Zrní: Na Flédě se odehrál náš nejlepší koncert v životě

27. listopad 2017, 1:00

Zrní: Na Flédě se odehrál náš nejlepší koncert v životě

V rámci turné, které probíhá už od jara, přijede 28. listopadu do Brna na Flédu skupina Zrní. Představí své nejnovější album s názvem Jiskřící. Na naše otázky reagovali členové skupiny (čtyři Honzové a jeden Ondra) kolektivně, pouze odpovědi Honzy Ungera coby autora textů občas vystoupily do popředí.

Základním tématem alba Jiskřící je prý krize…

Ano, krize je výchozí bod, od kterého se deska odráží. Šlo nám o to, postihnout, co se dá z krize vytěžit pozitivního. Na co poukazují těžké okamžiky, které člověka potkají. Ta deska je tedy o pozitivních nálezech v krizi. Původně mělo jít především o krizi v osobním slova smyslu, ale nakonec to můžeme vztáhnout i na celospolečenskou situaci.

Honza Unger: Celé to vychází to z mé osobní krize, ze situace, jakou jsem zažil ve svém životě. Asi dva roky jsem se cítil úplně ztracený, život se mi převrátil naruby, musel jsem vyhledat psychologickou pomoc. Ale v jednu chvíli jsem si uvědomil, že to ztracení, ten stav úplného dna, člověku ukazuje věci, které do té doby nebyl schopen vidět. To mě osvobodilo a dalo mi to velkou pokoru k životu. O tom je pro mne ta tahle deska.

Dostali jste se někdy dřív k takto osobním tématům?

Myslím, že každé to téma, které zpracováváme, je osobní. Zároveň se my jako osoby nacházíme v nějakém prostoru, jsme součástí společnosti jako celku, a tak se zároveň ke společnosti vyjadřujeme. Přesahy do společenské roviny byly znát i na předchozích deskách. Například na albu Soundtrack ke konci světa šlo o nějaký předěl, o zlom, o kterém lidé diskutovali a přemýšleli, co by v jejich životě mohl znamenat.

Jak už tady zaznělo, Honza psal texty na nové album o svých vlastních krizích. Ztotožňujete se i vy ostatní s jeho písněmi?

Nic jiného nám nezbývá. Ale hlavně jsme soudržní, čas trávíme většinou spolu a Honzův příběh jsme mohli sledovat hodně zblízka, prožívali jsme jej s ním. Zároveň každý z nás prožívá nějaké své těžké momenty. Dokážeme se s tím tedy identifikovat stejně jako posluchači. Jsou to situace, do kterých se může dostat kdokoliv, někteří z nás si tím už prošli, jiné to třeba teprve čeká. Honza tedy píše o pocitech, které někteří z nás zažili.

Jak vůbec Zrní funguje jako kolektiv? Probíráte spolu své osobní problémy?

Nejsme kapela, která by se setkávala jen kvůli koncertům. Scházíme se v hospodě, mluvíme spolu. Už to sice není tak jako dřív, kdy jsme spolu trávili 24 hodin denně, chápeme, jak je pozitivní si od sebe na chvíli odpočinout, ale své soukromí si navzájem sdílíme.

Co děláte v autě při cestě na koncerty? Posloucháte muziku?

Je to odstupňované podle toho, jak dlouho turné už trvá. Když jedeme na první koncert turné, posloucháme muziku, někdo pracuje, někdo si čte. Později už v dodávce hlavně odpočíváme. Ale ještě později se už opět pouští muzika, a to často pořádně nahlas, tancuje se, postupně také degraduje náš jazyk. Přijdeme pak domů a trvá asi den, než se dostaneme zpátky do normální polohy.

Co Zrní poslouchá na cestách?

Tak například dnes jsme pouštěli Jamieho xx, Prago Union nebo balkánskou dechovku…

Zrní natáčí koncepční alba. Posloucháte vy sami také spíše alba, nebo jednotlivé písně?

Posloucháme alba, kupujeme si i vinyly. Ale v autě to na soustředěný poslech není, album si člověk vychutná spíš doma. Nicméně v poslední době obecně nevychází moc ucelených desek, které by nabídly příběh, jako to kdysi dělali třeba Pink Floyd. Dnešní alba, to jsou spíše kolekce jednotlivých písní.

Vraťme se k vašemu nejnovějšímu albu. Proč se jmenuje právě Jiskřící?

Honza Unger: Úplně na začátku byla básnička o tom, jak je přítomnost jiskřivá. Napsal jsem o tom jeden text, Jiskřící bůh láska jest, a když jsme jeli do Madridu album nahrát, začali jsme o tom slovu uvažovat jako o názvu desky. Vystihovalo to to téma a nahrávání bylo nakonec tak euforické, že nám slovo Jiskřící sedělo i k tomu.

Proč jste vlastně album natáčeli až v Madridu?

Náš producent Ondřej Ježek se někde dočetl o moc pěkném studiu v Barceloně a chtěl album nahrát právě tam. My jsme na to reagovali nadšeně, protože jsme toužili natočit desku kdekoli mimo zaběhnutý klasický režim. V minulosti to totiž fungovalo tak, že jsme dojížděli k Ondrovi do studia, on tam měl i jinou práci, tříštilo se to. A nás baví, když je práce semknutá. Barcelonské studio bylo nakonec obsazené, ale my jsme si řekli, že přesto odjedeme a někde najdeme jiné studio, které nám bude vyhovovat. Našli jsme je na periferii Madridu.

Odjeli jste tedy i s Ondřejem Ježkem. Jinak byl personál ve studiu španělský?

Ano, byl tam majitel studia a jeho pomocník. Ti nám připravovali mikrofony, drátovali a sem tam nám přinesli něco k pití. Byli moc fajn. Jinak tam s námi byli producenti Ondřej Ježek a Jonatán Pastirčák. Měli jsme připravený základní materiál, ale chtěli jsme k němu přidat elektroniku, u které jsme měli jenom rámcovou představu. Na místě jsme o tom hodně mluvili, pouštěli jsme si muziku, bavili se o aranžích a na základě toho jsme ve studiu udělali v písničkách spoustu úprav. Ondřej s Jonatánem byli poměrně radikální, což jsme chtěli. Občas nám nějakou píseň zkrátili, zjednodušili, nebo škrtli některé party. Pět písniček z připravených patnácti se na desku nedostalo. Většina elektronických prvků se pak přidávala až doma po nahrávání, to měl na starost hlavně Jonatán.

Otisklo se na album něco ze Španělska?

Žádný kulturní vliv tam není, ale určitě se tam otiskla atmosféra. Na náladě alba se podepsalo, že tam v tu dobu, i když byl začátek ledna, svítilo slunce a bylo předjaří. Kdybychom desku točili jinde, zřejmě by se i jinak jmenovala, protože slovo Jiskřící vyjadřuje něco, co se tam dělo. Byli jsme po celou dobu v euforii. Splnili jsme si svůj sen – bylo to intenzivní a semknuté, po večerech jsme se bavili o vizích, jak by naše hudba mohla vypadat. Něco takového jsme si vždy přáli zažít. Cestou tam jsme se zastavili nedaleko Bordeaux na francouzském pobřeží, kde je největší písečná duna v Evropě, Dune du Pyla. To ostatně vidíte v klipu na píseň Jiskřící raketa TOTO. Právě podle té duny jsme album chtěli nazvat Poušť. Když se ráno ocitnete uprostřed písku, je to opravdu velký zážitek a to téma by to pojmenovávalo z té temnější strany.

V Barceloně jste tedy nakonec nenatáčeli, ale jak se díváte na současnou situaci v Katalánsku? Sledujete ji?

Sledujeme ji a mluvíme o tom, ale jasný názor nemáme. Cítím, že bych asi každému, kdo o ni stojí, samostatnost umožnil. Je podivné někoho nutit, aby zůstal se mnou, když nechce. Zároveň ale chápu, že se to vládě nelíbí, protože mají v ústavě zakotvenou nedělitelnost. Je taky otázka, kdo ty touhy po samostatnosti skutečně vyvolává, jestli to není důsledek nějaké manipulace. Jak by k tomu ostatně přišli ti obyvatelé Katalánska, kteří chtějí být nadále součástí Španělska? Otvírá to spoustu hlubších otázek. Proč se v dnešní době ještě takhle separovat, pokud tě nikdo neutlačuje a svět se spíš spojuje? Ekonomický význam je asi také sporný vzhledem k tomu, že by Katalánsko asi přišlo o členství v EU a nikdo neví, co všechno by to způsobilo.

Nejen na Colours of Ostrava jste vystoupili s tibetským zpěvákem Lotenem Namlingem. Dá se vůbec hudbou bojovat třeba za svobodu pro Tibet? Jaké máte z těchto koncertů s odstupem pocity?

S Lotenem jsme odehráli tuším kolem deseti koncertů a pocity jsme z toho měli výborné. Byl to pro nás zážitek, setkat se s někým, kdo má kořeny v úplně jiné kultuře, v úplně jiném hudebním cítění. Sblížili jsme se. Mimochodem jsme zjistili, že jedna naše – tehdy úplně nová – píseň Lotenovi silně připomíná písničku, kterou mu v dětství zpívala jeho maminka. I v textu byly paralely. To byl silný moment, kdy člověk ucítí, že někde v hloubce je to všechno propojené. Zpívali jsme ji pak společně. A jestli se dá hudbou bojovat? Nejde o boj, ale o šíření povědomí o té situaci. Fanoušky jsme například upozorňovali, jak mohou konkrétními kroky Tibetu pomoci, například příspěvkem na stavbu konkrétních škol. A pak, a to je stejně důležité, jde o šíření soucitu. Takovým společným projektem vysíláme signál o pospolitosti lidí, ať už jsou odkudkoli, a o tom, že nám není lhostejné, že je někdo, ať už kdekoli na světě, utlačovaný. Takový postoj je určitě dobré v lidech povzbuzovat.

V rámci turné teď přijíždíte do Brna. Je pro vás Brno něčím výjimečné? A vážou se nějaké konkrétní vzpomínky přímo na klub Fléda?

V Brně hrajeme rádi. Poslední roky už je to výhradně na Flédě, kam jsou lidé na nás naučeni chodit a kde je teď navíc nový výborný zvuk. Fléda je specifická také tím, že se po koncertě spí na palandách ubytovny přímo nad klubem. Z toho vyplývá, že se po koncertě často ještě dlouho do noci tancuje a blbne. Pod okny je provozovna s kebabem, před kterou to žije také až do rána, takže kdo by snad chtěl jít spát dřív, má smůlu. Když jsme tu hráli naposled, a to bylo právě loni s Lotenem, shodli jsme se na tom, že to byl náš nejlepší koncert v životě. Takže vzpomínky jsou ty nejlepší možné.

Zrní/ Foto Barbora Johansson

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zrní - Jiskřící turné

28.11.2017, 20:00 / Club Fléda

Devatenáctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk zahájil ambiciózní projekt lotyšské akordeonistky Ksenije Sidorové uvádějící podmanivé a smyslné melodie Bizetovy opery Carmen v netradiční a populární či jazzovou hudbou ovlivněné interpretaci. Stěžejní část programu tvořily skladby z alba Carmen, které akordeonistka natočila a vydala jako svůj debut roku 2016. Na pódiu stanuli po boku Ksenije Sidorové také houslista Alejandro Loguercio, klavírista Claudio Constantini, kontrabasista Roberto Koch, kytarista Reentko Dirks a perkusista David Kuckhermann, v několika skladbách doprovodil hudebníky orchestr Filharmonie Brno pod vedením Marka Ivanoviće. Kromě upravených čísel z Bizetova díla zazněla také skladba Malagueña kubánského skladatele Ernesta Lecuony. Pojítko mezi jednotlivými hudebními čísly tvořily částečně improvizované sólové výstupy jednotlivých hudebníků. Přitažlivý program koncertu pod širým nebem tedy sliboval oslovit nejen milovníky vážné hudby, ale také posluchače, kteří jinak zařazují tento druh hudby do svého kulturního vyžití spíše sporadicky. Lákavý příslib uhrančivých melodií pod letní hvězdnou oblohou však narazil na zásadní nedostatek – kvalitu zvuku.  více

Během čtyř dnů nabídl Maraton hudby Brno na 150 koncertů v podání více než 500 účinkujících. Na festivalu se potkali místní umělci i hosté ze zahraničí. Jazzový večer v Sono centru zahájili brněnští Marek Kotača Trio, po kterých následoval Yaron Herman z Izraele a Kenny Garrett z USA, na pódiu na hradě Špilberk dostala publikum do varu domácí hip-hopová legenda Chaozz i crossoveroví a světoví Dog Eat Dog. O rockový večer na Flédě se postarali The Adicts z Anglie spolu s pražským uskupením The Fialky, v Sono centru zase holandští Physical Graffiti vzdali poctu skupině Led Zeppelin. Rocku byla v Brně spousta, v neděli večer vystoupili i britští alt-J.  více

Brněnská „all-stars“ sestava Pozdní sběr přichází po čtyřech letech s novým albem. Tentokrát nezdůrazňuje na obalu osobu svého zakladatele a kapelníka Jiřího Pařeza, který sice zůstává hlavním autorem i sólovým zpěvákem, ale album jako celek je ještě více než minulá deska Pohlednice z Paříže (2014) výsledkem spolupráce sehrané sestavy. V ní se sešli muzikanti jako Michael Vašíček, Emil Formánek, Jiří Meisner nebo David Velčovský, tedy hráči, v jejich životopisech najdeme položky jako Vlasta Redl & Každý den jinak, Kamelot nebo Druhá tráva. Velkou posilou a výrazným oživením sestavy od minulého alba je Radim Zenkl, špičkový mandolinista, působící ve Spojených státech a nyní opět i na Moravě. Vedle mandolíny na album přispěl i irskou flétnou, ale na albu najdeme i další zajímavé barvy – tubu v závěrečné písni Na pivu (v níž se mimochodem vystřídá rekordní počet zpěváků v historii skupiny), dechovou sekci v úvodním Amsterdamu nebo čtveřici lesních rohů ve Smířenívíce

12. srpna 2018 si připomeneme 90. výročí úmrtí skladatele Leoše Janáčka. Zemřel ve věku 74 let na vrcholu tvůrčích sil a jeho náhlá smrt všechny zaskočila. Koncem července 1928 odjel na letní pobyt do rodných Hukvald, kam za ním přijela Kamila Stösslová se synem Ottou. Vzal si s sebou opis partitury své poslední opery Z mrtvého domu, aby provedl korektury a doplňky, práci však nestihl dokončit. Ze silného nachlazení se rozvinul zápal plic, se kterým byl skladatel převezen do Kleinova sanatoria v blízké Ostravě. Zemřel v neděli 12. srpna 1928 v deset hodin dopoledne. Pohřeb se konal o tři dny později v Brně. Janáček je pochován na brněnském Ústředním hřbitově v tzv. čestném kruhu, autorem náhrobku je výtvarník Eduard Milén (tentýž, který navrhl scénu a kostýmy ke světové premiéře opery Příhody lišky Bystroušky).  více

Kdo jezdí do Náměště nad Oslavou na Folkové prázdniny pravidelně, dobře zná strukturu tohoto sympatického festivalu, která se ani letos od předchozích ročníků nelišila: úvodní sobotní koncert jedné kapely (letos Frigg z Finska), následovaný nadstandardním rautem na zámku pro sponzory a podporovatele festivalu, a dalších sedm dní nabitých nejen špičkovou hudbou z celého světa, ale také tvůrčími dílnami, odbornými i odlehčenými přednáškami a rozpravami, výstavami, tancem, společným zpíváním a formálním i neformálním setkáváním. To vše se každý rok točí kolem jednoho základního tématu, které letos bylo „O paměti“. Celých těch osm dnů se v Náměšti vzpomínalo, upamatovávalo, paměti bylo dokonce věnováno i dvoudenní odborné kolokvium v podkroví náměšťské nové radnice. A přitom se po večerech v zámeckém parku odehrávala svěží, naprosto současná hudební dobrodružství.  více

V neděli zakončený XIV. ročník Hudebního festivalu Znojmo nesl podtitul Svár duše s tělem. Jihomoravské město vítá na svých prknech už řádku let renomované interprety od rezidenčního Czech Ensemble Baroque po sólisty zvučných jmen. Na závěr letošního ročníku sliboval nejpůsobivější zážitek tohoto léta – pozvání totiž přijal cenami ověnčený soubor Il Giardino Armonico, který se pod vedením Giovanniho Antoniniho orientuje na interpretaci děl 17. a 18. století. Spolu s věhlasnou sopranistkou Annou Prohaska se v jízdárně Louckého kláštera zastavili v neděli při turné k novému CD Serpent & Fire.  více

Netradiční koncert vokálního tělesa Czech Ensemble Baroque Quintet včera na Hudebním festivalu Znojmo představil tvorbu skladatele Matea Flechy (1481–1553). V běžně nepřístupných prostorách sálu konventu Louckého kláštera zazněly tzv. ensalady tedy polyfonní skladby míchající pro komický efekt dialekty, jazyky a často zcela nesmyslná slova či citoslovce. Mezi zhudebňovanými slovy se tak objevují výrazy jako „bum bum“, „tif tof“, „tra la la la“ nebo třeba „badum dům“. Mateo Flecha byl jedním ze skladatelů, kteří pomohli žánr jako takový ustanovit a etablovat. Samotný termín je znám především z publikace Las Ensaladas de Flecha Prague (1581), kterou vydal Flechův synovec, jménem taktéž Mateo Flecha. Tento Flecha junior vydal ve zmíněné sbírce ensalady právě Matea Flechy staršího. Vokální ansámbl doplnili ještě flétnistka Michaela Koudelková, theorbista Karel Fleischlinger a Emil Machain s Ester Švábkovou na bicí nástroje.  více

Jakou měrou lze zasahovat do hudební, výrazové a afektové struktury dramatického díla aniž by režisér, hudebník, tanečník nebo zpěvák vytvořil vnitřně nekonzistentní chiméru? Dává výsledek ještě smysl? To jsou palčivé otázky soudobých inscenačních snah. Ne vždy vše musí být do očí bijící. Příkladem může být svérázné provedení opery L’Amor non ha legge Antonia Caldary při šestém ročníku Olomouckých barokních slavností. Opera vznikla při příležitosti padesátých narozenin hudbymilovného hraběte Johanna Adama von Questenberg. Těleso Ensemble Damian pod uměleckým vedením Tomáše Hanzlíka provedlo novodobou premiéru opery v prostředí olomouckého konviktu počátkem týdne.  více

Hostem Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou bude v pondělí 30. července anglický písničkář John Smith. Pořadatelé o něm hovoří jako o „utajeném pokladu vytříbeného folkového písničkářství“ a vyzdvihují jeho loňské album Headlong s osobními vyznáními manželce Joanně. Se Smithem, kterého jeho kytarový idol a vzor John Renbourn označil za „budoucnost folku“, jsme hovořili telefonicky.  více

Budova Českého rozhlasu Brno se po rekonstrukci chlubí novým studiem. Studio VII bylo obrazně pokřtěno koncertem Na živú notečku z folklorní řady Na moravskou notu Českého rozhlasu Brno a Zlín. Hudebního zasvěcení se ujala Horňácká muzika Petra Mičky, jejíž primáš je zároveň jedním z rozhlasových redaktorů. Jako hosté se představili velmi nadaní mladí zpěváčci Anička Mičková a Janíček Pavlík a také legenda horňáckého folkloru majstr Martin Hrbáč. Celý více než hodinový program je možno shlédnou na youtube kanálu Českého rozhlasu.  více

V sále slavkovského zámku se včera odehrál závěrečný koncert mezinárodního festivalu Concentus Moraviae. Dvacátý třetí ročník však byl v porovnání s předcházejícími a spíše vážně laděnými koncerty něčím zcela odlišným. Jednotícím prvkem všech koncertů ročníku bylo spojení hudby a humoru napříč epochami a hudebními styly. Zatímco zahajovací koncert nabídl spíše moderní a leckdy i experimentální uchopení hudebního vtipu, ten závěrečný s podtitulem Barokní žerty stavěl na zvukomalebné komice, které dominovaly kukačky, slavíci, žáby i šermíři a bojovníci. O provedení děl se postaral ansámbl Les Passions de l’Ame – Orchester für Alte Musik Bern.  více

