Zimní cesta Jana Martiníka a Davida Marečka

17. březen 2017, 4:00

Zimní cesta Jana Martiníka a Davida Marečka

Jedenadvacátého března se brněnským koncertem uzavírá ojedinělé tuzemské turné basisty Jana Martiníka a klavíristy Davida Marečka, při němž postupně pro pět měst připravili Schubertův písňový cyklus Zimní cesta. Pěvec, ostravský rodák, si pro tento projekt našel čas v programu svého berlínského operního angažmá, pianista čas hledal vedle své práce manažera: po několika letech strávených v ředitelském kresle Filharmonie Brno zastává nyní už šestým rokem stejnou funkci v České filharmonii. Uprostřed turné, po Ostravě a Plzni a před Zlínem a jihomoravskou metropolí, vystoupili 8. března v pražském Rudolfinu.  Rozhovor, vedený v noci hned po koncertě, prozradil pohodu osobního i uměleckého přátelství obou hudebníků, ale také obvyklé uvolnění, které se po zdařilém vystoupení dostavuje. David Mareček se před usednutím k mikrofonu však na delší dobu vytratil.

Podezříval jsem vás, že snad jdete ještě cvičit…

David Mareček: Hned po koncertě? To ale dělá málokdo. Mě taková věc dneska opravdu nenapadla…!

Kdy se ke klavírnímu partu vrátíte?

D. M.: I se dvěma vystoupeními v Rakousku a Německu byl tohle pátý koncert – takže už spějeme do fáze, kdy je spíše potřeba si o hudbě číst, poslouchat další věci od Schuberta, přemýšlet o tom… – a samozřejmě denně cvičit. S ohledem na kondici rukou je možné vynechat snad jen jeden den. Ale cvičit znamená i jiné věci, ne jenom Zimní cestu… Z Berlína jsem si přivezl noty, hudbu, kterou jsem dlouho nehrál - Brahmse, Rachmaninova… Ty teď budu nejspíš cvičit.

marecek_martinik_foto_Ivan KorcA kdy se ke svému, tedy pěveckému partu, vrátíte vy? Až před dalším koncertem, nebo dřív?

Jan Martiník: Doposud jsme měli tendenci studovat a zkoušet i mezi koncerty. Vídali jsme se různě, i v Berlíně. Teď asi zrovna čas nebude… Před koncertem ve Zlíně to vypadá asi jen na zkoušku až v sále, která je ovšem samozřejmostí. Před brněnským koncertem si čas na zkoušení uděláme větší. 

Zpíváte pak při takové velké zkoušce cyklus celý, nebo spíš jen procházíte pár potřebných míst…?

J. M.: V tom jsme spontánní, takže nevím. Neexistují osvědčené způsoby. Záleží jen na našem rozpoložení.

Kolikrát jste prošli během studia a zkoušení Zimní cestu opravdu vcelku, řekněme bez přerušování?

J. M.: Těžko přesně odhadnout. Zkoušeli jsme od prosince a začali jsme tím, že jsme si cyklus dali celý.

D. M.: Před Prahou byly dva koncerty zahraniční a dva tuzemské. Zkoušek, kde jsme prošli cyklus celý, mohlo být tak deset. Od začátku prosince neminul týden, v němž bychom se nesešli. Někdy jsme měli i tři dny zkoušení vcelku.

Učili jste se věc od začátku společně?

J.M.: Zpíval jsem Zimní cestu jednou veřejně, to bude už deset let. Tehdy jsem ale neuměl ani pořádně německy… S časovým odstupem jsem se k ní vracel, ale skutečné nastudování, včetně naučení nazpaměť, přijde až tehdy, když se skladbě intenzivně věnujete s vědomím, že na konci toho úsilí bude koncert. Dotáhnout studium do konce mě přiměl až okamžik, kdy tenhle projekt vyvstal. Dělat něco jen do šuplíku? Jsou takoví kolegové, já takový ale nikdy nebyl.

D. M.: Já jsem na tom byl odlišně – urazil jsem při přípravě nastudování a našeho turné cestu z pozice posluchače do pozice interpreta.

Vy jste měl tedy náskok?

J. M.: U některých písní jsem měl více méně jasno a jen v detailech se to vytříbilo, u některých mi velmi pomohla až nynější příprava. A pak i skutečnost, že jsme společně mohli zajet za basbarytonistou Robertem Hollem, který se nám věnoval několik hodin - a bylo to super. Nesmírně obohacující. Říkal nám moc zajímavé věci. Bylo by krásné, kdybychom s ním Zimní cestu mohli probrat ještě jednou, až koncertní sérii dokončíme… Takové zkušenosti jsou k nezaplacení. Má nadhled, přesně ví… A dokázal nás uklidnit, dát nám oběma jistotu, že všechno je dobré. Nejhorší je, když vás někdo začne deptat. To pak nezazpívám ani tón.

Vyvíjel se během práce váš pohled na Zimní cestu?

J. M.: Nijak zásadně ne.

Na začátku se možná zdá cyklus trochu depresivní…?

J. M.: Všichni o tom mluvili, jak je depresivní… Ale Zimní cesta taková není. Ano, je to životní příběh, smutný, nešťastný, je v něm pořád přítomna smrt, ale jsou tam i momenty, které jsou krásné. Pozitivně lyrické. Záblesky lásky…! Myslím, že jsou v hudební literatuře úplně jiná díla, která jsou depresivnější. Šostakovičova symfonie Babi jar. Ano, to je strach a deprese. Zimní cesta ne.

D. M.: U mě se to vyvíjelo dost. Už před dvěma lety jsem věděl, že budeme Zimní cestu zpívat a hrát. Tak jsem ji začal nasávat – a postupně se objevila krása. Dneska už cyklus vůbec jako depresivní nevnímám. A vývoj měl u mě ještě dvě další roviny: když jsem dřív hrál komorní hudbu, tak jsem si skladby s někým obehrával. Třeba Dvořákův kvintet jsem hrál s několika různými kvartety. Honza chtěl proces projít se mnou celý a sám. Nejcennější tedy je, že se mi do celkové podoby nedostaly nánosy nějaké jiné interpretace. - A pak dávám kredit dvěma pianistům: Alexandr Starý, který s Honzou hraje už roky, mi osvětloval, jak vypadá písňový doprovod. Zkoušel s námi, otevřel mi celý svět. Hrát s nástrojem a hrát s pěvcem jsou dvě rozdílné disciplíny - a kdybych na všechno chtěl přijít sám, vydalo by to na mnohem delší dobu. A druhým byl můj kolega a přítel Ivo Kahánek. Ano, a Robert Holl, který nám dal klid.

Prý jste si cíleně vyzkoušel také kladívkový klavír?

D. M.: V Muzeu v Kremsmünsteru, kde je největší sbírka klavírů v Rakousku, mi dovolili hrát na hammerklavier z roku 1824. Když už je dnes interpretace na původní nástroje tak pokročilá, mělo by být standardem, aby si na dobový klavír zahrál i interpret používající jinak nástroje moderní. Ne si jen poslechnout nahrávku, ale opravdu si vyzkoušet, co historický klavír dělá. Vědomí, jak autor svou hudbu slyšel, je dobré, i když ten zvuk nakonec plně nenapodobíte.

Kdo koho k rozhodnutí Zimní cestu nastudovat a provést vyhecoval?

J. M.: Bavili jsme se jednou, padl název Zimní cesta…, shodli jsme se, že tu hudbu máme rádi, a tak někdo z nás řekl: co kdybychom to udělali…? – David je každopádně motor, organizátor, já bych si takovéhle koncerty asi sám nezorganizoval.

Nezalekl jste se pak toho nápadu?

D. M.: Já se komorní hudby nikdy nebál, dělal jsem ji za studií, dělal jsem ji rád a šlo mi to. Nepouštím se tedy do úplně nového světa. Spolupráce s člověkem, kterého si jako umělce vážím a mám ho rád, je pozitivní impuls… Český spolek pro komorní hudbu mi už jednou dal důvěru, když jsem hrál ve Dvořákově  Klavírním kvintetu. Přijali i návrh se Zimní cestou. Přišlo nám ale škoda nastudovat ji jen pro jeden koncert… A tak přišla Ostrava, přihlásil se Zlín. Plzeň se také ozvala sama… Brno se nejdřív zdráhalo, v sezoně už nebylo místo, ale nakonec – po Honzově koncertu s Českou filharmonií, kdy zpíval Biblické písně - se ozvali,  že koncerty nějak přeskládali a že Schuberta chtějí.

marecek_martinik_foto_P.HajskaCo vám daly předpremiérové koncerty v Rakousku a Německu?

J. M.: Pro mě byl objev, jak obrovský rozdíl může udělat příprava, regulace klavíru. S tím se dají dělat hotové divy – a právě tahle hudba je na detaily velmi citlivá.

D. M.: Houslista si vozí svůj nástroj seřízený houslařem, ale klavíristé jsou odkázáni na to, co je na pódiu. Takže technikovi řeknete, co si představujete, co chcete, a on vše udělá. V mém případě zaznělo: potřeboval bych, aby to rychle repetovalo a aby to bylo slabé… Fungovalo to, jak jsem chtěl. Technik z Rakouska nám připravoval klavír i v Ostravě a bude také v Brně. Stejně tak tomu bylo s německým technikem v Postupimi a rovněž tak tady v Praze s Janem Machartem… A právě tohle pak dá klid i zpěvákovi.

J. M.: Hrozná akustika a hrozný klavír umějí udělat obrovský rozdíl. Jako kdybyste měl špatně namazané lyže a lepil se vám na ně sníh.

Podnikáte podobné věci, jako je projekt Zimní cesta, častěji, nebo se cítíte doma především ve světě opery?

J.M.: Svět písně mi byl vždy hodně blízký a hodně jsem se mu věnoval. Že jsem v angažmá v opeře a věnuji se opeře víc? Kdybych se věnoval jen písní, asi bych se neuživil. Píseň je jako repertoár na okraji zájmu společnosti… Zpěvák by ovšem měl být univerzální, měl by umět zazpívat dobře jak operu, tak oratorium i píseň. Snažil jsem se vždy věnovat úplně všemu – a také si vybírat, co mi je blízké a co mě baví. V divadle se role valí, vesměs je musíte přijmout. Turné s písňovým cyklem není obvyklé. Jsem moc rád.

Musel jste na Zimní cestu krást čas?

J.M.: Zařídil jsem si ho. To by jinak nešlo. Vyšli mi vstříc, uvolnili mě z jedné inscenace, v níž jsem měl zpívat, abych se mohl věnovat Schubertovi a také koncertům s Václavem Luksem. Takových vystoupení mám v sezoně jen několik… Naše společné turné je tedy naprosto luxusní akcí.

V českém hudebním životě je v tomto rozsahu jednoznačně výjimečné. Mohlo by pomoci žánru písně?

J. M.: To by bylo skvělé.

Vy jste čas na přípravu kradl trochu víc, i po nocích – vždyť hraní není vaše hlavní profese…

D. M.: Tři měsíce před koncertem musím hrát každý den, což se nedá ošidit. Ruce musí dostat každodenní porci cvičení. Sednout ke klavíru mohu po pracovním dni, který končí někdy v šest, někdy v osm, někdy v deset… Tím, že dělám předtím celý den něco jiného, není ale cvičení únavné. Ostatně večer se hraje nejlépe. A ještě jedna věc: odejít na chvíli k hudbě z manažerského provozu není vůbec špatné. Uvědomíte si také, proč děláte toho manažera…

Učíte se i text?

D. M.: Neumím ho zpaměti, ale zcela záměrně se jím samozřejmě zabývám. A některé písně jsem si musel při hraní i zazpívat. Pochopitelně za zavřenými dveřmi, aby mě nikdo neslyšel! Musíte mít melodii i text pod kůží natolik, abyste neustále věděl, kde zpěvák je, a to i v případě, že se něco promění.

Lysá hora

Přátelé prozradili, že jste v rámci příprav byli také v Beskydech na Lysé hoře…

J. M.: Když mám čas a alespoň den jsem v Ostravě a mám volno, jdu okamžitě na Lysou, na Smrk nebo na jiné okolní hory. Nemělo to být tak, že „…zpíváme Zimní cestu, tak pojďme v zimě na hory..“. Ale krásně se to doplňuje. Byli jsme v Ostravě, tak jsem Davidovi řekl:  V neděli jdeme na Lysou. Obětoval den, který by patřil rodině… Je dobré si vyčistit hlavu. Byl to takový teambuilding.

D. M.: A měli jsme krásné počasí.

Považujete letošní turné za jednorázovou společnou věc?

J. M.: Dohrajeme, nahrajeme, uvidíme… Z Davida mám velkou radost. Sledoval jsem celý proces, prošel neuvěřitelným progresem. Kvalitativní skok. Strašně dobře se mi s ním zpívá. Pro mě je naše Zimní cesta potěšení. Určitě budu celý život vzpomínat, ať už bude cokoli. - Musíme se domluvit, jestli ještě někdy ano, a pokud ano, tak co, kdy a jak… Já bych to viděl jednoznačně, že ano. Už jsem si i něco nachystal.

D. M.: Realizuji vždy jen jeden projekt. Nechci říkat, co bude po Zimní cestě. Ano, hrát s Janem Martiníkem je pro mě životní zážitek. Ano, budu celý život vzpomínat. Když něco bude, budu rád. A i kdyby ne, stálo to za to.

David Marečerk, Jan Martiník/ foto Petra Hájská a Ivan Korč

Pěvecký recitál

21.3.2017, 19:30 / Besední dům

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.  více

V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Nejčtenější

Kritika

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce