O souhře a porozumění. Vzpomínka na Rudolfa Firkušného (11. února 1912 – 19. července 1994)

O souhře a porozumění. Vzpomínka na Rudolfa Firkušného (11. února 1912 – 19. července 1994)

V poválečných letech se na úřední tabuli brněnské konzervatoře, nově umístěné ve své dnešní budově na rohu Jarošky u Lužánek, pravidelně objevoval na konci školního roku a na začátku dalšího seznam žáků-darebáků, kteří zapomněli vrátit noty do archivu nebo něco vyřídit u tajemníka. Pokaždé na něm byla také výzva (říkali jsme památkově chráněná), aby si jistý Firkušný Rudolf vyzvedl své absolventské vysvědčení. Mazáci z vyšších ročníků pak ukazovali nováčkům tabló z roku 1927 a na něm mezi dospělými tvářemi nad černými motýlky sympatický obličej patnáctiletého kluka v rozhalence: To je ten Firkušný, co přijel z Ameriky a hrál s Českou filharmonií a s Kubelíkem na prvním Pražském jaru (generace vyrůstající za války o něm většinou ještě neslyšela).

Příběh jednoho z největších českých muzikantů dvacátého století připomíná osud Bohuslava Martinů – oba prožili svůj tvůrčí život v nedobrovolné emigraci a oba – každý jinak – prosadili do mezinárodního povědomí českou hudbu svrchovaným způsobem. Zatímco však Martinů vyzrával do své geniální velikosti dlouhá léta, byl malý Ruda z Napajedel přesvědčivým zázračným dtětem od počátku. Pětiletý zaujal v Brně, kam se po otcově smrti s matkou přestěhovali, Leoše Janáčka; ten mu zajistil nejlepší pianistické vedení a sám jej začal učit hudební teorii. Svůj první celovečení koncert v Brně hrál Firkušný osmiletý, jedenáctiletý poprvé v Praze s Českou filharmonií, čtrnáctiletý ve Vídni, patnáctiletý absolvoval mistrovskou třídu na brněnské konzervatoři, osmnáctiletého maturanta bučovického gymnázia znaly už bezmála všechny evropské hudební metropole. Ale mezitím se pořád vzdělával – v Paříži u Cortota, v Berlíně u Schnabla, v Praze u Kurze.

Běžencem se stal – stejně jako Martinů – v roce 1939: koncert v Praze dvanáct dní před nacistickým vpádem byl nadlouho jeho posledním vystoupením na domácí půdě. Následující turné se změnilo v útěk – z Paříže přes Španělsko a Portugalsko do Spojených států, které se mu staly druhým domovem. Návrat do osvobozeného Československa byl triumfální, ale netrval dlouho – do vítězství pracujícího lidu v roce 1948. Na rozdíl od Bohuslava Martinů mu však osud dopřál vrátit se ještě jednou, vlastně víckrát: hned po sametové revoluci, v roce 1990 hrál na Pražském jaru, zase s Českou filharmonií a s Kubelíkem, a potom se opakovaně objevoval v Brně, odkud si odvezl – vdovec – svou novou manželku.

Naposledy tu vystoupil v Moravském podzimu 1993, necelý rok před svou smrtí; při té příležitosti také přijal čestný doktorát Janáčkovy akademie. Ale rok předtím hrál na stejném festivalu se Státní filharmonií a s hostujícím dirigentem Václavem Neumannem Brahmsův první klavírní koncert a Janáčkovo Concertino. Přiznám se, že jsem byl velice zvědav, jak si s tímto dílem Mistr poradí; za mých účastí na jeho provedení mi docházelo, že právě v Concertinu se Janáček pokusil o něco zcela nového (mnohem později se tomu začalo říkat minimalismus), ale zdálo se mi, že to tak úplně nedotáhl – chybělo mi především to nepopsatelné janáčkovské zaujetí, kterému propadne každý pořádný muzikant hrající kteroukoli Janáčkovu skladbu od začátečnické Smyčcové suity až po pozdní Listy důvěrné. A v souvislosti s tím jsem také jaksi nevěděl, co má v tom smyslu dělat dirigent; připomínám, že soubor, který v Concertinu hraje s klavírem, tvoří všehovšudy šest hráčů a ti navíc hrají dohromady jen v poslední větě – a i tam jen na několika místech. V prvých dvou větách je to jen jeden spoluhráč – v té první hornista, který celou dobu posouvá na různé stupně jediný prostinký třítónový motivek. Dirigovat takovou věc mi připadalo jako řídit z pódia provedení houslové sonáty; ale co má chudák dirigent dělat, když už se tam postavil?

První přehrání na zkoušce s Neumannem a šesti filharmoniky dopadlo uspokojivě – s prostinkými party, navíc plnými pauz, neměli hráči žádné problémy. Nespokojen byl sólista a začal se s náměty a požadavky obracet na jednotlivé hráče. Neumann takové jednání běžně nesnášel, ale tentokrát se jal Firkušného sledovat se zdvořilou shovívavostí a postupně s rostoucím úžasem. Starý pán, kterého zjevně zlobily nohy (vděčně přijímal nabídku odvozu do Internationalu, kde bydlel, aby těch pár kroků ušetřil), vyskakoval z klavírní sedačky, zpíval jednotlivým hráčům jejich partie, modeloval je rukama, přehrával na klavír. Violista hraje v poslední větě většinou jen šumařské šrum-šrum; Firkušnému se to zdálo málo jadrné, nechal ho to opakovat, otočen zády ke klavíru mu pravou rukou dirigoval a levačkou za sebou hrál svůj vlastní part.

Jeho nadšení bylo nakažlivé: Janáčkovy minimalistické mechanismy začaly ožívat a plnit se známým nenapodobitelným zaujetím. Taky ovšem proto, že velký sólista dal zřetelně najevo, že se nepovažuje za výlučný subjekt, který má být doprovázen, nýbrž za spoluhráče, který hledá smysl a výraz té muziky v aktivní a vědomé souhře. A když si pak nakonec celé Concertino sjížděli v celku, zářily v jeho laskavém starém obličeji oči patnáctiletého kluka v rozhalence.

Rudolf Firkušný, ateliér Langhans, foto http://musicabohemica.blogspot.com

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Začal jsem si ještě o něco víc vážit Caspara, který to všechno přečetl a pochopil z málem nečitelné mnohakilové partitury, jejíž špinavé tmavošedé volné listy byly okopírovány ještě nějakou předpotopní technikou, a který to dokázal tak dokonale připravit a dát dohromady.  více

Pro dnešní existenci sboru Lumír a jeho perspektivu je podstatné, že – na rozdíl od většiny stejně ctihodných těles – disponuje mladými hlasy a živí tak nádhernou tradici amatérského sborového zpěvu, z něhož vlastně vzešel všechen náš dnešní hudební život.  více


Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více

V pondělí 18. září se v Rytířském sále Nové radnice uskutečnilo velmi neobyčejné přijetí: primátorka Markéta Vaňková iniciovala setkání více než třech desítek sbormistryň a sbormistrů, kterým tak při příležitosti projektu Rok sborů vyjádřila dík za jejich soustavný přínos k obohacování brněnské hudební scény a za mimořádnou péči o kulturní život našeho města. Fakt, že se v Brně můžeme pyšnit stovkou aktivních pěveckých sborů fungujícími napříč generacemi a profesemi, s sebou totiž nepřináší pouze velké množství koncertů či kultivaci talentů. Aktivní sborová komunita znamená pro město také početnou skupinu lidí věnujících volný čas společné tvůrčí činnosti a v neposlední řadě právě sboristé tvoří i poučené publikum pravidelně navštěvující ostatní kulturní akce.  více

Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Davisem a Českým filharmonickým sborem Brno vkročila 14. září v Janáčkově divadle do nové 68. sezony. Nadcházející koncertní sezona 2023/2024 nabídne pestrou paletu koncertních cyklů. Mnohé z večerů jsou v rámci oslav roku české hudby (2024) věnovány právě českým skladatelům a jejich (nejen) hudebnímu odkazu. Filharmonie ale také pořádá nebo se podílí na významných mezinárodních festivalech jako je například Moravský podzim, který začne prvního října. Těleso si pro svůj zahajovací koncert vybralo monumentální vokální dílo Gustava Mahlera – jeho druhou symfonii s podtitulem Vzkříšenívíce

Již nezvyklý podtitul „XI. ročník hudebních a divadelních slavností předtím, než…“ dával tušit, že jedenáctý ročník festivalu Olomoucké barokní slavnosti bude něčím výjimečný. Jen málokdo však nejspíše věděl, že závěrečný koncert 11. ročníku festivalu bude také jeho posledním večerem vůbec. Koncert souboru Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíka, který se odehrál v sobotu 9. září v olomouckému kostele Panny Marie Sněžné, totiž uzavřel nejen letošní festivalovou řadu, ale také celou jedenáctiletou historii Olomouckých barokních slavností. V úvodní řeči však zazněl také příslib, že Volantes Orchestra (rezidenční orchestr festivalu) bude ve své činnosti nadále pokračovat. Jeho činnost by mohla určitým způsobem zaplnit tuto nově vzniklou díru na olomouckém festivalovém trhu.  více

Vlaky jako symbol odjezdu, příjezdu a návratu byly hlavním tématem druhého ročníku Mezinárodního festivalu židovské kultury ŠTETL FEST, který se konal na přelomu srpna a září. Čtyřdenní program v sobě propojil historické události židovských spoluobčanů odvezených z Brna do koncentračních táborů za druhé světové války s novodobými příběhy Ukrajinců, kteří do jmenovaného města před válkou utekli. Jako připomínka těchto událostí byl při zahájení festivalu na brněnském hlavním nádraží odhalen Památník zmizelých a na vybraných brněnských náměstích si mohou občané až do konce září prohlédnout výstavu Příběhy z Ukrajiny. Závěrečný koncert v režii Škampova kvarteta s podtitulem Vlaky konaný v neděli 3. září v Besedním domě byl pomyslnou tečkou za festivalem, při níž se hudebně i historicky umocnila otázka opouštění a návratů.  více

Poslední koncert hudebního multižánrového Festivalu Špilberk se příznačně nesl v duchu dobývání středověkých království. Návštěvníci si totiž přišli vychutnat soundtrack k počítačové hře Kingdom Come: Deliverance, jež zazněl v neděli 27. srpna v podání Filharmonie BrnoPěveckého sboru Masarykovy univerzity a Středověké hudby Bakchus pod taktovkou skladatele, aranžéra, dirigenta, houslisty a autora hudby Jana Valtyvíce

Jak vypadá spojení swingové kapely s operním zpěvákem ukázal projekt Nebe na zemi ve čtvrtek 24. srpna nádvoří hradu Špilberk. Zpěvák, herec, scenárista, režisér a především umělecký vedoucí ansámblu Melody Makers Ondřej Havelka společně s barytonistou Adamem Plachetkou si pro své příznivce připravili velkolepou show založenou na písních a textech Jaroslava Ježka, Jana Wericha a Jiřího Voskovce.  více

Dvacátý čtvrtý ročník Festivalu Špilberk v Brně odstartoval třetí srpnovou neděli známými melodiemi francouzských filmů s Jeanem-Paulem Belmondem. Pestrý festivalový program divákům nabídl večer plný slavných árií a orchestrálních kusů s příhodným titulem Carpe noctem (Užívej noci). Koncert s motivem lásky a tematicky související s tajemnou večerní dobou se konal ve středu 23. srpna na brněnském hradě. Za doprovodu hostující Janáčkovy filharmonie Ostrava pod taktovkou mladé talentované Aleny Hron se jako hlavní sólistka představila sopranistka Veronika Rovnávíce

Do posledního místa zaplněná rozlehlá bazilika ve starobylém německém klášteře Eberbach vestoje aplaudovala brněnským umělcům, kteří zde v pátek uvedli Symfonii č. 2 c moll Gustava Mahlera. Devadesátiminutovou symfonii (jednu z autorových nejrozsáhlejších) známou pod názvem Vzkříšení zde uvedla Filharmonie Brno (FB) ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno (ČFSB). V sólových partech se představily dvě pěvkyně brněnské opery Pavla Vykopalová a Jana Hrochová, orchestr dirigoval také domácí Dennis Russel Davies. Tento unikátní program zahájí i letošní filharmonickou sezonu v Brně.  více

S bluesovým písničkářem a výrobcem kytar Janem Ficem hovoříme o jeho třetím albu Homunkulus. Ale nejen o něm. Dostane se i na témata jako předskakování před Robertem Crayem, využití trámů z brněnského Moulin Rouge nebo obnovení spolupráce s trampskou skupinou The Honzíci.  více

Brněnská písničkářka Yana natočila své první album Journey of the Soul v irském Dublinu a pozvala si na ně řadu špičkových irských hudebníků.  více

Mezinárodní soubor Ensemble Fantasmi zaměřující se na starou hudbu a založený flétnistou Paulem Leenhoutsem při menším evropském turné vystoupil v Olomouci, na znojemském hudebním festivalu a zavítal také do Brna. Divákům se představil v pondělí 24. července v Červeném kostele, kde si spolu s přizvanými zpěváky připravil vokálně-instrumentální díla českých barokních skladatelů. Ve stejném duchu se nesl i recenzovaný koncert konaný v Sále Milosrdných bratří 25. července, který byl zároveň posledním večerem zmíněného turné. Svým podtitulem Musica Bohemica poukazoval na rozmanitý program, tvořený pouze instrumentálními díly z per českých komponistů období baroka a klasicismu.  více

Italský soubor Il Giardino Armonico pod vedením dirigenta a flétnisty Giovanniho Antoniniho patří mezi nejlepší světové ansámbly věnující se staré hudbě a existuje jen málo důvodů k pochybám o tomto tvrzení. O to větší radost měli návštěvnici koncertu s podtitulem Barokní afekty, který se odehrál v programu Hudebního festivalu Znojmo 21. července v jízdárně Louckého kláštera. Zde soubor Il Giardino Armonico vystoupil znovu po pěti letech s promyšleným a virtuózním programem sestávajícím z děl Antonia Vivaldiho, Pietra Antonia Locatelliho, Georga Friedricha Händela a – trochu překvapivě – Isanga Yuna.  více

Hudební festival Znojmo je krůček od svého velkého jubilea – příští rok oslaví 20 let existence – jednu z největších dramaturgických lahůdek si prezident festivalu Jiří Ludvík a umělecký ředitel Roman Válek přichystali již na tento rok. Letos je tomu totiž přesně 300 let, co ve Znojmě zazněla gratulační serenata pro Alžbětu Kristýnu, manželku císaře Karla VI., La Concordia de‘ pianeti (Harmonie planet) dvorního vicekapelníka Antonia Caldary na libreto Pietra Pariatiho. Premiéra operního představení v režii Tomáše Ondřeje Pilaře a s hudebním doprovodem orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka (sbor řídila Tereza Válková) se uskutečnila 20. července v jízdárně Louckého kláštera. Jako sólisté vystoupili mezzosopranistka Dagmar Šašková (Venuše), sopranistka Hana Blažíková (Diana), kontratenorista Andreas Scholl (Jupiter), kontratenorista Valer Sabadus (Apollon), kontratenorista Franco Klisovic (Karel VI. /Mars), tenorista Jaroslav Březina (Merkur) a barytonista Adam Plachetka (Saturn). Samotná císařovna Alžběta Kristýna byla v rámci inscenace ztvárněna hned ve dvou podobách – jako 32letou ji představila tanečnice Lydie Švojgerová a jako 59letou Ladislava Košíková. V samotném závěru se na scéně objevila rovněž mladinká Magdalena Nešporová jako představitelka nejmladší z císařovniných dcer Marie Amálie. Choreografii připravil Martin Šinták a kostýmy navrhla Ivana Ševčík Mikloškovávíce

Písničkář Slávek Janoušek v poslední době spolupracuje s básníkem Jiřím Žáčkem. Poté, co vydal album jeho zhudebněných básniček pro děti Koťata a album veršů pro dospělé Učitel Žáčkovi, Žáček učiteli, přichází v roce svých 70. narozenin s novinkou Život je krátký. Jde znovu o zhudebněné básně Jiřího Žáčka, tentokrát opět pro dospělé posluchače.  více

Nejčtenější

Kritika

Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více