Ansámbl Mala Punica – mezi dokonalostí a hysterií

Ansámbl Mala Punica – mezi dokonalostí a hysterií

Jít proti názoru většiny je již ze samé podstaty nepopulární. Představuje-li navíc ona většina nadšené, skandující a ve stoje tleskající publikum, pak je kritikova dušička menší než jeho obliba u výkonných umělců. A přesto je někdy potřeba vstát – nebo v některých případech zůstat sedět. Předposlední koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, na kterém zazněly části mešního oratoria od významných skladatelů 14. a 15. století, nabídl sice mnoho kvalitních a vybroušených prvků, to vše však po boku neméně problematických hudebních ploch. O provedení se postaral soubor Mala Punica pod vedením Pedra Memelsdorffa. Díla Mattea de Perugia, Antonia Zacara da Teramo a dosud neznámých skladatelů rozezněla ve čtvrtek večer prostory brněnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie.

Pátrání po ideálním zvuku představuje jeden ze stěžejních úkolů historicky poučené interpretace. Užívání dobových nástrojů, nezvyklé způsoby zdobení, specifická rozestavění zpěváků, práce s přízvuky a dynamikou – tyto a další prvky dokáží do značné míry změnit vyznění mnoha hudebních děl. O co adekvátněji dnes asi znějí například Bachova oratoria, porovnáme-li je s nadšeným, ale hudebně nejspíše příliš romantickým provedením Felixe Mendelssohna-Bartholdyho? A není třeba ani příliš spekulovat a sahat hluboko do historie – pustíme-li si nahrávku renesanční, barokní nebo klasicistní skladby z poloviny 20. století a porovnáme-li ji se soudobým poučeným uchopením staré hudby, rozdíl ve výsledném zvuku bude nepřeslechnutelný. Umělečtí vedoucí i interpreti samotní se totiž naučili nahlížet na hudební díla nejen z hlediska samotné hudební struktury, ale především také obecnějším prismatem doby vzniku díla. Co funguje pro klasicistní, barokní, a dokonce i renesanční skladby, nemusí fungovat u hudby ještě starší. Jestliže renesanční hudba se může spolehnout na nevelké množství pramenů, které by popisovaly, jak nakládat s hudebním materiálem, středověká tvorba se musí spoléhat v lepším případě na zlomek srovnatelné literatury, v tom horším případě na odhady a hypotézy.

vel.festival_2018_foto_Petr_Francán

Ansámbl Mala Punica představuje jeden z významných souborů zaměřujících se na provádění pozdně středověké hudby. Období tzv. ars subtilior je typické vysokou komplikovaností a manýrismem, právě tato hudba představuje náročný oříšek jak z hlediska interpretace, tak poslechu. Pro koncert v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby si těleso pečlivě vybralo skladby především Mattea de Perugio a Antonia Zacara da Teramo, které navzdory nepochybné komplikovanosti oplývají snadno vstřebatelnou melodikou. Večer svojí strukturou připomínal ordinarium katolické mše – na samém začátku zaznělo Kyrie a přes několikerá Gloria a Creda vše ukončila skladba Benedicamus Domino. Významnou část tvořil také instrumentální doprovod v podobě fidul, varhanního pozitivu nebo například zobcové flétny. Instrumentalisté podali vesměs vyrovnaný a dynamicky pečlivě vystavěný výkon. Nejdůležitějším prvkem však bezesporu byly zpěvní hlasy. A zde se začínají věci nešťastně komplikovat.

Složitá a komplexní hudba pozdního středověku jistě vybízela k exponovaným provedením. Co však prezentovaly zpěvačky souboru Mala Punica, bylo přinejlepším přehnané. Zásadním interpretačním nedostatkem bylo především absurdně neadekvátní a všudypřítomné vibrato, které působilo nejen nevkusně, ale ve spleti samostatných a komplikovaných hlasů také kontraproduktivně. Jak jen si vychutnat složitou polyfonní fakturu, když dvě ze tří zpěvaček kvílí roztřesenými hlasy nachlazených meluzín? Zpěvačky nepochybně vládnou výtečnou technikou zpěvu, nezřídka ji však dávaly zbytečně na odiv, většinou i nepatřičně. Proč nepolevit z vypjatého výrazu alespoň ve chvílích, kdy zpívá celé těleso? Tu a tam sice zpěvačky krotily své vášně a v dlouhých harmoniích dosáhly jednotného projevu, ale těmto chvílím nečekaného klidu předcházela vybičovaná hysterie. Hysterie navíc tolik kontrastní k bohorovnému klidu mužských hlasů. Právě ty naopak představovaly to nejlepší z koncertu. Zpěváci se pyšnili nejen vyrovnaným a intonačně přesným zvládnutím nelehkých melodických linek, ale dokázali také sjednotit celou skupinu a dodat jí charakteristicky medový výraz. Nejrozporuplnějších kontur nabyl večer, když proti sólovému zpěvu sopranistky stanula masa celého sboru – právě zde byla ona nepatřičná podvojnost nejzřetelnější. Mohlo by se chtít dodat, že jisté zvýraznění a zhutnění melodie je v případě sólového přednesu přece žádoucí… To by se však v celém koncertu muselo jednat o originální prvek.

vel.festival_2018_foto_petr_francan_01

Naopak mezi devizy večera jistě patřila příkladná práce s prostorem – zpěváci různě putovali po chrámu a nabízeli tak posluchačům vždy o něco jiné zvukové možnosti sálu. Je však třeba zmínit, že i nepříliš vhodná a dlouze se táhnoucí akustika mohla mít na některé skladby negativní dopad. Přesto však za vrchol koncertu můžeme považovat skladbu Alleluia: Justus germinabit sicut lilium, ve které se zpěvná melodie pokorně snášela z kůru k uším posluchačů. V tomto případě i zpěvačky krotily jindy vyhrocený a neadekvátní výraz zpěvu. I mnoho dalších prvků zaslouží obdiv a uznání – skutečně výtečná práce s dynamikou, intonačně pevná a jednotná glissanda nebo snaha o pestrou dikci. Přesto si myslím, že výsledný dojem mohl být ještě o něco lepší, kdyby individualita ustoupila homogennosti cíleného zvuku. V takovém případě by se jednalo o skutečně bezchybný koncert hudby pozdního středověku.

Anonym: Kyrie, Beatum incendium: Fontaine de dousour, Alleluia: Justus germinabit sicut lilium, Sanctus, Benedicamus Domino: Flos filius

Matteo da Perugia: Gloria Rosetta, Gloria En attendant, Credo, Ave sancta mundi salus/Agnus Dei

Antonio Zacarra da Teramo: Gloria Fior gentile, Credo du Village

Instrumentální mezihry na nápěvy Allelujah ‚Deus manifeste‘, Non voler donna

Mala Punica Ensemble

Barbara Zanichelli (soprán), Anne-Kathryn Olsen (soprán), Markéta Cukrová (mezzosoprán), Gianluca Ferrarini (tenor), Raffaele Giordani (tenor), Helena Zemanová (fidula), José Manuel Navarro (fidula), Pablo Kornfeld (varhanní positiv), umělecký vedoucí Pedro Memelsdorff (zobcové flétny)

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Uplynulý týden plný hudebních akcí završilo finálové kolo soutěže Central European Jazz Competition pořádané dvojicí „sousedících“ jazzových festivalů –  JazzFestBrno a Poysdorf Jazz & Wine. Přeshraniční hudební projekt  našlápl ke slibné budoucnosti: už první ročník jazzového klání ve svém finálovém odpoledni nabídl šest půlhodinových bloků finalistů, kteří překvapili šíří hudebního záběru i muzikantskou kvalitou.  více

Předposledním divadelním dílem vrcholícího hudebního festivalu Janáček Brno 2018 se včera stala mistrova poslední dokončená opera Z mrtvého domu, kterou inspiroval Dostojevského román. Inscenaci připravila Velšská národní opera v koprodukci se Skotskou operou, představení režíroval David Pountney, scénu navrhnula Maria Bjornson a orchestr řídil Tomáš Hanus. V hlavních rolích se představili Mark Le Brocq, Alan Oke, Simon Bailey, Ben McAteer a Paula Greenwood. Posluchači měli jedinečnou možnost poslechnout si Janáčkovo dílo v kritické edici Sira Charlese Mackerrase a nedávno zesnulého janáčkovského badatele a muzikologa Johna Tyrrella. Poněkud atypické pro mnoho posluchačů mohlo být uvedení v anglickém jazyce s českými titulky.  více

Hlavním dramaturgickým záměrem letošního Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2018 je uvedení kompletního hudebně-dramatického autorova díla. Po divácky úspěšné Káti Kabanové a precizním provedení Věci Makropulos včera přišel na řadu polský soubor Teatr Wielki z Poznani s uvedením Její pastorkyně tedy díla, které dvanáct let po své Brněnské premiéře v roce 1904 otevřelo Leoši Janáčkovi dveře na mezinárodní hudební scénu.  více

Na mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno 2018 zaznělo mnoho rozličných a kvalitativně rozdílných operních představen. Jednou za čas se objeví inscenace, které rozdělí brněnské publikum na dva nesmiřitelné tábory, jedni jsou nadšeni novátorstvím, množstvím mimohudebních odkazů a smělou režií, druzí hořekují nad nelogickým symbolismem, odklonem od operního libreta a konečně políčkem do tváře skladatele. Písňový cyklus Zápisník zmizelého od belgického tělesa Muziektheater Transparant v režii Iva van Hoveho a se skladatelskými přípisky Annelies Van Parys kontroverzní v naznačeném slova smyslu byl. Na novém jevištním tvaru se podílel také scénograf Jan Versweyveld, kostymérka An D’Huys a dramaturg Krystian Lada. V sólových rolích se představili Ed Lyon, Marie Hamard a Hugo Koolschijn, na klavír doprovázena Lada Valešová a za scénou účinkovaly členky sborové akademie De Munt/La Monnaie. Zápisník zmizelého včera zazněl v sále Mahenova divadla.  více

Druhý z doprovodných folklorních koncertů festivalu Janáček Brno se uskutečnil v divadle Reduta. Dle všeho laťka, kterou nastavil ten první, zůstává stále vysoko. Pořad nazvaný Chodníčky k lidové písni měl představit divákům jeden z Janáčkových nejoblíbenějších slováckých regionů – Horňácko. Tohoto úkolu se svědomitě ujala cimbálová kapela s výstižným názvem Musica Folklorica.  více

Dvakrát hudební mistrovství prvotřídní kvality a pokaždé jinak. Jednou jako posluchačsky náročná hudební show, kterou jen poučení posluchači vnímali jako připomínku tragických událostí. A podruhé jako odlehčený a roztančený večer s písněmi, které si mohl zpívat celý sál Sono Centra. Pořadatelé JazzFestu Brno ukázali, že není jazzové kvinteto jako jazzové kvinteto. Oba lídři posledních dvou koncertů letošního ročníku festivalu si právem vysloužili bouřlivý potlesk. Přitom by člověk na scéně stěží pohledal dva tak rozdílné typy hudebníků, jako jsou Terence Blanchard a Richard Bona.  více

Brněnský Slovácký krúžek oslavil v sobotu 110. výročí svého vzniku. A díky velkému zájmu diváků si je připomněl hned dvěma odpoledními koncerty v kulturním centru Rubín.  více

Národní divadlo moravskoslezské z Ostravy se na hlavním programu festivalu Janáček Brno podílelo již několikrát. Včera soubor zavítal do brněnského Mahenova divadla se zcela novou inscenací nepříliš často uváděné opery Osud v režii svého ředitele Jiřího Nekvasila, se scénou Daniela Dvořáka, kostýmy Simony Rybákové a v hudebním nastudování hudebního ředitele Jakuba Kleckera. Moravskoslezské divadlo se tak v tuzemsku stalo teprve druhým divadelním domem, který za dobu své existence uvedl všechny opery Leoše Janáčka. V hlavních rolích se představili Martin Šrejma jako skladatel Živný, Veronika Holbová jako Míla Válková a Petra Alvarez Šimková jako její matka, ve vedlejších pak Roman Hoza v roli malíře Lhotského a Tomáš Kořínek jako doktor Suda, dále účinkoval Sbor a orchestr Národního divadla moravskoslezského.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno je v plném proudu, posluchači si ještě nestačili vychutnat povedenou instrumentaci Ondřeje Kyase v novém scénickém nastudování Šárky a už se na ně valí další produkce. Jednoaktová opera Počátek románu a balet Rákoš Rákoczy zazněly v provedení studentů Konzervatoře Brno s Orchestrem a sborem studentů téže instituce. Vystoupil také umělecký soubor Hradišťan. Režie se chopila Kristiana Belcredi, scénu a kostýmy navrhla Sylva Marková. Obě působí v tělese Ensemble Opera Diversa. Choreografie se ujala umělecká vedoucí souboru Hradišťan Ladislava Košíková. Představení řídil Tomáš Krejčí.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více