Vince Agwada: Hudba dokáže překročit hranice

21. březen 2018, 7:00

Vince Agwada: Hudba dokáže překročit hranice

Americký bluesový kytarista a zpěvák Vince Agwada měl v Brně vystoupit loni v listopadu. Z vážných rodinných důvodů však musel celé plánované české turné zrušit a nakonec jej budeme moci vidět a slyšet až 16. dubna 2018. Vystoupí ve Staré Pekárně v rámci koncertní série Jazz Jaro.

Vince Agwada hraje chicagské blues, ale po otci zdědil také lásku k africké hudbě a po matce vztah k jazzu a gospelu. V hudbě se zdokonaloval na jam sessionech, na kterých potkával s lidmi jako Junior Wells, Buddy Guy, Magic Slim nebo Hubert Sumlin. Předskokana dělal někdejší bluesové královně Koko Taylor a dalším slavným interpretům.

Vzpomenete si na okamžik, kdy jste se rozhodl, že se budete naplno věnovat blues?

Přímo ten moment si nevybavuji. Ale odmalička jsem hrál na kytaru a jako teenager jsem často chodil na koncerty a sledoval jsem hudební pořady v televizi. Takže mi bylo jasné, že právě toto chci v životě dělat. Ovšem na konkrétní okamžik si nevzpomínám.

Je pro vás u blues důležitější hudební, nebo textová složka písně?

Řekl bych, že důležitější jsou pro mne texty. Protože bez textu nemáte příběh. A text ovlivňuje vyznění písně. Kdybych si tedy měl vybrat mezi hudbou a textem, zvolil bych text.

Přijíždíte na turné do Česka, tedy do země, kde zejména starší generace posluchačů anglickým textům nerozumí. Nevnímáte to jako bariéru na cestě k fanouškům?

Naučil jsem se hrát tak, že lidé se mohou ztotožnit s emocemi, které má hudba předává. I dříve už jsem měl turné v zemích, kde mi lidé nerozuměli. Přesto přišli a vnímali sílu a oslovil pocit, který z hudby měli. Když jste se před chvílí ptal, co je pro mne důležitější na blues, jestli hudba, nebo slova, tak vlastně to nejdůležitější jsou emoce, které písní dokážu předat. Svůj pocit můžete s lidmi sdílet i beze slov. Lidé z písně poznají, jestli jste smutný, nebo naopak šťastný. Nemyslím, že by jazyk byl nutně bariérou. Hudba dokáže překročit jazykové, kulturní i jakékoli jiné hranice.

Už v roce 1996 vás jeden vlivný časopis zařadil mezi nejlepší mladé bluesové umělce, ale své první album Eyes Of The City jste vydal až v roce 2008. Proč tak pozdě?

V 90. letech bylo finančně náročnější vydat CD a já jsem v té době neměl moc peněz a neměl jsem ani podporu velkého vydavatelství. Potom jsem dostal několik nabídek, ale neměl jsem pocit, že bych byl připraven. Vlastně jsem na svém prvním albu začal pracovat čtrnáct let předtím, než vyšlo. Několikrát jsem začal a zase skončil, taky jsem měl období, kdy jsem hodně intenzivně koncertoval a nebyl čas nahrávat. Trvalo mi to tedy dlouho.

Naopak na druhé album fanoušci čekali jen tři roky…

Ano, teď mám víc peněz, což ale samozřejmě není jediný důvod. Myslím, že nyní prožívám šťastné období, také jsem se mezitím hodně naučil a už vím, jak to udělat, abych rozdělanou práci završil. Také mě už nerozptyluje tolik věcí jako dřív. Na druhém albu jsem pracoval jen asi rok a půl, maximálně dva a půl roku. Samozřejmě že některé skladby, které se mi nehodily na první desku, jsem pak dal na druhou, ale celkově se mi lépe dařilo sestavit album tak, aby drželo pohromadě.

Za jakých okolností vás nejčastěji napadají nové písně?

Hudba ke mně přichází, ať jsem kdekoli. Můžu jít třeba po ulici, něco mě napadne, a tak si to nazpívám do telefonu a později s tím nápadem pracuji. Ale hodně často mě něco napadne v takovém tom stavu mezi spánkem a probuzením. Zárodky nových písní mě napadají v době, kdy ještě nejsem úplně vzhůru, ale už vnímám. Naštěstí mám doma soukromé studio a většinou mám po ruce kytaru, a tak si tyto segmenty zaznamenávám. Některé písně vznikají i několik let, jiné jsou hotové velmi rychle. Pokaždé je to tedy jinak.

Mluvil jste o tom, jak důležité jsou pro vás texty. O čem tedy zpíváte?

Některé mé písně jsou o mých vlastních zkušenostech, některé jsou o tom, co pozoruji kolem sebe. A další pojednávají prostě o životě, což nemusí nutně souviset s mými osobními zážitky, ale jsou to třeba problémy, o kterých vím nebo které pociťuji u lidí kolem sebe. Vznikne tak nějaký dějový rámec, který pak dopracuji. Já jen následuji svou múzu a jdu tam, kam mne zavede. Koncept písně není vždy vědomý. Vymyslím třeba hudební groove, pak mě napadne vhodný název skladby, a teprve na jeho základě napíšu text. Jindy je to tak, že vidím v hlavě nějaký příběh jako film, a pak je text vlastně scénářem k tomuto filmu. Obecně ale musím říct, že zatímco skládání hudby mi jde snadno, texty jsou mnohem náročnější.

Vím, že máte rád hudbu Buddyho Guye nebo Koko Taylor. Ale koho si zvlášť vážíte jako autora písní?

Těch je hodně. Mým velkým oblíbencem je například John Hiatt, líbí se mi Stevie Wonder, Randy Newman a mnoho dalších, ale hlavně mám rád dobré písně a ty si vybírám napříč tvorbou jednotlivých autorů. Nemohu tedy říct, že bych si oblíbil jednoho autora. Je jich opravdu mnoho.

S čím přijíždíte do Česka a konkrétně do Brna. Co budete ve Staré Pekárně hrát?

Pravděpodobně budu hrát tak z osmdesáti procent svou vlastní tvorbu, ale zařadím také několik coververzí. Rád hraji na svých koncertech skladby Buddyho Guye, Alberta Kinga nebo standardy, prostě písně, které všichni znají. Jinak však posluchačům nabídnu výběr ze svých prvních dvou alb a také něco z třetího, které právě dokončuji.

Vince Agwada/ foto archiv umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Uplynulý týden plný hudebních akcí završilo finálové kolo soutěže Central European Jazz Competition pořádané dvojicí „sousedících“ jazzových festivalů –  JazzFestBrno a Poysdorf Jazz & Wine. Přeshraniční hudební projekt  našlápl ke slibné budoucnosti: už první ročník jazzového klání ve svém finálovém odpoledni nabídl šest půlhodinových bloků finalistů, kteří překvapili šíří hudebního záběru i muzikantskou kvalitou.  více

Předposledním divadelním dílem vrcholícího hudebního festivalu Janáček Brno 2018 se včera stala mistrova poslední dokončená opera Z mrtvého domu, kterou inspiroval Dostojevského román. Inscenaci připravila Velšská národní opera v koprodukci se Skotskou operou, představení režíroval David Pountney, scénu navrhnula Maria Bjornson a orchestr řídil Tomáš Hanus. V hlavních rolích se představili Mark Le Brocq, Alan Oke, Simon Bailey, Ben McAteer a Paula Greenwood. Posluchači měli jedinečnou možnost poslechnout si Janáčkovo dílo v kritické edici Sira Charlese Mackerrase a nedávno zesnulého janáčkovského badatele a muzikologa Johna Tyrrella. Poněkud atypické pro mnoho posluchačů mohlo být uvedení v anglickém jazyce s českými titulky.  více

Hlavním dramaturgickým záměrem letošního Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2018 je uvedení kompletního hudebně-dramatického autorova díla. Po divácky úspěšné Káti Kabanové a precizním provedení Věci Makropulos včera přišel na řadu polský soubor Teatr Wielki z Poznani s uvedením Její pastorkyně tedy díla, které dvanáct let po své Brněnské premiéře v roce 1904 otevřelo Leoši Janáčkovi dveře na mezinárodní hudební scénu.  více

