Folklorní fúze a dánské kapely v Náměšti nad Oslavou

Folklorní fúze a dánské kapely v Náměšti nad Oslavou

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.

Letošní ročník festivalu nabídl hned několik mimořádných koncertních zážitků. Patřil mezi ně úvodní večer s portugalským fadem, hned dva koncerty – každý tematicky jinak zaměřený – irského písničkáře a vypravěče Lorcána Mac Mathúny, pokračování loňského projektu Struny nad Oslavou (namísto kytaristů a hráčů na další drnkací nástroje se tentokrát v parku představili houslisté z různých zemí) nebo dvojí roli anglického zpěváka a sběratele lidové hudby Sama Lee. Ten vedle svého recitálu nabídl i zážitek v podobě workshopu v náměšťské oboře – vnímání hudby a přírody skutečně do hloubky, naboso, se zavázanýma očima. V programu však měli místo také Ivan Hlas, Vladimír Mišík, Aneta Langerová nebo skupině ČikoriIvou Bittovou. A také hned několik amerických kapel nebo písničkář ze Senegalu, slovenský Balkansambel či maďarští Muzsikás.

folklove_prazdniny_2017Z takto pestře namíchaného programu je pochopitelně obtížné vybrat to nejzajímavější a každá taková volba je nutně subjektivní. Sám pro sebe jsem si dopředu zvolil pondělní a čtvrteční koncert, které si byly svou strukturou částečně podobné. Pominu-li úvodní kapely obou večerů, obě mimochodem špičkové ve svých oborech, totiž Horňáckou cimbálovou muziku Martina Hrbáče a skupinu Malina Brothers s hostující Kateřinou García, skládaly se oba koncerty z mimořádného programu na pomezí jazzu a moravského folkloru a z vystoupení špičkové dánské skupiny.

Dánské trio Dreamers’ Circus dalo letos celému festivalu téma – O snech a snílcích – a jeho koncert na Moravě byl prý splněným snem dramaturga Michala Schmidta. Skupinu tvoří klasický houslista Rune Tønsgaard Sorensen, hráč na cistru Ale Carr a akordeonista a pianista Nikolaj Busk, dva Dánové a jeden Švéd ze Skåne, oblasti, která dříve k Dánsku patřila a jejíž folklor na tuto dobu stále upomíná. Po nenápadném intru pánové od druhé skladby předváděli neskutečnou instrumentální jízdu na pomezí evropské klasické hudby a dánského folkloru, jemuž sice dominují housle, ale který si svou barevností nezadá s u nás známější lidovou hudbou britských ostrovů nebo Balkánu. Dreamers’ Circus však nehrají žádné jednoduché písně k tanci. Jejich „balady beze slov“ vyjadřují prostřednictvím hudby děj a svou členitostí a náročností, dynamickými zvraty i plností zvuky se skutečně v některých momentech blíží vážné hudbě.

Zcela jinak k odkazu svých předků přistupuje druhá dánská skupina, která si říká Nordens Tone. V tomto případě jde o jazzové trio (piano, kontrabas, saxofon), které doprovází výraznou zpěvačku Jullii Hjetland. Výraznou nejen vizuálně (s vlasy dlouhými snad po kolena), ale především hlasem. Její rozsah je úctyhodný – včetně neuvěřitelných hloubek –, stejně jako schopnost napodobovat zvuky přírody nebo komunikovat se saxofonem jako rovný s rovným. Jullie zpívá v sedmi severských jazycích včetně exotické grónštiny a napodobování hlasů zvířat nebo zvuků moře možná odposlouchala od Sámů z dálného evropského severu nebo právě od Gróňanů. I ona se svou kapelou částečně vychází ze skandinávského folkloru, ale namísto houslové vřelosti jej zprostředkovává přes emoce ukryté v chladu a melancholii. I v tomto případě krása, i když zcela jinak uchopená.

Beránci a vlci jsou projekt, který má své kořeny na Folkových prázdninách. Jitka Šuranská s Marianem Friedlem se už před časem pokoušeli v Náměšti zjistit, kam vede cesta „z kořenů k world music“. Jejich živé pásmo na hranici lidové hudby a jazzu, dne a noci, života a smrti či Moravy a Slovenska mělo vyjít na CD, ale nakonec všechno dopadlo jinak. Oba protagonisté, obklopeni hráči ze čtyř spřízněných kapel (od folklorního Ženského sboru z Kudlovic až po Sdružení nezávislých jazzmenů) natočili ve studiu zcela nový program pod názvem Beránci a vlci a ten nyní poprvé naživo předvedli právě v Náměšti. Opět to byla čistá krása: od folklorního zpívání kudlovických žen přes neméně silné a neméně syrové sbory mužů z Friedlovy skupiny RukyNaDudy až po virtuózní hru Martina Krajíčka z tria Jitky Šuranské a odvážné freejazzové figury přítomných jazzových sólistů.

Shodou okolností se na pomezí jazzu a world music či folkloru pohybuje i nový projekt kontrabasisty Jiřího Slavíka Mateřština, oceněný letos Andělem. Slavík, který sice jako syn diplomata prožil větší část svého mládí v zahraničí, ale v dětství měl blízko k severomoravskému a slezskému folkloru, si toto své album natočil prakticky sám. Sám hraje nejen na basu, ale i na housle, violu, cello, klarinet, klavír nebo cimbál. Jediným hudebním partnerem je mu opět Marian Friedl, virtuóz na lidové píšťalky (a jinak též jazzový kontrabasista). Na Folkových prázdninách i v tomto případě došlo k historicky prvnímu živému provedení tohoto materiálu, který se skládá ze Slavíkových instrumentálních kompozic, z Friedlových autorských písní i z úprav folkloru. V Náměšti se Slavíkem a Friedlem vystoupili hudebníci z Vojenského uměleckého souboru Ondráš, avšak hlavním aktérem byl Slavík sám – jako suverénní zpěvák, virtuózní basista i neméně dobrý hráč na několik dalších nástrojů.

Provedení Beránků a vlků i Mateřštiny, v poslední době nejsilnějších českých desek z okruhu world music, patřilo k nejsilnějším momentům Folkových prázdnin, stejně jako jedinečné koncerty obou dánských skupin. Ovšem program festivalu je exkluzivní od začátku do konce a lze očekávat, že i v roce 2018 připraví Michal Schmidt se svým týmem podobně silný týden plný (nejen) hudebních zážitků.

Folkové prázdniny, Náměšť nad Oslavou, areál renesančního zámku. 22.–29. 7. 2017

Foto archiv festivalu/ Jiří Polehla

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více