Pět minut před začátkem: Besední dům a války světů

Pět minut před začátkem: Besední dům a války světů

Do základů staveb se kdysi podle pověstí zazdívala poctivá duše, aby dílo vydrželo. Besední dům je svým vnitřním uspořádáním stavba již zcela moderní a jeho architekt Theophil von Hansen pravděpodobně nic takového nepožadoval. Svou lidskou oběť ale budova přece jenom má – na schodech byl před sto deseti lety smrtelně raněn František Pavlík.

Besední dům byl začátkem 20. století centrem českého kulturního života v Brně, a to nejen hudebního. Své útočiště tu nacházel spolky a veřejné organizace všeho druhu. Měl ovšem také svůj německý protipól, který sídlil v Německém domě na dnešním Moravském náměstí. Bylo to 1. října 1905, kdy se k němu sjížděly delegace z německých měst Moravy na svůj Volkstag – Lidový den. Jeho účastníci se nepřijížděli bavit, ale chtěli říct hodně nahlas, že druhá česká univerzita, o kterou se vedly boje už dlouho – v Brně rozhodně nebude. Ve stejný den se sjeli do Brna i účastníci české protidemonstrace, kteří v hlasitosti svých projevů nezůstávali nijak pozadu. Horké hlavy nevychladly ani do druhého dne a před Besedním domem se srazily obě demonstrující strany s četníky a vojskem. Nepřipomíná vám to něco?

Na 1. máje 2011 se iniciativa Brno blokuje rozhodla zastavit pochod neonacistů Cejlem, policii se tehdy povedlo udržet oba tábory od sebe bez větších incidentů. Proti neohlášenému protiromskému pochodu neonacistů se 24. srpna 2013 rozhodlo vystoupit několik občanských iniciativ a celá akce skončila poněkud cimrmanovsky. Neonacistů přijelo asi třicet a mohli leda tak se sklopenou hlavou procházet špalírem rozveselených lidí, kteří si z celé blokády udělali bezstarostný piknik. Letos to bylo jiné: příznivců Dělnické mládeže a Dělnické strany sociální spravedlnosti přijelo asi 250, jejich odpůrců se stejně jako před čtyřmi lety sešlo kolem 2000. Blokáda se proti stanovenému a ohlášenému programu částečně vymkla z rukou, na rohu Lidické a Koliště došlo ke střetu s policií. Dnes už se naštěstí aspoň nepoužívají ostré zbraně – obušky, gumové projektily a slzný plyn musí stačit. I tak ale můžeme být rádi, že tam podobně jako před 110 lety na schodech „besedňáku“ někdo nezůstal. Zatím. František Pavlík skončil s bajonetem v břiše před zavřenými dveřmi Besedního domu, na následky zranění zemřel.

Dnes je před Besedním domem klid a nejužší centrum města soustředěné kolem osy Česká – náměstí Svobody – Masarykova se mu tak trošku vyhýbá. Není se čemu divit: rušná Husova ulice k procházkám příliš neláká a kolemjdoucí zevlouny přitahuje spíš svah Špilberku přiléhající k druhé straně ulice. Průčelí otočené do Solniční ulice se z praktických důvodů používá pouze jako služební vchod a přístup pro obecenstvo se mimo koncerty skrývá vzadu za zamčenými brankami dvora. Nakukovat je možno z přilehlého prostranství za zadním traktem Pražákova paláce, který nemá prosklenou stěnu, takže snad může spíš riskovat nevyzpytatelné courání večerních opilců.

besedni-dum-2015-07-002 besedni-dum-2015-07-006 besedni-dum-2015-07-008 besedni-dum-2015-07-011 besedni-dum-2015-07-017 besedni-dum-2015-07-018 besedni-dum-2015-07-021 besedni-dum-2015-07-023 besedni-dum-2015-07-024

Poněkud prokletá se zdá být i restaurace – ještě pod názvem Besední dům se tam čepoval Budvar, což byla kdysi vyhledávaná zvláštnost. Od chvíle, kdy získala jméno po architektu Hansenovi, se v ní nedaří rozběhnout soustavný provoz. Snad bude mít konečně aspoň takové štěstí jako donedávna podobně strádající Bohéma pod Janáčkovým divadlem.

V Besedním domě ale není mrtvo, i když to tak zvenku může působit. Filharmonie Brno tu sídlí, zkouší a komornější koncerty i hraje, doma je tu i její dětský a mládežnický sbor Kantiléna. Střízlivě a úsporně řešený interiér, který už jasně směřuje k funkcionalismu, prokazuje variabilitu až netušenou. Své abonentní koncerty zde provozuje Český filharmonický sbor Brno. Publikum sem rychle našlo cestu i na cykly world music a jazzu. Expozice nové hudby 2012 prověřila možnosti umístění účinkujících doprostřed sálu i elektroakustických performancí s volným pohybem publika. Loňský ročník stejného festivalu otřásl stavbou i fyzicky při noiseových produkcích Milana Knížáka, Opening Performance Orchestra a Nihilist Spasm Bandu. Besední dům si s nimi sáhl na hranice svých možností, možná i za ně.

Důležité ale je, že vydržel, a pro hudební život Brna bude patrně ještě na dlouho nenápadnou jistotou. Na druhé straně Veselé ulice – z přiléhajících k Besednímu domu jediné dosud nezmíněné – má vyrůst nový koncertní sál. Zatím se stavějí podzemní garáže a zbytek je přes veškeré chtění, práci a dobrou vůli ještě pořád ve hvězdách. Přál bych si, aby se povedl a zároveň neodsunul dnešní sídlo brněnské filharmonie do úplného zapomnění. Rád bych viděl, jak z obou míst vznikne propojený, živoucí komplex, a doufám, že na to někdo myslí. Aby nablýskaná novinka neudělala z Besedního domu skladiště nástrojů a mrtvých vzpomínek. I ta nejlepší akustika v nejkrásnějším sálu by získala hodně hořkou příchuť.

Minule jsme čekali na začátek koncertu v Mariánském údolí➚, příště si zajdeme na Marxovu. Vlastně na Spolkovou.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Před Janáčkovým divadlem je letos v létě živo jako na kolotočích. Nové vodotrysky i vodní opona lákají k odpočinku, pozorování i osvěžení a nakonec zadělaly městu i na malý skandál, když si z nich méně konvenční jedinci udělali koupaliště. Ale ať už si o lidech koupajících se v kašně myslíme cokoliv, pořád je to lepší než kolotoče, které tam ještě před několika lety opravdu stávaly.  více

Stojíme před koncertním sálem, před divadlem, před klubem a čekáme, „až to začne“. Jenže nezačne nic, protože skončila sezóna a hudba se přesunula na festivaly nebo si vzala volno – místo představení začaly prázdniny. Tak nezbývá nic jiného než zůstat venku a naslouchat tomu, co zbylo, a čeho si jindy nevšímáme.  více



Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více