Pavel Koudelka: Zesilovat můžeme radost i smutek

Pavel Koudelka: Zesilovat můžeme radost i smutek

Pavel Koudelka, bývalý bubeník skupin Dunaj, Z kopce, Krutnava nebo Mňága a Žďorp, se nedávno stal členem hned dvou nových formací. Jednou z nich je bubenické duo s Pavlem Fajtem Zesilovači a tou druhou skupina Kucharski. V ní spolupracuje s muzikanty známými z třebíčské skupiny FruFru – zpěvákem Václavem Bartošem, kytaristou Vladimírem Dudkem a baskytaristou Adamem Kotrbou – a s hráčem na klávesy Víťou Košíčkem. Kapela Kucharski bude mít koncertní premiéru ve čtvrtek 17. května v Brně ve Staré Pekárně.

Pavle, ten koncert bude zajímavý tím, že kapela Kucharski na něm vlastně představí své první album, které je už natočené, ale zatím ještě nevyšlo…

Ano, představíme tam program postavený právě na této první desce plus několik nových písniček. První deska je sice nahraná, ale vyjde až někdy na podzim. Já na ní ještě nehraju, protože mě do kapely přizvali až po jejím natočení.

koudelka_pavel_2018_foto_jiri_slama_02

To znamená, že tam hrál ještě jiný bubeník?

Kluci album natočili bez bubeníka, nepočítám-li Vencu Bartoše, který už ve FruFru hrál i na steel drum a na velký buben. Jinak jsou na tom albu bicí nasamplovány. Použili například samply od Stevea Gadda a pro mne je doslova radost po něm ty party hrát. Než album vyjde, chtěli bychom je podpořit živým hraním. I proto mě kluci do kapely povolali. Poté, co jsem před nějakou dobou skončil v Mňáze, se mi uvolnil čas, a tak jsem nabídku rád přijal.

Když sis už hotovou nahrávku poprvé poslechl, nehonilo se ti hlavou, že něco budeš na koncertech asi hrát úplně jinak?

Jestli budu něco hrát jinak, se ukáže až za pochodu, ale deska – včetně zakomponování bicích – se mi momentálně moc líbí. Nebude tedy problém převzít bubenické party tak, jak jsou. Víš, že hraju i v revivalových kapelách, kde si užívám umění jiných bubeníků a hrozně rád přehrávám jejich postupy. Nemám potřebu předělávat za každou cenu něco, co funguje. Naopak, beru to s respektem. Ovšem nové skladby už budu dělat podle sebe.

Jak tedy momentálně v kapele Kucharski funguje proces tvorby?

Zatímco už natočená deska Pěknou ženskou našel frajer je taková trošku zasněná, plná elektrických zvuků, nové písně budou našlapanější. Vznikají tak, že máme připravený text se základní zpěvovou linkou a někdy už s malým náznakem bubnů, aby bylo jasné, kde jsou první doby, plus nějaký náznak doprovodu kvůli harmonii ke zpěvu. A pak na tom pracujeme dohromady a většinou se z toho vyvine něco úplně jiného. Všichni se do toho vnoříme a píseň vzniká kolektivně na zkoušce.

V čem jsou písně skupiny Kucharski jiné než skladby od kapely FruFru, z níž většina členů přišla?

Ti tři muzikanti a především Vencův zpěv obě kapely spojují. Jak už jsem řekl, deska Pěknou ženskou našel frajer je zasněná a mně se velmi líbí, jak Venca frázuje. Rozdíl je právě v jeho způsobu frázování a také v textech a jejich propojení s melodií. A jiná je i rytmická složka, protože styl mého hraní je v poslední době jednodušší. Snažím se vystihnout podstatu rytmiky v písni, takže výsledek bude méně členitý a méně komplikovaný.

Jak moc je pro tebe důležité hrou na bicí podpořit frázování zpěváka? Bubnuješ v souladu s ním, nebo i proti němu?

I proti, i s ním… Záleží na tom, co písnička potřebuje a jak se u toho cítím. Důležité je, abychom z toho měli dobrý pocit, a nic dalšího pak už není třeba řešit. Dost mě například baví – a nebylo to tak vždy –, že když třeba kapela udělá synkopu, já zahraju rovně.

Jak vznikl název Kucharski?

Texty napsal Jiří Kucharský, třebíčský lékař, chirurg, který dává dohromady lidi po bouračkách. Jedná se o texty, které složil před nějakými patnácti lety a které jsou vlastně stále aktuální.

Riziko používání už hotových, několik let starých textů je v tom, že studnice může vyschnout. Co potom?

To uvidíme. Máme natočené jedno album a vzniká nový program pro živé hraní, protože hrát jen jednu desku je málo. Textů máme od Jirky zatím dost. Jirka Kucharský se občas účastní našich zkoušek, což je příjemné, protože vidí, co se s jeho sdělením děje, jak je pojímáme. Někdy ho to překvapí, ale většinou je myslím spokojený. Pro nás je dobré, že máme pohled zvenčí od někoho, kdo není do té hudby úplně jako my zabořený a kdo nám občas řekne: „Jo, chlapi, tohle se mi líbilo.“ Je to vlastně takový další člen kapely.

Zatímco kapelu Kucharski první koncert teprve čeká, duo Zesilovači už hrálo například v Brně na Leitnerce. Ty i Pavel Fajt jste postupně byli členy skupiny Dunaj, Pavel později hrál v kapele Pluto s Vencou Bartošem, tvým současným spoluhráčem, a s muzikanty, kteří dnes působí v kapele Ty Syčáci s Petrem Vášou, tvým někdejším kolegou ze Z kopce. Všechno je to tedy krásně propletené. Ale hráli jste už někdy s Pavlem Fajtem společně v jedné kapele?

koudelka_pavel_2018_foto_jiri_slama_04

Spolu jsme hráli na desce Pustit musíš, což bylo znovu nahrané první album Dunaje s Ivou Bittovou. Ty staré písně jsme natočili znovu na dvou bicích soupravách, měli jsme s Pavlem přesně rozdělené role. Nacvičili jsme několik nových písní, ve kterých zpívali Iva Bittová a Jiří Kolšovský, a absolvovali jsme šňůru po Česku a po Německu. Tehdy jsme tedy s Pavlem společně hráli i naživo. Po nějaké době se mi pak Pavel Fajt ozval a přizval mě ke spolupráci na Sletu bubeníků. Toho se účastním už osmým rokem. Právě tam jsme si s Pavlem vyzkoušeli, že se umíme na sebe napojit. Řekli jsme si tedy, že když to jde ve velké sestavě, můžeme to zkusit i v komornějším provedení.

Jak to vlastně funguje, když na pódiu spolupracují dva bubeníci? Předpokládám, že každý máte úplně jinou bicí soupravu…

Ano, je to dáno i tím, že každý z nás hraje trochu jiným stylem. Pavel Fajt má koncertní soupravu bubnů, u níž stojí, a k tomu elektrický wave drum. Kromě toho zpívá. Já mám klasickou soupravu, která má na rozdíl od té, na kterou jsem hrál v Dunaji, navíc činely a přechody. Já se snažím se držet groovy a Pavel nad nimi vytváří krásné bubenické melodie a rytmy. Já především v refrénech také něco málo zpívám, ale do budoucna bych měl zpívat ještě víc. Také občas zahraju jednoduchý motiv na klávesy, protože hodinu a půl až dvě hodiny jen bubnovat může být pro některé posluchače náročné. Někdy máme navíc hosta na klávesy, což naší hře dodává nový rozměr a celkově je to krásné dobrodružství.

Plánujete i s duem Zesilovači nějaké album?

Zatím je na to myslím brzy, máme jen pro soukromou potřebu nahrávku z premiérového koncertu v Modrém trpaslíku v České Třebové. U Zesilovačů je tomu naopak. Zatímco u kapely Kucharski byla nejprve na světě nahrávka, tady napřed živě hrajeme a k albu dojde později.

Jak se u Zesilovačů rodí tvorba? Spontánně ve dvojici?

