Na festival Blues Alive do Šumperka pravidelně jezdí Andrzej Matysik, šéfredaktor polského magazínu Twój Blues. Když jsem se jej letos zeptal, co ho na české scéně v poslední době nejvíce zaujalo, bez váhání odpověděl: Band Of Heysek! Mladá brněnská kapela – funguje od roku 2015 – učarovala nejen polským odborníkům, ale i vyprodanému šumperskému domu kultury. Letošní ročník našeho největšího bluesového festivalu totiž toto syrové trio z jižní Moravy otevíralo.
Band Of Heysek je sice kapela nová, ale všichni její členové se na brněnské scéně pohybují už delší dobu, a to v různých sestavách. Všichni tři, tedy kytarista, zpěvák a hráč na harmoniku Jan Švihálek, bubeník Lukáš Kytnar a basista Mojmír Sabolovič působili – společně s rapperem Václavem Junem – v hiphop-crossoverové skupině Nuck Chorris Gang, na kterou „Heysci“ svým způsobem navazují. Kromě toho má Švihálek letité zkušenosti ze své domovské kapely Hoochie Coochie Band, ve které dříve bubnoval i Kytnar. Sabolovič hrával v rockové Kulturní úderce a dnes s Kytnarem tvoří rytmiku v kapele Lukášova otce Tomáše Kytnara Tady To Máš. A ještě jedno zajímavé, nehudební, angažmá – baskytarista Sabolovič vyučuje ekonomii na Mezinárodní univerzitě v Sarajevu. To je důvod, proč sestava výjimečně vystupuje i jen jako duo kytara + bicí.
Hudebně se Band Of Heysek pohybuje někde mezi Hoochie Coochie Bandem a Nuck Chorris Gangem. Z neortodoxního rapu a rockového crossoveru NChG zůstala energie, z HCB si Jan Švihálek přinesl svou lásku k blues, tentokrát však nikoli tradičnímu, často akustickému, nýbrž k velmi špinavé a hlasité podobě žánru. Ne náhodou se debutové album jmenuje Shovel & Mattock, tedy Lopata a krumpáč. Heyskové nehrají pohodové kavárenské blues, není to ani blues pro turisty z Karlova mostu. Ale není to ani blues časačů bavlny. Je to tvrdé blues těžce pracujících chlapů. Blues vazbících kytar. Blues, ve kterém harmonika kvílí a rozostřený hlas vypráví anglicky příběhy, kterým nemusíte rozumět. Jak vám řekne každý americký bluesman, u této hudby se stačí nechat unášet atmosférou a sdělení k vám doputuje.
Jan Švihálek letos v létě podnikl cestu ke kořenům blues – do Mississippi, Louisiany a dalších oblastí. V reportáži, kterou přinesl kulturní magazín UNI, popisuje současné New Orleans: „Všudypřítomný vlhký smrad z odpadků a výkalů, vůně smažených kuřat, pokleslý jazz pro šílené, po zážitcích lačnící turisty, domečky, vily a ulice jako z příběhů o voodoo čarodějkách a aligátorech.“ Navštívil však také místo („zhruba v okruhu 50 mil od jezera Sardis“), které označil jako „jedinou a poslední oázu, kde je možné slyšet autentické blues“. Tyto zážitky se na album Shovel & Mattock nemohly promítnout, protože je kapela natáčela už v únoru. Ale „kritická“ pouť na místa kořenů této hudby je důležitým kamínkem do mozaiky toho, jak poctivě a přitom neortodoxně Jan Švihálek a spol. na Moravě k tomuto ryze americkému stylu přistupují.
Svým způsobem má pravdu publicista Tomáš Polívka, který v časopisu Rock & All o hudbě Band Of Heysek píše jako o „kroku zpátky“ ve srovnání s Hoochie Coochie Bandem. Sám mám také pocit, že na nahrávky své starší bluesové kapely dokázal Švihálek se spoluhráči otisknout více ze svého osobitého vnímání žánru. Že Band Of Heysek, zasazený zvukem někam do 70. let, do éry rozvíjejícího se hardrocku, stojí o něco více na stylizaci. Ale možná se mýlím a možná právě hlukové stěny z kytar a silový zpěv jsou tím pravým vyjádřením toho, co tři zkušení hudebníci z Brna v dnešní rozjitřené době cítí. Vlastně takový soundtrack k současné náladě ve společnosti. Navíc hudba na albu Shovel & Mattock je jen zdánlivě jednotvárná. Sám se rád vracím k přímočarému rocku s výraznou basou You’re So Mad, co je mimochodem miniatura trvající necelé dvě a půl minuty. Velká síla vyzařuje z klidnější skladby Where They Meet, z níž na mne dýchá atmosféra některých špinavějších nahrávek Neila Younga. Jiná píseň v pomalejším tempu, pětiminutová Goin’ Slow, naopak zvukově hraničí s psychedelickým rockem a nabízí tak trochu jiný pohled na inspiraci hudbou 70. let. Základ desky však přece jen spočívá v rychlém, syrovém, valícím se blues, jak je slyšíme třeba v úvodní Jazz Notes nebo v závěrečné Apple Tree. Energie, kterou trojice Heysků z Brna rozdává, je odzbrojující. A navíc se ji podařilo přenést na desku.
Band Of Heysek – Shovel & Mattock; Indies Scope 2017, 12 písní, celková stopáž 41:54
Zatím nebyl přidán žádný komentář..