Přemysl Štěpánek: Vizuál musí hrát jako hudba interpreta

17. červenec 2021, 1:00
Přemysl Štěpánek: Vizuál musí hrát jako hudba interpreta

Třicet jedna let. Přesně tak dlouho je to od založení brněnského vydavatelství Indies, které za dobu svého působení vydalo přes stovky alb domácí tvorby. O promo jednoho ze současných pokračovatelů, labelu Indies Scope, se stará PR manažer Přemysl Štěpánek. Kromě současného stavu labelu jsme debatovali i o způsobu propagace českých umělců, jeho dramaturgickém plánu na festivalu Maraton hudby Brno nebo zastupování maďarského festivalu Sziget v Čechách a na Slovensku.

Pracuješ ve vydavatelství Indies Scope – jak se mu v současnosti daří, po covidové pauze?

Vydavatelství se má dobře, na rozdíl od ostatních hudebních oborů během pandemie. Vydávat šlo neustále, pro nás to velké omezení nebylo. Podařilo se vytvořit poměrně dost zajímavé hudby. Narozdíl od zmrazení koncertní činnosti a bookingu, ale i to se pomaličku rozjíždí.

Jak to vypadá se křty? Přesunuli jste je, nebo rovnou zrušili?

My zastupujeme koncertně jen malou část interpretů, kteří u nás vydávají. Ročně vydáme zhruba deset až patnáct alb, když se daří, tak i dvacet. Booking ale zajišťujeme méně jak deseti hudebníkům nebo kapelám. V tuto chvíli si myslím, že většina kapel, co vydala album během koronaviru, už ani křtít nebude, křtít album po roce od vydání moc nedává smysl. Maximálně u těch, co pustili do světa svou tvorbu letos na jaře ještě během lockdownu.

Ty jsi dramaturgem alternativní scény na Maratonu hudby Brno. Jak ses k brněnskému festivalu dostal?

Já se s ředitelem festivalu, Davidem Dittrichem, potkal na veletrhu v Cannes. Měl skvělé vize, jak by se dalo Brnu pomoct a jak ho kulturně rozvíjet, což mě zaujalo. Začali jsme spolu být více v kontaktu a když vznikl festival, tak jsem se zapojil.

Co tě na festivalu baví?

Jsem velmi rád, že něco takového existuje. Z mého pohledu nemělo Brno dlouho velký festival, který by stál za to. Nejsem Brňák a když jsem se sem přestěhoval, tak jsem byl překvapen, jak je město v době léta mrtvé. To se v posledních letech postupně mění, akce pomáhá Brno oživit.

stepanek_premysl_03

Indies Scope má na festivalu poměrně bohatý program rozčleněný do dvou dní. Co s jeho pomocí chceš návštěvníkům předat za myšlenku?

Základem je, aby vystupovali místní interpreti doplnění těmi ze vzdálenějších částí republiky. Poté přichází dvě témata. Páteční večer má „bluesovo-hospodský“ nádech založený na autorské písni. Dobrým protnutím obou přístupů je Jan Fic, který zahraje se svoji kapelou, kterou vede Martin Kyšperský. Dále vystoupí Mirek Kemel, jenž je převážně písničkář, ale kapela mu dodává bluesový šmrnc. Představí se i nový projekt Kolektivní Halucinace. Večer zakončí Band of Heysek, to je čisté blues. Sobota je zaměřená na ženský hlas v doprovodu akustických nástrojů. Začíná Helena Vedralová kapelou Muziga. Následuje mimořádný projekt, který přináší originální propojení Horňácké muziky Petra Mičky a Smyčcového kvarteta Jiřího Pospíchala. Součástí budou i hosté, mezi nimi zpěvačka Veronika Malatincová. Tento program zatím má za sebou jen pár vystoupení, sám jsem na to velmi zvědavý. Pomyslnou třešničkou jsou Tara Fuki – violoncellové duo a skvělé zpěvačky zároveň.

Máš už představu o tom, co bys rád nabídl návštěvníkům příští rok?

Bude se to samozřejmě odvíjet od nových alb, která jsme vydali nebo připravujeme. Třeba David Pomahač nebo Zuby Nehty.

Máš pozici PR manažera – je těžké skloubit dohromady propagaci jednotlivých interpretů? Máte nějaký promo “rámec” vydavatelství, ve kterém se pohybujete? 

Indies Scope je nezávislý a malý label. V týmu je nás pět, včetně bookingu, grafiky a dalších pozic. Samozřejmě komunikujeme se všemi, jaké jsou jejich vize a smysl, a snažíme se jim pomoct je realizovat. Snažíme se zcela respektovat autorský záměr a nijak nepřetvářet myšlenku umělců. Takže každé album projde určitým „postupem“ při propagaci, ale i ten se přizpůsobuje danému projektu a žánru.

Umí se podle tebe čeští umělci propagovat?

To je hodně individuální záležitost. Buď to kapelám jde a baví je to, nebo to nemají rádi, a proto jsou na sítích neúspěšní. Dnešní promo je často postaveno na sdílení zákulisí osobního života. Ne každému je to ale příjemné. Člověk k tomu musí mít i cit a znalost virtuálního prostředí, aby věděl, co a jak funguje. Obecně propagace je určitá subjektivní hra, která mnohdy stojí balík peněz.

stepanek_premysl_05

Co tedy vnímáš jako nejčastější chybu?

Mám vlastní zkušenost s Thomem Artwayem, jehož zastupuji ve své firmě PR STAGE. Připravovali jsme podklady pro propagační akci v Anglii a několikrát nám vrátili jeho promo fotky, že prostě nejsou dobré a nevystihují Thoma. Fotky, které u nás bohatě stačily. Ptali jsme se, jak to teda podle nich máme udělat. Poslali nám fotografii Justina Biebera, která se naopak svou formou nezdála nám. Nechápali jsme, co je na ní lepší. „Dokážete z ní poznat, co Justin zpívá za žánr? Víte, kam byste ho zařadili, na základě fotografie?“ To je informace, která musí být zřejmá na první pohled. Spousta umělců se různě stylizuje a přetváří, až to vůbec nekoresponduje s jejich tvorbou. To je podle mne chyba. Je zapotřebí souhry a porozumění interpretů a lidí, kteří se na promu podílí – od fotografů, grafiků, copywriterů a dalších. Dobrý vizuál a propagace je těžký běh na dlouho.

Loni v květnu uspořádala kancelář Soundczech workshop o live promo videu. Jak ho správně natočit, co je jeho obsahem?

Záleží, pro koho video tvoříš. Pro dramaturgy akcí je nejdůležitější, aby na videu viděli, jak kapela komunikuje s publikem a jak na ně publikum reaguje. Debatovali jsme o tom s Dušanem Svíbou z Colours Meetingu a Barborou Šubrtovou z Metronome festivalu. Shodli jsme se, že když dostaneme koncertní video se studiovou nahrávkou, tak to vypadá, že kapela neumí naživo hrát. Pro nás je důležité publikum a autenticita momentu. V tom případě nemusí být video kvalitní z rukou profesionála. Nemusí lidi nutně skákat, stačí, že je poznat, že jsou třeba potichu a hudbu vnímají. A zase se vracíme k předešlé otázce. Jak z fotografie, tak z videa by mělo být poznat, co je to za kapelu, co hraje za hudbu a jaká je. Nejen pro organizátory, ale i pro publikum.

Kde se objevila myšlenka založit PR STAGE – tvůj projekt?

S Milanem Pálešem, majitelem labelu Indies Scope, jsem se seznámil v roce 1996, když jsem pro vydavatelství dělal diplomovou práci. Po šesti letech jsem v něm začal pracovat. A v roce 2012 přišel Milan s tím, že si chce dát další rok trochu volna. To znamenalo, že budu mít míň práce, a tak jsem hledal, co mohu dělat, a přitom nekonkurovat labelu. Osud tomu chtěl, že jsem jel v létě do Maďarska na Sziget festival a zjistil jsem, že v Česku nemá téměř žádnou propagaci. Tak jsem oslovil organizátory se svou nabídkou spolupráce. Ozvali se nazpět, že akorát tvoří mezinárodní tým a mají zájem.

stepanek_premysl_01

Jak se říká, ve správný čas na správném místě.

Přesně. Jenomže jsem musel založil společnost, abych mohl řešit smlouvy se zahraničím a podobně. Proto vznikla PR STAGE. Začali jsme se Szigetem a postupně získali i další festivaly jako Balaton Sound nebo Exit. K tomu jsme přibrali Slovensko. Kromě toho jsme ale objížděli konference a veletrhy, u nichž jsme přemýšleli, jak zužitkovat všechny kontakty a informace. Proto jsme vymysleli projekt Czech Fresh pro výjezdy českých interpretů do zahraničí. Uspořádali zkusmo nultý ročník a pak jeden ročník se vší parádou. Když vznikla proexportní kancelář Soundczech a už jsme neměli důvod v Czech Fresh pokračovat.

Díky Czech Fresh jsi přišel ke zpěvákovi Thomovi Artwayovi, jehož aktuálně zastupujete, že?

Ano. Potkali jsme se na prvním oficiálním ročníku, který byl soutěžní. To s námi spolupracoval i agent z mezinárodní agentury United Talents Agency Mark Bennet. Ve finále uspěl právě Thom. Fakt, že ho budeme zastupovat rozhodně v té době nebyl cílem soutěže. Nicméně v té době se rozešel se svým managementem a my se i kvůli povinnostem vzniklým ze soutěže dali dohromady. Jsem za to ale rád, je to skvělá a příjemná spolupráce.

PR stage je výhradním zástupcem maďarského festivalu Sziget v Čechách a na Slovensku. Jak moc je náročné dostat právo ho propagovat?

Představil jsem plán, jak bych to viděl, oni ho schválili s tím, že mohou poskytnou jen část. Nakonec jsme si plácli. První ročník v roce 2013 byl ale velmi krušný, s propagací jsme začali později a prodalo se u nás jen padesát lístků. Což vzhledem k tomu, že moje výplata závisela na počtu prodaných lístků, tak mi v podstatě zaplatila jen jízdenku tam a zpět a ubytování. Vše ostatní bylo zadarmo. Už další rok byl ale lepší, křivka úspěšnosti se zvyšuje.

Do jaké míry máš volnou ruku? Ve smyslu, kde začíná hranice tvé zodpovědnosti za adekvátní promo?

Sziget je velká značka, mantinely jsou přesně dané, všichni se jimi musí řídit. Má svoboda je v tom, že mohu festival propagovat i jinou cestou, než jak je z ústředí naplánováno. Závisí to tedy na kreativitě daného zástupce.

Máš informaci o tom, jak se festival propaguje v jiných zemích? Předáváte si s kolegy tyto informace?

Než nastoupil koronavirus, tak za dobu mé spolupráce se Szigetem jsme měli tři mezinárodní setkání promotérů, kde tyto informace kolovali. Je ale třeba zajímavé, že v blízkém Polsku není o festival tak velký zájem, jak by člověk čekal. Naopak nejvíc návštěvníků je z Belgie a Nizozemí, v některých letech přijelo až patnáct tisíc lidí. Hodně fanoušků jezdilo i z Německa a Francie. Je zajímavé to sledovat a zjišťovat, co a proč kde v propagaci funguje.

Zastupuješ Česko a Slovensko. Vidíš mezi námi rozdíl v přístupu k Szigetu?

Ano, je to dané právě naší polohou. Slováci mají kratší dojezdovou vzdálenost. Mohou skončit v práci, zajet si na koncert a o půlnoci jet domů. Češi naopak kupují vícedenní vstupenky.

Rozhovor vznikl ve spolupráci s časopisem Frontman.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovskivíce

Na letošním ročníku Maratonu hudby zítra vystoupí a pokřtí své CD také Tomáš Koláček. Ve folklorním světě je známý jako kontráš a basista. Jak ho vlastně napadlo natočit album jako sólový zpěvák a proč ho pojmenoval 3 světy?  více

Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.  více

Tradice, kroje, písně a mnohdy i speciální jídlo. To je základ lidové kultury, která má u nás svou základnu silně zakotvenou na Moravě. Zájem o ni v poslední době roste – Česká republika ji bere jako jeden ze základů své propagace pro domácí i zahraniční turisty. O čem vlastně folklor je? Vrací se k němu mladí lidé? A čím je zajímavý? Ptali jsme se Marie Hvozdecké, hudební redaktorky zaměřené na folklor v Českém rozhlasu a také dlouholeté dramaturgyně folklorní scény na festivalu Maraton hudby Brno. Jak sama říká, „mít zájem o lidovou hudbu je dobrá věc. Aby ji ale někdo předělal do nové podoby, musí znát její původ a význam, jinak z toho vzniká paskvil.“  více

Součástí festivalu Maraton Hudby Brno bude letos poprvé scéna world music. Vedle cenami ověnčeného bosenského písničkáře Damira Imamoviče a vedle ženské vokální skupiny Kata z exotických Faerských ostrovů vystoupí v sobotu 14. srpna na Biskupském dvoře také skupina Spilar z Belgie. Její první album Stormweere se loni v listopadu dostalo na osmé místo hitparády World Music Charts Europe, která je oficiálním partnerem této scény a kterou sestavují přední rozhlasoví hudební publicisté z celé Evropy. Rozhovor nám poskytl Maarten Decombel, jeden ze zakladatelů skupiny.  více

Když se řekne varhany, lidé si pravděpodobně představí majestátní hudební nástroj stojící v kostele, a budou mít pravdu. Už menší část z nich si ale nástroj reálně poslechla. Jaká je varhanní kultura v České republice? Je o varhanní hudbu zájem? Máme pro tento nástroj dostatek hudebníků? A samotné nástroje, na něž se dá hrát? Ptal jsem se Hany Bartošové, přední české varhanice a aktivní propagátorky české hudby v zahraničí. Mimo to je organizátorkou Brněnského varhanního festivalu a také dramaturgyní dnes už tradičních a oblíbených Nekonečných varhan na Maratonu hudby Brno. Jak sama říká, “varhany poskytují mnoho barev a tónů, je to v podstatě orchestr. Každý varhaník ale musí být schopný zahrát něco od Bacha, ‘otce varhanní hudby’.”  více

Soubor Musica Florea, zaměřující se na poučenou interpretaci barokní, klasicistní, ale i romantické hudby, v úterý vystoupil na festivalu Olomoucké barokní slavnosti v Kapli Božího Těla. Na programu byla díla raného baroka a jejich specifický „nový styl“ plný improvizace a zdobení. Na skladbách osmi různých autorů komponujících převážně na počátku 17. století tak umělecký vedoucí souboru a violoncellista/kytarista Marek Štryncl společně s houslistou Jiřím Sychrou, dálehouslistkami Magdalenou Malou (také viola) a Eleonor Machovou (také viola a viola da gamba), perkusistou Jakubem Ebenem, kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem a hráčkou na varhanní pozitiv Ivou Štrynclovou, představili improvizační techniku zdobení. Praxe zdobení byla v barokní hudbě přítomna již od jejího vzniku. Hudebníci se museli naučit, jak správně zdobit v konkrétních situacích, přičemž výběr byl skutečně pestrý: diminuce (ozdobné noty, většinou krátké délky, které vyplňovaly a propojovaly jednotlivé zapsané notové intervaly), nátryl, trylek, mordent, příraz, odraz, opora a další.  více

Americká zpěvačka a skladatelka Leyla McCalla se hlásí k haitským kořenům. Sama žije v Louisianě a tradiční hudební žánry amerického Jihu propojuje s kulturou ostrova, z nějž pocházeli její předkové. V úterý 27. července si její hlas a písně budeme moci poslechnout živě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.  více

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.  více

Nejčtenější

Kritika

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce