Pavel Borský: ZUŠky jsou u nás jedinečné, zájem ze strany dětí je obrovský

Pavel Borský: ZUŠky jsou u nás jedinečné, zájem ze strany dětí je obrovský

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.

Učíte violoncello a zpěv v ZUŠ Vítězslavy Kaprálové v Brně, dále muzikálový zpěv na Divadelní fakultě JAMU. Vzhledem ke koronaviru – odpočinul jste si tento školní rok? Nebo to pro Vás bylo náročnější než běžný způsob výuky?

Neodpočinul jsem si, protože stále probíhala online výuka a ve chvíli, kdy bylo možné začít se scházet jeden na jednoho, jsme začali dohánět předešlé resty a organizovat koncerty alespoň pro spolužáky a pedagogy. Několik projektů se také posunulo do prázdnin. Umělci potřebují živý kontakt, reálné prostředí, potřebují vidět publikum a vnímat jejich reakce.

V obecné rovině se mluví o tom, že některé metody a postupy, získané z distanční výuky, bude možné aplikovat do školství. Jak je to ale v případě uměleckých oborů? Plánujete s něčím pracovat i v budoucnu?

Osobně si myslím, že pro nás toho použitelného moc není. Vnímám výrazný posun ve schopnosti studentů komunikovat. Někteří se naučili lépe prezentovat sebe sama na sociálních sítích, v divadelním prostředí ale potřebujete reálný život. Bez publika a interakce se těžko pracuje. Proto v hodinách zpěvu mohu zavést průběžné nahrávání výkonů a jejich analýzu se studentem, ale je to pouze doplněk. Základem je především práce založená na osobním kontaktu.

Na Maratonu hudby Brno už nějakou dobu připravujete muzikálovou scénu. Letošní program je složený ze zpěvu, tance i divadla, přesně jako žánr muzikálu. Podle čeho jste vybíral paletu vystupujících?

Z několika pohledů. Po loňském ročníku jsem si uvědomil, že tomu chybí určitý přesah. Muzikál není jen o zpěvu, ale i o tanci a herectví. Tak mě napadl step, který je neodmyslitelnou součástí mnoha muzikálů. A protože v Brně máme vynikajícího velmi šikovného stepaře Tobiáše Košira, který je laureátem světových soutěží a založil si vlastní studio, tak jsem oslovil jeho. Potom jsem pozval velmi talentované žáky ze základních uměleckých škol a studenty muzikálu od nás z Divadelní fakulty JAMU. Profesionální tečkou a třešničkou je Dasha s Epoque Quartetem a jejich novým, pro Maraton tvořeným, programem s názvem Ellaboration – s odkazem na hudbu Elly Fitzgeraldové. V něm zazní jazzové, soulové a popové písně v komorním pojetí.

Máte představu, co „muzikálového“ byste chtěl představit návštěvníkům v dalších letech? Kam byste chtěl vaši scénu směřovat?

Jako pedagog DF JAMU se chystám v příštím akademickém roce navštívit vysokou uměleckou školu ve španělském Madridu a obecně bych rád, kdyby se moje pedagogické výjezdy na evropské umělecké školy staly pravidelnými. Rád bych této příležitosti využil mimo jiné k navázání nových kontaktů, a tím rozšířil v budoucnu muzikálovou scénu o výkony mladých zahraničních umělců. Byť se jedná o festival hudby, určitě budu dále rozvíjet různé umělecké přesahy, zejména co se týká tance, protože ten podle mě dává muzikálu ten správný šmrnc.

borsky_pavel_indigo_quartet

Co Vás na festivalu baví, že jste se rozhodl s ním spolupracovat?

Mou hlavní pracovní náplní je učení zpěvu na DF JAMU. Baví mě pracovat s mladými lidmi, kteří jsou plní energie a nápadů, a já jsem ten typ pedagoga, jenž neustále sleduje trendy a novinky. Takže možnost nejen studenty něco naučit, ale umožnit jim i vystoupit na profesionální akci a zažít prostředí a aktivity okolo je super.

