Folklorní fúze a dánské kapely v Náměšti nad Oslavou

Folklorní fúze a dánské kapely v Náměšti nad Oslavou

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.

Letošní ročník festivalu nabídl hned několik mimořádných koncertních zážitků. Patřil mezi ně úvodní večer s portugalským fadem, hned dva koncerty – každý tematicky jinak zaměřený – irského písničkáře a vypravěče Lorcána Mac Mathúny, pokračování loňského projektu Struny nad Oslavou (namísto kytaristů a hráčů na další drnkací nástroje se tentokrát v parku představili houslisté z různých zemí) nebo dvojí roli anglického zpěváka a sběratele lidové hudby Sama Lee. Ten vedle svého recitálu nabídl i zážitek v podobě workshopu v náměšťské oboře – vnímání hudby a přírody skutečně do hloubky, naboso, se zavázanýma očima. V programu však měli místo také Ivan Hlas, Vladimír Mišík, Aneta Langerová nebo skupině ČikoriIvou Bittovou. A také hned několik amerických kapel nebo písničkář ze Senegalu, slovenský Balkansambel či maďarští Muzsikás.

folklove_prazdniny_2017Z takto pestře namíchaného programu je pochopitelně obtížné vybrat to nejzajímavější a každá taková volba je nutně subjektivní. Sám pro sebe jsem si dopředu zvolil pondělní a čtvrteční koncert, které si byly svou strukturou částečně podobné. Pominu-li úvodní kapely obou večerů, obě mimochodem špičkové ve svých oborech, totiž Horňáckou cimbálovou muziku Martina Hrbáče a skupinu Malina Brothers s hostující Kateřinou García, skládaly se oba koncerty z mimořádného programu na pomezí jazzu a moravského folkloru a z vystoupení špičkové dánské skupiny.

Dánské trio Dreamers’ Circus dalo letos celému festivalu téma – O snech a snílcích – a jeho koncert na Moravě byl prý splněným snem dramaturga Michala Schmidta. Skupinu tvoří klasický houslista Rune Tønsgaard Sorensen, hráč na cistru Ale Carr a akordeonista a pianista Nikolaj Busk, dva Dánové a jeden Švéd ze Skåne, oblasti, která dříve k Dánsku patřila a jejíž folklor na tuto dobu stále upomíná. Po nenápadném intru pánové od druhé skladby předváděli neskutečnou instrumentální jízdu na pomezí evropské klasické hudby a dánského folkloru, jemuž sice dominují housle, ale který si svou barevností nezadá s u nás známější lidovou hudbou britských ostrovů nebo Balkánu. Dreamers’ Circus však nehrají žádné jednoduché písně k tanci. Jejich „balady beze slov“ vyjadřují prostřednictvím hudby děj a svou členitostí a náročností, dynamickými zvraty i plností zvuky se skutečně v některých momentech blíží vážné hudbě.

Zcela jinak k odkazu svých předků přistupuje druhá dánská skupina, která si říká Nordens Tone. V tomto případě jde o jazzové trio (piano, kontrabas, saxofon), které doprovází výraznou zpěvačku Jullii Hjetland. Výraznou nejen vizuálně (s vlasy dlouhými snad po kolena), ale především hlasem. Její rozsah je úctyhodný – včetně neuvěřitelných hloubek –, stejně jako schopnost napodobovat zvuky přírody nebo komunikovat se saxofonem jako rovný s rovným. Jullie zpívá v sedmi severských jazycích včetně exotické grónštiny a napodobování hlasů zvířat nebo zvuků moře možná odposlouchala od Sámů z dálného evropského severu nebo právě od Gróňanů. I ona se svou kapelou částečně vychází ze skandinávského folkloru, ale namísto houslové vřelosti jej zprostředkovává přes emoce ukryté v chladu a melancholii. I v tomto případě krása, i když zcela jinak uchopená.

Beránci a vlci jsou projekt, který má své kořeny na Folkových prázdninách. Jitka Šuranská s Marianem Friedlem se už před časem pokoušeli v Náměšti zjistit, kam vede cesta „z kořenů k world music“. Jejich živé pásmo na hranici lidové hudby a jazzu, dne a noci, života a smrti či Moravy a Slovenska mělo vyjít na CD, ale nakonec všechno dopadlo jinak. Oba protagonisté, obklopeni hráči ze čtyř spřízněných kapel (od folklorního Ženského sboru z Kudlovic až po Sdružení nezávislých jazzmenů) natočili ve studiu zcela nový program pod názvem Beránci a vlci a ten nyní poprvé naživo předvedli právě v Náměšti. Opět to byla čistá krása: od folklorního zpívání kudlovických žen přes neméně silné a neméně syrové sbory mužů z Friedlovy skupiny RukyNaDudy až po virtuózní hru Martina Krajíčka z tria Jitky Šuranské a odvážné freejazzové figury přítomných jazzových sólistů.

Shodou okolností se na pomezí jazzu a world music či folkloru pohybuje i nový projekt kontrabasisty Jiřího Slavíka Mateřština, oceněný letos Andělem. Slavík, který sice jako syn diplomata prožil větší část svého mládí v zahraničí, ale v dětství měl blízko k severomoravskému a slezskému folkloru, si toto své album natočil prakticky sám. Sám hraje nejen na basu, ale i na housle, violu, cello, klarinet, klavír nebo cimbál. Jediným hudebním partnerem je mu opět Marian Friedl, virtuóz na lidové píšťalky (a jinak též jazzový kontrabasista). Na Folkových prázdninách i v tomto případě došlo k historicky prvnímu živému provedení tohoto materiálu, který se skládá ze Slavíkových instrumentálních kompozic, z Friedlových autorských písní i z úprav folkloru. V Náměšti se Slavíkem a Friedlem vystoupili hudebníci z Vojenského uměleckého souboru Ondráš, avšak hlavním aktérem byl Slavík sám – jako suverénní zpěvák, virtuózní basista i neméně dobrý hráč na několik dalších nástrojů.

Provedení Beránků a vlků i Mateřštiny, v poslední době nejsilnějších českých desek z okruhu world music, patřilo k nejsilnějším momentům Folkových prázdnin, stejně jako jedinečné koncerty obou dánských skupin. Ovšem program festivalu je exkluzivní od začátku do konce a lze očekávat, že i v roce 2018 připraví Michal Schmidt se svým týmem podobně silný týden plný (nejen) hudebních zážitků.

Folkové prázdniny, Náměšť nad Oslavou, areál renesančního zámku. 22.–29. 7. 2017

Foto archiv festivalu/ Jiří Polehla

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Temperament i emoce romské hudby jsou všeobecně známým faktem. Se stejnou vervou a pozitivní energií vzniklo v roce 2016 také komunitní nahrávací studio Amaro records. Celý dobrovolnický projekt vznikl za podpory a garance organizace IQ Roma servis. Odpovědnou osobou a dobrým duchem je Petra Borovičková, sama výborná zpěvačka a členka několika kapel. Strůjcem myšlenky byl Gejza Horváth, přední romský hudebník, který již dříve vedl kurzy pro mladé romské muzikanty. Spatřoval v nich obrovský potenciál.  více

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více

Své česko-slovenské turné zakončila na brněnské Flédě kapela Billy Barman ze Slovenska. Tato série koncertů byla zajímavá nejen svoji čistě akustickou podobou, ale zejména propojením s pěti zpěvačkami SĹUKu (Slovenský ľudový umelecký kolektív). Tato fúze populární hudby a folkloru vznikla původně pro festival Tatra Flowers. Její nebývalý úspěch však způsobil, že se hudebníci rozhodli repertoár rozšířit a představit se nejen na domácí slovenské půdě, ale také u českých sousedů.  více

„Věděl jsem, s kým bych rád spolupracoval, a podle toho jsem se snažil sestavit kapelu, která by měla příjemný zvuk,“ řekl v roce 2015, krátce po vydání svého zásadního alba Living Being, francouzský akordeonista Vincent Peirani. V té době měl za sebou několik zajímavých akustických projektů včetně alba se saxofonistou Emilem Parisienem a v tomto stylu pokračoval i nadále. V roce 2016 vzniklo příjemné CD duetů s pianistou Michaelem Wollným a nedávno spolupracoval s klavíristou Stefanem Bollanim a s Berlínskou filharmonií na albu Mediterraneo, inspirovaném klasickou hudbou. Projekt Living Being je však úplně jiného charakteru, je zhmotněním akordeonistovy představy o elektrické hudbě na pomezí jazzu, rocku a dalších žánrů. A právě s tímto programem Peirani a jeho kapela přijeli do brněnského divadla Husa na provázku.  více

V sobotu 14. dubna se v Dělnickém domě v Brně-Židenicích uskutečnilo tradiční vystoupení souboru Javorník a jeho hostů. V roli hosta se představil soubor Olšava z Uherského Brodu. Historie těchto dvojkoncertů se datuje od roku 2003, od té doby se na jednom pódiu vystřídalo již třináct folklorních souborů.  více

„Historie kapely Gazdina roba sahá až do 90. let minulého století, kdy se většina dnešních členů potkávala v brněnských regionálních kapelách. […] Gazdina roba fungovala dlouhá léta jako studiový projekt. Zásadní zlom nastává až po deseti letech existence, završené v roce 2004 vydáním prvního regulérního alba s příznačným názvem Deset let jsme se neviděli. […] V roce 2017 vydala kapela druhé album První poslední.“  Tolik základní údaje z webu www.gazdinaroba.cz. Suchá fakta, z nichž zdaleka není zřejmé, že Gazdina roba, tak trochu utajená kapela na brněnské scéně, patří v žánru rockového písničkářství, k němuž se hlásí, ke špičkám. Hudební energie se v jejím případě dokonale pojí s poetikou textů.  více

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.  více

„Doteď jsem nahrával instrumentální alba – nikoli bez výjimky, ale z velké většiny instrumentální. Toto je opravdu první deska, na které zpívám od začátku až do konce, ve sto procentech písní, což je pro mne velká změna. Ale potřeboval jsem takový krok udělat. Udělal jsem si tu radost, že jsem natočil písňové album,“ řekl mi před několika málo měsíci v telefonickém rozhovoru izraelský kontrabasista Avishai Cohen. Hovořili jsme samozřejmě o jeho aktuálním albu 1970, na kterém klade vedle sebe své autorské písně inspirované populární hudbou 70. let, klasiku Eddieho Palmieriho Vamos Pa’l Monte, americký gospel Motherless Child nebo lidové písně z Předního východu. Album 1970 je v jeho kontextu příklonem k popovému jazyku možná výjimečné, ale současně odkazuje i ke kontrabasistově osobní historii, k jeho lásce k jazzu a tradiční židovské hudbě. Aktuální turné, jehož součástí byl koncert v brněnském Boby centru v rámci festivalu JazzFestBrno, sice s tématem alba koresponduje, ale částečně se od něj liší. Je ještě popovější a překvapuje i poučené posluchače.  více

Jít proti názoru většiny je již ze samé podstaty nepopulární. Představuje-li navíc ona většina nadšené, skandující a ve stoje tleskající publikum, pak je kritikova dušička menší než jeho obliba u výkonných umělců. A přesto je někdy potřeba vstát – nebo v některých případech zůstat sedět. Předposlední koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, na kterém zazněly části mešního oratoria od významných skladatelů 14. a 15. století, nabídl sice mnoho kvalitních a vybroušených prvků, to vše však po boku neméně problematických hudebních ploch. O provedení se postaral soubor Mala Punica pod vedením Pedra Memelsdorffa. Díla Mattea de Perugia, Antonia Zacara da Teramo a dosud neznámých skladatelů rozezněla ve čtvrtek večer prostory brněnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie.  více

