Pavel Koudelka: Zesilovat můžeme radost i smutek

Pavel Koudelka: Zesilovat můžeme radost i smutek

Pavel Koudelka, bývalý bubeník skupin Dunaj, Z kopce, Krutnava nebo Mňága a Žďorp, se nedávno stal členem hned dvou nových formací. Jednou z nich je bubenické duo s Pavlem Fajtem Zesilovači a tou druhou skupina Kucharski. V ní spolupracuje s muzikanty známými z třebíčské skupiny FruFru – zpěvákem Václavem Bartošem, kytaristou Vladimírem Dudkem a baskytaristou Adamem Kotrbou – a s hráčem na klávesy Víťou Košíčkem. Kapela Kucharski bude mít koncertní premiéru ve čtvrtek 17. května v Brně ve Staré Pekárně.

Pavle, ten koncert bude zajímavý tím, že kapela Kucharski na něm vlastně představí své první album, které je už natočené, ale zatím ještě nevyšlo…

Ano, představíme tam program postavený právě na této první desce plus několik nových písniček. První deska je sice nahraná, ale vyjde až někdy na podzim. Já na ní ještě nehraju, protože mě do kapely přizvali až po jejím natočení.

koudelka_pavel_2018_foto_jiri_slama_02

To znamená, že tam hrál ještě jiný bubeník?

Kluci album natočili bez bubeníka, nepočítám-li Vencu Bartoše, který už ve FruFru hrál i na steel drum a na velký buben. Jinak jsou na tom albu bicí nasamplovány. Použili například samply od Stevea Gadda a pro mne je doslova radost po něm ty party hrát. Než album vyjde, chtěli bychom je podpořit živým hraním. I proto mě kluci do kapely povolali. Poté, co jsem před nějakou dobou skončil v Mňáze, se mi uvolnil čas, a tak jsem nabídku rád přijal.

Když sis už hotovou nahrávku poprvé poslechl, nehonilo se ti hlavou, že něco budeš na koncertech asi hrát úplně jinak?

Jestli budu něco hrát jinak, se ukáže až za pochodu, ale deska – včetně zakomponování bicích – se mi momentálně moc líbí. Nebude tedy problém převzít bubenické party tak, jak jsou. Víš, že hraju i v revivalových kapelách, kde si užívám umění jiných bubeníků a hrozně rád přehrávám jejich postupy. Nemám potřebu předělávat za každou cenu něco, co funguje. Naopak, beru to s respektem. Ovšem nové skladby už budu dělat podle sebe.

Jak tedy momentálně v kapele Kucharski funguje proces tvorby?

Zatímco už natočená deska Pěknou ženskou našel frajer je taková trošku zasněná, plná elektrických zvuků, nové písně budou našlapanější. Vznikají tak, že máme připravený text se základní zpěvovou linkou a někdy už s malým náznakem bubnů, aby bylo jasné, kde jsou první doby, plus nějaký náznak doprovodu kvůli harmonii ke zpěvu. A pak na tom pracujeme dohromady a většinou se z toho vyvine něco úplně jiného. Všichni se do toho vnoříme a píseň vzniká kolektivně na zkoušce.

V čem jsou písně skupiny Kucharski jiné než skladby od kapely FruFru, z níž většina členů přišla?

Ti tři muzikanti a především Vencův zpěv obě kapely spojují. Jak už jsem řekl, deska Pěknou ženskou našel frajer je zasněná a mně se velmi líbí, jak Venca frázuje. Rozdíl je právě v jeho způsobu frázování a také v textech a jejich propojení s melodií. A jiná je i rytmická složka, protože styl mého hraní je v poslední době jednodušší. Snažím se vystihnout podstatu rytmiky v písni, takže výsledek bude méně členitý a méně komplikovaný.

Jak moc je pro tebe důležité hrou na bicí podpořit frázování zpěváka? Bubnuješ v souladu s ním, nebo i proti němu?

I proti, i s ním… Záleží na tom, co písnička potřebuje a jak se u toho cítím. Důležité je, abychom z toho měli dobrý pocit, a nic dalšího pak už není třeba řešit. Dost mě například baví – a nebylo to tak vždy –, že když třeba kapela udělá synkopu, já zahraju rovně.

Jak vznikl název Kucharski?

Texty napsal Jiří Kucharský, třebíčský lékař, chirurg, který dává dohromady lidi po bouračkách. Jedná se o texty, které složil před nějakými patnácti lety a které jsou vlastně stále aktuální.

Riziko používání už hotových, několik let starých textů je v tom, že studnice může vyschnout. Co potom?

To uvidíme. Máme natočené jedno album a vzniká nový program pro živé hraní, protože hrát jen jednu desku je málo. Textů máme od Jirky zatím dost. Jirka Kucharský se občas účastní našich zkoušek, což je příjemné, protože vidí, co se s jeho sdělením děje, jak je pojímáme. Někdy ho to překvapí, ale většinou je myslím spokojený. Pro nás je dobré, že máme pohled zvenčí od někoho, kdo není do té hudby úplně jako my zabořený a kdo nám občas řekne: „Jo, chlapi, tohle se mi líbilo.“ Je to vlastně takový další člen kapely.

Zatímco kapelu Kucharski první koncert teprve čeká, duo Zesilovači už hrálo například v Brně na Leitnerce. Ty i Pavel Fajt jste postupně byli členy skupiny Dunaj, Pavel později hrál v kapele Pluto s Vencou Bartošem, tvým současným spoluhráčem, a s muzikanty, kteří dnes působí v kapele Ty Syčáci s Petrem Vášou, tvým někdejším kolegou ze Z kopce. Všechno je to tedy krásně propletené. Ale hráli jste už někdy s Pavlem Fajtem společně v jedné kapele?

koudelka_pavel_2018_foto_jiri_slama_04

Spolu jsme hráli na desce Pustit musíš, což bylo znovu nahrané první album Dunaje s Ivou Bittovou. Ty staré písně jsme natočili znovu na dvou bicích soupravách, měli jsme s Pavlem přesně rozdělené role. Nacvičili jsme několik nových písní, ve kterých zpívali Iva Bittová a Jiří Kolšovský, a absolvovali jsme šňůru po Česku a po Německu. Tehdy jsme tedy s Pavlem společně hráli i naživo. Po nějaké době se mi pak Pavel Fajt ozval a přizval mě ke spolupráci na Sletu bubeníků. Toho se účastním už osmým rokem. Právě tam jsme si s Pavlem vyzkoušeli, že se umíme na sebe napojit. Řekli jsme si tedy, že když to jde ve velké sestavě, můžeme to zkusit i v komornějším provedení.

Jak to vlastně funguje, když na pódiu spolupracují dva bubeníci? Předpokládám, že každý máte úplně jinou bicí soupravu…

Ano, je to dáno i tím, že každý z nás hraje trochu jiným stylem. Pavel Fajt má koncertní soupravu bubnů, u níž stojí, a k tomu elektrický wave drum. Kromě toho zpívá. Já mám klasickou soupravu, která má na rozdíl od té, na kterou jsem hrál v Dunaji, navíc činely a přechody. Já se snažím se držet groovy a Pavel nad nimi vytváří krásné bubenické melodie a rytmy. Já především v refrénech také něco málo zpívám, ale do budoucna bych měl zpívat ještě víc. Také občas zahraju jednoduchý motiv na klávesy, protože hodinu a půl až dvě hodiny jen bubnovat může být pro některé posluchače náročné. Někdy máme navíc hosta na klávesy, což naší hře dodává nový rozměr a celkově je to krásné dobrodružství.

Plánujete i s duem Zesilovači nějaké album?

Zatím je na to myslím brzy, máme jen pro soukromou potřebu nahrávku z premiérového koncertu v Modrém trpaslíku v České Třebové. U Zesilovačů je tomu naopak. Zatímco u kapely Kucharski byla nejprve na světě nahrávka, tady napřed živě hrajeme a k albu dojde později.

Jak se u Zesilovačů rodí tvorba? Spontánně ve dvojici?

Sejdeme se ve zkušebně, postavíme obě soupravy a jeden z nás zahraje nějaký groove nebo nějaký rytmus a ten rozvíjíme. Proces je to velmi spontánní. Není to tak, že by někdo přinesl nějaké demo. Vzniká to opravdu až v té zkušebně. V duu je spousta místa pro improvizaci, což si ohromně užívám.

Jak je to tady s názvem? Znamená slovo Zesilovači, že je dynamika důležitá?

Dynamika je samozřejmě extrémně důležitá. Ale zesilovat můžeme i pocity, radost, smutek…

Už jsi naznačil, na co hraješ v Zesilovačích. Není to tedy tvoje minimalistická souprava z dob Dunaje…

V tomto případě ne. Větší kapela pracuje s více harmoniemi, tóny, zvuky. Ale u bubenického dua je dobré, když i z mé strany zazní více zvukových ploch.

Na jakou soupravu hraješ v kapele Kucharski?

Cajón je nástroj v poslední době velmi módní, ale stále ještě relativně nový. Kdy jsi na něj začal hrát ty?

Já jsem cajón dlouho vůbec nevlastnil, ale asi před sedmi lety jsme absolvovali turné s Mňágou po amfiteátrech, kde jsme měli hrát akusticky. Tehdy jsem si cajón pořídil. Tu šňůru jsem odehrál a nástroj potom ležel nějakou dobu bez hnutí a až nyní jsem jej znovu použil. Jinak například na večírcích hraju rád na kytaru.

Vedle dvou zmíněných formací stále stojíš také v čele kapel, které se věnují revivalové hudbě.

Ano, je to jednak A-beat, který funguje už hodně přes dvacet let. Vznikl kdysi na základě skupin Z kopce a Ošklid. Petr Váša po revoluci přišel s nápadem, že budeme přehrávat dějiny starého rokenrolu. Byli jsme jedni z prvních, kdo něco takového u nás dělal, pojímali jsme to po svém. Byl tam osobitý zpěv Petra Váši, který hrál také zajímavým způsobem na kytaru. Navíc jsme měli housle. Po Petrově odchodu se v kapele vystřídali různí zpěváci a jako druhý projekt vznikl Led Zeppelin Revival s frontmanem Petrem Kurfürstem. Ten jako jeden z mála u nás Zeppeliny znal a uměl zazpívat. V současnosti máme nového zpěváka, kterému to jde taky výborně.

koudelka_pavel_2018_foto_jiri_slama_03

Slyšel jsem, že plánuješ také Police Revival?

Kapelu Police a všechny tři muzikanty, kteří v ní hráli, miluju. Byla to pro mne zásadní kapela a jsem moc rád, že jsem ji viděl naživo ve Vídni a v Katovicích. Momentálně sháním zpěváka nebo případně i zpěvačku, kapelu mám postavenou. Není ani nutné, aby zpíval nebo zpívala stejně jako originál. Nejdůležitější je, aby to mělo šťávu a srdce. Jde nám čistě o radost z hudby a energii, která z ní prýští. Písně hrajeme po svém. Zatím se mi však nedaří nikoho vhodného na zpěv najít.

Hráli jste revival jako jedni z prvních. V čem byl tenkrát rozdíl oproti dnešním revivalovým kapelám, které často vnímám jako hraní na efekt?

Zásadní rozdíl je podle mne v tom, že my jsme se nesnažili vypadat jako ty původní kapely, nesnažili jsme se ty písně do posledního detailu kopírovat. Petr Váša byl velkorysý kapelník, který už ve skupině Z kopce své spoluhráče nechával, aby do toho vložili své srdce, um a kreativitu. Hráli jsme také s jiným obsazením, například s houslemi, a hodně po svém. Dnes kapely často věrně kopírují, zatímco já například ty Zeppeliny beru hlavně jako srdcovou záležitost, „všeobjímající vesmír“.

Zmínili jsme také Slet bubeníků, jehož jsi už nějakých osm let součástí. Zvládá toto bubenické turné nabízet každý rok něco nového? Není to pořád stejné?

Naopak, řekl bych, že se to hodně mění. Stejný je základ kapely: Pavel Fajt, Miloš Vacík, Tomáš Reindl a já. Ale mění se hosté. Hráli s námi například Milan Cais, David Koller, měli jsme zpěvačku, cimbalistu… Navíc každý rok má program nějaké téma. Předloni to byl gregoriánský chorál, loni se to jmenovalo Dark Side of the Groove a připomínali jsme slavné skladby od kapel, které začínaly s elektronikou, ať už to byli Pink Floyd, Kraftwerk nebo Prodigy. V tom vidím velkou pestrost a těším se opět na letošní ročník.

Pavel Koudelka/ foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více