Vy sám jste aktivním umělcem, působíte v uznávaném smyčcovém kvartetu Indigo Quartet. Staráte se o dramaturgii i tam? Nebo jakým způsobem určujete váš repertoár?

Ne, v Indigo Quartetu jsem jen řadovým hráčem, o dramaturgii se stará kolega Martin Flašar.

Zkušenosti máte i jako herec a zpěvák z muzikálů a inscenací v Městském divadle Brno nebo Národním divadle Brno. Kromě toho jste jako violoncellista hostoval v komorních a symfonických orchestrech např. s Czech Virtuosi, Musicou Bohemicou nebo v rakouském Kellag Bigbandu a dalších. Občas doprovázíte i zpěvačku Lenku Filipovou. Jak jste se dostal k této pestré škále různorodých projektů? Co vám to přineslo?

Dostal jsem se k tomu především proto, že jsem se už během studií na konzervatoři věnoval nejen hudbě klasické, ale i hraní v různých kapelách, například v kapele Panenka vyzutá, nebo společně s francouzským šansoniérem Joel Brosem, kde je úplně jiný přístup k umělecké tvorbě. Je to hraní bez not, používáte vlastní nápady, naučíte se dobře improvizovat a citlivě vnímat harmonii. Mě velmi baví, že nesedím celý život v jednom orchestru na jednom místě. Každá spolupráce je žánrově velice odlišná, dává mi mnoho dobrých zkušeností, a především obrovský přehled o tom, na jaké úrovni a jak se kde pracuje. K tomu nesmím zapomenout uvést, že zejména soubory, které jste v otázce z mé umělecké minulosti zmínil, byly nebo aktuálně jsou spojené se setkáním se skvělými kolegy jak po umělecké, tak i lidské stránce.

Přemýšlení nad tím, jak vytvořit program, jak ho poskládat za sebou, na co při jeho tvorbě myslet – jde o těžkou disciplínu?

Je to těžké v tom, že to dělám nad rámec své hlavní profese a jednoduše potřebuji na tuto práci mít správnou náladu a energii. Pokud má být vystoupení pestré, zajímavé, a navíc má splňovat určitý účel zadání – propojovat různé umělecké světy, generace a s trochou nadsázky vše se vším – tak to nejde vymyslet hned tak na povel. Potřebujete hlavně čas a klid. Navíc se vždy snažím nemít klapky na očích a dívat se na to i z pohledu, zda to, co jsem vymyslel, bude technicky a organizačně dobře realizovatelné.

borsky_pavel_panenka_vyzuta

Jak je na tom výuka o přemýšlení nad dramaturgií na základních uměleckých školách? Jsou k tomu děti vedeny? Nebo jde o věc, která se předává a učí až třeba na vysoké škole?

I když samotné slovo dramaturgie pravděpodobně nepatří do typické rétoriky v ZUŠkách, je pro žáky běžnou součástí praktické výuky. Nejmladší děti se učí především příkladem. Ať už je to první koncert, vernisáž nebo taneční vystoupení. Každý pedagog ZUŠ se pravidelně setkává s tím, že vytváří dramaturgii svých třídních koncertů nebo se podílí na velkých celoškolních akcích. U starších žáků se pak o dramaturgii mluví zcela vědomě. Jakýmsi vrcholem, na kterém se často podílí pedagog už ve spolupráci se svým studentem, bývají většinou absolventské koncerty.

Jaký je ze strany dětí a mladých lidí zájem o hudební vzdělání? Převyšuje poptávka nabídku?

