Ansámbl Mala Punica – mezi dokonalostí a hysterií

Ansámbl Mala Punica – mezi dokonalostí a hysterií

Jít proti názoru většiny je již ze samé podstaty nepopulární. Představuje-li navíc ona většina nadšené, skandující a ve stoje tleskající publikum, pak je kritikova dušička menší než jeho obliba u výkonných umělců. A přesto je někdy potřeba vstát – nebo v některých případech zůstat sedět. Předposlední koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, na kterém zazněly části mešního oratoria od významných skladatelů 14. a 15. století, nabídl sice mnoho kvalitních a vybroušených prvků, to vše však po boku neméně problematických hudebních ploch. O provedení se postaral soubor Mala Punica pod vedením Pedra Memelsdorffa. Díla Mattea de Perugia, Antonia Zacara da Teramo a dosud neznámých skladatelů rozezněla ve čtvrtek večer prostory brněnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie.

Pátrání po ideálním zvuku představuje jeden ze stěžejních úkolů historicky poučené interpretace. Užívání dobových nástrojů, nezvyklé způsoby zdobení, specifická rozestavění zpěváků, práce s přízvuky a dynamikou – tyto a další prvky dokáží do značné míry změnit vyznění mnoha hudebních děl. O co adekvátněji dnes asi znějí například Bachova oratoria, porovnáme-li je s nadšeným, ale hudebně nejspíše příliš romantickým provedením Felixe Mendelssohna-Bartholdyho? A není třeba ani příliš spekulovat a sahat hluboko do historie – pustíme-li si nahrávku renesanční, barokní nebo klasicistní skladby z poloviny 20. století a porovnáme-li ji se soudobým poučeným uchopením staré hudby, rozdíl ve výsledném zvuku bude nepřeslechnutelný. Umělečtí vedoucí i interpreti samotní se totiž naučili nahlížet na hudební díla nejen z hlediska samotné hudební struktury, ale především také obecnějším prismatem doby vzniku díla. Co funguje pro klasicistní, barokní, a dokonce i renesanční skladby, nemusí fungovat u hudby ještě starší. Jestliže renesanční hudba se může spolehnout na nevelké množství pramenů, které by popisovaly, jak nakládat s hudebním materiálem, středověká tvorba se musí spoléhat v lepším případě na zlomek srovnatelné literatury, v tom horším případě na odhady a hypotézy.

vel.festival_2018_foto_Petr_Francán

Ansámbl Mala Punica představuje jeden z významných souborů zaměřujících se na provádění pozdně středověké hudby. Období tzv. ars subtilior je typické vysokou komplikovaností a manýrismem, právě tato hudba představuje náročný oříšek jak z hlediska interpretace, tak poslechu. Pro koncert v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby si těleso pečlivě vybralo skladby především Mattea de Perugio a Antonia Zacara da Teramo, které navzdory nepochybné komplikovanosti oplývají snadno vstřebatelnou melodikou. Večer svojí strukturou připomínal ordinarium katolické mše – na samém začátku zaznělo Kyrie a přes několikerá Gloria a Creda vše ukončila skladba Benedicamus Domino. Významnou část tvořil také instrumentální doprovod v podobě fidul, varhanního pozitivu nebo například zobcové flétny. Instrumentalisté podali vesměs vyrovnaný a dynamicky pečlivě vystavěný výkon. Nejdůležitějším prvkem však bezesporu byly zpěvní hlasy. A zde se začínají věci nešťastně komplikovat.

Složitá a komplexní hudba pozdního středověku jistě vybízela k exponovaným provedením. Co však prezentovaly zpěvačky souboru Mala Punica, bylo přinejlepším přehnané. Zásadním interpretačním nedostatkem bylo především absurdně neadekvátní a všudypřítomné vibrato, které působilo nejen nevkusně, ale ve spleti samostatných a komplikovaných hlasů také kontraproduktivně. Jak jen si vychutnat složitou polyfonní fakturu, když dvě ze tří zpěvaček kvílí roztřesenými hlasy nachlazených meluzín? Zpěvačky nepochybně vládnou výtečnou technikou zpěvu, nezřídka ji však dávaly zbytečně na odiv, většinou i nepatřičně. Proč nepolevit z vypjatého výrazu alespoň ve chvílích, kdy zpívá celé těleso? Tu a tam sice zpěvačky krotily své vášně a v dlouhých harmoniích dosáhly jednotného projevu, ale těmto chvílím nečekaného klidu předcházela vybičovaná hysterie. Hysterie navíc tolik kontrastní k bohorovnému klidu mužských hlasů. Právě ty naopak představovaly to nejlepší z koncertu. Zpěváci se pyšnili nejen vyrovnaným a intonačně přesným zvládnutím nelehkých melodických linek, ale dokázali také sjednotit celou skupinu a dodat jí charakteristicky medový výraz. Nejrozporuplnějších kontur nabyl večer, když proti sólovému zpěvu sopranistky stanula masa celého sboru – právě zde byla ona nepatřičná podvojnost nejzřetelnější. Mohlo by se chtít dodat, že jisté zvýraznění a zhutnění melodie je v případě sólového přednesu přece žádoucí… To by se však v celém koncertu muselo jednat o originální prvek.

vel.festival_2018_foto_petr_francan_01

Naopak mezi devizy večera jistě patřila příkladná práce s prostorem – zpěváci různě putovali po chrámu a nabízeli tak posluchačům vždy o něco jiné zvukové možnosti sálu. Je však třeba zmínit, že i nepříliš vhodná a dlouze se táhnoucí akustika mohla mít na některé skladby negativní dopad. Přesto však za vrchol koncertu můžeme považovat skladbu Alleluia: Justus germinabit sicut lilium, ve které se zpěvná melodie pokorně snášela z kůru k uším posluchačů. V tomto případě i zpěvačky krotily jindy vyhrocený a neadekvátní výraz zpěvu. I mnoho dalších prvků zaslouží obdiv a uznání – skutečně výtečná práce s dynamikou, intonačně pevná a jednotná glissanda nebo snaha o pestrou dikci. Přesto si myslím, že výsledný dojem mohl být ještě o něco lepší, kdyby individualita ustoupila homogennosti cíleného zvuku. V takovém případě by se jednalo o skutečně bezchybný koncert hudby pozdního středověku.

Anonym: Kyrie, Beatum incendium: Fontaine de dousour, Alleluia: Justus germinabit sicut lilium, Sanctus, Benedicamus Domino: Flos filius

Matteo da Perugia: Gloria Rosetta, Gloria En attendant, Credo, Ave sancta mundi salus/Agnus Dei

Antonio Zacarra da Teramo: Gloria Fior gentile, Credo du Village

Instrumentální mezihry na nápěvy Allelujah ‚Deus manifeste‘, Non voler donna

Mala Punica Ensemble

Barbara Zanichelli (soprán), Anne-Kathryn Olsen (soprán), Markéta Cukrová (mezzosoprán), Gianluca Ferrarini (tenor), Raffaele Giordani (tenor), Helena Zemanová (fidula), José Manuel Navarro (fidula), Pablo Kornfeld (varhanní positiv), umělecký vedoucí Pedro Memelsdorff (zobcové flétny)

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více