Zánik Besedního domu

Zánik Besedního domu

V sobotu 18. května připojí filharmonie poprvé svůj Besední dům k brněnské Muzejní noci. Pro návštěvníky, jimž nebude stačit zhlédnutí foyeru s instalací výstavního a informačního materiálu, bude připravena hodinová prohlídka paláce s průvodcem (od 19 hodin každou čtvrthodinu): povede slavnostním schodištěm do velké dvorany (výklad o historii Besedního domu a jeho dnešní funkci s minikoncertem), poté přes pracovnu šéfdirigenta do ředitelského salonku (výklad o filharmonii a další minikoncert) a posléze do hlaholny (sborové zkušebny, kde si návštěvníci vyslechnou třetí minikoncert a dočkají se odpovědí na své dotazy); při odchodu pak uvidí ještě jednou sál z galerie a projdou přísálím (s bustou Břetislava Bakaly) zpět do foyeru. Hudební vystoupení obstarají v první půli večera-noci žáci a soubory ZUŠ na Smetanově, ve druhé pak členové filharmonie.

Není bez zajímavosti, že ve vídeňské Ringturm právě probíhá výstava ke dvoustému výročí narození architekta Theophila Hansena, tvůrce řady význačných vídeňských a brněnských staveb, také Besedního domu – právě tomu je v náborovém prospektu věnováno nejvíc místa. Máme naději, že se na podzim dostane výstava také do něho.

V pátek 7. července slavíme s profesorkou Alenou Veselou-Štěpánkovou její devadesáté narozeniny. Filharmonie, jejíž je čestnou členkou, jí vděčí zejména za její cílevědomou houževnatost a diplomatické umění, jimiž kdysi ubránila hroutící se Besední dům před zakonzervováním a dlouholetým, ne-li trvalým vyřazením z provozu.

V přípravách na Muzejní noc se v materiálech o Besedním domě objevil také rukopis nepublikovaného fejetonu z roku 1968:

Zánik Besedního domu (z cyklu Předčasné reportáže)

Začalo to sochou, která kdysi, už hodně dávno, spadla s balustrády na dvůr; co představovala, nikdo neví: nahoře ji nebylo dobře vidět a pádem se rozbila. Díra, kterou po sobě zůstavila byla úředně ohledána a opatřena inventárním číslem. Voda, dírou zaté­kající, našla si pak jednou při průtrži cestu do sálu a její crčení bylo stereofonně natočeno čsl. gramofonovými závody 1.

Od té doby vzrostl nápadně počet komisí, navštěvujících Besední dům2. Rozhodující krok k nápravě byl však učiněn, až když na člena SNB spadl první velký blok omítky s průčelí; odpovědné instituce se rozhodly umístit bez prodlení na příslušných místech tabulky s nápisem „Pozor padá omítka“. K jejich instalaci však nedošlo, Památkový úřad je neschválil jako stylově nevhodné; soutěž na jejich výtvarné dořešení měla sice pozoruhodné výsledky, ale tabulek pak už nebylo zapotřebí, poněvadž všechna omítka mezitím opadala. Padaly ovšem s fasády i jiné věci, tu římsa, tu kousek vlysu, tu pamětní deska, tu kamenná váza; mimojdoucí si na tento jev časem zvykli a bývali znepokojeni, když delší dobu nic nepadalo.

Rovněž postupné řícení jednotlivých místností uvnitř budovy stalo se všedním zvykem; rozruch vzbudil toliko klavír, který se propadl z dirigentské místnosti filharmonie do zadního křídla restaurace v přízemí a částečně je zatarasil: dík rozhořčenému zákroku restauračních pracovníků byl jejich podnik urychleně přeřazen do třetího obtížnostního pásma. Zasypání obou hlaholen ve druhém patře proběhlo naproti tomu úplně hladce; poněvadž se ze zkoušejících členů Moravana, VSMU, Besedy Brněnské a Lýskova dětského sboru (ten pracoval v salónku v prvním patře, kam se propadla větší z obou hlaholen) nezachránil nikdo, ustal v Brně sborový ruch úplně3.

Zato sál sloužil svému společenskému a kulturnímu poslání ještě hodně dlouho; zřícení levé části galerie zůstalo takřka bez po­všimnutí, protože k němu došlo při koncertě Tvůrčí skupiny A4. Provoz v sále byl částečně omezen teprve zřícením obou schodišť; filharmonie plnila ovšem plán zkoušek i nadále, třebaže vstup okny po žebřících z ulice býval v zimním období dost nepohodlný. Výrazné zlepšení však nastalo v pracovních podmínkách: děrami ve zdech a ve stropě byl konečně vyřešen dlouholetý problém dostatečného osvětlení5.

Mezitím přestal vycházet Host do domu6; pátráním, zahájeným na nátlak abonentů, kteří nedostali už tři čísla za sebou, se zjistilo, že zkázu redakce způsobily partitury, shromážděné v sekretariátu SČS o dvě patra výš k jarní skladatelské přehlídce: našly si cestu dvěma podlažími až k redakčnímu koši Hosta. Tělesné pozůstatky šéfredaktora Skácela byly v sutinách objeveny úplně neporušeny; sotva načatá láhev slivovice svědčí o tom, že k příhodě došlo nečekaně.

Nelze přesně odhadnout, kdy v Besedním domě ustaly poslední známky života; neustaly vlastně nikdy, protože restaurace je v provozu podnes. Jisto je, že muzikanti, literáti a zpěváci vzali zasvé všichni; ztráty na lidských životech nebyly hlášeny. Ssutiny jsou v památkové péči. Proslýchá se, že byla schválena částka 13,70 Kčs na opravu kliky u dveří někdejšího Krajského koncertního jednatelství, opotřebované přílišným leštěním; v jednání je prý nyní návrh, aby celé této částky bylo použito ke zřízení vkusného panelu, jenž by naši pracující veřejnost vhodně seznamoval s významnou památkou druhdy kulturního města.

Poznámky:

1 W. A. Mozart: Symfonie g-moll S CRČENÍM VODY; Státní filharmonie Brno, řídí Martin Turnovský

2 výrok nejmenovaného člena filharmonie „Kdyby takhle chodili na koncerty, tak máme nejvyšší návštěvnost na světě“ jest však považovati za přehnaný

3 Beseda Brněnská zkouší každé úterý a pátek v budově konzervatoře. Staňte se jejími členy!

4 zmiňuje se o něm jen recenzent Lidové demokracie: „…zato Bergova jinak pozoruhodná skladba Nausea symphonica si vypomáhá při vší své introvertní zacílenosti prostředky poněkud vnějšími a navíc zastaralými (krájení bubnu kuchyňským nožem, rigorózní dodekafonie, řícení galerie, ladění smyčcových nástrojů do kvint…“

5 skupina bývalých členů filharmonie pozdravila z ústavu pro nevidomé tuto událost blahopřejným telegramem

6 pozoruhodnou skutečnost, že Host do domu vycházel a nikoliv vcházel, jak by se bylo slušelo (když vycházet, tak z domu), si lze vysvětlit toliko specifičností brněnských kulturních poměrů

Fejeton vypovídá nejen o havarijní situaci Besedního domu v roce 1968 a s ní spojenými

nesnázemi filharmoniků, ale přibližuje i jiné dobové skutečnosti – kulturní instituce působící v Besedním domě, zdlouhavá jednání komisí, cenovou hladinu, pravidla českého pravopisu, používaná slovní klišé, běžný zvyk posílat telegramy a připomíná tehdejší literární hit – Mňačkovy Oneskorené reportáže.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brno má od tohoto týdne nejvyšší dům v republice. Nejmenší koncertní sál má už dávno.  více


Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více