Rozestupy mezi jednotlivými řadovými alby skupiny Cimbal Classic se zvětšují. Tentokrát museli fanoušci melodických písniček Dalibora Štrunce na novinku čekat osm let (předtím pět). V mezidobí však kapela a především její principál nezaháleli. V roce 2010 vzniklo CD Betlém s písněmi z představení Městského divadla Brno, v roce 2013 skupina natočila zvláštní instrumentální album Melodies From Around The Globe se 46 pouze půldruhé minuty dlouhými melodiemi ze zemí, které se tehdy účastnily biatlonového mistrovství v Novém Městě na Moravě. A v roce 2016 vyšlo autorské „vážné“ album Dalibora Štrunce Malované na cimbál se skladbami v interpretaci tří mladých cimbalistek, Štruncových žákyň. V roce 2016 však Dalibor Štrunc také slavil padesáté narozeniny a téma zrání, bilancování a – nebojme se to pojmenovat – počínajícího stárnutí předznamenává novinkovou desku. Úvodní píseň Padesátý první – ano, co rok, to jeden „bratříček“ – je totiž právě o tom, že „už toho kňourání a stesků bylo dost“ a že „až nás bude šedesát, to teprve bude věk“. Ostatně propojení rozverného charakteru se štruncovsky silnou melodií a vynikajícími aranžemi dělá právě z této písně jeden z nejsilnějších momentů nejen tohoto alba, ale celé diskografie kapely.  více

Oratorium Janovy pašije skladatele Johanna Sebastiana Bacha představuje jeden z nezpochybnitelných klenotů světové hudební literatury. Mnoho dirigentů se snaží překvapit posluchače novým, svěžím, energickým a výrazově bohatým uchopením skladatelovy hudby. Mezi tělesa, která tuto nelehkou výzvu dobrovolně přijímají, patří i Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího Romana Válka. V jejich provedení zaznělo jedno z nejznámějších a nejinterpretovanějších Bachových děl přímo na Velký pátek v brněnském kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie.  více

S podtitulem Zůstaňte zde a bděte se mnou včera nabídnul Velikonoční festival duchovní hudby další z koncertů a to v kostele svatého Augustina. K uvedení Vigilie pro šest hlasů a instrumentální soubor Wolfganga Rihma přizval festival dva renomované německé soubory – Ensemble Musikfabrik a vokální sexteto Singer Pur, pro které bylo dílo zkomponováno. Za bravurním provedení nesmírně drásavé skladby stál dirigent Christian Eggen.  více

Velikonoční festival duchovní hudby ve svém druhém dni nabídnul v kostele Neposkvrněného početí panny Marie na Křenové ulici Lidové pašije podle svatého Jana, jejichž autorem je Petr Varmuža – umělecký vedoucí BROLNu.  více

Další z řady dvojkoncertů mezinárodního festivalu Jazz Fest Brno 2018 se odehrál v sobotu v Divadle Husa na provázku. Oba tentokrát propojil skladatel a multiinstrumentalista Jiří Slavík. V první půli programu předvedl své jazzové interpretační a improvizační schopnosti, když na piano doprovodil jazzového bubeníka Douga Hammonda. Poté představil koncertní verzi svého unikátního projektu Mateřština, za který vloni získal cenu Anděl v kategorii world music.  více

Velikonoční festival duchovní hudby včera večer v Brně odstartoval svůj 27. ročník. Tentokrát pod zastřešujícím tématem Zahrada, vinice. Přehlídka duchovní hudby láká své posluchače nejen vysokou kvalitou hudební produkce, ale do značné míry také propracovaným dramaturgickým plánem, který vždy v souladu s každoročním tématem uvádí po boku historických hudebních milníků díla nová, neotřelá nebo alespoň nepříliš často slýchaná. Ačkoliv skutečným středobodem nedělního večera bylo jediné oratorium Ludwiga van Beethovena Kristus na hoře Olivetské, Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno zahájili zatím poslední ročník festivalu offertoriem Intende Voci od Franze Schuberta.  více

Nejčtenější

Kritika

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více