Mohu mluvit za Brno, ale jsem mile překvapený, že i přes nepříznivou dobu zájem je a stavy ve školách se naplňují. Ačkoliv jsme zažili krizi posledních měsíců, tak se nám odhlásilo v pololetí jen pár dětí, především z hromadných oborů. Zájem je ale obrovský. Rodiče chtějí dopřát dětem hudební nebo jiné umělecké vzdělání a zároveň je socializovat v jiné skupině. Pobyt doma dvacet čtyři hodin denně má negativní vliv na jejich vývoj. Obecně je zájem většinou od dětí, které viděli ať už na živo nebo v médiích umělecky tvořit jiné děti a chtějí to také zkusit. Mimořádný podíl na zviditelnění základních uměleckých škol má celorepublikový projekt ZUŠ Open. V České republice máme téměř 500 základních uměleckých škol, do nichž chodí přes 250 tisíc žáků.

Velké množství lidí vnímá ale ZUŠky jako formu kroužku. Co je jejich přínosem, oproti klasickým školám?

To hodně závisí na tom, co od školy očekáváte. Někomu se stačí naučit jen pár akordů na kytaru, nakreslit malý obrázek, zatančit valčík nebo zarecitovat básničku pro rodiče, příbuzné, kamarády. Pak jsou děti, jež jsou více talentované a mají ambice. Základní umělecká škola ale ve všech svých čtyřech oborech – hudebním, tanečním, dramatickém a výtvarném – nabízí i společenské vzdělání. Děti se učí, jak se chovat na koncertě, v divadle nebo na vernisáži. Učí se komunikovat s lidmi a publikem, vyjadřovat své emoce i záměry, představit a popsat třeba své výtvarné dílo nebo zvládnout činoherní dialog na jevišti. I když ve svém dospělém životě budou dělat něco jiného, schopnost s druhými dobře komunikovat, postavit se za svůj názor a umět se vyjadřovat na veřejnosti se později hodí do každé profese.

V jakém stavu se nachází hudební žáci ve vašem okolí? Stagnuje jejich úroveň, nebo se dokonce i snížila?

V mém nejbližším okolí ne, byl jsem překvapený, že i přes online výuku se mnohým podařilo udělat kus práce. Hodně to ale ovlivnila individuální situace studenta – jeho zázemí, možnosti cvičit, podpora rodiny a podobně. Tudíž rozdíly mezi studenty jsou. Chybí nám ale rok praxe, a dohnat to bude velmi těžké, především u nás na Divadelní fakultě. Proto pokračujeme částečně ve výuce přes léto i mimo semestr. Upřímně jsem rád, že alespoň muzikáloví absolventi mají možnost se svým představením vystoupit na Maratonu hudby Brno, a zažít reakce živého publika.

borsky_pavel_zus_v_kapralove

O českém systému základního uměleckého školství se říká, že je v mnoha ohledech jedinečný. Můžete to přiblížit? Jaká je naše kvalita vůči zahraničí?

Pro nás je zcela zásadní, že základní umělecké školy nejsou kroužky, ale mají statut školy. Děti dostávají vždy na konci pololetí vysvědčení, máme kvalifikované pedagogy, na jejichž nová místa se vypisují konkurzy. Někteří učitelé jsou úspěšní i na mezinárodním poli. U nás má umělecké školství velkou tradici, máme svůj systém, vzdělávací plány, děti musí chodit pravidelně. Samozřejmě i mezi školami jsou rozdíly v množství žáků, nabízených oborů a kvalitě výuky. Na druhou stranu existuje spousta možností, jak se profilovat, a to i na základě výběru konkrétního pedagoga, jenž se věnuje jen určitému výseku uměleckého stylu nebo pro daného žáka vhodnému způsobu výuky.

Máme hustou síť základních uměleckých škol?

Ano, především na Moravě. Vychází to z lidové tradice, máme tu spoustu cimbálovek a dechovek. Hudba má u nás silné postavení, bylo na čem postupně stavět. Podobný systém vzdělání mají na Slovensku. Dál, co mám informace, už nikde.

borsky_pavel_zus_open

Na Maratonu bude mít letos svůj program právě i projekt ZUŠ Open, který se letos nemohl kvůli koronaviru uskutečnit a s nímž spolupracujete. Část hudebních vystoupení tak zažijí návštěvníci festivalu. Co za mladé talenty společně s kolegyní Irenou Pohl Houkalovou návštěvníkům představíte?

