Pavel Borský: ZUŠky jsou u nás jedinečné, zájem ze strany dětí je obrovský

Pavel Borský: ZUŠky jsou u nás jedinečné, zájem ze strany dětí je obrovský

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.

Učíte violoncello a zpěv v ZUŠ Vítězslavy Kaprálové v Brně, dále muzikálový zpěv na Divadelní fakultě JAMU. Vzhledem ke koronaviru – odpočinul jste si tento školní rok? Nebo to pro Vás bylo náročnější než běžný způsob výuky?

Neodpočinul jsem si, protože stále probíhala online výuka a ve chvíli, kdy bylo možné začít se scházet jeden na jednoho, jsme začali dohánět předešlé resty a organizovat koncerty alespoň pro spolužáky a pedagogy. Několik projektů se také posunulo do prázdnin. Umělci potřebují živý kontakt, reálné prostředí, potřebují vidět publikum a vnímat jejich reakce.

V obecné rovině se mluví o tom, že některé metody a postupy, získané z distanční výuky, bude možné aplikovat do školství. Jak je to ale v případě uměleckých oborů? Plánujete s něčím pracovat i v budoucnu?

Osobně si myslím, že pro nás toho použitelného moc není. Vnímám výrazný posun ve schopnosti studentů komunikovat. Někteří se naučili lépe prezentovat sebe sama na sociálních sítích, v divadelním prostředí ale potřebujete reálný život. Bez publika a interakce se těžko pracuje. Proto v hodinách zpěvu mohu zavést průběžné nahrávání výkonů a jejich analýzu se studentem, ale je to pouze doplněk. Základem je především práce založená na osobním kontaktu.

Na Maratonu hudby Brno už nějakou dobu připravujete muzikálovou scénu. Letošní program je složený ze zpěvu, tance i divadla, přesně jako žánr muzikálu. Podle čeho jste vybíral paletu vystupujících?

Z několika pohledů. Po loňském ročníku jsem si uvědomil, že tomu chybí určitý přesah. Muzikál není jen o zpěvu, ale i o tanci a herectví. Tak mě napadl step, který je neodmyslitelnou součástí mnoha muzikálů. A protože v Brně máme vynikajícího velmi šikovného stepaře Tobiáše Košira, který je laureátem světových soutěží a založil si vlastní studio, tak jsem oslovil jeho. Potom jsem pozval velmi talentované žáky ze základních uměleckých škol a studenty muzikálu od nás z Divadelní fakulty JAMU. Profesionální tečkou a třešničkou je Dasha s Epoque Quartetem a jejich novým, pro Maraton tvořeným, programem s názvem Ellaboration – s odkazem na hudbu Elly Fitzgeraldové. V něm zazní jazzové, soulové a popové písně v komorním pojetí.

Máte představu, co „muzikálového“ byste chtěl představit návštěvníkům v dalších letech? Kam byste chtěl vaši scénu směřovat?

Jako pedagog DF JAMU se chystám v příštím akademickém roce navštívit vysokou uměleckou školu ve španělském Madridu a obecně bych rád, kdyby se moje pedagogické výjezdy na evropské umělecké školy staly pravidelnými. Rád bych této příležitosti využil mimo jiné k navázání nových kontaktů, a tím rozšířil v budoucnu muzikálovou scénu o výkony mladých zahraničních umělců. Byť se jedná o festival hudby, určitě budu dále rozvíjet různé umělecké přesahy, zejména co se týká tance, protože ten podle mě dává muzikálu ten správný šmrnc.

borsky_pavel_indigo_quartet

Co Vás na festivalu baví, že jste se rozhodl s ním spolupracovat?

Mou hlavní pracovní náplní je učení zpěvu na DF JAMU. Baví mě pracovat s mladými lidmi, kteří jsou plní energie a nápadů, a já jsem ten typ pedagoga, jenž neustále sleduje trendy a novinky. Takže možnost nejen studenty něco naučit, ale umožnit jim i vystoupit na profesionální akci a zažít prostředí a aktivity okolo je super.

Vy sám jste aktivním umělcem, působíte v uznávaném smyčcovém kvartetu Indigo Quartet. Staráte se o dramaturgii i tam? Nebo jakým způsobem určujete váš repertoár?

Ne, v Indigo Quartetu jsem jen řadovým hráčem, o dramaturgii se stará kolega Martin Flašar.

Zkušenosti máte i jako herec a zpěvák z muzikálů a inscenací v Městském divadle Brno nebo Národním divadle Brno. Kromě toho jste jako violoncellista hostoval v komorních a symfonických orchestrech např. s Czech Virtuosi, Musicou Bohemicou nebo v rakouském Kellag Bigbandu a dalších. Občas doprovázíte i zpěvačku Lenku Filipovou. Jak jste se dostal k této pestré škále různorodých projektů? Co vám to přineslo?

Dostal jsem se k tomu především proto, že jsem se už během studií na konzervatoři věnoval nejen hudbě klasické, ale i hraní v různých kapelách, například v kapele Panenka vyzutá, nebo společně s francouzským šansoniérem Joel Brosem, kde je úplně jiný přístup k umělecké tvorbě. Je to hraní bez not, používáte vlastní nápady, naučíte se dobře improvizovat a citlivě vnímat harmonii. Mě velmi baví, že nesedím celý život v jednom orchestru na jednom místě. Každá spolupráce je žánrově velice odlišná, dává mi mnoho dobrých zkušeností, a především obrovský přehled o tom, na jaké úrovni a jak se kde pracuje. K tomu nesmím zapomenout uvést, že zejména soubory, které jste v otázce z mé umělecké minulosti zmínil, byly nebo aktuálně jsou spojené se setkáním se skvělými kolegy jak po umělecké, tak i lidské stránce.

Přemýšlení nad tím, jak vytvořit program, jak ho poskládat za sebou, na co při jeho tvorbě myslet – jde o těžkou disciplínu?

Je to těžké v tom, že to dělám nad rámec své hlavní profese a jednoduše potřebuji na tuto práci mít správnou náladu a energii. Pokud má být vystoupení pestré, zajímavé, a navíc má splňovat určitý účel zadání – propojovat různé umělecké světy, generace a s trochou nadsázky vše se vším – tak to nejde vymyslet hned tak na povel. Potřebujete hlavně čas a klid. Navíc se vždy snažím nemít klapky na očích a dívat se na to i z pohledu, zda to, co jsem vymyslel, bude technicky a organizačně dobře realizovatelné.

borsky_pavel_panenka_vyzuta

Jak je na tom výuka o přemýšlení nad dramaturgií na základních uměleckých školách? Jsou k tomu děti vedeny? Nebo jde o věc, která se předává a učí až třeba na vysoké škole?

I když samotné slovo dramaturgie pravděpodobně nepatří do typické rétoriky v ZUŠkách, je pro žáky běžnou součástí praktické výuky. Nejmladší děti se učí především příkladem. Ať už je to první koncert, vernisáž nebo taneční vystoupení. Každý pedagog ZUŠ se pravidelně setkává s tím, že vytváří dramaturgii svých třídních koncertů nebo se podílí na velkých celoškolních akcích. U starších žáků se pak o dramaturgii mluví zcela vědomě. Jakýmsi vrcholem, na kterém se často podílí pedagog už ve spolupráci se svým studentem, bývají většinou absolventské koncerty.

Jaký je ze strany dětí a mladých lidí zájem o hudební vzdělání? Převyšuje poptávka nabídku?

Mohu mluvit za Brno, ale jsem mile překvapený, že i přes nepříznivou dobu zájem je a stavy ve školách se naplňují. Ačkoliv jsme zažili krizi posledních měsíců, tak se nám odhlásilo v pololetí jen pár dětí, především z hromadných oborů. Zájem je ale obrovský. Rodiče chtějí dopřát dětem hudební nebo jiné umělecké vzdělání a zároveň je socializovat v jiné skupině. Pobyt doma dvacet čtyři hodin denně má negativní vliv na jejich vývoj. Obecně je zájem většinou od dětí, které viděli ať už na živo nebo v médiích umělecky tvořit jiné děti a chtějí to také zkusit. Mimořádný podíl na zviditelnění základních uměleckých škol má celorepublikový projekt ZUŠ Open. V České republice máme téměř 500 základních uměleckých škol, do nichž chodí přes 250 tisíc žáků.

Velké množství lidí vnímá ale ZUŠky jako formu kroužku. Co je jejich přínosem, oproti klasickým školám?

To hodně závisí na tom, co od školy očekáváte. Někomu se stačí naučit jen pár akordů na kytaru, nakreslit malý obrázek, zatančit valčík nebo zarecitovat básničku pro rodiče, příbuzné, kamarády. Pak jsou děti, jež jsou více talentované a mají ambice. Základní umělecká škola ale ve všech svých čtyřech oborech – hudebním, tanečním, dramatickém a výtvarném – nabízí i společenské vzdělání. Děti se učí, jak se chovat na koncertě, v divadle nebo na vernisáži. Učí se komunikovat s lidmi a publikem, vyjadřovat své emoce i záměry, představit a popsat třeba své výtvarné dílo nebo zvládnout činoherní dialog na jevišti. I když ve svém dospělém životě budou dělat něco jiného, schopnost s druhými dobře komunikovat, postavit se za svůj názor a umět se vyjadřovat na veřejnosti se později hodí do každé profese.

V jakém stavu se nachází hudební žáci ve vašem okolí? Stagnuje jejich úroveň, nebo se dokonce i snížila?

V mém nejbližším okolí ne, byl jsem překvapený, že i přes online výuku se mnohým podařilo udělat kus práce. Hodně to ale ovlivnila individuální situace studenta – jeho zázemí, možnosti cvičit, podpora rodiny a podobně. Tudíž rozdíly mezi studenty jsou. Chybí nám ale rok praxe, a dohnat to bude velmi těžké, především u nás na Divadelní fakultě. Proto pokračujeme částečně ve výuce přes léto i mimo semestr. Upřímně jsem rád, že alespoň muzikáloví absolventi mají možnost se svým představením vystoupit na Maratonu hudby Brno, a zažít reakce živého publika.

borsky_pavel_zus_v_kapralove

O českém systému základního uměleckého školství se říká, že je v mnoha ohledech jedinečný. Můžete to přiblížit? Jaká je naše kvalita vůči zahraničí?

