Přemysl Štěpánek: Vizuál musí hrát jako hudba interpreta

17. červenec 2021, 1:00
Přemysl Štěpánek: Vizuál musí hrát jako hudba interpreta

Třicet jedna let. Přesně tak dlouho je to od založení brněnského vydavatelství Indies, které za dobu svého působení vydalo přes stovky alb domácí tvorby. O promo jednoho ze současných pokračovatelů, labelu Indies Scope, se stará PR manažer Přemysl Štěpánek. Kromě současného stavu labelu jsme debatovali i o způsobu propagace českých umělců, jeho dramaturgickém plánu na festivalu Maraton hudby Brno nebo zastupování maďarského festivalu Sziget v Čechách a na Slovensku.

Pracuješ ve vydavatelství Indies Scope – jak se mu v současnosti daří, po covidové pauze?

Vydavatelství se má dobře, na rozdíl od ostatních hudebních oborů během pandemie. Vydávat šlo neustále, pro nás to velké omezení nebylo. Podařilo se vytvořit poměrně dost zajímavé hudby. Narozdíl od zmrazení koncertní činnosti a bookingu, ale i to se pomaličku rozjíždí.

Jak to vypadá se křty? Přesunuli jste je, nebo rovnou zrušili?

My zastupujeme koncertně jen malou část interpretů, kteří u nás vydávají. Ročně vydáme zhruba deset až patnáct alb, když se daří, tak i dvacet. Booking ale zajišťujeme méně jak deseti hudebníkům nebo kapelám. V tuto chvíli si myslím, že většina kapel, co vydala album během koronaviru, už ani křtít nebude, křtít album po roce od vydání moc nedává smysl. Maximálně u těch, co pustili do světa svou tvorbu letos na jaře ještě během lockdownu.

Ty jsi dramaturgem alternativní scény na Maratonu hudby Brno. Jak ses k brněnskému festivalu dostal?

Já se s ředitelem festivalu, Davidem Dittrichem, potkal na veletrhu v Cannes. Měl skvělé vize, jak by se dalo Brnu pomoct a jak ho kulturně rozvíjet, což mě zaujalo. Začali jsme spolu být více v kontaktu a když vznikl festival, tak jsem se zapojil.

Co tě na festivalu baví?

Jsem velmi rád, že něco takového existuje. Z mého pohledu nemělo Brno dlouho velký festival, který by stál za to. Nejsem Brňák a když jsem se sem přestěhoval, tak jsem byl překvapen, jak je město v době léta mrtvé. To se v posledních letech postupně mění, akce pomáhá Brno oživit.

stepanek_premysl_03

Indies Scope má na festivalu poměrně bohatý program rozčleněný do dvou dní. Co s jeho pomocí chceš návštěvníkům předat za myšlenku?

Základem je, aby vystupovali místní interpreti doplnění těmi ze vzdálenějších částí republiky. Poté přichází dvě témata. Páteční večer má „bluesovo-hospodský“ nádech založený na autorské písni. Dobrým protnutím obou přístupů je Jan Fic, který zahraje se svoji kapelou, kterou vede Martin Kyšperský. Dále vystoupí Mirek Kemel, jenž je převážně písničkář, ale kapela mu dodává bluesový šmrnc. Představí se i nový projekt Kolektivní Halucinace. Večer zakončí Band of Heysek, to je čisté blues. Sobota je zaměřená na ženský hlas v doprovodu akustických nástrojů. Začíná Helena Vedralová kapelou Muziga. Následuje mimořádný projekt, který přináší originální propojení Horňácké muziky Petra Mičky a Smyčcového kvarteta Jiřího Pospíchala. Součástí budou i hosté, mezi nimi zpěvačka Veronika Malatincová. Tento program zatím má za sebou jen pár vystoupení, sám jsem na to velmi zvědavý. Pomyslnou třešničkou jsou Tara Fuki – violoncellové duo a skvělé zpěvačky zároveň.

Máš už představu o tom, co bys rád nabídl návštěvníkům příští rok?

Bude se to samozřejmě odvíjet od nových alb, která jsme vydali nebo připravujeme. Třeba David Pomahač nebo Zuby Nehty.

Máš pozici PR manažera – je těžké skloubit dohromady propagaci jednotlivých interpretů? Máte nějaký promo “rámec” vydavatelství, ve kterém se pohybujete? 

Indies Scope je nezávislý a malý label. V týmu je nás pět, včetně bookingu, grafiky a dalších pozic. Samozřejmě komunikujeme se všemi, jaké jsou jejich vize a smysl, a snažíme se jim pomoct je realizovat. Snažíme se zcela respektovat autorský záměr a nijak nepřetvářet myšlenku umělců. Takže každé album projde určitým „postupem“ při propagaci, ale i ten se přizpůsobuje danému projektu a žánru.

Umí se podle tebe čeští umělci propagovat?

To je hodně individuální záležitost. Buď to kapelám jde a baví je to, nebo to nemají rádi, a proto jsou na sítích neúspěšní. Dnešní promo je často postaveno na sdílení zákulisí osobního života. Ne každému je to ale příjemné. Člověk k tomu musí mít i cit a znalost virtuálního prostředí, aby věděl, co a jak funguje. Obecně propagace je určitá subjektivní hra, která mnohdy stojí balík peněz.

stepanek_premysl_05

Co tedy vnímáš jako nejčastější chybu?

Mám vlastní zkušenost s Thomem Artwayem, jehož zastupuji ve své firmě PR STAGE. Připravovali jsme podklady pro propagační akci v Anglii a několikrát nám vrátili jeho promo fotky, že prostě nejsou dobré a nevystihují Thoma. Fotky, které u nás bohatě stačily. Ptali jsme se, jak to teda podle nich máme udělat. Poslali nám fotografii Justina Biebera, která se naopak svou formou nezdála nám. Nechápali jsme, co je na ní lepší. „Dokážete z ní poznat, co Justin zpívá za žánr? Víte, kam byste ho zařadili, na základě fotografie?“ To je informace, která musí být zřejmá na první pohled. Spousta umělců se různě stylizuje a přetváří, až to vůbec nekoresponduje s jejich tvorbou. To je podle mne chyba. Je zapotřebí souhry a porozumění interpretů a lidí, kteří se na promu podílí – od fotografů, grafiků, copywriterů a dalších. Dobrý vizuál a propagace je těžký běh na dlouho.

Loni v květnu uspořádala kancelář Soundczech workshop o live promo videu. Jak ho správně natočit, co je jeho obsahem?

Záleží, pro koho video tvoříš. Pro dramaturgy akcí je nejdůležitější, aby na videu viděli, jak kapela komunikuje s publikem a jak na ně publikum reaguje. Debatovali jsme o tom s Dušanem Svíbou z Colours Meetingu a Barborou Šubrtovou z Metronome festivalu. Shodli jsme se, že když dostaneme koncertní video se studiovou nahrávkou, tak to vypadá, že kapela neumí naživo hrát. Pro nás je důležité publikum a autenticita momentu. V tom případě nemusí být video kvalitní z rukou profesionála. Nemusí lidi nutně skákat, stačí, že je poznat, že jsou třeba potichu a hudbu vnímají. A zase se vracíme k předešlé otázce. Jak z fotografie, tak z videa by mělo být poznat, co je to za kapelu, co hraje za hudbu a jaká je. Nejen pro organizátory, ale i pro publikum.

Kde se objevila myšlenka založit PR STAGE – tvůj projekt?

S Milanem Pálešem, majitelem labelu Indies Scope, jsem se seznámil v roce 1996, když jsem pro vydavatelství dělal diplomovou práci. Po šesti letech jsem v něm začal pracovat. A v roce 2012 přišel Milan s tím, že si chce dát další rok trochu volna. To znamenalo, že budu mít míň práce, a tak jsem hledal, co mohu dělat, a přitom nekonkurovat labelu. Osud tomu chtěl, že jsem jel v létě do Maďarska na Sziget festival a zjistil jsem, že v Česku nemá téměř žádnou propagaci. Tak jsem oslovil organizátory se svou nabídkou spolupráce. Ozvali se nazpět, že akorát tvoří mezinárodní tým a mají zájem.

stepanek_premysl_01

Jak se říká, ve správný čas na správném místě.

Přesně. Jenomže jsem musel založil společnost, abych mohl řešit smlouvy se zahraničím a podobně. Proto vznikla PR STAGE. Začali jsme se Szigetem a postupně získali i další festivaly jako Balaton Sound nebo Exit. K tomu jsme přibrali Slovensko. Kromě toho jsme ale objížděli konference a veletrhy, u nichž jsme přemýšleli, jak zužitkovat všechny kontakty a informace. Proto jsme vymysleli projekt Czech Fresh pro výjezdy českých interpretů do zahraničí. Uspořádali zkusmo nultý ročník a pak jeden ročník se vší parádou. Když vznikla proexportní kancelář Soundczech a už jsme neměli důvod v Czech Fresh pokračovat.

Díky Czech Fresh jsi přišel ke zpěvákovi Thomovi Artwayovi, jehož aktuálně zastupujete, že?

Ano. Potkali jsme se na prvním oficiálním ročníku, který byl soutěžní. To s námi spolupracoval i agent z mezinárodní agentury United Talents Agency Mark Bennet. Ve finále uspěl právě Thom. Fakt, že ho budeme zastupovat rozhodně v té době nebyl cílem soutěže. Nicméně v té době se rozešel se svým managementem a my se i kvůli povinnostem vzniklým ze soutěže dali dohromady. Jsem za to ale rád, je to skvělá a příjemná spolupráce.

PR stage je výhradním zástupcem maďarského festivalu Sziget v Čechách a na Slovensku. Jak moc je náročné dostat právo ho propagovat?

Představil jsem plán, jak bych to viděl, oni ho schválili s tím, že mohou poskytnou jen část. Nakonec jsme si plácli. První ročník v roce 2013 byl ale velmi krušný, s propagací jsme začali později a prodalo se u nás jen padesát lístků. Což vzhledem k tomu, že moje výplata závisela na počtu prodaných lístků, tak mi v podstatě zaplatila jen jízdenku tam a zpět a ubytování. Vše ostatní bylo zadarmo. Už další rok byl ale lepší, křivka úspěšnosti se zvyšuje.

Do jaké míry máš volnou ruku? Ve smyslu, kde začíná hranice tvé zodpovědnosti za adekvátní promo?

Sziget je velká značka, mantinely jsou přesně dané, všichni se jimi musí řídit. Má svoboda je v tom, že mohu festival propagovat i jinou cestou, než jak je z ústředí naplánováno. Závisí to tedy na kreativitě daného zástupce.

Máš informaci o tom, jak se festival propaguje v jiných zemích? Předáváte si s kolegy tyto informace?

Než nastoupil koronavirus, tak za dobu mé spolupráce se Szigetem jsme měli tři mezinárodní setkání promotérů, kde tyto informace kolovali. Je ale třeba zajímavé, že v blízkém Polsku není o festival tak velký zájem, jak by člověk čekal. Naopak nejvíc návštěvníků je z Belgie a Nizozemí, v některých letech přijelo až patnáct tisíc lidí. Hodně fanoušků jezdilo i z Německa a Francie. Je zajímavé to sledovat a zjišťovat, co a proč kde v propagaci funguje.

Zastupuješ Česko a Slovensko. Vidíš mezi námi rozdíl v přístupu k Szigetu?

Ano, je to dané právě naší polohou. Slováci mají kratší dojezdovou vzdálenost. Mohou skončit v práci, zajet si na koncert a o půlnoci jet domů. Češi naopak kupují vícedenní vstupenky.

Rozhovor vznikl ve spolupráci s časopisem Frontman.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více