Vince Agwada: Hudba dokáže překročit hranice

21. březen 2018, 7:00

Vince Agwada: Hudba dokáže překročit hranice

Americký bluesový kytarista a zpěvák Vince Agwada měl v Brně vystoupit loni v listopadu. Z vážných rodinných důvodů však musel celé plánované české turné zrušit a nakonec jej budeme moci vidět a slyšet až 16. dubna 2018. Vystoupí ve Staré Pekárně v rámci koncertní série Jazz Jaro.

Vince Agwada hraje chicagské blues, ale po otci zdědil také lásku k africké hudbě a po matce vztah k jazzu a gospelu. V hudbě se zdokonaloval na jam sessionech, na kterých potkával s lidmi jako Junior Wells, Buddy Guy, Magic Slim nebo Hubert Sumlin. Předskokana dělal někdejší bluesové královně Koko Taylor a dalším slavným interpretům.

Vzpomenete si na okamžik, kdy jste se rozhodl, že se budete naplno věnovat blues?

Přímo ten moment si nevybavuji. Ale odmalička jsem hrál na kytaru a jako teenager jsem často chodil na koncerty a sledoval jsem hudební pořady v televizi. Takže mi bylo jasné, že právě toto chci v životě dělat. Ovšem na konkrétní okamžik si nevzpomínám.

Je pro vás u blues důležitější hudební, nebo textová složka písně?

Řekl bych, že důležitější jsou pro mne texty. Protože bez textu nemáte příběh. A text ovlivňuje vyznění písně. Kdybych si tedy měl vybrat mezi hudbou a textem, zvolil bych text.

Přijíždíte na turné do Česka, tedy do země, kde zejména starší generace posluchačů anglickým textům nerozumí. Nevnímáte to jako bariéru na cestě k fanouškům?

Naučil jsem se hrát tak, že lidé se mohou ztotožnit s emocemi, které má hudba předává. I dříve už jsem měl turné v zemích, kde mi lidé nerozuměli. Přesto přišli a vnímali sílu a oslovil pocit, který z hudby měli. Když jste se před chvílí ptal, co je pro mne důležitější na blues, jestli hudba, nebo slova, tak vlastně to nejdůležitější jsou emoce, které písní dokážu předat. Svůj pocit můžete s lidmi sdílet i beze slov. Lidé z písně poznají, jestli jste smutný, nebo naopak šťastný. Nemyslím, že by jazyk byl nutně bariérou. Hudba dokáže překročit jazykové, kulturní i jakékoli jiné hranice.

Už v roce 1996 vás jeden vlivný časopis zařadil mezi nejlepší mladé bluesové umělce, ale své první album Eyes Of The City jste vydal až v roce 2008. Proč tak pozdě?

V 90. letech bylo finančně náročnější vydat CD a já jsem v té době neměl moc peněz a neměl jsem ani podporu velkého vydavatelství. Potom jsem dostal několik nabídek, ale neměl jsem pocit, že bych byl připraven. Vlastně jsem na svém prvním albu začal pracovat čtrnáct let předtím, než vyšlo. Několikrát jsem začal a zase skončil, taky jsem měl období, kdy jsem hodně intenzivně koncertoval a nebyl čas nahrávat. Trvalo mi to tedy dlouho.

Naopak na druhé album fanoušci čekali jen tři roky…

Ano, teď mám víc peněz, což ale samozřejmě není jediný důvod. Myslím, že nyní prožívám šťastné období, také jsem se mezitím hodně naučil a už vím, jak to udělat, abych rozdělanou práci završil. Také mě už nerozptyluje tolik věcí jako dřív. Na druhém albu jsem pracoval jen asi rok a půl, maximálně dva a půl roku. Samozřejmě že některé skladby, které se mi nehodily na první desku, jsem pak dal na druhou, ale celkově se mi lépe dařilo sestavit album tak, aby drželo pohromadě.

Za jakých okolností vás nejčastěji napadají nové písně?

Hudba ke mně přichází, ať jsem kdekoli. Můžu jít třeba po ulici, něco mě napadne, a tak si to nazpívám do telefonu a později s tím nápadem pracuji. Ale hodně často mě něco napadne v takovém tom stavu mezi spánkem a probuzením. Zárodky nových písní mě napadají v době, kdy ještě nejsem úplně vzhůru, ale už vnímám. Naštěstí mám doma soukromé studio a většinou mám po ruce kytaru, a tak si tyto segmenty zaznamenávám. Některé písně vznikají i několik let, jiné jsou hotové velmi rychle. Pokaždé je to tedy jinak.

Mluvil jste o tom, jak důležité jsou pro vás texty. O čem tedy zpíváte?

Některé mé písně jsou o mých vlastních zkušenostech, některé jsou o tom, co pozoruji kolem sebe. A další pojednávají prostě o životě, což nemusí nutně souviset s mými osobními zážitky, ale jsou to třeba problémy, o kterých vím nebo které pociťuji u lidí kolem sebe. Vznikne tak nějaký dějový rámec, který pak dopracuji. Já jen následuji svou múzu a jdu tam, kam mne zavede. Koncept písně není vždy vědomý. Vymyslím třeba hudební groove, pak mě napadne vhodný název skladby, a teprve na jeho základě napíšu text. Jindy je to tak, že vidím v hlavě nějaký příběh jako film, a pak je text vlastně scénářem k tomuto filmu. Obecně ale musím říct, že zatímco skládání hudby mi jde snadno, texty jsou mnohem náročnější.

Vím, že máte rád hudbu Buddyho Guye nebo Koko Taylor. Ale koho si zvlášť vážíte jako autora písní?

Těch je hodně. Mým velkým oblíbencem je například John Hiatt, líbí se mi Stevie Wonder, Randy Newman a mnoho dalších, ale hlavně mám rád dobré písně a ty si vybírám napříč tvorbou jednotlivých autorů. Nemohu tedy říct, že bych si oblíbil jednoho autora. Je jich opravdu mnoho.

S čím přijíždíte do Česka a konkrétně do Brna. Co budete ve Staré Pekárně hrát?

Pravděpodobně budu hrát tak z osmdesáti procent svou vlastní tvorbu, ale zařadím také několik coververzí. Rád hraji na svých koncertech skladby Buddyho Guye, Alberta Kinga nebo standardy, prostě písně, které všichni znají. Jinak však posluchačům nabídnu výběr ze svých prvních dvou alb a také něco z třetího, které právě dokončuji.

Vince Agwada/ foto archiv umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více