K hudební koncepci Vánoc na brněnských náměstích

K hudební koncepci Vánoc na brněnských náměstích

Brněnská náměstí Svobody, Moravské náměstí a Zelný trh jsme si už za několik posledních let zvykli v předvánočním čase vnímat jako tržiště, na nichž se lze setkat s přáteli, popít, pojíst, koupit maličkost sobě či přátelům jako dárek. Nedílnou součástí adventní nabídky však je i hudební produkce na jmenovaných náměstích, které jsou pro jedny vítanou, pro druhé pouze trpěnou tradicí s velmi proměnlivou kvalitativní úrovní. Kaleidoskop je letos ústředním motivem brněnských Vánoc, které tak tvoří pestrá mozaika žánrů i vystoupení na všech třech pódiích po dobu konání trhů čili do 23. prosince.

Zahájení: zpoždění a tlačenice

Zahájení trhů také letos obstaralo slavnostní rozsvěcení stromu na náměstí Svobody, které provázela světelná projekce s hudebním doprovodem. Už zde se projevila jistá problematičnost koncipovaného doprovodného programu, který ne vždy respektuje aktuální situaci. Úvodní program započatý s hodinovým předstihem (beatboxeři En.dru a JeN Hovorka se zpěvačkou Sisou Fehérovou) si přišlo poslechnout několik desítek zájemců. Postupně přibývající stovky diváků se ale přišly podívat zejména na stromek. Hlasitost produkce znemožňující komunikaci nesli poměrně nelibě a stejně tak i narůstající programový skluz. Organizátor i moderátor podobné akce by nutně měli mít přímou vazbu na hlediště – v tomto případě na přeplněné náměstí, kde každým okamžikem prodlevy vzrůstá nekomfort a s tím související napětí ventilované ne pouze neslušnými výrazy. Ono zpoždění v drsné tlačenici celou akci mnoha přihlížejícím, zejména starším lidem a rodičům s malými dětmi, celou slavnostní atmosféru zbytečně znechutilo a zkomplikovalo. Dostat se natěsnaným davem kamkoliv ven bylo naprosto nemožné a samotné efektní rozsvěcení (byť se podařilo jak po hudební, tak vizuální stránce) trvalo nakonec kratší dobu než nepříjemné čekání.

Už tradičně téměř celodenní proud hudby a slova se valí na návštěvníky trhů na náměstí Svobody: od sympatických dopoledních vystoupení s adventními a vánočními motivy v podání základních či mateřských škol, uměleckých škol s hudebními a tanečními kroužky z Brna a blízkého okolí přes prezentace místních divadel, koncertů, veřejných čtení až po „zimní kino“. Brněnské Turistické informační centrum ústy své ředitelky představilo coby dramaturgického garanta hudebního programu ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilku a profilaci na jazz, swing a folklór. První část záměru, totiž prezentace brněnských jazzových a swingových formací (obvyklé pilíře těchto akcí Mojmír Bártek & Young Pekáč, Brněnské jazzové legendy a Big Band Mr. Swing) a několika mimobrněnských hostů (swingová a-capellová špička Skety, šansonová Radka Fišarová, Petra Ernényi či Lenka Dusilová) se vydařila obstojně. Ale očekávání JazzFestem namlsaných Brňáků na nějakou opravdovou zajímavost, netradiční předvánoční novinku, nápaditou pecku – třeba v podání studentů a pedagogů jazzové katedry Hudební fakulty JAMU, což se přímo nabízelo – se naplnit nepovedlo. Ještě méně byli hudebně obdarováni příznivci špičkové lidové hudby (ačkoliv z Horňácka, Hanáckého Slovácka nebo Uherskobrodska je to do Brna kousek a většina folklórních souborů adventní repertoár ovládá). Dramaturgie Svoboďáku nabídla pouhá dvě špičková vystoupení: neortodoxní kvintet cimbalistky a zpěvačky Zuzany Lapčíkové a skvělou Horňáckou muziku Petra Mičky. Trochu málo na možnosti, které se nabízely … Několik vrcholných večerních koncertů však předvánoční návštěvníky ještě čeká: vystoupení Dana Bárty Triem Roberta Balzara, Česká mše vánoční v provedení Metropolitního symfonického orchestru a Filharmonického sboru Beseda brněnská či ještě na sám závěr 23. prosince rozhlasový Big Band Gustava Broma s hostujícím Chuckem Wensleym.

Vánoce na Zelňáku

Nejméně se změnila dramaturgie Vánoc na Zelňáku. Už několik let tvoří jeho hudební dramaturgii pestrá směs žánrů – muzikál, folk, folklór, swing, country, ale také soul, blues i bluegrass. V odpoledním programu, který začíná obvykle kolem třetí a končí o půl osmé, převažuje folk lehce nadprůměrné kvality (např. křenovická Careta, Motýlí defekt z Kuřimi, Děvčice z Podolí, Pohledy z Brna, ale i známější Hladolet, A.M.Úlet nebo Another Way). Poměrně početně zastoupen je i swing (Junior Band Pohořelice, Gábina Kočí & Jazz Company, Hawaii Swing Society, Swing Brothers) a folklór (cimbálové muziky Prameň a Vojara i méně tradiční Baobab nebo Veleband), dále country (Ranch, Poutníci) i špičkový bluegrass (pražský Monogram). Objevuje se i několik na muzikálovou notu (Patrik Havelka, Petra Fúriková) nebo lidovou notu naladěných stálic ( harmonikářka Tereza Škrháková). Právě všichni jmenovaní podtrhují ladění Zelňáku do atmosféry předvánočního lidového jarmarku s pečenými kaštany, svařákem, grogem a klobásami. Jen ten flašinetář chybí!  Největší úspěch pokaždé svým vystoupením právem sklidí trubači z ochozu věže Staré radnice, kteří jsou skutečně nenahraditelní. Do konce adventu se na Zelném rynku ještě objeví bluegrassoví Poutníci, osobitá cimbálovka Baobab, folková D.N.A., trampfolkový Přístav nebo funky gospel v podání Joyful Noise.

Vánoce před Vánocemi

V trojici hudebních scén brněnského adventu se nejosobitěji projevuje ta nejodlehlejší s prozatím nejméně početným publikem – letošní nové pódium Vánoc na Moraváku. Úpornost, s jakou pořadatelé vnucují do názvů všech tří tržišť slovo Vánoce, které paradoxně začínají až po ukončení prodeje na trzích, je až nepochopitelná. Zpět na pódium. Návaznost na klubovou scénu Staré Pekárny je zřejmá už z výčtu účinkujících žánrově oscilujících od alternativního písničkářství (skvělý Jiří Konvrzek z Velvar) přes různé odstíny blues (Bluesweiser, Blues Groove, Tom Jegr Gang), swing (The Young Pekáč) a další pozoruhodné kapely brněnské i mimobrněnské klubové scény (Ginger Head, Tři masa, Lidopop, Hladolet). Rozhodně stojí za to přijít si poslechnout v následujících dnech třeba The Muxx, Animal Farm, Ant Attack, bluesový Tom Jegr Gang, zlínský country Podjezd nebo špičkový brněnský a-capella boyband Megafon.

Podtrženo sečteno je brněnská hudební nabídka na pódiích všech tří náměstí pestrá a zajímavá. Při troše trpělivosti se svého oblíbeného žánru dočká většina lidí, kteří sem zavítají. Jenom milovníci koled, lidových adventních písní a tichého rozjímání či usebrání, k němuž advent vybízí, přijdou poněkud zkrátka.

Junior Band Pohořelice/ foto Michal Růžička

Za dirigentský pult brněnských filharmoniků se téměř přesně po roce vrátil americký dirigent Case Scaglione. Loni si v Janáčkově divadle vytvořil renomé výborného umělce, které včerejším koncertem v Besedním domě jen stvrdil.  více

Hudebník, skladatel, zpěvák a producent Martin E. Kyšperský má za sebou pestrý rok. Psal nové písně pro svou skupinu Květy, která změnila sestavu. Produkoval album písničkářce Lucii Krpalové. Vydal sbírku básní. Hrál ve dvou televizních seriálech. Moderovat rozhovory v rádiu. Organizoval čtenářské kroužky. A vydal nové sólové album, zajímavé zvukem i tématem. S Martinem jsme hovořili o radosti z tvorby i o bolesti ze ztráty přítelkyně.  více

