Zánik Besedního domu

Zánik Besedního domu

V sobotu 18. května připojí filharmonie poprvé svůj Besední dům k brněnské Muzejní noci. Pro návštěvníky, jimž nebude stačit zhlédnutí foyeru s instalací výstavního a informačního materiálu, bude připravena hodinová prohlídka paláce s průvodcem (od 19 hodin každou čtvrthodinu): povede slavnostním schodištěm do velké dvorany (výklad o historii Besedního domu a jeho dnešní funkci s minikoncertem), poté přes pracovnu šéfdirigenta do ředitelského salonku (výklad o filharmonii a další minikoncert) a posléze do hlaholny (sborové zkušebny, kde si návštěvníci vyslechnou třetí minikoncert a dočkají se odpovědí na své dotazy); při odchodu pak uvidí ještě jednou sál z galerie a projdou přísálím (s bustou Břetislava Bakaly) zpět do foyeru. Hudební vystoupení obstarají v první půli večera-noci žáci a soubory ZUŠ na Smetanově, ve druhé pak členové filharmonie.

Není bez zajímavosti, že ve vídeňské Ringturm právě probíhá výstava ke dvoustému výročí narození architekta Theophila Hansena, tvůrce řady význačných vídeňských a brněnských staveb, také Besedního domu – právě tomu je v náborovém prospektu věnováno nejvíc místa. Máme naději, že se na podzim dostane výstava také do něho.

V pátek 7. července slavíme s profesorkou Alenou Veselou-Štěpánkovou její devadesáté narozeniny. Filharmonie, jejíž je čestnou členkou, jí vděčí zejména za její cílevědomou houževnatost a diplomatické umění, jimiž kdysi ubránila hroutící se Besední dům před zakonzervováním a dlouholetým, ne-li trvalým vyřazením z provozu.

V přípravách na Muzejní noc se v materiálech o Besedním domě objevil také rukopis nepublikovaného fejetonu z roku 1968:

Zánik Besedního domu (z cyklu Předčasné reportáže)

Začalo to sochou, která kdysi, už hodně dávno, spadla s balustrády na dvůr; co představovala, nikdo neví: nahoře ji nebylo dobře vidět a pádem se rozbila. Díra, kterou po sobě zůstavila byla úředně ohledána a opatřena inventárním číslem. Voda, dírou zaté­kající, našla si pak jednou při průtrži cestu do sálu a její crčení bylo stereofonně natočeno čsl. gramofonovými závody 1.

Od té doby vzrostl nápadně počet komisí, navštěvujících Besední dům2. Rozhodující krok k nápravě byl však učiněn, až když na člena SNB spadl první velký blok omítky s průčelí; odpovědné instituce se rozhodly umístit bez prodlení na příslušných místech tabulky s nápisem „Pozor padá omítka“. K jejich instalaci však nedošlo, Památkový úřad je neschválil jako stylově nevhodné; soutěž na jejich výtvarné dořešení měla sice pozoruhodné výsledky, ale tabulek pak už nebylo zapotřebí, poněvadž všechna omítka mezitím opadala. Padaly ovšem s fasády i jiné věci, tu římsa, tu kousek vlysu, tu pamětní deska, tu kamenná váza; mimojdoucí si na tento jev časem zvykli a bývali znepokojeni, když delší dobu nic nepadalo.

Rovněž postupné řícení jednotlivých místností uvnitř budovy stalo se všedním zvykem; rozruch vzbudil toliko klavír, který se propadl z dirigentské místnosti filharmonie do zadního křídla restaurace v přízemí a částečně je zatarasil: dík rozhořčenému zákroku restauračních pracovníků byl jejich podnik urychleně přeřazen do třetího obtížnostního pásma. Zasypání obou hlaholen ve druhém patře proběhlo naproti tomu úplně hladce; poněvadž se ze zkoušejících členů Moravana, VSMU, Besedy Brněnské a Lýskova dětského sboru (ten pracoval v salónku v prvním patře, kam se propadla větší z obou hlaholen) nezachránil nikdo, ustal v Brně sborový ruch úplně3.

Zato sál sloužil svému společenskému a kulturnímu poslání ještě hodně dlouho; zřícení levé části galerie zůstalo takřka bez po­všimnutí, protože k němu došlo při koncertě Tvůrčí skupiny A4. Provoz v sále byl částečně omezen teprve zřícením obou schodišť; filharmonie plnila ovšem plán zkoušek i nadále, třebaže vstup okny po žebřících z ulice býval v zimním období dost nepohodlný. Výrazné zlepšení však nastalo v pracovních podmínkách: děrami ve zdech a ve stropě byl konečně vyřešen dlouholetý problém dostatečného osvětlení5.

Mezitím přestal vycházet Host do domu6; pátráním, zahájeným na nátlak abonentů, kteří nedostali už tři čísla za sebou, se zjistilo, že zkázu redakce způsobily partitury, shromážděné v sekretariátu SČS o dvě patra výš k jarní skladatelské přehlídce: našly si cestu dvěma podlažími až k redakčnímu koši Hosta. Tělesné pozůstatky šéfredaktora Skácela byly v sutinách objeveny úplně neporušeny; sotva načatá láhev slivovice svědčí o tom, že k příhodě došlo nečekaně.

Nelze přesně odhadnout, kdy v Besedním domě ustaly poslední známky života; neustaly vlastně nikdy, protože restaurace je v provozu podnes. Jisto je, že muzikanti, literáti a zpěváci vzali zasvé všichni; ztráty na lidských životech nebyly hlášeny. Ssutiny jsou v památkové péči. Proslýchá se, že byla schválena částka 13,70 Kčs na opravu kliky u dveří někdejšího Krajského koncertního jednatelství, opotřebované přílišným leštěním; v jednání je prý nyní návrh, aby celé této částky bylo použito ke zřízení vkusného panelu, jenž by naši pracující veřejnost vhodně seznamoval s významnou památkou druhdy kulturního města.

Poznámky:

1 W. A. Mozart: Symfonie g-moll S CRČENÍM VODY; Státní filharmonie Brno, řídí Martin Turnovský

2 výrok nejmenovaného člena filharmonie „Kdyby takhle chodili na koncerty, tak máme nejvyšší návštěvnost na světě“ jest však považovati za přehnaný

3 Beseda Brněnská zkouší každé úterý a pátek v budově konzervatoře. Staňte se jejími členy!

4 zmiňuje se o něm jen recenzent Lidové demokracie: „…zato Bergova jinak pozoruhodná skladba Nausea symphonica si vypomáhá při vší své introvertní zacílenosti prostředky poněkud vnějšími a navíc zastaralými (krájení bubnu kuchyňským nožem, rigorózní dodekafonie, řícení galerie, ladění smyčcových nástrojů do kvint…“

5 skupina bývalých členů filharmonie pozdravila z ústavu pro nevidomé tuto událost blahopřejným telegramem

6 pozoruhodnou skutečnost, že Host do domu vycházel a nikoliv vcházel, jak by se bylo slušelo (když vycházet, tak z domu), si lze vysvětlit toliko specifičností brněnských kulturních poměrů

Fejeton vypovídá nejen o havarijní situaci Besedního domu v roce 1968 a s ní spojenými

nesnázemi filharmoniků, ale přibližuje i jiné dobové skutečnosti – kulturní instituce působící v Besedním domě, zdlouhavá jednání komisí, cenovou hladinu, pravidla českého pravopisu, používaná slovní klišé, běžný zvyk posílat telegramy a připomíná tehdejší literární hit – Mňačkovy Oneskorené reportáže.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brno má od tohoto týdne nejvyšší dům v republice. Nejmenší koncertní sál má už dávno.  více


Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.   více