v České republice? Je o varhanní hudbu zájem? Máme pro tento nástroj dostatek hudebníků? A samotné nástroje, na něž se dá hrát? Ptal jsem se Hany Bartošové, přední české varhanice a aktivní propagátorky české hudby v zahraničí. Mimo to je organizátorkou Brněnského varhanního festivalu a také dramaturgyní dnes už tradičních a oblíbených Nekonečných varhan na Maratonu hudby Brno. Jak sama říká, “varhany poskytují mnoho barev a tónů, je to v podstatě orchestr. Každý varhaník ale musí být schopný zahrát něco od Bacha, ‘otce varhanní hudby’.”  více

Soubor Musica Florea, zaměřující se na poučenou interpretaci barokní, klasicistní, ale i romantické hudby, v úterý vystoupil na festivalu Olomoucké barokní slavnosti v Kapli Božího Těla. Na programu byla díla raného baroka a jejich specifický „nový styl“ plný improvizace a zdobení. Na skladbách osmi různých autorů komponujících převážně na počátku 17. století tak umělecký vedoucí souboru a violoncellista/kytarista Marek Štryncl společně s houslistou Jiřím Sychrou, dálehouslistkami Magdalenou Malou (také viola) a Eleonor Machovou (také viola a viola da gamba), perkusistou Jakubem Ebenem, kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem a hráčkou na varhanní pozitiv Ivou Štrynclovou, představili improvizační techniku zdobení. Praxe zdobení byla v barokní hudbě přítomna již od jejího vzniku. Hudebníci se museli naučit, jak správně zdobit v konkrétních situacích, přičemž výběr byl skutečně pestrý: diminuce (ozdobné noty, většinou krátké délky, které vyplňovaly a propojovaly jednotlivé zapsané notové intervaly), nátryl, trylek, mordent, příraz, odraz, opora a další.  více

Americká zpěvačka a skladatelka Leyla McCalla se hlásí k haitským kořenům. Sama žije v Louisianě a tradiční hudební žánry amerického Jihu propojuje s kulturou ostrova, z nějž pocházeli její předkové. V úterý 27. července si její hlas a písně budeme moci poslechnout živě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.  více

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.  více

Nejčtenější

Kritika

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce