Folklorní fúze a dánské kapely v Náměšti nad Oslavou

Folklorní fúze a dánské kapely v Náměšti nad Oslavou

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.

Letošní ročník festivalu nabídl hned několik mimořádných koncertních zážitků. Patřil mezi ně úvodní večer s portugalským fadem, hned dva koncerty – každý tematicky jinak zaměřený – irského písničkáře a vypravěče Lorcána Mac Mathúny, pokračování loňského projektu Struny nad Oslavou (namísto kytaristů a hráčů na další drnkací nástroje se tentokrát v parku představili houslisté z různých zemí) nebo dvojí roli anglického zpěváka a sběratele lidové hudby Sama Lee. Ten vedle svého recitálu nabídl i zážitek v podobě workshopu v náměšťské oboře – vnímání hudby a přírody skutečně do hloubky, naboso, se zavázanýma očima. V programu však měli místo také Ivan Hlas, Vladimír Mišík, Aneta Langerová nebo skupině ČikoriIvou Bittovou. A také hned několik amerických kapel nebo písničkář ze Senegalu, slovenský Balkansambel či maďarští Muzsikás.

folklove_prazdniny_2017Z takto pestře namíchaného programu je pochopitelně obtížné vybrat to nejzajímavější a každá taková volba je nutně subjektivní. Sám pro sebe jsem si dopředu zvolil pondělní a čtvrteční koncert, které si byly svou strukturou částečně podobné. Pominu-li úvodní kapely obou večerů, obě mimochodem špičkové ve svých oborech, totiž Horňáckou cimbálovou muziku Martina Hrbáče a skupinu Malina Brothers s hostující Kateřinou García, skládaly se oba koncerty z mimořádného programu na pomezí jazzu a moravského folkloru a z vystoupení špičkové dánské skupiny.

Dánské trio Dreamers’ Circus dalo letos celému festivalu téma – O snech a snílcích – a jeho koncert na Moravě byl prý splněným snem dramaturga Michala Schmidta. Skupinu tvoří klasický houslista Rune Tønsgaard Sorensen, hráč na cistru Ale Carr a akordeonista a pianista Nikolaj Busk, dva Dánové a jeden Švéd ze Skåne, oblasti, která dříve k Dánsku patřila a jejíž folklor na tuto dobu stále upomíná. Po nenápadném intru pánové od druhé skladby předváděli neskutečnou instrumentální jízdu na pomezí evropské klasické hudby a dánského folkloru, jemuž sice dominují housle, ale který si svou barevností nezadá s u nás známější lidovou hudbou britských ostrovů nebo Balkánu. Dreamers’ Circus však nehrají žádné jednoduché písně k tanci. Jejich „balady beze slov“ vyjadřují prostřednictvím hudby děj a svou členitostí a náročností, dynamickými zvraty i plností zvuky se skutečně v některých momentech blíží vážné hudbě.

Zcela jinak k odkazu svých předků přistupuje druhá dánská skupina, která si říká Nordens Tone. V tomto případě jde o jazzové trio (piano, kontrabas, saxofon), které doprovází výraznou zpěvačku Jullii Hjetland. Výraznou nejen vizuálně (s vlasy dlouhými snad po kolena), ale především hlasem. Její rozsah je úctyhodný – včetně neuvěřitelných hloubek –, stejně jako schopnost napodobovat zvuky přírody nebo komunikovat se saxofonem jako rovný s rovným. Jullie zpívá v sedmi severských jazycích včetně exotické grónštiny a napodobování hlasů zvířat nebo zvuků moře možná odposlouchala od Sámů z dálného evropského severu nebo právě od Gróňanů. I ona se svou kapelou částečně vychází ze skandinávského folkloru, ale namísto houslové vřelosti jej zprostředkovává přes emoce ukryté v chladu a melancholii. I v tomto případě krása, i když zcela jinak uchopená.

Beránci a vlci jsou projekt, který má své kořeny na Folkových prázdninách. Jitka Šuranská s Marianem Friedlem se už před časem pokoušeli v Náměšti zjistit, kam vede cesta „z kořenů k world music“. Jejich živé pásmo na hranici lidové hudby a jazzu, dne a noci, života a smrti či Moravy a Slovenska mělo vyjít na CD, ale nakonec všechno dopadlo jinak. Oba protagonisté, obklopeni hráči ze čtyř spřízněných kapel (od folklorního Ženského sboru z Kudlovic až po Sdružení nezávislých jazzmenů) natočili ve studiu zcela nový program pod názvem Beránci a vlci a ten nyní poprvé naživo předvedli právě v Náměšti. Opět to byla čistá krása: od folklorního zpívání kudlovických žen přes neméně silné a neméně syrové sbory mužů z Friedlovy skupiny RukyNaDudy až po virtuózní hru Martina Krajíčka z tria Jitky Šuranské a odvážné freejazzové figury přítomných jazzových sólistů.

Shodou okolností se na pomezí jazzu a world music či folkloru pohybuje i nový projekt kontrabasisty Jiřího Slavíka Mateřština, oceněný letos Andělem. Slavík, který sice jako syn diplomata prožil větší část svého mládí v zahraničí, ale v dětství měl blízko k severomoravskému a slezskému folkloru, si toto své album natočil prakticky sám. Sám hraje nejen na basu, ale i na housle, violu, cello, klarinet, klavír nebo cimbál. Jediným hudebním partnerem je mu opět Marian Friedl, virtuóz na lidové píšťalky (a jinak též jazzový kontrabasista). Na Folkových prázdninách i v tomto případě došlo k historicky prvnímu živému provedení tohoto materiálu, který se skládá ze Slavíkových instrumentálních kompozic, z Friedlových autorských písní i z úprav folkloru. V Náměšti se Slavíkem a Friedlem vystoupili hudebníci z Vojenského uměleckého souboru Ondráš, avšak hlavním aktérem byl Slavík sám – jako suverénní zpěvák, virtuózní basista i neméně dobrý hráč na několik dalších nástrojů.

Provedení Beránků a vlků i Mateřštiny, v poslední době nejsilnějších českých desek z okruhu world music, patřilo k nejsilnějším momentům Folkových prázdnin, stejně jako jedinečné koncerty obou dánských skupin. Ovšem program festivalu je exkluzivní od začátku do konce a lze očekávat, že i v roce 2018 připraví Michal Schmidt se svým týmem podobně silný týden plný (nejen) hudebních zážitků.

Folkové prázdniny, Náměšť nad Oslavou, areál renesančního zámku. 22.–29. 7. 2017

Foto archiv festivalu/ Jiří Polehla

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Nejčtenější

Kritika

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce