Band Of Heysek: Shovel & Mattock

Band Of Heysek: Shovel & Mattock

Na festival Blues Alive do Šumperka pravidelně jezdí Andrzej Matysik, šéfredaktor polského magazínu Twój Blues. Když jsem se jej letos zeptal, co ho na české scéně v poslední době nejvíce zaujalo, bez váhání odpověděl: Band Of Heysek! Mladá brněnská kapela – funguje od roku 2015 – učarovala nejen polským odborníkům, ale i vyprodanému šumperskému domu kultury. Letošní ročník našeho největšího bluesového festivalu totiž toto syrové trio z jižní Moravy otevíralo.

Band Of Heysek je sice kapela nová, ale všichni její členové se na brněnské scéně pohybují už delší dobu, a to v různých sestavách. Všichni tři, tedy kytarista, zpěvák a hráč na harmoniku Jan Švihálek, bubeník Lukáš Kytnar a basista Mojmír Sabolovič působili – společně s rapperem Václavem Junem – v hiphop-crossoverové skupině Nuck Chorris Gang, na kterou „Heysci“ svým způsobem navazují. Kromě toho má Švihálek letité zkušenosti ze své domovské kapely Hoochie Coochie Band, ve které dříve bubnoval i Kytnar. Sabolovič hrával v rockové Kulturní úderce a dnes s Kytnarem tvoří rytmiku v kapele Lukášova otce Tomáše Kytnara Tady To Máš. A ještě jedno zajímavé, nehudební, angažmá – baskytarista Sabolovič vyučuje ekonomii na Mezinárodní univerzitě v Sarajevu. To je důvod, proč sestava výjimečně vystupuje i jen jako duo kytara + bicí.

Hudebně se Band Of Heysek pohybuje někde mezi Hoochie Coochie Bandem a Nuck Chorris Gangem. Z neortodoxního rapu a rockového crossoveru NChG zůstala energie, z HCB si Jan Švihálek přinesl svou lásku k blues, tentokrát však nikoli tradičnímu, často akustickému, nýbrž k velmi špinavé a hlasité podobě žánru. Ne náhodou se debutové album jmenuje Shovel & Mattock, tedy Lopata a krumpáč. Heyskové nehrají pohodové kavárenské blues, není to ani blues pro turisty z Karlova mostu. Ale není to ani blues časačů bavlny. Je to tvrdé blues těžce pracujících chlapů. Blues vazbících kytar. Blues, ve kterém harmonika kvílí a rozostřený hlas vypráví anglicky příběhy, kterým nemusíte rozumět. Jak vám řekne každý americký bluesman, u této hudby se stačí nechat unášet atmosférou a sdělení k vám doputuje.

Jan Švihálek letos v létě podnikl cestu ke kořenům blues – do Mississippi, Louisiany a dalších oblastí. V reportáži, kterou přinesl kulturní magazín UNI, popisuje současné New Orleans: „Všudypřítomný vlhký smrad z odpadků a výkalů, vůně smažených kuřat, pokleslý jazz pro šílené, po zážitcích lačnící turisty, domečky, vily a ulice jako z příběhů o voodoo čarodějkách a aligátorech.“ Navštívil však také místo („zhruba v okruhu 50 mil od jezera Sardis“), které označil jako „jedinou a poslední oázu, kde je možné slyšet autentické blues“. Tyto zážitky se na album Shovel & Mattock nemohly promítnout, protože je kapela natáčela už v únoru. Ale „kritická“ pouť na místa kořenů této hudby je důležitým kamínkem do mozaiky toho, jak poctivě a přitom neortodoxně Jan Švihálek a spol. na Moravě k tomuto ryze americkému stylu přistupují.

Svým způsobem má pravdu publicista Tomáš Polívka, který v časopisu Rock & All o hudbě Band Of Heysek píše jako o „kroku zpátky“ ve srovnání s Hoochie Coochie Bandem. Sám mám také pocit, že na nahrávky své starší bluesové kapely dokázal Švihálek se spoluhráči otisknout více ze svého osobitého vnímání žánru. Že Band Of Heysek, zasazený zvukem někam do 70. let, do éry rozvíjejícího se hardrocku, stojí o něco více na stylizaci. Ale možná se mýlím a možná právě hlukové stěny z kytar a silový zpěv jsou tím pravým vyjádřením toho, co tři zkušení hudebníci z Brna v dnešní rozjitřené době cítí. Vlastně takový soundtrack k současné náladě ve společnosti. Navíc hudba na albu Shovel & Mattock je jen zdánlivě jednotvárná. Sám se rád vracím k přímočarému rocku s výraznou basou You’re So Mad, co je mimochodem miniatura trvající necelé dvě a půl minuty. Velká síla vyzařuje z klidnější skladby Where They Meet, z níž na mne dýchá atmosféra některých špinavějších nahrávek Neila Younga. Jiná píseň v pomalejším tempu, pětiminutová Goin’ Slow, naopak zvukově hraničí s psychedelickým rockem a nabízí tak trochu jiný pohled na inspiraci hudbou 70. let. Základ desky však přece jen spočívá v rychlém, syrovém, valícím se blues, jak je slyšíme třeba v úvodní Jazz Notes nebo v závěrečné Apple Tree. Energie, kterou trojice Heysků z Brna rozdává, je odzbrojující. A navíc se ji podařilo přenést na desku.

Band Of Heysek – Shovel & Mattock; Indies Scope 2017, 12 písní, celková stopáž 41:54

Band Of Heysek/ foto FB kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více