Ansámbl Mala Punica – mezi dokonalostí a hysterií

Ansámbl Mala Punica – mezi dokonalostí a hysterií

Jít proti názoru většiny je již ze samé podstaty nepopulární. Představuje-li navíc ona většina nadšené, skandující a ve stoje tleskající publikum, pak je kritikova dušička menší než jeho obliba u výkonných umělců. A přesto je někdy potřeba vstát – nebo v některých případech zůstat sedět. Předposlední koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, na kterém zazněly části mešního oratoria od významných skladatelů 14. a 15. století, nabídl sice mnoho kvalitních a vybroušených prvků, to vše však po boku neméně problematických hudebních ploch. O provedení se postaral soubor Mala Punica pod vedením Pedra Memelsdorffa. Díla Mattea de Perugia, Antonia Zacara da Teramo a dosud neznámých skladatelů rozezněla ve čtvrtek večer prostory brněnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie.

Pátrání po ideálním zvuku představuje jeden ze stěžejních úkolů historicky poučené interpretace. Užívání dobových nástrojů, nezvyklé způsoby zdobení, specifická rozestavění zpěváků, práce s přízvuky a dynamikou – tyto a další prvky dokáží do značné míry změnit vyznění mnoha hudebních děl. O co adekvátněji dnes asi znějí například Bachova oratoria, porovnáme-li je s nadšeným, ale hudebně nejspíše příliš romantickým provedením Felixe Mendelssohna-Bartholdyho? A není třeba ani příliš spekulovat a sahat hluboko do historie – pustíme-li si nahrávku renesanční, barokní nebo klasicistní skladby z poloviny 20. století a porovnáme-li ji se soudobým poučeným uchopením staré hudby, rozdíl ve výsledném zvuku bude nepřeslechnutelný. Umělečtí vedoucí i interpreti samotní se totiž naučili nahlížet na hudební díla nejen z hlediska samotné hudební struktury, ale především také obecnějším prismatem doby vzniku díla. Co funguje pro klasicistní, barokní, a dokonce i renesanční skladby, nemusí fungovat u hudby ještě starší. Jestliže renesanční hudba se může spolehnout na nevelké množství pramenů, které by popisovaly, jak nakládat s hudebním materiálem, středověká tvorba se musí spoléhat v lepším případě na zlomek srovnatelné literatury, v tom horším případě na odhady a hypotézy.

vel.festival_2018_foto_Petr_Francán

Ansámbl Mala Punica představuje jeden z významných souborů zaměřujících se na provádění pozdně středověké hudby. Období tzv. ars subtilior je typické vysokou komplikovaností a manýrismem, právě tato hudba představuje náročný oříšek jak z hlediska interpretace, tak poslechu. Pro koncert v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby si těleso pečlivě vybralo skladby především Mattea de Perugio a Antonia Zacara da Teramo, které navzdory nepochybné komplikovanosti oplývají snadno vstřebatelnou melodikou. Večer svojí strukturou připomínal ordinarium katolické mše – na samém začátku zaznělo Kyrie a přes několikerá Gloria a Creda vše ukončila skladba Benedicamus Domino. Významnou část tvořil také instrumentální doprovod v podobě fidul, varhanního pozitivu nebo například zobcové flétny. Instrumentalisté podali vesměs vyrovnaný a dynamicky pečlivě vystavěný výkon. Nejdůležitějším prvkem však bezesporu byly zpěvní hlasy. A zde se začínají věci nešťastně komplikovat.

Složitá a komplexní hudba pozdního středověku jistě vybízela k exponovaným provedením. Co však prezentovaly zpěvačky souboru Mala Punica, bylo přinejlepším přehnané. Zásadním interpretačním nedostatkem bylo především absurdně neadekvátní a všudypřítomné vibrato, které působilo nejen nevkusně, ale ve spleti samostatných a komplikovaných hlasů také kontraproduktivně. Jak jen si vychutnat složitou polyfonní fakturu, když dvě ze tří zpěvaček kvílí roztřesenými hlasy nachlazených meluzín? Zpěvačky nepochybně vládnou výtečnou technikou zpěvu, nezřídka ji však dávaly zbytečně na odiv, většinou i nepatřičně. Proč nepolevit z vypjatého výrazu alespoň ve chvílích, kdy zpívá celé těleso? Tu a tam sice zpěvačky krotily své vášně a v dlouhých harmoniích dosáhly jednotného projevu, ale těmto chvílím nečekaného klidu předcházela vybičovaná hysterie. Hysterie navíc tolik kontrastní k bohorovnému klidu mužských hlasů. Právě ty naopak představovaly to nejlepší z koncertu. Zpěváci se pyšnili nejen vyrovnaným a intonačně přesným zvládnutím nelehkých melodických linek, ale dokázali také sjednotit celou skupinu a dodat jí charakteristicky medový výraz. Nejrozporuplnějších kontur nabyl večer, když proti sólovému zpěvu sopranistky stanula masa celého sboru – právě zde byla ona nepatřičná podvojnost nejzřetelnější. Mohlo by se chtít dodat, že jisté zvýraznění a zhutnění melodie je v případě sólového přednesu přece žádoucí… To by se však v celém koncertu muselo jednat o originální prvek.

vel.festival_2018_foto_petr_francan_01

Naopak mezi devizy večera jistě patřila příkladná práce s prostorem – zpěváci různě putovali po chrámu a nabízeli tak posluchačům vždy o něco jiné zvukové možnosti sálu. Je však třeba zmínit, že i nepříliš vhodná a dlouze se táhnoucí akustika mohla mít na některé skladby negativní dopad. Přesto však za vrchol koncertu můžeme považovat skladbu Alleluia: Justus germinabit sicut lilium, ve které se zpěvná melodie pokorně snášela z kůru k uším posluchačů. V tomto případě i zpěvačky krotily jindy vyhrocený a neadekvátní výraz zpěvu. I mnoho dalších prvků zaslouží obdiv a uznání – skutečně výtečná práce s dynamikou, intonačně pevná a jednotná glissanda nebo snaha o pestrou dikci. Přesto si myslím, že výsledný dojem mohl být ještě o něco lepší, kdyby individualita ustoupila homogennosti cíleného zvuku. V takovém případě by se jednalo o skutečně bezchybný koncert hudby pozdního středověku.

Anonym: Kyrie, Beatum incendium: Fontaine de dousour, Alleluia: Justus germinabit sicut lilium, Sanctus, Benedicamus Domino: Flos filius

Matteo da Perugia: Gloria Rosetta, Gloria En attendant, Credo, Ave sancta mundi salus/Agnus Dei

Antonio Zacarra da Teramo: Gloria Fior gentile, Credo du Village

Instrumentální mezihry na nápěvy Allelujah ‚Deus manifeste‘, Non voler donna

Mala Punica Ensemble

Barbara Zanichelli (soprán), Anne-Kathryn Olsen (soprán), Markéta Cukrová (mezzosoprán), Gianluca Ferrarini (tenor), Raffaele Giordani (tenor), Helena Zemanová (fidula), José Manuel Navarro (fidula), Pablo Kornfeld (varhanní positiv), umělecký vedoucí Pedro Memelsdorff (zobcové flétny)

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Festival JAZZFESTBRNO se letos rozšiřuje o novou programovou linii Tension, která bude představovat hudebníky na pomezí jazzu a elektronické hudby. Jedním z interpretů, kteří se představí 28. března v prostoru Praha v Brně, bude česko-ukrajinské duo Zabelov Group, které nedávno vydalo nové album s názvem Eg. Rozhovor s Romanem Zabelovem (akordeon, hlas, klavír, varhany, harfa…) a Janem Šiklem (bicí, trubka, kytara, perkuse…) vznikl v jedné pražské kavárně těsně před kapelní zkouškou.  více

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více

Zatímco slavnější z rodu Marsalisů, trumpetista Wynton, se v rámci brněnského JazzFestu představil už opakovaně, jeho starší bratr, saxofonista Branford, zavítal na jižní Moravu poprvé. Koncertem jeho Quartetu začal další ročník festivalu JazzFestBrno, který si po necelých dvou dekádách existence drží pozici nejkvalitnější jazzové přehlídky v republice.  více

Třetí koncert abonentního cyklu brněnské filharmonie (Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“) s názvem Paris, Paris včera vzdal svým programem hold významné evropské metropoli a hlavnímu městu Francie. V průběhu večera zazněla díla Wolfganga Amadea Mozarta, Charlese-Marii Widora a současného skladatele Kryštofa Mařatky. Kromě Filharmonie Brno vystoupili klarinetista Michel Lethiec a varhaník Christian Schmitt, představení dirigoval Jiří Rožeň.  více

Večery z cyklu Hudební inventura brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa pravidelně vynášejí na světlo pozapomenutá díla českých skladatelů. Úterní koncert v sále Konventu Milosrdných bratří se stal pietní připomínkou výročí let 1939/1969. Po boku orchestru vystoupil houslista Milan Paľa a klavíristky Kristýna Znamenáčková a Lucie Pokorná. Představení řídila stálá dirigentka orchestru Gabriela Tardonová.  více

Skladatelka a písničkářka Bára Zmeková vydává v těchto dnech své nové album s názvem LUNAVES. Oficiálně je představí také v Brně. Křest v Kabinetu Múz proběhne v úterý 19. března.  více

Po úspěšném turné v Japonsku se Filharmonie Brno včera vrátila na brněnské pódium Kulturního centra Babylon. Večer sestával výhradně z děl německého hudebního romantismu, která zazněla v nastudování dirigenta Alexandera Liebreicha. Ve skladbě Čtyři preludia a Vážné zpěvy Johannese Brahmse se představil chorvatský basbarytonista Krešimir Stražanac.  více

Slovácký soubor Šafrán je již tradičním organizátorem brněnského fašanku. Akce se, v duchu lidových tradic, koná vždy v úterý před Popeleční středou a je počátkem křesťanského půstu. Její kořeny sahají do dob pohanských, nyní je však součástí křesťanských svátků téměř po celém světě. Průvodům masek se v regionech Moravy říká končiny, masopust, fašanek nebo např. šibřinky. Jeho souborová brněnská obdoba se snaží držet lidového předobrazu. Začíná průvodem na Náměstí svobody. Letos pokračoval přes Alfa pasáž až do budovy tržnice na Zelném trhu. Zakončení programu bylo v režii souboru Lučina, který divákům předvedl tzv. pochovávání basy. Jedná se o zvyk, který je inscenovaným pohřbem tohoto hudebního nástroje, znázorňuje ukončení zábav, zklidnění a příprav na Velikonoce.  více

„Tolik, co údajně dnes je nám, to dřív bylo starým lidem,“ zpívá Slávek Janoušek v písni Alzheimer a Parkinson.  Písničkář, který loni v září oslavil 65. narozeniny, našel ve stárnutí mimořádně silné téma pro svou novou desku. Tohle je vzkaz je album nejen o přibývajících létech, ale i o tom, jak si „na stará kolena“ čím dál víc vážíme své rodiny a svých kořenů. Třebaže najdeme velmi silné momenty na všech Janouškových albech, Tohle je vzkaz lze vnímat jako třetí díl trilogie jeho nejsilnějších nahrávek – Kdo to zavinil (1988), Tancuj a zpívej (1997) a Tohle je vzkaz (2018).  více

Skupina Nevermore & Kosmonaut získala za album Bleděmodré město, věnované Brnu, nominaci na Anděla v žánrové kategorii Folk. S kapelníkem a autorem písní Michalem Šimíčkem, přezdívaným Kosmonaut, hovoříme o písních, o městě, jeho zvucích a utajených zákoutích i o plánech kapely.  více

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více

Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.  více

V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.  více

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Nejčtenější

Kritika

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více