Na mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno 2018 zaznělo mnoho rozličných a kvalitativně rozdílných operních představen. Jednou za čas se objeví inscenace, které rozdělí brněnské publikum na dva nesmiřitelné tábory, jedni jsou nadšeni novátorstvím, množstvím mimohudebních odkazů a smělou režií, druzí hořekují nad nelogickým symbolismem, odklonem od operního libreta a konečně políčkem do tváře skladatele. Písňový cyklus Zápisník zmizelého od belgického tělesa Muziektheater Transparant v režii Iva van Hoveho a se skladatelskými přípisky Annelies Van Parys kontroverzní v naznačeném slova smyslu byl. Na novém jevištním tvaru se podílel také scénograf Jan Versweyveld, kostymérka An D’Huys a dramaturg Krystian Lada. V sólových rolích se představili Ed Lyon, Marie Hamard a Hugo Koolschijn, na klavír doprovázena Lada Valešová a za scénou účinkovaly členky sborové akademie De Munt/La Monnaie. Zápisník zmizelého včera zazněl v sále Mahenova divadla.  více

Druhý z doprovodných folklorních koncertů festivalu Janáček Brno se uskutečnil v divadle Reduta. Dle všeho laťka, kterou nastavil ten první, zůstává stále vysoko. Pořad nazvaný Chodníčky k lidové písni měl představit divákům jeden z Janáčkových nejoblíbenějších slováckých regionů – Horňácko. Tohoto úkolu se svědomitě ujala cimbálová kapela s výstižným názvem Musica Folklorica.  více

Dvakrát hudební mistrovství prvotřídní kvality a pokaždé jinak. Jednou jako posluchačsky náročná hudební show, kterou jen poučení posluchači vnímali jako připomínku tragických událostí. A podruhé jako odlehčený a roztančený večer s písněmi, které si mohl zpívat celý sál Sono Centra. Pořadatelé JazzFestu Brno ukázali, že není jazzové kvinteto jako jazzové kvinteto. Oba lídři posledních dvou koncertů letošního ročníku festivalu si právem vysloužili bouřlivý potlesk. Přitom by člověk na scéně stěží pohledal dva tak rozdílné typy hudebníků, jako jsou Terence Blanchard a Richard Bona.  více

Brněnský Slovácký krúžek oslavil v sobotu 110. výročí svého vzniku. A díky velkému zájmu diváků si je připomněl hned dvěma odpoledními koncerty v kulturním centru Rubín.  více

Národní divadlo moravskoslezské z Ostravy se na hlavním programu festivalu Janáček Brno podílelo již několikrát. Včera soubor zavítal do brněnského Mahenova divadla se zcela novou inscenací nepříliš často uváděné opery Osud v režii svého ředitele Jiřího Nekvasila, se scénou Daniela Dvořáka, kostýmy Simony Rybákové a v hudebním nastudování hudebního ředitele Jakuba Kleckera. Moravskoslezské divadlo se tak v tuzemsku stalo teprve druhým divadelním domem, který za dobu své existence uvedl všechny opery Leoše Janáčka. V hlavních rolích se představili Martin Šrejma jako skladatel Živný, Veronika Holbová jako Míla Válková a Petra Alvarez Šimková jako její matka, ve vedlejších pak Roman Hoza v roli malíře Lhotského a Tomáš Kořínek jako doktor Suda, dále účinkoval Sbor a orchestr Národního divadla moravskoslezského.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno je v plném proudu, posluchači si ještě nestačili vychutnat povedenou instrumentaci Ondřeje Kyase v novém scénickém nastudování Šárky a už se na ně valí další produkce. Jednoaktová opera Počátek románu a balet Rákoš Rákoczy zazněly v provedení studentů Konzervatoře Brno s Orchestrem a sborem studentů téže instituce. Vystoupil také umělecký soubor Hradišťan. Režie se chopila Kristiana Belcredi, scénu a kostýmy navrhla Sylva Marková. Obě působí v tělese Ensemble Opera Diversa. Choreografie se ujala umělecká vedoucí souboru Hradišťan Ladislava Košíková. Představení řídil Tomáš Krejčí.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více