Italská opera nemusí být nutně reprezentována jen jménem Verdi. Ponchielliho Gioconda ze sedmdesátých let devatenáctého století je toho důkazem. Tím spíš, když se její inscenace povede tak jako nyní v Národním divadle Brno.  více

Jiří Plocek si muzikantské řemeslo vyzkoušel ze všech možných úhlů pohledu: jako řadový hráč ve skupině Poutníci, jako kapelník Teagrassu, jako vydavatel i rozhlasový redaktor. Jeho zamyšlení o hudbě každý rok moc rád poslouchám na odborném kolokviu v rámci Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. Nedávno se Jiří pustil do velkého díla. Chce prozkoumat a jako knižní monografii sepsat a vydat fenomén, který nazval Píseň duše.  více

4. února uvede Janáčkova opera Národního divadla Brno poprvé ve své historii operu La Gioconda italského skladatele Amilcare Ponchielliho. S režisérem Tomášem Pilařem a dirigentem inscenace Jaroslavem Kyzlinkem ve videorozhovorech odkrýváme více z připravované operní inscenace. La Gioconda byla již při své premiéře v milánské La Scale v roce 1876 odměněna dvaceti oponami a v roce 1883 byla jedním z vybraných titulů první sezony Metropolitní opery v New Yorku. V titulní roli brněnské inscenace se představí maďarská sopranistka Csilla Boross a Iveta Jiříková, v roli Enza jihokorejský tenorista Sung Kyu Park a Luciano Mastro.  více

Filharmonie Brno uspořádala další skvostný koncert, nad jehož silou účinku zůstává rozum stát. Vzhledem k tomu, že nás v poslední době takto blaží týden co týden, nabízí se otázka, čím to všechno skončí. Odpověď známe: zavřením Janáčkova divadla a dlouhými prodlevami mezi koncerty. Právě světová úroveň zdejší dramaturgie, jež mimo Vídeň stěží hledá obdobu na stovky kilometrů daleko, je vhodným řešením pro nárazově fungující orchestr, který nyní přichází o poslední důstojné působiště.  více

Brněnská skupina Tranzan vznikla transformací z kapely Model Bazaar. Kytaristu Jana Řeřuchu, který odešel do projektu IAN, vystřídal pianista Ondřej Strouhal. Ostatní členové – kytarista a zpěvák Radek Malý, violoncellistka Soňa Malá, baskytarista Jakub Šimáně a bubeník Pospe – zůstali. Přestože šlo o pouhou výměnu jednoho člena (a jednoho nástroje), změna názvu je na místě. Zatímco Model Bazaar měl anglické texty, Tranzan se orientuje na slova v češtině a jasné a srozumitelné poselství je jeho devízou. Jde vlastně o monotematickou nebo koncepční kapelu – pod dlouhým názvem alba Příběhy o životě, smrti a o tom, co je mezi tím se totiž skrývá pásmo ekologicky laděných písní. Více než o laciné „agitky“ však jde o poetické příběhy a písně plné silných obratů, které doufám osloví i posluchače, který zatím nedokáže rozlišit modrý kontejner od žlutého.  více

V evropské premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno muzikál Chaplin. Na tuzemské jeviště se tak dostal hudební příběh o jednom z nejslavnějších filmových tvůrců minulého století a v inscenaci režiséra Stanislava Moši velmi výpravná, poněkud natahovaná a hudebně spíše prostřední show s několika mimořádnými výkony.  více

Vlakem sice už dávno nejezdím denně, ale coby nemotorista z přesvědčení využívám služeb Českých drah nebo alternativních dopravců poměrně často. A z mých „vlakových“ zážitků, nahromaděných za všechna ta léta od střední školy do současnosti, by se jistě dala sestavit sbírka povídek nebo básní. Martin E. Kyšperský napsal soubor textů, které následně zhudebnil, během jediné cesty vlakem. Začal psát v Praze, ještě než se souprava rozjela, a skončil při průjezdů vsí Bezpráví, pár kilometrů před Ústím nad Orlicí. Do Brna mu tedy ještě kus cesty zbýval, ale Martin prý ve vlaku nespí. Možná tedy na trase Česká Třebová – Svitavy – Blansko – Brno přemýšlel, co s hotovými volnými verši provede.  více

Často slýcháme o skvostné dramaturgické práci orchestru Filharmonie Brno. Chvála je namístě a neomrzí, ovšem vedle fascinujících nových kontextů, v nichž se prověřené repertoárové kusy ocitají, je třeba zdůraznit také průběžně rostoucí úroveň dirigentů, kteří s orchestrem spolupracují. Jedním z nich je i osmačtyřicetiletý Němec Alexander Liebreich, který nastudoval velmi zdařilého Mahlera: nekompromisního, krásně rozezpívaného, přitom ale vojensky disciplinovaného. Po slabém výkonu na prosincovém koncertě (Musorgskij) se tentokrát kyvadlo vychýlilo na druhou stranu. Filharmonie Brno pod Liebreichovou charismatickou taktovkou vykouzlila nezapomenutelný večer s Mahlerovou Symfonie č. 4 G dur, kterou doplnily Čtyři poslední písně od Richarda Strausse.  více

Svěží čerstvý vítr přinesla na brněnskou scénu svým debutovým albem slovensko-česká skupina Carpet Cabinet. Sedmičlenná formace působí v jihomoravské metropoli od roku 2013 a spolu s několika zajímavými hosty přináší ve dvanácti skladbách profesionálně zahranou a nahranou směs moderních i tradičních žánrů, smršť rytmů a kaleidoskop barev. V oficiální tiskové zprávě hudebníci hovoří o inspiraci „od hiphopu po soul a R&B až k například drum’n’bassu a elektru“, ale pod všemi těmito žánry a jejich kombinacemi zurčí a bublá jazzový základ. Carpet Cabinet sice není čistě jazzová skupina, ale svou tvorbou ukazuje na jednu z cest, kterými se dnes jazz ve světě ubírá. Podobně jako Robert Glasper se svým nadžánrovým elektro-koktejlem loni zazářil na festivalu JazzFestBrno, září Carpet Cabinet na domácí scéně. Září pochopitelně zatím skromněji, ale k jakýmkoli náznakům provinčnosti má jejich album daleko.  více

Relax, pohoda, souznění, ale také energie nebo slast z nesouhlasu – to jsou některé z kategorií, které v nás mohou vyvolávat nebo posilovat libovolná umělecká nebo popkulturní díla. O stupeň výše řadí takové umělecké výtvory, které člověku dávají odpovědi na jeho otázky. A úplně nejvýš pak stojí kategorii artefaktů, které doplňují otázky k našim odpovědím. A i když to, co se svou čistě mužskou doprovodnou kapelou produkuje zpěvačka Nikola Mucha, zní na první poslech jako útok na první signální, nové album Nána ve skutečnosti nabízí spoustu zásadních otázek.  více

Má sedmadvacet let a je talentovaný barytonista. Jmenuje se Roman Hoza. V posledních letech se řadí k nejvíce sledovaným českým pěvcům své generace. Laureát několika mezinárodních soutěží se mimo jiné představil třeba na prestižním Salcburském festivalu či na festivalu Pražské jaro. Absolvoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně a roční stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Od letošní sezony je stálým členem souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Během ledna bude v brněnské opeře debutovat jako svůdník Don Giovanni.  více

Pro Martina Kyšperského byl závěr roku 2016 velmi plodný. V době, kdy připravuje novou desku s novou sestavou kapely Květy, vyšly hned tři tituly, na kterých se výrazně podílel – sólové koncepční album Vlakem, sbírka surrealistických básní Marťanské lodě a také debutové album projektu Prune. Prune je nová hudební identita písničkářky Lucie Krpalové, nicméně Martin Kyšperský jí album Kruhy aranžoval, produkoval a nahrál. Je to tedy z velké části i jeho dílo a Lucie mu za to, „že tohle dobrodružství nastartoval a z velké části pomohl zhmotnit“, v bookletu CD děkuje.  více

Hana a Petr Ulrychovi, Tata Bojs, izraelská zpěvačka Noa nebo jazzová hvězda Patricia Barber. To jsou někteří z interpretů, které na počátku roku 2017 na svých prknech přivítá Národní divadlo Brno. O koncertech v Mahenově a v Janáčkově divadle hovoříme s jejich dramaturgem Filipem Habrmanem.  více