Pondělním koncertem estonského komorního sboru Collegium Musicale vstoupil Moravský podzim do své poslední třetiny. Význam večera podtrhuje hned několik momentů: šlo o jediný ryze vokální festivalový večer a jeho výlučně estonský charakter navázal na norské či polské koncertní série předloni. Hned třikrát byl v programu zastoupen rezidenční skladatel festivalu Erkki-Sven Tüür a v neposlední řadě se jednalo o interpretačně mimořádně hodnotný zážitek.
Přičteme-li skutečnost, že zaplněný Červený kostel na sakrální prostředí nezvykle živě aplaudoval atraktivnímu a působivému programu sestávajícímu z hudby přelomu 20. a 21. století, vyjde nám koncert jako vůbec nejlepší příklad změn, kterými začal Moravský podzim procházet počínaje předloňským ročníkem.
Čtrnáct pěvkyň, dvanáct pěvců a zpívající sbormistr Endrik Üksvärav přijeli do Brna deset dní poté, co koncertem v Tallinnu oslavili pět let existence. Soubor je složen většinou z mladých lidí s dokonale sjednocenou hlasovou technikou, nesmírnou intonační přesností a solidně posazeným, čistým a rovným tónem bez sebemenšího vibrata, který nejlépe vyhovuje skladbám krajní rytmické a intonační složitosti. Soustřeďuje se na veškerý sborový repertoár, ovšem se zvláštním důrazem na hudbu nejstarší a nejnovější.
Dílo Erkkiho-Svena Tüüra koncert rámovalo a půlilo, ve dvou vzniklých skulinách pak zněly skladby dalších estonských velikánů Arvo Pärta a Veljo Tormise. První polovina přinesla duchovní hudbu s výrazným liturgickým ukotvením. Úvod obstarala Tüürova stručná, ale náročná Missa brevis, dílo dokonale a zároveň dosti originálně vystihující smysl textu. Vznikla vloni a nechtělo se věřit, že v odpolední besedě skladatel neuvedl duchovní tvorbu za sobě nejbližší a že dílo napsal pro soutěž amatérských sborů. Sboristé byli od prvního tónu dokonale rozezpívaní a koncentrovaní, nepotřebovali žádné zahřívací kolo.
Následovala tři díla Arvo Pärta – chvalozpěv Alleluia s tropem ke sv. Mikuláši vyzněl prosvíceně a čistě i v krajních sopránových polohách. V rámci kontrastu zazpívalo následující mariánský prosebný zpěv Most Holy Mother of God jen kvinteto zpěváků včetně sbormistra. Byl to jeden z vrcholů večera, zpěváci tlačili citlivé tóny takřka až ke čtvrttónovým chodům, zněli líbezně, přitom ale průrazněji než legendární Hilliard Ensemble, jemuž je zpěv věnován. Jedině v prvním ze Dvou slovanských žalmůse podvakráte ozvala v sopránech nejistota při nástupech na nejvyšší tóny.
Nebyl to sice ještě konec duchovní části večera, každé další dílo ovšem bylo překvapivé ve své koncepci, což dodalo zbytku koncertu zvláštní elán. Tüürův trojjazyčný řecko-církevněslovansky-estonský tradiční ortodoxní chvalozpěv Svatý Bože, nadepsaný Triglosson trishagion, trvá takřka deset minut a odvíjí se v několika usebraných pomalých gradacích k výjimečnému duchovnímu prožitku. Teprve nyní nastal zlom a přišly zpěvy světské, a to originálně pojaté úpravy baltského folkloru od Veljo Tormise, spojené do mohutného cyklu 51 ohlasových položek. Výběr čtyř z nich v účinku gradoval: třetí píseň Nápadníci z moře (Mere kosilased) má repetitivní rapsodický recitativní charakter (pevné znělé alty!) umocněný zvláštně umanutým minimalismem formovým, zároveň šlo v programu o první a asi jediný vyložený „doják“ připomínající rituální zaříkání či jezerní vlny omývající ostrovní pannu čekající na vysněného chlebového ženicha. Veškeré sónické kvality estonštiny zde dostaly vůbec největší prostor. Tormisovský blok vrcholí repetitivní morbidní Ukolébavkou(Hällilaul).
Večer překvapivě vrcholil filosoficky – zasněnou lyrikou básníka a teologa Arveda Paula, hudebně nikterak výrazně, spíše šlo o epilog programu, než jeho součást. Ještě přišlo dvé přídavků – lidová svatební písnička opět ve vícehlasé úpravě a Pärtova Bogorodice ve vysokém tempu. Velkou část programu si lze v podání Collegium Musicale poslechnout na YouTube➚
Výjimečný večer trvající necelou hodinu a čtvrt ukázal, jak mocnou sborovou a hudební velmocí Estonsko (a do značné míry celé Pobaltí) je a jak je silné i po skladatelské stránce. Není to sice jen věc státních dotací, stojí ale za zmínku, že ono proklamované a u nás prakticky nedostižné procento rozpočtu do kultury by v Pobaltí bylo spíše almužnou. V každém případě z nesmírně široké scény – profesionální i amatérské – přijela do Brna absolutní špička. Škoda jen okolního automobilismu, motorek, troubení i jednoho vrtulníku. Atmosféra byla jinak vynikající a prostor patří v Brně k akusticky nejvhodnějším na vokální hudbu.
Autor recenze je člen Dramaturgické rady Moravského podzimu a uvádí na festivalu uměnovědné biografy.
Erkki-Sven Tüür: Missa brevis, Arvo Pärt: Alleluia-Tropus (Nejsvětější Matka Boží), Dva slovanské žalmy (č. 117 a 131), Erkki-Sven Tüür: Triglosson trishagion, Veljo Tormis: Unustatud rahvad (Zapomenuté národy) – výběr, Erkki-Sven Tüür / Arved Paul: Kui vaikivad päevased tuuled (Když vítr na den utichne). Komorní sbor Collegium Musicale, sbormistr Endrik Üksvärav. 12. října 2015, 19.30 Českobratrský evangelický chrám J. A. Komenského (Červený kostel), Brno. V rámci festivalu Moravský podzim.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..