Pro nás je zcela zásadní, že základní umělecké školy nejsou kroužky, ale mají statut školy. Děti dostávají vždy na konci pololetí vysvědčení, máme kvalifikované pedagogy, na jejichž nová místa se vypisují konkurzy. Někteří učitelé jsou úspěšní i na mezinárodním poli. U nás má umělecké školství velkou tradici, máme svůj systém, vzdělávací plány, děti musí chodit pravidelně. Samozřejmě i mezi školami jsou rozdíly v množství žáků, nabízených oborů a kvalitě výuky. Na druhou stranu existuje spousta možností, jak se profilovat, a to i na základě výběru konkrétního pedagoga, jenž se věnuje jen určitému výseku uměleckého stylu nebo pro daného žáka vhodnému způsobu výuky.

Máme hustou síť základních uměleckých škol?

Ano, především na Moravě. Vychází to z lidové tradice, máme tu spoustu cimbálovek a dechovek. Hudba má u nás silné postavení, bylo na čem postupně stavět. Podobný systém vzdělání mají na Slovensku. Dál, co mám informace, už nikde.

borsky_pavel_zus_open

Na Maratonu bude mít letos svůj program právě i projekt ZUŠ Open, který se letos nemohl kvůli koronaviru uskutečnit a s nímž spolupracujete. Část hudebních vystoupení tak zažijí návštěvníci festivalu. Co za mladé talenty společně s kolegyní Irenou Pohl Houkalovou návštěvníkům představíte?

Já mám na starosti sobotní program v Dětském pokoji hudebně-vizuálního projektu „Bezuliční busking“ výtvarnice Kateřiny Šedé, který mi přijde super. Zahrát přijedou nejen děti z Brna, ale i Chomutova, Písku, Vlašimi, Tišnova. Program bude velice pestrý, bude se zpívat, hrát na bicí, akordeon, trubku, housle, flétny či kytaru. Přemýšlím, že vezmu s sebou svoje violoncello a k někomu z účinkujících se spontánně přidám. V neděli odpoledne se pak díky nejmladším zpěvákům promítne částečně ZUŠ Open na Musical stage. Hlavní program bude ale na nádvoří Staré radnice Brno, kde vystoupí soubory ze základních uměleckých škol z Vysokého Mýta, Pardubic, Havlíčkova Brodu, Písku a Hradce Králové.

Jaký jste učitel? Ptám se i proto, že vaši žáci zpěvu získávají úspěchy v pěveckých soutěží. Například na konci června získal Adam Stašek ze ZUŠ Vítězslavy Kaprálové 2. cenu v soutěži Euro Pop Contest, a tím postup na mezinárodní finále do Berlína.

Úspěch s Adamem je obrovský, protože bude na Grand Prix v Berlíně jako jediný reprezentovat Českou republiku a soutěžit spolu s dalšími zpěváky z více jak patnácti zemí, a to nejen z Evropy. Jinak upřímně se snažím být dobrým učitelem a největší odměnou pro mě je, když mají žáci ze svého zpívání nebo hraní na violoncello radost. Velmi důležité je poznat osobnost studenta. Každý je jiný a přichází z odlišného prostředí, s jiným přáním a cílem. Já se pak snažím jeho schopnosti objevit, posílit a nasměrovat ho směrem, kterým se chce ubírat. Co se týká výuky na DF JAMU, nevnímám školu jako vrchol studentova profesního života, ale pouze jako prostředníka pro práci, jež chce následně dělat. Takže nejsem typ učitele, který striktně zakazuje mimoškolní aktivity, vnímám to naopak jako plus. Svým žákům a studentům pak připravuji individuální výuku na míru.

Mívají mladí lidé trému z vystupování?

V prvním ročníku ano, ve čtvrtém už ne, pokud se bavíme o JAMU. Především ale mají strach z hodnocení. Čím postupují dál a vystupují více veřejně a získávají zkušenosti, tak tréma ustupuje. Minimálně ta nezdravá. U základních uměleckých škol jsou případy, kdy se některé děti velmi stydí. V takovém případě vystupují na menších akcích, jako jsou třídní besídky. U drtivé většiny ale platí, že jakmile zažijí jeden malý úspěch, tak jsou k vystupování hned daleko otevřenější.

Pozorujete za dobu své praxe, že by děti vlivem virtuální komunikace a méně osobních kontaktů měli větší trému, než děti v dřívějších dobách?

Intenzivně to zjistíme teď po lockdownu. Myslím, že u starších dětí to až takový problém nebude. Kdo už má zkušenost s vystupováním, tak spíše lační po společných akcích. U malých dětí v prvním, druhém ročníku to ale může být problém. Bohužel „zameškali“ rok života, který je v jejich letech velmi důležitý. Nezažili pořádný režim, povinnosti, spolupráci a komunikaci s ostatními ve velkém kolektivu. Uvidíme, jaký to na ně bude mít vliv.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce