Minuta ticha. K sedmdesátinám Caspara Richtra

Minuta ticha. K sedmdesátinám Caspara Richtra

Když přijel v roce 1982 osmatřicetiletý Caspar Richter pozvat brněnskou filharmonii k účasti na západoberlínském festivalu, jehož byl uměleckým ředitelem, byli filharmonikové rádi (Západní Berlín byl pro řadového obyvatele naší socialistické vlasti prakticky nedostupný), ale nikdo z nich si nepředstavil, že nový vztah orchestru k sympatickému dirigentovi potrvá po celý jeho další život. Zatím dvaatřicetiletá bilance tohoto vztahu je poněkud ohromující i pro jeho bezprostředního účastníka – interpretačně, repertoárně, dramaturgicky i organizačně: stačí připomenout, že hlavně Richtrovou zásluhou má dnes filharmonie v repertoáru kompletního Mahlera (nedávno s ním hrála Mahlerovu Šestku na mezinárodním festivaklu v Toblachu), symfonického Bernsteina (do doby jeho působení znala jen jedinou jeho symfonii) nebo třeba řadu skladeb brněnského (!) rodáka Korngolda.

Pořad slavnostního koncertu, jímž připomene (v Richard Adam Gallery v sobotu 11. října v 19.30) Richtrovy sedmdesáté narozeniny (narodil se 16. září 1944), si jubilant ovšem navrhl sám – včetně názvu Bez hranic, který se týká jeho umění pohybovat se přirozeně v nejrůznějších hudebních oborech a spojovat jejich prvky v nový smysluplný celek. Filharmonikové sami to nejlíp poznali v roce 1991, kdy je pozval na nově zřízený letní festival do Innsbrucku (byl také jeho ředitelem) k provedení Bernsteinovy Mše. Během brněnských zkoušek se dovídali, že jejich orchestr je jenom jednou z četných interpretačních složek toho obrovitého divadelního kusu provozovaného také dvěma klasickými mužskými pěvci, souborem všestranných muzikálových sólistů, chlapeckým a velmi početným sborem smíšeným, dvěma soubory jazzovými (bluesovým a rockovým), dechovou kutálkou – a varhaníkem.

Neznajíce Bernsteina domnívali jsme se tehdy, že půjde o gigantickou americkou show ohromující počtem různorodých účinkujících a megalomanskou výpravou – a zanechávající v divákovi hlavně dojem ze dvou-tří zapamatovatelných ústředních hitů. Dva dny nepřetržitých zkoušek v obrovské hale innsbrucké Dogany (ostatní interpretační složky byly perfektně připraveny a zejména muzíkálový street chorus složený z mladých lidí ze čtyř světadílů byl fascinující) ovšem ukázaly něco docela jiného: Bernsteina jako geniálního tvůrce, který dovedl jako nikdo jiný vyjádřit mixem všech skladebných technik, k nimž dospělo jeho století, něco, co se jinak vyjádřit nedalo, totiž úzkost moderního člověka, úzkost provázející ztrátu víry a s ní i ztrátu rozumu, jenž dělá člověka sebou samým.

Na půdorysu latinské mše se v této skladbě odehrává životní příběh mladého kněze, jenž – ač pln víry a ryzího odhodlání – postupně podléhá v zápasu s rozpory současného světa. Bernsteinovu kritiku konzumní společnosti (půlka lidí zfetovaná, u voleb si nevyberem, jedni se už utopili, druzí plavou špatným směrem) ztělesňuje street chorus, jenž představuje mladou generaci, zdánlivě sebevědomou, poživačnou a cynickou, přitom však plnou nejistoty, úzkosti a očekávání, navíc sváděnou démonickým Kazatelem hlásajícím konzumní morálku (Bůh stvořil svět jako spotřební pyramidu s člověkem na vrcholu), Nesnadný návrat pološíleného kněze. který v okamžiku, kdy obřad dospěl k vrcholu, odhodil posvátný kalich a zhroutil se k oltářním stupňům, k životu, je jedním z nejúčinnějších míst Bernsteinovy tvorby: ústřední téma vztahu člověka k Bohu, tentokrát v ptačím hlasu sólové flétny, jej přivádí k poznání, že všechny rozpory lze překonat prostou vírou, bez níž člověk nemůže důstojně žít.

Tohle se nám začalo jevit až na generálce a já jsem si začal ještě o něco víc vážit Caspara, který to všechno přečetl a pochopil z málem nečitelné mnohakilové partitury, jejíž špinavé tmavošedé volné listy byly okopírovány ještě nějakou předpotopní technikou, a který to dokázal tak dokonale připravit a dát dohromady – i ostřílené filharmoniky jsem zaslechl říkat Něco takovýho sem eště nezažil.A večer to tedy každý zažil ještě jednou: orchestr s výhledem na mnohaúrovňovou konstrukci pódia-scény i s vlastními vstupy, jež najednou dostávaly pravý smysl. A když nakonec sbor uzavřel nepřetržitých sto deset minut skladby už známým chorálem Všemocný Bože, zůstalo po sotva slyšitelném Amen naprosté ticho. Caspar pomalu svěsil ruce po posledním gestu a nikdo se nepohnul – dvouapůltisícové publikum a čtyři stovky účinkujících ztrnuly v hlubokém dojetí. V jednom okamžiku bylo slabounce slyšet auto projíždějící po dálkové silnici za řekou, pak to zase utichlo. Teprve po neuvěřitelné době se první uslzení posluchači pokusili o potlesk; ten se rozrostl v nekonečné ovace. Ale ty už byly docela všední ve srovnání s tou minutou ticha, snad nejintenzivnější, jakou jsme společně prožili...

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Tím víc jsem byl překvapen a dojat, když mě jednou na Solniční zastavil pan profesor Petrželka, tou dobou už znatelně zestárlý a vážící každý krok, a místo poděkování na pozdrav povídá: Napsal jsem vám trio, Benešu, kde vám to mám nechat?  více

Se svými kvartetními zájmy a lesnickou odborností byl Hrubeš mezi svými divadelními kolegy výjimkou. A nejenom tím: hráči krajského orchestru ho měli rádi jako pravidelného sólistu svých kantátových pořadů, protože do zkoušek přicházel připraven a v nich bylo slyšet, že přesně ví, o čem zpívá.  více


Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Nejčtenější

Kritika

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více