Předposlední červnový víkend se většina tuzemských folklorních nadšenců přesunula již po třiasedmdesáté do jihomoravské Strážnice. Toto městečko se zajímavou a dlouhou historií se pravidelně stává dějištěm největšího folklorního festivalu v České republice. Každoročně se ho účastní folklorní soubory, lidové muziky a rukodělní výrobci z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska, a také jiných zemí celého světa. Letos to bylo například pestrobarevné Mexiko nebo orientální Indonésie.  více

Verše sonetů Williama Shakespeara včera určily atmosféru ve skleněném pokoji vily Tugendhat. Uskutečnilo se tady poslední uvedení projektu nazvaného Navštívení krásy v rámci festivalu ProART. V tomto večeru došlu ke spojení tance, divadla a hudby, kterážto umění měla přítomným zprostředkovat netradičním způsobem renesanční verše. Martin Dvořák, tanečník a choreograf a zároveň ředitel spolku ProART spolu s herečkou Veronikou Žilkovou a hudebníkem Františkem Chaloupkou vystoupili jako protagonisté těchto milostných veršů.  více

Ačkoliv je spojení hudby a vína odvěké a onu symbiózu opojných melodií s tekutou révou můžeme sledovat napříč dějinami již od dob kultu boha Dionýsa, ke skutečnému a programovému souznění obou dochází zřídka. Pomineme-li slavnosti vína, které kolem měsíce září napříč republikou zkrášlují konec léta, pak víno v úzkém spojení s hudbou bývá jen málokdy středobodem hudebních programů. Včerejší koncert ansámblu Zefiro Torna vedeného Jurgenem de Bruyn v Kurdějově u Hustopečí se pokusil právě tuto dramaturgickou mezeru zaplnit. Koncert z programu 23. ročníku festivalu Concentus Moraviae nabídl totiž kromě rozverných skladeb Orlanda di Lassa, Didiera Lupiho, Giovanniho Bassana, Giovanniho Battisty Fontany nebo Vincenza Galilea i degustaci vybraných vín, kterou komentoval someliér Janko Martinkovič. S životními osudy skladatele pak diváky seznamoval divadelní herec Jan Kolařík.  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš připravil již tradiční oživení prvních letních dnů a to 21. ročníkem série folklorních večerů pod názvem F scéna. Bezmála týdenní festival začal slavnostním galavečerem v kulisách hradu Špilberk, kde se krom domácího pořadatelského tělesa objevil také vzácný host Poddukelský umelecký ľudový súbor – PUĽS z Prešova. Ten mohli diváci vidět také ještě následující den, kdy byl program na Nové radnici již zcela v jejich režii. Třetí festivalový den se i se svými tanečníky předvedl opět VUS Ondráš pásmem s názvem Taneční miniatury.  více

Nejčtenější

Kritika

Devatenáctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk zahájil ambiciózní projekt lotyšské akordeonistky Ksenije Sidorové uvádějící podmanivé a smyslné melodie Bizetovy opery Carmen v netradiční a populární či jazzovou hudbou ovlivněné interpretaci. Stěžejní část programu tvořily skladby z alba Carmen, které akordeonistka natočila a vydala jako svůj debut roku 2016. Na pódiu stanuli po boku Ksenije Sidorové také houslista Alejandro Loguercio, klavírista Claudio Constantini, kontrabasista Roberto Koch, kytarista Reentko Dirks a perkusista David Kuckhermann, v několika skladbách doprovodil hudebníky orchestr Filharmonie Brno pod vedením Marka Ivanoviće. Kromě upravených čísel z Bizetova díla zazněla také skladba Malagueña kubánského skladatele Ernesta Lecuony. Pojítko mezi jednotlivými hudebními čísly tvořily částečně improvizované sólové výstupy jednotlivých hudebníků. Přitažlivý program koncertu pod širým nebem tedy sliboval oslovit nejen milovníky vážné hudby, ale také posluchače, kteří jinak zařazují tento druh hudby do svého kulturního vyžití spíše sporadicky. Lákavý příslib uhrančivých melodií pod letní hvězdnou oblohou však narazil na zásadní nedostatek – kvalitu zvuku.  více