Folklorní fúze a dánské kapely v Náměšti nad Oslavou

Folklorní fúze a dánské kapely v Náměšti nad Oslavou

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.

Letošní ročník festivalu nabídl hned několik mimořádných koncertních zážitků. Patřil mezi ně úvodní večer s portugalským fadem, hned dva koncerty – každý tematicky jinak zaměřený – irského písničkáře a vypravěče Lorcána Mac Mathúny, pokračování loňského projektu Struny nad Oslavou (namísto kytaristů a hráčů na další drnkací nástroje se tentokrát v parku představili houslisté z různých zemí) nebo dvojí roli anglického zpěváka a sběratele lidové hudby Sama Lee. Ten vedle svého recitálu nabídl i zážitek v podobě workshopu v náměšťské oboře – vnímání hudby a přírody skutečně do hloubky, naboso, se zavázanýma očima. V programu však měli místo také Ivan Hlas, Vladimír Mišík, Aneta Langerová nebo skupině ČikoriIvou Bittovou. A také hned několik amerických kapel nebo písničkář ze Senegalu, slovenský Balkansambel či maďarští Muzsikás.

folklove_prazdniny_2017Z takto pestře namíchaného programu je pochopitelně obtížné vybrat to nejzajímavější a každá taková volba je nutně subjektivní. Sám pro sebe jsem si dopředu zvolil pondělní a čtvrteční koncert, které si byly svou strukturou částečně podobné. Pominu-li úvodní kapely obou večerů, obě mimochodem špičkové ve svých oborech, totiž Horňáckou cimbálovou muziku Martina Hrbáče a skupinu Malina Brothers s hostující Kateřinou García, skládaly se oba koncerty z mimořádného programu na pomezí jazzu a moravského folkloru a z vystoupení špičkové dánské skupiny.

Dánské trio Dreamers’ Circus dalo letos celému festivalu téma – O snech a snílcích – a jeho koncert na Moravě byl prý splněným snem dramaturga Michala Schmidta. Skupinu tvoří klasický houslista Rune Tønsgaard Sorensen, hráč na cistru Ale Carr a akordeonista a pianista Nikolaj Busk, dva Dánové a jeden Švéd ze Skåne, oblasti, která dříve k Dánsku patřila a jejíž folklor na tuto dobu stále upomíná. Po nenápadném intru pánové od druhé skladby předváděli neskutečnou instrumentální jízdu na pomezí evropské klasické hudby a dánského folkloru, jemuž sice dominují housle, ale který si svou barevností nezadá s u nás známější lidovou hudbou britských ostrovů nebo Balkánu. Dreamers’ Circus však nehrají žádné jednoduché písně k tanci. Jejich „balady beze slov“ vyjadřují prostřednictvím hudby děj a svou členitostí a náročností, dynamickými zvraty i plností zvuky se skutečně v některých momentech blíží vážné hudbě.

Zcela jinak k odkazu svých předků přistupuje druhá dánská skupina, která si říká Nordens Tone. V tomto případě jde o jazzové trio (piano, kontrabas, saxofon), které doprovází výraznou zpěvačku Jullii Hjetland. Výraznou nejen vizuálně (s vlasy dlouhými snad po kolena), ale především hlasem. Její rozsah je úctyhodný – včetně neuvěřitelných hloubek –, stejně jako schopnost napodobovat zvuky přírody nebo komunikovat se saxofonem jako rovný s rovným. Jullie zpívá v sedmi severských jazycích včetně exotické grónštiny a napodobování hlasů zvířat nebo zvuků moře možná odposlouchala od Sámů z dálného evropského severu nebo právě od Gróňanů. I ona se svou kapelou částečně vychází ze skandinávského folkloru, ale namísto houslové vřelosti jej zprostředkovává přes emoce ukryté v chladu a melancholii. I v tomto případě krása, i když zcela jinak uchopená.

Beránci a vlci jsou projekt, který má své kořeny na Folkových prázdninách. Jitka Šuranská s Marianem Friedlem se už před časem pokoušeli v Náměšti zjistit, kam vede cesta „z kořenů k world music“. Jejich živé pásmo na hranici lidové hudby a jazzu, dne a noci, života a smrti či Moravy a Slovenska mělo vyjít na CD, ale nakonec všechno dopadlo jinak. Oba protagonisté, obklopeni hráči ze čtyř spřízněných kapel (od folklorního Ženského sboru z Kudlovic až po Sdružení nezávislých jazzmenů) natočili ve studiu zcela nový program pod názvem Beránci a vlci a ten nyní poprvé naživo předvedli právě v Náměšti. Opět to byla čistá krása: od folklorního zpívání kudlovických žen přes neméně silné a neméně syrové sbory mužů z Friedlovy skupiny RukyNaDudy až po virtuózní hru Martina Krajíčka z tria Jitky Šuranské a odvážné freejazzové figury přítomných jazzových sólistů.

Shodou okolností se na pomezí jazzu a world music či folkloru pohybuje i nový projekt kontrabasisty Jiřího Slavíka Mateřština, oceněný letos Andělem. Slavík, který sice jako syn diplomata prožil větší část svého mládí v zahraničí, ale v dětství měl blízko k severomoravskému a slezskému folkloru, si toto své album natočil prakticky sám. Sám hraje nejen na basu, ale i na housle, violu, cello, klarinet, klavír nebo cimbál. Jediným hudebním partnerem je mu opět Marian Friedl, virtuóz na lidové píšťalky (a jinak též jazzový kontrabasista). Na Folkových prázdninách i v tomto případě došlo k historicky prvnímu živému provedení tohoto materiálu, který se skládá ze Slavíkových instrumentálních kompozic, z Friedlových autorských písní i z úprav folkloru. V Náměšti se Slavíkem a Friedlem vystoupili hudebníci z Vojenského uměleckého souboru Ondráš, avšak hlavním aktérem byl Slavík sám – jako suverénní zpěvák, virtuózní basista i neméně dobrý hráč na několik dalších nástrojů.

Provedení Beránků a vlků i Mateřštiny, v poslední době nejsilnějších českých desek z okruhu world music, patřilo k nejsilnějším momentům Folkových prázdnin, stejně jako jedinečné koncerty obou dánských skupin. Ovšem program festivalu je exkluzivní od začátku do konce a lze očekávat, že i v roce 2018 připraví Michal Schmidt se svým týmem podobně silný týden plný (nejen) hudebních zážitků.

Folkové prázdniny, Náměšť nad Oslavou, areál renesančního zámku. 22.–29. 7. 2017

Foto archiv festivalu/ Jiří Polehla

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Nejčtenější

Kritika

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více