Já mám na starosti sobotní program v Dětském pokoji hudebně-vizuálního projektu „Bezuliční busking“ výtvarnice Kateřiny Šedé, který mi přijde super. Zahrát přijedou nejen děti z Brna, ale i Chomutova, Písku, Vlašimi, Tišnova. Program bude velice pestrý, bude se zpívat, hrát na bicí, akordeon, trubku, housle, flétny či kytaru. Přemýšlím, že vezmu s sebou svoje violoncello a k někomu z účinkujících se spontánně přidám. V neděli odpoledne se pak díky nejmladším zpěvákům promítne částečně ZUŠ Open na Musical stage. Hlavní program bude ale na nádvoří Staré radnice Brno, kde vystoupí soubory ze základních uměleckých škol z Vysokého Mýta, Pardubic, Havlíčkova Brodu, Písku a Hradce Králové.

Jaký jste učitel? Ptám se i proto, že vaši žáci zpěvu získávají úspěchy v pěveckých soutěží. Například na konci června získal Adam Stašek ze ZUŠ Vítězslavy Kaprálové 2. cenu v soutěži Euro Pop Contest, a tím postup na mezinárodní finále do Berlína.

Úspěch s Adamem je obrovský, protože bude na Grand Prix v Berlíně jako jediný reprezentovat Českou republiku a soutěžit spolu s dalšími zpěváky z více jak patnácti zemí, a to nejen z Evropy. Jinak upřímně se snažím být dobrým učitelem a největší odměnou pro mě je, když mají žáci ze svého zpívání nebo hraní na violoncello radost. Velmi důležité je poznat osobnost studenta. Každý je jiný a přichází z odlišného prostředí, s jiným přáním a cílem. Já se pak snažím jeho schopnosti objevit, posílit a nasměrovat ho směrem, kterým se chce ubírat. Co se týká výuky na DF JAMU, nevnímám školu jako vrchol studentova profesního života, ale pouze jako prostředníka pro práci, jež chce následně dělat. Takže nejsem typ učitele, který striktně zakazuje mimoškolní aktivity, vnímám to naopak jako plus. Svým žákům a studentům pak připravuji individuální výuku na míru.

Mívají mladí lidé trému z vystupování?

V prvním ročníku ano, ve čtvrtém už ne, pokud se bavíme o JAMU. Především ale mají strach z hodnocení. Čím postupují dál a vystupují více veřejně a získávají zkušenosti, tak tréma ustupuje. Minimálně ta nezdravá. U základních uměleckých škol jsou případy, kdy se některé děti velmi stydí. V takovém případě vystupují na menších akcích, jako jsou třídní besídky. U drtivé většiny ale platí, že jakmile zažijí jeden malý úspěch, tak jsou k vystupování hned daleko otevřenější.

Pozorujete za dobu své praxe, že by děti vlivem virtuální komunikace a méně osobních kontaktů měli větší trému, než děti v dřívějších dobách?

Intenzivně to zjistíme teď po lockdownu. Myslím, že u starších dětí to až takový problém nebude. Kdo už má zkušenost s vystupováním, tak spíše lační po společných akcích. U malých dětí v prvním, druhém ročníku to ale může být problém. Bohužel „zameškali“ rok života, který je v jejich letech velmi důležitý. Nezažili pořádný režim, povinnosti, spolupráci a komunikaci s ostatními ve velkém kolektivu. Uvidíme, jaký to na ně bude mít vliv.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovskivíce

Na letošním ročníku Maratonu hudby zítra vystoupí a pokřtí své CD také Tomáš Koláček. Ve folklorním světě je známý jako kontráš a basista. Jak ho vlastně napadlo natočit album jako sólový zpěvák a proč ho pojmenoval 3 světy?  více

Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.  více

Tradice, kroje, písně a mnohdy i speciální jídlo. To je základ lidové kultury, která má u nás svou základnu silně zakotvenou na Moravě. Zájem o ni v poslední době roste – Česká republika ji bere jako jeden ze základů své propagace pro domácí i zahraniční turisty. O čem vlastně folklor je? Vrací se k němu mladí lidé? A čím je zajímavý? Ptali jsme se Marie Hvozdecké, hudební redaktorky zaměřené na folklor v Českém rozhlasu a také dlouholeté dramaturgyně folklorní scény na festivalu Maraton hudby Brno. Jak sama říká, „mít zájem o lidovou hudbu je dobrá věc. Aby ji ale někdo předělal do nové podoby, musí znát její původ a význam, jinak z toho vzniká paskvil.“  více

Součástí festivalu Maraton Hudby Brno bude letos poprvé scéna world music. Vedle cenami ověnčeného bosenského písničkáře Damira Imamoviče a vedle ženské vokální skupiny Kata z exotických Faerských ostrovů vystoupí v sobotu 14. srpna na Biskupském dvoře také skupina Spilar z Belgie. Její první album Stormweere se loni v listopadu dostalo na osmé místo hitparády World Music Charts Europe, která je oficiálním partnerem této scény a kterou sestavují přední rozhlasoví hudební publicisté z celé Evropy. Rozhovor nám poskytl Maarten Decombel, jeden ze zakladatelů skupiny.  více

Když se řekne varhany, lidé si pravděpodobně představí majestátní hudební nástroj stojící v kostele, a budou mít pravdu. Už menší část z nich si ale nástroj reálně poslechla. Jaká je varhanní kultura v České republice? Je o varhanní hudbu zájem? Máme pro tento nástroj dostatek hudebníků? A samotné nástroje, na něž se dá hrát? Ptal jsem se Hany Bartošové, přední české varhanice a aktivní propagátorky české hudby v zahraničí. Mimo to je organizátorkou Brněnského varhanního festivalu a také dramaturgyní dnes už tradičních a oblíbených Nekonečných varhan na Maratonu hudby Brno. Jak sama říká, “varhany poskytují mnoho barev a tónů, je to v podstatě orchestr. Každý varhaník ale musí být schopný zahrát něco od Bacha, ‘otce varhanní hudby’.”  více

Soubor Musica Florea, zaměřující se na poučenou interpretaci barokní, klasicistní, ale i romantické hudby, v úterý vystoupil na festivalu Olomoucké barokní slavnosti v Kapli Božího Těla. Na programu byla díla raného baroka a jejich specifický „nový styl“ plný improvizace a zdobení. Na skladbách osmi různých autorů komponujících převážně na počátku 17. století tak umělecký vedoucí souboru a violoncellista/kytarista Marek Štryncl společně s houslistou Jiřím Sychrou, dálehouslistkami Magdalenou Malou (také viola) a Eleonor Machovou (také viola a viola da gamba), perkusistou Jakubem Ebenem, kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem a hráčkou na varhanní pozitiv Ivou Štrynclovou, představili improvizační techniku zdobení. Praxe zdobení byla v barokní hudbě přítomna již od jejího vzniku. Hudebníci se museli naučit, jak správně zdobit v konkrétních situacích, přičemž výběr byl skutečně pestrý: diminuce (ozdobné noty, většinou krátké délky, které vyplňovaly a propojovaly jednotlivé zapsané notové intervaly), nátryl, trylek, mordent, příraz, odraz, opora a další.  více

Americká zpěvačka a skladatelka Leyla McCalla se hlásí k haitským kořenům. Sama žije v Louisianě a tradiční hudební žánry amerického Jihu propojuje s kulturou ostrova, z nějž pocházeli její předkové. V úterý 27. července si její hlas a písně budeme moci poslechnout živě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.  více

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.  více

Nejčtenější

Kritika

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce