Tigran Hamasyan a jeho oblíbené standardy

15. březen 2023, 1:00

Tigran Hamasyan a jeho oblíbené standardy

Arménský jazzový pianista Tigran Hamasyan se dlouho věnoval buď vlastní tvorbě, nebo inspiraci arménským folklorem. Až na svém desátém albu StandArt se rozhodl pracovat s jazzovými standardy, skladbami, které fungují u většiny jazzových hudebníků jako základní průprava a jako materiál, na kterém se shodnou hráči z celého světa při společném jamování. Své aktuální album pianista představí v pátek 24. března 2023 v brněnském Sono Centru v rámci festivalu JazzFestBrno.

Album StandArt jste sice sestavil z jazzových standardů, ale nevybíral jste většinou z těch úplně nejznámějších. Dokonce mám pocit, že jste musel v takzvaném Velkém americkém zpěvníku hledat hodně hluboko.

Ano, máte naprostou pravdu. Ale musím říct, že ke všem písním, které jsem na album vybral, plus asi k třiceti dalším jazzovým standardům, mám velmi osobní vztah. Všechno jsou to mé oblíbené skladby. Mám s nimi spojené osobní vzpomínky a jejich melodie jsou pro mne něčím zvláštní. Například píseň I Didn’t Know What Time It Was má podle mne možná nejzajímavější melodii ze všech standardů vůbec. A podobně je to i s ostatními, které jsem si zvolil. Když jsem měl písně vybrané, opakovaně jsem si je přehrával a přemýšlel jsem nad tím, jaké aranžmá bych jim mohl dát. Neměl jsem přímo plán, že bych vydal album jazzových standardů, i když jsem tušil, že k tomu jednou možná dojde. Ale v době covidu jsem si najednou uvědomil, že mám vlastně hotový repertoár, který stačí jen nahrát. A to jsem zaranžoval ještě mnoho dalších standardů.

Američtí jazzmani často natáčejí alba standardů i na začátku své kariéry a často se s nimi sžívají a žijí dlouhou dobu. Vy jste se k tomuto tématu dostal až po devíti albech s vlastní tvorbou nebo s úpravami arménských písní. Myslíte, že i proto je váš přístup ke standardům jiný?

Myslím, že tam je určitý rozdíl, ale zase práce na aranžovaní jazzového standardu se moc neliší od toho, kdy aranžuji například arménskou lidovou píseň. Jiné je to možná v tom, že mám před sebou nějakou formu a harmonii, se kterou se musím vypořádat, a to proto, že moje práce s harmonií není úplně obvyklá. V tom je to tedy jiné. Ale jinak jsou tam opravdu podobné rysy. Musím zachytit základní esenci písně, což je ve většině případů její melodie. A pak už si dopřávám uměleckou svobodu, podobně jako když upravuji arménskou lidovou píseň nebo jako když skládám vlastní kompozici.

Jazzové standardy byly na počátku většinou písně, a to především písně muzikálové nebo filmové. V instrumentálním provedení – tedy i v tom vašem – se ztrácejí slova. Jsou přesto původní texty těchto písní pro vás důležité?

To je velmi dobrý postřeh. Texty jsou totiž opravdu mimořádně důležité. Texty a celkový výraz. Například All The Things You Are je radostná, zamilovaná píseň. Ale stačí jen trochu změnit harmonii a píseň zahalí určité tajemno. Snažím se vždy píseň trochu víc prozkoumat, dozvědět se, jaký příběh se za ní skrývá. Chci vědět něco o autorovi hudby i o textaři. Zajímá mě, proč nebo pro koho svůj text psal. Například autorka textu písně Laura měla velmi zajímavý příběh. Pocházela z Evropy z židovské rodiny a za druhé světové války emigrovala do Spojených států. Snažím se tedy vždy zjistit příběhy autorů písní a hlubší souvislosti. Pak přicházím s vlastní vizí a teprve potom opravdu vím, co chci s tou písní udělat, jaký příběh chci já vyprávět se svým aranžmá.

Pod jedinou skladbou na albu, Invasion During an Operetta, jste podepsaný vy a vaši spoluhráči. Jaký je za ní příběh?

To je vlastně taková narážka. Ta skladba vznikla jako kolektivní improvizace celé kapely, ale je inspirovaná melodií Sigmunda Romberga Softly as in a Morning Sunrise, která vznikla pro jednu operetu. Je to tedy pokračování mé práce se známými melodiemi, jen jde v tomto případě o kolektivní improvizaci, inspirovanou touto operetou a touto konkrétní písní, kterou mimochodem na albu také najdete.

Základ alba jste natočil v klavírním triu, ale do některých skladeb jste si pozval jako hosty hráče na dechové nástroje, saxofonisty Marka Turnera a Joshuu Redmana a trumpetistu Ambrose Akinmusira. Proč právě je?

Ano, na album jsem si pozval tři hosty. Všechno jsou to muzikanti, se kterými jsem si dlouho přál něco natočit. V minulosti jsem měl možnost si s nimi zahrát na pódiu, ale ve studiu jsme spolu ještě nebyli. A vlastně s Markem jsem nikdy předtím nehrál. Byl jsem ale překvapený, jak bylo snadné se s ním domluvit. V době, kdy jsem album natáčel, byl v Los Angeles a zrovna měl čas, takže to krásně vyšlo. Já totiž Marka Turnera považuji za velkého jazzového vizionáře. Stejně vnímám Joshuu Redmana, na jehož hudbě jsem vyrostl. Hodně jsem například poslouchal jeho nahrávky s Bradem Mehldauem a jiná jeho alba. S Ambrosem jsme zase studovali na stejné škole a v poslední době jsme odehráli pár koncertů jako duo. Oběma se nám to líbilo, a tak jsem jej na album pozval, aby mi zahrál ve dvou písních. Řekl bych tedy, že se mi během té šílené doby lockdownů splnily sny. Naštěstí v té době měli všichni čas, protože jinak bych něco takového plánoval roky.

A jak se ve vaší studiové kapele ocitli kontrabasista Matt Brewer a bubeník Justin Brown?

S Justinem jsem dlouho chtěl něco natočit a s Mattem také. I když mám na albu kvalitní a zajímavé hosty, potřeboval jsem, aby základní trio bylo také velmi silné. Justin i Matt jsou oba mimořádně talentovaní hudebníci. Ve způsobu, jakým reagují na mou hru, i v tom, jak přicházejí s vlastními nápady, a přitom se mi nestaví do cesty, je něco magického. Vůbec není snadné takové muzikanty najít. Energie, kterou tito dva hudebníci vyzařují, se skvěle doplňuje s mou energií. Opravdu se nám povedlo postavit velmi dobré trio a já doufám, že spolu ještě něco natočíme.

Nyní jste na turné, v jehož rámci zahrajete i v Brně. Dechovou sekci s sebou nemáte a rytmika je také jiná, na bicí s vámi bude hrát Jonathan Pinson a na kontrabas Rick Rosato. Co tedy na koncertě uslyšíme?

Budeme hrát hudbu, která je na albu, ale protože jde přece jen o jinou kapelu, nebude to stejné jako na desce. S novými koncertními spoluhráči mě teprve čeká první koncert. Kdybychom se bavili o den později, už bych toho mohl říct víc. Ale zrovna Jonathan Pinson je mimořádně kvalitní hráč, který doprovázel Marka Turnera na jeho nejnovějším albu. Znám jej i z dalších nahrávek, ale konkrétně na tomto albu je naprosto skvělý. I proto jsem rád, že si spolu můžeme zahrát. Myslím, že si spolu budeme dobře rozumět.

Otázka na závěr. Prozradíte, jaké bude vaše jedenácté album?

Zatím bych nerad cokoli prozrazoval, ale nápady v hlavě už mám. Snad mohu říct jen to, že to bude jeden z mých nejambicióznějších projektů. Ale víc opravdu v tuto chvíli ještě říkat nechci.

Tigran Hamasyan/ foto archiv umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Závěr postní doby ústí do pašijového týdne s připomínkou Kristova utrpení, jehož motiv byl také hlavní dramaturgickou myšlenkou koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Lamento. Středeční večer 29. března patřil dílům věnujícím se lamentacím českých a britských skladatelů. Příhodně si těleso pro tento koncert zvolilo prostor barokního sálu Konventu Milosrdných bratří, který postní atmosféru umocňoval.  více

Arménský jazzový pianista Tigran Hamasyan se dlouho věnoval buď vlastní tvorbě, nebo inspiraci arménským folklorem. Až na svém desátém albu StandArt se rozhodl pracovat s jazzovými standardy, skladbami, které fungují u většiny jazzových hudebníků jako základní průprava a jako materiál, na kterém se shodnou hráči z celého světa při společném jamování. Své aktuální album pianista představí v pátek 24. března 2023 v brněnském Sono Centru v rámci festivalu JazzFestBrno.  více

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více

La Cantiga de la Serena je trio z jižní Itálie, které se zaměřuje na hudbu Středomoří, chápaného jako most mezi Západem a Východem. Repertoár souboru tvoří středověké tance a písně, písně duchovní včetně poutnických, středověké světské písně i písně sefardských židů, kteří museli na konci 15. století opustit dnešní Španělsko a Portugalsko. V roce 2021 skupina vydala své třetí a zatím nejnovější album La Mar a v létě 2022 vystoupila v Brně na festivalu Maraton Hudby. Koncert si můžete připomenout i díky tomuto rozhovoru. Na naše otázky odpovídají Fabrizio Piepoli, který zpívá a hraje na italskou chitarru battente, dále Giorgia Santoro, hráčka na nejrůznější druhy fléten a píšťal včetně indické bansuri nebo irské tin whistle, a také na keltskou harfu. A konečně třetím členem je Adolfo La Volpe, který hraje na arabskou loutnu, na klasickou kytaru nebo irské buzuki.  více

Koncert s podtitulem „Soudružnost, spolupráce, podvratnost a pořádná bitka na konec“ v režii souboru Brno Contemporary orchestra (BCO) nabídl pozoruhodný program soudobé hudby. Jednalo se o tři české a jednu světovou premiéru, které zazněly v Besedním domě 27. února pod taktovkou kmenového dirigenta Pavla Šnajdra. Výběr koncertního sálu nebyl náhodný. Besední dům letos slaví 150 let od otevření a těleso uspořádalo výroční, komunitní koncert k důležitému jubileu.  více

Loňské album Morytáty a romance brněnského písničkáře a televizního dramaturga Ivo Cicvárka boduje ve výročních anketách nejen v čistě folkovém žánru. Ivo svůj velký projekt natočil se svou přejmenovanou kapelou, které nyní říká Živo, a s řadou hostů. V rozhovoru vysvětluje, co se skrývá za jednotlivými písněmi výpravného alba, a hovoří také o svých dalších plánech.  více

Dvanáct studentů, šest skladatelů, šest skladeb, střet šesti naprosto odlišných světů. I tak by se dal popsat projekt Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) ve spolupráci s Royal Conservatoire The Hague (RC). Dle úvodních slov prorektora pro strategie a rozvoj JAMU a pedagoga kompozice na Katedře kompozice a multimediální tvorby Ivo Medka, projekt trvá již šestým rokem a je založen na výběru tří skladatelů z obou škol. Kromě nich se také pro každý ročník vybírá originální obsazení – letos sestavené z houslí, violoncella, elektrické kytary, trombonu, příčné flétny a bicích nástrojů – opět namíchané po třech lidech z obou zemí a doplněno o dirigenta. Spolupráce vyvrcholila pátečním koncertem v Komorním sále Hudební fakulty JAMU.  více

Tento rok tomu bude přesně tři sta let, co dvorní vicekapelník císaře Karla VI. Antonio Caldara zkomponoval pro oslavu jmenin císařovny Alžběty Kristýny gratulační serenatu La concordia de' pianeti (Harmonie planet). Císařský pár však měl ještě jeden významný důvod k oslavě. Alžběta Kristýna čekala potomka a naděje manželů se upínali k mužskému dědici trůnu. Že vláda bude souzena Marii Terezii, tehdy ještě nikdo netušil. Novodobé koncertní premiéry, která se uskutečnila 7. února v brněnském Besedním domě se ujal orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího souboru Romana Válka. Sbor řídila sbormistryně Tereza Válková. Rolí planet, které opěvují císařovnu se ujali Dagmar Šašková (Venuše), Hana Blažíková (Diana), Andreas Scholl (Jupiter), Valer Sabadus (Apollon), Franco Klisovic (Mars), Jaroslav Březina (Merkur) a Adam Plachetka (Saturn).  více

V polovině 20. let 20. století se začala psát historie jedné z nejsvéráznějších čtvrtí Brna. Ve vytěženém pískovcovém lomu se postupně usazovali dělníci z nedaleké cihelny. O pár let později už na tomto místě s výhledem na tehdy vznikající veletržní areál a Staré Brno bylo možné napočítat stovku domků. Čtvrť existuje dodnes a nese název Kamenná kolonie. V neděli 5. února se v Kamence, jak ji Brňané nazývají, konala už tradiční fašanková obchůzka.  více

Ještě koncem ledna byly v Galerii města Blanska zahájeny dvě výstavy. Obě částečně vychází z našich kořenů, ale i lidové kultury. Krojové veselí s cimbálovkou na nich však rozhodně nečekejte. Svá díla zde vystavuje Eva Juračková a David Severa. Absolvovala jsem první část doprovodného programu k výstavám, který se odehrál prvního února v prostorách galerie. V debatě na téma Folklor a ochrana přírody se zde s návštěvníky sešla ředitelka ekologické Nadace Veronica Helena Továrková.  více

Téměř po třiceti letech se na brněnské jeviště vrací opereta Veselá vdova maďarského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára. Inscenace režijního tandemu Magdalena Švecová a Martin Pacek měla premiéru 3. února v Janáčkově divadle.  více

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěr postní doby ústí do pašijového týdne s připomínkou Kristova utrpení, jehož motiv byl také hlavní dramaturgickou myšlenkou koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Lamento. Středeční večer 29. března patřil dílům věnujícím se lamentacím českých a britských skladatelů. Příhodně si těleso pro tento koncert zvolilo prostor barokního sálu Konventu Milosrdných bratří, který postní atmosféru umocňoval.  více