O souhře a porozumění. Vzpomínka na Rudolfa Firkušného (11. února 1912 – 19. července 1994)

O souhře a porozumění. Vzpomínka na Rudolfa Firkušného (11. února 1912 – 19. července 1994)

V poválečných letech se na úřední tabuli brněnské konzervatoře, nově umístěné ve své dnešní budově na rohu Jarošky u Lužánek, pravidelně objevoval na konci školního roku a na začátku dalšího seznam žáků-darebáků, kteří zapomněli vrátit noty do archivu nebo něco vyřídit u tajemníka. Pokaždé na něm byla také výzva (říkali jsme památkově chráněná), aby si jistý Firkušný Rudolf vyzvedl své absolventské vysvědčení. Mazáci z vyšších ročníků pak ukazovali nováčkům tabló z roku 1927 a na něm mezi dospělými tvářemi nad černými motýlky sympatický obličej patnáctiletého kluka v rozhalence: To je ten Firkušný, co přijel z Ameriky a hrál s Českou filharmonií a s Kubelíkem na prvním Pražském jaru (generace vyrůstající za války o něm většinou ještě neslyšela).

Příběh jednoho z největších českých muzikantů dvacátého století připomíná osud Bohuslava Martinů – oba prožili svůj tvůrčí život v nedobrovolné emigraci a oba – každý jinak – prosadili do mezinárodního povědomí českou hudbu svrchovaným způsobem. Zatímco však Martinů vyzrával do své geniální velikosti dlouhá léta, byl malý Ruda z Napajedel přesvědčivým zázračným dtětem od počátku. Pětiletý zaujal v Brně, kam se po otcově smrti s matkou přestěhovali, Leoše Janáčka; ten mu zajistil nejlepší pianistické vedení a sám jej začal učit hudební teorii. Svůj první celovečení koncert v Brně hrál Firkušný osmiletý, jedenáctiletý poprvé v Praze s Českou filharmonií, čtrnáctiletý ve Vídni, patnáctiletý absolvoval mistrovskou třídu na brněnské konzervatoři, osmnáctiletého maturanta bučovického gymnázia znaly už bezmála všechny evropské hudební metropole. Ale mezitím se pořád vzdělával – v Paříži u Cortota, v Berlíně u Schnabla, v Praze u Kurze.

Běžencem se stal – stejně jako Martinů – v roce 1939: koncert v Praze dvanáct dní před nacistickým vpádem byl nadlouho jeho posledním vystoupením na domácí půdě. Následující turné se změnilo v útěk – z Paříže přes Španělsko a Portugalsko do Spojených států, které se mu staly druhým domovem. Návrat do osvobozeného Československa byl triumfální, ale netrval dlouho – do vítězství pracujícího lidu v roce 1948. Na rozdíl od Bohuslava Martinů mu však osud dopřál vrátit se ještě jednou, vlastně víckrát: hned po sametové revoluci, v roce 1990 hrál na Pražském jaru, zase s Českou filharmonií a s Kubelíkem, a potom se opakovaně objevoval v Brně, odkud si odvezl – vdovec – svou novou manželku.

Naposledy tu vystoupil v Moravském podzimu 1993, necelý rok před svou smrtí; při té příležitosti také přijal čestný doktorát Janáčkovy akademie. Ale rok předtím hrál na stejném festivalu se Státní filharmonií a s hostujícím dirigentem Václavem Neumannem Brahmsův první klavírní koncert a Janáčkovo Concertino. Přiznám se, že jsem byl velice zvědav, jak si s tímto dílem Mistr poradí; za mých účastí na jeho provedení mi docházelo, že právě v Concertinu se Janáček pokusil o něco zcela nového (mnohem později se tomu začalo říkat minimalismus), ale zdálo se mi, že to tak úplně nedotáhl – chybělo mi především to nepopsatelné janáčkovské zaujetí, kterému propadne každý pořádný muzikant hrající kteroukoli Janáčkovu skladbu od začátečnické Smyčcové suity až po pozdní Listy důvěrné. A v souvislosti s tím jsem také jaksi nevěděl, co má v tom smyslu dělat dirigent; připomínám, že soubor, který v Concertinu hraje s klavírem, tvoří všehovšudy šest hráčů a ti navíc hrají dohromady jen v poslední větě – a i tam jen na několika místech. V prvých dvou větách je to jen jeden spoluhráč – v té první hornista, který celou dobu posouvá na různé stupně jediný prostinký třítónový motivek. Dirigovat takovou věc mi připadalo jako řídit z pódia provedení houslové sonáty; ale co má chudák dirigent dělat, když už se tam postavil?

První přehrání na zkoušce s Neumannem a šesti filharmoniky dopadlo uspokojivě – s prostinkými party, navíc plnými pauz, neměli hráči žádné problémy. Nespokojen byl sólista a začal se s náměty a požadavky obracet na jednotlivé hráče. Neumann takové jednání běžně nesnášel, ale tentokrát se jal Firkušného sledovat se zdvořilou shovívavostí a postupně s rostoucím úžasem. Starý pán, kterého zjevně zlobily nohy (vděčně přijímal nabídku odvozu do Internationalu, kde bydlel, aby těch pár kroků ušetřil), vyskakoval z klavírní sedačky, zpíval jednotlivým hráčům jejich partie, modeloval je rukama, přehrával na klavír. Violista hraje v poslední větě většinou jen šumařské šrum-šrum; Firkušnému se to zdálo málo jadrné, nechal ho to opakovat, otočen zády ke klavíru mu pravou rukou dirigoval a levačkou za sebou hrál svůj vlastní part.

Jeho nadšení bylo nakažlivé: Janáčkovy minimalistické mechanismy začaly ožívat a plnit se známým nenapodobitelným zaujetím. Taky ovšem proto, že velký sólista dal zřetelně najevo, že se nepovažuje za výlučný subjekt, který má být doprovázen, nýbrž za spoluhráče, který hledá smysl a výraz té muziky v aktivní a vědomé souhře. A když si pak nakonec celé Concertino sjížděli v celku, zářily v jeho laskavém starém obličeji oči patnáctiletého kluka v rozhalence.

Rudolf Firkušný, ateliér Langhans, foto http://musicabohemica.blogspot.com

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Začal jsem si ještě o něco víc vážit Caspara, který to všechno přečetl a pochopil z málem nečitelné mnohakilové partitury, jejíž špinavé tmavošedé volné listy byly okopírovány ještě nějakou předpotopní technikou, a který to dokázal tak dokonale připravit a dát dohromady.  více

Pro dnešní existenci sboru Lumír a jeho perspektivu je podstatné, že – na rozdíl od většiny stejně ctihodných těles – disponuje mladými hlasy a živí tak nádhernou tradici amatérského sborového zpěvu, z něhož vlastně vzešel všechen náš dnešní hudební život.  více


Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více