O souhře a porozumění. Vzpomínka na Rudolfa Firkušného (11. února 1912 – 19. července 1994)

O souhře a porozumění. Vzpomínka na Rudolfa Firkušného (11. února 1912 – 19. července 1994)

V poválečných letech se na úřední tabuli brněnské konzervatoře, nově umístěné ve své dnešní budově na rohu Jarošky u Lužánek, pravidelně objevoval na konci školního roku a na začátku dalšího seznam žáků-darebáků, kteří zapomněli vrátit noty do archivu nebo něco vyřídit u tajemníka. Pokaždé na něm byla také výzva (říkali jsme památkově chráněná), aby si jistý Firkušný Rudolf vyzvedl své absolventské vysvědčení. Mazáci z vyšších ročníků pak ukazovali nováčkům tabló z roku 1927 a na něm mezi dospělými tvářemi nad černými motýlky sympatický obličej patnáctiletého kluka v rozhalence: To je ten Firkušný, co přijel z Ameriky a hrál s Českou filharmonií a s Kubelíkem na prvním Pražském jaru (generace vyrůstající za války o něm většinou ještě neslyšela).

Příběh jednoho z největších českých muzikantů dvacátého století připomíná osud Bohuslava Martinů – oba prožili svůj tvůrčí život v nedobrovolné emigraci a oba – každý jinak – prosadili do mezinárodního povědomí českou hudbu svrchovaným způsobem. Zatímco však Martinů vyzrával do své geniální velikosti dlouhá léta, byl malý Ruda z Napajedel přesvědčivým zázračným dtětem od počátku. Pětiletý zaujal v Brně, kam se po otcově smrti s matkou přestěhovali, Leoše Janáčka; ten mu zajistil nejlepší pianistické vedení a sám jej začal učit hudební teorii. Svůj první celovečení koncert v Brně hrál Firkušný osmiletý, jedenáctiletý poprvé v Praze s Českou filharmonií, čtrnáctiletý ve Vídni, patnáctiletý absolvoval mistrovskou třídu na brněnské konzervatoři, osmnáctiletého maturanta bučovického gymnázia znaly už bezmála všechny evropské hudební metropole. Ale mezitím se pořád vzdělával – v Paříži u Cortota, v Berlíně u Schnabla, v Praze u Kurze.

Běžencem se stal – stejně jako Martinů – v roce 1939: koncert v Praze dvanáct dní před nacistickým vpádem byl nadlouho jeho posledním vystoupením na domácí půdě. Následující turné se změnilo v útěk – z Paříže přes Španělsko a Portugalsko do Spojených států, které se mu staly druhým domovem. Návrat do osvobozeného Československa byl triumfální, ale netrval dlouho – do vítězství pracujícího lidu v roce 1948. Na rozdíl od Bohuslava Martinů mu však osud dopřál vrátit se ještě jednou, vlastně víckrát: hned po sametové revoluci, v roce 1990 hrál na Pražském jaru, zase s Českou filharmonií a s Kubelíkem, a potom se opakovaně objevoval v Brně, odkud si odvezl – vdovec – svou novou manželku.

Naposledy tu vystoupil v Moravském podzimu 1993, necelý rok před svou smrtí; při té příležitosti také přijal čestný doktorát Janáčkovy akademie. Ale rok předtím hrál na stejném festivalu se Státní filharmonií a s hostujícím dirigentem Václavem Neumannem Brahmsův první klavírní koncert a Janáčkovo Concertino. Přiznám se, že jsem byl velice zvědav, jak si s tímto dílem Mistr poradí; za mých účastí na jeho provedení mi docházelo, že právě v Concertinu se Janáček pokusil o něco zcela nového (mnohem později se tomu začalo říkat minimalismus), ale zdálo se mi, že to tak úplně nedotáhl – chybělo mi především to nepopsatelné janáčkovské zaujetí, kterému propadne každý pořádný muzikant hrající kteroukoli Janáčkovu skladbu od začátečnické Smyčcové suity až po pozdní Listy důvěrné. A v souvislosti s tím jsem také jaksi nevěděl, co má v tom smyslu dělat dirigent; připomínám, že soubor, který v Concertinu hraje s klavírem, tvoří všehovšudy šest hráčů a ti navíc hrají dohromady jen v poslední větě – a i tam jen na několika místech. V prvých dvou větách je to jen jeden spoluhráč – v té první hornista, který celou dobu posouvá na různé stupně jediný prostinký třítónový motivek. Dirigovat takovou věc mi připadalo jako řídit z pódia provedení houslové sonáty; ale co má chudák dirigent dělat, když už se tam postavil?

První přehrání na zkoušce s Neumannem a šesti filharmoniky dopadlo uspokojivě – s prostinkými party, navíc plnými pauz, neměli hráči žádné problémy. Nespokojen byl sólista a začal se s náměty a požadavky obracet na jednotlivé hráče. Neumann takové jednání běžně nesnášel, ale tentokrát se jal Firkušného sledovat se zdvořilou shovívavostí a postupně s rostoucím úžasem. Starý pán, kterého zjevně zlobily nohy (vděčně přijímal nabídku odvozu do Internationalu, kde bydlel, aby těch pár kroků ušetřil), vyskakoval z klavírní sedačky, zpíval jednotlivým hráčům jejich partie, modeloval je rukama, přehrával na klavír. Violista hraje v poslední větě většinou jen šumařské šrum-šrum; Firkušnému se to zdálo málo jadrné, nechal ho to opakovat, otočen zády ke klavíru mu pravou rukou dirigoval a levačkou za sebou hrál svůj vlastní part.

Jeho nadšení bylo nakažlivé: Janáčkovy minimalistické mechanismy začaly ožívat a plnit se známým nenapodobitelným zaujetím. Taky ovšem proto, že velký sólista dal zřetelně najevo, že se nepovažuje za výlučný subjekt, který má být doprovázen, nýbrž za spoluhráče, který hledá smysl a výraz té muziky v aktivní a vědomé souhře. A když si pak nakonec celé Concertino sjížděli v celku, zářily v jeho laskavém starém obličeji oči patnáctiletého kluka v rozhalence.

Rudolf Firkušný, ateliér Langhans, foto http://musicabohemica.blogspot.com

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Začal jsem si ještě o něco víc vážit Caspara, který to všechno přečetl a pochopil z málem nečitelné mnohakilové partitury, jejíž špinavé tmavošedé volné listy byly okopírovány ještě nějakou předpotopní technikou, a který to dokázal tak dokonale připravit a dát dohromady.  více

Pro dnešní existenci sboru Lumír a jeho perspektivu je podstatné, že – na rozdíl od většiny stejně ctihodných těles – disponuje mladými hlasy a živí tak nádhernou tradici amatérského sborového zpěvu, z něhož vlastně vzešel všechen náš dnešní hudební život.  více


Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Nejčtenější

Kritika

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více