Sejdeme se ve zkušebně, postavíme obě soupravy a jeden z nás zahraje nějaký groove nebo nějaký rytmus a ten rozvíjíme. Proces je to velmi spontánní. Není to tak, že by někdo přinesl nějaké demo. Vzniká to opravdu až v té zkušebně. V duu je spousta místa pro improvizaci, což si ohromně užívám.

Jak je to tady s názvem? Znamená slovo Zesilovači, že je dynamika důležitá?

Dynamika je samozřejmě extrémně důležitá. Ale zesilovat můžeme i pocity, radost, smutek…

Už jsi naznačil, na co hraješ v Zesilovačích. Není to tedy tvoje minimalistická souprava z dob Dunaje…

V tomto případě ne. Větší kapela pracuje s více harmoniemi, tóny, zvuky. Ale u bubenického dua je dobré, když i z mé strany zazní více zvukových ploch.

Na jakou soupravu hraješ v kapele Kucharski?

Cajón je nástroj v poslední době velmi módní, ale stále ještě relativně nový. Kdy jsi na něj začal hrát ty?

Já jsem cajón dlouho vůbec nevlastnil, ale asi před sedmi lety jsme absolvovali turné s Mňágou po amfiteátrech, kde jsme měli hrát akusticky. Tehdy jsem si cajón pořídil. Tu šňůru jsem odehrál a nástroj potom ležel nějakou dobu bez hnutí a až nyní jsem jej znovu použil. Jinak například na večírcích hraju rád na kytaru.

Vedle dvou zmíněných formací stále stojíš také v čele kapel, které se věnují revivalové hudbě.

Ano, je to jednak A-beat, který funguje už hodně přes dvacet let. Vznikl kdysi na základě skupin Z kopce a Ošklid. Petr Váša po revoluci přišel s nápadem, že budeme přehrávat dějiny starého rokenrolu. Byli jsme jedni z prvních, kdo něco takového u nás dělal, pojímali jsme to po svém. Byl tam osobitý zpěv Petra Váši, který hrál také zajímavým způsobem na kytaru. Navíc jsme měli housle. Po Petrově odchodu se v kapele vystřídali různí zpěváci a jako druhý projekt vznikl Led Zeppelin Revival s frontmanem Petrem Kurfürstem. Ten jako jeden z mála u nás Zeppeliny znal a uměl zazpívat. V současnosti máme nového zpěváka, kterému to jde taky výborně.

koudelka_pavel_2018_foto_jiri_slama_03

Slyšel jsem, že plánuješ také Police Revival?

Kapelu Police a všechny tři muzikanty, kteří v ní hráli, miluju. Byla to pro mne zásadní kapela a jsem moc rád, že jsem ji viděl naživo ve Vídni a v Katovicích. Momentálně sháním zpěváka nebo případně i zpěvačku, kapelu mám postavenou. Není ani nutné, aby zpíval nebo zpívala stejně jako originál. Nejdůležitější je, aby to mělo šťávu a srdce. Jde nám čistě o radost z hudby a energii, která z ní prýští. Písně hrajeme po svém. Zatím se mi však nedaří nikoho vhodného na zpěv najít.

Hráli jste revival jako jedni z prvních. V čem byl tenkrát rozdíl oproti dnešním revivalovým kapelám, které často vnímám jako hraní na efekt?

Zásadní rozdíl je podle mne v tom, že my jsme se nesnažili vypadat jako ty původní kapely, nesnažili jsme se ty písně do posledního detailu kopírovat. Petr Váša byl velkorysý kapelník, který už ve skupině Z kopce své spoluhráče nechával, aby do toho vložili své srdce, um a kreativitu. Hráli jsme také s jiným obsazením, například s houslemi, a hodně po svém. Dnes kapely často věrně kopírují, zatímco já například ty Zeppeliny beru hlavně jako srdcovou záležitost, „všeobjímající vesmír“.

Zmínili jsme také Slet bubeníků, jehož jsi už nějakých osm let součástí. Zvládá toto bubenické turné nabízet každý rok něco nového? Není to pořád stejné?

Naopak, řekl bych, že se to hodně mění. Stejný je základ kapely: Pavel Fajt, Miloš Vacík, Tomáš Reindl a já. Ale mění se hosté. Hráli s námi například Milan Cais, David Koller, měli jsme zpěvačku, cimbalistu… Navíc každý rok má program nějaké téma. Předloni to byl gregoriánský chorál, loni se to jmenovalo Dark Side of the Groove a připomínali jsme slavné skladby od kapel, které začínaly s elektronikou, ať už to byli Pink Floyd, Kraftwerk nebo Prodigy. V tom vidím velkou pestrost a těším se opět na letošní ročník.

Pavel Koudelka/ foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.  více

Skupina Plachý host vznikla v Brně kolem kytaristy a skladatele Martina Kostaše a zpěváka Pavla Kudrny. V souvislosti s jejím prvním albem, natočeným v roce 2015, jsem upozorňoval na sympatickou „plachost“, která jako by se z názvu tělesa přenesla do samotných písní. Skladby to byly opravdu tiché a jejich meditativní atmosféru jen občas narušovaly rockovější rejstříky Kudrnova hlasu a výpomoc hostů. Ostatně skupinu na debutu vedle obou zakladatelů teoreticky tvořili saxofonista Marek Bílý a hráč na perkuse Lukáš Krejčí, avšak celá sestava se představila pouze ve čtyřech skladbách. Na druhém albu Sbírka otazníků, natočeném v roce 2017 je to jinak. Vedle zmíněné čtveřice jsou jako členové skupiny uvedeni baskytarista Radovan Leskovský a bubeník Pavel Magnusek, a i když se všech šest hráčů sejde pouze v písni Uvnitř, zvuk Plachého hosta zhutněl, lehce zrockověl, vybarvil se. Písně jsou méně plaché, a tak zatímco minulé album mi svou náladou připomínalo Oldřicha Janotu nebo sólového Vladimíra Václavka, tentokrát jako bych za některými písněmi slyšel AG Flek.  více

Pavel Koudelka, bývalý bubeník skupin Dunaj, Z kopce, Krutnava nebo Mňága a Žďorp, se nedávno stal členem hned dvou nových formací. Jednou z nich je bubenické duo s Pavlem Fajtem Zesilovači a tou druhou skupina Kucharski. V ní spolupracuje s muzikanty známými z třebíčské skupiny FruFru – zpěvákem Václavem Bartošem, kytaristou Vladimírem Dudkem a baskytaristou Adamem Kotrbou – a s hráčem na klávesy Víťou Košíčkem. Kapela Kucharski bude mít koncertní premiéru ve čtvrtek 17. května v Brně ve Staré Pekárně.  více

Na začátku i na konci jarního programu letošního JazzfestuBrno stály koncerty bigbandů. A v obou případech to byl vrcholný umělecký zážitek. Christian McBride Big Band se při jednom ze tří závěrečných koncertů letošního evropského turné poprvé představil v brněnském Sono Centru. A byla to paráda: nadžánrové, zábavné a odlehčené hraní, přitom plné virtuozity a hráčské i tvůrčí invence. „Když spolu hrajeme, je to jeden velký večírek,“ předeslal kontrabasista a bandleader Christian McBride v anonci na své vystoupení – on i jeho spoluhráči to bezezbytku potvrdili.  více

Po třech letech natočily Rózinky z jihomoravských Kozojídek své druhé album. Děvčata spolu navštěvují základní uměleckou školu a písničky jim stále píše jejich paní učitelka Kateřina Mičková, která skupinu dala dohromady. Dívky společně vystoupily v rozhlasových a televizních pořadech a hrály na různých festivalech od Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou až po rockový TrutnOff. Otázka, zda skupina bude životaschopná, až její členky vyrostou a dopějí (a budou mít zřejmě jiné hudební zájmy a chutě), stále visí ve vzduchu. Nad deskou Cvrkot se lehce vznáší, ovšem nikoli jako hrozba, ale spíše jako důvod k větší pestrosti alba.  více

Břitký humor, skvělé melodie, rozkošnou pohádkovou scénografii, báječné herecké výkony a nápaditou režii si dosyta užijí návštěvníci poslední muzikálové novinky Spamalot v Městském divadle Brno. Inscenace Stanislava Slováka je ukázkou svižného, důvtipného a po všech stránkách kompaktního hudebního divadla. A troufám si tvrdit, že na jevišti Hudební scény MDB jde o nejlepší muzikálovou inscenaci sezony.  více

Čtvrtý abonentní koncert z cyklu Filharmonie na Stadionu nabídl skladby tří významných českých skladatelů, kteří dobrovolně nebo z nutnosti pobývali dlouhou dobu mimo rodnou zem. Ačkoliv se Antonín Dvořák i Josef Suk do své domoviny vždy s úspěchem vrátili, třetímu autorovi – Bohuslavu Martinů – se toto velké přání nesplnilo. Koncert zahájila Česká suita Antonína Dvořáka, následovalo Fantastické scherzo Josefa Suka a po přestávce zazněl Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 Bohuslava Martinů. Večer řídil dirigent Robert Kružík a na violoncello se představil Tomáš Jamník.  více

Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více

Temperament i emoce romské hudby jsou všeobecně známým faktem. Se stejnou vervou a pozitivní energií vzniklo v roce 2016 také komunitní nahrávací studio Amaro records. Celý dobrovolnický projekt vznikl za podpory a garance organizace IQ Roma servis. Odpovědnou osobou a dobrým duchem je Petra Borovičková, sama výborná zpěvačka a členka několika kapel. Strůjcem myšlenky byl Gejza Horváth, přední romský hudebník, který již dříve vedl kurzy pro mladé romské muzikanty. Spatřoval v nich obrovský potenciál.  více

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více

Své česko-slovenské turné zakončila na brněnské Flédě kapela Billy Barman ze Slovenska. Tato série koncertů byla zajímavá nejen svoji čistě akustickou podobou, ale zejména propojením s pěti zpěvačkami SĹUKu (Slovenský ľudový umelecký kolektív). Tato fúze populární hudby a folkloru vznikla původně pro festival Tatra Flowers. Její nebývalý úspěch však způsobil, že se hudebníci rozhodli repertoár rozšířit a představit se nejen na domácí slovenské půdě, ale také u českých sousedů.  více

„Věděl jsem, s kým bych rád spolupracoval, a podle toho jsem se snažil sestavit kapelu, která by měla příjemný zvuk,“ řekl v roce 2015, krátce po vydání svého zásadního alba Living Being, francouzský akordeonista Vincent Peirani. V té době měl za sebou několik zajímavých akustických projektů včetně alba se saxofonistou Emilem Parisienem a v tomto stylu pokračoval i nadále. V roce 2016 vzniklo příjemné CD duetů s pianistou Michaelem Wollným a nedávno spolupracoval s klavíristou Stefanem Bollanim a s Berlínskou filharmonií na albu Mediterraneo, inspirovaném klasickou hudbou. Projekt Living Being je však úplně jiného charakteru, je zhmotněním akordeonistovy představy o elektrické hudbě na pomezí jazzu, rocku a dalších žánrů. A právě s tímto programem Peirani a jeho kapela přijeli do brněnského divadla Husa na provázku.  více

V sobotu 14. dubna se v Dělnickém domě v Brně-Židenicích uskutečnilo tradiční vystoupení souboru Javorník a jeho hostů. V roli hosta se představil soubor Olšava z Uherského Brodu. Historie těchto dvojkoncertů se datuje od roku 2003, od té doby se na jednom pódiu vystřídalo již třináct folklorních souborů.  více

„Historie kapely Gazdina roba sahá až do 90. let minulého století, kdy se většina dnešních členů potkávala v brněnských regionálních kapelách. […] Gazdina roba fungovala dlouhá léta jako studiový projekt. Zásadní zlom nastává až po deseti letech existence, završené v roce 2004 vydáním prvního regulérního alba s příznačným názvem Deset let jsme se neviděli. […] V roce 2017 vydala kapela druhé album První poslední.“  Tolik základní údaje z webu www.gazdinaroba.cz. Suchá fakta, z nichž zdaleka není zřejmé, že Gazdina roba, tak trochu utajená kapela na brněnské scéně, patří v žánru rockového písničkářství, k němuž se hlásí, ke špičkám. Hudební energie se v jejím případě dokonale pojí s poetikou textů.  více

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.  více

Nejčtenější

Kritika

Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.  více